Roubas
komentáře u knih
Rozsudek ráže 9
Michael Connelly
Podobné (a stejně fungující) schéma jako u knihy advokát. Connelly má neuvěřitelně široký informační záběr o policejní práci stejně jako má v merku fungování koleček v kolosu jménem justiční systém. Kdybych to měl srovnat, tak u rozsudku se více vlekl a drhnul začátek a ty zvraty na konci mi připadaly maličko našroubované a zrychlené. Bosche znám jen ze seriálu, ale tenhle příběh parádně oživil.
Mickey je ale tak jako tak okouzlující postavička, jeho osobní život zajímavej, LA barvité a spravedlnost slepá - takže tuhle sérii dám určitě celou.
Později
Stephen King
Zábavná kniha, v níž hraje prim sympaťák Jamie a jeho vnímání každodenních peripetií dětského a později i pubertálního světa, a to hlavně vztah jeho matky a finanční problémy táhnoucí se za její literární agenturou, kterým se musí protloukat společně s nebožtíky. Duchům je občas nucen pokládat dost nepříjemné otázky.
Ten avizovaný horor sice naplno nepřišel, byť náznaky byly a nejedna studená postavička se dala využít k pořádně zlovolným skutkům. I tak si troufnu říct, že to příběhu nikterak neuškodilo.
Potěšilo mě naprosto neokoukané a černohumorné (možné) zdůvodnění Jamieho schopností.
Ukradené světlo
Emanuele Altissimo
Atmosférou a náladou, stejně tak úspornými dialogy a znepokojivým chvěním podprahových psychických traumat a smutku, mi tahle zapadlá italská knížka připomněla tenhle rok vydané Z popela (Ukradené světlo se mi líbilo víc) - rovněž od Hostu.
Nevím, čím přesně to bylo, ale příběh na mě zapůsobil a nedělalo mu sebemenší problém ze mě vytáhnout emoce. Zároveň mě to vření vztahu mezi bratry nutilo otáčet stránky s napětím jako u thrilleru (+ krásné prostředí italských hor).
Nejvíc mě ovšem dostala Olmova bezbrannost vůči všemu, co se kolem něj dělo.
Klaun v kukuřičném poli
Adam Cesare
Příjemná letní vyvražďovačka, u které, alespoň za mě, první polovina jasně převálcovala druhou. Příjezd do nového městečka, kde chcípl pes, vyházet krabice do domu, co potřebuje trochu novej makeup, seznámení se s novými spolužáky, klasické úvodní scény, které autor zvládl výborně. První vraždy byly perfektní, nápadité a mrazivé.
Čtení na tři zábavné večery.
Není úniku
Taylor Adams
Zasněžená jízda plná napětí a adrenalinu, která vás přinutí otáčet stránky a odložit spánek. Darby je skvělá hrdinka, které budete zuby nehty fandit. Jediné, co chybí k dokonalosti je přehršel závěrečných zvratů (nemyslím epilog, ten byl super), kdy některé jsou už krapet přitažené za vlasy, ale ruku na srdce, moderní thriller snese dost.
Když autor umí, stačí pět lidí, jedna dodávka, odpočívadlo a pár hodin v bílém pekle. V té jednoduchosti je krása.
Psí život
Jaroslav Irovský
Lehká a zábavná četba o psích kamarádech s výborně vypointovanými vtípky na adresu lidí a společenských neduhů. Líbí se mi lehkost, s jakou autor vnáší do humorné knížky těžší témata a hlubší emoce.
Každý, komu někdy pes zesral podlahu, se nechá zahřát a vykouzlit si úsměv.
Jeden z nás: Príbeh o Nórsku
Åsne Seierstad
Málo hvězdiček.
Napínavý a literárně dokonalý portrét norské tragédie, který se nečte jako literatura faktu, ale jako vrstevnatý kriminální román.
Odstrkované dítě, nedoceněný sprejer, podnikatel a politik, závislý hráč her, ufňukaný metrosexuál, fanatická zrůda. Nikdy mě z žádné knihy takhle nemrazilo. Ať už z konfrontace naivity a čistoty mládí, jejich strachu oproti chladnému vrahovi, nebo z fatální neschopnosti norských bezpečnostních složek v naprosto banální komunikaci a mobilizaci.
Nejšílenější je ona Breivikova víra v hlásané a vykonané, že začíná jakousi revoluci, že má stoupence. Doufejme, že pojde sám, v tichu, bez pozornosti, zapomenutý a s výhledem na těch pár stěn. Jak je řečeno v knize Zátah na ďábla - Sláva je vrahův poslední zločin.
Tenkrát v Hollywoodu
Quentin Tarantino
Quentin obstál i coby spisovatel. Kniha je černohumorná, vulgární, prošpikovaná popkulturními odkazy a výbornou atmosférou Hollywoodu šedesátých let, kterou uťal jeden životem zhrzený "uslintaný a neschopný pasák zasyflených holek pod zákonem".
Potěší hlavně pozadí postavy Cliffa (víme jestli to ta manželka koupila nebo ne) a další historky, které postavu vykreslují v temnějším duchu, než jen jako sekáče v havajské košili, co nejde pro ránu daleko.
Doufám, že až Tarantino nechá režírování, bude ze sebe chrlit knížky jako smyslu zbavený.
Stříbrné oči
Scott Cawthon
Hrozný zklamání. Hru neznám, nehrál jsem, ale samotný nápad je zajímavý. Pokud by ovšem nebylo provedení spíchnutý horkou jehlou. Ve skrze toho na knize funguje pramálo. Postavy jsou ploché, infantilní (vím, že je jim 17, ale stejně) a jejich chování nelogické, a to za hranou pochopitelnosti v rámci béčkovosti hororů. Autoři někdy přeskakují v ději celé úseky, které by mohly být napínavé.
Celkově mi přišlo, jako kdyby dostali měsíc na napsání knihy a ani o den víc. Sečteno podtrženo, ztráta času.
Upálené
C. J. Tudor
Mám moc rád thrillery, kde se vytahují bubáci v rámci malé komunity lidí. Navíc britská městečka a vesnice nesou nezaměnitelnou atmosféru. Přidejte k tomu mysteriózní zápletku, sem tam nějakej přízrak, až okultní tématiku (sada na vymítání, páleničky), mučednickou historii, sympatický pohled na víru a postavu faráře a dílko je na světě. Tahle knížka je jako biják, který vám nedovolí odběhnout si na záchod. A až po titulkách s bolavým měchýřem půjdete, zkontrolujete si, jestli máte na noc zamčeno.
Čtyři strany mince
Lukáš Záleský
Skvěle napsané hororové povídky s dobrými nápady (zde nejméně oblíbené Šedé sako), které dokážou být v jistých momentech minimálně znepokojivé. Je to zábavné čtení na jedno odpoledne, které potěší každého fanouška děsivých příběhů. Jen je škoda, že když už se jedná o českého autora, který takhle umně zabrousil do hororových vod, netroufl si zápletky zasadit do českého prostředí.
Advokát
Michael Connelly
Vynikající právnický thriller bez hluchého místa a jakékoliv slabiny. Haller je ta správná persona, ke které čtenář chtě nechtě přiroste a tomu pomáhají i vedlejší postavy z jeho okolí, které jsou tvořeny o nic méně zajímavými charaktery. Connelly výborně představuje celý justiční systém jako veliký organismus, se všemi figurkami, neduhy a slabinami. Co se ústřední zápletky týče, je nápaditá a napínavá.
Moc se mi líbilo to vykreslení obhájců a přístupu k nim, které máme i u nás, že si všichni myslí, jací jsou to lháři a jak stojí na straně šmejdů, při tom nikomu nedochází, že se dřív nebo později může sám ocitnout ve srabu a nějakej ten advokát, co má ostrý lokty, se bude víc než hodit.
Lunapark
Stephen King
Žádný horor, ani nervy drásající thriller, ale letní příběh s prvky tajemna o jednom mladém klukovi a jeho nalomeném srdci a o tom, jak se dá časem a životem (přáteli, prací a setkáním s novými lidmi a novou ženou) zase v pořádku slepit. Poutě a zábavní parky mají a vždycky měly pro zasazení příběhu své kouzlo. Především je to lidský, sentimentální a hezký příběh, takže fanoušci prahnoucí po krvežíznivých klaunech a děsivém domu hrůzy tady ostrouhají. Ti, kteří Kinga raději v lidštějších a více románových příbězích, zaplesají.
O čem se nemluví
Jess Lourey
Největší prohrou knížky je spojení Mystery thriller na obálce. Ten přitáhne velkou část čtenářů, který potom nedostanou, co si vysnili. Ale tím zápory končí.
O čem se nemluví je taková ta knížka na léto, kde se třináctiletá holka probíjí životem na americkém maloměstě osmdesátých let, zamiluje se, řeší problémy doma a do toho ještě začne někdo unášet místní kluky. Největší výhrou je Cassie. Ač jsem už poměrně odrostlý mladý muž, tý holce jsem hrozně fandil a těšil se na každej další čas strávenej jejíma očima. Pokud chcete věci přímo pod rypák bez špetky vaší účasti na příběhu, budete mít problém. Autorka totiž výborně pracuje s náznaky prostřednictvím mysli pubertální holky. Celou dobu tak nějak tušíte, že je něco hrozně špatně a tenhle pocit z vás nezmizí, i když Cassie zrovna vtípkuje.
Nemůžu se zbavit pocitu, že v tý knížce je mnohem víc, než jak se tváří.
Outsider
Anthony Franze
Mně se mnohem víc líbila první polovina knihy. Nejvyšší soud, vysněná práce, nový kolegové, právnické prostředí a přibývající vraždy šeptající spojitost s onou slavnou institucí. Thrillerová druhá půlka má tendence sklouzávat k béčkovosti a pozorný čtenář odhalí pachatele poměrně brzy. Je to dobrá jízda seskládaná z atraktivních ingrediencí, pokud nad tím nebudete moc přemýšlet.
Z popela
Alex Schulman
Výborně vystižená atmosféra rodiny, kde všechno není tak jak by být mělo. Čtenář musí hodně koukat za text, aby si všechny informace a pocity našel, nebo sám vyložil, ale pokud na tohle přistoupí, funguje kniha náramně. V příběhu se dlouhou dobu v podstatě nic neděje, ale právě to, jak je autor schopen vystihnout pocity během "banálních" rodinných situací dělá Z popela super zážitek. Lidi tak nějak tuší, že by spolu měli hlavně mluvit, ale kolik lidí to doopravdy dělá. Poté vznikají mezery, díry a roky plynou.
Co se stalo
Caitlin Wahrer
Niterné zachycení toho, jak dokáže zločin rozložit rodinu. Chvílemi mi připadalo, že žiju s Hallovými, sedím v jejich obýváku a sleduju ty pohyby, pohledy, změny v chování, rostoucí chlad, obviňování a hledání cesty ven.
Celou dobu mi přišlo, že čekám na něco, co nakonec v závěru nepřišlo. Na druhou stranu jsem s poslední stránkou zjistil, že mi to vůbec nevadí. Komorní příběh, který nenásilnou formou pokládá důležité otázky.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Pohlazení po duši, které občas potřebuje každý z nás bez ohledu na náturu. Příběh Eddieho je během války plný zvratů, utrpení, naděje a přátelství. Z knihy by byl rozhodně skvělý film.
Nejcennější jsou na Eddieho výpovědi ty malé skutky, které dělal, nebo hodnoty, za kterými si stál i na pokraji smrti, vysílený a zlomený. Protože laskavost, trocha pomoci druhému, to jsou možná ty nejzákladnější věci, které z dnešní sprinterské doby mizí s děsivou rychlostí. Útlá knížka připomínající, co je důležité a že chuť žít se dá najít i když už to vypadá, že není co hledat.
Sleduji tě
Michael Robotham
Sleduji tě je napínavý, zamotaný, temný a po velice dlouhou dobu nepředvídatelný thriller. Bavilo mě v hlavě převracet možnosti a různé zvrácené motivy, pokukovat po stopách, naťukávat si postavy, a hlavně takřka neustále nikomu nevěřit ani letmý úsměv. Mozaika nakonec hezky kousek po kousku zapadla na své místo.
Problémem dnešních thrillerů je mnohdy fakt, že přes čtyři stovky stránek prostě neudýchají. Někde za polovinou jim dojde šťáva a vy už jen tak obracíte stránky a čekáte na ono finále. Sleduji tě ovšem v klidu doběhne až do temného a poutavého konce, který prolistujete se zadrženým dechem.
Dítě tmy
Miroslav Pech
Svižný horor nesoucí se na vlnách devadesátek a pomrkávající po Kingově veledíle. Jenže Dítě tmy se odehrává v čistě českých reáliích, takže místo čtvrti s rodinnými domy, jsou tady paneláky a budova staré fabriky. Postavy jsou živé, dobře vykreslené a puberťácké problémy autentické. Líbí se mi ta klouzání po hranici, kdy atmosféra je vykreslená áčkově a následuje okouzlující, béčková akce.
