rozaaalie_ komentáře u knih

Světoznámý příběh o jedné zcela obyčejné dívce s neobyčejnými schopnostmi. Příběh Carrie je znám snad všem fanouškům krále hororu, Stephena Kinga. Já se k němu ale dostala až nedávno a musím říct, že i po těch letech čekání na zaprášené poličce za to opravdu stál.

Postavy, ať už kladné, záporné nebo pohybující se v 'šedé' zóně mě naprosto uchvátily. Každá jedna z nich. Ať už se jednalo o samotnou Carrie, její zmagořenou matku, spolužáky ze školy nebo přihlížející blížící se katastrofy. Kingův styl psaní mi prostě sedl a donutil mě s určitými lidmi soucítit a nad jinými plivat nadávky. I přes fakt, že jsem kdysi dávno viděla filmovou adaptaci jsem se ani trochu nenudila. Pasáže z fiktivní biografické knihy zaměřující se na život Carrie navíc příběh prokládaly ústřižky z budoucnosti, což čtenáře dokázalo udržet v pořádném napětí, protože tam častokrát padaly i informace, které se v příběhu teprve měly odehrát. Trochu mě občas zaskočilo, když některá část doslova vyzradila hlavní plot twist, který se v příběhu zatím nestal. Když se nad tím ale zpětně zamyslím, vlastně to mělo určité kouzlo. To vědění, že se něco stane, a že se vlastně všichni, jak na nefunkční horské dráze řítí vstříc nevyhnutelné zkáze a nikdo nemůže udělat nic, co by tomu zabránilo.

Co mě však na knize uchvátilo nejvíc, byl text v závorkách. Tyhle kratší pasáže znázorňovaly myšlenky/pocity/vnitřní dialog postav. Většinou v nich chyběla jakákoli forma diakritiky, ale o to byly reálnější a lidštější. Byla z nich cítit jakási surovost, která mě ale neskutečně fascinovala. Taky v nich figurovala určitá dávka poetičnosti a bavilo mě, jak moc se u daných postav lišily. Prostě taková třešnička na dortu.

Carrie bych určitě doporučila i lidem, co se neradi bojí, ale zároveň mají rádi psychologické thrillery a příběhy plné napětí.
4,5/5*

(bookstagram: @rozaaalie_)

16 05.01.2023

Druhý díl o bělovlasém Zaklínači je stejně skvělý, jako ten první. Struktura v podobě povídek mě opět nezklamala – právě naopak, začínám jim stále více přicházet na chuť!

Každý příběh měl něco do sebe, ale zároveň na sebe hezky navazovaly, doplňovaly se a snažily se vytvořit z toho všeho nějakou ucelenou myšlenku, motající se především okolo tajemného osudu. Je sice pravda, že občas se mohl člověk ztratit v prolínajících se dějových liniích, ale o to více mě to jako čtenáře nutilo plně se na příběh soustředit.

V knize se opět objevuje suchý humor, který je pro Sapkowskiho typický a který tolik zbožňuju. Hold musím vzdát i našemu krásnému překladu, bez kterého by některé vtípky zaručeně tak vtipné nebyly. Avšak i když jsem se u knihy v mnoha momentech nasmála, žádná komedie to určitě není (i když u pasáží s Marigoldem by se možná jeden mohl hádat). Svět Zaklínače je především surový a krutý. I přesto, že se jedná o fantasy plné netvorů, monster a potvor všeho druhu, i v tomhle díle se autor zaměřuje především na lidskou rasu a její úpad. A to já prostě můžu.

Meč osudu je však přeci jen trochu jiný. Přesněji řečeno je víc romantický, což mě zpočátku zaskočilo, ale nakonec svým půvabem a lehkostí učarovalo stejně tak, jako dokáže vůně šeříku a angreštu učarovat samotného Geralta. Krásně to poukazuje na fakt, že ani Zaklínači nejsou pouhými stroji na zabíjení. Protože svět není jen černý a bílý. Každá mince má dvě strany. Stejně jako meč osudu má dvě ostří... :)

9 26.12.2023

Příběh je plný skrytých i očividných kontrastů, které vyvolávají pocity... Znepokojení. A tím největším z nich jsou rozdíly mezi skutečnými rodiči naší hlavní hrdinky, kteří se o Koralínu kvůli práci zdánlivě ani nezajímají, a jejími "druhými rodiči", kteří se až příliš křečovitě usmívají, místo očí mají knoflíky a nezdráhají se slibovat nesplnitelné. Kteří z nich jsou teda pro dívku ti praví?!

Autor dokonale vystihuje pohled skrze oči dítěte, které se na svět mnohdy dívá úplně jinak. Jen si vzpomeňte na své vlastní dětství, kdy vám třeba rodiče nekoupili nějakou hračku, a přesně v ten moment to pro vás znamenalo absolutní zradu. Koralína, stejně tak jako každé dítě v podobném věku, zažívá všemožná zklamání a "monotónnost" světa dospěláků ji nehorázně otravuje. V průběhu však prochází značnými změnami. Uvědomuje si, co je důležité a za co stojí bojovat. A to i přes veškeré možné nedokonalosti.

Příběh pro mě byl v mnoha paralelách zpočátku vyobrazením trochu děsivější Alenky v říši divů. Ať už šlo o propojení reálného světa se snovým (i když v tomhle případě byl "druhý" svět spíš noční můrou), celkovou atmosféru či zastoupení postav a jejich povah. Přirovnání ke Carrollově světoznámému příběhu se nelze úplně vyhnout. Což však neznamená, že jsou knihy identické, nebo že by snad Gaiman jakkoli kopíroval. Veškeré podobnosti kromě holčičí hlavní hrdinky a tajemné říše divů, v tomto případě "jiného světa", končí právě zde. Za tajemnými dveřmi, které občas vedou do cihlové zdi.

V průběhu čtení jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, co je skutečné a co ne, a to mě nehorázně fascinovalo. Koralína o sobě v jednu chvíli dokonce tvrdí, že se i ve dne dokáže v mysli přesunout na jiná místa; do dalekých pralesů a pouští, kde se vydává za nikdy nekončícím dobrodružstvím. Což čtenáře chtě nechtě donutí položit si otázku: nakolik je Koralína jen normální dítě s velmi bujnou představivostí..?

Hodnocení: 4,5/5

7 08.04.2024

Čteno v originále.

Musím přiznat, že fantasy přímo zaměřené na draky zní sakra lákavě. A taky, že bylo. Oproti jiným „romantasy“ mě kniha příjemně překvapila osobitou hlavní hrdinkou, která mi ve srovnání s protagonistkami téhož žánru nijak zvlášť nelezla na nervy, jako tomu bylo třeba v sérii Griša či Království hříšných. Už to je samo o sobě obrovské plus!

Avšak ani tohle dílo se občasným klišé zcela nevyhnulo. Konkrétní stereotypy asi bez spoilerů vyjmenovat nedokážu, ale ráda bych podotkla, že valnou většinu dějových zvratů (snad kromě jednoho) jsem odhadla ještě předtím, než se na následujících stránkách objevily.

Pokud bych tedy měla knize něco vytknout , byla by to právě předvídatelnost a možná i délka. Nemůžu autorce upřít fakt, s jakou lehkostí se kniha četla. Ale prvních 250 stran se v podstatě nedělo... No, skoro nic. Kdyby se poměr stránek zkrátil o čtvrtinu, vůbec by mi to nevadilo.

Otázkou tedy zůstává: Stojí takhle tiktoková senzace za to? Pokud od knihy čekáte vysoké fantasy s detailním world-buildingem, propracovanými postavami a historií typu Pán prstenů nebo Zaklínač, budete zřejmě zklamaní. Osobně mě FW ničím nepřekvapil, ani mě svými plot-twisty nesrazil na kolena. Ale asi chápu ten hype okolo. To, jestli si kniha zaslouží pětihvězdičkové hodnocení od téměř 800 000 čtenářů na GoodReads je diskutabilní. Avšak to nic nemění na faktu, že jsem si její čtení neskutečně užila! Ta čtivost, spád a dokonalé vyobrazení touhy je něco, co jde autorce na jedničku. FW má sice několik chybiček, ale v žánru romantasy určitě patří mezi ty lepší příběhy.

Knihu bych doporučila především milovníkům peprné a jiskřivé new adult romantiky, kteří by se rádi vrhli na lehčí fantasy, ale neví, kde přesně začít. Fourth Wing pro vás bude skvělým odrazovým můstkem a já vám zaručuju, že jak jednou okusíte adrenalin proudící skrz akademii Bashiath, už nikdy nebudete chtít přestat.

7 05.01.2024

Poslední přání je pojato jako sbírka povídek. K tomuhle žánru jsem obvykle hodně skeptická, ale musím přiznat, že tady se to velice povedlo. Autor nabízí propracovaný, surový svět, inspirovaný především slovanskou mytologií. Je plný neotřelých postav, ať už kladných či záporných, ale nejčastěji pohybující se na pomezí morálně šedé zóny. A přesně to se mi na knize líbí. Přestože se jedná o fantasy, funguje určitým způsobem jako takové zrcadlo společnosti. Nejodpornějšími zrůdami totiž nejsou ghúlové, bruxy, kikimory ani draci. Jsou to lidé. Vždycky jsou to nakonec lidé.

Celkově je kniha čtivá, autorův styl psaní je prostě můj šálek kávy. Je to svižné, vtipné, originální. Už teď se nemůžu dočkat až se pustím do dalších dílů z téhle série!

(bookstagram: @rozaaalie_)

7 19.07.2023

Samotnou mě překvapilo, kolik témat dokázal Tom do knihy vměstnat. Najdete zde pasáže, u kterých vám budou smíchem cukat koutky, zajímavé historky z natáčení a celkově ze světa filmu, ale taky vážnější části, u kterých se zamyslíte nad životem, ze kterých vám bude smutno a možná vám dokonce na stránku ukápne slza.

Knize chtě nechtě musím strhnout body za překlad, který byl v určitých pasážích více než zvláštní a krkolomný. Jako celek však tohle dílo zařazuju mezi skryté klenoty autobiografií. Kéž by byly všechny knihy v tomto žánru stejně upřímné, a autoři dokázali o svém životě mluvit alespoň z části s takovou pokorou, jako právě Tom Felton.

S kouzelnickou hůlkou vřele doporučuji nejen zarytým potterheadům, ale také všem ostatním, kteří si chtějí přečíst příběh o klukovi, jehož život nebyl i přes zjevnou slávu tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.

(bookstagram: @rozaaalie_)

7 08.07.2023

Světový bestseller Mizející dívky, z pera Lisy Reganové, je dechberoucí příběh plný zápletek, intrik, tajemství a tak trochu k nakopnutí-hodnou hlavní postavou, díky které jsem během čtení měla párkrát nutkání knihu při nejlepším odložit, při nejhorším vyhodit z okna.

Josie bych charakterizovala jako typicky klišoidní policistku z amerických bijáků, které se nedostává tolik úcty proto, že je žena. Ale protože je taky silná a nezávislá, a protože feminismus nebo tak něco, tak to nikdy nevzdává a vypracuje se na pozici detektiva. To, že je protagonistka tak otravná a nesympatická, vnímá vlastně skoro každý kolem ní (a dokonce občas i ona samotná), včetně jejího skoro-bývalého manžela Raye. Autorka má však naštěstí skvělý styl psaní, který to celé zachraňuje. Příběh je prokládán kapitolami, které jsou psané z pohledu jedné z pohřešovaných dívek. Tyhle části se můžou ze začátku jevit jako nudnější, ale nevzdávejte to! To rozuzlení za to určitě stojí. Celkově je dílo čtivé a svižné. Děj odsýpá, ale zároveň vás udržuje v tom správném napětí, které je v tomto žánru klíčové. Postavy jsou, kromě lehce otravné Josie, velice sympatické a komplexní. Ona vlastně i hrdinka sama o sobě je hodně tajemná a zajímavá, ale mě prostě odrazovaly její negativní charakterové rysy natolik, že jsem si ji nedokázala dostatečně oblíbit. Kniha je propletená spoustou zvratů, intrik a překvapení. Jeden důležitější plot twist jsem trochu čekala, ale i tak byl pojat originálně a rozhodně jsem se u něj nenudila. Zbytek zvratů byla naprostá pecka a žádné zklamání z konce díky bohu nenastalo.

Stručně řečeno: Příběh fantastický, hlavní hrdinka o něco méně.
(bookstagram: @rozaaalie_)

7 05.01.2023

("Přečteno" jako audiokniha)

Prohnilé město v podání známých osobností jako Veroniky Kubařové, Viktora Dvořáka či Matouše Rumla (a dalších) dodalo příběhu tak neskutečně silnou atmosféru, až jsem po doposlechnutí chvíli nevěřila, že opravdu nejsem v prašivém Ketterdamu, ale u sebe doma na posteli, s pusou překvapením dokořán.

Sice jsem kvůli seriálu (a celkově spoilerům ze sociálních sítí) o pár důležitých zvratech věděla, ale i přesto mě nějakým záhadným způsobem dokázaly šokovat. V tomhle příběhu najdete všechno. Smutek, hněv, utrpení, ale i radost, lásku a veselí. Emocionální horská dráha jak vyšitá.

Autorčin styl psaní je o tisíc procent lepší, než v Griše, a za tím si prostě stojím. Série Šest vran je mnohem vyspělejší, surovější a i přes fakt, že se jedná o fantasy, reálnější. Drsný svět ve kterém se s vámi nikdo nemazlí, ve spojením s nedokonalými, morálně šedými postavami si prostě nejde nezamilovat. A hlasová kulisa? Ta dokázala už tak skvělý čtenářský zážitek dotáhnout k naprosté dokonalosti.

(bookstagram: @rozaaalie_)

6 08.07.2023

Na třetího Zaklínače jsem se těšila primárně kvůli tomu, že se už nejedná o povídky, ale ucelený příběh. No ale... Mně ty povídky asi chybí.

Nechápejte mě špatně, tenhle díl je stejně skvostný, jako ty předchozí. Avšak v určitých částech mu něco chybělo a něco naopak převažovalo. Příběh je opět obohacen o autorův typický suchý humor, který vyvažují politické pasáže. HODNĚ politických pasáží. V podstatě otevírá i otázky rasismu (i když se to týká ras vymyšlených) a nadřazenosti. Celkově je kniha hodně zaměřená na válku a strategii - což mi nevadilo - ale zároveň nechtíc dostává do pozadí rubání příšer - což mi vadilo moc; jedna žravucha prostě nestačí :D!

Začátek byl sice pomalejší, ale zároveň jsme díky němu měli možnost nahlédnout na Kaer Morhen, proslulou obávanou pevnost plnou krvežíznivých mutantů, kteří jsou ve skutečnosti jen velkou bandou taťuldů. No vážně, ty jejich rodičovské vztahy s lvíčetem z Cintry byly prostě k sežrání! Taky se mi moc líbilo budování vztahu mezi Ciri a Yennefer. A utvrdila jsem se v tom, že Triss a já kámošky nebudem, protože svádět chlapa BFF prostě není v pohodě xD!

V textu také naleznete spoustu odkazů na minulé díly a mnoho nevyřčeného, co zahřeje i bodne u srdce (že, Essi Daven?). Příběh nabídne jak nové, tak i staré známé postavy, přičemž nechybí ani užvaněný bard Marigold či obávaný trpaslík Yarpen Zigrin a jeho Ogaři.

Suma sumárum, Krev elfů je primárně o válce. Avšak pravá válka se mnohdy nerovná pouhému krvavému střetnutí mečů. Skutečným bojištěm je výměna názorů, která vás přinutí přemýšlet nad každým dosavadním rozhodnutím. A i přes vaši neutralitu vás nakonec donutí si vybrat stranu. No a zdali bylo rozhodnutí správné? To prozradí jen vaše srdce...

PS: Nejvíc mě pobavil dopis od Yennefer, takový friendzone jsem v životě neviděla xD

5 11.05.2024

„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“

Tak tyhle pohádky dětem zaručeně číst nedávejte, pokud teda nechcete, aby měly minimálně měsíc noční můry! Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí.

Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných, a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří.

I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost. Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...? :)

5 26.12.2023

Tak na tohle nejde říct nic jiného než: "wow". To byla fakt pecka! Člověk má pocit, jako by četl román o dokonale stráveném létě, plném prosluněných bezstarostných dní, ale pak si najednou uvědomí, že čte horor, a neubrání se mrazení v zádech.

Jason Rekulak má osobitý, svižný a velice čtivý styl psaní. Čtenář má možnost společně s hlavní hrdinkou Mallory všechno prožívat na vlastní kůži. Snaží se hledat vodítka a přijít tak na kloub dávné, nevyřešené vraždě, která ani po letech nedá lidem městečka Spring Brook klidně spát.

Kniha je navíc proložena děsivými obrázky malého Teddyho, které dohromady tvoří geniální skládačku, za kterou by se nemusel stydět ani Sherlock Holmes. Ilustrace krásně dotváří nejen atmosféru, ale také samotný děj. A když se při čtení dostanete k finálním zvratům, najednou vám všechny ty "čmáranice" budou dávat dokonalý smysl..!

Knihu jsem obdržela v rámci recenzování pro web Dobré knihy.
(bookstagram: @rozaaalie_)

5 29.03.2023

Laskavosti jsou přesně ten typ knihy, který budete milovat nebo nesnášet. Nic mezi tím.

Z anotace není příliš zřejmé, o jaký typ básní se bude jednat, ale ke sbírce jsem přistupovala s předpokladem lásky, radostí a jiných prostých laskavostí, laděných spíše pozitivně. A přesně to jsem dostala. Jemné, něžné, upřímné verše, zkonstruované s jistou dávkou něhy a péče. Na knize jsem osobně moc negativ nenašla, ale kdybych je měla do pár bodů shrnout, za ty největší považuju repetitivní motivy, občasnou jednolitost, kýč a místy přehnaný patos.

Jako celek však pro mě byly Laskavosti velice příjemným jarním pohlazením a osvěžením mezi novodobou českou poezií. K této sbírce se budu především při slunečných dnech ráda vracet. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Pohlazení na duši)

5 10.03.2023

„Komu tedy věřit, Geralte?!“
„Nikomu, Marigolde. Všichni lžou, protože každý z nich má co získat.“

Tentokrát našeho bělovlasého Zaklínače doprovází na jeho toulkách užvaněný Marigold. Těšit se tedy můžete na spoustu vtipných hlášek a pošťuchování. Nebude chybět ani bardova proslulá poezie, která je proložena celým komiksem v podobě veršovaných panelů.

Oproti předchozím zaklínačským komiksům jsem si kresbu v Baladě o dvou vlcích užívala hned od první stránky. Dokonalé vyobrazení akce, pohybu a k tomu nádherná barevná paleta, která krásně balancuje na hraně magičnosti a surovosti, což je vzhledem k pohádkové tematice komiksu vskutku zdařilé.

Příběh je zapeklitý a dramatický. Geralt mimo zaklínačství tak trochu fušuje i do řemesla detektiva, a víte co? Ono to fakt fungovalo. Při čtení jsem byla napnutá jak kšandy a v hlavě si přehrávala desítky teorií, jen abych pak na konci zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle. Celkově je tenhle svazek trošku jiný, než na co jsme u knih ze série zvyklí. Je víc barvitý, méně temný, ale zároveň v něm podle mého nechybí všechno důležité, co tvoří toho správného zaklínačského ducha.

I zde se objevují mé oblíbené prvky Zaklínačových pokusů o neutralitu a uváženost, které ho však zevnitř drásají kvalitněji, jak kdejaká zabijácká potvora. Ale přesně to na Bílém vlkovi miluju, jelikož to opakovaně poukazuje na fakt, že sám není pouhým monstrem, ale záleží mu na ostatních a ze všech sil se jim snaží pomoct. Avšak ani tento příběh se nevyhne surovosti a melancholickým „střetem s realitou“, který je pro Sapkowskiho hrdinu poněkud typický. A proto marně nečekejte na sladký konec. Protože i když se to tak na první pohled může zdát... Tenhle příběh není pohádka.

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s webem Dobré knihy.

4 29.03.2024

Emilia je klasická YA hrdinka jako každá jiná. Trochu výbušná, neuvěřitelně krásná a zároveň nesnesitelně naivní. Prostě další Mary Sue jak vyšitá. Za celý příběh jsem si o ní nezapamatovala nic zajímavého. Ve srovnání se svými pestrými kulinářskými dovednostmi byla nudná a nevýrazná. Asi tak jako týden stará houska. Místy mi přišlo, že její postava existuje jen proto, aby autorka mohla zodpovědět na otázky týkající se fungování světa.

Ráda bych vyzdvihla autorčin styl psaní, který byl i přes mé výtky barvitý, pestrý a rychle odsýpal. Líbilo se mi netradiční zasazení a především zmínky o sicilské kuchyni. Romantická linka byla pomalejšího rázu, ale neurazila. Jiskření mezi Emilií a Irou bylo už od začátku patrné a roztomilé.

Celkově tomu ale něco chybělo. Nebyl to spád ani nedostatek akce, které bylo v příběhu požehnaně. Jen to bylo pojaté... Povrchně? Jako kdybychom na svět nahlíželi skrze kukátko, které nám jej zkreslovalo. Působilo to na mě nedotaženě, i když potenciál tam určitě byl. Upřímně doufám, že se to ve druhém díle víc rozjede.

(bookstagram: @rozaaalie_)

4 12.06.2023

První díl ze série Griša zatím vnímám spíš jako odpočinkovou Young adultovku, než nadupané fantasy. Svět mě do určité míry ze začátku dost oslnil, ale postupem času upadal. V knize se vyskytuje spousta klišé, chybějícího vývoje postav, taky naprosto předvídatelní až stupidní hrdinové a téměř nulové zvraty. Upřímně doufám, že mě druhý díl nadchne víc, protože mě autorčin styl psaní bavil. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

4 05.01.2023

Dámy a pánové, Nancy Springerová opět nezklamala!

Mladá slečna Holmesová dávno nepohrdá „ženskostí“, ale naopak ji plně využívá ve svůj prospěch. V příběhu najdeme spoustu momentů, kdy detektivka popustí uzdu svému intelektu a schopnosti improvizovat i v situacích, kdy se to zdá nemožné. A ať už jdou věci podle plánu, či ne, přesně tahle nespoutanost je to, co na Enole miluju.

V textu opět narážíme na problematiku ženských práv, stejně tak jako vzestup feminismu. Tohle téma autorka zvládá bravurně a musím přiznat, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Mimo jiné dostávají větší prostor i rébusy a hádanky, jejichž luštění jsem si opravdu užívala!

Co se děje týče, předchozí díl mě trošku vyškolil. Své podezření o pachateli jsem si potvrdila v moment, co se daná postava objevila na papíře. Což však neznamená, že jsem zůstala bez jakéhokoli překvapení. Tento díl má s filmovým zpracováním společné pramálo, a proto mě dokázal po celou dobu čtení udržovat v tom správném napětí.

Nenechte se zmást nálepkou young adult! Levorukou dámu doporučuju všem, co touží po strhujícím detektivním pátrání, které se tiše plíží ve stínech prohnilých uliček viktoriánského Londýna.
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem DK.

3 06.10.2024

No, kde vlastně vůbec začít? Přečíst tuhle knihu mi trvalo několik dlooouhých měsíců. Je to tak. Třetí díl ze série Griša mě úplně nenadchnul (a to mě vlastně dost štve!).

Příběh začínáme s Alinou hnijící v podzemní kobce, a já vám slibuju, že i váš mozek začne z tamějšího prostředí hnít - a to velmi rychle :D.

Když už se jak krtci po dlouhém dni plném kopání chodeb dostaneme na povrch, děj konečně začíná nabírat na obrátkách. A nebudu lhát, v momentě, co se objevil Nikolaj, jsem si dokonce nahlas radostně výskla!

S Alinou je to jak na houpačce. Chvílemi s ní člověk soucítí, chvílemi by ji nejradši praštil pánvičkou po hlavě. Naopak o dost snesitelnějším se stává Mal, což mě příjemně překvapilo - škoda jen, že je to až v poslední knize.

Nejvíce mě bavily postranní postavy, stejně jako ve všech předešlých dílech. Tamara, Tolja, Zoja, Žeňa, Baghra, zmiňovaný Nikolaj... Všichni z nich jsou pro mě o dost zajímavější, než naše světice.

Oproti pomalé dvojce se toho tady na můj vkus dělo až příliš. Připadalo mi, jako kdyby autorka chtěla do stránek vecpat vše, na co v předešlém díle zapomněla.

I přes můj docela očividný hejt knihu hodnotím tak nějak průměrně, místy vlastně asi pozitivně. Divný, že? To proto, že celek je opravdu povedený. Svět, společně s magií a celým fungováním Grishaverse vybudovala Bardugo na jedničku! Zápletka je s ohledem na žánr v pohodě, a postavy - kromě protivné hlavní hrdinky - hezky vykreslené.

Možná jsem trochu zaujatá, vzhledem k tomu, že je Griša autorčinou prvotinou. Přesto ji nemůžu stoprocentně odsoudit. Pravdou totiž je, že mé patnáctileté já by ji k smrti zbožňovalo :)...

Celou sérii hodnotím 4/5

3 01.10.2024

Přestože se tu vyskytuje spoustu 'negativních' recenzí, v mých očích tahle knižní předloha převálcovala filmovou adaptaci. Nechápejte mě špatně, já mám stejnojmenný Netflixový kousek opravdu moc ráda (a o tom svědčí i má historie, jelikož jsem ho viděla asi 6x :D), avšak v tomto případě vám doporučím, abyste „Případu pohřešovaného markýze“ dali před shlédnutím šanci. Myslím, že vás v mnohém překvapí, a upřímně doufám, že příjemně!

Autorka podle mě nejvíce vyniká ve zvučných, malebných popisech, typických pro viktoriánskou Anglii. Čeká nás nejen nádherná příroda tamějšího venkova, ale posléze i špinavé, začouzené zákoutí londýnských uliček, které město nevyobrazují v celé své kráse, ale naopak odpornosti.

Tenhle naoko nenáročný příběh v sobě skrývá mnoho poselství, a zároveň poukazuje na fakt, že věci – a možná i lidi – občas nejsou tím, čím se na první pohled zdají. A Enola je tím nejlepším důkazem. Sama zpočátku opovrhuje vším, co považuje za typicky ženské a zároveň zbytečné. Postupem času ale zjišťuje, že se šaty a šminky hodí k dokonalému přestrojení a stahující korzet někdy poslouží stejně dobře, jako ocelová zbroj.

A třebaže nám osud pokaždé nenadělí nejlepší karty, i přesto můžeme zvítězit... Když se s nimi naučíme hrát. :)

3 21.07.2024

Je to už nějaký ten pátek, co jsem tuhle knížku dočetla. Proč přidávám recenzi až teď? Jelikož jsem absolutně netušila, jak ji zhodnotit.

Tahle knížečka mi dala fakt zabrat. Co mi na ní vadilo nejvíce byly asi metafory, které možná zněly hezky, ale zároveň nic neznamenaly. Ono je rozdíl v tom, když autor vymyslí fakt krásné spojení slov, ale pokud jsou na každé druhé stránce "pseudohluboké", a ještě opakující se věty typu: „jsme stvořeni z vln oceánu a hvězdného prachu.“ či „v žilách ti koluje hvězdný prach“ nebo „dáváš život celým oceánům“, tak to prostě ztrácí na významu. Taky mi občas přišlo, že autorka na konci zbytečně odhaluje pointu, jako kdyby byl čtenář naprostý idiot a nepřišel si na ni sám.

Celkově jsem spíš zklamaná. I když je to moderní poezie, já si stojím za tím, že by ty texty měly mít i nějakou přidanou hodnotu, která se fakt nerovná zmáčknutím entru ve Wordu. Na druhou stranu určité experimentování s textem v podobě zarovnání, rozdílného vycentrování písmen a slov, podtržení či jiné zvýraznění se mi líbilo. Jenže u téhle sbírky je to prostě buď a nebo. V jednom případě autorka uhodí hřebíček na hlavičku a v druhém:

jsou "básně"
prostě jen
s l o v a
oddělená
mezerami
#toměfaktštvalo

Celkově bohužel hodnotím knihu podprůměrně. Některé básně mě HODNĚ zasáhly, ale nebylo jich dostatečné množství na to, aby se mi knížka zalíbila. A to je velká škoda, protože jsem ve spoustě textech potenciál viděla. Kdybych vám měla doporučit mé oblíbené díla, určitě stojí za zmínku Laskavosti od Evy Černé, samozřejmě nesmí chybět básně Emily Dickinsonové, Havran od Poea, cokoli od F. Hrubína a taky má momentálně nejoblíbenější po Kytici -> Cestami lásky od Jiřího Pinkavy, kterou budu vychvalovat do své smrti, tak si ji určitě přečtěte! :)

3 31.05.2024

Ach, jsem Alina Starková, mám tak kostnaté ruce a jsem tuze škaredá, ale i přesto přede mnou padají všichni muži na kolena. Tahle věta dokonale charakterizuje celou sérii Griša a jinak tomu nebylo ani ve druhém díle.

Stejně jako v minulé knize mi Alina s Malem neskutečně lezli na nervy xD. Jejich pošťuchování se v momentě změnilo v nesmyslné hádky, které sice podporovaly zamotání zápletky, ale mohly být vyřešené tak za dvě minuty. To by však mezi sebou musely postavy komunikovat, že ano.

Na druhou stranu s Bouří a vzdorem přichází na scénu Nikolaj, kterého bezmezně miluju! Objeví se i další staré známé postavy a taky spousta nových, a přijde mi, že se to konečně netočí jen kolem Aliny, za což jsem upřímně vděčná. Sama zmiňovaná hlavní hrdinka získává v průběhu alespoň pár mozkových buněk (i když nic extra to není) a mění se nám z otravné Mary Sue na o něco snesitelnější postavu, která konečně nemá charakterové rysy ošoupané rohožky.

Moc se mi líbilo, že se děj neodehrává jen v Malém paláci, ale i na jiných místech a nejvíc mě oslnily scény na moři. Celkově prostě miluju ten svět a způsob, jakým funguje. Elementární magie je klasika, ale to propojení s vědou a troufám si říct až lehce strampunk prostředím je za mě top strop. Spousta lidí tenhle díl považuje za výplňový, ale mně se osobně líbil mnohem víc, jak ten první. Ať už kvůli novým postavám, vývoji hlavní hrdinky, ději, prostředí i konečným zvratům. Pořád si sice stojím za tím, že Šest vran nic nepřekoná, ale na poslední díl se těším. A tenhle jsem si, i přes Alinino stěžování, moc užila!

3 29.04.2024