Sarka.Palka komentáře u knih
Znovu a ráda to napíšu: Petra Soukupová je pro mě nejlepší česká autorka. Její kniha mě nikdy nezklamala a to platí i o dětské Kdo zabil Snížka, na kterou volně navazuje Nejlepší pro všechny. Ty dialogy! To jak dokáže přeskakovat mezi postavami. Je prostě boží a všem vřele doporučuji. A obzvlášť ženskému pokolení.
Ach jo. Bohužel musím napsat, že jsem z knihy zklamaná. Čekala jsem od toho mnohem víc. Zaprvé mi vadil ten styl psaní, nebo jestli to je překladem? Těžko říct, ale ten patos v tom byl tak zvláštně psaný (viz hodnocení do Pokrzywa). A navíc, což je zásadní, mi nebyla ve výsledku sympatická ta hlavní hrdinka. V tom závěru jsem jí to vůbec nevěřila! Ten závěr celkově podle mě nebyl dobrý, jakoby vyžadoval, abyste byly ve špatné náladě, v depresi, ale když se máte fajn, tak vás to vůbec neosloví. Prostě jsem se u té knihy chtěla dojmout a to se mi skoro nepodařilo. Místo výpovědí těch umírajících lidí autorka každou chvíli obracela pozornost k sobě. Jenže mě prostě její osud nezajímal. Furt jen naznačovala, ale vlastně se čtenáři vůbec neotevřela, co se jí v tom dětství teda dělo, že to pak v období deprese řešila, proč neměla děti atd. Takže sumasumárum, kdyby se to proškrtalo, je v tom několik hezkých myšlenek od těch umírajících lidí. Ale určitě na toto téma existují lepší knihy. Pokud o nějaké víte, dejte vědět!
Kniha pro zeny, o tom, ze osudova laska muze mit zcela jinou podobu, nez jak by si ji clovek kdy vysnil, o tom, ze clovek muze byt neskutecne stastny jen z ciste blizkosti toho druheho, ale take o tom, ze o to vse je mozne prijit ze dne na den. K tomu britky sarkasmus a velmi lehce ctivy rukopis.
Mám pocit, že jsem knihu četla, ale její výpověď mě míjela. Jako kdybych pochytila tak čtvrtinu toho, co chtěl autor říct. Tak se trochu stydím, že jsem tu úžasnost, pro kterou je kniha opěvovaná, nezaznamenala. Pro mě to byla průměrná, trochu zmatečná kniha. Tak snad při dalším čtení za pár let to dopadne lépe.
Prostě skvělá kniha. Bez váhání pět hvězdiček. Charlie je skvělý, chcete číst jeho dopisy, protože vás dojímá, překvapuje, baví, rozbrečí (!) a ponechává v takovém příjemném rozpoložení. S chutí bych si o něm přečetla něco dalšího, kdyby bylo...
Kniha mě poněkud zklamala. Nechala jsem se zlákat komentáři booktuberů, ale vlastně to byla celkem nuda. Ta první část, která popisuje livechaty, nebyla nijak šokantní. A ta druhá část, která se děla mimo čtyři stěny, byla zas plochá, jen jsem tak listovala, četla každou desátou větu a stačilo to, abych se dokousala ke konci. Konečně. Vlastně ani ta její vůle zabíjet nebyla věrohodná, jak tu už někdo psal. Prostě jsem jí to nevěřila. A ještě ten závěr. Pcháá, prostě ve výsledku taková romanťárna.
Prostě Hakl. Mně se to četlo skvěle, odsejpalo to raz dva. Líčení procházek Prahou mě bavilo, jak jsem si to mohla živě představovat. Příběh v podstatě prostý, žádný sci-fi, jen nakouknutí do blízké budoucnosti. A ten otevřený konec? Hm... ani nevím, jaký závěr bych považovala za dokonalý.
V prve rade je treba rict, ze kdo vyzaduje od knihy nejakou zapletku, akcni dej apod., tak ten bude touto knihou zklaman. Tato kniha je liceni kazdodennosti lidi na okraji spolecnosti z pohledu maleho chlapce - jednoduse, surove. Vnimate vsudypritomnou chudobu a kontrast s dnesni dobou. Jedinou vytku mam k obcasne zmatecnosti, co se casovych souvislosti tyce. Kniha skace z pritomnosti do minulosti obcas zcela bez upozorneni, plus obcas se tam opakuji stejne motivy, ale to je holt to liceni kazdodennosti...
Tezko rict, proc se mi ta kniha libi. Kazdopadne vratila jsem se s k ni po par letech znovu a opet byla skvela. Prectena raz dva. Ten chlapek vubec neresi, co bude, patla se ve vlastni pritomnosti a je rad, ze je. Pres vsechnu tu nicotu, alkohol a pomijivost je to vlastne optimisticka kniha.
Za mě to nejlepší, co jsem od autora zatím četla. Skvělé dialogy a vybarvení postav, příběh postupně graduje, že vás nenechá se nudit. Je to kniha o vztazích a až neskutečně lehce se prostřednictvím desítek příběhů zároveň dovíte o plzeňském povstání v třiapadesátém. Některé opravdu pobaví, můj favorit je Pravda a láska - vytesáno na papír, co už každý někdy od někoho slyšel, ale fantasticky. Ovšem přestože se u knihy zasmějete, je to spíš kniha ze života, taková zachmuřená, ale přesto plná naděje. Jednoduše doporučuji. PS: trochu matoucí oddělení jednotlivých dějových linií, ale po chvíli pochopíte
Zklamani, proste tomu pribehu neverim. Plus nejasnosti v deji (viz diskuze).
První stránky nejsou pro slabé žaludky. A jinak, někdy ta kniha drhne, jak se tam prolíná i aktuální linka, ale jinak je dobře, že taková kniha vznikla.
Perfektne vylicene postavy, kazda z nich me bavila. Takze ano, libilo se mi to!
Za mě vydařená kniha, je zvláštní, že ani občas na můj vkus rozvleklé pasáže o francouzských literátech mě příliš neobtěžovaly. Člověk se jimi nesmí nechat odradit, prolíná se jimi jinak zajímavý příběh, jehož zakončení mi začalo docházet až kolem 200. strany.
Trochu zklamání, že to bylo víc dětské, než jsem čekala... ale časem si asi i ty další díly přečtu, rozhodně ty fotky v knize jsou poklad.
Na doporučení mnoha booktuberů jsem si to přečetla - nebyla jsem sice až tak nadšená jako oni, ale nebylo to špatný. Asi kdybych byla věkově v kategorii YA, tak si to užiju víc :)
Super! Koupila jsem to jako dárek 10letý sestřenici, ale asi jí to dám až tak ta dva tři roky. Přeci jenom je to místa děsivý až moc... Ale mně se to líbilo moc, přečetla jsem to za večer, neb jsem se od toho nemohla odtrhnout :).
Za mě rozhodně nejslabší Palahniukova kniha. Dočetla jsem ji jen z velkého sebedonucení, protože nemám ráda nedočtené knihy. Nezbývá než doufat, že se Palahniuk vrátí k tomu, co psal dřív. Ale vzhledem ke konci této knihy asi hrozí další pokračování...