salamandrina
komentáře u knih
Vařit medvěda
Mikael Niemi
Milé překvapení. Milovníci detektivek asi budou zklamaní, o to tam fakt nejde. Ani žádný mystery horor. Spíš detailní obrázek lidí žijících na severu v 19.století. Styl psaní přesně co mě baví - neumím to popsat, ale je to prostě jednoduché čtení, soustředěné, zaměřené na jednoduché věci. A přitom to čtenáře chytne a připoutá.
Polední hodina
Dörte Hansen
Její styl mi sedí a hlavně mi sedí její témata. Postupně zanikající starý život na vesnici, kašlání na tradice, přírodu, individualizace, zároveň ale si starou dobu neidealizuje. Mě to ale tak jako tak dojímá.
Okamžik medvěda
Olga Tokarczuk
Myšlenky, mikro příběhy, okamžiky. Až na těžkopádný začátek, velmi zajímavý čtení, nutící mě si víc všímat okolí, víc psát, nebát se maličkostí i velkých témat.
Starý kraj
Dörte Hansen
Takový jako za sklem. Sledujete příběhy lidí, které spojuje místo, kde bydlí. Antiromantický pohled života na vesnici, který je ale ve výsledku vlastně docela romantický. Balancování mezi psychologickým románem a humorným příběhem, šmrncnutý depresí z války. Jako kdyby si autorka nemohla vybrat. Není to špatný, ale prošumí to kolem jako Labe :)
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Jsem si úplně vzpomněla na Stopy hrůzy, jak jsem to milovala a kupovala si ty sešítky, když jsem byla malá a trávila jsem léto na chatě. Moc horory nečtu, ale tohle bylo fajn. Neblbej jazyk, napínavý, ke konci trošku klišé a ve chvíli, kdy je nepřítel jasný, trošku trapný, ale v rámci žánru a účelu naprosto oukej.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Pomalé, vypravěčské tempo ni vyhovovalo. Víc než strach jsem od poloviny knihy cítila smutek nad nevyhnutelným koncem. Posledních třicet stran slušný horor. Ach jo. Proč ty hlavní postavy vždycky dělaj to, co vědí, že dělat nemají :))))
Mléko a med
Rupi Kaur
Dobře, budu se na to koukat, jako na formu terapie, kterou si holka píše, když je nešťastná ve vztahu, když je nešťastná po rozchodu, když jí někdo kritizuje, že nemá oholený nohy. Dalajlámovský poučky ve stylu "miluj sama sebe, pak tě budou milovat ostatní", které jsou jistě nosné ve chvíli, kdy jste totálně v prdeli a potřebujete se chytnou čehokoliv, jsou ale ve stavu relativního klidu spíš divně studenými hesly. Vlastně je to docela pravidlo - pět, šest pubertálních hesel vystřídá jedna opravdu silná "báseň", u které se najednou zarazíte a kvůli které čtete dál. Uf. Takže závěrem asi takhle - hodně záleží v jaké fázi knihu čtete. Věřím tomu, že být čerstvě po rozchodu, tesám si některé básně do žil, jako terapie tedy dobré. Jako literární dílo to u mě moc neobstojí, už jen tou chaotickou tématikou (opravdu by nebylo lepší, kdyby napsala jednu samostatnou knihu o tom, jak je pro ní důležité si ty nohy neholit?). Plus jsou krásné ilustrace, které ale na druhou stranu podporují trošku pocit, že je to prostě jeden velký instagramový trik. Opravdu jsem si po čtení této knihy nepřipadala vyčerpaná, jak v doslovu lehce dramaticky dodává autorka. Je to určitě zajímavá výpověď, ale nějaké přehnané nadšení opravdu nesdílím.
Hodinky od Ašera
Zuzana Dostálová
Tak tohle bylo celkově takový o ničem. Dobře napsaný, četlo se to samo, ale na druhou stranu totálně suchý postavy, děj, kdy čekáte na to, až se začne komečně něco odehrávat. Jako kdyby se nemohla autorka rozhodnout, o čem psát: první půlka o dvou lidech, kteří se po peripetiích dají konečně k sobě, druhá půlka o tom, jak jedna naivní rodina k bankrotu přišla...překvapivě...pasáže popisující různé zákazníky nakupující dveře, byly fakt úmorný. Za mě zklamání.
Prach, který se snáší ze snů
Louis De Bernières
Poetická stejně jako název. Obraz jedné éry zachycený v příbězích jedné rodiny, v detailech, drobnostech všednodenního života. Často pocit, že čteš jen nějaké novinové články, na kterých ti ale je něco povědomé. Velmi dobře se střídající veselé až mile anglicky vtipné pasáže s těmi, kdy si najednou uvědomíme, že čteme o rozpáraných lidských tělech v zákopech. Není to velká kniha, ale krásná je.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Já nevím, no. Chvílemi mi to přišlo jako kdyby někdo dal za sebe všechny své vtipné fb statusy a udělal z toho příběh hodný divácky úspěšným filmům poslední doby, u kterých si říkáte “jsem vadná, že mě to nepřijde vtipný?” Akorát že tahle knížka někdy vtipná je, pominu-li neustále vyhrazování sd hlavní hrdinky proti současným trendům. Takže jako uznávám: pokud s váma vyjebal přítel a emocionálně si stejně jako já ještě netroufáte na normální literaturu, přečtěte si tohle. Pomůže, neuškodí, ale nic extra jinýho nedá. Což někdy nemusí být vůbec špatný...
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
K dokonalosti chybělo jen to, že nevím, jak to vypadá v ruském metru. Věřím tomu, že ti, co tudy jezdí každý den, museli mít z knihy ještě větší zážitek.
Temná hmota
Blake Crouch
V rámci žánru fajn. Napínavý a ne blbý, bude z toho dobrej film. Kdyby se režie ujal Christopher Nolan, tak ideal
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
nevím, co jsem od té knihy čekala, ale bylo to něco jiného než se mi dostalo. Každopádně se ale román četl dobře, jen velmi pomalu. Nebyla to nuda, ale vlastně jsem četla a připadala jsem si jako že se na ten příběh dívám zpoza skla, oddělená od příběhu.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Není to kniha, kde byste se nějak sbížili s hlavní postavou. Spíš sledujete její život jako němý divák. Je to svědectví o tom, že ne vše je černobílý a o tom, že jako lidi jsme nepoučitelný. Je super, že se konečně píše i o těhle dějinách a konečně se demýtizuje pohled na Čecha jako toho hodnýho, utlačovanýho, pasivního chudáka. Co mě přišlo na mysl během čtení této knížky je to, jak je úplně naprosto nehorázný to, že to prostě vždy prochází těm sviním. ti, co kolaborovali s nacistama, pak byli halvníma komoušskejma pohlavárama, aby po 89 najednou zas mávali klíčema (zjednodušeně řečeno). Silná kniha, Tučkové styl se mi moc líbí a takhle těžký téma se čte jednoduše a lehce.
Rok kohouta
Tereza Boučková
Velmi silný příběh. Nicméně od poloviny knihy mi to všechno přišlo už pořád dokola a trochu jsem se musela nutit číst dál. Pak mi ale došlo, že to je patrně i účel vyprávění - že to je prostě pořád to samé, do kola ty samé problémy s dětmi, stejné starosti, stejné tužby, úplně z toho sálala unavenost autorky, že čtenář je nakonec taky úplně vyčerpán. Ale ne negativně... Knihu jsem dočetla a řekla jsem si velký "uf".
Co se týká adopce - podle mě je to dobře ukázat, že to prostě nemusí vždy vyjít růžově a co všechno se dá čekat. Stejně jako ostatně mít vlastní dítě - nikdy - i přes sebelepší skvělou výchovu - nemůžete vědět, co se stane. Za mě velké plus, že měl někdo odvahu přijít se svou výpovědí na veřejnost.
Skála
Peter May
čekala jsem klasickou detektivku, ale nakonec jsem byla překvapená, jak silný to příběh je. úplně vyzývá ke zfilmování.
Babylon neboli Nutnost násilí
R. F. Kuang (p)
Kritika kolonialismu s nepříliš zajímavým “fantazy rámcem. Nevím, jak jsem se dostala přes těch skoro 600 stránek nudy, asi jsem pořád měla nějakou víru, že se něco začne dít. Neoslovilo vůbec.
