sgjoli komentáře u knih
Zelené pahorky africké jsou autentickým vyprávěním Ernesta Hemingwaye do Afriky, kde se s přáteli účastnil lovů zvířat. Chápu, proč to optikou některých čtenářů může být problematické čtení - lov zvěře jen tak pro zábavu a sbírání trofejí jako takové mi také není úplně blízké. Nicméně snažím se na tuhle knihu nahlížet jako na literární dílo a vidět v tom snahu autora předat čtenářům něco víc. A i když to pro mnohé může znít jako paradox, já v tom vlastně nacházela lásku a obdiv k přírodě obecně. Obdiv k přírodě nedotčené a takové, která si žije vlastním životem bez zásahu lidí. Takový jsem měla aspoň dojem, že to tak Hemingway vnímal. Čtenář s tím souhlasit nutně nemusí, ale já to v tom viděla. Stejně tak jako touhu žít si svým tempem a s vědomím, že se člověk nemusí za ničím hnát, protože má už něco odžito a ví, co od svého života chce.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Tomáše Černého, který se s narací popasoval velmi době a jehož interpretace mne bavila.
Přijde mi, že tohle je asi zatím jeden z nejbrutálnějších dílů, co se týká nejen množství útočících zombíků v jedné várce, ale také co do počtu zraněných, mrtvých a vůbec škod. Naše parta už byla v mnoha úzkých, ale tady to eskaluje dost výrazně oproti třeba jiným předchozím svazkům. To emocionální trauma, s nímž se postavy nevyhnutelně musí potýkat, se tu též dost výrazně nabaluje. A naše postavy tak musí o to víc balancovat na pomyslné hraně mezi tím "být milosrdným člověkem" a "být netvorem, co vědomě ubližuje".
Tohle dost rozproudilo vody a jsem zvědavá, co bude v dalším díle a kam dál se tohle může ještě posouvat. Ta otázka, zda budou mít naše postavy ještě někdy klid a budou moct žít aspoň trochu normálním životem, tu vyznívá o dost silněji. A naděje na pozitivní odpověď v nedohlednu.
Španělská literatura (hlavně ta klasická) mne doteď dost míjela, ač klasickou literaturu jako takovou mám jinak obecně ráda. Tak nevím, proč jsem se zrovna Španělsku vyhýbala. Protože to byla očividně chyba. Od chvíle, co se učím španělsky, mám chuť španělskou literaturu vyhledávat víc.
Jeden z prvních restů, co jsem rozhodně chtěla dohnat, byla hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen), a jsem naprosto nadšená, protože tahle hra má úplně všechno. Boje o moc, ale taky smrt, lásku, vášeň, mstu (dokonce ženskou mstu), hrdost. Silné téma ovcí měnících ve vlky, sjednocení lidí a jejich boj za sebe sama... to je tu skvěle popsané. Celé je to pak zabalené do velmi rytmických veršů, díky kterým se tohle čte úplně samo a snadno, výborně to plyne.
Jo, pustit se to španělské klasiky prostě bylo dobré rozhodnuté, protože tohle mne fakt strašně bavilo - byl to pro mne skvělý vstup do nového světa. A já se teď těším, jaké poklady z této oblasti literatury objevím.
Vyposlechnuto jako audiokniha a jsem spokojená. Pro mne je tato kniha opět důkazem toho, že Agatha Christie nepotřebuje své velké detektivy na to, aby napsala působivý a napínavý příběh, kdy si postavy navzájem nevěří ani nos mezi očima a do poslední chvíle nevíte, kdo je teda pachatel.
Bavilo mne to hodně. Napětí mezi postavami bylo patrné, vztahy tu jsou napjaté jako kytarová struna, která se chystá každým momentem prasknout. Autorka tu nenechává na nikom nit suchou - pachatelem by zdánlivě mohl být kdokoliv. Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já toho pachatele skutečně neodhalila, takže se u mne konal onen "wow" efekt, kdy jsem si říkala, že to měla autorka prostě fakt skvěle vymyšlené.
Poslouchala jsem to v podání Aleše Procházky, který se narace zhostil na výbornou. Za sebe určitě mohu doporučit.
Nedávám tedy plné hodnocení, mám u autorky jiné favority. Ale Zkouška neviny každopádně i tak stojí za vyzkoušení.
Tato sbírka byla pro mne velmi příjemným překvapením. Tato "insta" poezie může někomu připadat příliš jednoduchá, nic neříkající a zbytečná k vydávání, ale mne ty myšlenky většinou dost oslovovaly. Schválně píšu většinou, protože to tak u poezie většinou prostě mívám - nesedne mi úplně vše. Ale hodnocení dávám i tak vysoké.
Básně jsou většinou velmi kratičké, spíš jde o zachycení myšlenek - tematicky většinou o lásce či životě. A já byla asi zrovna dobře naladěná, protože obsahem i formou se mi líbila velká část z nich. Řada těch textíků ve mně uměla něco vyvolat. Úsměv, nostalgii, příjemný pocit na duši. Jo, skutečně jsem měla místy pocit, že se mne ty myšlenky vnitřně dotýkají, hladí po duši. Z této sbírky se pro mne nakonec stala kniha, ke které se chci určitě časem vracet.
Tenhle díl je velmi solidním pokračováním. Ve světě, který je krutý a nelítostný, se postavy pokoušejí o jakousi normalitu, která však jako by neměla význam. A lidi jako by už zapomněli, co to vlastně znamená, a jsou podezřívaví. Právem? To ať si každý posoudí sám. Touha po klidu se mi zdá na místě, protože ten konstantní stres, co musí postavy zažívat, musí být hrozný. Za mne dobře pojaté, jak se postavy k tématu staví. Už to začalo v předchozím díle a tady to navazuje. Na konci pak nechybí zvrat, který čtenáře láká na další díl. Do něj se pustím snad brzy. Nicméně s tímto dílem jsem spokojená.
Tenhle díl byl pro mne spíše průměrný. Příběh se posouvá dál, což je fajn. Tentokrát je tenhle díl ale spíš takový poklidnější, jako by autor chystal zas nějakou bouři. Což samozřejmě není nic špatného. Myslím, že si ty postavy zaslouží trochu oddechu. Postavy se tu dostávají do prostředí, které je zdánlivě klidné, ale jelikož jsem už vycvičená z dřívějších dílů, nechce se mi věřit, že ten klid vydrží dlouho. Tuším nějaké podrazy, křivárny a obecně ohrožení. Vzhledem k tomu, jak nebezpečným se ten svět stal, je těžké udržet si zdání pohody. A některé postavy, jako by to tu čekaly také.
Tenhle díl ničím zvlášť nevybočuje. Má to tu v té sérii své platné místo, to dozajista, ale za mne prostě celkově spíše průměr, no.
Tak tenhle díl byl dost nadupanej. Drama ve skupině, nečekaná ztráta blízkého dost děsným způsobem, břímě na ramenou člověka, který je neměl nikdy nést... rozhodnutí, která by nám v našem "normálním světě" připadala zvrácená, ale v zombie světě jako by měl člověk ty hranice posunuté a dokázal schválit věci, které by nikdy před tím neschvaloval. Akční, hutné, temné, děsivé. Vše doplněnou kresbou, která to ještě dost silně podkresluje. Za mne skvělý díl.
Tento svazek obsahuje několik příběhů. Stephen tu bojuje o znovuzískání svých chirurgických schopností a jakýsi návrat k sobě samému, což je zajímavý kontrast k jeho snaze zároveň působit ve světě magie. Spojuje se to jen těžko, a ten vnitřní boj, které místo ve světě i vybrat, není snadný.
Jeden z příběhů se dá i skvěle naroubovat na období kolem Dušiček/Halloweenu, takže koncem října je to vlastně příjemné čtení. Aspoň z tohoto hlediska.
Přesto dávám jen průměrné hodnocení. Ačkoliv mi to tematicky přišlo zajímavé a bavilo mne to, nějak mne to nedokázalo vtáhnout do sebe. Nevím, patrně jsem nebyla v nejlepším rozpoložení nebo mi nevyhovoval vypravěčský styl? Těžko říct.
Každopádně jsem ráda, že Doctor Strange u nás stále vychází a určitě se pustím do něčeho dalšího, pokud by u nás vyšel další svazek.
Nedávno jsem četla Chameleona - novelku ze světa Akt X. A ačkoliv jsem z toho nebyla úplně 100% nadšená, měla jsem pořád chuť se tak nějak v tom světě Akt X ještě chvíli zdržet. A tak jsem sáhla po knize Kůže.
Opět musím pochválit, že tematicky se to do toho světa Akt X hodí. Zápletka zajímavá, pointa vlastně taky, umím si to představit zfilmované. Mulder i Scullyová si tu jsou vcelku podobní, takže i v tomhle to bylo fajn.
Hodnocení dávám průměrné. Určitě nečekejte žádnou velkou literaturu - není to nic, co by mělo čtenářům nějak překopat život. Ale autor si tu na to ani nehraje. Nicméně fanoušky seriálu to asi aspoň trochu zaujme - lidem, co jsou seriálem nepolíbení, to asi nic neřekne.
Mne osobně asi bavila víc první polovina knihy, která mi přišla napínavější a tajemnější. Druhá půlka na mne taková trochu víc vleklá, trošku překombinovaná (=až moc zamotaná). V první půlce mi to víc odsýpalo, přišlo mi to svižnější - u té druhé půlky jsem se trochu zasekávala.
Nakonec tedy 3 hvězdy. Pokud jste milovníci seriálu, zkuste a uvidíte sami, jak vám to bude vyhovovat.
Když vidím to hodnocení a zdejší komentáře, zdá se, že půjdu dost proti proudu. Je pravda, že u povídkových sbírek člověk musí počítat, že se mu některé povídky úplně netrefí do vkusu. Ale za sebe musím říct, že tady jsem bojovala snad se všemi povídkami s výjimkou snad té první povídky, která mne docela bavila. Ten zbytek mne zaujmout bohužel nedokázal, měla jsem chuť přeskakovat.
Nakonec nedávám hvězdičkové hodnocení, tahle sbírka mne bohužel nezaujala. A to jsem právě doufala, že tu objevím nějaké nové autory, od kterých bych si mohla přečíst časem i něco dalšího. No, tak bohužel, no...
Nevím, jestli jsem byla jen špatně naladěná, ale u všech povídek jsem měla prostě problém se začíst, ponořit se do příběhů a užít si je. Styl psaní jednotlivých autorů mi nesedl. Tematicky to k Halloweenu patří, to zas musím autorům k dobru připsat. Nicméně formou to pro mne bylo šlápnutí vedle.
Od autorky jsem četla knihu Prokletí Schwartzovy vily, která mne bavila, tak jsem chtěla vyzkoušet i něco dalšího. Tentokrát jsem sáhla po historické romantice Gutta z Bubnu - v podobě audioknihy. A bohužel musím říct, že jsem audioknihu doposlouchala jen do půlky a ponechala nedoposlouchané. A přitom to není chyba obsahu a paní autorky.
A. B. Bártová píše příjemným čtivým stylem a dokáže vytvořit příjemnou atmosféru odpovídající žánru knihy. Jak bylo Prokletí Schwartzovy vily coby mystery příběh pěkně mrazivé a napínavé, tak tady jsem ten historický a romantický nádech zaznamenala také a bylo to moc fajn. Příběh sám o sobě plyne moc hezky, dějově mne to bavilo a postavy mne také zaujaly.
Takže v čem byl tedy problém, že jsem to nedoposlouchala do konce? Strašně moc mi nesedla interpretka audioknihy Šárka Rosová Váňová. Přitom podle ukázky mi to zas tak nepřišlo, že by mi to mělo nějak vadit. Ale při delším poslechu jsem měla pocit, že je ta narace poněkud ukňouraná a navíc mi to trochu znělo, jako kdyby interpretka četla pohádku pro děti, ne historickou romanci. Přišlo mi to neuvěřitelně rušivé, takže jsem to nevydržela poslouchat a v půlce odložila.
Knihu nehodnotím hvězdami, na konec jsem se bohužel nedostala. Ale určitě ještě sáhnu po tištěné verzi knihy, abych zjistila, jak to s naší hlavní hrdinkou dopadlo, protože to mne zajímá. A časem pak svůj komentář ještě doplním. :-)
Na knihu jsem se nechala nalákat nejen zajímavou anotací, ale také autorem samotným - četla jsem od něj již knihu Nemilovaní, která pro mne dlouhou dobu platila za to nejděsivější a nestrašidelnější, co jsem četla (do doby, než jsem si přečetla Strach od J. Kariky).
Bohužel jsem však knihu Utrpení neviňátek odložila po 80 stranách jako nedočtenou. Důvod? Prostě jsem se za boha nedokázala začíst. Nebavilo mne to, nudila jsem se. A vlastně docela rychle jsem se přistihla, jak přeskakuju. Což asi taky něco vypovídá. Vůbec jsem se nechytala.
Nevím, no. Nějak mi ten styl psaní nevyhovoval. Přitom ve chvílích, kdy se na scéně objevily postavy Sarah a Elizabeth, bylo to čtení vlastně fajn. Ale jakmile tyto dvě holčiny zmizely ze scény, byla to křečovitá nuda a šeď.
Nakonec tedy nehodnotím hvězdami a kniha pro mne zůstane nedočtená. Což je mi vlastně líto, protože přechozí moje zkušenost s autorem byla dobrá. A jak koukám na zdejší komentáře, většině ostatních komentujících se tato kniha vcelku líbila... Škoda, no.
Seriál Faktor PSI: kronika paranormálních jevů patří k tomu druhu pořadů, na které jsem během své puberty koukala s radostí. Žánrově i obsahem to je dost podobné Aktům X, což je také moje srdcovka. Kvalitou možná Faktor PSI za Akty X možná trochu zaostával, přesto vzpomínám ráda. Takže když jsem narazila na tuto knihu, chtěla jsem rozhodně vyzkoušet a seriál si takto připomenout.
Celkově nakonec hodnotím průměrně. Kniha je vlastně přepisem vybraných epizod do psané podoby. Jako takhle - narovinu říkám, že tento kompilát příběhů není žádná vysoká literatura, ani si na to ostatně Dan Aykroyd coby autor nehraje. Samotné příběhy jsou stylizované do určitého dokumentárního stylu a obsahově se zabývají různými tématy - od mimozemšťanů přes duchy po různé další blíže nevysvětlitelné jevy. Já si u toho vždycky představovala ty postavy tak, jak si je pamatuju ze seriálu, a docela jsem si to užila.
Na rovinu ale přiznávám, že kdybych seriál neznala, asi by mne to možná tolik nebavilo, protože občas ty příběhy působí dost stroze, odosobněně.
Nakonec 3 hvězdy z 5. Bylo to fajn se do tohoto světa zase vrátit, ale ke knize samotné se vracet už asi nebudu.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím bohužel přiznat, že jsem v půlce nakonec přestala a nedoposlouchala. A ani se už poslouchat dál nechystám, protože mi tato kniha obsahově prostě neseděla. A přitom podle anotace to vypadá na velmi zajímavou knihu, z níž by si člověk mohl leccos odnést. No, tak na mne to bohužel nefungovalo. Tedy aspoň to, co jsem zvládla vyposlechnout.
Zdálo se mi, že autor mluví strašně obecně a různými slovy stále opakuje totéž, což u mne mělo za výsledek to, že jsem ztrácela pozornost a chvílemi přestávala vnímat, co vlastně poslouchám - a to prostě není dobře. Asi nepotřebuji jednu informaci slyšet třikrát, čtyřikrát - popsanou akorát jinými obraty.
Taky jsem měla pocit, že to nikam nesměřuje - autor sice popisuje, co všechno se může v hlavě zamotat, že se člověk dostane do úzkých, ale pořád mi chybělo nějaké vyústění - něco, co by si člověk mohl z knihy vzít, aby se mu pocit sebehodnoty zlepšil. Pokud toto bylo obsahem druhé poloviny, kterou už jsem neslyšela, tak uznávám, že tím pádem autorovi asi teda křivdím. Nicméně bych pak v tom případě byla raději, kdyby se nějaké návody objevily už v první polovině knihy, aby to člověka (jako třeba mne) neodradilo od dalšího čtení. Takhle jsem měla totiž dojem, že autor mluví v obecných pojmech a nic z toho...
Vypadá to, že já asi nejsem cílová skupina. Knihu jsem nakonec tedy odložila a nehodnotím hvězdami.
Měla jsem chuť na další krimi z pera Agathy Christie, a tak volba nakonec padla na audioknihu Zapomenutá vražda se slečnou Marplovou. A dost mne to bavilo.
Pořád mne nepřestává udivovat, jakými kličkami se naše milá slečna Marplová dokáže k jednotlivým případům připlést - tak, aby to nebylo úplně divný nebo podezřelý. Baví mne to, fakt že jo!
Líbila se mi ta zápletka - baví mne, když se v příbězích řeší záhady rodinné minulosti, čehož se tady dočkáme v plné míře. Výsledkem tu máme manželský pár, kdy se manželé coby amatéři snaží dopátrat, zda se v rodině manželky stala či nestala vražda. Připadalo mi úsměvně naivní, jak náš milý manželský pár někdy naivně věří všemu, co slyší, zatímco slečna Marplová, protřelá dík předchozím případům, nevěří ničemu, co se nedá jednoznačně ověřit. To mi přišlo jako zajímavý kontrast.
Ve výsledku to byla příjemná detektivka, v níž se mi nepodařilo pachatele odhadnout, takže se dostavilo i překvápko.
Audioknihu namluvili Jan Meduna, Jitka Ježková a Růžena Merunková - všichni byli skvělí. Za sebe určitě mohu doporučit.
Od autorky jsem četa již její předchozí knihu Šepot z lesa, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i její novinku. A jo, vlastně to bylo moc fajn čtení.
Autorka přišla s velmi zajímavou zápletkou zasazenou opět do našich končin, tentokrát na pozadí s událostmi, které se staly v dost nedávné době a můžeme si je reálně pamatovat. Což na mne určitě fungovalo - zaujalo mne to. Autorka však upozorňuje již v úvodu, že některé určité aspekty si trochu poupravila pro potřeby příběhu. Člověk tak není nutně překvapen, pokud narazí na nějakou nesrovnalost.
Líbilo se mi, jak tu autorka pracuje s postavama. Nikdo z hrdinů tu není jednoznačně dokonalý bez chyb. Každý má své chyby i přednosti - postavy tak působí skutečně lidsky. Zároveň musí čtenář počítat s tím, že se jedná o příběh s nadpřirozenými/mysteriózními prvky, proto je potřeba brát určitá rozhodnutí postav s rezervou.
Celkově hodnotím knihu trochu nižším hodnocením než Šepot z lesa. Důvodem je to, že jsem vzhledem k tomu, o čem kniha je, asi čekala větší míru napětí a o něco víc nahuštěnou atmosféru. Jako to bylo třeba právě v Šepotu z lesa. A to jsem tu nenašla - nebo aspoň ne v tak velké míře, jak jsem třeba doufala. Ale to třeba může být čistě jen můj problém - mysteriózních či nadpřirozených příběhů mám už trochu víc načteno, tak mám asi větší očekávání.
Některé pasáže tu jsou sice napínavé, ale pak je vystřídají pasáže, které přinášejí určité rozvolnění, a tak se tu to napětí a atmosféra na můj vkus až moc utlumují - což je škoda.
Nakonec tedy lepší 3 hvězdy. S tím, že pokud by autorka vydala něco dalšího, určitě se do toho ráda pustím.
Spousta z nás asi už někdy slyšela o stejnojmenném filmu s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým, mnozí ten film jistě i viděli. Přiznám se, že já jsem ten film nikdy neviděla celý, vždy jen určité ukázky, když to náhodou běželo v televizi. A tak mi vlastně pořád unikala pointa celé zápletky. Takže když jsem narazila na audioknihu, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Lidi, já si to táááák strašně moc užila!!!
Zápletka sama o sobě není ve výsledku nijak zvlášť komplikovaná. Celkově jde o dost výborně napsanou taškařici o mladých lidech, co se svým osobitým způsobem bouří proti striktním moralizujícím příbuzným. O mladých lidech, co mají svou hlavu a do víru událostí se vrhají beze strachu. Především naše hlavní hrdinka Eva, které ale v určitém ohledu konkuruje další mladá dívčina Eliška.
Skvěle napsané, trochu potřeštěné, svéhlavé a dost svěží - i přesto, že tohle dílko bylo napsáno před desítkami let. Ten humor mne tu fakt bavil. Nebyl psaný na sílu, působil přirozeně, nebyl hrubý, neurážel, je to psané velmi chytře. Fakt jsem se u toho poslechu neuvěřitelně pobavila.
Plný počet se mi zdá na místě. Ten humor tu je prostě nadčasový a myslím, že i v dnešní době má, co říct. Pokud vás třeba nebaví filmy pro pamětníky, ale chtěli byste něco zábavného, tak určitě mohu doporučit audioknihu. Namluvil ji Jan Zadražil, který se narace zhostil na výbornou.
Tato sbírka je kolekcí několika povídek s poněkud kontroverzními náměty, které jsou místy možná šokující a dost často nechutné svojí podstatou. Člověk ale autorovi nemůže upřít to, že jednotlivé příběhy jsou dost čtivé. Autor tu jde dost na dřeň, s ničím se nemaže a k jádru povídky se dostanete dost rychle.
Kresba jednotlivých povídek je černobílá, ale o to mi to připadalo děsivější, nějak to víc dosahovalo syrovosti a brutálnosti, než kdyby to bylo barevné. A o to autorovi asi šlo. Děsit. Přeci jen v názvu sbírky najdeme slovo "hororové". V tomto ohledu podle mne tato sbírka splňuje očekávání. Autor tu pracuje doslova s nočními můrami, popouští uzdu fantazii - fantazii jako takovou skoro jakoby překračoval za její hranice do sfér čirého šílenství.
Příběhy jsou to teda místy dost brutální, je to místy dost řežba - asi bych to nedoporučovala slabším povahám, které se záměrně vyhýbají brutálnímu násilí. Tady se tomu totiž úplně nevyhnete.
Nicméně do říjnového období - do doby před Halloweenem je to sbírka jako dělaná. Hodnotila jsem plným počtem - kniha splnila veškerá moje očekávání a já od toho dostala přesně to, co jsem čekala. Horor, děs, šílenství v manga podobě.
Seriál Akta X je pro mne srdeční záležitostí, a tak si ho ráda čas od času připomenu nějakým knižním zpracováním. Nečekám většinou žádné zázraky, seriál je prostě seriál a vyrovnat se tomu není úplně snadné. A tady to pro mne zůstalo na půl cesty.
Příběh samotný svojí zápletkou dobře spadá do toho "aktovského" univerza a umím si to představit natočené jako samostatnou epizodu. Myslím, že by to obstálo. Ale v psané podobě to bylo pro mne dost utahané, místy poněkud nudné. A přitom ta kniha má jen nějakých 240 stran maličkého formátu A6. Přesto bych si to radši přečetla v polovičním rozsahu jako povídku, ale o to víc nahuštěnou. V této podobě měl ten příběh prostě spoustu hluchých míst, které mne nutily občas přeskakovat. Škoda, no...
Mulder a Scullyová si tu byli celkem podobní - Mulder jako milovník záhad a tajemna, proti tomu Scullyová jako skeptik každým coulem. I když občas jsem měla pocit, že ty jejich rozhovory trochu drhnou a jsou psané spíše na sílu. Navíc tu máme dva další FBI agenty, kteří jim pomáhají - a ty mi teda nesedli vůbec - pro mne to byly ploché nudné postavy bez nějakého zachycení jejich osobnosti.
Nakonec tedy průměrné hodnocení, slabší 3 hvězdy. Nicméně nemůžu knize upřít to, že mám díky ní si zase chuť celý seriál pustit znova. :-D