Scheron komentáře u knih

Kdepak se mi celou tu dobu schovával tenhle klenot? Přišla jsem k němu absolutní náhodou, ale nemůžu být více vděčná! Neuvěřitelně napínavý příběh od prvních stran, originální kombinace Kouzel rodu Thornů a toho, co by se stalo z Harryho, kdyby dal průchod své zmijozelské stránce, ctižádosti, touze po moci a pomstě. Bartimaeovy pasáže byly svěží, poznámky pod čarou vtipné a sakrastický humor přirozený. Nejednou jsem se zasmála. Magický systém a kouzelný svět mi přišel také dobře vymyšlený. Pokud čtete dnešní YA, doporučuji, budete velmi příjemně překvapeni. Na další díl se moc těším.

02.03.2025

Knížky, které jsem za celý život nedočetla, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nikdynoc k nim bohužel přibyla, a také je to poprvé, co dávám takhle nízké hodnocení. Autorův styl mi těžce nesedl a nemám potřebu číst neustálé narážky na to, jak ON je ten originální, jak JEHO hrdinka výjimečná. A poznámky pod čarou? Nejen z nich jsem získala dojem, že se autor snaží kopírovat Pratchetta. Takže promiň Kristoffe, ale za mě Nikdyvíce.

Sbírka kratičkých příběhů často s nepředvídanou a hlubokou pointou. Je to útlá knížečka, ale čtení trvá překvapivě dlouho, jelikož si člověk téměř každý příběh několikrát opakuje a přemýšlí nad ním. Skoro všechny příběhy jsou navíc psány lehce a jsou prodchnuty nadějí. Věřím, že každý v jakékoli životní fázi si ve sbírce najde nějaký příběh, který pro něj bude relevantní. Ve mně nejvíce rezonuje hned druhá Prohlubinka (úděl člověka na zemi), dále titulní Jiskra ve sněhu (o dobru a zlu), Ani zlomek toho (porozumění sebe sama), Magnetová hora (cesta je cíl), Lékařova žena a Mnich a Luna (smíření se se smrtí).

24.02.2025

Povídky holt nejsou pro každého, pro mě tedy také ne. I když mám ráda nejasnosti, náznaky a tajemství, povídky jsou pro mě osobně prostě vždycky příliš krátké. Nejvíce mi sedla ta nejvíc klasická témata - Temná zhouba, uzda smrti (typická ponurá atmosféra, vlčí motiv), Kéž bychom tu byli taky (lehké a nepříliš originální scifíčko, ale tahle témata mě strašně baví tím, jak mohou být reálná) a titulní Lesní lišky, i když u těch jsem neustále čekala na fantaskní vyústění a závěr byl na můj vkus trochu plytký. Každopádně jde o zajímavou sbírku, která klidně mohla být bohatší.

23.02.2025

V průběhu čtení jsem chtěla dát plný počet, ale samotný závěr mě úplně neuspokojil. Otevřený a nadějeplný konec mi vůbec nevadil, ale zůstalo mi spoustu otázek, na které jsem odpověď nedostala. Vypisovat je nebudu, ale pár z nich zmiňuje níže uživatel koubin007. Chyběl mi tudíž takový ten "wow" efekt, kdy dostanete poslední dílek skládačky a řeknete si: "Ahá, tak takhle to bylo!". Jenže ten chybějící puclík jsme nedostali ani v tom závěru, na který jsem spoléhala. Kromě tohoto jediného problému se mi Prach hrozně líbil. Opět to byla úplně jiná knížka, než předchozí dvě, tentokrát od začátku do konce nabitá akcí. Ve dvou třetinách přijde opravdu velmi emocionální zlom, kdy jsem při čtení ani nedýchala - jako na horské dráze. Chtěla bych dát vyšší hodnocení, protože jsem měla slzy v očích (což se mi u knížky už dlouho nestalo), ale bohužel ty logické otázky bez odpovědí mi to prostě kazí. Jinak děkuji Apple TV+, že mě k této sérii přivedl, jelikož je to opravdu jedno z nejlepších sci-fi, jaké jsem kdy četla. Doporučuji.

1 04.02.2025

Kroniky pozůstalých mám hodně ráda a mají u mě čestné místo v knihovně, ale tato duologie mi nesedla a mezi Kroniky se bohužel nezařadí. Je fakt, že Přísahu jsem četla se značným časovým odstupem po Tanci, takže jsem si postavy ani děj vůbec nepamatovala a trvalo mi se začíst. Nicméně děj mi prostě přišel celkově překombinovaný a dost rozvláčný a roztahaný. Postavy jsem vnímala jako přes kopírák, kromě Kazi, Jase a krále jsem je od sebe absolutně nedokázala rozeznat, a to včetně Wren se Synové a celého Ballengerova klanu (snad kromě Jalaine). Romantická linka byla však opět velmi příjemná. Také se mi moc líbil přesah do sci-fi na začátku kapitol, náznaky toho, co proběhlo v minulosti (jaderná válka?). Konec mě lehce zklamal, sice potěšily navrátivší se postavy, ale čekala jsem výraznější rozuzlení linky s Kazinou matkou, protože na ni byl v celé duologii kladen obrovský důraz. Prostě mi přišla nedostatečně ukončená.
Tato duologie sice v mé knihovně nezůstane, ale pořád platí, že autorka umí výborně vyvolat emoce - ať už v beznadějných situacích, nebo naopak při okamžicích štěstí. Nejednou jsem měla slzy na krajíčku. A tento um autorce nikdo nevezme.

01.02.2025

(SPOILER) Tohle je asi nejdražší knížka, kterou vlastním, jelikož v době psaní tohoto komentáře není vůbec k sehnání. Dala jsem za ni skoro dva tisíce, co bych ale neudělala pro poslední díl série, tragickou ságu dvou bratrů, do níž jsem se naprosto zamilovala?
Bohužel následovalo velké zklamání, a to hned od začátku. Dlouho mi trvalo se začíst, měla jsem časovou prodlevu od předchozího dílu, takže jsem si postavy ani moc nepamatovala a velkou část na mě působily odosobněně. Děj byl vesměs recyklací předchozích, ale dvojnásob dlouhý. Irisiny kapitoly s rodinou byly příjemné ozvláštnění a díkybohu jsme se zbavili Cameron z minulého dílu (proč tam vlastně byla, když pak v závěru nesehrála žádnou významnou roli?). A já opravdu moc cením, že se autorka snažila vyřešit obří válečný konflikt realisticky, neochudila nás o žádné politikaření a předkládala jeho vývoj postupně, neuspěchaně. O to víc mě mrzí závěr, a to hodně. Hořkosladký konec jsem čekala, ale to provedení... Největší bitva, na kterou jsme čtyři knihy čekali, proběhla doslova v jedné kapitole. Původní obsazení velkého množství postav z prvního dílu, ve kterém se čtenář bez seznamu ztrácel, se smrsklo prakticky na pět šest hlavních protagonistů, což dokonale setřelo image propracovaného a uvěřitelného světa. Působilo to, jako by naši hrdinové zůstali trčet ve své vlastní bublině, zatímco ostatní pobíhali někde venku. Vím, že je v případě takového konfliktu těžké zapojit všechny, ale pak vznikají ve čtenáři pocity zbytečnosti, že dříve s postavami navázal vztah a teď jsou nevyužité (např. právě Cameron). Co se Mare týče, mám z ní smíšené pocity. Přála jsem jí, aby se vydala tou správnou cestou, což se jí víceméně podařilo, ale přijde mi, že vlastně Cala i jeho neslavné postavení v zoufalé situaci nakonec jenom sprostě využila pro to, o co od počátku usilovala. A podle mě si Cal, i když také nadělal spoustu chyb především díky své nerozhodnosti, zasloužil mnohem víc. Mareino rozhodnutí sice na první pohled působí dospěle, ale jen se tím prakticky zřekla zodpovědnosti za všechno, co napáchala, a nechala v tom svého rádoby vyvoleného samotného, čímž u mě docela klesla.
No a Maven? Také jste čekali epický souboj plný bouře blýskající holky a plamenů dvou ohnivých bratrů? Místo toho to proběhlo tiše, nenápadně, někde ve tmě a bez emocí.
A je teda zvláštní, že i když autorka psala extrémně podrobně, v epilogu se nic nedozvíme. Jak to dopadlo s Jezerním lidem, zvládl Cal ustát nové uspořádání, došlo ke krveprolití, co Kilorn s Cameron, Farley s Clarou (o níž jsem si mimochodem celou dobu myslela, že sehraje podstatnou roli díky své smíšené krvi), k čemu vlastně byl Jon, začala Mareina rodina chodit do práce? A tak dále. Třeba mi nějaké odpovědi dá poslední, povídkový svazek. Ale nedoufám. Válečná smršť pro mne byla spíše zklamání.

1 25.01.2025

Rivalové si svůj hype právem zaslouží. Krásný příběh o světě, ve kterém si dva mladí hrdinové i přes nepřízeň osudu hledají svoje místo. Příjemně napsáno, logicky a plynule rozděleno na tři části, moc mě potěšily názvy kapitol. S Iris okamžitě sympatizujete a obdivujete ji, jak v temných časech nalézá sílu bojovat (kromě doslovného i to, že dokáže v běžné dny vstát z vlastní postele). To stejné s Romanem. Velmi dobře je zachycena atmosféra, která se adekvátně mění a minimálně pro mě to je důvod, proč se mi knížka tolik líbila. Ať už to byla ponurost města, očekávání z neznáma, strach ze smrti, tíživost fronty, popisy adrenalinu, odevzdanosti, strachu o blízké, a nebo naopak pocity štěstí a zamilovanosti, autorka je všechny dokázala velice přesně vystihnout tak, že vás kniha prostě chtě nechtě vtáhne. Smekám. Do pěti hvězdiček mi však chyběl hlubší vhled do Romanova charakteru - cca od poloviny knihy vyzníval už dost hluše a zbyla z něj jen skořápka, která jen opakovala, že chce být s Iris. Další problém vnímám v samotném názvu knihy, kdy se téměř okamžitě dozvíme, že je to k sobě už od začátku táhlo a o žádnou rivalii vlastně nikdy nešlo. Takže jestli jste stejně jako já čekali enemies to lovers - nic takového nečekejte a nebudete zklamaní. Samotný děj byl spíše realistický a fantazy jen velmi lehce šmrcnutý. Pokud se tedy vyhýbáte válečným románům a raději utíkáte do fantazy světů, zvažte, jestli Rivaly chcete číst. Pro mne to bylo tak akorát, jelikož mě potěšilo, že byl příběh zaměřený spíše na emoce a explicitní scény byly citlivě vynechané (což je zajímavý tah, když píšete zrovna válečný román).
Na druhý díl se upřímně těším.

2 11.01.2025

Je to příběh, který mi brzy bude splývat s podobnými a pravděpodobně na něho zapomenu? Ano. Sednul mi styl psaní? Ano! A romantická linka? Ano!!
Tahle knížka nenadchne, ani neurazí, ale mně se moc líbila. V prvních kapitolách nás naláká na příjemně vystavěný a sympatický svět, který se však, bohužel, nijak více nerozvíjí. Tempest je fajn, i když někoho by mohla svou naivitou rozčilovat. Chemie mezi ní a Lišákem byla výborná a pozvolné budování romantiky jsem si opravdu hodně užila. Mně totiž tyhle fáze sbližování vyhovují nejvíce, ale jakmile dojde na erotiku, tak už to můj šálek kávy není. Záporák Destin byl naopak vynikající, vyvolával husí kůži a klidně bych u něj ještě přitvrdila. Co se týče vedlejších postav, žádnou si už po týdnu od přečtení nepamatuji natolik, abych byla schopná jmenovat, ale měňavci obecně byli zábavní. Trochu mě mrzelo, že se většina knížky odehrává na jednom místě, ale na druhou stranu je to poměrně krátká kniha a romantiku je třeba neuspěchat. Tím se dostávám k tomu, že za mě je přirovnání k Maasové trefné, měla jsem většinu děje dojem, že čtu Dvůr mlhy a hněvu.
Chci další díl? Ano. S další krásnou obálkou? Ano!

2 07.01.2025

(SPOILER) Když jsem začala číst, byla jsem nadšená. Téma i anotace mi neuvěřitelně sedla, neodvratnost (nebo ovlivnitelnost?) lidských osudů mě fascinuje a trefné citáty na začátku kapitol byly třešničkou na dortu. Děj mě také zaháčkoval a byla jsem zvědavá, kam to celé povede. Provedení bylo však trochu nešťastné, především tam byl nadbytek postav na takovou kraťounkou publikaci. Muže jsem od sebe rozeznala, ale jakmile šlo o jejich ženy, nebyla jsem schopna si je zařadit, všechny byly jako přes kopírák a velmi často jsem nevěděla, která je čí manželka. Neseděla mi ani religionistická stránka knihy, kapitoly s podsvětím a Nejvyšším dost kazily uvěřitelnost děje. Erotické scény mi také nebyly moc příjemné, jelikož z nich bylo cítit, že si je tam autor chtěl přidat jen proto, aby tam vůbec byly - jenže ve výsledku působily nepřirozeně a na sílu. A nejvíce líto mi bylo Nikoly, ať byla jaká byla, domácí ná*ilí a zneu*ívání by mělo být potrestáno mnohem více a se svým manželem si svou část v pekle měla vyměnit. A Marek? Proč zrovna on skončil nejlépe? Absolutně si to nezasloužil.

2 27.12.2024

Tak jsem přečetla svoji první Ali a popravdě jsem dostala mnohem méně, než jsem čekala. Nedokázala jsem se napojit na žádnou z postav, jelikož mi vůbec nesedl styl psaní. Do toho neskutečně plytká "detektivní" zápletka, která mohla být zpracovaná mnohem lépe, a zcela očividná inspirace Stmíváním (akorát v dospělejší verzi). Možná už jsem toho přečetla dost a jsem rozmlsaná, ale i tu erotiku jsem si představovala mnohem peprnější, a že na to potenciál byl. A bylo do očí bijící, jak byli vlkodlaci vytunění a měli spoustu schopností, zatímco upíři? Slabí chudáci, jejichž jediná výhoda tkvěla v pití krve a telepatii - ani toho netopýra neuměli. Ale nápad s uzlem se mi líbil a nádherná obálka také.

1 26.12.2024

Hodně jsem váhala, jak Turnus ohodnotit. Nakonec mu dávám stejný počet jako Silu, i když se mi subjektivně líbil mnohem méně. Jenže tohle je úplně jiná knížka. Jde o zajímavý průřez časovou linií existence sil v kombinaci s psychologickým románem. Neočekávejte žádnou akci ani přímá a jednoduchá vysvětlení, ale zpověď člověka, kterého využili pro uskutečnění nepředstavitelné tragédie a který se nyní snaží zjistit (zároveň se čtenářem), co je ta výsledná pravda a co naopak jeho představivost. Tenhle detektivní prvek se mi moc líbil a z každé nové informace jsem byla nadšená. Pokud vás ale nebaví spekulovat a hodně si domýšlet jak samotný děj knihy, tak i celkovou zápletku, tak to nebude úplně pro vás. Sonda do duše muže, který je přímo zodpovědný za smrt obrovského množství lidí v rámci většího dobra, se mi také dost líbila, hlavně přerod z absolutně naivního až hloupého člověka, jenž nedokázal ani po milionech náznacích rozeznat, že mu lžou a manipulují s ním, po muže, který se nakonec rozhodne vzít budoucnost lidstva pevně do svých rukou. Každopádně celkově mi Donald moc nesedl, jednoduše to není typický hrdina, a Annu jsem nesnášela už od první zmínky. To naopak Sólo má můj nehynoucí obdiv. Obecně kniha působí správně depresivně, ale zároveň tak nějak ploše, plytce, studeně.. v Silu mi autorův styl vyhovoval, tady jsem s ním však měla problém.

5 23.12.2024

rereading ( > 1x ): Chrám větrů je snad jediný díl krom prvního, který mi i po těch 15 letech od prvního čtení série utkvěl v paměti. A zpětně se tomu vůbec nedivím. Atmosféra v Ochránci Lorda Rahla je vysloveně neutěšená, mrazivá a depresivní. Je až neuvěřitelné, jak moc beznaděje se kolem našich hrdinů stala točí. Zároveň je děj ale návykově napínavý, jelikož prostě chcete vědět, jestli se hrdinové dokáží s nepřízní osudu vypořádat. V téhle části se objevuje spoustu nových postav a s nimi nové zápletky, kde každý hraje svoji úlohu. Opět jsme dostali sadistickou scénu, která ale tentokrát snad poprvé padla na úrodnou půdu a dokázala vyvolat ty správné emoce (i když jde, zase, o násilí na ženách). A teda také mě fascinuje, jak Richard ani Kahlan nemají sebemenší problém na první dobrou věřit cizím, nedávno příchozím lidem, což vzhledem k tomu, že skoro každá druhá postava je zloun, nedává moc smysl. Po dočtení jsem měla dlouhou dobu velmi nepříjemné pocity, spojené se zneživováním dětí, neustálým strachem a s totální beznadějí. Druhá část Proroctví císaře za mě zcela nedostála svému názvu, protože kruci, už chci víc císaře! Jinak byl ale díl nejlepší ze všech a stojím si za tím, že v tomto bodě měl autor sérii skončit. Historie Chrámu větrů sice byla hodně chaoticky napsaná, ale vyvážil mi to zbytek děje. Goodkind uměl velice dobře pomalu budovat napětí a v této druhé polovině příběh vygradoval neskutečným způsobem (mor, Drefan, Chrám větrů, Clarissa s Nathanem, který měl všechno do puntíku promyšlené). Ještě že to vyvažovaly vtipné a klidné epizodky se Zeddem a Annou. Celkově se mi moc líbí přerod Richarda z naivního kloučka na ultra kladného OP hrdinu. Dokonce se s Kahlan už nejspíš naučili komunikovat svůj vztah, a tak je závěr nádherně pohádkový. A jaktože jim Grač nepřiletěl gratulovat? :)

P.S. Ale ten překlad? Lesní rádce?? Co to jako je, nějaký elf, nebo ekolog? Proč ne prostě zálesák? Šmarja. A takových nesmyslů tam bylo plno.

12.12.2024

Tajemství je nádherná knížečka, která s lehkostí a s autorčiným osobitým humorem doplňuje Kouzla. Kouzla se mi líbila neskutečně, ale četla jsem je před nějakou dobou a už si z nich příliš nepamatovala. Asi i proto jsem si při čtení Tajemství občas připadala dost zmateně a s pocitem, že je pro mě text chaotický, a na několika místech se mi hůř orientovalo v ději. Pořád platí, že hlavní trojice je prostě perfektní a autorka má skvělé nápady. Z knihy přímo dýchala kouzla a magie (ve srovnání s Bylo nebylo jedno zlomené srdce, kde to bylo dost na sílu) a bylo tam několik vynikajících momentů (bitva s očarovaným oblečením nebo rozhovory se Silasem). Nicméně jsem doufala, že se dozvíme odpovědi na otázky z předchozí knihy, ale bohužel otázek spíš přibylo. A z tohoto důvodu mě knížka vůbec neuspokojila. A ten konec mezi Elizabeth, Nathanielem a noname klukem? To bylo extrémně divné a nepatřičné. Ještěže následoval epilog z pohledu Silase. A co si budem, o Silasovi (a ještě z jeho pohledu) bych si mohla číst celé dny.

1 07.12.2024

rereading ( > 1x ): První část Krvavé církve (Inkvizitor) byla zatím nejslabší a dost jsem se, oproti předchozím dílům, nudila. Připravuje se v ní půda pro dalšího mrazivě geniálního záporáka, ale opravdový Inkvizitor se v ní mihl jen na chvíli. Obě linky, Richardova i Vernina, jsou poměrně zdlouhavé, pomalé a vesměs se v nich nic moc neděje. A nejvíc mi vadili chybějící Zedd s Kahlan, která je dle mého nejzajímavější postava. Tím spíš je nový překlad Matka Vyznavačka (jako kdyby měla vlastní sektu, nebo tak něco) jako pěst na oko, zlatá Matka Zpovědnice. Naštěstí se v druhé polovině (Pekelná bible) Kahlan se Zeddem již objevují a děj hned dostává dravější spád. Moc mě bavil Richard objevující Čarodějův hrad, naopak Anna s Nathanem mě vyloženě rozčilovali a Grač byl roztomilý jako vždy. Celkem mi unikala úloha mriswithů a moc mi nedávala smysl. Také mě celkem mrzelo, jak málo prostoru nakonec dostali Brogan s Lunetou. V samotném závěru se všechny cesty krásně protly a zapadlo to do sebe. Jen doufám, že Kahlan s Richardem spolu vydrží delší dobu, už si to zaslouží :) No a jsem zvědavá, co v dalších dílech předvede císař, kromě vyvolávání strachu skrze (už očekávaného) násilí na ženách.

07.12.2024

Já nevím, proč si to dělám. Četla jsem předchozí Po evropských stezkách a skoro jsem to zahodila, takže nechápu, proč jsem si koupila další. Asi proto, že Lucku ráda sleduju na instagramu a tam to prostě umí. A tak tahle kniha byla jakýsi můj guilty pleasure. Takže.. na jednu stranu je to strašné čtení. Popisovat den po dni bylo velmi špatné rozhodnutí a navíc se ani nejedná o cestopis, jakož o průvodce večerkami, hospodami, restauracemi, který obsahuje detailní (každodenní!) popisy jídla, co dokázala zpucnout. Do toho neustálé stěžování na asfalt (tak nezlobte se na mě, ale já když někam jdu, tak si plánuju trasu tak, aby se mi líbila, a ne abych plnila nějaký přesně nastavený plán - což si uvědomila v závěru, kdy hodonínsko prakticky přeskočila) a komáry (mám s sebou předem vyzkoušené repelenty + vonné tyčinky); extrémní nadužívání zdrobnělin (já sice miluju zdrobněliny, ale abych je dávala do každé druhé věty?) a slova "zalžičkování, zapuclíkování" ve mně vyvolávala odpor. Lucku jsem obdivovala, že si jde sama tvrdě za svým snem, jenže jak zjistíme, "sama" téměř nikdy není. Což samozřejmě není nic proti ničemu (já se taky bojím trekovat sama, ale nemám tolik známých s volným časem, kteří by chodili se mnou), ale trochu mi to změnilo celkový pohled. Také bych změnila nicneříkající fotky (které jsou všechny jako přes kopírák), protože ani stopadesáté zírání na Lucčin a Marvisův obličej (i když jsou oba krásní) nám o dané lokalitě vůbec nic neřeklo. Jinak z marketingového hlediska je kniha výborný tah, jelikož spousta čtenářů se jistě těšila na "tu svou domáckou" část přechodu. I přes všechno mi tento díl přišel o dost lepší než předchozí, protože se Lucka dost zlepšila v cestovním popisu (nebo to bylo jen skrz to, že člověk to u nás zná a umí si to lépe představit?), a někde dokonce vyjmenovala specifickou flóru a faunu. A i přes všechny neduhy a mnohdy trapný humor.. je to takové lidské. A člověk někdy prostě potřebuje číst o tom, že i druhým se dějí nepříjemnosti, nebo že se cítí naprd, nebo že se jim zrovna nic nechce. Nebo naopak číst o tom, že existují lidé, kteří jsou nezištní, pomohou vám v jakékoliv situaci a rozzáří váš den. A o tom to je.

8 30.11.2024

rereading ( >1x ): Ale jo, druhý díl je o dost lepší, než ten první. V Kameni slz jsme hned vrženi do děje, jsme právě tam, kde skončilo První čarodějovo pravidlo, a sledujeme zcela logické zkomplikování zápletky. Také jsem dostala vysvětlení několika věcí, na které jsem si u prvního dílu stěžovala. Sestry světla a temnoty mě dost bavily (sestra Verna výborná a sestry temnoty vnášely vskutku mrazivou atmosféru), stejně jako tajemný prorok Nathan a navrátivší se Darken Rahl. Platí, že autor umí udělat záporáky tak nepříjemné, že vám bude vstávat husí kůže. Skvělí a hodně emotivní byli i Zedd s Adie (a Grač!). A musím říct, že i když byli Richard s Kahlan znovu oddělení, jejich cesty byly srovnatelně napínavé a po překonání zdlouhavějšího začátku čtenář jenom hltá stránky a trne, jak si hrdinové s tak velkou nepřízní osudu dokážou poradit. Co se týče záporů, moc jsem nepochopila zase absolutně nesmyslný konflikt Richard x Kahlan, jsou neskutečně trapní s tím, jak mezi sebou navzájem neumí řešit vztahové problémy. Opět jsme se také nevyhnuli zbytečně sadistickým částem a pomalu začínáme nahlížet pod pokličku, kde se zřejmě skrývá autorova, minimálně nechuť, k ženám. A vím, že to byl ještě slabý odvar. Ale i tak pořád platí, že pro mne je série podivně návyková a hned jdu na další díl.

21.11.2024

Přiznám se, že jsem lehce rozpačitá. Anotace mi slibovala celkem bombu. A na jednu stranu se mi to líbilo moc - snaha vytvořit moderní pohádku, boží překlad, originální nápad s osudníky, vysloveně kouzelná atmosféra a styl podobný Neilu Gaimanovi (při čtení jsem si mockrát vzpomněla na Hvězdný prach). Na druhou stranu ovšem... překombinovaný děj byl dost na škodu (např. část se Zmatkem byla jednoduše zbytečná, ačkoli zábavná), pro mne nepochopitelné ukončení ve zvláštním okamžiku, avizovaný dějový zvrat se nekonal (nebo já jsem ho tam aspoň nenašla), a i když byl styl psaní gaimanovský, pro mě osobně to bylo dost na škodu v souvislosti s postavami. Všechny mi připadaly ploché, dialogy byly zvláštně plytké a největší kámen úrazu pro mě byl, že jsem při čtení necítila žádné emoce, a to ani ve chvílích, kdy byly obzvlášť potřeba. A samotná Evangelína byla navíc hrozná postava (ano, účelově), ale nedokázala jsem se na ni vůbec napojit. Jo a v neposlední řadě mi zápletka s oblouky připomněla Aelin od SJM.
Upřímně, i když to po delším čase byla příjemná změna oproti všem generickým YA poslední doby a kniha mě rozhodně zaujala, nebudu lhát, nevím, jestli si další díl přečtu.

2 20.11.2024

Pro mne jako pro totálního laika byla publikace užitečná, nicméně existují i mnohem čtivější a obsáhlejší tituly (Průvodce pasivním investováním od Rozbitého prasátka).

20.11.2024

Úsvit onyxu udeřil na moji estetickou strunu. Okamžitě mě zaujalo sice jednoduché, ale velmi originální pojetí světa, který byl velmi dobře popsán a vyvolával příjemné pocity. Do toho fráze typu "do šutru", nad nimiž jsem se upřímně zasmála, a kniha mě měla v hrsti. Začalo to výborně, pak to dost připomínalo Ranhojičku (on samotný děj není bůhvíjak originální) a závěr byl pro mě osobně kamenem úrazu. Ale v porovnání s Bezmocnou se mi tady strašně líbila romance, nepřišla mi na sílu, všechno bylo tak přirozené a sexy a Kane byl doslova božský. Arwen byla úžasná a inspirativní, s její povahou jsem se hned ztotožnila - nebyla jako jiné nabušené hrdinky, ale úplně normální holka, která se vypracovala překonáváním svých obav a strachů. Také se mi líbili všichni členové Arweniny rodiny s Daganem, naopak Mari mě vůbec nezaujala a nevěřila jsem jí ani nos mezi očima. Závěr byl zbytečně apokalyptický a přehnaný, k celkovému ději se nehodil. Ale uvidíme, jak se to dál vyvine, určitě budu ve čtení pokračovat. Snad druhý díl nezklame.
P.S. Jediné, co mi vysloveně vadilo, bylo jméno Arwen. Co je na tom těžkého, si vymyslet vlastní originální jméno? Co je to za módu, dávat ikonická jména YA hrdinům (viz také Torin z Mrazu)? Ach jo.

3 16.11.2024