Selket komentáře u knih
Velice mile zpracované známe i méně známé (alespoň v našich končinách) pohádky a příběhy, kde hraje nějaké zvíře menší, či větší roli. Klidně je možné číst i úplně malým dětem (dvouletým).
Miéville začíná být můj oblíbený autor a mám pocit, že s jeho šíleným divnostylem nemůžu šlápnout vedle. Perdido je jako číst obraz od Hyeronima Bosche, je šíleně roztříštěný ve všech svých hrůzných výjevech, ale ve výsledku skvěle promyšlený a komplexní.
Rozhodně napínavé, skvělá atmosféra, trochu mi to připomnělo Dům v růžích. Ale romantická linka mi přišla poněkud násilně vložená a fakt nesnáším otevřené konce!!
Chápu proč to bylo ve své době kontroverzní a do budoucna přelomové. Svou popisností a přímou řečí bez servítek se určitě jednalo o velké nastavené zrcadlo. Mně to ovšem nesedlo, nešlo ani tak o téma, jako o styl zpracování. Mám doma stařičký výtisk časopisu z dvacátých let pro dámy, ve kterém jsou i krátké (milostné) povídky pro ukrácení dlouhé chvíle, Milenec lady Chatterleyové mi svým stylem připomínal právě tohle, samozřejmě bez té popisnosti.
Nebylo to špatné, příběh se mi líbil, změny historie byly fajn, postavy pubertálně roztomilé. Jen ten vtip se jaksi nedostavil, zasmála jsem se všehovšudy asi dvakrát, protože jsem si vzpomněla na něco jiného (vtipnějšího, bohužel), jinak mi přišlo, že se dámy snažily být vtipné tak nějak na sílu - Pojďme tam vrazit nějaký fóreček! Plus vpády vypravěček mi nevadily, až do závěru knihy, kdy to na mě působilo jakoby chtěly mermomocí protáhnout děj...
Hezky vizuálně zpracováno, jen bych jako fanoušek KZ uvítala něco víc jdoucí do hloubky. Nic moc nového jsem se nedozvěděla, to ale ani formát, ve kterém je kniha vypravena, neumožňuje. Plus mě trochu rušily chyby v textu.
Na to, že je kniha prezentována jako "divnokniha" mi přišla docela všední. Zlatý kompas, Bezhvězdné moře, Ztracený svět, Stroj času, Zahrada (od P.Čecha), tohle všechno mi jak děj tak zpracování připomíná a i když má příběh skvělou gradaci, postavy jsou příjemné, všechno je hezky propletené a celkově se jedná o dobrou knihu. Pro mě osobně zapadne, asi na ní zapomenu. Škoda.
Má to nápad, má to náboj, skvělé postavy...ale...největším problémem téhle knihy je roztříštěnost. Občas jsem měla pocit, že čtu nějaký nástin, nebo seznam akčních scén ve stylu: Co bych tam tak ještě vrazil. Určitě jsem předpokládala další díly, ale chuť číst je nemám. Škoda.
Ačkoliv je kniha doporučena pro děti od dvou let, i menší děti z ní budou nadšené. Spousty věcí k hledání, oproti první knize s Kačkou a Matějem má tenhle "díl" trochu klasičtější formát, kdy jsou věci určené k hledání a počítání vyznačené po stranách, je ale možné hledat i podle vlastního vzorce. Trochu mi chyběly takové ty bonusové úkoly, které zadával až někdo nebo něco na obrázku.
Myslím, že tahle kniha nikdy nebude v červených číslech, hlavně proto, že se všechno to zajímavé začne vyjasňovat až za půlkou. Pro mě ideální - už se těším, až si jí přečtu znovu a nic už mi neunikne!
Jak zabavit děti, na 365 a čtvrt dne v roce. Nic extra hlubokého, spíš takové tipy a triky pro matky s dětmi na příč rokem. Spousta receptů. Mě se to líbí...a taky se to hodí, což myslím měli autorky v plánu.
Fungální zbraně, myšlenkové hlízy, šeďáci, parciálové, prvky sci-fi i urban fantasy, střípky historických podobenství...a ejhle ona je to vlastně jen špionážní noir detektivka! Teda...odehrávající se na plesnvějícím chlebu.
Ale to bych vlastně autorovi křivdila, není to totiž tak jednoduché. Jeho styl je těžko uchopitelný, jakoby proklouzával mezi prsty (takový dojem jsem měla už při čtení Anihilace), příběh i prostředí má dost vrstev, které se odhalují jen pozorným čtenářům. A mně se to moc líbí a tuším, že v jeho tvorbě určitě najdu nějakou opravdovou srdcovku. Divnoknihy, to je totiž moje. Jen škoda, že jsme do tohohle světa nahlédli jen za pomoci třetího dílu, zajímali by mě i ty předchozí.
Trochu mi to připomíná knihy od Erskinové, ale tady mnohem, mnohem míň utahané, i když je fakt, že konec by si zasloužil trochu větší spád. Některé vztahové posloupnosti byly na sílu našroubované, ale co chci vyzdvihnout je atmosféra, kterou kniha má. Je hutná, smutná, tajemná a pro mě velice příjemná.
Základy html a css programování jako podklad pro fantasy svět? Ale jo, proč ne? Podobně tomu bylo i v knize Dům u vycházejícího slunce, ale tady bych řekla, že mnohem lépe pojaté i provedené. Pořád tu cítím vliv S.Eriksona, bez zbytečného filozofování. Znovu (stejně jako v trilogii Města) vzal Bennett známé koncepty (robotika, mission impossible, superhrdiny) a frknul je do jednoho žánrově stálého celku s novými náhledy. Samozřejmě se tu najde pár logických přešlapů, za půlkou to trochu zaskřípe a některé věci by postavám mohly dojít mnohem dřív...ale co...Já to prostě žeru!
Taková sc-fi jednohubka. Svižná novelka, která měla ale, podle mě, mnohem větší potenciál. Přeci jen by příběhu o bio-robotické jednotce sestavené k aktivní ochraně subjektů, který nabourá svůj systém mimo jiné taky proto, aby si mohl stahovat neomezené množství seriálů, mnohem víc slušel trochu kulhánkovský styl.
Tohle je taková odpočinková četba, žádný stres a žádný shon, jen trochu škoda, že nad Lisou Kleypas musím vždycky odpočívat až do raního kuropění :-) Mimochodem, co má překladatelka s tím sardonickým pohledem?
Čtivé, vtipné, chytré a čas od času emocionální, ale na můj vkus až moc roztříštěné.
Ne, tohle opravdu ne. Finská mytologie z rychlíku, spousty nelogicky vyhrocených situací a oslích můstků, jednou něco platí, pak už je to jedno, hlavní hrdinka IQ tykve, ale sebevědomí až na půdu, humor vytvářený tisíckrát provařenými fórky, a pak jsou tu takové ty věci jako rozdíl mezi nepromokavým pláštěm (pršipláštěm) a koupacím pláštěm (ano, já vím, že má postava fóbii z vody, ale jestli se sprchuje v nepromokavém plášti, tak s ní nechci trávit čas v nevětrané místnosti) a rozdíl mezi transfúzí a transplantací kostní dřeně...dala jsem tomu 250 stran a myslím, že mám dost.
Romantické, lehce magické a...docela nudné. Postavy jednaly velice šablonovitě, děj byl od začátku naprosto jasný. Mě to u většiny romantických knih nevadí, ale tady to bylo asi už moc. Nemohla jsem se vyhnout srovnání s Practical Magic (známé jako film Magická posedlost), které ale bylo trochu napínavější. Tady mě bavila tetička s dárečky a drzá jabloň.
Především bych chtěla říct, že knize nejvíc škodí označení thriller - protože by stačilo před tohle slovo vložit Mysteriózní a našel by svoje čtenáře mnohem snáz. Musím vyzdvihnout atmosféru (zvláště druhá půlka se uprostřed tiché noci četla velice těžko - v tom dobrém slova smyslu), dobrý nápad a čtivost! ALE! Skoro neustále jsem měla pocit, že čtu něco nedokončeného. Korektura zase úplně levá - jak když někdo opravoval každou třetí stránku (zmatky v rodech u přivlastňovacích zájmen byly vážně třešnička na dortu), některé rozhovory šroubované, některým částem by neškodilo proškrtání. A to mě mrzí, vždycky mě tohle mrzí. Kazí to dojem z celé knihy a bez toho bych dala klidně i pět hvězd.