Roubas komentáře u knih
Pochopitelně se budu opakovat, když zmíním, že rozhodující předností Mrazivé hlubiny je dokonale přiblížená dobová atmosféra. Začátek mi učaroval, hlavně díky skvělému stylu. Krátké věty, často i bez přísudků. Uprostřed knihy jsem začal mít lehký problém s ukecaností a slabým pohybem děje. Druhá polovina mě ale opět chytla a Sean Duffy i přes svou podivnou náturu mi přirostl k srdci. Už vyhlížím četbu té druhé knihy s červenou obálkou.
Ano. Ano. Ano. Krvavý leden má všechno, co si od skvělé detektivky slibuji. Výbornou hlavní postavu, která má stejně blízko jak k nebi, tak k peklu. Velkou kopu rozmanitých postav z Glasgowského podsvětí. Jednu bohatou rodinu, jejíž pečlivě střežené soukromí smrdí na míle daleko a kopu hlášek. Drsná, sprostá, napínavá a kurevsky zábavná kniha. Prosil bych další díl.
Úvod byl naprosto vynikající. Ostrovní prostředí, atmosférická místa spojená s místními okultními pověstmi a úvodní náhledy do mysli vraha, dávali znát, že půjde o vynikající knihu. Poté se děj trochu uvolnil a dal prostor postavám, aby je čtenář lépe poznal. Právě prostřední část byla podle mě příliš zdlouhavá a dala by se klidně pokrátit. Jak u podobných knih bývá, postava vraha překvapivá a závěr napínavý. Líbilo se mi nenásilné rozvinutí nitek pro další pokračování, které působí přirozeně a ne účelově, jako u jiných knih.
Max Wolfe je sympaťák a postava detektiva, který je otec samoživitel je rozhodně originální. Zápletka se točí okolo internátní školy pro bohaté, kterých už v jiných knihách bylo velké množství a to příběhu škodí. Už od anotace víme, kam se děj bude odvíjet a během četby jen zbývá otázka a kdo a proto podle mě kniha postrádá větší dávku napětí a atmosféry. Je psána sice nenáročným jazykem a čte se sama, ale takových knih už byly napsány stovky.
Když vám někdo inteligentně a humorně mluví přímo z duše, je radost otáčet každičkou stránku. Kniha pro každého, kdo nechtěl zaplout do životem vytyčených kolejí, po kterých jede zbytek společnosti, koho serou ta lejna na hlavách, kterými se dnes pyšní většina mužů a pro každého, kdo se pořád hledá. Přál bych si, aby co nejvíce knihoven zdobily podobné knihy a ne rádoby bestsellery.
Představte si rozervaného hrdinu ve stylu Jamesa Deana, disponujícího šestým smyslem, jak si sebejistě nakráčí do světa načrtnutého Timem Burtonem a to celé je zabalené do detektivky z malého města, kam se hlavní hrdina vrací a nad kterým plují dávno zapomenutá tajemství. Nerad bych knihu popsal takhle krátce, jen zmiňuji filmové asociace, které se mi během čtení vybavily. Je to kouzelná knížka plná skvělých postav, ať už studených či dosud žijících a hlavně napsána tak pestrým a úžasným jazykem, že budete po dočtení mít chuť začít číst od začátku a autorce její styl vehementně závidět. Děsí mě počet hodnocení, jelikož tahle lahůdka by se měla zmocnit mnohem většího publika.
První kniha, kterou jsem četl a jsem přesvědčený, že by si ji měl přečíst každý.
Chvilku trvalo, než jsem si zvykl na Dahlovo styl psaní. Poté jsem se poměrně lehce nechal pohltit, jelikož kniha má vynikající spád. Je to typický zástupce severské krimi, jelikož pořád prší, postavy jsou kromě pár ran do zdi poměrně chladné a vrah dostatečně děsivý. Problém mám s tendencí v samém závěru šokovat, někoho zabít, nebo otevřít si dvířka pro další díl. Kdyby tohle Dahl vypustil, bylo by to za pět. Těším se na detektivku, která skončí po vyřešení případu poměrně v poklidu. Největší plus za vynikající autorovu slovní zásobu a nezvyklá spojení.
Natáhnout si spodky je opravdu dřina a hlupáky na ulici taky nevydržím počítat moc dlouho. Za šest dolarů na hodinu vám tenhle detektiv zjistí cokoliv, ale nejdřív si musí urovnat myšlenky, zabít nějakou tu mouchu a dát si hlt vodky. Je to především vtipné, ale místy dost hořké, protože ta sexy paní čeká na nás na všechny. Takže nám nezbývá, než na ní počkat, a to čekání na ní, si zkrátit zase čekáním, na něco jiného.
Ohlasy nelhaly. I když příběh znám z filmového zpracování, dokázala mě kniha i tak bavit, znechutit, znepokojit a hlavně díky svému, v této sérii zatím největšímu, myšlenkovému přesahu dokonale zaměstnat pokládáním si otázek. Právě ten sociální podtext je Lehaneho nejsilnější zbraň. Ukazuje všechno bez příkras, všechnu tu špínu a marnost každodenního života. Dialog v parku u flašky alkoholu o tom, jak tenhle svět absolutně nefunguje, si budu určitě pamatovat hodně dlouho. Těžko říct, co si teď přečtu, aby se to téhle skvělé sérii alespoň vzdáleně přiblížilo.
Začátek mi příliš neučaroval a já si hlupák usmyslel, že čtu zatím nejslabší díl. Relativně jednoduše vypadající zápletka se sektou, či pochybnou církvi nabízející pomoc od žalu se mi prostě nepozdávala. Jenže Lehane celou mojí vizi toho, kam se případ může ubírat v klidu smáznul a střílel do mě jeden napínavý zvrat za druhým. Kenzieho klidné hlášky ve vypjatých situacích bych klidně tesal do kamene. Takže po třetí smekám klobouk nad tou ohromnou poctivostí příběhu, která mi u dnešních bestsellerových a hlavně prvoplánových thrillerů chybí. A hurá na dost možná nejlepší díl téhle série.
Pokud jsem byl u Černé nenávisti nadšený, nevím jak svoje pocity popsat u druhého dílu. Přibylo napětí, které šlo někdy až na hranu, možná za hranu, násilí a syrovosti a ubylo vtípků, protože hlavní postavy už nemůžou trousit hlášky s takovou frekvencí, protože se začnou pořádně bát. To dilema a ptaní se sebe sama, jestli má cenu se pořád hnát za spravedlností, když všude kolem je jen násilí, násilí a násilí, mě na tom baví nejvíc a Lehane v tomhle díle svoje postavy vyždímal až úplně kost, některé fyzicky, ale tu psychickou stránku zvládl na jedničku s hvězdičkou. Dost možná nejlepší krimi román, který jsem kdy četl.
Vtěsnat do relativně slabý knížky tolik postav, ať už zkorumpovaných, zvrácených, vtipných, dát tak velký prostor ústřední dvojici soukromých oček, aby si na ně člověk ihned zvykl a chtěl s nimi zajít na drink, ukázat společnosti poměrně nepříjemný pohled do zrcadla, šikovně zvládnout akční scény a ještě u toho všeho být vtipný? To asi bude umění. Nenašel jsem jediný slabý odstavec.
Asi nejhmatatelnější deprese, kterou jsem zatím na poli žánru četl. Zmar, deprese, zrada a jizvy života, které se nedají sešít a které musí vyústit v nevyhnutelné důsledky. Plastické postavy, jak vedlejší, tak ty hlavní, vynikající dialogy, ještě lepší lokace a tolik silných momentů, že bych je nenašel v několika jiných knihách dohromady. Opravdu síla a jeden z nejlepších thrillerů, co jsem četl. Mít tu možnost, možná sem napálím šestou hvězdičku.
Drama o nejtěžších lidských ztrátách a hledání vůle k životu s prvky výborného, černého humoru a samozřejmě kouskem thrilleru, jelikož zločin, zde sehraje svou poměrně zásadní roli. Výborné postavy outsiderů v příběhu, jako od bratří Coenů, ve kterém si každý najde to svoje.
Na filmové zpracování Sněhuláka jsem se těšil snad půl roku dopředu. Od Nesba jsem do té doby četl jen Netopýra, ale když jsem odcházel z kina a litoval každé koruny, kterou jsem vyměnil za lístek na ten po všech stránkách nezvládnutej film, musel jsem si knihu co nejdřív přečíst. Sněhulák mě dostal. Je to komplexně zvládnutý příběh, který si udržuje poměrně vysoké tempo a staví příběh na poměrně děsivé zápletce a na Harrym Holeovi, který je opravdu ďábel. Nesbo výborně hází čtenářům klacky pod nohy a vždy jen lehce naznačí, kdo by mohl být pachatel. Potom to vezme zpět a za nějakou dobu vám dá zase na chvíli čuchnout. I když si troufnu říct, že pozorný a zběhlý čtenář by vraha odhalil již v polovině knihy. Už jsem naplno pochopil, proč ty davy tak hltají tu rozervanost a workoholismus Holea a hltají jeho knihy jako smyslu zbavení. Ostatní případy se pokusím dohnat a troufnu si říct, že Sněhulák je učebnicí severské detektivky.
Ikarus odsýpá, některými pasážemi zaujme, policejní sbor jsou sympaťáci a jejich osobní trable jsem docela rád sledoval. Jenže za tohle už se dneska plusový body prostě nedávají v záplavě detektivek a já se nemůžu zbavit pocitu, že jsem četl natahovaný díl nějaké televizní kriminálky.
Drogy, ulice, bary, lehký holky, podsvětí, pouliční lampy, prostě odvrácená tvář města, kterou můžete vidět, když se značně posílení alkoholem vracíte k ránu domů a strhne vás to ještě někam do hnusnýho nonstopu. K tomu jeden detektiv s prořízlou hubou, co si občas nějakou tu chemii taky dá a co dostává ze všech stran na tlamu. Naštěstí se po seznamovací první polovině plné alkoholu, drog a pochybných barů vrhne po hlavě, do odkrývání skládačky, která na konci zapadne pěkně do sebe. Nemohl jsem si v jedné části nevzpomenout na Mela Gibsona v Odplatě a na dvojici zkorumpovaných policajtů. Aidene, doufám, že co nevidět zajdem zase do nočního Manchesteru na drink, nebo dva.
Eric Rickstad si mou pozornost díky Tichým dívkám předplatil na několik knih dopředu. Číhání stojí na podstatně jednodušší zápletce, kdy se nepátrá po sériovém vrahovi, ale je nalezeno pouze jedno tělo mladé dívky, které rozvíří už tak velice napjaté vztahy v městečku způsobené předsudky proti homosexuálním párům. Styl je strohý, ale míří přímo na bránu bez zbytečných odboček, nebo dlouhých popisů. Autor naťukává několik postav, z nichž na každé najdete něco, proč by mohla být pachatelem. Výhoda románu je v naprosté uvěřitelnosti všech postav i nastalých okolností. Ať už sledujete postavu nepříjemného chlápka se žvýkacím tabákem za rtem, předsudky a výrazem, že by vám ihned jednu uštědřil, nebo právníka, který má na oko skvělý dům a rodinu, všechno jsou to aspekty působící reálně. Kniha bez zaváhání a slabších míst, kde je výborně využita atmosféra malé komunity Vermontského městečka a jeho okolí. Závěr vás nechá několikrát si bláhově myslet, že víte, co za tím vězí.
Čistokrevný psychothriller, který si vystačí pouze s niternými myšlenkami tří hlavních postav a se čtenářem si hraje na kočku a myš. Budete přemýšlet, budete si utvářet možnosti, ale na 99,9% na rozuzlení nepřijdete. Je to výborně napsané, ale se závěrem mám stejně jako mnoho dalších trošku problém. Nevadí mi, že není úplně reálný, ale že je to moc. Kdyby kniha skončila prvním zvratem, vše by bylo ok, ale autorka chtěla nejspíš čtenářovu pusu otevřít ještě víc dokořán a právě poslední kapitola podle mě je spíše na škodu než k užitku. I tak vynikající a hlavně originální kniha.