RyxiraAmyGinger komentáře u knih

(SPOILER) Zamilovala jsem se do všech čtyř Richardsonovic dětí - Tripa, Lexie, Moodyho i Izzy (ano, pamatuju si je jménem, což se mi zas tak často nestává). Stejně tak do Pearl a Mii. Všem těmto postavám jsem držela (a držím) palce, aby si vybojovaly takové místo ve světě, kde budou spokojené. Líbilo se mi, jak citlivě byl popsán vztah Moodyho a Pearl, jaká je Mia ("Mia Warrenová" jako synonum pro píli, laskavost a oddanost) a jak zdravé má pouto se svou dcerou.

Celeste Ng popsala prostředí, které známe z amerických seriálů od Pretty Little Liars až po Big Little Lies a které mě fascinuje (opravdu to všechno takhle funguje?). I tím pro mě byla kniha atraktivní.

6 22.04.2024

(SPOILER) První dvě třetiny knihy jsou hodně dobré. Perspektivy rodičů, které se objeví v poslední části, jsou příjemným oživením, autorka ale zároveň uklouzla k příliš polopatickému vysvětlování a na konci z té počáteční podivnosti moc nezbyde (byť uznávám, že je to přirozený vývoj vyprávění).

6 21.04.2024

Moje první kniha od Soukupové, ale rozhodně ne poslední. Věděla jsem zhruba, o čem píše, ale myslela jsem si, že to bude větší pohoda. No a nakonec mě to docela sebralo. Autorka má opravdu talent na tenhle typ literatury a myslím, že hodně čtenářů se mohlo poznat ve spoustě situací.

6 17.01.2023

(SPOILER) Přidávám se ke kritické straně čtenářstva. Nejdřív plusy, respektive jeden: bylo to (extrémně) čtivé. Taková ta kniha, kterou člověk hltá a hltá, až ji má celou během chvíle... a pak se zamyslí nad obsahem a řekne si: cože?!
A co se tedy skrývá za tím "cože"? Enzo Macleod je v podstatě sympatický chlapík, nicméně nad některými jeho kroky zůstává rozum stát - jako například když si k sobě do bytu, který sdílí se svojí mladičkou dcerou, nastěhuje prakticky stejně starou studentku, která mu pomáhá luštit případ... googlením. A tak podobně. Záhada samotná je pak tak fantaskně překombinovaná a pachatelé si situaci tak neuvěřitelně (z)komplikovali, navíc motivace zločinu samotného pro mě stojí tak trochu na vodě. Vyvrcholení děje je opět tak trochu absurdní. Podobně jako Klára90 jsem ráda, že mám trilogii Muž z ostrova Lewis už za sebou, protože Akta Enzo by mě na ni určitě nenavnadila.

6 11.08.2021

Rovnou říkám, že mi Harry a Meghan nikdy nebyli nějak zvlášť sympatičtí a třebaže nejsem žádná "superfanynka" královské rodiny, vždycky jsem byla spíš "tým Kate". Takže když se vyloupla Meghan, rovnou jsem si říkala, že se jí nevyrovná - a tahle kniha, třebaže je to de facto oslavná tiráda (teď už bývalé) vévodkyně ze Sussexu, můj názor nějak nezměnila. Meghan je tady líčená jako krásnáúspěšnálaskaváohleduplnáangažovanámodernívzdělanásebevědomá žena, která vždy nezištně pomáhala tam, kde bylo nejvíce třeba jejích květinových aranží a instagramových fotek. Kniha zabíhá až do naprosto irelevantních detailů, autoři se nerozpakují vyjmenovávat slavné přátele, popisovat přepychová letoviska a značky oblečení, aniž by zároveň neopomíjeli dodávat, že Harry a Meghan "jsou lidé z lidu" víc než celá královská rodina dohromady. Nejčastější věty Meghan zní: "Byla jsem z toho moc smutná" a "Na světě je málo rovnosti (domysleme si: takže jsem musela přijít já, abych to změnila, a byla jsem připravena přinést oběť nejvyšší v podobě přivdání se do jedné z nejslavnějších a nejzabezpečenějších rodin světa, ale bohužel si ze mě všichni nesedli na zadek, takže odcházíme)."

Samozřejmě netvrdím, že vina je stoprocentně na straně Sussexových. Královská rodina je sešněrovaná pravidly, závan modernosti veškerý žádný a není tam místo pro výrazné jedince (jako byla Diana a jakou je podle autorů i Meghan). Meghan a Harry prostě očekávali zacházení, kterého se jim nedostalo, a tak si to udělali po svém. Jednoduché. Vrátíme-li se ale ke knize, je to vesměs otravný a nudný škvár, jako dělaný na objednávku Meghanina PR týmu.

6 19.03.2021

Moje první kniha od Jakuby Katalpy, byl to víceméně spontánní nákup bez většího přemýšlení... no a kdybych se mohla rozhodnout znova, tak už za knihu asi utrácet nebudu. Je to takové hraní na první dobrou.

6 22.02.2021

Simon Mawer prostě umí. Četla jsem Skleněný pokoj, kterým jsem byla nadšená a Pražské jaro tento můj dojem pouze utvrdilo. Všechno není striktně dějinné, aby se tak řeklo, ale nejsem zas takový znalec, aby mi to bylo nějak na obtíž. Chvíli mi trvalo, než jsem se s některými postavami náležitě sžila (Ellie) a přiznávám, že jsem se nějak netěšila na to, až se všechny setkají, ale Mawer mě svým rozuzlením překvapil a vlastně i předčil moje očekávání. Zajímalo by mě, jak příběh vnímá člověk, který nezná naše dějiny, jestli mu všechno dává smysl nebo je to pro něj těžko pochopitelné.

6 02.11.2019

No, jako přečetla jsem to rychle a bavilo mě to, Anna mi byla sympatická (mám všeobecně ráda takové typy hrdinek, možná proto, že já sama bych asi neměla tolik síly a odvahy), ale musím říct, že ke konci už mi příběh pěkně lezl na nervy... Nevím přesně proč. Je asi hloupé říct, že mi to všechno nakonec přišlo až moc idylické (protože samozřejmě nebylo), ale stejně se nemůžu přemoct k tomu, abych dala 4 hvězdičky... Možná bych ocenila, kdyby byl příběh podrobnější, konec byl vyloženě "letem světem"... No nevím. Jsem z Heřmánkového údolí trochu rozpačitá.

6 08.03.2019

Tak tohle byl teda docela přešlap, musím říct. Četla jsem od paní Kornerové jiné knihy, které se mi velmi líbily a na Pána hor jsem slyšela samé kladné recenze, tak jsem měla celkem vysoká očekávání... A byla jsem zklamaná. Jednoduchá, nijak zajímavá Christina, Edmond, který by jako z oka vypadl tuctům jiných osudových mužů, láska, která se zrodila prakticky z ničeho, do toho všeho hloupé dialogy... Odložila jsem knihu ve chvíli, kdy Edmond Christinu obvinil z toho, že ho nemiluje poté, co na něj čekala tři roky, provdala se za něj proti vůli rodičů a já nevím co všechno. A to jsem všeobecně notorická dočítačka. Pán hor ale fakt nestojí za můj čtenářský čas, na druhou stranu paní autorka od časů jeho zrodu (naštěstí) obsahově i slohově vyspěla, a tak neházím flintu do žita a stále se těším na Heřmánkové údolí. P.S. Trochu podobná záhada, na jakou jsem narazila v souvislosti s Měděným jezdcem. 85%?!

6 01.03.2019

Musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem H. M. Körnerovou objevila. Její styl, třebaže podle mého názoru není ničím úplně výjimečný, mi opravdu sedí a stránky ubíhají jedna za druhou, ani nevím jak. Opravdu jsem se každý den těšila na to, že přijdu z práce a přečtu si aspoň kapitolu - a co je lepším dokladem toho, že si četbu opravdu užíváte? Mám jenom pár poznámek - připadá mi možná malinko "na sílu", že by Laděna i Ilona měly takovou smůlu ve vztazích... Jedna možná, ale obě? Zdálo se mi to trochu moc, i když samozřejmě by to možné bylo. A druhá poznámka: všechny tři hlavní hrdinky mají hrozná křestní jména - Laděna, Kamila a Ilona! Ale co já vím, třeba byla tehdy populární. To jsou takové méně důležité postřehy. Je také třeba zmínit, že mě poslední stránky skoro dojaly a příjemně optimisticky naladily... A hlavně navnadily na další autorčiny knihy, zatím mám v plánu Pána hor a Heřmánkové údolí. P. S. Mám matný dojem, že jsem Co neodvál ani čas měla půjčeno už před časem, ale bůhví proč jsem knihu tenkrát odložila po několika stránkách...

6 22.02.2019

Je to kniha, kterou jsem přečetla zase po dlouhé čtenářské pauze, tak dávám tři hvězdičky tak trochu z milosti. Upřímně řečeno mě Sime většinu knihy pěkně štval tím svým bolestínským přístupem a posedlostí Kirsty. Minulost, která se prolínala s vyšetřováním v podstatě banálního případu, během jehož vyšetřování se policisté chovají naprosto diletantsky, působila trochu jako pěst na oko - melodramatické vyprávění o nepravděpodobné lásce. A všechno pochopitelně pohodlně zapsané v denících, aby se nad tím mohl nebohý Sime patřičně rozněžňovat. Tohle se opravdu moc nepovedlo. P. S. A slovo "předkyně"? To existuje?

6 02.02.2019

Tak jo, trilogie z ostrova Lewis je zdárně za mnou a musím říct, že ve mně zanechala trochu rozporuplné pocity. Nemůžu se ubránit dojmu, že i z třetího dílu (stejně jako z druhého) by se dalo vytěžit víc napětí, než kolik ho nakonec v knize bylo, a to si nemyslím, že bych byla nějak otrlá. Začátek fajn, gradace super, ale konec příběhu se nějak podivně rozmělnil a ztratil v zamotané minulosti a ještě zamotanější přítomnosti a musím říct, že některá úmrtí mi připadala vyloženě zbytečná, doslova pro efekt, který se ovšem jaksi nedostavil. Všeobecně si myslím, že je tato série lehce přeceňovaná, na druhou stranu se jí nedá upřít pečlivě budovaná atmosféra, atraktivní prostředí a cit pro mezilidské vztahy. Skoro bych řekla, že tyto faktory (samozřejmě na úkor samotného vyšetřování) hrají prim. Nečekejte potoky krve ani brutální vraždy (snad s částečnou výjimkou prvního dílu). Ale možná je to nakonec - přes všechny výhrady, které k trilogii mám - ku prospěchu věci. Severské krimi je všude až dost. P. S. Knihy rozhodně číst popořadě.

6 10.01.2018

Jsou to slabší 4*. Na Aristokratku bylo jeden čas nemožné nenarazit, a jak to tak bývá, měla jsem díky mohutné reklamě přehnaná očekávání. Pobavila mě a smála jsem se u ní, ale já zas tak moc nepotřebuju a prostě to nebylo ono. Kniha v podstatě staví dílčí zápletky na skupince svérázných postaviček, které nedělají nic jiného, než že se zarytě drží svých charakterových vad a postupně je ženou do stále větších a větších extrémů. Přečtete prvních padesát stránek a dá se říci, že pak se už nic nového neodehraje. Přece jenom, to je pro mě trochu málo. P. S. Nejpovedenější postavou je jednoznačně Josef.

6 30.08.2017

Některé části se mi líbily (co se formy zpracování týče), jiné byly slabší. Například množství informací "pod čarou" mi přišlo zbytečné. Kniha nabízí množství hypotéz, některé jsou přitažené za vlasy, jiné mají něco do sebe, ale těžko říci, co se s Djatlovou výpravou doopravdy stalo. Pro mě osobně byly nejmrazivější součástí knihy deníky, které si studenti vedli. Psali je jenom několik hodin před smrtí....

6 01.04.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek.

6 18.07.2016

Četla jsem to už jako hodně malá, těžko hodnotit. Vlastně myslím, že je to první knížka, kterou jsem někdy v šesti letech přečetla celou sama. Od stejného autora si vybavuji i Osadu Havranů, Bronzový poklad, Minehavu, Zastavený příval... všechno se mi líbilo.

6 23.05.2016

No šla jsem s hodnocením o jednu hvězdičku dolů. Už mě asi tak trochu dohání to, že je to (také) pro mladší ročníky a místy se mi stylistická úprava moc nepozdávala. Nastereu mám doma, ale asi si dám pauzu a sáhnu po něčem jiném...

5 28.08.2023

Je to opravdu ženský text. O ženách, mateřství, vyčerpání, lásce, bolesti. Okouzlil mě, dojal a inspiroval. Pročetla jsem komentáře a všechno podstatné již bylo řečeno. Jak zde již někdo psal, je skutečně vidět, že autorka byla nejprve básnířkou a pak až prozaičkou, protože některé věty jsou skutečně nádherné.

5 19.02.2023

Drsná pohádka z období raného středověku v Anglii. Postavy jsou velice rychle rozděleny na dobré a špatné, přičemž špatné škodí dobrým, kde jen můžou, ale spravedlnost nakonec vyhraje. Pořád se něco děje, zápletka střídá zápletku a sto stran uteče jako nic. P. S. Souhlasím s komentářem od Adapy.

5 01.10.2021

Kniha je nepopiratelně čtivá a velmi dobře napsaná (nic jiného jsem vlastně ani neočekávala). Ale bohužel, ač nerada, se musím přiklonit k té části čtenářů, kteří nebyli tolik nadšeni. Nevím přesně, čím to je, ale zřejmě tím, že čtvrtý příběh z pera Aleny Mornštajnové není tak silný a strhující jako ty předchozí - nemluvím jen o Haně, ale i dalších dvou knihách, které napsala. Soustředí se vyloženě na rodinné problémy, které jsou jen minimálně ovlivněny okolím, hrdinové si život ztěžují vlastním chováním, postoji a neschopností se vyrovnat se smutkem, který opět pramení z rodinné historie. Nerada říkám, že je to téma méně zajímavé než 2. světová válka, holocaust, 50. léta a další, kterým se autorka dosud věnovala, ale minimálně z mého čtenářského pohledu tomu tak je.... a tomu odpovídá moje hodnocení. Tím ovšem neříkám, že se paní Mornštajnová měla "držet tématu" a znova, byť jiným způsobem, zpracovávat témata, která jí vynesla - a oprávněně - takovou popularitu. Určitě je dobře, že tuto knihu napsala, pořád se jedná z mého pohledu o velmi kvalitní dílo a naprosto nehodlám tvrdit, že v příští knize by se měla vrátit k tématice Hany atd. Ve zkratce jde o to, že příběh je prostší, méně vrstevnatý a obsáhlý, než byly ty předchozí a to pro mě bylo těžké pominout. Na rozdíl od Hany, která ve mě ještě dlouho rezonovala (viz. můj komentář tady, na DK), ve mě Tiché roky nezanechaly nějaký výraznější dojem, byť jsem je přečetla rychle a se zájmem.

5 24.05.2019