rusalka123 komentáře u knih

Kniha se mi zařadila do žebříčku brönteovských knih jen velmi, velmi těsně za Janu Eyrovou, a to pro krásný dramatický děj, kouzelný "vtahující" styl vyprávění, i dokonalé, až složitě psychologické charaktery postav. Ostatně úplně přesně to samé bych vyzdvihla u Jany Eyrové - je dost zřetelně poznat, že autorky jsou sestry (jen Emily se se svou Větrnou hůrkou trochu více odlišuje).
Na postavách bylo také zajímavé, jak byl Arthur ztělesněním jednoho extrému, v kontrastu k němu Helena druhého a Gilbert tam dělal ten příjemný průměr, který byl potřeba, aby se nedala autorce vytknout hlava v oblacích. :-) Naštěstí byl ale i Helenin charakter natolik složitý, že její "dokonalost" na mě nepůsobila rušivě, a tak se zařadila k Janě Eyrové mezi mé nejoblíbenější hrdinky vůbec...
A na závěr, co je třešinkou na dortu, a nebo spíš naopak kořením celé knihy, jsou emoce, útočící na vás málem na každé stránce - láska, nenávist, vášeň, zoufalství, odhodlání... a mohli bychom dlouho pokračovat.

5 24.01.2016

SPOILER
Na to, že zrovna nemusím nejen vysloveně sci-fi a fantasy, ale i veškeré knížky, které obsahují něco nereálného, tak se mi tahle moc líbila. Byla skvěle propracovaná a líbilo se mi i pojetí cestování v čase, jak se hlavní hrdina setkával se se sebou samým. Zvlášť skvělý nápad bylo předávání si zpráv, především tetování, to mě fakt dostalo. :-)
Akorát bych vyškrtla 2 scény - tu s kaktusem a druhou s rozkopáváním potrubí. Obě byly poněkud nadbytečné a hloupé, zvlášť tedy ta první jmenovaná, která ani neměla význam pro děj. Přišlo mi to jako nějaký divný úlet, omyl, který tam vůbec neseděl. Ale protože jsou to jen dva drobné případy a knížku to ve výsledku příliš nepoznamenalo, přivřu oči a nebudu si hrát na perfekcionistu. :-)

5 20.01.2016

Čekala jsem propracovaný román. Deset příběhů, které budou směřovat k nějakému cíli. Místo toho na mě čekalo deset povídek. Nic víc. Jedna dovyprávěla, další začala. A ty "povídky" nebyly ničím zajímavé, vlastně popis životů bez většího děje. Navíc měla autorka svůj osobitý styl, což je sice fajn, ale nedokázala ho nikdy pozměnit, takže mělo i všech deset žen vypravěčský styl stejný a všechny stejný charakter. Tedy spíše všechny žádný charakter.
Vlastně nemůžu říct všech deset - nedočetla jsem... Celé příběhy jsem přečetla dva, další asi tři jsem projela rychle, s přeskakováním a tím mi to stačilo. Ale bohužel nemůžu věřit, že dál by se něco změnilo... A vlastně vím, že nezměnilo, protože jsem si projela Natašu, abych věděla, jaký bude konec... S lítostí musím konstatovat, že byl dost nijaký, opět samostatný příběh, který neměl s těmi předchozími nic společného...

3 03.01.2016

Jeden z mála případů, kde se mi víc líbil film, než kniha - byť musím uznat, že svoji roli určitě bude hrát i to, že film jsem znala dřív.
Co mě trochu rušilo - Zusak má dost osobitý a bezesporu velmi zajímavý styl psaní, který mě nejdřív fascinoval, ale ke konci už mi přišlo lehce únavné, jak to vypadalo, že nic nenapíše "normálně", ale pro všechno hledá neotřelá slovní spojení a přirovnání. Na tom by nebylo v zásadě nic špatného - naopak - kdyby se mi ale nezačalo chvílemi zdát, že to nepůsobí vůbec přirozeně... Jako kdyby tím chtěl čtenáře fascinovat, jako by na tom tu knížku cíleně postavil... A to mám opravdu VELMI ráda, věřte nebo nevěřte, spisovatele, kteří si umějí hrát se slovy...!
Jinak ale pěkná knížka a i kdyby nic jiného, vděčím jí za můj zřejmě nejoblíbenější film (spolu s Královou řečí:)).

8 03.01.2016

Teda tak kouzelná knížečka se hned tak nenajde! Jako malá jsem ji měla moc ráda, ale teď, když jsem ji četla pětiletému bratranci, jsem si ji teprve zamilovala... Takže teda vůbec nevím, jestli má být zařazena mezi knihy pro nejmenší. :-)

3 01.01.2016

Milý příběh, ale nějak moc rychlý. Obvykle u knížek kritizuju, pokud něco, spíš zdlouhavost, ale kupodiu tady mi to přišlo naopak. Kdyby byl totiž trochu popsán nějaký vývoj jejich vztahu, ničemu by to neuškodilo. Takhle to na mě nejenom působilo těžko uvěřitelně, ale až mi přišlo, jako kdyby někdo z knihy vytrhal pár stránek, takové skoky v ději... Ale chápu, epika v tomto dílku nakonec nemá jednoznačně první místo, takže přestanu být drzá a kritizovat Máchu. :D
A co se teda musí nechat, že Mácha je romantik každým coulem a umí zkrátka dobře psát. :-)

5 08.12.2015

Opravdu nádherná knížka. Překrásným, ale přitom vlastně velmi prostým způsobem zachycuje nejniternější pocity dospívajícího člověka a popisuje jeho snahu pochopit proč svět funguje tak, jak funguje, v jeho kráse i špatnosti. Dívčina genialita - až kontrastující s jejím napůl dětsky nevinným pohledem - všechny emoce, kterými je příběh přímo nabitý, ještě umocňuje.

10 23.10.2015

Některé povídky byly moc krásné (nejvíce se mi líbil Návrat syna), některé mě moc nezaujaly (Bílá kočička...). Co se ale rozhodně musí nechat, ať už byl děj jakýkoliv, autorka uměla vážně dobře psát. Je potěšení její dílka číst i bez ohledu na to, o čem jsou.

17.10.2015

Krásné, poetické, pohádkové, něžné...

6 06.10.2015

Na knize mě nejvíce zajímaly osudy Samanthy coby průkopnice bariéry světa žen a světa lékařů, její lékařské pokroky a budování kariéry a potom vůbec historické okolnosti té doby ve vztahu (nejen) k medicíně, včetně zmínění některých osobností, tehdy teprve putujících k vrcholu kariéry (Pastuer, Röntgen,...). Musím říct, že méně jsem už hltala pasáže zabývající se Samanthiným osobním životem - nějak moc se mě ta romantická linka příběhu nedotkla. Prostě červená knihovna. Jako oddechovka ale fajn.

05.10.2015

Pěkný román, který řeší spoustu problémů (nejen) dnešní doby a spojuje je v jeden znepokojivý, dramatický, ale také obyčejně lidský příběh.
Moc se mi líbilo podání prokládané výpověďmi různých lidí, které čtenáře směřují a nutí ho hádat, co tím chtěl ten či onen člověk říct, o kom vlastně mluví a jak to tedy asi může skončit - a nakonec čeká překvapení, do kterého ale všechno pěkně zapadá.

4 24.09.2015

A nám je někdy zatěžko věnovat Bohu jen pár minut ze svého moře času, jakkoliv nám přijde, že ho nemáme... Co kdyby to neměl být čas, ale život?

8 08.09.2015

Dovolím si tu shrnout názor na všechny tři díly, protože oddělovat je v hodnocení od sebe moc nejde. ;)
V první řadě: přestože by tento příběh - ani ne příliš zamotaný, ani s ticícema zápletek nebo složitým dějem - možná vlastně nepotřeboval takového prostoru, že to vyšlo rovnou na 3 knihy, nemůžu rozhodně říct, že bych se někdy nudila.
Pravdou je, že Anglie 19. století je moje oblíbené období, což už samo o sobě dost znamená. Navíc styl autorky mi v lecčem připomínal Austenovou (záruka kvality ;-)) - asi to byla taková ta lehkost, s jakou byl psán, ale také charakter postav (například z popisů "problémů" tetičky Shawové s Edith zaznívalo něco jako ona proslavená austenovská ironie, poukazující často právě na tento typ žen - lehkomyslné, sebestředné a někdy až hloupé). A ostatně sama Margaret byla podle mého názou typem hrdinky blízká takové Elizabeth z Pýchy a předsudku (svou kuráží) nebo Elinor z Rozumu a citu (svou nesobeckou snahou pomáhat a nemyslet přitom na sebe).
Takže za mě velice milé překvapení.

P.S. Nemohlo by to ale vyjít s nějakou méně kýčovitou obálkou...?!

2 08.09.2015

Prostě sranda, kterou příliš "normální" lidé nepochopí. :D Na to v sobě musíte mít pořádný kus bláznovství. Nebo alespoň bláznivou náladu. :)

2 26.08.2015

Teda, řeknu vám, to bylo drama!
Je pravda, že některé části knihy, když se nad nimi člověk zamyslí, působí trochu nereálně a myšlenkové pochody hlavní hrdinky jsou občas krapet zvláštní, ale musím uznat, že tohle je jeden z mála případů, kde tyto lehké nesrovnalosti dokáže zahladit jemně a nikoliv nepříjemně se vnucující styl, který nakonec nějak dodá knize i na té uvěřitelnosti.
Není a pravděpodobně to ani nebude kniha, která se dostane kvalitou na vrchol žebříčků - nebo žebříčku mého - ale přesto, když trošku "přivřu očka svý" ;), hodnotím víc než kladně.

26.08.2015

Bez legrace, až mě pobouřilo červené hodnocení knihy, je jedině dobře, že jsem s tím udělala konec... Co to má znamenat? Pokus o silný příběh? Tak to je pěkné, ale troška reálnosti by mu neuškodila. Kolik mohlo být té holce, když došlo k oné dost kontroverzní a pohoršující dohodě, asi tak na úrovni dohody čistě obchodní? Pokud si pamatuji, sotva překročila hranici možnosti mít dítě. Tak že by tak jako možná 15, pokud bych chtěla být víc než spravedlivá? A co ona madam a její pan manžel? To je jako normální postup? Adopce v té neznámé době neexistovala? A pak, když se to přehouplo, tak ty popisy, jak se na ně ona paní ještě koukala jak na divadlo, no to vám byla krása...! Jo, jsem dost kritická. A taky dost upřímná. Ale z žádné knížky jsem nikdy nebyla tak zhnusená.

V knize je sice docela dost zajímavostí, ale teda ten styl a co autory nejvíc zajímá v rozhovorech... Jak kdybych četla Blesk. Ostatně zdroje vypsané na konci nejsou moc důvěryhodné, samý bulvár. A do očí bijící typická vlezlost novinářů...

2 10.08.2015

Pro mě jakožto věřícího člověka pěkná knížka, která pomáhá trochu pochopit Boha v jeho nepochopitelnosti. :-) Našla jsem v ní spoustu myšlenek, které mě, troufám si říct, zasáhly a snad mi i pomohly vyřešit některé otázky. To je první stránka, za kterou bych dala hromadu hvězd.
Bohužel pak je tam druhá stránka a tou je autorův styl. Nemůžu si pomoct... Chvílemi to bylo strašně patetické, na city to hrálo snad až příliš a hlavně - příliš uměle. Tím neříkám, že mě všechny ty emotivní pasáže nechávaly chladnou, to bych si vymýšlela. Akorát... Celý tento dojem bych shrnula tak, že kniha byla prostě moc... americká. ;-)

12 07.08.2015

Tak asi takhle: knihu bych nejspíš sama od sebe jen tak do ruky nevzala, četla jsem ji díky tomu, že na ní děláme etapovou hru na tábor. Co mě trochu zarazilo, že byla psána tak, že bych ji bez většího váhání zařadila mezi dětské knihy - přestože některé scény byly možná na děti občas příliš drsné. Ale ta šílená idealizace tak bila do očí, že to dospělého, myslím, nemůže nerozčilovat. Na začátku jsem byla tedy trochu překvapená, ale říkala jsem si, že ostatně na táboře budem ten příběh taky předávat dětem, tak proč to tak nebrat. Dál jsem si snažila myslet, že je mi tak o čtyři pět let méně a s tím teď i knihu hodnotím, byť ten styl prostě úplně přehlédnout nemůžu... Ale uznejme, kdo z nás občas nepotřebuje na oddech v knížce i nějakou tu idylku? V našem světě se jí nedočkáme...

1 17.06.2015

Pokud knihu berete, jako opravdového průvodce, zaslouží si téměř nejlepší hodnocení.
Pokud chcete, aby vás pověsti i trochu bavily, je to už slabší, jsou na to všechny moc stejné.
Škápíková má zvláštní styl, píše tak odlehčeně a často volí výrazy, které jsou někdy vtipné, ale někdy mi přišly spíš hloupé... no, tak asi 3,5.

22.02.2015