Sandik komentáře u knih

Zatím jednoznačně nejslabší Johnsova kniha. Z dobrodružného se příběh promění v dosti nepodařené sci-fi. Náběhy k něčemu podobnému byly už v "Modrém nebezpečí" a už tam mi dost vadily. Samozřejmě můžete namítat, že ve třicátých letech ještě nebylo o radioaktivitě či o Tibetu nebo Himalájích mnoho známo, ale to je jen částečná omluva. Spíše se zdá, že Johns prostě psal, co mu "slina na jazyk přinesla" a ani se moc nezdržoval nějakým studiem fakt nebo něčím podobným. Škoda... Celkový dojem: 55%

1 03.03.2017

Příběh poněkud přitažený za vlasy... Samozřejmě mě můžete nazvat detailistou, ale mě zrovna tohle dost vadí (Jsem holt historik ;o). Představa jistě supertajné vojenské základny kdesi v Rusku, kam lze bez problémů přiletět či přijít a normálně se v ní procházet, je fakt hodně velký úlet. Ostatně ten připravovaný ruský útok na Británii je taky vcelku z říše pohádek. Jo, vím, tohle JE v podstatě pohádková kniha pro odrostlejší děti, stejně jako je jimi May nebo každý klasický western... Pokud vezmeme v potaz pohádkovost celého příběhu, je napsán velmi zručně, se znalostí dobových reálií, slušně odsýpá a čte se jednoduše výborně. Jako zábava na propršené odpoledne je výborný... Celkový dojem: 70%

1 20.02.2017

První kniha (Biggles od velbloudích stíhaček) mi připadá o fous lepší. Je znát že autorovi už pomalu docházely historky a musel si je vymýšlet. A neodpustil si přitom logické lapsy. V kapitole "Profesor" se dozvídáme, jakým způsobem muž s touto přezdívkou do Bigglesovy letky jako naprostý nováček přijde, což je fajn, tedy bylo by, pokud by v této knize dotyčný neúčinkoval od první kapitoly. Jo, možná je to nějaká starší historka, jenže hned na začátku kapitoly jsme zmínkou o opravené jídelně ujištěni, že děj navazuje na kapitolu předchozí, v níž jsou Algy, Biggles a profesor na hlídce a letiště obsadí Němci. Ještě zmatenější věci se ovšem dozvíme v následující kapitole, ve které se Biggles rovnou zamiluje. Samozřejmě ne moc šťastně, protože do vyzvědačky. A ta nutně potřebuje, aby pro ni Biggles donesl dopis "na druhou stranu". OK, řekněme, že ano. A pak zjistíme, že vyzvědači prý přecházejí frontu naprosto běžně a bez problémů. Aha, tak proč tedy ten dopis musel u všech všudy doručit Biggles? Nebo jiná věc. Dotyčná Němcům sdělí polohu britského letiště a speciálně ještě zakroužkuje důstojnickou jídelnu. OK, ale moment, vždyť Němci na to letiště přece už několikrát útočili, dokonce ho obsadili. Že by ztráta paměti? Britové se to ovšem dozví a vymění dopis, takže pak Němci bombardují domek u lesa... To jako fakt? Jasně, letiště ze dá za domek u lesa zaměnit děsně snadno... Ještě neuvěřitelnější ovšem je, že Britové už v těsné blízkosti domku čekají, až ho Němci vybombardují. Cože? To jako fakt? ... Ne, ta kniha není špatná, ale je to zkrátka takový "spotřební materiál". Řeč se vede a píseň se zpívá... Celkový dojem: 70% PS: nejsem si jist, jestli ty "metry" v textu nejsou jen "překlad" anglických stop. Nevypadá to, že by je někdo přepočítával, neboť jde o podobné údaje, jaké se jinde objevují ve stopách...

1 10.02.2017

Po dramatických ale přece jen poněkud "monotónních" válečných příbězích z první světové Války vcelku osvěžující změna. Jak už tu psal někdo přede mnou, je to v podstatě čirá komerce, ovšem nesmírně kvalitně zpracovaná a čtenář se rozhodně nudit nebude. Vlastně je divné, že po téhle látce ještě nesáhli filmaři, protože celý příběh se všemi překvapivými zvraty by byl ve filmové podobě jak vyšitý. Autor navíc i zde prokazuje velkou znalost materiálu a je zjevné, že před napsáním musel danému tématu věnovat nějaký ten čas... Asi jediná věc která může českému čtenáři zkalit radost je už notně antikvovaný překlad. Vydavatelství RioPress totiž v roce 1993 naprosto nerušeně provedlo to nejjednodušší co se nabízelo, totiž fotoreprint původního českého vydání z roku 1939. Zrovna u dobrodružné literatury, kterou navíc mnohdy čtou starší děti, mi ovšem tenhle postup připadá dost nepodařený... Celkový dojem: 75%

1 05.02.2017

Kniha neobsahuje souvislý příběh, nýbrž řadu jednotlivých příběhů, popisujících vždy jeden kriminální případ. Přiznávám, že to bylo moje první setkání s Bigglesem (kterého jsem koupil pro syna a ze zvědavosti to začal číst sám) a dopadlo téměř na výbornou. Příběhy jsou dobře napsány, zápletky jsou nečekané a zpravidla poměrně napínavé, velmi slušný je i překlad do češtiny. Pochválit musím i to, že příběhy nejsou kruté a může je klidně číst i destiletý kluk. Oceňuji taky to, že autor dané prostředí dobře zná a reálie jsou většinou velmi uvěřitelné. Tohle je přesně ten typ knih, co může v deseti letech přitáhnout ke čtení a to je dobře... Celkový dojem: 80%

1 21.01.2017

Výběr z Loosových článků především dobře ilustruje o co usiloval a bojoval, co pro něj bylo důležité a co zase ne. Mnohdy se přitom zdá, že jde spíše o jednorázové impulzivní a energické nápady, nikoli o látku do hloubky promýšlenou a systematizovanou. Tím dobře dokreslují i Loosův charakter jakožto architekta či nábytkového designéra. Možná bychom měli tendenci jej pod vlivem jeho díla vnímat jako člověka uměřeného a střízlivého. Jeho texty ale odhalují pravý opak. Suchopárný myslitel to vážně nebyl ;o)

1 12.05.2015

Nápad pokusit se podat Kolumbovo objevení Ameriky pohledem indiánů je výtečný a autorce se opravdu podařilo tenhle "pohled z druhé strany" dobře uchopit. Trochu slabší je kupodivu postižení postavy Kryštofa Kolumba. Celkově navíc příběh trpí určitou rozvláčností, takže je otázka, zda děti čtení téhle knihy poněkud neodradí. Vlastně jsem si ho asi víc užil teď jako dospělý, než jako dítě v nějakých těch 12 letech, kdy jsem knihu četl poprvé. Uvidíme co na ní náš Lubošek ;o) Celkový dojem: 75%

1 08.05.2015

Kniha přecejen slabší než Saturnin, samozřejmě ovšem vůbec ne špatná. 80%

1 06.05.2015

Na první pohled rozhodně prospěšná publikace v průběhu čtení vyvolává značný úžas nad zvolenou formou. Jistě je pěkné když autor není faktografický suchar, na druhou stranu, pokud vám zdánlivě faktografická kniha poví více o imaginaci autorky než o vlastním předmětu našeho čtenářského zájmu (tiše přitom předpokládám, že knihu čtou zájemci o Vláčila, nikoli o Horákovou), je cosi špatně. Situaci zachraňují snad jen přílohy v podobě Vláčilových autentických textů. Škoda. František Vláčil na slušnou knižní biografii ještě stále marně čeká...

1 05.05.2015

Kniha vzniklá v padesátých letech dvacátého století a od té doby stále znova dokolečka vydávaná doslova v desítkách vydání. Její asi jedinou výhodou je to že je malá, téměř kapesní (alespoň v mém vydání, existují totiž i rozměrná se spoustou barevných fotek) a je v ní "všechno", tedy zdánlivě...
Prvním problémem je samozřejmě značná antikvovanost. Poznatky mladší než sedmdesát let v ní jednoduše nenajdete. Přitom to jsou často zjištění velmi závažná. Například dílo Jana Blažeje Santiniho bylo v té době prakticky nepoznané a tudíž mu mnohé jeho stavby nejsou připsány a naopak, připisovány jsou mu stavby s nimiž neměl nic společného. Podobně neprobádané bylo ovšem v padesátých letech dílo i celé řady dalších tvůrců, například Alliprandiho, Luraga, Orsiho... Těch jmen jsou desítky a chyby v téhle knize logicky půjdou do stovek. Vždyť ještě v šedesátých letech zuřil urputný odborný spor o dílo Krištofa Dienzenhofera. Mladší vydání, snad ze sedmdesátých let, je ale nějakým způsobem "přepracováno a doplněno", tak to možná není tak tragické. Rozdíly jednotlivých vydání jsem nezjišťoval.
Dalším problémem je to, že v padesátých letech ještě nebylo příliš oceňováno pozdní baroko, synonymem největšího úpadku byla architektura a umění 19. století, secese a historismu a ani modernistická architektura ještě rozhodně nebyla hodnocena příliš vysoko.
Problémem třetím je samotná osoba autorova. Historik umění Jiří Kaše mi kdysi vyprávěl historku, podle níž studenti objevili v téhle knize někdy v šedesátých letech chybu a šli to Pochemu říct. Místo slova "kameníci" tam je kdesi napsáno "kominíci" a studenti mínili, že by se to v příštím vydání mělo opravit. Poche na ně prý ovšem vyštěkl: "kominíci nebo kameníci, vždyť je to jedno". Takže asi tak...
Osobně bych patrně sáhl po jiné knize, jakkoli kategorie "turistický průvodce" není mou oblíbenou literaturou a netuším tedy, jestli ty ostatní "bedekry" nejsou ještě o fous horší.

1 02.05.2015

Velmi slušná kniha. Autorka výborně pracuje s dobovými prameny a cílevědomě zkoumá a případně i vyvrací jeden lautrekovský mýtus za druhým. K naprosté dokonalosti tady chybí už asi jedině profesionálnější znalost psychologie. Celkový dojem: 90%

1 28.04.2015

Také druhý, tentokrát ryze český dodatek Pijoanova díla nemá s José Pijoanem ve skutečnosti nic společného, neboť jeho jméno je pouze vyzlaceno na obalu. Texty samotné nejsou špatné, ovšem velice se na jejich podobě promítl spěch. Jsou nedotažené a plné tiskových chyb. Ostatně, i pro vydavatele je tahle kniha především zaručený tahák peněz z kapes koupěchtivých, takže nějaká snaha o skutečnou kvalitu pro něj byla až tím posledním. Skutečný odborník si tuhle knihu stejně nekoupí a ti laici, co by to třebas chtěli i číst a ne jen si tím zdobit knihovnu to přece nepoznají. Že? Tak vo co gou? Celkový dojem: 40%

1 27.04.2015

Velmi rozšířené mnohosvazkové dílo disponuje množstvím kvalitních fotografií. Tím ovšem výčet kladů končí. Text knihy je nejen zastaralý (původní verze textu pochází z počátku dvacátého století), ale především, už v době vznikání knihy nebyl nijak zvlášť kvalitní. Pokud by totiž měl autor udržet požadovanou úroveň pro všechny svazky díla, musel by mít při rozsahu a záběru textu téměř nadlidské schopnosti. Zcela pochopitelně dnes píší podobné syntézy rozsáhlé týmy specialistů. Pijoan se "odvážil" svou syntézu napsat sám a podle toho také vypadá. Samozřejmě je nutné říci, že podobné "bichle" shrnující celé dějiny umění na přelomu 19 a 20. století napsali i mnozí jiní, někteří lépe, jiní hůře (u nás například Matějček), jenže to jsou knihy, až na čestné výjimky, dnes naprosto antikvované a zapomenuté, Pijoan, navzdory své nikterak výjimečné kvalitě, kupodivu žije dál... Pro serióznější zájem o dějiny umění proto knihu rozhodně nelze doporučit. Daleko vhodnějším zdrojem informací je například čtyřdílný "Larousse" nebo knihy z řady "Umění světa", které kdysi vyšly v nakladatelství Artia. Velmi slušné jsou i výpravné přehledové publikace (Gotika, Renesance, Baroko atd.) vydavatelství Könemann (v českém překladu vydal Slovart) Celkový dojem: 45%

1 27.04.2015

Kniha z "Larousseho" útlých a stručných přehledových knih ediční řady "dějiny umění". Na svou útlost je až překvapivě dobře napsaná, mnoha fotografiemi bohatě ilustrovaná, faktograficky přesná a informacemi naplněná až po okraj. Ideální například pro studenty středních škol a gymnásií. Nebo pro vysokoškoláky studující něco jiného než dějiny umění. Pro studenty dějin umění je ta kniha totiž přecejen až příliš stručná.

1 23.04.2015

"Braunové" jsou kniha velmi přínosná a přesto problematická. Kořán je jistý v atribucích ale nikoli v interpretaci. Například jeho podiv nad krucifixem pro refektář plaského kláštera či opakované zmínky o "náboženské travestii", dokládají naprosté nepochopení náboženských obsahů jednotlivých sochařských děl. To je vlastně příznačné. Obojí je ryze subjektivním soudem, ovšem zatímco ocenit umělecké kvality díla vyžaduje, kromě nutné základní schopnosti vnímání, především dobrou znalost jiných sochařských děl, pochopit náboženský obsah nelze bez osobní zkušenosti s prožitkem křesťanské víry. "Rozhodný ateista" Kořán se navíc ani nesnaží tento handicap kompenzovat určitou dávkou pokorného přiznání: "tohle neumím", ale místo toho má stále plná ústa kritických odsudků "zlotřilých katolíků", takže si ostrostí argumentace místy nezadá se Zdeňkem Nejedlým a dalšími hlasateli pobělohorského "temna".
Kromě této základní připomínky lze knize vytknout také dosti "řídký" poznámkový aparát. Tento problém ovšem asi jde na vrub vydavatelství a nikoli autora...

Jinak ale rozhodně jde o výrazně lepší knihu než Pocheho "Braun". Přesto se nemohu ubránit dojmu, že Matyáš Bernard na stěžejní monografické zpracování ještě stále čeká a dosavadní práce jsou spíše jen určitými ochutnávkami široké a složité braunovské tématiky.

1 23.04.2015

Sochařství baroku v Čechách je sice v mnoha jednotlivých poznatcích kniha překonaná, ovšem přesto zůstává jako celek tím nejlepším, co kdy o českém barokním sochařství bylo napsáno. To na jedné straně dokládá, že O. J. Blažíček byl výtečným historikem umění, ale také to žel ukazuje, že už by bylo na čase, aby vznikla podobně kvalitně a široce koncipovaná syntetická práce zahrnující současné poznatky. Než se tak stane, zůstává Blažíčkovo "opus magnum" i po více než padesáti letech ve své komplexnosti a šíři záběru nepřekonanou knihou, která by si rozhodně zasloužila uctivou a pietní reedici.

1 23.04.2015

Dobře zpracovaná kniha, která ovšem ve srovnání s Horynovou novější knihou o témže paláci pouze bledne závistí a jasné ukazuje své obrovské limity. Celkový dojem: 70%

1 23.04.2015

Kniha černobílých fotografií Vladimíra Uhera představujících barokní prahu v mnoha nezvyklých pohledech. Krásné fotografie, krásné stavby a krásná kniha.

1 23.04.2015

Obsáhlá a výborně zpracovaná práce přinášející řadu nových informací a pohledů na život, úkoly a funkce aristokracie v raném novověku.

1 21.04.2015

Velmi silný čtenářský zážitek. Rudiš dokáže přesně rozehrát postavy, vystihnout psychologii, gradovat příběh.

1 21.04.2015