rottovat komentáře u knih

Neskutečně silný, smutný a skvěle napsaný příběh. Navzdory tomu, že románů s podobnou tématikou i stylem vyprávění (prolínání různých časových rovin a osudů) vzniklo již spoustu a mohlo by se tak zdát že toto téma je již přežité, Aleně Mornštajnové se povedlo napsat příběh s takovou lehkostí, bez zbytečného patosu a přitom po jeho dočtení na vás dopadne tíha z toho, jak je možné, že něco takového se opravdu dělo. Nejsilněji na mě působil osud Hany, kterou potkáváme na začátku příběhu coby podivínskou ženu, u které zatím jen z náznaků lze tušit, čím vším asi prošla. Retrospektivní vyprávění z konce 30.let ji pak ukazuje jako mladou, krásnou dívku plnou života a o to složitější je pak číst, jak její osud pokračoval. Dávám pět hvězdiček, protože takhle má vypadat román, který nepustíte, dokud ho nedočtete, a když už na tu poslední stranu dojdete, je vám tak nějak těžko a smutno nejen z osudů hlavních hrdinů, ale zejména z toho, že víte, že nic tak dobře napsaného si jen tak hned zase nepřečtete.

19 04.11.2017

Název knihy naprosto přesně vystihuje, o čem je. Nejde totiž jen o jakýsi životopis jedné z nejvýznamnějších osob československého undergroundu, ale o obsáhlou studii pojednávající o několika neveselých desetiletích naší země. Marek Švehla stvořil výtečné komplexní dílo, které by se mělo číst už na středních školách. Rozsah může leckoho možná odradit, ale nutno říct, že všech cca 530 stran je psáno velmi čtivým a srozumitelným jazykem. Třešničkou na dortu je pak bohatá foto dokumentace, díky které se do samotného děje ponoříte ještě lépe.

12 09.09.2018

Takhle má vypadat skvělá literatura. Ač se nejedná o žádnou detektivku či thriller, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Již autorčina předchozí Anežka byla velmi čtivá, ale jazykově mi přišla ještě taková nevyzrálá, jednodušší. V Houbařce však Hanišová ukázala, že ovládá nejen skvělý námět, ale propojuje ho i s vynikajícím jazykem. Z počátku se jasně nabízí podobnost s Annou Bolavou a její prvotinou Do tmy, jen byliny jsou nahrazeny houbami. Houbařka je ale mnohem méně lyrická, více dialogická, hlavní hrdinka, alespoň pro mne, více "živá" a uvěřitelná. Pasáže z dětství, které velmi nenuceně prolínají vyprávění ze současnosti, jsou pak napsané tak, že vás při čtení mrazí a dělá se vám až fyzicky zle z toho, co hrdinka musela prožít. Vše je napsáno v podstatě jen v náznacích, ale tak reálně a dobře, že vám před očima běží živý film. Po Mornštajnové Haně řadím Houbařku mezi nejlepší knihy posledních měsíců.

12 28.04.2018

Zkrotím krapet zdejší nadšené komentáře. Všichni víme, že autorka psát umí, píše čtivě, vybírá si poutavá až srdceryvná témata, ale když pominu Hanu, která asi jako jediná z autorčiných knih mi přišla opravdu hodně dobrá, tak ten zbytek je vlastně jen takový mainstreamový proud. Tiché roky přečtete v podstatě za víkend, příběh splní svůj účel - vypnete, začtete se, odpočinete si, ale tím to končí, žádná nadstavba se nekoná. Příběh je psán dost jednoduše, jede podle zažitého syžetu, střídá minulost s přítomností, nevybočuje ničím zajímavým, když pominu stejné věty vždy na konci a začátku každé kapitoly, což u mne však neevokovalo dojem zajímavosti, ale spíš otravnosti. Stejně tak rádoby nenápadná snaha o podání historického kontextu mi přišla zbytečná, místy až křečovitá, jako by román prostupovaly úryvky ze středoškolské učebnice dějepisu. Závěrem, kniha si rozhodně najde své čtenáře, nenáročné, s chutí si zavzlykat nad dojemným osudem, ale nic víc nečekejte.

8 24.08.2019

Velmi povedené rozhovory se zajímavými lidmi, přičemž ne vždy to bylo jednoduché čtení, co se týče jednotlivých osudů. V protipólu různých depresivních nálad však stojí krásné popisy šumavské krajiny. Třešničkou na dortu je pak celkové provedení knihy spolu se skvělými Šibíkovými fotografiemi.

7 10.10.2018

Tak nevím. Houbařka byla dokonalá, nejen příběhem, ale měla něco navíc, "to" něco, co ve vás ještě dlouho zůstane. Od Rekonstrukce jsem proto asi čekala podobný zážitek, ale ve výsledku se mi dostalo jen průměrného vyprávění, které postrádá onu očekávanou atmosféru, jednoduchého lineárního popisu očima hlavní hrdinky, jež vás navíc místy dost irituje, závěr mi pak přišel možná až moc "mišmaš". Za mne bohužel zklamání.

6 28.06.2019

Po padesáti stranách bohužel knihu odkládám. Vůbec mi nesedí styl autorova psaní, členění textu, vlastně ani nevím, co chce autor příběhem říct. Přijde mi to jen jako proud jakýchsi myšlenek, které se stále dokola opakují. Jako experiment je to asi zajímavé, ale moc nechápu, proč dílo získalo Magnesii literu za nejlepší prózu. Byli tam rozhodně lepší adepti.

6 12.05.2018

Dávám 3,5 hvězdičky, ta půlka je za poměrně originální zobrazení nebe a pekla, to se mi líbilo. Jinak hlavní linie příběhu se četla zlehka, děj ani jazyk není nikterak komplikovaný, vše plyne svižně. Nevím, nakolik je příběh autobiografický (a zda vůbec), ale občas mi přišlo, že autorka až moc tlačí na pilu, co se týče humoru. Ironický až sarkastický tón je mi sice více než sympatický, ale místy už na mě bylo těch trefných slovních spojení až příliš. Ale jako prvotina, kterou si ukrátíte čas vlakem, případně relaxujete před spaním, to bylo dobré.

5 20.04.2018

Zatímco všechny předchozí díly série jsem zhltla na jeden zátah, Selfies mi neskutečně drhly. Snad poprvé mě čtení s Carlem Morckem nebavilo, pasáže s Rose jsem v podstatě přeskakovala, ty mne vadily asi nejvíce. Detektivní zápletka mi pak přišla tak podivně překombinovaná, nejednotná, hlavní postavy nevěrohodné. Co mi chybělo nejvíce, bylo napětí, takové to jak se nemůžete od knihy odtrhnout, protože vyšetřovatelé jsou pachateli na stopě a vy jste zvědaví, jak vše dopadne. Tak to se u Selfies bohužel překvapivě nestalo.

5 16.04.2018

Tak nevím, chybí mi asi 60 stran do konce a už to nedokážu dočíst, odkládám, což se u mě děje zcela výjimečně. Kniha mě skoro vůbec nechytla, přitom námět jako takový mi nepřijde špatný. Možná to dělá styl vyprávění nebo málo přímé řeči, těžko říct, ale celé mi to přišlo takové o ničem, dost rozvleklé...místy mne to sice bavilo, např. postava Lily byla velmi dobrá, ale prostě mě to nelákalo sednout si a číst dál, na knihu jsem se netěšila a nedokázala jsem se do ní začíst. Škoda.

5 09.03.2017

Od tak erudované profesionálky ve svém oboru bych čekala mnohem přínosnější publikaci než jen sled sloupkových a místy dost prostoduchých rad a lá Cosmopolitan doprovázených navíc masivní reklamou na určité produkty. Obálka a grafická úprava jistě nepostrádá určitou nápaditost, ale tím to končí. Na toto dílo nemusela autorka studovat, tohle by s prominutím splácala i obyčejná redaktorka ženského magazínu bez vyššího vzdělání.

5 08.12.2014

Nic moc tedy, čekala jsem nějaké objevnější informace, jasný postup, kterým autorka dosáhne onoho zmiňovaného odpadu, který se za rok vejde pouze do jedné zavařovačky. Přišlo mi, že jsou zde omílány v podstatě již známé věci. A něco už mi i přišlo přehnané, např. přírodní kosmetika je určitě fajn, ale natírat si obličej mletým kakaem nebo kurkumou, to mi už přišlo nějak moc.

4 18.02.2019

Jedním slovem brak. A to jsem dosud Karikovy knihy četla ráda, ba co víc, i se mi líbily. I když je pravda, že u poslední Trhliny už to začalo maličko skřípat. Tma na mne však působí jak kdyby ji autor spíchl horkou jehlou, jako kdyby ji psal jen proto, že musí zaplatit složenky. Je to odbyté, nepropracované, celkový styl vyznívá lacině. Není to román, spíš bych to přirovnala k novele či rozsáhlejší povídce. Ale chybí mi tam prostě vše, napětí, gradace, vykreslení hlavní postavy a okolí (zasněžená Malá fatra naprosto vybízí alespoň k nějakému popisu). Celé je to prostě špatné.

Po předchozí excelentní Malince mi bylo jasné, že i Běsa mne nezklame. A měla jsem pravdu. Běsa je totiž jednou z těch knih, které byste nejraději "zhltli" na jeden zátah, zároveň ale víte, že dlouho si pak nic tak skvělého nepřečtete, a proto si čtení užíváte a nikam nespěcháte. Autorka opět ukázala, že psát prostě umí, po stylistické a jazykové stránce nelze románu vůbec nic vytknout, stejně tak děj je vynikající, ani jsem nečekala, že postihne v podstatě více jak třicet let života jednotlivých postav. Jediné, co mi bylo líto, že jednotlivé etapy nebyly i delší, klidně bych snesla knížku dvojnásobného rozsahu a tím ještě větší propracovanost jednotlivých osudů.

4 09.08.2018

Kniha má velmi dobrý potenciál, mohla by být skvělá, ale bohužel k té pomyslné nejvyšší příčce jí přeci jen něco chybí. Hlavní téma příběhu, padělky obrazů a výtvarné umění obecně plus japonské reálie, je zajímavé a dalo by se propracovat k dokonalosti. Text je však místy příliš rozvláčný, prospělo by mu výraznější zkrácení, méně lyričnosti či symboliky. Přechody mezi jednotlivými místy mi přišly nejednoznačné, vykreslení postav zase ne příliš propracované. Závěr byl ale skvělý, kdyby se v tomto duchu nesl celý příběh, výsledek by byl parádní.

4 20.05.2018

Jedním slovem skvělé. Výtečný jazyk a krátké kapitoly udržující čtenáře v napětí. Je to výjimečné a zároveň svým způsobem obyčejné, místy zvrhlé, smutné, neuvěřitelné. Rozhodně lepší než autorčina prvotina "Němci". V závěru jsem možná čekala výraznější propojení jednotlivých osudů, ale právě tím, jak autorka román zakončila, z něj udělala jedinečné dílo.

4 10.02.2018

Zcela zde nesdílím zdejší nadšení, neříkám, že kniha je špatná, to vůbec ne, čte se to rychle, chvílemi je tam i nějaké to napětí, ale nesedl mi úplně autorčin styl psaní. Něčím mi připomínal Dívku ve vlaku, která se mi nelíbila, Manželé odvedle jsou určitě lepší, ale celé mi to přišlo takové ploché, nijaké, místy až nudné. Ale poslední dvě strany stály za to a dojem z celé knihy krapet umocnily.

4 23.06.2017

Anna Bolavá psát prostě umí. Už její předchozí román Do tmy mi přišel skvělý, ale Ke dnu ho naprosto překonalo. Jazyk, kterým píše, je naprosto vynikající a ač se vlastně v ději neděje nic extra závratného, nemůžete se od knihy odtrhnout. Autorka výtečně vykresluje jednotlivé postavy a z celé knihy na vás dýchá chvílemi těžká deprese. Za sebe tedy dávám všech pět hvězdiček, kéž by takto psalo víc a víc autorů.

4 29.05.2017

Tak nevím, nebylo to špatné, četlo se to dobře, ale nějak mám pocit, že tohle není ten Minier, od kterého jsem četla předchozí skvělá díla. Jako by to psal někdo úplně jiný. Asi mi nebyli zcela blízcí hrdinové v teenagerovském věku, Servaz byl přecijen trochu jiné kafe. Ale celkově dobá oddychovka, jen mě to prostě zcela nechytlo.

4 11.04.2017

Tři příběhy o třech ženách. Silné příběhy, u kterých mrazí. První s hrdinkou Kristýnou je dle mého nejlepší, dialogy jsou výtečné a v Kristýně se pozná nejedna žena s podobnými problémy. Druhý příběh s náboženskou tématikou mi přišel o něco slabší, ale třetí byl neskutečně drsný, smutný a hlavně jako ze života. I slza mi ukápla. Jazykově je kniha naprosto skvělá, oceňuji výbornou korekturu s nulovým výskytem překlepů a opravdu výtečný jazyk a slovní obraty. Čte se to jedna báseň a ač nejde o detektivku, knihu neodložíte, dokud nedojdete na poslední stranu. Za mne jednoznačně zatím nejlepší česká kniha tohoto roku.

4 27.05.2016