Selket komentáře u knih
Milé ilustrace, spousty malých detailů, které děti baví hledat. Kniha má i jakýs takýs příběh, ovšem spíš jde hlavně o to hledání. Doufám, že vyjde i nějaká další.
Taková jednodušší Malaz s prvky steampunku. Moc hezky vykreslené postavy, jasně a srozumitelně vyprávěný příběh plný historie i akce, strukturovaný podobně jako charakteristiky některých bohů. Jasně, některé věci vám dojdou mnohem dřív než hlavní hrdince, ale to je jen taková malichernost. Moc se mi to líbilo a chci víc!
Velice napínavé! Musím obdivovat tu systematickou a profesionální rozkouskovanost příběhu. Klidnou a rozvážnou cestou vás autorka nechává tápat aniž by se sama nechala strhnout. Samozřejmě by se tomu dalo vytknout pár věcí, ale já se nechala strhnout atmosférou.
Dlouho jsem váhala, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Nejspíš něco mezi tím, protože tak do tří čtvrtin knihy jsem si říkala, že je to vážně super! Samozřejmě se tu našlo pár ale - například rozhovory, které působily dojmem, že jsem je četla už tisíckrát jinde, navíc moc nemusím myšlenkové pochody typu: Někdo mi nechal zprávu, že mu jde o život, ale já to policii neřeknu, protože by jí to určitě nezajímalo...na druhou stranu, o čem by to pak bylo, že - ale nakonec šlo o velice zdařilou urban-fantasy s prvky až kingovského hororu. Skvěle stupňované napětí, pozvolně mrazivé odkrývání zápletky, jejíž hlavní gro se mi strašně líbilo. Když jsem se k němu prokousávala skrze šikovně nastrčené náznaky, příjemně mě mrazilo v zátylku, jak se to stává, když už se nemůžete dočkat jak to bude dál. Jenomže!! Ve chvíli, kdy se slovo Policie, začalo měnit ve slovo Police (a jelikož se to stalo asi třikrát, skoro mě napadlo, jestli to není nějaký šílený knihomolský záměr), bylo jasné, že se tomu přestala věnovat nejen korektura, ale moc tomu "nevyvěnovala" pozornost ani sama autorka. Tu nahlavu postavený oslí můstek, tu prozrazení jedné ze zápletek kvůli chybě ve jméně, a najednou se to začalo celé sypat. Wow efekty neměly logické vyústění, akční závěr rozkouskovaný snad úplně náhodně. Šup, šup, šup, aby to už bylo hotové? Alespoň tak to na mě působilo, jakoby se posledních cca 70 stran odevzdávalo na poslední chvíli před tiskem. A to mě tááák mrzí! Mohla to být vážně skvělá kniha. Autorku ovšem úplně neodepisuju, jsem zvědavá na další počin.
Spíš tři a půl hvězdičky. Hezký příběh, líbil se mi styl a atmosféra ročních období i čtyřicátých let, ale tak zhruba v půlce jsem si říkala: Kruci, kromě živelné katastrofy, teroristického útoku a incestu je tam snad každá dramatická situace, jakou lze vymyslet! Jakoby si autorka dělala nějaké bingo: Rakovina - mám, válka - mám, potrat - mám, cizoložství - mám... Podle mě se mohli dvě nebo tři úplně vynechat a na příběhu, který je sám o sobě dostatečně emocionální by tomu moc neubralo. Plus si nejsem úplně jistá úlohou Roberty, alespoň, co se většiny knihy týká. V anotaci je jí věnována polovina a tak jsem zpola očekávala nějaké dva rovnocenné příběhy, ovšem ona je tam jen jako nepříliš výtaný přívěšek a ve většině případů se mi zdálo, že jsou tam kapitoly s ní jen proto, aby natáhly napětí v Dorotheině příběhu. Taková promarněná příležitost...
Kniha má hlavního tahouna a tím je atmosféra. Nejen co se týče popisovaného prostředí, ale hlavně samotné struktury. Nebála bych se tuhle knihu doporučit lidem, kteří se chystají na klasické autory a zatím nenašli odvahu, nebo se bojí, že to nebude jejich šálek kávy. Hrdinové (jejich charaktery) kopírují dilemata a vývoj postav z Maupassanta, Wildea, Zoly, Wellse a dalších. Díky tomu ale také kniha nepřináší nic nového a zapadá do průměru, škoda. Musím přiznat, že originálního Frankensteina jsem nečetla, ale po tomhle se do něj určitě brzy pustím.
Bohužel musím zcela subjektivně konstatovat, že je trojka asi nejslabší ze série. Ano pořád si drží svůj standart, co se týká napínavosti, prostoru pro zamyšlení, bezprostřednosti. Ovšem oproti ostatním dílům má asi nejchudší děj, hlavně s porovnáním s dvojkou. Zvraty, které se tam odehrávají občas trochu vyšumí, nebo jsou postaveny na vachrlatých základech. Spolu s tím se mi moc nezdálo, že by Neuvel zvládl morální a iteligenční vyspělost Ektů. No a Eva...jí zřejmě není devatenáct, ale čerstvých šestnáct a nejspíš dost nezvládá vlastní dospívání. Její výbuchy typu: Nesnáším svoje rodiče a oni mě nechápou, mi dost lezly krkem. I tak musím hodnotit Akta Themis jako jednu z nejlepších sérií, co jsem četla a jestli Neuvel ještě něco zplodí, tak sem s tím!
Jsem ze série opravdu nadšená (podotýkám, že nejsem vyloženě scifař), má to náboj, spád a přeci je tu dost místa na zamyšlení. Forma rozhovorů by mohla navodit dojem, že půjde o jakési odosobnění, ale například scéna v New Yorku mě doslova rozsekala - bylo to jako v nějakém psychedelickém snu. Určitě je tu i několik mínusů, jako je smrt mého oblíbence (ale to je samozřejmě můj problém), malý obsah děje (občas působí jako rozpracovaná povídka), opakování na konci bylo v rámci napětí strašně zdržující a epilog byl jako z jiného světa, ale jak je vidět na mém hodnocení, nic z toho mi to nezkazilo. Já to prostě beru všemi deseti jako zamilovaná - takové, jaké to je.
Nejsem žádný scifař a nejsem si úplně jistá, zda by takového srdcaře kniha nadchla tak jako mě, ale za sebe musím napsat, že je to vážně skvélé a napínavé. Samotné čtení ve mně vyvolávalo asi podobné pocity, jako když sleduju nějaký seriál, u kterého jsem prvně vůbec neplánovala nějaký maraton, ale ve dvě ráno zjistím, že už netrpělivě očekávám další řadu. Tady mám naštěstí druhý díl hned po ruce. Kniha je vystavěná tak, abyste si kladli otázky, na které chcete znát odpovědi a text vám pár odpovědí dá, ale vystaví pár dalších. Autor tak spřádá takovou intrikářskou síť, stejně jako hlavní hrdina knihy (kterého jsem měla ze začátku tendence ignorovat, ale nakonec jsem si ho docela oblíbila). Děje vcelku nebylo moc, něco se dalo předvídat, ale mínusy jsem při čtení vážně nevnímala.
Chtěla jsem si přečíst něco odpočinkového, něco u čeho sice budu vědět, jak to skončí, ale i tak se budu pubertálně uculovat a fandit hlavním hrdinům, ale ne. To se vážně nestalo. Tedy opravdu jsem věděla, jak to dopadne, ale to je asi tak všechno. Nina mě neuvěřitelně štvala, Sebastian otvíral kudlu v kapse. Jejich poruchy paměti a neujasněná osobnost by se možná hodila k hrdinům, kteří mají o deset a více let méně. Jediné, kvůli čemu jsem to nakonec dočetla, byla cukrárna sama. Nakousávala se tu jakási slavná minulost a postupné odhalování starého vzhledu se mi líbilo, ale i tohle vyšumělo do prázdna. A Ten Konec?! Ne, děkuji...
Nuž, není to jednoduché čtení :-) Kniha má několik rovin a určitě jsem nezachytila všechny, takže to nechám na další přečtení. Je tu absurdně tragikomedický road trip za dokonalým místem k sebevraždě, vlnobití témat - od vousů, přes stromy až po Boha - které tvoří velice zajímavou básnickou rovinu, téměř jakoby chtěla dohonit i výklady haiku, filosofická linka, opěvování přírody a pomalosti na pozadí strohého frmolu moderního Japonska, které tam vždy zaskřípe, jakoby tam ani nepatřilo. Při čtení jsem si vybavila knihu Deštník pro tento den (kde má mimochodem hlavní hrdina taky dost divné povolání) a některé úseky mi připomněli Murakamiho. Mimochodem velice trefná obálka!
(SPOILER) Asi prvních 150 stran to na mě působilo dojmem, že si ani autorka není moc jistá, jakou cestou se vlastně chce vydat. Bylo tu hrozné množství zásadních témat (rakovina, ztracený milenec z války, nezdravé vztahy, vězení vs nevina) versus styl, který se snažil působit lehce a nenuceně. Nakonec se ale rozhoupala pro klasickou klišovitou romanci (padouch s temnými pohnutkami, osudový hrdina s nečitelnými emocemi, hrdinka v nesnázích, která nachází sama sebe), ale to mi vůbec nevadilo. Ačkoliv jsem čekala něco ještě trochu lehčího, něco ve stylu Lásky přes internet (snad), tak tohle mi docela sedlo.
Skvělé. Za mě nejlepší: Lesní lišky a poslední tři povídky. Povídky Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti bych snesla klidně i v románové podobě. Doufám, že Paseka, která se do finského podivna už nejednou ponořila, někdy vydá také něco od těchto autorů. Strašně ráda bych si přečetla něco dalšího finskopodivného.
Děj má strukturu HP, konkrétně čtvrtého dílu. Detaily jsou předvídatelné a nejlepší kamarád hlavní hrdinky není zcela rozhodnutý, jakou povahu tedy vlastně má...ALE TO JE ÚPLNĚ JEDNO! Protože tohle už tu dlouho nebylo a já takovéhle věci chci a chci a chci číst! Rozhodně potřebuju další díl, nejlíp do žíly :-D
Hodně uspěchaný konec a halvní hrdinka je dost plochá osoba, ale jinak se to četlo vážně moc hezky. Námět je fantastický, lehce poťouchlý a já tohle fakt můžu.
MItchell mi trochu připomíná impresionisty. Alespoň tedy po přečtení Hybatelů, Atlasu a Hodin. Téma je vlastně nepodstatné, jde vždy o sadu poutavých životních příběhů, nějakým způsobem propojenou, ovšem dojem je pokaždé trochu jiný a svým způsobem jedinečný. Mám to moc ráda, dá se to číst donekonečna! Mám neodbytný dojem, že v polovině autor trochu propadl sebemrskačství, ale i s tím jde o vážně skvělé čtení.
V půlce mi přišlo, že už se autorka začíná opakovat - vždy jsem si mohla být jistá, že to nejdůležitější bude na konci kapitoly - trochu jsem se bála, že mě to ukolébá, ale nakonec se dalo vše zase do pohybu. Atmosféra byla skvělá a při jedné příležitosti mi dokonce dost zatuhlo, což už se mi u knihy nestalo léta. Je fakt, že některá propojení na konci mi přišla domyšlená na poslední chvíli, ale celkově musímuznat, že je to celkem chytrá hororová detektivka.
Začátek mě strašně moc bavil a stránky mi ubíhaly ani nevím jak, ale konec byl dost přitažený za vlasy, možná, že kdyby byl v rámci uvěřitelnosti stejně jako začátek, pak bych nebyla tolik zklamaná.
Postavy jsou vykresleny velice realisticky, vyprávění vtáhne do děje a ke konci hezky vygradováno vybranými událostmi. Příjde mi, že tím, které období ze života Mahlerové autorka vybrala, její románovou verzi určila pouze Mahlerovou přítomností a nic víc, to na mě působí poněkud depresivně. Nemůžu nesrovnat s nedávno čtenou Galou Dalí, která je pojatá z poněkud jiné strany a nevyhnula se ději postaveném na finančních záležitostech, jak to občas u biografických knih bývá. Mimochodem všimla jsem si (a není to problém jen téhle knihy), že v poslední době mají korekce dost problém rozlišovat slova Jeho a Svoje a nechávají je tam tak pitomě, že člověk občas ani neví, co tím chtěl autor vlastně říci.
Taková hezká jednohubka se spoustou malých odkazů, které zaujmou i dospělé čtenáře. Vlastně jsem ani nečekala, že se mi to bude tolik líbit - první díly bývají vždycky trochu rozpačité. Trochu škoda, že jsou vedlejší postavy málo vykreslené na úkor světa kolem. Ten mi svojí náladou připomněl něco od Gaimana, nebo Knihu ztracených věcí, ovšem prvoplánově pro děti.