roso.mak komentáře u knih
Tak to vypadalo tak nadějně. Detektivku, kterou může čtenář doopravdy rozluštit? Sem s ní. Hrdinka s neortodoxním slovníkem? Sem s ní.
A povidku od povidky je to horší. Vůbec nemáte chuť to číst, natož se natolik soustředit, abyste si dali dohromady všechna fakta a mohli odhalit vraha.
Ehm. Ony jsou to opravdu deniky. Prostě přeložený a přepsaný deník. Takže je to poměrně nečitelné: dnes jsem obědval s tím a tím, na večeři přišli ti a ti...
Možná bych dala o hvězdičku víc, než jsem dala, kdybych před tím nečetla životopis Terryho Pratchetta. Sklouzla jsem se akorát tak po povrchu a mohla prohodit pár letmých slov s lidmi, se kterými se Felton potkal a jen o malinko víc poznat Feltona samotného.
Také mě rušilo, že jako kniha je to totiž napsané - amatérsky je možná to správné slovo. Člověk by řekl, že si Felton na to najme ghostwritera, aby to mělo hlavu a patu a bylo to čtivé, ale buď to to poctivě psal sám, nebo své peníze utratil špatně.
Tak jak je to napsané, tak tak by vám to asi vyprávěl v hospodě na pokecu, ale jako styl vyprávění do knihy to funguje jen napůl.
Je skvělé, že to napsal, o tom žádná. Jak jinak by se člověk dozvěděl informace ze zákulisí natáčení Harryho Pottera? Ale já se kromě toho chtěla dozvědět i něco o něm. A tohle vyprávění mu moc nešlo.
Zvlášť ten konec - intervence, dobrovolná léčba, vůbec jsem nepochopila, s čím že to měl problém, že to šlo až k léčebně. Z toho, co je tam psáno, za mě spíš potřeboval vypadnout od špatných lidí a začít řešit svou duševní pohodu. Tak jak to vyprávěl, tak než problémy alkoholika mě to spíš přišlo jako syndrom vietnamského vojáka. Prostě to nedokázal v knize doopravdy předat, byť se o to snažil.
Tuhle knihu jsem si půjčila hlavně proto, abych přišla na to, jak krmit ve městě ptáky tak, aby mi to nesežrali holubi.
A dostala kompletní nalejvárnu od A do Z. A vůbec to neva.
Hu, to bylo teda strasny. Nudny, humor tlaceny skrze archetypy, ktery ale nefunguje. Psane jako cestopis, ale autorce to vubec neverim. Ještě štěstí, že tu knihu k Vánocům dostala babi a ne ja.
Nezalekněte se tloušťky, knihu přečtete jako nic.
Kromě toho, že se autor nečekaně vrací k některým hrdinům inferna, se dozvíte, jak by mohlo fungovat nebe.
Nejlepší nápad, jak by mohlo fungovat peklo, který jsem kdy četla.
Malá knížka, která by ale mohla být ještě tenčí. Konkrétně na čtyři řádky. Vlastně jenom na jeden. Protože čtyři otázky jsou ve skutečnosti jedna otázka a odpověď už tady byla mnohokrát. Aneb další kniha o seberozvoji, která nepřináší nic nového.
Povídky do jedné všechny skvělé. Vážně se těším, až si přečtu inferno.
(SPOILER) Dost by mě zajímalo, na jakého zpovykaného spratka to paní Christie narazila, že vytvořila charakter jako je Josefína. Z této knihy jsem nabyla nedobytného dojmu, že si tím autorka chce vyřídit účty s někým konkrétním.
Ze začátku to vypadalo dobře. Trochu mi to připomínalo Palahniuka. Říkala jsem si, dobrý. Jenže ono ne.
Velmi brzy to totiž začala být nuda. Prostě se tam vlastně nic moc nedělo. Tak jsem si hezky přeskočila na konec knihy ,abych zjistila, že záhada je sice fantaskní, ale celkem banální a opravdu jediné, co knize dávalo na zajímavosti je bizardnost charakterů a chování hlavních i vedlejších postav.
Uf, to byla ale blbost. Jediné, co to omlouvá je, že to bylo jako blbost psaný.
První kniha od Heteši, kde hlavní hrdina nechlastá a nehulí jako komín:-) Ale nutno říct, že by to k tý holce v jejímž těle uvízl bylo zase docela nefér.
Velmi srozumitelná kniha. Vše, co jste chtěli vědět o ideologii českého socialismu na 64 stránkách.
Příběh hezký a šťastně končí pro hodné a špatně pro zlé. Co víc si přát.
Akorát by bylo fajn, kdyby se autor více vžil do čtenáře a po marvelovsku vizuálně odděloval časové osy a snové stavy. Takhle je to dost zmatené, ale možná o to šlo. Trochu přiblížit šílenství.
Vyčerpávající životopis Václava Havla včetně krátkého pohledu do kořenů jeho původu. Jen fakta, žádné filozofické bláboly o marnosti génia.
Docela pěkná oddechovka. První kapitoly povídkové, druhá půlka knihy je poměrně fantaskní, ale zvyknete si rychle. Jednohubka na dvě odpoledne.
Kniha, u které je asi dobře, že byla napsána, nicméně mi vadí, že předkládá jen problémy (které místy přechází až v hospodské nadávání na poměry) a žádná řešení. A přitom se toho Tabery normálně vůbec nebojí. Kniha je alespoň aktuální, ale jinak mě zklamala.
Velmi jasné a stručné sdělení, myšlenky, které by si měl člověk každé ráno zopakovat před zrcadlem. A možná jednou neskončíme tak, že si budeme namáčet rohlík do čaje s nadáváním na situaci, ale včas se osobně zapojíme.