Selket komentáře u knih
Kniha podle mě nepřinesla nic moc nového. Stylem zapadne do poválečné tvorby, kterou se autorka rozhodla okořenit velice průměrnou duchařinou, té podle mě dost uškodilo to, že je zmíněna naplno už v anotaci. Občas autentická atmosféra mě ale moc nevytáhla z nudy, kterou knížka spojovala pár napínavých momentů. Hlavního hrdinu jsem z nějakého důvodu nemohla vystát, stejně jako neustálé opakování.
Skvěle to ubíhá. Líbila se mi provázanost, lehký humor, autentičnost dialogů (kterou dost často u českých autorů postrádám) i závěrečné napínání. Ve středu knihy jsem si vzpomněla na Murakamiho a jeho Norské dřevo i zmiňovaný Afterdark. Určitě si od Cimy přečtu i další knihy, pokud je vydá.
Knihu jsem si chtěla přečíst na základě dvou věcí: je to fantasy a část je psána ve druhé osobě. Dostala jsem ale mnohem, mnohem, mnohem víc! Dostala jsem úžasně vrstvený příběh se skvělými nápady a dobře poschovávanými sci-fi prvky (skoro bych si toho v půlce knihy nevšimla, kdybych nedávno nečetla Vesmír plný umění). Autorka pracuje se čtenářem tak, aby nebyl jen pouhým pozorovatelem, aby u knihy přemýšlel, doplňoval si a na základě toho chtěl vědět víc a víc. Souhlasím s názorem, že nejvíc připomíná Malaz, ale nespokojí se jen s jedním žánrem.
Jediné, co mě mrzelo, je, že se korektura občas trochu ztrácela ve sprvném použití přivlastňovacích zájmen, což mě vždycky trochu vykolejilo.
Ze začátku jsem si říkala - jo dobrý, proč ne. Trochu Vašíček, křížený s Cusslerem a špetkou Dana Browna, docela jsem se těšila, co bude dál, ale pak... Nemá být thriller napínavý? Dva podivní ruští agenti, co si v Praze kupují Stalinovy slzy v matriošce, český agent, který je přes veškerou snahu opravdu jen obyčejný policista, unesený kluk, na kterém vám vůbec nezáleží, ostatně stejně jako na jakékoliv jiné postavě, protože příběh tady vypadá jako nějaké nepříliš pevné lepidlo, které má držet pohromadě ty hektolitry informací, které vám autoři lijí na hlavu při jakékoliv příležitosti (můj favorit je asi historie orientální deskové hry, včetně pravidel, když si de jeden z hrdinů koupit kebab). Vlastně mě nakonec ani nezajímalo, jak to skončí.
Na úplném konci mi přišlo, že autorka přepálila zápletku a ani při zpětném pohledu mi to nesedí. Jinak je ale kniha vážně moc dobrá. Odsýpá to a atmosféra i postavy dýchají.
Zápletka: skvělý, atmosféra: skvělý, celkový dojem: no nakonec...jo, ale jo.. Hlavní hrdinka tu určitě plní jen funkci průvodce, protože je plochá ještě víc než vedlejší postavy. Dokonce i ten kocour má větší osobnost, než ona a navíc mě občas dost vytáčela tím, jak hloupě působila (nejspíš kvůli tomu, jak se autorka snažila přímé informace postupně nakousávat) Překlad strašný, plus korektura určitě úplně zklamala - některé věty ani nedávají smysl, asi jakoby vám psal Francouz dopis v češtině a vypomáhal si googlem... To všechno to strašně kazilo. Nicméně musím říct, že je to zatím nejlepší duchařina, jakou jsem četla.
Nejdřív jsem se trochu bála, že autor hned na začátku vyloží všechny trumfy, a pak už to bude jen o bezúčelné honičce, ale ne. Jsou zde všechny prvky dobré postapo sci-fi, místa k zamyšlení, skvělá atmosféra, která sílí spolu s tím, jak se blíží konec. Je vidět, že se autor zabýval scénáři k filmům, i tahle kniha má takovou strukturu. Svižná a napínavá četba.
I já jsem nakonec propadla jednomu z největších fenoménů dnešních dnů, ačkoliv se tomu většinou vyhýbám a Zaklínače jsem četla zároveň se seriálem. Nakonec docela chápu, proč tvůrci seriálu zvolili zrovna tenhle způsob vyprávění (na nějž si většina lidí dost stěžuje, a ano v seriálové podobě je dost zmatečný). Geralt je velice charakterní postava, jen v knize o trochu lidštější, a co se týká knihy samotné, tak musím říct, že napříč jinými svého žánru docela zastarala, alespoň, co do děje prvního dílu. Dnes už mě předělané pohádky opravdu příliš nenadchnou, znám i lepší zpracování. Přesto dávám sérii šanci a brzy se pustím do dalších dílů.
Je to zase něco trochu jiného, má to pro mě skvělou atmosféru, dobře čtivé, ale závěr mě poněkud zklamal. Jakoby to mělo větší potenciál, který nebyl z nějakého důvodu naplněn.
Je to zvláštní, ale u knihy Atlas mraků jsem měla pocit, že si spisovatel věří mnohem míň, než u knihy Hybatelé, kterou vnímám jako neoficiální první předdíl, a která se mi svým zpracováním a poselstvím líbila víc. Trochu to vnímám tak, že na Hybatele spíše navazuje film, než kniha. Jeden z mála počinů, kdy se mi film líbil víc, než kniha.
Knihu jsem strašně dlouho odkládala a nakonec se fakt divila, proč jsem to udělala. Byla jsem nadšená, slova mi pod očima jen klouzala. Miluji zdánlivě poklidné vypravčské počiny se zneklidňujícími detaily. Při čtení jsem si musela vzpomenout na svou oblíbenou Alici Carterovou a její Magické hračkářství nebo Noci v cirkuse.
Zajímavé propojení hollywoodského akčňáku s tajemnou (a možná někdy až strašidelnou) severskou mystičností. Docela mě zaujalo, že ačkoliv je kniha psaná v ich formě, hlavní hrdina hraje ve většině případů druhé až třetí housle. Trochu jsem čekala nějaký vrcholný zvrat, nebo nečekané propojení všech roztříštěných prvků v ději, ale nakonec jsem byla vlastně docela zklamaná, protože to na mě celé působí tak, jakoby autor plánoval nejmíň trilogii. Škoda, těšila jsem se na nového podivnáře, ale zatím musím říct, že mě Jääskeläinen nadchl víc.
Opravdu povedená, napínavá tím správným způsobem - který nutí k neustálému čtení. Ale konec mi přišel docela ufiknutý.
Lepší, určitě lepší než první díl. I když se zdlouhavé odbočky v rozhovorech nijak nezkrátili a duchů podstatně méně, bez větších rolí, mělo to pro mne takvou zvláštní atmosféru, jako nějaký studentský thriller, nebo tak. Těším se na další díl.
Inkarceron je opravdu skvělý nápad na vězení, trochu jsem si při čtení vzpomněla na Lakea a jeho Srdce světa, ovšem u tohohle žánru mám čím dál neodbytnější pocit, že jde vlastně jen o takové rychlokvašky, které sice mají dobrý nápad, ale zpracování už poměrně pokulhává. Příběh ano, nálada ano, ale je tu spousta nedomyšleností a logických chyb, které úplně kazí veškerou návaznost a u mě i začtenost. Za mě: je to určitě tzv. rychlé a místy i napínavé, ale do druhého dílu už se asi nepustím...
Velice hezky zpracované imaginativní myšlenky. Také skvělé zpracování dilematu v hlavě ženy, která má sice hlavu vysoko v oblacích, ale nohama stojí (bohužel) pevně vrytá do země. No a samozřejmě Idea Osobnosti Kandinského, jako člověka, který okouzluje a zve svým charismatem, ale zároveň neotevírá svůj vlastní pocit svobody pro ostatní (vzpomněla jsem si při tom na Most přes navždy). Jedna z nejlepších Metaforických knih, které jsem dosud četla.
No, nenazvala bych to přímo thrillerem, spíš další urban fantasy. Občas trochu protahované rozhovory, které pozastavovaly ten pocit rozjeté akce. Ale čas od času jsem se i zasmála a počítám, že příběh se s dalšími díly vytříbí. Jak už to bývá - první díly jsou v těhle sériích slabší.
K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.
Líbí se mi jak autor pracuje s ženskými postavami. Vždy tajemné a dominantní, jako bohyně pohybující figurkami v pozadí. Co se týká příběhu, konec mě docela překvapil, myslím, že je tu inspirace Startrekem mnohem větší, než se na první pohled zdá.