rottovat
komentáře u knih

Kniha je jedním slovem fantastická. Nic jsem od ní nečekala a velmi mile mne překvapila. Po přečtení prvních pár stran jsem se sice musela do čtení trošku přinutit, ale jakmile jsem se začetla, měla jsem problém knížku odložit a s ubývajícími stranami jsem už předem litovala okamžiku, až dojdu na stranu poslední. Příběh přitom není nijak výjimečný, nečekejte žádnou převratnou pointu, ale ten jazyk! To je pohádka...Čte se to jedna radost, autorka dokonale vystihla psychiku dvacetileté holky, která vlivem nepříznivých, smutných okolností se ke svému okolí chová tak strašně, až je vám vlastně sympatická. Skvostné dialogy jsou pak už jen třešničkou na dortu, chce se vám při nich jednou brečet, pak zase vybuchnete smíchy, protože je to prostě výtečné. A ze života. Takže za mne jednoznačně plný počet hvězdiček (a to i přes ne zcela stoprocentní korekturu, v textu je cca pět překlepů, za něž ale nemůže autorka.)


Po celkem vydařených předchozích dílech je Stalker naprostým propadem. Styl psaní je dost jednoduchý, kolísá na hraně brakové literatury. Příběh je překombinovaný, neuvěřitelný, navíc plný klišé. Postavy, až na Joonu, jsou nesnesitelné (nejvíce mi asi vadila těhotná lesbická komisařka, kolega Adam na tom nebyl o moc lépe). Neříkám, že to není čtivé, některé pasáže odsýpají, ale násilí je zde možná až moc a co mi vadilo nejvíce, je naprosto nelogické jednání postav. Jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila a neutrácela za ni peníze.


K odpočinku ideální, nenáročné, čtivé, leč ničím zvlášť překvapivé, od začátku do konce to jede dle syžetu žánru, téma atraktivní (mladé krásné dívky jsou unášeny a následně nalézány v kontejneru), ale děj předvídatelný a občas plný klišé.


Obsahově i vizuálně krásná kniha. A její hodnota je o to vyšší, že se nejedná o fikci, ale o reálné myšlenky jedné dospívající holky, která má o sobě pochybnosti jako většina z nás v jejím věku a která hloubá nad běžnými věcmi místy o trochu víc, než ostatní. Skvělé doplnění ke knize Magor a jeho doba. Ilustrace jsou pak už jen třešničkou na dortu celého provedení. A jediné, co vás během čtení zamrzí, že jste si nepsali podobný deník jako sama autorka.


Velmi nenáročné čtení, klasický Hartl, ale také bohužel pro mne nejslabší. Stylem je velmi podobný předchozím titulům, na autorovi je znát jistá "grafomanská manie", neb román čítá cca 500 stran a v závěru už toho bylo příliš. Příběh nikam moc negraduje, v podstatě se jedná o "slovní průjem" (nemyšleno zcela negativisticky), záplavu slov a poměrně velké množství postav, které prožívají jeden den za druhým se všemi možnými propady, radostmi apod. Ke konci už mne čtení vlastně ani nebavilo, nezajímalo mne, jak to celé skončí, protože bylo jasné, že žádné velké překvapení se konat nebude. Celé to prostě tak nějak plyne, sem tam se zasmějete, sem tam kroutíte hlavou nad nepočítaně "cool" frázemi (dovolená na Maledivách, značkové kufry Samsonite, oblek od Armaniho apod.), ale tím to tak končí. Je to prostě něco jako lesklý časopis, přečtete, odložíte a druhý den si na něj už ani nevzpomenete.


Charlotte Link je pro mne zárukou nenáročných, oddychových knih, takových těch, co si vezmete na víkend nebo když vám není dobře. Rozhodnutí mi ale úplně nesedlo, přišlo mi až příliš překombinované, nereálné, moc divoké, i toho napětí tam bylo na můj vkus méně, než by mělo. Ale jinak dobrý, přečteno za ani ne dva dny.

Simon Mawer je pro mne autorem, u kterého se nemůžete spálit a vše, co napíše, se pro vás stane literárním zážitkem. Asi i proto jsem se na Pražské jaro neskutečně těšila a vkládala do něj možná až příliš velké očekávání. A dostalo se mi sice jako vždy skvělé čtení, ale v konečném výsledku to nebylo "to nej", co jsem čekala. Jako by příběhu něco chybělo, "to něco", co vás nutí knihu neodložit, dokud nejste na poslední straně. To jsem u Pražského jara bohužel neměla. Celý děj plynul tak nějak konstantně ve stejném tempu a nebyla tam pro mne žádná očekávaná gradace, resp. události srpna 68 byly popsány velmi dobře, stejně tak jednotlivé postavy vykreslil autor vcelku bravurně, ale něco tam prostě chybělo, abych po dočtení litovala, že už je konec.


Román sepsaný třemi autorkami je rozhodně zajímavý počin a celkový výsledek mohl být skvělý. Johanin příběh je slibný, od počátku vás vtáhne, ale po chvíli zjistíte, že klouže jen tak po povrchu, chyběla mi tam hloubka, více emocí a místy mi bohužel připomínal encyklopedii, resp. snaha vysvětlit dobové reálie byla chvílemi až moc urputná, suchá, prostě jako z učebnic. Škoda, kdyby se Johančin osud rozpracoval více do hloubky a byl celkově rozsáhlejší, mohl z toho být román roku. Takhle jde pouze o nenáročnou, oddychovou knížku, kterou si zpestříte víkend a v pondělí si na ni už ani nevzpomenete.


Po předchozích dvou dílech, které mne nijak zvlášť nezaujaly, a hlavní hrdinka Erika mi byla silně nesympatická a protivná, představoval třetí díl příjemné překvapení. Jednoduchý zločin opředený šestadvacetiletým tajemstvím, svižné tempo, tak akorát postav, abyste se v ději neztráceli, žádné zbytečné odbočky a i ta Erika byla najednou tak nějak víc snesitelná. Tentokrát tedy jasné čtyři hvězdičky za ideální oddychovou četbu.


Bohužel jsem knihu nedočetla, nevydržela jsem ani do sté strany. Přitom první strany mi zněly celkem slibně, ale pak mi začala silně vadit chaotičnost celého vyprávění, nesourodost, celková nečitelnost. A ač autorčina bývalého manžela též nemusím, přišlo mi tak nějak zvláštní, že už nejranější vzpomínky na něj jsou negativní.


SPOILER! Výborně napsaný román plynoucí podle zavedených, osvědčených postupů. Autorce se podařilo vystihnout skvěle prostředí jedné, resp dvou rodin. Jednotlivé postavy jsou vykresleny tak věrohodně, že vám se vám při čtení odvíjí v hlavě film, na jehož konci vás mrzí, že se musíte se všemi hrdiny již rozloučit. Jedinou výtku mám k jedné části děje - nemyslím si, že by Bebe tak snadno odletěla s malou Mirabelle do Číny, nemyslím si, že pro ni měla nějaké doklady a bez nich mi to přijde jako scifi. Ale to je pouze jen jedna malá vada na kráse v záplavě jinak bezchybného textu.


Příjemné odlehčené čtení zejména pro rodiče malých dětí od ženy, která děti má a tak ví, o čem je řeč. Náměty jednotlivých fejetonů jsou místy ohrané, píše o nich kde kdo, ale Monika Valentová je povyšuje minimálně o příčku výš svým ironickým a všeobecně skvělým humorem. Ilustrace jsou pak již jen další třešničkou na dortu.


POZOR SPOILER! Je to dobré, místy velmi dobré, ale bohužel na např. Dva proti říši nebo i na Binetovo HHhH to nedosáhne. A ač je závěrečné pojetí netradiční, je to právě ono pojetí, co mi na knize nejvíce vadilo. Gabčík s Kubišem jsou pro mne neskutečnými hrdiny a udělat ze závěrečných pasáží jednu velkou love story, v níž se z rozhodného parašutisty Gabčíka stává hormony zmítaný zamilovaný mladík, to mi prostě nějak vadilo. Stejně tak mi v tomto románu, na rozdíl od ostatních, přišlo chování některých parašutistů až příliš lehkovážné, např. "večírek na rozloučenou" před plánovaným odsunutím parašutistů z krypty na mne působil jak jakási rozlučka maturantů před tím, než se rozutečou po střední škole do světa.


Je úžasné, kolik skvělých prvotin od českých autorů v posledních letech vzniká. Anežka je velmi povedené, čtivé a bohužel i znepokojivé dílo. Při jejím čtení mě chvílemi dost mrazilo, nevím, zda sama autorka má děti, ale předpokládám, že ano, protože určité pasáže bezdětný člověk napsat nemohl. Ano, i tento román má pro mne pár vad na kráse, ale to je zcela v pořádku, nic není dokonalé. Nejvíce mi asi ze začátku vadilo místy až přílišné "černobílé" zobrazování - stereotypní popis, jak vypadá běžná žena na mateřské (internetová fóra plná zdrobnělin, obtloustlá v teplácích koukající na Sama doma, naproti tomu a lá dokonalá matka dodržující u dítěte správnou životosprávu, výchovu apod.) Ale tyto pasáže jsou opravdu jen zkraje a zejména prostřední část románu od Agnesiných školkových let až do její pubertu je napsána bravurně. Dala bych pět hvězdiček, ale jednu strhávám kvůli konci, ten by si možná zasloužil lepší propracování.


Slibný námět, ale ve výsledku neskutečně nudné, plytké a jazykově i stylisticky nezajímavé. Celý příběh je již dávno ohraný, nepřináší nic nového, objevuje se v něm jedno klišé za druhým, ať už v samotné detektivní zápletce, tak v citovém životě hlavní hrdinky, která se často chová, jak kdyby jí bylo teprve sladkých "náct". Knihu jsem dočetla tak nějak z povinnosti, závěr byl předvídatelný, takže ani zde se napětí nekonalo, no prostě celkově hodnotím jako velmi slabé.


Třetí setkání s touto autorkou a stále je to dobré, i když Zmizet u mě jasně vítězí. Každopádně už zde jsou vidět jisté styčné body, které se pak objevují v Soukupové pozdějších titulech - rivalita mezi sourozenci, komplikované rodinné vztahy, nesebevědomí jedinci, nadváha apod. K moři je napsáno poměrně úsporně, postavy jsou vykresleny skvěle a není to veselé čtení, příběh jako takový je velmi smutný. Závěr, kdy se přehoupneme v ději takřka o 20 let, je zrychlený, ale bavil mne a svým stylem mi dost připomněl Hartlův Malý pražský erotikon (i když vzhledem k roku vydání se spíše inspiroval Hartl Soukupovou :-)


První setkání s touto autorkou a neskutečně mi sedla. Styl psaní, vykreslení postav, sourozenecké "bitky" a celkově děj povídek, ač povídky normálně nevyhledávám a nemusím, vše hodnotím plným počtem hvězdiček.


Překvapivě velmi dobré a velmi čtivé. Navzdory jednoduchému stylu psaní jsem příběh hltala stránku za stránkou.


I přes zdejší spíše negativní komentáře hodnotím Hrob v horách pěti hvězdičkami. Tento díl mi přišel zatím nejlepší ze všech tří. Zajímavý námět, napětí, zároveň ale díkybohu absence geniálního psychopatického zločince, jako např. v Učedníkovi. Celý příběh postupně plynul, nebyly tam žádné šílené a absurdní zvraty a to, že se velká část věnovala osobnímu životu hlavních hrdinů, bylo pro mě naopak velké plus.
