Roubas komentáře u knih
Společně s knihou Smrt před úsvitem to nejlepší, co jsem tenhle rok četl. Zaprášené Palermo plné silných charakterů (mužských i ženských) a boxu. Autorův styl připomíná právě box, rychlé údery a pohyby, krátké věty, které dokážou v pár slovech načrtnout celou scénu a svižné dialogy plné emocí. Sledujeme několik prolínajících se dějových linek. U poslední a vrcholící části jsem skoro nedýchal. Velké doporučení.
Ghúl pracuje s osvědčeným schématem party dětí, strašidlem a osmdesátými léty. K tomu si vzal na paškál ještě hnusná a tísnivá témata ukrývající se za zavřenými dveřmi. Já mám ale problém s formou. Nevím, jestli to je překladem, nebo tím textem, ale za mě se z velkého množství scén dalo vytěžit mnohem víc. Vzít ústřední premisu a témata do ruky zdatnější autor (překladatel), mohla to být vážně pecka. Geniální a těžký epilog už to nezachránil.
Dvanáctiletý kluk neřekne o holce svého dvanáctiletého kamaráda, že je roztomilá. Prostě ne.
Výborná jednohubka. Rytíř má v sobě kouzlo, díky kterému jsem měl těch dvě stě stránek neustále radost ze čtení. Anotace nic důležitého neprozrazuje a ústřední zápletka mi přišla hrozně zajímavá, neokoukaná, vtipná i děsivá. Víc není třeba dodávat. Malý a schovaný klenot.
Sestupná tendence. Začátek mi uhranul. Hlavní dvojice je sympatická a čtenář jim po pár řádcích přeje, aby se co nejrychleji zabydleli. Zapadlá jižanská městečka mají v popkultuře genius loci jako málo co - pestrá paleta svérázných postaviček, pěkný dům, řeka a lesy. Dokud se strašilo jen náznaky a povídačkami o místě za řekou, tak jsem listoval jako blázen, ale jakmile se horor dostal na povrch, nějak u mě knížka ztratila kouzlo. Závěr na jedničku, ale tu brakovost druhé poloviny už nesmyl.
Hladový lán těží hlavně z tajemné atmosféry čehosi ukrytého v místním vřesovišti a z částí z minulosti, kde je ještě syn ústředního páru živ. Ve zbytku mi ale po přečtení zbyla v puse jen pachuť z nenaplněného potenciálu. Zkrátka jen další rodina, co se přestěhovala z města na vesnici, kde všechno není tak úplně podle jejich představ a okolí drží v zubech děsivá povídačka o stromu ukrytém v zemi. Závěr mi nesednul, ale ta obálka je dokonalá.
Purpurové řeky mají vynikající styl, atmosféru i postavy, a to vše se odehrává v mrazivém prostředí horské univerzity. Všechna ta zákoutí, odlehlá místa, dobré dialogy, samostatné pátrání dvou detektivů v podstatě na vlastní pěst (bez technologií) a slušná porce násilí dávají dohromady opravdu hutnou jízdu. Ústřední zápletka a vůbec motiv vražd je neokoukaný a originální. Jediný problém mám s koncem, který je dle mého názoru hrozně překombinovaný.
Největší strach je super jízda na dva letní večery. Autor pracuje s atraktivním tématem true crime dokumentu a jeho následků pro rodinu usvědčeného vraha. Zápletka je dobrá, tempo vynikající a závěrečné rozuzlení je víceméně jednoduché, dává smysl a všímavý čtenář si ty dílky může dát dohromady. Rozhodně doporučení.
Povídka nafouknutá do tři sta stránek. Vřesoviště má výborný úvod, kde se rychle sčuchnete s dvanáctiletým Stevenem a šedivou realitou jeho života, kde touží jen po uznání a slovech chvály. Atmosféra městečka sousedícího s velikým vřesovištěm na výbornou. Jakmile začne dopisování, autorka si vás v pohodě zaháčkuje. Jenže pak přijde tak unylý prostředek knihy, že jsem si u některých vět dokonce říkal, že to vůbec neprohlubuje psychologii, atmosféru, nic, ale jen honí znaky. Některé dějové odbočky byly navíc nesmyslné. Finále je ale zase pro změnu výborné, minimalistické a napínavé.
Další ze série generických thrillerů s přepáleným násilím, postavami, co každá alespoň jednou za život přišla do kontaktu se sériovým vrahem, kterých se rodí jen pár za sto let a vrahounem, jehož identita se dá odhadnout hned jak se objeví na scéně. Kdyby alespoň ty zajímavosti z myslí sériových vrahů nebyly všechny do pár sekund dohledatelný na googlu. Má to spád a dobrý styl, ale chybí tomu charakter a mozek.
Nádherná knížka. Smrt před úsvitem je laskavá, záhadná, plná dětské nostalgie, dojímavá i vtipná, mrazivá i hřejivá, ale hlavně lidská. Je to knížka pro všechny, co někdy byli dětmi a odmítají v sobě to dítě jednou provždy umlčet. Především je ale o lidech a právě tady si dovolím smeknout nad počtem vedlejších dějových linek, které autor rozehrává s propracovaností vypointovaných mikropovídek. Nevím, kdy naposledy (a jestli vůbec někdy) jsem měl ze čtení nějaké knížky takhle nefalšovanou radost. Nutila mě rychle listovat, abych se dozvěděl, co bude dál, dojímala mě skrze osudy postav a dokázala mě i hlasitě rozesmát.
Pojď se mnou je thrillerová lahůdka. Výborně funguje hned ve dvou rovinách. V první jako svědectví o rozpadu jednoho manželství přerušeného násilným činem, kdy následuje bolestný střet s realitou. Můžete se vedle někoho tisíckrát probudit, ale stále jsou místa, kam vás ani tenhle nejbližší člověk nikdy nepustí.
Druhá rovina je skvělá atmosférická jízda po všech těch amerických lokacích, které všichni milují (zapadlé motely, kempy, bary s neonovými nápisy), po stopách nevyřešených vražd. To cestování, rozmluvy s lidmi z míst, kde došlo ke zločinům a výborně navozená mysteriózní atmosféra, mi v tomhle super balíčku připomenuly první sérii True Detective.
Tahle knížka by rozhodně neměla zapadnout.
Film Angel Heart miluju a viděl jsem ho už několikrát, což je vlastně jediné mínus téhle knihy - znal jsem pointu. Pokud vás baví staré detektivky, kde soukromé očko chodí od domu k domu a hledá stopy, atmosféra New Yorku a svérázná hlavní postava, bude to přesně pro vás. Padající anděl má ovšem ještě vynikající nadstavbu v podobě tématiky voodoo, černé magie a smlouvy s ďáblem (a to doslova), které tuhle detektivku v mnoha momentech stáčí k hororu.
Škoda, že se o téhle laskomině moc neví, možná by ji pak někdo vydal znova a dal jí trochu lepší háv.
Neprávem opomíjená kniha. Krvavý cukr má všechno, co má správný příběh mít. Vynikající dobovou atmosféru plnou mlhy, deště, zapadlých uliček, skladišť, doků a starých náleven, celou plejádu zajímavých a nejednoznačných postav z řad bohatých obchodníků, soudců, svobodných i nesvobodných Afričanů a zajímavou zápletku, která vás přinutí číst pozorně a pečlivě si uchovávat dílky skládačky. K tomu všemu je nutno přidat děsivou část historie, kdy skupina otroků požívala stejnou právní ochranu jako hromada dříví.
Skvělé pomrkávání po všech těch filmech o bitkách, které každý chlap zná. Zápletka je zajímavá a prostředí nelegálních zápasů má své neodolatelné kouzlo. Lars v tomhle světě musí pátrat po zmizelým synovi kamaráda a ještě k tomu vykrýt a rozdat pár ran. Pořád je to skvělá cynická jízda plná chlapských keců a výborných fórů, i když jsem v tomhle případě vývoj odhadl hodně brzy.
Je lepší mířit ke hvězdám a nedoletět, než do prdele a trefit se tam.
Skryté obrázky jsou jako biják na páteční večer, ke kterému sednete s popcornem a partou kamarádů - dobrá zábava. Pokud budete čekat hororový spektákl, asi knížku zavřete zklamaní. Začíná vesměs klidně, kdy servíruje náznaky a kousíčky návnad a umně pracuje s motivem "divného dítěte".
V další části se rozjede, ale za mě je škoda, že Rekulak trochu hororově nepřitvrdl. Ze spousty momentů se lepším slohem dalo vytěžit mnohem více napětí a husí kůže. Obrázky skvěle doplňují text, ale trošku si říkám, kde by byla kniha bez nich.
Závěrečné rozuzlení je výborné - jednoduché a nápadité zároveň. Jen mám krapet problém s tím, co tam na konci předvedla jedna z postav, ale to bude možná mnou.
Krásná kniha, která tak příjemně pohoupe, uklidní svým tempem a zabrnká na lidské stránky každého čtenáře, ale na druhé straně umí i potemnit a ukázat to nejhorší, čeho jsou lidé schopni.
Skrze zajímavé postavy vypráví příběh o hledání svého místa na světě, o odvetách a nevyřešených záležitostech, o tom, že někam směřovat je mnohem lepší než stát na místě. A nad to všechno vám nabídne ještě poctivou exkurzi do USA padesátých let.
Towles píše nádherným jazykem a jeho hlas mi kolikrát připomněl Steinbecka a Salingera.
Skvělá a odpočinková detektivka, kde hlavní roli hrají sympatické postavičky, hudba a kočky. Vyšetřování je tu vedeno na náhodu, žádná akce, děj příjemně plyne a i přes množství podezřelých je celá kniha krásně přehledná a na konci zapadne vše do sebe.
Kouzlo téhle série je jednoznačně ve sběratelství, kdy pátrání po dalším kousku, který může vyplnit chybějící mezeru ve sbírce, moc dobře zná každý, kdo někdy prohlížel regály antikvariátu a doufal, že ta další bude onou hledanou.
Doufám, že vyjdou i další díly.
Svižný thriller, který sice nepřichází s ničím novým, ale čtenáře si namotá s neochvějnou jistotou. Uvězněný sériový vrah, napodobitel, urputná federální žalobkyně s pohnutým osudem, všechno to známe, ale funguje to.
Problém mám asi s posledníma čtyřiceti stránkama. Tam se za mě kniha krapet rozpadla. Záporák i přes takovou dobu trpělivosti, promyšlených kroků a schopnosti adaptace najednou několikrát nesmyslně vyteče.
A poprosil bych thriller, kde se autor nebude snažit na poslední tři stránky hodit něco, co čtenářovi vyklopí dolní čelist - je to únavný.
Hrozně milá knížka. Kdo čeká literární mystery a pátrání po stopách geniálního spisovatele, ten se nedočká (to si raději pusťte film Sidney Hall).
Tohle je o všednosti života, krizích manželství a vztahů, o literárním světě, o skutečnosti, že dneska přijímáme spíš formu než obsah, že záře reflektorů není zdaleka všechno po čem by měl člověk prahnout. Vynikající oddechovka pro každého vášnivého čtenáře a psavce.
Překrásná kniha vyprávějící o nehezké realitě chudoby, hladu a rodinných problémů. Autor má dar poety. Jeho text nádherně pluje a o všedních věcech vypráví tak krásně, že vám rázem přijde, že každá životní maličkost, každý záchvěv, je důležitý.
Děj je rozdělen na tři části. První vypráví Jer zmítaný vztekem za smrti své sestry, která s jeho švagrem měla bídný život. Vzpomíná na válku, kde bojoval, na otce, kterého nikdy pořádně nepoznal.
Ve druhé se setkáváme s Jerovou matkou Nancy. Ta vzpomíná na doby, kdy poznala otce svých dětí a na dny strávené v chudobinci a na ulici.
Poslední část vyprávěna z pohledu Nellie je rekapitulací vzpomínek člověka na sklonku života.
Pokud mají všechny tři postavy něco společné, je to tuhá irská nátura a schopnost brát život takový jaký je se všemi jeho neduhy i krásnými momenty. A se s ohledem na to, co tehdy lidé prožívali, cení zlatem.