Rup komentáře u knih
Sevřená forma, uvěřitelnost postav i dějů, mistrný vypravěčský styl, jednoduchá zápletka s jasným rozlišením dobra a zla, to vše jistě přispívá k čtivosti nejen tohoto dílka. Nicméně mám pocit, že jiné jeho romány jsou mnohem propracovanější a lepší. Za mě jedna dolů, nicméně fandům tohoto žánru doporučuju.
Dobře. Tedy k níže uvedeným komentářům. Nicméně mi připadá, že autorka, patrně v touze po nevšednosti, spletla dohromady příběhy, jež by si zasluhovaly svůj vlastní život. Dějové linie spolu sice souvisí, leč jen zcela okrajově. Dílo mi tak vyznívá celkově spíše roztříštěné, nekonzistentní. Překlad není rovněž až tak příšerný, jak je v poslední době zvykem, přesto bych překladatelce doporučil trochu si prostudovat například Čapka, Nerudu, Hrabala, Vrchlického, Vančuru, etc. Překlad tedy nehodnotím a dílo jako takové, s výše uvedenou výhradou, doporučuji.
Tentokrát nám autor utekl z oblasti sci-fi, a též nás nebombarduje takovým množstvím faktografického materiálu. Jedná se spíše o dobrodružný cestopis (Děti kapitána Granta, Cesta kolem světa za 80 dní, ...) se sociálními prvky. Poněkud mi vadí, že veškeré hrdinské skutky sebral hlavnímu hrdinovi a nechal je uskutečnit všemi ostatními. Ačkoli jeden hrdinský skutek, možná ten největší, mu přeci jen ponechal: přes všechna protivenství zůstat slušným člověkem. Kdosi níže si postěžoval, že jej verneovky neberou, neboť je už 27 let stár. No, já miluji verneovky stále pro jejich jednoduchou přímočarou fantazii, pro jejich svým způsobem naučnou hodnotu, pro jejich důraz na rozlišení dobra a zla, ale především asi proto, že lidský věk nepočítám podle kalendáře. Pokud by to někoho zajímalo, o čemž silně pochybuju, pak jsem 65 let mlád. Knihu, jako asi autorovy všechny, doporučuju.
Jak mám Verna rád, tak tohle opravdu odfláknul. Námět výborný (apokalypsa vs. Utopie; tyranie vs. svoboda), leč zpracování povrchní, nedotažené, odbyté. Přes všeobecnou chválu nedám víc, než dvě hvězdy.
Odvážní chlapíci tihle Souvestre a Allain - leč ve své době. Škoda, že ze svého detektiva udělali úplného pitomce. Asi jsem poněkud náročnější, avšak, i přes zohlednění žánru a doby vzniku a při zamhouření obou očí nad bezbřehou naivitou dílka (dílek), nemohu dát víc než tři hvězdy. Navíc mě nesmírně iritovalo neuvěřitelné množství, alespoň v českém překladu, zbytečných až nesmyslně použitých výpustek (trojteček) a nemožná čeština vůbec.
Bohužel se nemohu přidat k všeobecnému nadšení. Musím uznat, že autor je vskutku mistrný vypravěč, leč to je asi tak vše. Namísto polidštění opice zde autor polidštil králíka, a to ještě velmi, velmi idealizovaně. Jako pohádku pro děti doporučuji, jinak průměr.
Plně se ztotožňuji s TrastanRafaelem: „Je mi protivné číst komentáře osob ženského pohlaví, které se nesmírně často neztotožní s mužským hrdinou, který je nějakým svým způsobem vypočítavý, či bezskrupulózní…‟, jen bych k tomu dodal, že asi právě kvůli citovaným vlastnostem dávají takovým partnerům v reálném životě přednost. Jenže Julienovo jednání bylo v jádru, přes všechny jeho výstřelky, až moc slušné a tedy již předem odsouzené k nezdaru. Co se týče díla, pak se, dle mého mínění, jedná o vrcholnou společenskou, sociální, antiklerikální, … romantiku, skoro bych se nebál říct sžíravou nadčasovou satiru společnosti.
Co dodat? Snad jen výrok Émile Zoly: Je největší z vypravěčů. Doporučuji.
Dobrodružné, romantické a velmi naivní. Úrovně jeho stěžejních děl zdejší povídky-novely nedosahují.
Je obdivuhodné s jakou lehkostí dokáže autorka udělat z každé své hrdinky naivní, hloupou husu. Možná proto, aby to v každé třetí větě mohla neúspěšně vyvracet. Naštěstí se tentokrát nejedná o permanentní kolovrátek neustále se opakujících frází, a tak jedenu hvězdu přiznávám.
Jazyk živý, styl, nechci říct mrtvý, ale řekněme barokní. Osobně mně to nevadí, neboť mám romantismus rád, leč, jak jsem postřehl v komentářích, jiným připadá děj zdlouhavý. Ovšem co mně vadí, je tisíckrát obehrané klišé trudnomyslného detektiva a krásné sekretářky. Proto, a také kvůli tomu, že se už ke knize nehodlám vracet, jedna dolů. Zkrátka se román nestal mou srdcovkou.
Bylo-li by dílko psáno coby parodie, bylo by mi milejší. Takto ve mně vzbuzovalo děs jen neuvěřitelné kvantum pomlček; v tom je tedy autor mistr nad mistry. Bude-li jej chtít někdo překonat, bude už muset dělit slova. Jinak tomu nechybí vtip ani spád, leč proklamované hodnoty mám úplně jinak nastaveny. Celkově se přidržím průměru, tedy za 3.
Je tu v blozích vlákno, kde čtenáři diskutují, zda je lepší konec optimistický, pesimistický, otevřený, uzavřený. Nuže vězte, že tento díl nemá konec žádný; rozhovor ukončený vprostřed věty. Autor si nechal vygenerovat náhodné číslo mezi 300 a 500 nebo píchnul prstem do svazku a díl uťal. Celkové hodnocení si nechám na úplný konec, zatím tak horší střed.
Sice naivní, ale kdoví, čemu se budou smát naši potomci už jen za nějakých padesát let, ne za sto čtyřicet. Tedy pokud se nějaký Verne v současnosti vyskytne. Zatím nikoho takového široko daleko nevidím. Oproti románu Se Země na Měsíc se mi zdá, že je Do Měsíce šitý horkou jehlou. Dávám střed.
Oprostím-li se od technické stránky a rozdílného názoru na dobývání vesmíru oním biologickým shlukem, tedy člověkem, i jeho celkové budoucnosti, pak musím uznat, že autor umí klást otázky inteligentně a inteligentně na ně i odpovídat. Za mě 4* i doporučení.
Zaklínače jsem četl souběžně s Písní ledu a ohně (přiznávám, že nedočetl), a tak se srovnání samo nabízelo. Jestliže se první vyznačuje vtipem, sarkasmem, lehkostí a nadhledem, pak druhé pouze oplývá neskutečným množstvím slov bez důvodu a významu. Pakliže první je prodchnuto myšlenkou humanismu, pak druhé je bez jakékoli myšlenky, pouze uměle (neplést s umně) pospojované části destrukce; troufám si říct, že autor od začátku do konce nevěděl, co chce vlastně napsat. Resumé za tento díl i celou sérii Zaklínače tedy vyznívá jednoznačně: 100% - 5*; doporučuji.
Atomovou bombu si bohužel Roch do hrobu nevzal. Přímočarý a jednoduchý styl; nakladatel asi moc tlačil. Oproti drtivé většině současné „literatury“ jde stále o špičkové dílo.
Strašný pamflet. Máme-li k dispozici tlačítko Doporučené, mohli bychom mít i nějaké DANGER! Doporučuji se této knize obloukem vyhnout, hrozí vážné nebezpečí poškození dobrého vkusu.
Skvělé, zas a znovu skvělé, stejně jako celé jeho dílo. Dovolím si na autora parafrázovat jeho vlastní výrok: Jsou lidé, kterých by bylo škoda, i kdyby byli na světě čtyři sta let, a jiní, kteří už tu čtyři sta let nemuseli být. Hádejte do které skupiny Wericha řadím? Nevím sice, jaký má na náhrobku epitaf, ale dal bych mu tam vytesat: Zde leží ten, jenž stojí nade všemi.