Roubas komentáře u knih
Silný příběh o nových šrámech, ale hlavně o těch starých, nezhojených. Pečlivě vykreslené postavy a složité vztahy mezi nimi, které s příjezdem Falka opět ožívají. Nejsilnějším kladem na knize, je prostředí a s ním spojená hutná atmosféra suchem devastovaného městečka, která se vymyká trendu chladných, deštivých krimirománů. Děj vtáhl a nutil otáčet jednu stránku za druhou. Chvílemi mi připadalo, že tam stojím, u vyschlého koryta řeky, pod nohami mám vyprahlou zem, ze které se zvedá prach. Kolem jen pustina nad kterou se tetelí vzduch a v dálce opuštěná farma. Na dokonale modrém nebi pálí slunce a ničí vše, co mu přijde do cesty.
Kniha dotýkající se hodně závažných témat, která má jedinou chybu, a tou je její rozsah. Neměl bych problém číst ještě dalších 200 stran. Joe je sympaťák, se kterým se bez problému čtenář ztotožní během několika prvních stránek. Přišlo mi, že závěr druhé třetiny ztrácel maličko dech a obával jsem se jestli se dostaví napínavé finále. Dostavilo. Celá poslední třetina knihy je jedna velká, zasněžená, thrillerová jízda. A - asi se mi to prostě hodně líbilo.
Vítr, déšť, oceán, pláže, obloha, to vše umí May neuvěřitelně barvitě popsat. Na jeho knihách se mi líbí, že příběh nikam nespěchá, poctivě buduje atmosféru a seznamuje čtenáře s postavami a prostředím. Nesnaží se šokovat, ale i tak je schopen vytvořit velkou míru napětí. V tomto románu přidal ještě velké množství zajímavých informací o včelách a jejich veledůležité roli na této zemi. Skvělá kniha.
Zajímavé nakouknutí do scenáristické branže, které ale sráží absence napětí a tajemnější zápletky, na kterou láká anotace a i povedená obálka. Svižná jednohubka, ideální na čtení po nějaké náročnější knize.
Možná zajímavý námět, který naprosto nemilosrdně pohřbila forma. Moc ukecané, bez napětí. Když už se rýsovala napínavá scéna, většinou jí přerušil nudný vnitřní monolog jedné z postav. Ani jedna postava mi nepřišla sympatická a závěr nijak zvlášť nepřekvapil. Velké zklamání. POZOR SPOILER: Nevím jak ostatní, ale při útěku z vězení jsem se od srdce zasmál.
Morbidní, psychicky tísnivé, se skvěle vybraným prostředím. Z lesů kolem domu dýchá znepokojení. Jack Caffery hledá jehlu v kupce sena. Dopředu ho žene jen vidina rozhřešení kolem osudu jeho bratra. Kniha se perfektně čte, je napínavá a místy až nepříjemná. Jediné slabé místo, je kolem středu, kdy se zdá být děj maličko utahaný. Vše ovšem vynahradí překvapivé a bravurní finále.
Hunter se vrací z "dovolené" a čeká ho další zapeklitý případ. Na téhle sérii se mi líbí ty hororové prvky, kdy oběť přichází do kontaktu s vrahem. Pachatel šel se svými činy hodně na hranu únosnosti. Jako vždy je to čtivé, svižné, napínavé s perfektním zvratem na konci. Víc netřeba dodávat.
Filmové zpracování je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Není divu jelikož naprosto přesně vychází z téhle skvělé knihy. Není to svižná detektivka plná akce, krve a hrůzy. Jde o pomalý příběh z jedné čtvrti, kde se podruhé v životě propojí osudy třech přátel z dětství. Autor je mistr ve vykreslování postav a jazyk je skvělý, vnitřní svět postav je popisovaný skvělými přirovnáními. Kniha ze které sálá životní tíha.
Sáhodlouhý výčet, proč se mi kniha líbila, přeskočím, popíšu jen pocity při čtení: Tenhle v tom má prsty, to je jasný....ne tak tenhle...už to mám, takhle to je, jak na to ostatní nemohli přijít? BUM...z mých domněnek je kulička v koši....BUM další zvrat....dobře mě napálil, zajímavý konec....BUM !
Pak knihu zavřete. Po chvíli zjistíte, že máte otevřenou pusu. Když jí zavřete, blaženě se usmějete nad tím, jak skvělou knihu jste právě přečetli.
Další z mnoha knih, které ublížilo množství lákajících plakátů v knihkupectvích a množství přechválených recenzí. První polovina knihy obsahuje v podstatě jen hádky Eriky se svými nadřízenými, kteří opravdu hloupě přehlížejí stopy, které spolu bezesporu souvisí. Tuhle část autor umě využil k tomu, aby si čtenáři hlavní postavu oblíbili a drželi jí palce ve vyšetřování, ve kterém si musí poradit s kolegy, kteří její teorie odmítají. Další věcí byla již zmíněný do očí bijící důraz na homosexualitu. Opravdu jsem dlouho v žádné detektivce nečetl o tom, jak má patolog upravené obočí. I když jsem totožnost vraha neuhádl, čekal jsem od závěrečného rozuzlení něco většího, tajemnějšího a zlověstnějšího. Abych ovšem jen nehanil, kniha se opravdu četla sama. Dialogy mi sedly a Eriky úsečné a sarkastické odpovědi často i rozesmáli. Celkově se jedná o lehce nadprůměrnou detektivku s velice sympatickou hlavní postavou.
Karl Ove, jak je autor podle knihy rád oslovován, nás nechává nahlídnout do svého života, a to otevřeně, upřímně a bez iluzí. První polovina je hodně čtivá, spousta postav, dospívání, první lásky a hlavně problematický vztah s otcem. Autor popisuje každý krok, každý předmět v místnosti, každý pocit a každou myšlenku, kterou v daném okamžiku nese. Druhá polovina odehrávající se z většiny v domě babičky, kde otec dožíval, jde až na dřeň. Proto ke čtení doporučuju panáka. Podle mého názoru to není kniha na víkend, ale přečíst si část a přemýšlet o ní. Největší plus shledávám v tom, že v této knize dostali písemnou formu myšlenky, které má většina z nás, ale ani nás nenapadlo se nad nimi pozastavovat, nebo je hlouběji rozebírat.
Jsem moc rád, že jsem před několika lety narazil v Levných knihách na paperback Dvojitého kříže. Právě jsem dočetl šestý díl s Robertem Hunterem a opět se dostavilo stejné nadšení jako u každého předchozího dílu. Objektivně řečeno je Hunter prototypem dokonalého detektiva, velice inteligentní, s postavou boxera, doktorským titulem z psychologie a k tomu samozřejmě nějaká ta nespavost, panák whisky a ne příliš šťastná minulost. Celé to zní jako klišé, ale co naplat, když já toho Huntera prostě žeru. To jeho klidný a inteligentní vystupování. Teď ještě čtenáři dokonce mohli nahlédnout do hloubi jeho duše. Troufnu si říct, že takovýhle psychopat tu možná od Hannibala Lectera nebyl. Třešničkou na dortu je, že se čtenář u Carterovo knih ještě trochu vzdělá. Smekám a piště prosím dál.
Winter je sympaťák a jeho slovní přestřelky opravdu baví. Hodně násilí, hodně křiku, hodně krve, ale to k tomuhle žánru prostě patří. Výborné zvraty, co se psychopata týče. Nemám co vytknout. Vlastně mám, s tou Templetonovou mě pan Carol tak navnadil, že jsem chvílemi více než případ sledoval to, jestli si jí Winter neodvede na pokoj.
Kniha, která má smůlu v tom, že jsem od ní měl přehnaná očekávání. Možná by bylo dobře přestat každou knihu srovnávat s jinou a plácat věci jako: Tohle je novej King, Povinnost pro fanoušky Zmizelé, thriller roku a podobně. Dokonalý cizinec je dobrý román s velice zajímavě vymyšlenou zápletkou s hlavní postavou, která začne číst knihu o svém tajemství. Vyprávění je zamlžené a vy rozplétáte ale bohužel bez napětí. Nevím čím to bylo způsobeno, ale četl jsem protože mě zajímal osud postav, ale ne proto, že bych byl napjatý a knihu nemohl zavřít. Takže za mě zajímavý román, ale thriller rozhodně ne.
Pomsta jako jeden z nejsilnějších hnacích motorů. Můj milovaný Dexter dostal podobu něžného pohlaví. Blumovou jsem opravdu žral, tu její odzbrojující chladnou suverenitu. Strohý styl mi neuvěřitelně sedl na popisování vnitřního rozpoložení hlavní postavy. Celé to bylo tak chladné, že když jsem si v hlavě představoval scény z knihy, barvy byly buď černobílém nebo s šedivým filtrem.
Vynikající atmosféra amerického venkova. Při čtení se mi vybavilo tolik amerických filmů, až jsem tomu sám nevěřil. Vynikající záporné a hlavně reálné postavy, které by se daly použít do několika dalších románů, se nám tady střetávají v jednom příběhu. Pro mě Arvin byl kladnou postavou, přece i dobří lidé jsou někdy nuceni páchat zlo. Pro ty, kterým přišla kniha odporná, zvrácená... Přece jste neotvírali knihu s názvem ďábel s tím, že tam bude jednorožec a duha ne?
Povinnost pro všechny fanoušky sériových vrahů. V detektivkách jsem se seznámil s velkým množstvím smyšlených šílenců a vrahů, ale žádný z nich nesahal tomuhle skutečnému ani po kotníky.
Od Mo Hayder jsem přečetl už několik knih, její největší předností je velké množství detailů, díky kterým je příběh neuvěřitelně autentický. Román se odehrává během několika dní a autorka postupuje krok po kroku, zmiňuje každý pocit, každý výraz ve tváři. Čtenáři pak připadá, že něco podobného se hned zítra může stát na ulici před jeho domem. Jack Caffery je sympaťák a jeho rozpravy s Chodícím mužem u ohně jsou třešničkou na dortu.
Při čtení určitého žánru knih si čtenář v hlavě utvoří představu o tom, co by skvělá kniha v daném žánru měla obsahovat. Jestli se nějaká detektivka přiblížila mým představám, jsou to právě Tiché dívky. Najdete tu naprosto všechno, sympatického soukromého detektiva, kterému vulgárnější mluva nedělá problém, městečka obklopená lesy, kde se zastavil čas, spousta odpudivých postav a několik ztělesnění zla. Největším plusem je ovšem pocit znepokojení, budete si říkat kdo, nebo co za tímhle může stát. Na zadní straně obálky je napsáno: Román Tiché dívky je vermontský Temný případ. Já můžu než souhlasit a mám obrovskou radost, že mi nějaké dílo připomíná mou milovanou televizní sérii. Jo a i obálka je perfektní, doufám, že další díl je na cestě.
May je tak výborným vypravěčem, že i kdyby napsal knihu o obyčejném dni lenochoda, věřím, že bych stránky otáčel s nadšením. Tím pochopitelně nechci snižovat kvalitu tohohle skvělého příběhu. Stejně jako u trilogie z Ostrova Lewis je zde velice atraktivní prostředí nehostinného ostrova. V jeho knihách se objevují všechna důležitá životní témata jako je přátelství, láska, rodina, smrt a ze všech jeho knih čiší autorův velký životní nadhled. Jako vždy skvěle propojil minulost se současností. Na pozadí toho všeho je ještě detektivní zápletka. Další skvělá kniha.