Selket komentáře u knih
Velice komplexní, zaměřené na detail. Rozhodně to není pro čtenáře, kteří chtějí hned začínat akcí. Všechno tu má svůj čas, který se dělí na dvě roviny - jeden ubíhá dopředu a druhý dozadu (což mě vážně nadchnulo!) a dodává tak románu na dynamice. Musím přiznat, že i když mi pomalé romány nevadí, v půlce jsem si říkala, zda autorka vzala příležitost pevně do rukou? Ale ne, nevzdávejte to, ona má všechno důsledně promyšlené!
Já mám ráda superhrdiny a těšila jsem se na rychlou a napínavou jízdu. Což o to, ono to bylo svižné a místy i napínavé, ale když už od začátku prostě nedokážete pobrat myšlenkové pochody hlavní hrdinky a zhruba prvních 100 stran je jen plno plků a skutek utek, tak se to nadšení pomalu ztrácí. Myslím, že Nova trpí tak trochu tím, čím trpěla trochu víc Levana v Nejkrásnější, a to je neúplnost charakteru. Jistě, Meyer určitě má v hlavě nějakou šablonu toho, jaká tahle holka ve skutečnosti je, ale na papíře se to ztrácí. Abych to upřesnila: Nesnáším Renegáty, protože mi Švábi zabili rodinu (?) - ty jo, oni nejsou zase tak špatný a vlastně se dost snaží - vůbec se nesnaží, jsou to jen tlučhuby, co doma sedí na zadku a nic nedělají - ale možná je mám ráda, protože jsou fakt obětavý... a tak to pokračuje pořád. Myslím, že kdyby se autorka nebála udělat z Novy opravdu, ale opravdu velkou zlodušku hned na začátku (protože pár těch cool záporáckých okamžiků tu opravdu je) tak by jí mohla mnohem plynuleji vyklat a romantická linka by nejspíš taky nevyzněla tak na sílu. Chápu, že to všechno mělo nejspíš souvislost se závěrečným zvratem (který ale pro mě zase tak velký zvrat nebyl...), ale Nova mi většinu knihy přijde jako někdo s poruchou osobnosti a je to hrozně otravné.
Další díly si možná přečtu, ale zase tolik na to nespěchám...
Skvělé! Líbí se mi ta atmosféra, hry s vyprávěním v druhé osobě i nepatrné střípky vložených sci-fi reálií! Jakmile se ponořím, nemohu se vynořit!
Líbil se mi styl, jazyk i humor. Nápad je super, ale místo, aby se v ději všechno zkracovalo a gradovalo, měla jsem zhruba od poloviny pocit, že se brodím v bahně, které je pořád hustší a hustší, až vás úplně zastaví.
Vážně to na mě působilo jako komiks. Komiks bez obrázků, částečně sepsaný Mitchellem. Je tu humor, tragédie, sarkasmus a sem tam něco k zamyšlení, podané tou spravnou formou. Moc se mi to líbilo.
Tahle kniha je opravdu hustě psaná - ne že by šlo o nahuštěný text (i když to je tady taky aktuální), ale spíš o neuvěřitelné množství plkání, zkrz které prosvítají záblesky skvělých nápadů. Když se na ně člověk zaměří, tak chápe čím tahle kniha inspirovala tolik spisovatelů hororu.
Před koncem jsem se trochu začínala bát, že bude závěr stejně uspěchaný, jako u předchozí knihy, ale moje obavy se nevyplnily. Autorka zraje jako víno a už se těším na další její nápady!!
Taková Mitchellovsky netypická "oddechovka", kdo už před tím četl Hodiny z kostí tak bude od začátku poslední kapitoly v obraze a konec velké překvapení nepřinese. Taková povídková nadstavba, řekla bych. Líbilo se mi to.
Hej a to jsem vůbec nečekala! Tuhle knihu jsem dostala zdarma k nákupu a moc jsem se na ní netěšila, ale styl mě hned chytnul. První půlka rozhodně hodně dobrá. Takový SuperSizeMe chlápek s ještě sebedestruktivnějšími sklony, skoro jakoby ho stvořil někdo z Mitchelových hrdinů. Za půlkou jsem si v jeden moment musela říct - Jako vážně? - a proto nedávám plný počet hvězd, i když to závěr nakonec spravil.
Ano! Ale konec mě docela zklamal. Vyvolalo to ve mě pocit: A to je všechno? Možná změním názor, až si přečtu podruhé celou sérii...uvidíme.
Ono se to tváří jako YA s prvky fantasy, ale ve skutečnosti je to psychedelická fantasy s prvky YA. Trochu mi to připomnělo Anihilaci a trochu také některé knihy od Niela Gaimanna, ale rozhodně nemůže být těmihle díly definována. Má v sobě takové milé retro a postavy se podle mě nechovají, jakoby byly už na přelomu dospělosti. Celá instituce spíš zavání střední školou, než univerzitou, ale to může být dané národností autorů. Co mě ale neustále nutilo číst dál, byla ta samá touha po vědění, kterou poháněla Sašu. Skvělé.
Vlastně docela dobré. Propletenec lží a polopravd, skěle zakomponované reálné události. Ivšem celé to působilo spíš jako takové ty dramatizované dokumenty v televizi, nejsem si úplně jistá, zda za to může autor, protože veškerou atmosféru zabil šílený překlad a ještě horší kerektura!! 3 a 1/2 hvězdy.
Erin Morgenstern mi vidí do hlavy. Asi jsme si souzeny, minimálně já a její knihy, protože už Noční cirkus mě chytil na několik let (vlastně mě ještě nepustil) a myslím, že do Bezhvězdného moře se vstupuje odněkud z Výlupkova stanu, ne?
Kniha je spletitá, poetická, imaginativní, komunikuje se čtenářem a prověřuje jeho pozornost. Je mi jasné, že jí budu číst ještě mnohokrát!
Řekněme, že tak tři a půl hvězdičky. Většina lidí tady upozorňovala na pomalý rozjezd, ale to mně tak úplně nevadí, myslím, že začtení trvalo trochu déle jen proto, že jsem si spíš musela zvyknout na míru bláznivin v textu a zapasovat si to do dané reality. Když jsem se do toho dostala, už mi vlastně nic nepřišlo tak podivné. Nakonec Dívka se zvláštními schopnostmi, kterou vychovala náboženská fanatička? Mohlo to, alespoň pro okolí, dopadnout mnohem hůř, že? (Carrie) Jak už tu ale někdo podotknul, tak důvod, proč byla celá kniha sepsána, v příběhu nakonec působí docela rušivě. Proti samotnému beatlesáckému námětu vůbec nic nemám a vlastně se tam hodí, ale obě hlavní dějové linky jsou na sebe velice špatně naroubované a jedna drhne s druhou. Je to škoda, jinak to mělo všechno, co na knihách tohohle typu miluju.
Kdyby měli S. Thomasová, M. Ajvaz a D. Mitchel nějakým způsobem dítě, jmenovala by se Melmoth. No vážně, mě se to líbilo. I když jsou jednotlivé kusy příběhu ne vždy dobře provázané - trochu to na mě působilo, jako natvrdo pospojovaná povídková kniha - a určité věci se neustále opakují (což chápu, že byl záměr, ale mě to trochu vytáčelo), jsem nadšená těmi mrazivými momenty i osudovými příběhy, zase trochu jiným vnímáním českého prostředí...jo, tohle mi sedlo. A jelikož tohle byla pro mě první kniha od autorky, určitě někdy zkusím i jiné.
Vlastně mě to velice překvapilo. Vzhledem k tomu, že kniha vznikla (alespoň co jsem pochopila z poděkování) někde na netu a dotyčná je stále ještě školou povinná, je tenhle megcabbotovský styl docela učesaný a ucelený. Člověk si musí trochu zvyknout na to, že se lepšího propracování Smrťáka nedočkám a na to, že závěr prostě nebude takový jaký by příběhu slušel mnohem víc... Škoda jen, že jsem nedostala nějakou podobnou tragickou pocitovku, jako u 13 důvodů proč, kterou jsem tak trochu očekávala.
Takový průměr, když to přirovnám ke knihám, které jsem hltala, když mi bylo 15,16. Trošku mi to přišlo jako Co bych tam tak ještě vrazil, ale poskládané to nakonec bylo docela hezky, postavy se chovali vcelku odpovídajícím způsobem (až na Helen, tu jsem nějak nemohla vystát), a celkové rozkouskování vedlo k rychlejší četbě i napínavosti. Jen mi možná trochu vadilo, že jsem jako čtenář byla vždy postavena před hotovou věc. Jasně, chápu, že to neměla být detektivka, ale thriler, ale na druhou stranu by trochu překvapení neuškodilo...
Bohové, bohové! Tohle byla jízda! Předchozí dva díly byly neobvykle uchopené urban fantasy, ale tohle mi spíš připomínalo nějaký superhrdinský epos. Samozřejmě, i jako v ostatních dílech, byla spousta věcí, které mi došly dřív, než byly odhaleny, ale i tak jsem potřebovala číst dál a dál, prostě mě to nechtělo pustit, a kdybych měla víc času na čtení, sfoukla bych to určitě za den. Skvěle napsaně! Určitě jedna z top sérií. Škoda, že není víc dílů. Na druhou stranu, v nejlepším se má skončit a tohle byl opravdu epický závěr.
Celková struktura děje mi přišla, jako když někdo vzal HP 4, trilogii Hunger games a sem tam něco z Pána prstenů, hodil to do krabice, zatřásl s tím, a jak to vypadlo, tak to sepsal. Celý nápad mi docela líbil, podle anotace, ovšem musel by to napsat někdo úplně jiný. Do jednotlivých ovládání elementů (kterých bylo tolik, aby to natáhlo děj??) nebyla vložená ani špetka originality, akční scény jsou psané tak zmatečně, že si snad autorka byla naprosto jistá tím, že jí vidíme do hlavy, dilemata postav jsou v průběhu řešena tak, že se sem tam zopáknou, aby někdo nezapomněl, plus řešení jejich postupu v ději připomíná Hightowerův nácvik hodu slzného granátu (Vlítlo to tam nebo ne?), protože na řešení, jak postoupit z bodu a do bodu b autorka nejspíš přišla až ve chvíli, kdy danou situaci vytvářela.
Zkrátka... dočetla jsem až na stranu 266, kdy jsem si velice otráveně uvědomila, že tohle nemám zapotřebí. Přečetla jsem si poslední kapitolu, ve které mi bylo vlastně řečeno, že jsem ten zbytek beztak nepotřebovala a skončila jsem. Dvě hvězdy jsou za sem tam dobrý nápad a za to, že jsem hlavní hrdinky i přesto, jak blbě byly napsané, nechtěla zabít.
Tuhle knihu jsem si pořídila, protože jsem byla nadšená ze Syndromu Loutky a chtěla jsem tedy od autorky zkusit i něco jiného. Holubice mě nezklamala, ale takovéto wow! jako u Loutky to nebylo. Je o umění, údělu, osudu, rodině a starých křivdách, ale především o Zacharovi, Sakariasovi, Zacharym,... Kniha mi svojí strukturou připomínala leporelo, jednotlivými detaily všechno krásně zapadalo do sebe. Je to vzletné, někdy až hravé a někdy zase až bolestně naturalistické. Každopádně ale příjemné čtení. Jen musím opět bědovat na redakci, protože tolik překlepů, tiskových i grafických chyb! Strašně to té knize ubírá na sympatiích, zvláště když se sem tam objeví sloveso v infinitivu, nebo je vidět, že věta byla původně složená jinak, člověk se pak zarazí a musí se vracet...je to strašná škoda!