Roubas komentáře u knih
Kniha, kterou jsem ve škole četl tajně o hodinách pod lavicí a která odstartovala moje zapálení pro žánr thrillerů. Četl jsem jí snad před šesti lety a dokážu si vzpomenout na její nejzásadnější momenty, jako bych jí četl před týdnem. Jeden z nejlepších thrillerů s bravurní pointou na konci.
Thriller, který nemá absolutně co nabídnout, ať už svou formou plnou opakujících se myšlenek, situací a vět, nevyužitím potenciálem Aljašského prostředí, topornými dialogy, po námět, který tady byl již několikrát a v mnohem lepším provedení. Možná zaujme, pokud je to vaše otrkávání s žánrem, ale čtenáře žánru rozhodně nenadchne. Navíc se mi nelíbí jak okatě jsou otevřená vrátka pro druhý díl.
Šedivá realita narážející do snů, nerozvážnosti a ideálů mládí zabalená do Mayova dokonalého vyprávění. Kniha o síle přátelství, ale hlavně o tom, že je třeba žít. Aby se nestalo, že až se vlak bude blížit do poslední stanice, nás ohlédnutí za ujetou trasou nesežralo zaživa.
Všechno dobře. Výborně napsaný román představující denní rutinu policistů z noční hlídky a celkově vše, co tahle práce lidem bere a dává. Skvěle napsané postavy, dialogy, prostředí, prostě vše. Sice čtenáře přinutí párkrát zalistovat zpět, aby se ujistil, kdo je čí sráč, ale pokud nečteme pozorně, nemusíme číst vůbec. Otázka "spravedlnosti" na výbornou.
Naturalistická lahůdka plná atmosféry amerického Jihu plného hladu, dřiny a beznaděje. Stejně jako v Ďáblovi je nám představena celá škála zajímavých a amorálních postav, jejichž osudy se začnou pomalu proplétat a ovlivňovat. Kniha plná špíny, smrti, zbraní, whisky a prostitutek, která ale v závěru přepne na lidskou stránku a bratrskou soudržnost.
Rozumím tomu, že má King tak obrovskou základnu fanoušků po celém světě. Jeho jazyk je neuvěřitelně pestrý a barvitý a konečně jsem asi naplno poznal jeho osobitý styl. Na druhou stranu, právě jeho doslovnost a někdy dosti vyčerpávající popisnost v určitých chvílích rozhodně nejde ruku v ruce s navozením atmosféry, která by u detektivek měla být co nejlepší. Bill Hodges je vynikající postava a k jeho dalším případům se snad v budoucnu dostanu.
Kniha, která s absolutním přehledem předčila veškerá moje očekávání. Hlavní předností není složitý příběh protkaný zvraty, ale relativně jednoduchá zápletka, která je neuvěřitelně dobře odvyprávěná. Přesně jak se píše na zadní straně, jsou hlavní postavy neuvěřitelně komplexní. V každé kapitole se dozvíme při jejich úvahách a různých situacích informace z jejich minulosti, které sice z příběhem nesouvisejí, ale dokážou, že mi připadalo, že jsem s Alex nebo Jacobem byl včera na pivu. Třešničkou je vynikající autorčin jazyk a tím pádem i vynikající překlad. Skvělá kniha, kterou vřele doporučuji.
Rychle ubíhající oddechová detektivka, která nepřijde s ničím novým, ale rozhodně neurazí. Závěrečný zvrat mě trošku zklamal, protože podle mého dostal čtenář pramalé šance, aby se ho dovtípil sám, nebo alespoň litoval toho, že si indícií nevšiml během četby. Pro fanoušky žánru dost možná zklamání a průměr. Palec nahoru za sympatickou Charlie a kapitoly z pohledu vraha, i když se tam dost věcí a myšlenek opakovalo.
Komorní rodinné drama s kapkou thrilleru stojící na pár hlavních aktérech a jejich pohnutých životních osudech, ani s jedním by člověk asi neměnil. Konec mě zas tolik nešokoval a jsem rád, že nevybočil z té skromnosti, kterou se kniha prezentovala. Povedený příběh o hledání pravdy, vlastní identity a hlavně o nalezení ztracené svobody.
Keplerovci by na poli detektivky mohli vyučovat spád, akci a čtivost. Musím přiznat, že první polovina mě příliš nenadchla, ale pak už se z toho stala osvědčená jízda se vším, co k jejich knihám patří. Opravdu by mě ale zajímalo, jestli si z nás, čtenářů, nedělají srandu, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že se snad v každé knize objeví moment, který mi hlava ale opravdu nebere. Při pasáži na záchodech v restauraci u silnice jsem knihu přivřel a položil si otázku – To si snad dělají prdel ne? Ale v podstatě už to k jejich knihám patří. Doufám, že se šedooký detektiv vrátí co nejdříve. V rámci žánru silný nadprůměr, ale v sérii s Joonou patří k horším.
Život je příliš krátký na to, abych se pokoušel dočítat podobné braky až do konce. S vypětím velkého množství sil jsem se dostal na stranu 260. Jsem si stoprocentně jistý, že jsem doposud nečetl hůře napsanou knihu. Je to obrovská škoda, protože námět překypuje skvělými tématy, která kdyby vzal do rukou dobrý spisovatel, věřím, že by kniha trhala rekordy bestsellerů. Bohužel se jich ujal špatný spisovatel a proto jediná část, která za něco stojí, je anotace. Když tu čtu nadšené reakce a pětihvězdičková hodnocení, nevím, jestli mám brečet, nebo se smát. A pokud někdo tuhle povrchní “kriminálku“ bez špetky napětí srovnává se severskými autory, to už opravdu pláču. Vezmu to popořadě. Když vás má kniha bavit, potřebujete postavu, s kterou se ztotožníte, nebo jí fandíte, nebo by vám měla nějakým způsobem učarovat. Tenhle “detektivní román“ překypuje plejádou tak nesympatických a tupých postav, že kdybych je viděl na ulici krvácet, překročím je a půjdu s čistým svědomím dál. Dalším bodem jsou dialogy. Dopisy, ale i rozhovory mezi Nolou a Quebertem, byly tak strašně kýčovité, umělé, hloupé, naivní, že by se za ně nemusely stydět hlavní postavy jihoamerických telenovel, nebo hrdinové německých romantických seriálů, které podobným způsobem, jako tenhle svádějí k předčasnému ukončení vlastního života. Zdaleka nejhorší ovšem byly telefonáty mezi Marcuskem a jeho maminkou. Nevím, jestli autor při dlouhých chvílích užívá látky, které ovlivňují jeho smysly, nebo se pokoušel o jakýsi druh humoru, ale jestliže matka v knize říká svému třicetiletému synovi, že jestli ho bolí břicho, tak se má dojít vyprdět, je něco opravdu hodně v nepořádku. Každý, kdo někdy prohodil alespoň několik vět s jiným člověkem, musí tušit, že dialogy obsažené v tomhle textu jsou k pláči. Dalším bodem je jednání postav. Zajímalo by mě, který policista by řešil probíhající vyšetřování s přítelem podezřelého a sděloval mu novinky, jako kdyby o nic nešlo. Tohle jsou jen některé body, které nejvíc byly do očí. Ve všech těch pozitivních komentářích a hodnoceních se ten můj asi lehce ztratí, ale jestli vám mohu poradit, knihu rozhodně nečtěte. Pokud jsou dneska vynášeny do nebes knihy jako tahle, nebo třeba Manželé od vedle a jiné povrchní béčkové thrillery, dost to o nás vypovídá. Omlouvám se, chyba. Tohle je tak céčko.
Laciný thriller, který díky reklamní masáži hltají davy jako smyslů zbavení. Zajímalo by mě, která část byla šokující, nebo alespoň měla být. Sledujeme skupinu naprosto nesympatických postav, které si mezi sebou přehazují nálepku podezřelý. Kladem je, že to táhne přímo na bránu, ono ještě aby ne, při svých pár stránkách. S touhle knihou je to jako s ostatními trendy. Všichni to mají a já se sám sebe ptám, proboha proč ? Za chvíli ze schránky vytáhnu leták z Kauflandu a bude na něm napsáno: Edice světový bestseller.
Promrzlá buddystory napěchovaná hláškama a cynismem, kterou jsem hltal písmeno po písmenu. Svět, který Zahler vytvořil, mi dokonale učaroval. Nejlépe, jak asi příběh mohu shrnout: Představte si příběh, kterému dával drsňáckou kostru Clint Eastwood, je zasazen do promrzlého Sin City a černý humor a cynismus „hrdinům“ vložil do úst již zmiňovaný Tarantino. Plus je třeba přidat notnou dávku násilí. Temná kriminálka, která si nebere servítky s nikým a s ničím. V rámci žánru jako zjevení. Mystery Press se zdají být zárukou kvality.
Thriller, který mě opravdu šokoval v první polovině, protože dál jsem se nedostal. Šokoval mě tím, jak úděsná kniha to je. Jediné plus podobných knih tkví v tom, že dávají lidem naději. Naději, že dnes se spisovatelem může stát opravdu každý, kdo napíše povrchní brak, ve kterém se sice mluví o umění, ale nejspíš jen na efekt, aby to vypadalo, že nějakou hloubku kniha má. Samozřejmě jsem neočekával uměleckou literaturu s hlubokým příběhem, ale zábavu, příběh, který bude utíkat. Bohužel se v první polovině nestalo vůbec nic až na jeden infarkt a to je opravdu málo. O postavách se nedozvíte víc, než co mají na sobě (hlavně značka je důležitá) a jaký bulvár o nich co píše, nebo jakou jachtu si právě koupili. Sledovat svět zlatokopek (přežiju upocenou jednu minutu s tímhle tlusťochem, abych si pak mohla koupit kabelku a nějakou dobu neřešit nájem) je opravdu zážitek. Hlavní hrdinka se neustále lituje, jak je nedoceněná a pak si řekne, že se mezi smetánku dostane, i kdyby nohy již nikdy neměla dát k sobě a ty hraná gesta s přízvukem jí nadobro zůstaly. Jestli se ve druhé polovině začalo něco dít, tak se všem lidem, kterým se kniha líbila, omlouvám, ale číst dál, musel bych tu knihu vyhodit z okna. Ideální pro čtenáře bulváru a lidi, co se honí za bohatstvím, aby viděli, jak to vypadá mít “všechno“. Obálka je sice hezká, ale to stříbrné kolečko hlásající EDICE SVĚTOVÝ BESTSELLER je opravdu pro smích. I tak dlouhého komentáře je na knihu škoda. Jednu hvězdičku dávám, protože věřím, že ve světě literatury rozhodně existuje ještě něco horšího.
Jedna z mála knih, kterou jsem vyhlížel snad několik měsíců předem, mi dala přesně to, co jsem si přál. Pomalu ubíhající ponurý příběh, který si rozhodně neužijí milovníci akce a nových šokujících zvratů v každé kapitole. Plyne pomalu a klade obrovský důraz na postavy, na každičký hovor a každou nastalou situaci v rodině. Nejvíce oceňuji pocit, který jsem při čtení měl, že něco je hodně špatně, že pod povrchem bublá něco znepokojivého a trpělivě to čeká na svou šanci dostat se na povrch. Věřím, že někteří se budou nudit, ale já si užil každé slovo. Kdybych měl být spisovatelem, chtěl bych psát právě takovéhle romány.
Americký Jih a jeho specifická atmosféra plná rasismu, alkoholu, polorozpadlých domů a starousedlíků, kteří vám bez otálení namíří pušku mezi oči. Rozpoložení lidí, kdy je lepší se dívat krávě do prdele, než do vlastní budoucnosti, a kde se hlavní hrdinka o věcech pro nás naprosto zavrženíhodných zmiňuje jen tak mimochodem, protože je to na denním pořádku. Příběh plyne tempem jako řeka, někdy pomalu, někdy rychle. Postavy naprosto uvěřitelné, sympatické a jazyk výborný právě pro vyprávění mladé holky, která se s tím nepáře a střílí jedno sarkastické přirovnání za druhým. Zvláštní a drsná kniha, ale za mě atmosféra dělá půlku a tady se dala krájet. Někdy mi možná přišlo, že se postavy málo strachovali. Možná tím autor chtěl vykreslit jejich charaktery s tím, že už nemají co ztratit a strachu se jim nedostává, ale vzhledem k okolnostem mi trošku chyběl.
Čistokrevná detektivka, která ve všech aspektech funguje. Vtáhne vás na několika prvních řádcích, pak vás důkladně seznámí s postavami v policejním týmu, které jsou nutno dodat výborně vykreslené a od svých literárních kolegů se liší jednou podstatnou vlastností, a tou je smrtelnost. Ani jeden z nich není čistokrevný génius, který koukne na tělo a je schopen vyšvihnout profil vraha za jedno odpoledne, ale k výsledku se musí dopracovat poctivou policejní prací, která je zde zejména díky bývalému povolání autora skvěle popsána. Příběhové finále na cca 100 stranách snad nemohlo být lepší. Možná se v rámci vražd příliš tlačí na šokující pilu, ale ono když se člověk dnes podívá, čeho všeho jsou lidé schopní, zase takové sci-fi to nebude. Shrnuto podtrženo, dlouho jsem neměl takový problém knihu odložit a doporučuji všem fanouškům Roberta Huntera.
Nadprůměrná klasika, která by se podle všeho nestala klasikou nebýt Hitchcocka a jeho legendární filmové adaptace. Věřím, že číst knihu v době vzniku muselo vést čtenáře k absenci spánku a rozsvícení všech domácích světel. Tržby motelů u silnice musely také závratně klesnout a pokud už se někdo ubytoval, nevěřím tomu, že vlezl do sprchy.
Joe je sympaťák, který je s vámi hotov dřív, než mu z košíku na pult položíte knihu Dana Browna, nebo než vystojíte frontu na nejnovějšího Kinga. Jednoho dne mu cestu zkříží Beck a máme zaděláno na opravdovou a nefalšovanou posedlost. Joe by objektivně dostal názvy jako stalker, úchyl a podobně, které si rozhodně zaslouží, ale to mu v žádném případě nebrání v tom, aby se vám dostal do hlavy a přiměl vás s ním v mnoha ohledech souhlasit, rozumět mu a přát mu, aby svůj ideál držel co nejdelší dobu při životě. Beck je atraktivní, mladá žena, která si chce užívat života a stát se spisovatelkou. Hltá všechno nové, a jelikož je Joe ten špatný, měla by být považována za oběť. To by ovšem nesměla Caroline Kepnes přimět čtenáře, aby se během čtení zlobil na Beck, protože zrovna nejedná tak, jak by Joe chtěl, tak aby jeho ideál dostal živou podobu a dochází k tomu, že Joeův ideál je i váš ideál a ten kdo vám ho kazí je Beck. Ale Beck je oběť nebo ne? A další klíčovým aspektem knihy je právě ta neznalost lidí, kdy s jistotou nemůžeme o nikom říct, že ho perfektně známe, že mu vidíme do hlavy a víme, co dělá, když ho zrovna nikdo nevidí. Jedinou malou výtkou je předvídatelný závěr, ale i tak je to skvělá kniha a du-forma má opravdu něco do sebe.
Jakožto filmového fandu mě kniha vtáhla od první stránky. Syndrom E není instantní detektivka na efekt, kterou budou díky reklamě hltat davy lidí. Je poctivým krimirománem, který se musí v jistých pasážích číst pozorně, aby vám souvislosti neproklouzly mezi prsty. Pátrání se neodehrává jen v šedivém velkoměstě, ale zavede čtenáře do spousty zajímavých míst. Výhrou je ústřední dvojice detektivů, která sice nezáří originalitou, ale sympatie si získají téměř ihned. Jako málokterá kniha v tomhle žánru dokáže obohatit spoustou vědeckých a historických faktů a nevypaří se vám po dvou dnech z hlavy, jako většina dnešních bestsellerů.