Scheron přečtené 64

Chrám větrů 2011, Terry Goodkind

rereading ( > 1x ): Chrám větrů je snad jediný díl krom prvního, který mi i po těch 15 letech od prvního čtení série utkvěl v paměti. A zpětně se tomu vůbec nedivím. Atmosféra v Ochránci Lorda Rahla je vysloveně neutěšená, mrazivá a depresivní. Je až neuvěřitelné, jak moc beznaděje se kolem našich hrdinů stala točí. Zároveň je děj ale návykově napínavý, jelikož prostě chcete vědět, jestli se hrdinové dokáží s nepřízní osudu vypořádat. V téhle části se objevuje spoustu nových postav a s nimi nové zápletky, kde každý hraje svoji úlohu. Opět jsme dostali sadistickou scénu, která ale tentokrát snad poprvé padla na úrodnou půdu a dokázala vyvolat ty správné emoce (i když jde, zase, o násilí na ženách). A teda také mě fascinuje, jak Richard ani Kahlan nemají sebemenší problém na první dobrou věřit cizím, nedávno příchozím lidem, což vzhledem k tomu, že skoro každá druhá postava je zloun, nedává moc smysl. Po dočtení jsem měla dlouhou dobu velmi nepříjemné pocity, spojené se zneživováním dětí, neustálým strachem a s totální beznadějí. Druhá část Proroctví císaře za mě zcela nedostála svému názvu, protože kruci, už chci víc císaře! Jinak byl ale díl nejlepší ze všech a stojím si za tím, že v tomto bodě měl autor sérii skončit. Historie Chrámu větrů sice byla hodně chaoticky napsaná, ale vyvážil mi to zbytek děje. Goodkind uměl velice dobře pomalu budovat napětí a v této druhé polovině příběh vygradoval neskutečným způsobem (mor, Drefan, Chrám větrů, Clarissa s Nathanem, který měl všechno do puntíku promyšlené). Ještě že to vyvažovaly vtipné a klidné epizodky se Zeddem a Annou. Celkově se mi moc líbí přerod Richarda z naivního kloučka na ultra kladného OP hrdinu. Dokonce se s Kahlan už nejspíš naučili komunikovat svůj vztah, a tak je závěr nádherně pohádkový. A jaktože jim Grač nepřiletěl gratulovat? :) P.S. Ale ten překlad? Lesní rádce?? Co to jako je, nějaký elf, nebo ekolog? Proč ne prostě zálesák? Šmarja. A takových nesmyslů tam bylo plno.... celý text

Tajemství domu Thornů 2023, Margaret Rogerson

Tajemství je nádherná knížečka, která s lehkostí a s autorčiným osobitým humorem doplňuje Kouzla. Kouzla se mi líbila neskutečně, ale četla jsem je před nějakou dobou a už si z nich příliš nepamatovala. Asi i proto jsem si při čtení Tajemství občas připadala dost zmateně a s pocitem, že je pro mě text chaotický, a na několika místech se mi hůř orientovalo v ději. Pořád platí, že hlavní trojice je prostě perfektní a autorka má skvělé nápady. Z knihy přímo dýchala kouzla a magie (ve srovnání s Bylo nebylo jedno zlomené srdce, kde to bylo dost na sílu) a bylo tam několik vynikajících momentů (bitva s očarovaným oblečením nebo rozhovory se Silasem). Nicméně jsem doufala, že se dozvíme odpovědi na otázky z předchozí knihy, ale bohužel otázek spíš přibylo. A z tohoto důvodu mě knížka vůbec neuspokojila. A ten konec mezi Elizabeth, Nathanielem a noname klukem? To bylo extrémně divné a nepatřičné. Ještěže následoval epilog z pohledu Silase. A co si budem, o Silasovi (a ještě z jeho pohledu) bych si mohla číst celé dny.... celý text

Krvavá církev 2010, Terry Goodkind

rereading ( > 1x ): První část Krvavé církve (Inkvizitor) byla zatím nejslabší a dost jsem se, oproti předchozím dílům, nudila. Připravuje se v ní půda pro dalšího mrazivě geniálního záporáka, ale opravdový Inkvizitor se v ní mihl jen na chvíli. Obě linky, Richardova i Vernina, jsou poměrně zdlouhavé, pomalé a vesměs se v nich nic moc neděje. A nejvíc mi vadili chybějící Zedd s Kahlan, která je dle mého nejzajímavější postava. Tím spíš je nový překlad Matka Vyznavačka (jako kdyby měla vlastní sektu, nebo tak něco) jako pěst na oko, zlatá Matka Zpovědnice. Naštěstí se v druhé polovině (Pekelná bible) Kahlan se Zeddem již objevují a děj hned dostává dravější spád. Moc mě bavil Richard objevující Čarodějův hrad, naopak Anna s Nathanem mě vyloženě rozčilovali a Grač byl roztomilý jako vždy. Celkem mi unikala úloha mriswithů a moc mi nedávala smysl. Také mě celkem mrzelo, jak málo prostoru nakonec dostali Brogan s Lunetou. V samotném závěru se všechny cesty krásně protly a zapadlo to do sebe. Jen doufám, že Kahlan s Richardem spolu vydrží delší dobu, už si to zaslouží :) No a jsem zvědavá, co v dalších dílech předvede císař, kromě vyvolávání strachu skrze (už očekávaného) násilí na ženách.... celý text

151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem 2023, Lucie Kutrová

Já nevím, proč si to dělám. Četla jsem předchozí Po evropských stezkách a skoro jsem to zahodila, takže nechápu, proč jsem si koupila další. Asi proto, že Lucku ráda sleduju na instagramu a tam to prostě umí. A tak tahle kniha byla jakýsi můj guilty pleasure. Takže.. na jednu stranu je to strašné čtení. Popisovat den po dni bylo velmi špatné rozhodnutí a navíc se ani nejedná o cestopis, jakož o průvodce večerkami, hospodami, restauracemi, který obsahuje detailní (každodenní!) popisy jídla, co dokázala zpucnout. Do toho neustálé stěžování na asfalt (tak nezlobte se na mě, ale já když někam jdu, tak si plánuju trasu tak, aby se mi líbila, a ne abych plnila nějaký přesně nastavený plán - což si uvědomila v závěru, kdy hodonínsko prakticky přeskočila) a komáry (mám s sebou předem vyzkoušené repelenty + vonné tyčinky); extrémní nadužívání zdrobnělin (já sice miluju zdrobněliny, ale abych je dávala do každé druhé věty?) a slova "zalžičkování, zapuclíkování" ve mně vyvolávala odpor. Lucku jsem obdivovala, že si jde sama tvrdě za svým snem, jenže jak zjistíme, "sama" téměř nikdy není. Což samozřejmě není nic proti ničemu (já se taky bojím trekovat sama, ale nemám tolik známých s volným časem, kteří by chodili se mnou), ale trochu mi to změnilo celkový pohled. Také bych změnila nicneříkající fotky (které jsou všechny jako přes kopírák), protože ani stopadesáté zírání na Lucčin a Marvisův obličej (i když jsou oba krásní) nám o dané lokalitě vůbec nic neřeklo. Jinak z marketingového hlediska je kniha výborný tah, jelikož spousta čtenářů se jistě těšila na "tu svou domáckou" část přechodu. I přes všechno mi tento díl přišel o dost lepší než předchozí, protože se Lucka dost zlepšila v cestovním popisu (nebo to bylo jen skrz to, že člověk to u nás zná a umí si to lépe představit?), a někde dokonce vyjmenovala specifickou flóru a faunu. A i přes všechny neduhy a mnohdy trapný humor.. je to takové lidské. A člověk někdy prostě potřebuje číst o tom, že i druhým se dějí nepříjemnosti, nebo že se cítí naprd, nebo že se jim zrovna nic nechce. Nebo naopak číst o tom, že existují lidé, kteří jsou nezištní, pomohou vám v jakékoliv situaci a rozzáří váš den. A o tom to je.... celý text

Kámen slz 2009, Terry Goodkind

rereading ( >1x ): Ale jo, druhý díl je o dost lepší, než ten první. V Kameni slz jsme hned vrženi do děje, jsme právě tam, kde skončilo První čarodějovo pravidlo, a sledujeme zcela logické zkomplikování zápletky. Také jsem dostala vysvětlení několika věcí, na které jsem si u prvního dílu stěžovala. Sestry světla a temnoty mě dost bavily (sestra Verna výborná a sestry temnoty vnášely vskutku mrazivou atmosféru), stejně jako tajemný prorok Nathan a navrátivší se Darken Rahl. Platí, že autor umí udělat záporáky tak nepříjemné, že vám bude vstávat husí kůže. Skvělí a hodně emotivní byli i Zedd s Adie (a Grač!). A musím říct, že i když byli Richard s Kahlan znovu oddělení, jejich cesty byly srovnatelně napínavé a po překonání zdlouhavějšího začátku čtenář jenom hltá stránky a trne, jak si hrdinové s tak velkou nepřízní osudu dokážou poradit. Co se týče záporů, moc jsem nepochopila zase absolutně nesmyslný konflikt Richard x Kahlan, jsou neskutečně trapní s tím, jak mezi sebou navzájem neumí řešit vztahové problémy. Opět jsme se také nevyhnuli zbytečně sadistickým částem a pomalu začínáme nahlížet pod pokličku, kde se zřejmě skrývá autorova, minimálně nechuť, k ženám. A vím, že to byl ještě slabý odvar. Ale i tak pořád platí, že pro mne je série podivně návyková a hned jdu na další díl.... celý text

Bylo nebylo jedno zlomené srdce 2024, Stephanie Garber

Přiznám se, že jsem lehce rozpačitá. Anotace mi slibovala celkem bombu. A na jednu stranu se mi to líbilo moc - snaha vytvořit moderní pohádku, boží překlad, originální nápad s osudníky, vysloveně kouzelná atmosféra a styl podobný Neilu Gaimanovi (při čtení jsem si mockrát vzpomněla na Hvězdný prach). Na druhou stranu ovšem... překombinovaný děj byl dost na škodu (např. část se Zmatkem byla jednoduše zbytečná, ačkoli zábavná), pro mne nepochopitelné ukončení ve zvláštním okamžiku, avizovaný dějový zvrat se nekonal (nebo já jsem ho tam aspoň nenašla), a i když byl styl psaní gaimanovský, pro mě osobně to bylo dost na škodu v souvislosti s postavami. Všechny mi připadaly ploché, dialogy byly zvláštně plytké a největší kámen úrazu pro mě byl, že jsem při čtení necítila žádné emoce, a to ani ve chvílích, kdy byly obzvlášť potřeba. A samotná Evangelína byla navíc hrozná postava (ano, účelově), ale nedokázala jsem se na ni vůbec napojit. Jo a v neposlední řadě mi zápletka s oblouky připomněla Aelin od SJM. Upřímně, i když to po delším čase byla příjemná změna oproti všem generickým YA poslední doby a kniha mě rozhodně zaujala, nebudu lhát, nevím, jestli si další díl přečtu.... celý text

Úsvit Onyxu 2024, Kate Golden

Úsvit onyxu udeřil na moji estetickou strunu. Okamžitě mě zaujalo sice jednoduché, ale velmi originální pojetí světa, který byl velmi dobře popsán a vyvolával příjemné pocity. Do toho fráze typu "do šutru", nad nimiž jsem se upřímně zasmála, a kniha mě měla v hrsti. Začalo to výborně, pak to dost připomínalo Ranhojičku (on samotný děj není bůhvíjak originální) a závěr byl pro mě osobně kamenem úrazu. Ale v porovnání s Bezmocnou se mi tady strašně líbila romance, nepřišla mi na sílu, všechno bylo tak přirozené a sexy a Kane byl doslova božský. Arwen byla úžasná a inspirativní, s její povahou jsem se hned ztotožnila - nebyla jako jiné nabušené hrdinky, ale úplně normální holka, která se vypracovala překonáváním svých obav a strachů. Také se mi líbili všichni členové Arweniny rodiny s Daganem, naopak Mari mě vůbec nezaujala a nevěřila jsem jí ani nos mezi očima. Závěr byl zbytečně apokalyptický a přehnaný, k celkovému ději se nehodil. Ale uvidíme, jak se to dál vyvine, určitě budu ve čtení pokračovat. Snad druhý díl nezklame. P.S. Jediné, co mi vysloveně vadilo, bylo jméno Arwen. Co je na tom těžkého, si vymyslet vlastní originální jméno? Co je to za módu, dávat ikonická jména YA hrdinům (viz také Torin z Mrazu)? Ach jo.... celý text

Šťastně až navěky? 2023, F. T. Lukens

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Prvotní nápad nasimulování klasického rpgéčka mě sice dost pobavil, ale to bylo tak všechno, protože různorodé typy postav a neobvykle umístěný začátek děje v časové ose byl tak jediné, co z toho nakonec zbylo. A popravdě podle stylu psaní (může to být ale i překladem) jsem měla pocit, že knížku vygenerovala AI. Chaotické, monotónní, bez emocí, nesmyslná zápletka. Matt mě absolutně nepřesvědčil, že by z jeho strany byly nějaké city, spíš naopak. A Arek podle svých slov Matta sice bláznivě miloval, ale stejně tak ho vzrušovali všichni ostatní (doslova všichni). Co se týče těch Ostatních, tak jejich postavy byly naprosto ploché, ničím ději nepřispívali, a i když v žádném případě nejsem žádný "fob", přišlo mi přinejmenším zvláštní, jak bylo v knížce X párů a pouze jeden z nich byl hetero. A tolik proklamovaný humor? Žádný. Zasmála jsem se hned v první kapitole na začátku, která měla ještě potenciál. Nedoporučuji.... celý text

První čarodějovo pravidlo 2019, Terry Goodkind

rereading ( >1x ): Sérii Meče pravdy jsem četla, když jsem chodila na základku. Vzpomínám si, že ve mně tehdy zanechala vcelku silný dojem, ne-li až trauma. Byla jsem zvědavá, jak moc se mé dojmy budou lišit, když si dám rereading o 15 let později - a prozatím se to o moc nezměnilo. Ač se v první části téměř nic neděje, tak pro mě byla až nepochopitelně návyková, což mi teda celkem vadí, vzhledem k tomu, co jsem si o autorovi pozjišťovala. A ano, i když je Zlověstný mág jenom předehra k pozdějším situacím, ve kterých se autor sadisticky vyžívá, už i tady jsou jejich drobné náznaky (přehnané sexualizování Kahlan, Zeddova čarodějná skála, rituál s chlapcem, rituál ve vesnici bahňáků). Do toho nepochopitelné myšlenkové pochody obzvláště Kahlan, nekonečné cestování tam a zpátky (přechod přes Hranici zabral několik stran, ale když se R pak vracel zpět a pak přes ni šli znova, tak byl celý tento proces popsán cca ve dvou větách) a velice jednoduchá zápletka. Některé nápady jsou však velmi povedené (červené ovoce, stavěcí mouchy, koncept zpovědnic). Druhá část je pak výrazně akčnější a autorova úchylka se začíná naplno projevovat, přičemž, spoiler, se bude v dalších dílech zdůrazňovat víc a víc. Mluvím samozřejmě o nejkontroverznější pasáži Richard x Denna. Na brutalitu jsem zvyklá z jiných knih, takže o ni mi nejde, ale je to naprosto nerealistické - pokud si R opravdu prošel implikovaným sadistickým zneu****ním, tak ho to vůbec nepoznamenalo, ani se nezamyslel, jestli je vůbec ještě plodný, a naopak mu ještě zcela nesmyslně na Denně se vší vážností záleželo, i když se zlomit nenechal. Samotné ukončení Schránek Ordenu pak bylo předvídatelné, ale uspokojivé. Největší výtku mám však ohledně Michaela. R mě v samém závěru strašně zklamal tím, že svého bratra sice odsoudil, ale nebyl schopen ho vlastnoručně popravit; namísto něj to musel udělat někdo druhý. Richarde, jsi zbabělec nejhlubšího zrna. Jinak jsem zvědavá, jestli se v dalších dílech objeví Violet, Scarlet, nebo i Darken Rahl. Ohledně těchto všech mi to přišlo celkem neuzavřené.... celý text

Bezmocná 2024, Lauren Roberts

Budu opakovat x komentářů přede mnou. Bezmocná cílí spíše na mladší čtenáře, kteří si ještě nestihli přečíst klasiky typu Hunger games, Rudá královna, Selekce, Divergence apod. Obzvlášt první dva zmíněné tituly byly v knize až příliš vidět. A to ani nezmiňuji finální Bludiště, které jako by z oka vypadlo tomu v Ohnivém poháru. Proto mě také asi nejvíce bavila první část, ještě než se Paedyn dostala do paláce. Dostávám se k tomu, že Paedyn jako taková mě bavila. Bavil mě i Kai. Každý mě ale bavil jedině samostatně. Jakmile však spolu začali interagovat, vůbec to na mě nefungovalo, ba naopak. Chemii jsem mezi nimi začala cítit až v závěru, kdy se k sobě víceméně začali chovat alespoň trochu slušně. A co mi teda přišlo dost zvláštní, že do vražedných očistných zkoušek byli posláni přátelé (ale tak dobře, z diváckého hlediska mi dává smysl sledovat, jak se proti sobě bývalí přátelé, kteří spolu vyrůstali, obrací a zabíjí se), ale že tam poslali i příbuzné? Napětí se tím rapidně snížilo, protože hned v prvních chvílích bylo naznačeno, že s Kaiem mají jeho bratři i sestřenice moc pěkný vztah. To jsem tedy nepochopila. Druhý díl asi číst budu, ale jen kvůli mladému králi, který z toho všeho tradičně vyšel nejhůř. Jinak mými oblíbenci jsou Eso a Adena, oba byli výborné okořenění. Fav koment: Adyrosie... celý text

Průvodce pro pasivní investování: Od Rozbitého prasátka 2022, Jakub Dvořák

Lituji, že jsem si ji nepořídila už dřív, a také lituji, že jsme na gymplu o investování neslyšeli ani ň. Tahle knížka by měla být na školách povinnost! Autor má opravdu dar slova, jelikož dokázal dané téma jednoduše, ale poměrně podrobně vysvětlit, a navíc to jako bonus bylo velmi čtivé. Na konci sice bylo lehce cítit, že je autor sponzorován Portu, ale vem to čert - publikace mi předala tolik jiných důležitých informací, že mi to ani trochu nevadilo. :) Byla zábavná, byla vzdělávací, ale hlavně byla konkrétní. Budu doporučovat.... celý text

Nedokončené příběhy 2003, J. R. R. Tolkien

Nedokončené příběhy už z principu nejdou objektivně hodnotit. Jde o dílo určené vyloženě Tolkienovým fajnšmekrům, jelikož na způsob encyklopedických dodatků z Návratu krále mapuje samotný vývoj Tolkienových myšlenek o jeho neskutečně propracovaném světě. Jde o vyloženě fascinující knihu a při čtení pochopíte, proč je Tolkien tak uctívaný (právem). Nedokončené příběhy nedoporučuji, pokud jste nečetli Silmarillion, a pokud jste nečetli ani Pána prstenů, nebo dokonce ani Hobita, pak je nedoporučuji už vůbec. Jde o velmi náročnou četbu, ale každý tolkienolog si tam najde něco pro sebe - mě spíš vyhovoval Třetí věk, moc jsem si užila pojednání o čarodějích i palantírech a vysloveně jsem se bavila nad jednáním Gandalfa s Thorinem. Ale zaujaly mě i části o Galadriel nebo o námořníkově ženě.... celý text

Mráz 2024, C. N. Crawford

V podstatě nemám moc co dodat, jelikož do písmene souhlasím s komentářem níže od Cara.17. Neskutečná spatlanina všeho možného, a i když to ve výsledku byla zábavná jednohubka, po naprosto příšerně napsaném začátku jsem se musela rozhodovat, jestli má cenu ve čtení pokračovat. A nebezpečný turnaj? Pro naplnění očekávání tohoto tématu doporučuji spíš Zmiji a křídla noci, Mráz slovo "turnaj" viděl tak maximálně z okénka vlaku. Obvykle série přečtu celé, ale tady pokračování nevyhledám.... celý text

Králova klec 2017, Victoria Aveyard

I když souhlasím s komentáři níže, že se v konečném důsledku v knize nic moc nedělo, pořád mi to strašně sedne. Autorčin styl psaní je očividně moje krevní skupina, neskutečně jsem si to užila. Stále si stojím za tím, že je Mare výborně napsaná hrdinka, a tady to navíc skvěle okořenil vhled ostatních postav. Nejsem fanynka Cameron ani Evangeliny, ale kromě udržení přehledu o ději tam sloužily i jako dokreslení Mareiny osobnosti, tak, jak ji vnímá okolí. Také mě moc mile překvapil Kilorn, jak Mare dával prostor, romantický vztah si nevynucoval a ještě se sblížil s Calem - působí tak už hodně dospěle. Maven i Cal udržují laťku stále vysoko a princezna Iris byla příjemným osvěžením. No a závěr mi roztrhal srdce na kousíčky. Doufám v happy end, ale dle naladění série mám dojem, že bude spíše hořkosladký.... celý text

Vulva není vagína 2023, Kamila Žižková

Co bych dala za tenhle titul (nebo nějaký podobný) v době, kdy jsem byla malá a máma mi nedokázala intimní témata vysvětlit tak, abych je pochopila. Na druhou stranu, pokud jste alespoň trochu dávali pozor v biologii na základce nebo na střední, asi těžko v knize najdete něco, co by vás mohlo překvapit. Ale i přes to cením autorku za osvětu.... celý text

Železný plamen 2024, Rebecca Yarros

I když opravdu nemám ráda témata rebelií a vzpour, čtení této krásné bichličky jsem si užila. Naštěstí nás autorka neochudila o studentské prostředí, za což má za mě velké plus. Na druhou stranu jsem ale vnímala až moc velkou snahu narvat tam co nejvíce akce. Vzorec psaní se ve druhém díle mění na "jedna kapitola - velká porce nudy, další kapitola - akční sekvence a něčí smrt". Přistihla jsem se, že v "nudných" kapitolách jsem se často do čtení musela nutit. Také jsem přestala dávat pozor na nové postavy (a v dalším díle ocením seznam jmen zároveň s draky a gryfy, protože postav je tam vysloveně hromada a už se mi začínají plést), jelikož byla vysoká šance, že v další kapitole tato postava stejně pro efekt zemře. A i když jsem si dávala rereading Čtvrtého křídla, stejně si zaboha nemůžu vzpomenout, kde jsme v něm poznali Aarica. Také se celkem začínám motat v tom, jak funguje magie; přijde mi, že jakmile má autorka něco vysvětlovat, je to chaotické a zmatečné. Ale abych jen nekritizovala - první část ve škole s Varrishem se mi líbila moc, i když zde Xaden dostal jen velmi málo prostoru. O to víc jsem si užívala vedlejší postavy. Do druhé části jsem se musela nutit, ale tam to zase výborně okořenila Catriona. Mimochodem romantická linka mezi našimi hlavními hrdiny sice občas působila dost zvláštně, ve výsledku však nebyla nerealistická. Erotické scény byly srovnatelné s prvním dílem, vkusné a nic přehnaného. Závěr stál opět za to a doufám, že je Yarros podobně jako SJM fanda happyendů. Jo a Andarna? Ta byla bezkonkurenčně nejlepší postava celé knihy. Těším se na pokračování.... celý text

Bílý kosatec 2024, Fabcaro (p)

Přiznám se, že se mi poslední díly od nových autorů moc nelíbily. Děje byly recyklované z předchozích dílů a ani ten inteligentní humor nestál za moc. Ale Fabcaro očividně přinesl svěží vánek a velmi mile překvapil! Neskutečně hravý originální nápad, který chytře odráží dnešní dobu, může směle soupeřit s kultovními díly jako Kotlík nebo Věštec. Je pravda, že samotné finále by zasloužilo větší prostor, přišlo mi uspěchané a prostě slabší. Ale i přes to jsem se hodně bavila a smála už od první stránky. Snad bude Asterix v takto vysoko nastavené laťce pokračovat dále.... celý text

To bylo tvé jméno. 03 2020, Makoto Šinkai (p)

Závěrečný díl mé první manga série, kterou jsem si jako první zvolila právě proto, že jsem znala film. Musím přiznat, že samotný závěr s dospělými hrdiny byl vynikající, lepší než ve filmu, a při čtení posledních stránek jsem tajila dech. Ale momenty, které naopak ve filmu gradovaly nejvíce (shledání dvojice při dvojsvětlí a finále záchrany vesnice), tady vůbec nefungovaly. V celé sérii mi chyběla jakási plynulost a logická návaznost děje - a přitom samotný příběh jako takový je nádherný; snový, romantický a hluboce dojemný. Komiksy mám moc ráda, ale holt člověk má vysokou laťku, když vyrostl na Asterixovi :)... celý text

To bylo tvé jméno. 02 2019, Makoto Šinkai (p)

Dojemné pokračování hlubokého příběhu dvou spřízněných duší. Tento díl má ze všech asi nejvíce akce a také se mi nejvíce líbil. Bohužel pro mě stále platí co u prvního dílu, tedy to, že někdy jsou hrozně zvláštně řešené přechody mezi scénami, a čtenář se pak ztrácí v důsledku ne zcela plynulé návaznosti.... celý text

Křišťálový meč 2016, Victoria Aveyard

Strhujícímu pokračování Rudé královny sice plný počet tentokrát nedám, ale to neznamená, že se mi to nelíbilo - líbilo, a kupodivu moc. Hrozně mě baví styl psaní, který to za mě tahá nahoru, jelikož dějově to není žádná hitparáda. Nejsem fanynka revolucí typu Hunger games, přijdou mi zdlouhavé, předvídatelné a jednoduše nudné. Tady to na mě ale fungovalo. Souhlasím, že první polovina byla horší - ale ta druhá potom vážně stála za to. Cal pořád super, Kilorn taky zatím mile překvapuje a Farley jakbysmet. No a samotná Mare je výborná hrdinka. Mohu ji srovnat s Ranhojičkou, se kterou má Mare mnoho společného, a kde bylo hrdinčino chování nesmyslné už od začátku a byla neskutečně blbě napsaná. U Mare je změna pozvolná, pochopitelná a až mrazivá. A držím jí moc palce, ať si nakonec zvolí správnou stranu.... celý text