Roubas komentáře u knih
Stejně jako celá řada dalších čtenářů, mám i já krapet problém s logikou. Prvních padesát stránek je krásné a dokonalé psycho, ale poté vám začnou vyskakovat otázky, které začnou celou zápletku krapet nahlodávat (strašně dlouhotrvající Rakerova bezmoc vůči tomu co se kolem něj děje).
Ale kvality série nadále přetrvávají, ať už je to tempo (i při rozsahu 500 stránek hltáte jednu za druhou), postupné odkrývání stop a navíc se i u devátého dílu dokázal Weaver vytasit s něčím novým.
Asi nejslabší díl série, ale co by za něj jiní autoři dali.
Michael Robotham má dar všeříkající stručnosti. Jeho dialogy a popisy jsou krátké, úderné a nebývalé trefné. Na to, aby vám před oči dostal některou z vedlejší postav, mu stačí dvě věty. Dalším a tím největším kladem téhle série, je samotná hlavní postava Joea. Jeho psychologické postřehy, úvahy a analýzy lidí z něj dělají tu největší vábničku téhle série. Tam kde jiní tahají zbraně a pěsti, vystačí si s intelektem a charismatem. Tam kde jsou ostatní hlavní postavy knižních sérií hrdinové, zůstává Joe hlavně člověkem.
Kniha běží ve dvou dějových liniích, kdy sledujeme jak cestu k dopadení vraha, tak kurzívou napsané části z pohledu pachatele. Krátké kapitoly, úderný styl a exkurze do mysli viníka tak dělají z příběhu nebývale čtivou záležitost. Na samotném vyšetřování je nejlepší, že Joe postupuje opravdu krok po kroku. Detektivním staromilcům se bude líbit, že technologie zde nehrají prim. Joe chodí po domech, pokládá nepříjemné otázky, analyzuje a dost často se setkává se nelibými reakci pozůstalých a podezřelých.
Robotham navíc neodbil ani osobní linku. Dostatečný prostor tak dostávají i manželka a jeho dvě dcery. Sám Joe usiluje o návrat do manželského soužití a chce trávit, co nejvíce čase se svými dcerami. Právě tahle linka doplňuje k napínavým sekvencím detektivního vyšetřování ještě emoční horskou dráhu a díky tomu vytváří z knihy Zavři oči perfektní čtenářský zážitek.
Premisa obchůdku, kde si každý uspokojí své touhy pramenící buďto z nostalgie, zdraví, či jiných potřeb a na oplátku kromě zaplacení pár peněz dostane za úkol vyvést žertík jinému obyvateli kouzelného maloměsta Castle Rock, je kouzelná. Zvlášť když je onen nový majitel obchodu Nezbytné věci šarmantní habán, co vám snad vidí až do duše a laskavě si s ním pohovoříte. Co naplat, že když se vás dotkne, zaplaví vás vlna hnusu - touha vlastnit je silnější.
Budu se opakovat s tvrzením, že Stephen King je zkrátka dokonalý psycholog znající veškeré možné pohnutky a zákoutí lidských myslí a dušiček.
Žertíky se kupí, lidé se k sobě obracejí zády a zlo bobtná.
Schyluje se k bouřce.
Znepokojivá a nepředvídatelná novelka s výborným tempem a skvělým námětem (a perfektní obálkou). Po jejím přečtení si na dlouho rozmyslíte, jestli budete ještě někdy zírat v obchoďáku na nešťastnou matku, co nemůže uklidnit vřískajícího potomka, nedejbože pokud by ten chlapeček v retro hadrech ještě kolemjdoucím nabízel kyselé bonbóny.
Síla psa je skvost. Příběh s puncem velkého amerického románu, který mi připomínal Steinbecka. Thomas Savage má neuvěřitelný cit pro drobnokresbu lidské psychiky a její nenápadné projevy ve vypjatých situacích, kdy dokáže vyvolat napětí i během pouhého rodinného oběda, kdy mezi postavami visí tíha nevyřčeného a hrst emocí bublající pod povrchem. Vkládá před čtenáře příběh o dvou rozdílných bratrech vedoucích ranč, kteří jsou zvyklí jeden na druhého, spí ve stejné ložnici a žijí den za dnem v ničím nerušené rutině už hezkou řádku let. Když se George ožení a na ranči začne žít jeho žena, zažitý řád je rozvrácen a je jasné, že důsledky nebudou příjemné.
Knihu navíc výborně dokresluje rozsáhlý doslov. Nechápu, jak podobné dílko, mohlo takhle zapadnout.
Buka je nejlepší číst, když vám zrovna připadá, že je toho na vás moc. Ona ta jeho filosofie spoustě lidí nesedne, protože si budou myslet, že je to jen alkoholem nacucaný povaleč, co přemýšlí zejména spodkem a chová se jako hovado. Jenže to bohužel není pravda. On je naopak životem protřelý, společností znuděný bard, co vám krásně ukáže, že člověk by život neměl brát tolik vážně, a to dost vtipným a nekorektním způsobem. A zrovna tohle je v dnešní době třeba.
Jakožto svědectví o tom, co dokázali za covidové doby napáchat ti nejpovolanější v čele s udatným agentem STB a samozvaným odborníkem na motýle, je to dost sugestivní, depresivní a civilně reálné. Bohužel mě ale příběh nechal chladným, což se mi s ohledem na dané téma a notnou dávku lidského zmaru, zdá podivné. Chvílemi mi přišlo, že pasáže z výslechové místnosti byly dost uměle natahované, aby to hodilo román a ne jen delší povídku.
Tahle knížka je ve zkratce hrozně nevyužitý potenciál. Autor dal dohromady řadu ověřených hororových motivů (děsivý barák, náboženství, exorcismus, reality show), ale výsledek tak nějak drhne, působí nedotaženě. Výborně ovšem nakoukl do hlavy osmileté Merry, která si po celou dobu procesu posedlosti své sestry není jistá, co je a není pravda. Závěrečné vyložení karet mě nechalo jaksi chladným, což není dobrá vizitka.
Prvotina Jany Jánské nemá problém udržet čtenářovu pozornost. Čtivý styl, krátké kapitoly z pohledu všech protagonistů a podezřelých, zajímavé a dobře vykreslené charaktery. Užíval jsem si hledání náznaků a vymýšlení možných motivů a kombinací, kdo mohl Markétu zavraždit. Jestli je někde přednost celého příběhu, je to civilnost a jakási normálnost. Autorka s bravurou vykreslí tu zničeného vysokoškoláka, tady boháče, nebo matku mrtvé Markéty, na kterou se válí psychické problémy. Čtenář dostane ihned pocit, že se příběhu účastní, že postavy zná a že s nimi sedí v obýváku a zkoumá jejich možné pohnutky pro spáchání vraždy. Umně navíc s přibývajícími kapitolami trousí náznaky a odkrývá tajemství všech zúčastněných.
Všechno běží jako po másle až do nějaké poslední čtvrtiny knihy, kde začnou vyplouvat na povrch fakta. Tam přichází problém. Najednou jako kdyby se z příběhu vytratila šťáva a začala pokulhávat logika. Některé otázky zůstanou jaksi nezodpovězeny a byť pozorný čtenář může pachatele odhalit, jeho motivace zůstane takřka nevysvětlena, a to bez toho, aby byla zahalena aurou atraktivního tajemství. Samotné dokonalé propojení se tak nakonec zdá až moc dokonalé, byť celá mozaika zločinu byla slepena nápaditě.
Dokonalé propojení je povedená prvotina, kterou dáte za dva podzimní večery, protože se budete divit, kolik stránek otočíte na posezení a jak moc chcete znát odpovědi na vaše otázky.
Děsivá studie hranice mezi vtipem a zlem. Výborně vygradovaný a skvěle psychologicky vykreslený příběh, kde nám autorka s nepříjemnou autentičností ukazuje, jak vratký je náš pocit bezpečí a jak "málo" stačí, aby se nadobro vytratil.
Adrenalinová jednohubka u které se musí povinně vypínat mozek, jinak se tam dá vyhnípat celkem dost věcí nesetkávajících se s realitou. Poprvé mi přišlo, že pár dialogů bylo dost na sílu, a to hlavně ty, kde se měly ze čtenáře tahat emoce.
Mám doma všechno, co u nás vyšlo a napsali to páni Lehane a Pelecanos. Od doby, co jsem Asfaltovou pustinu viděl v edičním plánu, jsem se těšil, že se tu konečně objeví něco v jejich stylu. Parádní a drsná kriminálka, kde se klouže po hraně zákona, lidi jsou z masa a kostí a chybují a kde rána pěstí někdy řekne více než tisíc slov. A pan Cosby mi to všechno splnil. Nejenom, že vytvořil dokonale plastickýho chlapa, kterej je jak milujícím otcem a manželem, tak bývalým řidičem z podsvětí, co když sedne za volant, tak lítá a když si nekdo troufá, tak se mu plaší kladiva, ale zároveň to všechno zasadil do šipanavých kulis americkýho Jihu, kde se dá narazit na pěknou porci zákeřných parchantů, nebo tak kilometry na vůbec nic. No a když se "Bug" nechá ukecat na poslední prácičku, protože servis drtí konkurence a tři děti něco stojí, zadělá si tím na hodně problémů, který nejdou řešit verbálně.
Cosby to má absolutně v malíku, zvládá zápletku, tempo, hlášky, násilí, osudový dialogy, vztah otce a syna i emoce.
Kupte si to, protože bych si hrozně přál, aby se k nám dostalo všechno, co tenhle drsňák z jihovýchodní Virginie napsal.
S Holdenem mi bylo skvěle, rozuměli jsme si, protože jsou v něm všechny ty pocity doprovázející mladí, nenásilně a upřímně sdělené, přiléhavé i na dnešní dny. Správný roman má být o ničem a o všem. Tady Salinger v tom pro někoho "ničem" řekl všechno.
Pokud hledáte šok a kontroverzi, sáhněte po dnešním mainstreamu, tady jste špatně. Tohle je nadčasových dvě stě stránek o údělu mladí v dospělém světě, kam chtě nechtě míří.
Magořina začíná jako klasický slasher (holky, kluci, alkohol a chata), ale zdání pekelně klame. Postupně se začínají vynořovat tajemství, úchylky a preference jednotlivých protagonistů, které radši měli zůstat zamčené, u silnice leží mrtvá zvířátka a všude je pusto a prázdno. Zatímco postavičky po příjezdu na místo pijí a plánují večerní radovánky, přijde na přetřeš děsivá historka o místních lesích, která, jak se ukáže, není tak docela smyšlená.
Na začátku jsem měl radost, protože mám slabost pro slashery. Postupně mi padala brada, čekal jsem ledacos, ale Mellick mi ukázal, že umělecký projev přece jen nemá absolutně žádné hranice.
Takže se připravte, že je tam fakt hodně bizarností, nechutností, ale co, já se hlavně ke konci vážně nasmál.
Namísto stostránkové exkurze po jatkách (zjevná a zbytečná snaha šokovat) a vykalkulovaných scén na brutalitu (štěňátka!) bych radši nahlédl do světa po velké změně širší optikou, než jen skrze hlavní postavu a jeho práci, která se mu ze srdce hnusí. Příběh odsýpá, má super bezútěšnou atmosféru, kterou dokresluje strohý styl, ale chyběla tomu hloubka, jít o schod dolů pod povrch. Ten námět je zajímavý a skrze kanibalismus pomrkává po spoustě současných problémů (lidi bez mozku). Určitě se z toho nápadu dalo vykřesat o něco víc. Ale na druhou stranu i tak stojí Znamenitá mrtvola za přečtení a dostanete od ní přesně to, co slibuje povedená obálka.
Vynikající debut. Stísněná atmosféra Orlických hor, námět z temné slovanské mytologie, uvěřitelné postavy a skvostný jazyk (naposledy jsem si takhle užíval obratnost u Jess Kidd). Autorka navíc umně brnká na to dětské v nás, na doby, kdy stín v pokoji byl jednoznačně duch a ne špatně pověšený oděv. Tuhle sentimentalitu ohledně doby, kdy všechno vonělo dobrodružství do temného příběhu zakomponovala výborně. Jediný vážnější problém mám v tomhle případě s rozsahem, kdy těch pocitů a popisů každodenních úkonů Petra bylo moc. Byť v některých momentech (strach, napětí, emoční vypětí) tyhle popisy jen prohlubují autenticitu situace.
Sečteno a podtrženo se nemůžu dočkat dalšího příběhu.
P.S.: Dneska už se v trestněprávní praxi detektor lži takřka nepoužívá.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem četl.
Leo je klasickým antihrdinou s prázdnou kapsou a melancholickou myslí ploužící se Římem, pozorovatelem života jiných. Nelze mu přistoupit na "dospělý" život, postavit se zodpovědnosti a zařadit se do společnosti. Namísto toho si čte, chodí přepisovat mizerné články do sportovních novin (i když má navíc), pije, schází se s přáteli jen aby někde trávil čas. Poetika knihy mi připomněla Fanteho a jeho Bandiniho.
Z pochmurné apatie ho vytrhne Arianna, u které čtenář tuší, že by u Lea mohla zažehnout plamen, nebo jej definitivně uhasit.
U některých částí jsem se smál, u jiných smutnil.
Pokud tohle někdo napsal v šestadvaceti letech, klobouk dolů.
Poslední odstavec knihy je něco, na co se těžko dá zapomenout.
I v rámci vyprávěnek o sériových vrazích si Náhradnice potykala s poměrně těžkým kalibrem, zejména pro maminky, či již těšící se budoucí maminky (nečíst!). Události v knize obsáhnou všeho všudy pár dní, ale umožní poznat všechny důležité postavy z policejních řad a i tu stojící na druhé straně barikády. Občas mi to přišlo moc ukecané, kdy pár vět po sobě opakovalo to samé. Jinak je to ovšem super thriller s parádní mytologií kolem vraha, ze kterého se vám zvedne nejeden chloupek na ruce a navíc thriller s dechberoucím závěrem.
Thrillerová jízda pro všechny fanoušky nahánění psychopatických jedinců, co jim jedna vražda nestačí. Má to všechno, co to má mít (nesourodou a sympatickou dvojici, parádní modus operandi i pozadí vraha, krátké kapitoly, tempo bez zbytečných popisů), jak už tu bylo řečeno všemi ostatními. Co je tady jako bonus navíc, je schopnost autora vložit do knihy nenuceně i humor.
Výborný horor s nápaditým námětem, super lokacemi a postavičkami ze sevřeného maloměsta, které žije pouze slávou filmu Lelek, který tam byl kdysi natočen. Festival, kdy se lidé oblékají do kostýmu postav z onoho filmu, má už sám o sobě perfektní atmosféru. K tomu je potřeba přičíst sympatickou Lolu, která je nucena se vrátit do městečka, kde její otec točil nejslavnější film své kariéry, v němž hrála hlavní roli její matka.
Autorka si výborně hraje s představami, které v lidech probouzí strach z neznáma a zejména náznaky, kterým se snaží uvěřit, aby je dovedli k šokujícím odhalením.
Podobnou hororovou zábavu jsem čekal od nového Klauna v kukuřičném poli. Ten zklamal. Harrow Lake zabodovalo.