Roux komentáře u knih
Doposud asi nejlepší díl. Ale v celkovém měřítku je to pořád dost slabota. Dobrým znamením je, že Amelie je míň otravná :D
Hmmm, hmmm... Dobře.. Ale vlastně: Why not? Byla to celkem sranda
Velice jsem si oblíbila sériál o Viktorií s Jennou Coleman. Po přečtení knihy si musím potvrdit, to co jsem si myslela, že ji role Viktorie hodně sedla. Při čtení jsem totiž prožívala seriál znovu a především viděla již zmíněnou herečku. Za což jsem byla velmi ráda.
Jak již v komentářích bylo mnohokrát řečeno, kniha je taková milá a hezká.
Pačinko, moje nová srdeční záležitost. O téhle knize by se nemělo psát, tu si prostě musíte přečíst.
(SPOILER) Bylo mi velkým potěšením, kráčet s Poutníkem jeho cestou Myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe svou prvotinu od autora. Moc pěkná kniha, která se mi dobře četla. Jen jsem celou dobu čekala na pomyslnou tečku, ten konec, který mi dodá aha efekt... a on tam není. Nebo tam nebyl alespoň pro mě.
Další opěvovaná knížka, která je dle mého velmi přeceňovaná. Ano, chápu, že již několik let nejsem cílovka, ale zastávám názor, že i kniha pro mládež se dá napsat dobře. Do druhého dílu se mi nechce ani nijak pouštět.
Za mě je Dívka ve věži určitě lepší než první díl (opravdu je to asi tím knězem, který v tomto dílu nedostal tolik prostoru). Knihu určitě doporučuji.
Nikdynoc - kniha se mi zdála dle anotace celkem zajímavá a i několik komentářů u booktuberů na instagramu rozhodlo o tom, že jsem po ní nakonec sáhla. Mám ráda hlavní hrdinky, které jsou silné, nemilosrdné a jdou si pevně za svým (a bohužel jsem zatím žádnou takovou nedostala). Proto jsem dala šanci Mie (škoda, že tohle krásné jméno mi znelíbil Bjork se svým "Pojď Mio, pojď.").
Budu zde psát zřejmě více kritiky, než pochvaly, jelikož pro mě Kristoff není bohužel žádný génius. Celý svět, příběh i schopnosti hlavní hrdinky má hezky vymyšlené, jen mi bohužel příjde, že to nemá dotažené. Poznámky pod čarou jsou naprosto rušivé a vůbec jsem nepochopila proč je nezakomponoval do textu. Po nějaké době jsem to vzdala a přestala je číst. Mia samotná je taky trošku rozpoluplná. Chápu, je to 16letá holčina. Ale i s jejím charakterem se dalo dle mého více vyhrát. Ty erotické části - neříkám, že nejsou dobře napsaný, to tedy ano. Jen, je to přeci YA a nevím jak vy, ale já bych nechtěla, aby tohle moje 12leté dítě četlo.
Celkově nejsem zklamaná, ale ani nadšená. Jen mě mrzí, že autor nevyužil potenciál, který jeho kniha měla. Protože z Nikdynoci se mohla stát pořádná pecka. Snad budou další díly lepší.
Poutník a jeho posádka mi velice přirostli k srdci a řadím tuhle knihu mezi mé nejoblíbenější sci-fi. Vlastně by se dalo říct, že je to doposud nejlepší z žánru, co jsem četla. Vleklé tempo jsem si doslova užívala a mrzí mě pouze to, že jsem knihu dočetla. Chválím autorku za krásný promyšlený Vesmír a všechny rasy v něm.
Ale ano, byla to pěkná kniha. Asi jsem potřebovala trošku změnit žánr a přečíst si něco holčičího. Upřímně nejsem moc na témata z červené knihovny, proto se mi kniha začala zamlouvat spíše až později. Co si budeme povídat, je dosti předvídatelná, ale rozhodně neurazí a byla to příjemná změna. Nejkomičtější na tom je, že jsem si ji vybírala podle štítku zde na Databázi knih.
Moje druhá Odeonka :)
Tyhle knížky si zamilovávám čím dál víc. Řekla bych, že člověk si tak dokáže uvědomit spoustu věcí. Určitě všem doporučuji.
Knížka, kterou jsem si koupila především díky poštovnému zdarma. Byla to snad náhoda či osud, že jsem do košíku "hodila" zrovna Ohničky všude kolem, těžko říct. Ovšem rozhodně jsem ráda, že mi zkřížila cestu. Kniha mne i po přečtení drží se zvláštní jemností za srdce.
Zřejmě nejkrásnější na celé knize je obálka. Jinak se jedná o partu lidí, kteří neustále chlastají a fetují. Řeší hlouposti a oddávají se sexu. Opravdu jsem čekala něco zcela jiného. Ani styl psaní mě nějak výrazně neoslovil. Nápad to byl možná dobrý, ale chtělo to nad tím víc přemýšlet a jít do hloubky. Na to jak jsem se těšila, je kniha velkým zklamáním.
Závěrečný díl trilogie je zřejmě i nejlepší. Juliett se nám dá dohromady, což snad měla udělat už na konci prvního dílu. Sice se zde pořád objevují záchvěvy toho jejich zvráceného milostného trojúhelníku, ale prakticky je to mnohem lepší než v předchozích dílech. Závěř byl zvláštní, trošku rychlí, dosti nelogický, ale jasně.. proč ne. Aaron splnil přesně to co se od něj očekávalo. K téhle trilogii se určitě nevrátím. Pardon, kdyby šlo o moje blízské, o můj život, o mou zemi... asi bych měla na starosti jiné věci, než se vrhat každému do postele.
Páni, číst tuhle knihu byla neskutečná jízda. Přirovnala bych to k sezení v autě vedle Amelie Sachsové. Samozřejmě film jsem viděla již před několika lety a bohužel kniha se mi do ruk dostala až teď. Rozhodně nezasvěceným doporučuji napřed knihu, potom film, ve kterém toho spousta chybí a plno věcí je tam jinak. Zážitek ze čtení musím napřed pořádně vstřebat a než se tak stane, několik dní mi to bude vrtat v hlavě. Daever mi touto knihou ukázal, že za přečtení stojí i jeho ostatní díla. Už se na ně těším
Zřejmě jsem čekala něco jiného. Základní myšlenka je velmi pěkná UI, která řídila celou loď, je nyní uvězněna v "obyčejném" lidském těle. Žene ji touha po pomstě. Ale jak již bylo řečeno: Je to kniha o pití čaje, počítání sekund a gestech.
Tahle kniha se mi moc líbila. Moc hezky zpracované témata, někteří autoři mají problém zpracovat více témat najednou. Myslím, že tady se to Liz moc hezky povedlo. Všechny postavy jsou vlastně sympatické. Od hlavních, tedy Stevie a Evana, tak po vedlejší - i ty rodiče se mi vlastně líbí, hlavně tátové samozřejmě - prostě rozumní hodní chlapy. Co mě trošku bilo do očí bylo jak pokaždé vyzdvihovala Evanovi zlaté prsteny, oříškové oči, její postavu - už na začátku jsme pochopili, že Stevie není žádná modelka nebo Twiggy, tak bylo asi zbytečné to stále opakovat.
Po většinou mě díly, kde jsou jiné postavy nezajímají. V dalším má být Ryan a Indy a já se přistihla, že se vlastně hrozně těším.
(SPOILER) Dobře, začala bych tím, že jsem se na knihu hodně těšila. Ale uznávám, že jsem se vlastně musela nutit do čtení. Nemohu říct, že jsem měla nějaká očekávání, protože jsem vlastně žádná ani neměla - opět jsem se nechala nalákat booktokovou komunitou.
Při čtení máte pocit, že Vám to něco připomíná. Mě osobně přijde, že tohle by byla Wednesday, pokud by tam byl sexy profesor, který by ji chtěl obtáhnout po celém hradě. Celkově se kniha hrozně vleče a najednou je konec, část záhady je vyřešená a část se asi schovává na další díl nebo co já vím.... Velké plus připisuji chemii hlavních hrdinů - Vad a Corvina se k sobě hodí, to jejich oslovování - "Moje malá vráno" "Ďáble." jsem zbožňovala. Jenže nebýt těch dvou, kniha by byla celkem průser (a teď to neříkám kvůli jejich hradnímu dostaveníčku v průběhu měsíců). A pardon, chybí mi tam prostě ta záhada, kdy se vysvětlí, že opravdu slyší hlasy nadpřirozených bytostí atd. A ne, že vlastně na konci skončí s mámou. Cítím zkrátka hořkou pachuť zklamání a udolaného potenciálu.
(SPOILER) Hmm, hmm.... přemýšlím jaké dát hodnocení, jak to uchopit. Asi takhle, tyhle knihy jsem si zamilovala, protože u nich vypnu mozek a nechávám se unášet do naprosto jiného světa. Tyhle knihy pro mě byli dřív naprosté tabu. Možná proto je nyní vyhledávám v takové míře. Takže: pro mě je to v pohodě. Jooo, Alex je trochu moc překombinovaný. Ava je tuctovka... Ale, sakra.. proč ne. Tyhle knihy asi nečteme proto, že bychom chtěli odrážet naši realitu... Vadí mi ten konec, kdy ji vlastně uhání rok v kuse - já bych na to nervy neměla... Takže, jo. Za sebe dávám to nejvyšší co v tomto žánru dávám. Tedy 3 hvězdičky. Víc dávám pouze výjimkám.
(SPOILER) Nemám co říct. A tohle se mi po dočtení knihy nestalo hodně dlouho.
Mám ke knize jedinou výtku a to je to, že jede na jistotu. Myšleno tím, že tohle téma se dotkne snad každého.
"Přeji si, Rune, přeji si, aby si lidi každý den uvědomovali, jaký je to pocit. Proč je třeba konce života, abychom se naučili, jak si užívat každý den? Proč musíme čekat, dokud nám nedochází čas, abychom začali uskutečňovat všechno, o čem jsme kdy snili, když jsme předtím měli všechen čas světa? Proč se nepodíváme na člověka, kterého milujeme nejvíc na světě, jako by to bylo naposledy, co ho vidíme? Protože kdybychom to dělali, život by zářil. Skutečně a dokonale bychom jej prožívali."