rostwin komentáře u knih
"já ostatně na kapitolu ve které je pouhé nic, pohlížím s úctou, na světě je tolik jiných horších věcí (...) každý má svůj příbeh vyprávět po svém".
trvalo mi to než jsem pochopil, abych se bavil touto knihou, musím přijmout že jí autor psal spíše pro potěchu svou než čtenářovu. Ale jo... nakonec doporučuji.
hvězdička za povídání o vlacích a hvězdička za vladimíra kučeru. ale na páně ryhlíkem tolik užívané slovo 'idiocie' jsem byl už v půlce knížky přímo alergický.
hloupé bruselské myšlenky z pera chytrého německého biologa. Jsme bezohledné k přírodě a k zvířatům, protože jsme ale Němci a už od dob Kanta máme patent na morální imperativ, máme právo zvířatům ubírat jejich Svobodu, je to totiž pro jejich dobro...
přepis rozhlasových povídání Karla Kryla. V Krylogii jsou přítomné jeho písně i básně s krátkými autobiografickými vysvětlivkami jejich geneze. A jako ve veškeré autorově poezii, i jeho povídání je krátké, úderné, mnohdy mrazivé.
neobvyklý vypravěčský postup, deník, román v románě, spisovatelské úvahy o vlastní knize, žádný popis postav které za sebe mluví svými činy, skvěle popsané rozpory subjektivní pohledy postav. Děj není strhující, přesto knihu doporučuji pro styl(y) jakým(i) je napsaný.
Završení Rougon-Macquartů a kniha srdce. O tom, jak hloupé je se řídit rozumem proti srdci, životnímu svalu. Je hříchem dát knize pouze tři hvězdy, když ona ta první, rozumová, první část byla tak vleklá...
jen škoda toho doslovného a v češtině mnohdy nesmyslného překladu dr. Gutha...
Nejlepší závěr nezávěr (plně se hodící k celé koncepci díla), kterým bylo lze pojednání uzavřít.
Asi nejsem člověk nejvzácnější...
Ač mám Nietzscheho rád, tady plive na vše, na vše náboženské, ale i na kulturu ve které jsme všichni vyrostli...
Van od Volkswagenu na cestě, bosá poloindiánka, odkazy na Hemingwaye, Kerouaca, Ferlinghettiho a další mé oblíbené autory, putování napříč Amerikou, auto plné "vypůjčených" knížek, kontrast mezi mýtickou Amerikou z časů indiánů a démytizovanou Amerikou osmdesátých let, vandrák jen s plachtovinou, hledání.
Samotnou formou psaní je K. Amis pro mě snad nejlepší spisovatel (možná po Nabokovovi), bohužel mi ale v první třetině knihy přišlo, že děj spěje odnikud nikam. Pak jsem se už ale začetl. A ten slavný popis kocoviny je prostě geniální!
Původně jsem si Dekameron pořídil ako záchodovou literaturu, jedno vyprávění na jednu velkou potřebu. Po první povídce ale šla kniha do pokoje a nakonec jsem jí přečetl jedním dechem.
Při studiu na UK a styku se studijním oddělení se díky této knize již umím přiřadit k jednomu literárnímu hrdinovi.
Úplná špička mnou přečtených knih. Výborně popsané postavy a jejich vztahy, a to vše v podstatě je skrze dialogy.
Nejlepší české drama 19. století.
A mimochodem, s v hodnoceních kritizovanými dialektismy neměl ani Pražák problém.
Čtyři hvězdy pro For Whom the Bell Tolls, minus jedna za překlad.
Vítězný oblouk mne nenadchl tolik jako ostatní Remarqueova díla. Možná byla na autora málo tragická, jistě jsem se ale plně neztotožnil s hlavní postavou, Ale hlavní myšlenka "(...) uprchlík je vždycky kamenem mezi dvěma kameny. Rodná zem je považuje za zrádce a v cizině jsou pořád příslušníky své rodné země," opět zanechala dojem.