saryk93
komentáře u knih
Děsivé přízraky
Laurent Botti
Bohužel pro mě byla kniha velkým zklamáním. Četla jsem ji natřikrát, pokaždé jsem ji však odložila, mezitím přečetla jinou..Nevím, čím to je, ale kniha mě vůbec neuchvátila. Četla se mi velmi těžkopádně a v jednotlivých příbězích postav jsem se ztrácela (i když v jiných knihách mě toto propojování osudů baví). Přirovnání ke Kingovi mi přijde opravdu hodně přehnané.
Šelma
Andrew Mayne
Mně osobně Šelma bohužel příliš nesedla. Strašně dlouho mi trvalo se do příběhu dostat, cca v půlce mě kniha začala konečně bavit ,ale konec byl bohužel, jak už tu bylo řečeno, přehnaný a překombinovaný a zklamal mě. Čekala jsem od knihy víc.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Knihu jsem dostala, jelikož jsem na autorku slyšela chválu a chtěla jsem vyzkoušet její knihy. Manžel vybral tuto a popravdě jsem z knihy dost zklamaná. Podle předchozích recenzí věřím, že dřívější autorčiny knihy jsou lepší, ale tato mě bohužel nezaujala. Jednak mě nebavilo hlavní téma knihy, peníze, majetek, dědictví, snobská rodina, ve které si nenajdete jedinou postavu, které byste fandili..Navíc zápletka byla místy zbytečně překombinovaná.
Druhak mě nebavil styl, kterým autorka píše. Prvních pár desítek stránek jsem si musela zvykat na krátké, jednoduché a úsečné věty.
A za třetí mě bohužel zklamalo i rozuzlení. Jelikož se v knize stále dokola opakovalo: "mohl to udělat kdokoliv, každý má motiv, nikdo nemá pořádné alibi a všichni lžou", žádný závěr by zřejmě už nedokázal překvapit.
Jediné, co mohu pochválit, je, že se kniha rychle četla (i díky krátkým kapitolám). Možná dám autorce ještě jednu šanci a zkusím nějakou její starší knihu, ale tato je za mě bohužel zklamáním..
Ticho ve tmě
Darcy Coates
Tak jak jsem ze začátku této série byla skeptická a trochu nechápala, proč mi ji babička pořád tak doporučovala, konec jsem zhltla vyloženě jedním dechem. Maximálně napínavý díl, je pravda, jak už tu bylo psáno, že provedení celé série bylo o dost slabší než samotný nápad, ale přesto hodnotím plným počtem, protože mě to opravdu bavilo. Oblíbila jsem si i hlavní postavy a neuvěřitelně romantický vztah mezi nimi. (kolik takových Dorranů se po zemi asi schovává..?) Trochu mě mrzí, že jsem celou sérii už dočetla, ale myslím, že v nejlepším třeba přestat a čtyři díly byly přesně akorát.
Šepot v mlze
Darcy Coates
Koukám, že komentáře si zde dost protiřečí (buď je z knihy člověk nadšený, nebo mu leze krkem), za mě byl tento díl skvělý! Série je každým dílem lepší a lepší, narozdíl od předchozích dílů je tento třetí napínavý a poutavý od začátku až do konce. Přečetla jsem ho během pár dní (a to je u mě co říct, na čtení mám celkem málo času). Na jednu stranu chápu, že spoustě lidem vadí ta romantická dějová linka a údajně příliš zamilovaný Dorran S tímhle já ale nemám absolutně problém (možná proto, že vlastně jednoho takového Dorrana mám doma taky ), knihu to celkem příjemně oživí a příběh se netočí jen kolem apokalypsy. Včera večer jsem díl dočetla a dnes začínám číst poslední, na který se opravdu těším a jsem velmi zvědavá, jak vše dopadne.
Výkřiky v temnotě
Darcy Coates
Po prvním díle jsem byla dost zklamaná, jelikož jsem ji četla díky doporučení a vychvalování mé rodiny a měla jsem velké očekávání, které kniha bohužel nenaplnila. Začátek tohoto druhého dílu se nesl v podobném duchu, cca v druhé půlce ale děj nabral spád a já se hlavně konečně! dozvěděla, co se vlastně stalo! A musím říci, že mě ta "vědecká" část knihy opravdu bavila. Druhý díl obsahoval i pár nečekaných zvratů a já jsem nyní opravdu zvědavá na třetí, který začínám číst hned vzápětí a jsem ráda, že čtu sérii až po dokončení všech dílů a na pokračování nemusím čekat :)
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Ach jo, já se na tuhle knihu tak těšila..jak už tu bylo řečeno, vědět, že o Přátelích, které miluju odmala, tam bude tak málo, že téměř na každé stránce bude alespoň zmínka o drogách, že bude celá kniha psaná ve stylu "jsem osamocenej chudáček, co se nějakým nedopatřením dostal k drogám, všichni mě litujte " a HLAVNĚ, že kniha tak změní můj názor na tohoto herce, kterého jsem dříve považovala za jednoho z absolutně nejlepších.. nikdy už na svůj oblíbený seriál nebudu koukat stejným očima a za to Matthewa opravdu nesnáším..Jsem zklamaná, znechucená, knihu posílám dál a od Přátel si dám určitě několiměsícovou pauzu, než ze sebe všechny ty negativní pocity trochu dostanu.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Všemi vychvalovaná kniha o tématu, které mě velmi baví číst, neváhala jsem tedy a knihu si koupila. Ze začátku mi dost trvalo se do knihy začíst, ačkoliv je psaná jednoduchým (vlastně "deníkovým") stylem vyprávění starého člověka (jakoby jste poslouchali vlastního dědečka). Čte se to tedy velmi dobře a rychle, můj problém ovšem byl ze začátku ten, že jsem z nespočtu jiných knih na toto téma zvyklá na poněkud surovější a detailnější styl. Nutno si zde ale uvědomit, že se jedná o knihu psanou stoletým člověkem, jenž navíc nepsal ve svém rodném jazyce. Poté co jsem toto přijala, se mi kniha začala číst mnohem lépe. Příběh života Eddieho jako takový je zajímavý, není to však nic, co by mi něčím zásadním utkvělo v paměti. Co se mi ale líbilo moc, byl kontrast zla a krutosti, které v životě autor zažil s neuvěřitelným pozitivismem, který se i jako velmi starý muž snaží šířit světem. Posledních pár kapitol mě téměř dojalo a opět jsem si u tohoto žánru uvědomila, co vše je v životě vlastně důležité a to, co považujeme za obrovské životní problémy, jsou mnohdy vlastně naprosté malichernosti. Díky za tuto skoro až motivační knihu psanou člověkem, který opravdu ví, o čem je život.
Můj přízvuk je skutečný
Kunal Nayyar
Kniha od herce hrajícího jednu z mých oblíbených postav v jednom z mých oblíbených seriálů :) Popravdě jsem od knihy moc neočekávala, ale dost příjemně mě překvapila. Četla se dobře, jednalo se vlastně o takový deníček malého (mladého) indického kluka plný jeho vzpomínek na dětství, na pubertu, na první lásky, na první (nejen) kariérní úspěchy i neúspěchy. Je psaná chronologicky, sem tam je mezi kapitolami o životě nahlédnutí do indické kultury a menší životní postřehy, což mi nevadilo. Z knihy vyzařuje skromnost, pokora, vděčnost, láska a úcta k přátelům i rodině. Místy je úsměvná, dokázala mě i pobavit, sem tam jsem se mírně nudila, ale celkový dojem vůbec není špatný.
Sochař smrti
Chris Carter
První přečtená kniha od autora. Začátek knihy mě bavil, kniha měla zajímavou myšlenku a rychlý spád. Pak jsem se začala vcelku nudit, jelikož se vyšetřování ocitlo v mrtvém bodě a vyšetřovatelé omílali stále dokola to samé. Konec mě ale opravdu překvapil a naprosto mi změnil pohled na vraha. Chvílemi jsem se přistihla, že s ním vlastně docela sympatizuji nebo ho přinejmenším chápu.
Kniha je psaná čtivě, jediné, co mi ze začátku dost vadilo, byly opravdu hodně krátké kapitoly. Postupně jsem si sice celkem zvykla, přesto upřednostňuji delší. Nicméně zajímavý konec celkový dojem z knihy vylepšil, takže se k autorovi nejspíš ještě vrátím.
Nakresli mi vítr
Eva Urbaníková
Opravdu hodně čtivá knížka, psaná vlastně formou deníku, což oceňuji, tento styl psaní mě dost baví. Kniha mě vtáhla do děje prakticky od první stránky a zhltla jsem ji jedním dechem. Zároveň oceňuji název knihy, který byl skvěle a originálně vybraný. Hlavní hrdinka mi sice lezla na nervy, ale nebylo to nic, co by se vzhledem k ostatním kvalitám knihy nedalo překousnout.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Nebyla to první kniha na toto téma, kterou jsem přečetla. U každé z nich jsem si říkala, že to bylo opravdu hrozné. Ale u této jsem místy musela přestat a knihu rozdýchat, abych mohla vůbec číst dál. A absolutně jsem nechápala, že něco takového bylo poměrně nedávno opravdu skutečností. Jediné, co mi vadilo, byl celkem roztahaný začátek. Příliš mě nebavily - za mě zbytečně detailní - pasáže o tom, jak hlavní hrdinka před válkou randila apod. Chápu, že to bylo vzhledem ke komplexnosti příběhu důležité, ale menší zestručnění úvodu by knize dle mého prospělo. Přesto to byla ale neuvěřitelně silná kniha, u které jsem si několikrát poplakala - především u kapitol, kde bylo popisováno zacházení s malými dětmi, které bylo pro mě jako pro matku opravdu neuvěřitelně bolestivé. Klobouk dolů před autorkou a především přede všemi, kteří si tímto koncentračním peklem prošli. V dnešní době všichni neustále řešíme problémy a starosti, které jsou ve srovnání s tím, co prožili tito lidé, neuvěřitelné malichernosti. Nikdy bychom na toto neměli zapomínat a vážit si každé maličkosti, která nebyla pro naše prarodiče nebo praprarodiče samozřejmostí a kterou jim válka, pardon "lidé" během války, vzali.
Děti, které přežily Mengeleho
Eva Mozes Kor
(SPOILER) Je pravda, že jsem čekala, že kniha bude obsahovat víc faktů o experimentech, ale na druhou stranu co čekat, když to je psáno z pohledu jedenáctileté dívky, která se všechny podrobnosti dozvěděla až s odstupem času. Jinak mě ale kniha hodně bavila, zhltla jsem ji prakticky jedním dechem. Bonusem byly dobové fotografie, které dodaly celému příběhu nádech autentičnosti.
Porodní sestra z Osvětimi
Magda Knedler
Souhlasím s názory, že je kniha dost zmateně napsaná, zejména co se týče přeskakování mezi jednotlivými postavami a mezi dějem. Názvy kapitol mi lezly neskutečně na nervy. První zhruba dvě třetiny knihy jsem se totálně ztrácela a děj mi přišel nezajímavý. Nakonec jsem ale ráda, že jsem ji dočetla do konce, protože poslední část v sobě měla vše, co jsem od knihy očekávala. Shrnuto, příběh fascinující, ale bohužel byla kniha dost špatně pojata a zformulována.
Spratek
Torey L. Hayden (p)
Knihu jsem vůbec neznala, byla mi doporučena a rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla. Naopak jsem ráda, že se mi do ruky dostala tak silná kniha s chytlavým příběhem, skvěle a citlivě napsána. U mnohých částí jsem měla slzy v očích, často ve mně nechala smíšené pocity a bylo mi z toho dost úzko. Autorku obdivuji, jak zvládla všechny náročné situace s dětmi (a se Sheilou obzvlášť.) Pokud ještě budu mít možnost přečíst od ní další knihu, určitě nebudu váhat.
Dokud není pozdě
Lucie Melicharová
Z knihy jsem měla hodně smíšené pocity. Bylo mi smutno a úzko, ale zároveň jsem se občas musela pousmát tomu, jak celou knihou prostupuje krása jednak mateřské lásky a jednak čistého přátelství. Celou dobu jsem doufala, že se stane zázrak a hlavní hrdinka se uzdraví. Zároveň mě knížka i přinutila zamyslet se nad smyslem života, nad nesmyslným plýtváním vzácného času na tomto světě a, ač to zní jako klišé, nad tím, že nejdůležitější na světě je zdraví, což si bohužel dost lidí uvědomí, až když o něj přijde. Kniha je psána velmi čtivě a je dobře, že se o tomto tématu začíná trochu víc mluvit. Dle mého názoru by se toto dosavadní, dá se říci tabu, mělo dostat mezi co největší množství lidí, především proto, aby se začalo dbát více na prevenci a lidé si konečně uvědomili, že se toto může týkat každého z nás. Proto velice oceňuji i závěr knihy a návod k samovyšetření prsu. Za mě rozhodně šest hvězdiček, z knihy mi sice bylo ještě několik dní po přečtení dost úzko, ale rozhodně stojí za přečtení.
Kubula a Kuba Kubikula
Vladislav Vančura
Příběh krásný, klasika, ke které jsem se po letech ráda vrátila, když jsem ji četla synovi, obrázky od pana Millera jsou úžasné. Bohužel to pro mě ale bylo půl na půl, příběh a styl psaní, proto dávám jen tři hvězdičky. V době, kdy pan Vančura žil, by se mi kniha zřejmě četla úplně jinak, ale v roce 2020 už spousta výrazů a celkový styl, jak je kniha napsána, působí dost archaicky a děti nevědí, co některá slova znamenají a častokrát ani to, co se v knize vůbec děje. Myslím tedy, že v budoucnu dáme přednost jiným klasickým pohádkám - Erben, Němcová a Kubula už bude sloužit nejspíš jen k prohlížení krásných ilustrací.
Dům panenek
Erik Axl Sund
Mně osobně kniha příliš nesedla. Téma je určitě zajímavé, neměla bych problém ani s popisem násilí, užívání drog apod., ale přišlo mi to celkově dost špatně zpracované a chaotické. Velký problém jsem měla také se složitými švédskými názvy, ač jsem zvyklá číst severské krimi, tak v této knize mi opravdu nesedly. Nevybudovala jsem si vztah s žádnou z postav, dlouho mi trvalo se v knize zorientovat, spousta popisů děje mi přišla spíše "naťuknutá", nedopracovaná. Chvílemi jsem se ke čtení vyloženě nutila a neužívala si to. Jediné, co mě celkem potěšilo, bylo rozuzlení, ale celkový dojem z knihy to u mě už bohužel nezlepšilo.
Mozaika duše: Desatero pro zdravější duši a vztahy
Tomáš Kvapilík
Knihu bych jednoduše popsala jako kompletní návod k psychickému zdraví. Je zde popsána spousta psychologických pojmů, kniha je přehledná, pro průměrně inteligentního člověka naprosto srozumitelná, logicky uspořádaná, má hlavu a patu, ačkoliv se jednotlivé kapitoly často různě prolínají, vše zde souvisí se vším.
Jediné, co mi dělalo trošku problémy, bylo, že ač je kniha plná osobních zkušeností a poznatků, z velké části připomíná učebnici, je tedy nutné se na ni soustředit (což mi občas po náročném dni se dvěma malými dětmi dělá dost problémy :)) a za mě by bylo ideální si každou kapitolu přečíst alespoň dvakrát a například na papír si vypsat všechny důležité myšlenky, které by bylo dobré mít po ruce. Ale alespoň to je pro mě důvod se knize (minimálně) ještě jednou vrátit a sepsat si k ní poznámky.
Na knihu jsem se opravdu velmi těšila, Tomáše sleduji na YouTubu, ráda sleduji jeho manželku Katku, vlogy z jejich běžných dnů a zároveň i jejich společný podcast Chillout. A jsem moc ráda, že mě kniha ani trochu nezklamala, naopak. Odteď je pro mě návodem, jak zvládat spoustu emocí, se kterými jsem si až doteď nevěděla rady, útěchou, že ve spoustě věcí nejsem sama a v neposlední řadě odrazovým můstkem konečně začít se svým psychickým zdravím něco dělat.
Tomáši, děkuji za tuto knihu a prosím, pište dál, publikujte na sociální sítě, jednoduše pokračujte v tom, co děláte, je to potřeba a má to smysl.
Bestie
Mark E. Pocha (p)
Na tuto knihu jsem byla opravdu zvědavá. Baví mě totiž tato tematika a všichni více či méně ujetí sérioví vrazi. Všudypřítomná varování ke knize mě děsila i lákala zároveň a tak, když se mi kniha konečně dostala do ruky, jsem se na ni hned vrhla. Jak už tu zaznělo, je velmi čtivá, drsná (ale popravdě ne až tolik, jako jsem čekala), místy nechutná, syrová, detailní.. vyzdvihla bych skvěle vykreslený popis dětství vraha, který hrál v příběhu velkou roli a činil pro mě jeho jednání pochopitelnější. Vytkla bych některé zbytečné scény, popisy a občasný přehnaný slovník (např. teenagerů), ale jinak bych jí rozhodně všem podobně ujetým lidem, jako jsem já, určitě doporučila :)
