Rup komentáře u knih
V skrytu duše jsem doufal v inteligentní příběh o konfrontaci člověka prehistorického versus moderního, a on je to stupidní thriller o konfrontaci zlých kapitalistů s hodnými, no řekněme dětmi přírody. Kromě toho pan spisovatel neumí psát a paní (slečna) překladatelka neumí česky, natož hezky, neřkuli krásně (stylistika, syntaxe i prostý pravopis - vše otřesné). Původně jsem chtěl dát za lehce neotřelý nápad alespoň jednu hvězdu, ale postupně se čtení změnilo v utrpení, tudíž házím do odpadu. Je mi líto. À propos, vědeckého (sci-fi), ani pohádkového (fantasy) v románu není zhola nic.
Upřímně řečeno jsme byl víc zvědavý, jak se autor vymotá ze zápletky hrdinova milostného života, než z vlastní detektivní linie. Závěr byl už sice dost průhledný, to však románu nijak neubližuje. Ve svém žánru je zkrátka Francis špička. Doporučuji všem milovníkům dobré detektivky a romantickým duším.
Popis průměrnosti. Průměrné maloměsto, průměrní obyvatelé, průměrné osudy a, bohužel, dle mého, průměrné zpracování. Spíše než beletrii mi kniha vskutku připomíná popis: popis vázy s květinou, popis secesní budovy, popis kbelíku se špinavou vodou, ... S hrdiny bych se snad i dokázal ztotožnit, s autorovým dílkem nikoli.
Asi je chyba ve mně, ale nějak mě příběh nechytl, až na střední část světa paralidí. Tak dávám střed.
Dnes už nic objevného, ovšem ve své době... K tomu skvělý styl psaní. Všechny ty dnešní "hororové" slátaniny mu nesahají ani po kotníky. Doporučuji.
I napodruhé skvělé. Určitě patří do zlatého fondu světové literatury a na čestné místo v knihovně. Doporučuji.
Autorovi zjevně chybí "básnické střevo". Proti Němcové nebo Erbenovi hodně chabé.
Vždy zhltnu na posezení a Zemanův film je také skvělý. Doporučuji.
Tragédie obsahově i stylisticky. Ten člověk neumí psát. Raději se podívejte na film.
I já Feuchtwangera rád, leč... Jak jsem si pošušňával nad romány Židovská válka, Goya, Židovka z Toleda, etc., i pro solidní překlad, pak zde mi čtení překladatelé absolutně znechutili. Snad se teprve učili, snad jen propůjčili svá jména nějakému elévovi, snad postavení Merkuru v šestém domu zapříčinilo, že je totálně zpackaný. Jinak si nedovedu vysvětlit, že titíž přeložili i výše zmíněné. Již kdysi dávno jsem měl tu čest, ovšem nedočetl jsem. Nyní se zadařilo, ale bylo to utrpení.
Čekáte-li napětí, vtip, pointu, čekáte marně. Plytké, nudné, nezáživné. Kultura slova českého překladu, jak už je zvykem, prachmizerná. S bídou podprůměr.
Jestliže Tichou hrůzu lze považovat přinejmenším za jednu z nejlepších antologií mystérií a hororů, pak tuto sbírku lze považovat už jen za hrůzu. Vskutku nepovedené.
Literárně - odpad. Překlad - otrocký. Obsahově - plagiát. Bohužel už mi všichni ti literární zločinci splývají, takže na konkrétní dílko ukázat nedovedu, nicméně jsem něco takového již četl nebo viděl, ovšem určitě v lepším vydání. Pro mě ztráta času.
Musím říct, že román mou pozornost opravdu zaujal, a to už je při mé dementní stařecké roztěkanosti co říct. I jsem se mnohokrát zasmál. Na druhou stranu mně poněkud, poněkud velmi, asociuje Irvingův Svět podle Garpa. A je mi smutno ze zjištění, že leckdo (viz komentáře níže) považuje knihu za oddechovku :-( Jak už nám sdělil Lukian, a zprostředkovaně V+W ve hře Osel a stín: „Abdérští se velmi nasmáli, aniž by se jakkoli změnili.“ Dávám plný počet a doporučuju.
Téměř do puntíku souhlasím s Marbo, viz níže. Navíc mi připadá, jako by autor ještě neměl vytříbený styl, ani jazyk.
Jaksi jsem se ne a ne začíst, leč uznávám, že je chyba spíše na mé straně. Uznávám tedy a potvrzuji, že je příběh silný a skvěle napsaný. Ovšem nejvíc mě mrazí z vědomí, že se dějiny opakují... Doporučuji.
Velmi, velmi romantické a tragické, melancholické až dojemné. Hluboký zážitek z příběhu i formy. Krásné. Doporučuji všem.
Hlavní hrdinku nechtějí z různých důvodů přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka je ochotna pro její studium zaprodat, nejen svou, duši, ale i, nejen své, tělo. Historie křiváctví, podrazů, úplatků, zklamání i vášní, lásek a nadějí podaná s humorným nadhledem. Ano, takoví jsme byli, jsme a ještě dlouho budem. Některé věty jsou, pravda, poněkud krkolomné, leč dokážete-li si zapamatovat alespoň několik slov po sobě jdoucích, smysl dávají. Za mě plný počet a doporučuji.
Ačkoli drsně, přesto velmi dobře napsaný popis rozpadu osobnosti díky drogové závislosti. Osobně feťáky neodsuzuji, považuji je za oběti vhozené do bezvýchodného labyrintu. A nikde žádná Ariadna, jež by jim dala svou červenou nit. Zločinci jsou výrobci a dealeři. Co se týče paralely s knihou My děti ze stanice ZOO, obávám se, že by u nás, za v ní uvedenou výchovnou metodu, byli zavřeni rodiče: omezování osobní svobody, týrání dětí, atd. Stát i různé skupiny bijící se za lidská práva a osobní svobody především pro zločince, by zajisté našli dostatek vhodných paragrafů. Pro mě je kniha špica.