Rup komentáře u knih

Autorka se vydatně ohání Bohem, a tak použiji stejnou munici: Bože, do čeho jsi to duši dal?

Nuda, nuda, nuda. Mlácení prázdné slámy, hromada totálních nesmyslů, děsivá čeština překladu. Čtivo jen pro literární masochisty. V profilu autorky je odkaz na petici za vydání posledního dílu (Země malovaných jeskyní) v češtině. Kdo chce, může se přidat. Co se mě týče, doufám, že autorka už nikdy nic nenapíše.

Násilí, erotika, ale i další pojmy, podlehly všeobecné devalvaci. Už klasik (nevím který) nám říká: Odhalená část je daleko erotičtější, než nahý celek. Takže čím budeme dráždit své smysly až zcela otupíme? Ale ke knize. Oba romány čnějí nad obdobnou literaturou propracovanou psychologií postav a přísnou logikou jejich jednání. Pokud by autor místo drsné přímočarosti zvolil formu niterného rozboru pohnutek, cílů a cest k jejich uskutečnění, jistě by se zařadil mezi význačné realisty. Za mě plný počet. Doporučuji.

15.02.2016

Vzhledem k tomu, že jsem neočekával žádné hlubokomyslné úvahy, žádné pitvání niter, nýbrž pohádku pro starší a pokročilé, jíž se mi také náležitě dostalo, docela jsem si četbu užíval. Jelikož se mi jeví některé pasáže až příliš rozvláčné (autor si asi užíval víc) beru jednu hvězdu. Jak je patrno na hodnocení, stejně mu to neublíží, tak si to mohu dovolit. Pro milovníky žánru doporučuji.
P.S. Nemůže-li si někdo zapamatovat všechny postavy, není to obvykle chyba autora. Občas mi to také dělá potíže, musím se prolistovat zpět zjistit, kdo že je vlastně tím vrahem abych ho mohl patřičně nenávidět, leč nikdy to nesvádím na dílo jako takové.

09.02.2016

Koho dnes ještě zajímá II. světová, či holokaust? Lásku jsme degradovali na soulož, smrt zparodovali v přímém přenosu. A vida, jde to i krásně a poeticky. Příběh jako kdyby vyprávěl potulný bard za dlouhého zimního večera při svitu petrolejky. V kamnech praskají polena, za oknem metelice, dospělí hltají každé slovo, staří moudře pokyvují hlavami, děti pod stolem a na peci, oči vykulené, ani nedutají. Mistrovský kousek. Úctu vzdávám i panu Penkalovi za skvělý překlad. Doporučuji.

24 04.02.2016

Souhlasím, nezklamala. Další odpad.

Tahle paní ví, o čem píše, jako by to snad zažila na vlastní kůži. Ještě ke všemu psát umí, a umí to i česká překladatelka (čímž ji vzdávám hold), musím uznat, že román nemá chybu. Doporučuji.

3 19.01.2016

Na rozdíl od níže uvedeného si myslím, že je to pořád to samé, nicméně v daném žánru vyniká. Výborně napsané.

16.01.2016

Tuto knihu stačí jen vzít do ruky a čte se sama. Snad nejlepší Verneovo dílo.

4 13.01.2016

Je obdivuhodné, jak autorka (o spisovatelce nemůže být řeč) dokáže z jakkoli závažného tématu, za zdárného sekundování našich překladatelů, udělat frašku. Zavřu-li obě oči a hluboce se zamyslím nad něčím zcela jiným, dám jednu hvězdu.

09.01.2016

Popravdě se mi zde líbila více skutečnost, než román, v tomto případě povídky. Zdá se mi, že byly šité horkou jehlou k zalátání chronologických děr v (ne)sérii s Oldřichem z Chlumu. Mám-li být upřímný, stejně se mi nejvíce od autora líbí „Život ve staletích“. A to jsem teprve ve XIII. století. Tedy za první část pět hvězd a vřele doporučuji. Povídky souhrnně tak asi za tři, ale stejně doporučím.

1 04.01.2016

Proč zvolil autor alternativní historii? Asi z pohodlnosti; plácne-li jakoukoli pitomost, lze ji svést na alternativu. Jiný důvod nevidím, neboť děj by se mohl odehrávat kdekoli a kdykoli: v alternativě (zde) i v realitě, v přítomnosti, budoucnosti i minulosti, na Aljašce (zde), na Sinaji, v Rusku, na Marsu, ... Detektiv, takto policejní důstojník, se utápí v chudobě, alkoholu, nikotinu, depresích a vůbec ve všeobecném marasmu. Kde jsem to jenom četl? Aha, už vím: v poslední době všude. Po všeobecném nadšení a slavnostních fanfárách jsem očekával fantastický závod s drtivým finišem; bohužel jsem se ani jednoho nedočkal. Autor píše poměrně vtipně, leč měl by poněkud šetřit příměry. Celkově mi to sedne tak na střed, tedy poctivé tři hvězdy, víc nedám.

2 01.01.2016

Po přečtení románu Prázdná kolébka (Jacobs) a především českého překladu, je Nejhlubší tajemství balzámem na duši. Nejedná se sice o nic hlubokomyslného, leč dílko je skvěle napsáno i přeloženo. Myslím, že ve své kategorii si zaslouží plný počet.

1 23.12.2015

Osobně bych uvítal hutnější, kratší, prolog i epilog. Bez přečtení obojího však nelze text zcela pochopit. Poněvadž nepovažuji toto dílko za učebnici, nýbrž oddechovou literaturu, připadají mi zbytečně rozsáhlé. Osobně mám raději jeho vlastní tvorbu na dané téma.

23.12.2015

Slabé, velmi slabé, naivní a předvídatelné už po pár stránkách. Maximálně za tři. A naivní, až hloupý překlad to dorazil. S bídou za jedna.

20.12.2015

Úžasná pacifistická knížka. Kdykoli se do ní začtu, a že to není poprvé, jsem opravdu hluboce dojat, ačkoli úplně se všemi zde vyřčenými myšlenkami nesouhlasím. A nezapomeňte: hrdinové mlčí, za ně, lépe řečeno o nich, mluví ti co žijí. Ode mě za 10. Aha, tak za 5 a doporučuji.

1 10.12.2015

Jako obžaloba zrůdných, byť tradičních, praktik je to hodně slabé. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jedna zmínka o tématu asi tak v jedné třetině, druhá na konci, je zcela nedostačující. Jako cestopis by to ušlo. Za mě tři.

05.12.2015

Autor je znám svou hlubokou znalostí lidí, vztahů, prostředí. Zde se mi jevili figury poněkud vágní, bod dolů. Ale jinak svěží počteníčko. Doporučuji.

01.12.2015

První část cyklu Dětí země (Klan velkého medvěda) považuji za čtivou pohádku a jako takovou jsem ji hodnotil. V pohádkách, jak lze očekávat, nehrají roli empirická fakta, nýbrž fantazie, básnická licence a většinou i nějaké to morální ponaučení. V této druhé části se vytratilo vše výše zmíněné a zbyla jen nudná slátanina holých nesmyslů. Jen jediný příklad. Představa, že jeskynní lidé v době ledové za celou zimu (ta v onom období mohla trvat i osm měsíců) nevytáhli paty z jeskyně, je do nebe volající nesmysl. V tomto duchu se táhnou i ostatní, byť velmi sporadické, autorčiny nápady. Obdobnému kvalitativnímu "sešupu" se, želbohu, ve všech směrech dostalo i překladu. Mé slohové práce z páté třídy jsou proti tomu literární lahůdkou. A to jsem za ně dostával poměrně pravidelně za pět. Zkrátka nedočteno a v dohledné době se na tom asi nic nezmění. Totální znechucení. Zlatý, a ještě dvakrát zlatem potažený, Štorch.

Postupně gradovaný příběh domácího násilí. Až tak postupně, že tři čtvrtiny knihy netušíte v čem spočívá. Víte že, nevíte jak. Jako by autorce chyběly zkušenosti (nemusí být nutně osobní) nebo fantazie. V poslední části nám sice násilí naservíruje v dostatečném množství, ale to už je přerostlé do fyzického, ba až veřejného. Psychologické podkreslení onoho postupného zhoubného bujení prostě chybí. Co však dílku chybí na hloubce, je částečně kompenzováno vtipem a lehkostí slova. Takže za mě průměr.

2 19.11.2015