Sandik komentáře u knih
Hodnotit sborník, který obsahuje váš vlastní článek je pořádně ošidné, ale zkusím to. Vcelku nedlouhý Vodvářkův text o Plečnikově pomníku legionářům v Lánech je velmi zajímavý a rozhodně stojí za přečtení. Dosti dlouhý text "jistého Šandy" o zámku ve Mšeci má tu základní nevýhodu, že byl psán ještě před provedením SHP zámku, takže je místy poněkud nepřesný a asi i trochu nepřehledný. Pozoruhodný a kvalitně zpracovaný je text Veroniky Štěpánové o Rakovnickém záduší v předbělohorském období, stejně jako Zilinského text o povstání senomatstkých sedláků. Určité rozpady vzbuzuje jinak pečlivě a zodpovědně zpracovaný text Davida Hubeného o účasti obyvatel rakovnického okresu v generální stávce roku 1920 a to jednak pro mnohde vysloveně marxistickou terminologii, požitou nejen v citacích dobových pramenů a dále v určité absenci kritičtějšího zhodnocení použitých osobních vzpomínek přímých účastníků, kdy jim zřejmě dokonce ve sporných případech dává přednost před výpovědí dobových pramenů. Zajímavý je nakonec i Černého text o uspořádání archivu města Rakovník. Informace obsažené v jeho první polovině (historie fondu) by ovšem místy mohly být podrobnější a naopak zevrubný popis struktury fondu je možná místy poněkud zbytečně podrobný. Takové informace patří spíše do úvodu inventáře. Celkový dojem: 75%
Sbírka vysloveně příležitostné poesie, často věnované určitým konkrétním místům, ale přitom vůbec ne špatná. Najdou se v ní i hodně silné verše.
Tahle kniha ve mě při čtení vyvolávala velmi rozporuplné pocity. V první chvíli to byla jakási nepřístojnost. Pocit "zakázaného ovoce" se ovšem po určité době změnil v lehkou nudu. Kromě toho jsem musel poněkud bojovat s faktem, že je mi uvažování postav dosti cizí. Samozřejmě je pravda, že to celé je mistrně napsané a psychologie postav je chycena velmi věrně. Pokud jde o samotný závěr, autor se, snad kvůli cenzuře snad kvůli snaze aby to vyznělo "mravoličně", rozhodl markýzu nechat zohavit a Valmonta umřít. Ovšem zatímco Valmontova smrt, stejně jako smrt jeho milenky působí nesmírně silně, markýzino zchudnutí a nemoc vypadají dosti zkratkovitě. Jo, je to velká literatura a byly podle ní natočeny vskutku výtečné filmy které mám rád. Mé čtenářské obzory se s ní ovšem míjí a rozhodně už ji nehodlám číst někdy znova. Celkový dojem: 75%
Film je naprosto bezvadný a toho Oskara si právem zaslouží. Pokud jde o předlohu, je poněkud zdlouhavá, byť faktograficky zajímavá. Jako literatura by to bylo tak za 65%, jako svědectví o konkrétních událostech konkrétních lidských životů s přehledem 80%
Neocenitelný zdroj informací o antické architektuře, mnoho staletí jedna z nejvlivnějších knih o architektuře vůbec
Konferenční sborník, kvalita příspěvků proměnlivá, přesto rozhodně přínosný počin. Škoda, že dané téma nepokrývá lépe, ale to už se u konferenčních sborníků žel stává, že se jednotliví přispěvatelé na jedné straně věnují nepodstatným drobnostem a na straně druhé si nechají utéct naprosto zásadní témata. Celkový dojem: 70%
Velmi podnětná, hutně psaná kniha řešící otázky pocitů síly a slabosti, vztahů mezi lidmi, silnými a slabými reakcemi. Rozhodně jedna z nejpřínosnějších knih v oblasti křesťanské pastorace.
Velmi dobře a živě napsané vzpomínky na "Pražské jaro" a následné události z pohledu jednoho z přímých účastníků.
Durych se uměl mistrně vžívat do svých postav, což je největší deviza i této knihy. Samotné téma obou "valdštejnských trilogií", totiž dobově lákavé dohady o Valdštejnově "zradě" jakožto snaze dotyčného provolat se českým králem, už dnes může působit poněkud vyčpěle. Mj. proto, že tyto teorie jsou dnes historiky dokonale vyvráceny, ale Durychův bezprostřední, emocemi nabitý, jakoby přerývaně nervózní popis prožitků postav je stále velmi živý a čtivý. Trochu tím připomíná Vladislava Vančuru, ale osobně hodnotím Durychovy knihy výše než Vančurovy, neboť Vančura často s historickými reáliemi nakládá velmi volně, zatímco Durych je naopak dokáže používat velmi sugestivně a přesvědčivě. Celkový dojem: 85%
Když se řekne "Jakub Deml" mnoho lidí doplní "Moji přátelé"... Jo, je to roztomilá záležitost a Deml si s těmi květinkami povídal skoro jako svatý František s měsícem a hvězdami, ale rozhodně to není ta pravá síla. Je to takový "Deml v nedbalkách". Pro nevěřící lidi možná přijatelný, ale to je asi tak jediný klad. To já radši Demla nepřijatelného ;o)
Nesmírně křehká a tichá poesie, ke které se rád vracím. Rozhodně to patří k tomu nejlepšímu ze soudobé křesťanské poesie u nás. Alespoň z toho, co jsem četl.
Jedna z prvních dětských knih na které si pamatuju. Lubošek ji taky ocenil a už se těším, jak ji budu číst Jindříškovi. Dětské knihy si člověk většinou užívá navíckrát ;o)
Velmi slušně zpracovaná kniha o regionální historii. K úplné spokojenosti by mi stačil snad jen poznámkový aparát a rejstříky, protože, marná sláva, mnoho v knize obsažených informací člověk nikde jinde nenajde a je škoda, když nejsou uvedeny zdroje a tudíž je nelze příliš snadno dohledat v případě nějakého dalšího bádání.
První polovina knihy je nejen nesmírně trefná ale i velmi vtipná, tedy při vší té tragice. Pak ale Švandrlík zjevně ztratí nit a začíná to být trošku nuda. A nudil se asi i autor, protože jinak by v rukopise nenechal tolik stylistických zaškobrtnutí. Škoda. Ten začátek je skoro stejně dobrý jako černí Baroni. Zajímavé to je ovšem z faktografického hlediska. Švandrlík v téhle knížce doslova opsal vlastní životopis ;o) Celkový dojem: 65%
Velmi nekvalitní zpracování tématu, v podstatě vykrádající Sedláčka, Menclovou, staré i nové soupisy památek a další publikace. Navíc je plná chyb. V žádném případě nedoporučuji ani pro základní orientaci. Dneska máme k dispozici celou řadu kvalitnějších publikací.
Tahle kniha je malý zázrak. I po více než sto letech jde o naprosto základní literaturu k historii šlechtických sídel a rodů u nás. Nelze se ji vyhnout, dá se pouze vykrádat či obcházet, případně drobně doplňovat a korigovat. Naprosto neuvěřitelné.
První moderní zpracování českých hradů, stále v mnoha ohledech využitelné jako nesmírně cenné dobové svědectví o tehdejším stavu zachycených lokalit.
Tahle kniha je malý zázrak. I po více než sto letech jde o naprosto základní literaturu k historii šlechtických sídel a rodů u nás. Nelze se ji vyhnout, dá se pouze vykrádat či obcházet, případně drobně doplňovat a korigovat. Naprosto neuvěřitelné.
Tahle kniha je malý zázrak. I po více než sto letech jde o naprosto základní literaturu k historii šlechtických sídel a rodů u nás. Nelze se ji vyhnout, dá se pouze vykrádat či obcházet, případně drobně doplňovat a korigovat. Naprosto neuvěřitelné.