sgjoli komentáře u knih

Vlastimil Vondruška se u nás těší docela oblibě, zdá se mi. A tak jsem od něho chtěla něco vyzkoušet - nakonec jsem sáhla po audioknize Dýka s hadem. Nakonec se z toho vyklubala celkem příjemná detektivka odehrávající se na historickém pozadí.
Jak moc je ten příběh přesný, co se týká historických reálií, to úplně posoudit nedokážu, tak moc se v historii 13. století neorientuju a přenechám to raději vzdělanějším čtenářům. Nicméně to historické pozadí tu minimálně v tomto díle nehraje zase tolik velkou roli, jedná se skutečně jen o kulisy pro detektivní příběh. Jako detektivka to není vůbec špatné. Nepočítejte však s tím, co najdete v literatuře ze současnosti. Logicky žádné DNA, žádné pokročilé technologie - hlavně přemýšlení, znalost místních poměrů, hledání logických souvislostí, vyslýchání atd.
Hlavní hrdina Oldřich, který je pověřen vyšetřováním, mi byl velmi sympatický. Chytrý, vzdělaný, přímý muž, který umí být rázný, když je třeba. Ale také to je muž, který má ale také své mouchy a k který o nich ví. Nedělá ze sebe žádného supermana.
Přijde mi příhodné, že se série jmenuje "Hříšní lidé Království českého" - je to hodně o lidech a jejich slabostech. S tím, že ty lidské slabosti se patrně asi napříč stoletími příliš nezměnily a motivace zločinů zůstává podobná.
Audiokniha byla velmi příjemná na poslech. Knihu namluvil Jan Hyhlík, jehož interpretace mne bavila. Jednotlivé kapitoly byly odděleny dobově laděnou hudbou, což se mi líbilo. Text sám o sobě se mi pak zdál vcelku svižný a bez nějakých zbytečných okecávek, které by tu dějovou linku zbytečně zdržovaly.
Nakonec dávám průměrné hodnocení. Přeci jen mám v tom detektivním žánru už dost načteno, tak už mne jen tak něco neuspokojí - mám určité nároky. To ale neznamená, že je Dýka s hadem špatná kniha, to určitě není. Za vyzkoušení to dozajista stojí. A já určitě dám této sérii ještě dál šanci a budu pokračovat v audioknižní podobě.
Pokud hledáte příjemnou nenáročnou detektivku, tohle je celkem fajn.

78 10.09.2023

Další příběh se slečnou Marplovou, do kterého jsem se pustila - ve formě audioknihy. Namluvili to Otakar Brousek ml. a Růžena Merunkova - oba naprosto skvělí, jejich interpretaci jsem si moc užila.
To už tolik nemohu říct o obsahu. Takhle - poslouchalo se to dobře, docela dobře to odsýpalo. Zápletka samotná nebyla nutně špatná, ale úplně mi nesedlo to vyšetřování a to rozuzlení, které se mi zdálo trochu slabší. Vlastně mi to ve výsledku bylo docela jedno, kdo je pachatel - asi mne to nevtáhlo tolik, abych se o to zajímala a byla napjatá, co a proč kdo udělal.
Na jedno poslechnutí fajn, ale že bych se k tomu chtěla někdy vracet, to říct skutečně nemohu. Necítila jsem napětí, nevtáhlo mne to, bylo mi to jedno. Postavy mi přišly nezajímavé, některé spíš otravné. Nakonec tedy průměrné 3 hvězdy. Je to nenáročná jednohubka, která nenadchne - neurazí.

65 10.09.2023

Po dočtení téhle knihy jsem potřebovala chvíli čas na to utříbit si myšlenky. Nakonec hodnotím 4 hvězdami a musím říct, že to bylo docela hutné čtení, byť to třeba na první pohled nemusí být znát.
Autorka se zabývá vztahem matky a dcery, který je dost intenzivní, občas jak na houpačce, místy dost nezdravý až toxický. Hodně věcí tu je řečeno mezi řádky nebo jen náznakem - v tomto ohledu je třeba, aby se čtenář aktivně zapojil a snažil se číst i to, co není řečeno explicitně a na první dobrou. Proto to může také působit zdánlivě povrchním dojmem, protože když nedáváte při čtení pozor, řada věcí vám může uniknout.
Některé pasáže/kapitoly jsou kratičké (pár řádků), některé jsou na stránku a půl. Je to taková mozaika postřehů, vzpomínek, pocitů, básní, zamyšlení - dohromady to dává jakýsi obraz toho, co matka a dcera mezi sebou mají za vztah. Co a jak fungovalo, nebo spíš nefungovalo. Čtenář se tak může zamyslet nad tím, proč se matka chovala tak, jak se chovala.... proč se dcera nedokázala z toxického vztahu vymanit a zda to vůbec šlo)... Na základě toho se čtenář může zamyslet nad svým vlastním vztahem se svou vlastní matkou a reflektovat vlastní zkušenosti...
Ve výsledku je to dost zajímavé čtení, které není příliš veselé, spíš dost deprimující, ale přitom hutné a s hodně nosným, nadčasovým tématem. Nečekejte žádný akční souvislý děj s vyšperkovanou zápletkou, to tu nenajdete. Osiřelec by se dal popsat jako niterná zpověď hrdinky, ponoření do duše a do myšlenek, které se všechny točí kolem vztahu s matkou...
Za sebe doporučuju, akorát myslím, že zrovna na tohle musí člověk být v tom správném rozpoložení, aby tuhle knihu dokázal ocenit...

66 10.09.2023

Uf uf, co k této knize napsat. Asi v úvodu to, že už dopředu je mi líto, že nebudu umět moc tuto knihu pochválit, protože tento příběh mi bohužel moc nesedl. A fakt mne to mrzí, protože autorčina Literární hysterie se mi dost líbila a na tuto knihu jsem se fakt těšila.
Nějak mi asi nesedlo to zpracování. Přišlo mi, že autorka toho chce strašně moc říct, našla jsem tu docela dost témat, ale kniha svým rozsahem nenabízí moc prostoru k nějakému hlubšímu ponoru do děje - a celkově to tak působilo povrchně a uspěchaně. Aspoň na mne to tak působilo. Zatímco v Literární hysterii každá ústřední postava každé kapitoly dostává svůj prostor, tady máte několik hlavních hrdinů točících se okolo detektivní zápletky a jejich dějové linie / životní osudy tu jsou zredukované na holé minimum a jaksi utíkají o překot. A než jsem se nadála, byl najednou konec a najednou se nám tu objevuje vysvětlení té detektivní zápletky a také dost v rychlém tempu.
Asi bych za sebe uvítala, kdyby příběh byl trochu delší a celkově to šlo víc do hloubky. Vlastně doteď přemýšlím, co jsem si z knihy měla odnést. Je to víc detektivka? Nebo je to víc romantika? Nebo je to víc historizující příběh? Neumím se nějak rozhodnout.
Nevím, no. Mrzí mne to velmi, ale s tímhle dílem jsem se bohužel úplně nepotkala. Autorce nicméně fandím. Literární hysterie za mne skvělá, autorčina tvorba na Instagramu mne taky baví, tak uvidíme, s čím přijde dál. :-)

77 03.09.2023

Nevím, proč mne tvorba Bianky Bellové tak dlouho míjela. Nakonec jsem se rozhodla vyzkoušet její úspěšný román Jezero a byl to vlastně dost zajímavý zážitek.
Přiznám se, že jsem při čtení této knihy nebyla asi úplně v tom pravém rozpoložení, abych si ten příběh dokázala užít naplno. Asi bych hodnotila momentálně spíše na 3 hvězdy, ale vím, že být v lepším mentálním stavu, budu to určitě hodnotit minimálně na 4 hvězdy - a tak je rovnou dávám, protože si to kniha rozhodně zaslouží.
Protože přesně tenhle příběh je něco, co mi obvykle dost lahodí a co dokáže pohladit mé melancholické nitro. Taková tato kniha je. Skrývá v sobě melancholii, určitý bolestínský pocit, tak trochu temnotu.
Celkově je to pak zabalené do skvostného jazyka, kterým Bianca Bellová vládne na výbornou. Byť je příběh krátký, co se počtu stran týká, obsahuje v sobě silný příběh psaný velmi hutným, skoro ž úsporným stylem. Ale to mne právě dost baví. Když málo textu dokáže říct hodně. A to se autorce v Jezeru rozhodně povedlo.
Určitě si tuhle knihu budu muset někdy přečíst znova, až na to budu mít "tu pravou" náladu, protože vím, že si to budu umět užít daleko víc.

77 03.09.2023

Dlouho jsem odolávala pustit se do téhle série. Sama jich mám rozečtených/rozposlouchaných tolik, že se bojím, abych neztratila přehled, co se kde stalo. Ale nakonec jsem neodolala a pustila se do audioknihy. A jediné, co jsem věděla, že je to detektivka, autorkou je Rowlingová pod pseudonymem a že to má celkem pozitivní ohlasy.
Ve výsledku jsem ráda, že jsem do toho šla vlastně na blind, protože z Volání kukačky se vyklubala vcelku příjemná svižná detektivka s vyšetřovatelským duem, které se dohromady dostalo vlastně jen úplnou náhodou, ale které si překvapivě sedlo. Cormoran mi byl dost sympatický. Takový trochu drsoň, ale přitom s určitým přitažlivým charizmatem a vlastně v jádru hodnou povahou. Robin se tu na můj vkus projevovala spíš jako upozaděná puťka, která nedostává příliš prostoru a její povaha se projevuje docela málo, tak na ni zatím žádný názor moc nemám - zatím se mi zdála akorát trochu plochá a ne příliš propracovaná, ale uvidíme v dalších dílech.
Zápletka sama o sobě byla celkem fajn, vysvětlení celkové pointy obstojné, padoucha jsem neodhadla. Ale je fakt, že jsem se bůh ví proč tentokrát příliš nesnažila odhadovat a spíš jsem se nechala záměrně překvapit, co a jak bude.
Na to, že je to detektivka, je to docela obsáhlé, možná místy trochu ukecané a obsahuje to určité motivy, které můžete vidět v řadě jiných detektivek. Ale Rowlingová je zkušená spisovatelka a ví, jak zaujmout. A tímhle dílem dokázala, že umí zaujmout i dospělé čtenáře - ne jen děti díky Potterovi. A taky, že umí napsat i solidní dílo z úplně jiného žánru, než je fantasy pro děti/mládež.
Takže ve výsledku příjemné překvapení. Uznávám, že mám oblíbenější detektivky, než je Volání kukačky, ale i tak v tomto případě dávám 4 hvězdy. V rámci žánru mi to přišlo vcelku nadprůměrné a určitě vyzkouším další díl.

88 03.09.2023

Schindlerův seznam jsem viděla kdysi jako film a dlouho jsem nevěděla, že je to podle knižní předlohy. Pokud je to někde v titulkách filmu, nevšimla jsem si toho. Nicméně nyní jsem se k tomuto dílu dostala v audioknižní podobě. A bylo to velmi silné.
Dlouho jsem váhala, jaké dát hvězdové hodnocení - nakonec jsem dala plný počet. Především pro to, že se jedná o autentické informace a vyprávění skutečných lidí, kteří si prošli příšernou životní zkušeností a jejichž osudy by neměly být zapomenuty. A to zpracování, které Thomas Keneally v knize přináší, tyto osudy zpracovává, jak nejpravdivěji mohl. A přitom se mi zdálo, že se snažil to napsat co nejcivilizovaněji, jak mohl - bez toho, že by zbytečně ždímal čtenářovy emoce.
Pojetí příběhu se dle mého pohybuje na hranici mezi beletrií, biografií a novinářskou reportáží. Nevím, do jaké míry to bylo autorovým záměrem, ale na mne to dělalo takový dojem a za sebe musím říct, že mi ten způsob vyprávění vyhovoval. Schindler tu je vyobrazen jako rozporuplný člověk, který si rád užíval bohémského života a všeho, co mu život bohatého člověka nabízel, ale v té nejkritičtější době se v něm vzedmulo svědomí a určitá potřeba pomáhat, díky čemuž dokázal kličkovat mezi nástrahami nacistického aparátu a zachránit tím život mnoha lidem. Je tu zobrazen jako člověk, který měl své neřesti, ale ve chvíli, když bylo potřeba, uměl se postavit na stranu slabších.
Je to další kniha, která se zabývá tématem holocaustu - pro mne je cenná v tom, že to není "jen" postaveno na inspiraci některými osudy, ale ve skutečnosti to realisticky a autenticky zachycuje skutečné osudy skutečných lidí. Je to založeno na vyprávění skutečných lidí, kteří Schindlera znali osobně.
Za sebe tento titul určitě mohu doporučit, pokud je holocaust tématem, které v literatuře vyhledáváte a o které se zajímáte.

77 03.09.2023

Co mi přijde skvělé, je to, jak se autor snaží zobrazit všechny možné úhly pohledu, který ten zombie svět může našim postavám přinést. Psychicky odolný tu snad už nikdo být ani nemůže - v tomhle díle se to skvěle odráží, co za psycho stavy mohou postavy zažít. Klid je jen zdánlivý, člověka může znenadání potkat snad cokoliv. Je vůbec nějaká naděje, že ten kýžený klid jednoho dne skutečně přijde? Těším se na další díly. Tento díl byl spíše v poklidnějším tempu, zaměřuje se spíš na vztahy a myšlenkové pochody, akce tu je proti předchozímu dílu méně. Tak je možné, že se v dalším díle dočkám opět nějaké řežby, uvidíme...

75 27.08.2023

Chvilku mi trvalo, než jsem se chytla dějově - prvních pár stran mi trvalo, než jsem si vzpomněla, jak skončil ten předchozí díl. Ale jinak to byla zase řežba se vším všudy. Autoři se tentokrát skutečně s postavami nemazlí a člověk si nemůže být jist, jestli to třeba neodnese jeho oblíbenec.
Je to svižné, akční, postavy dostávají zabrat fyzicky i psychicky - jak by to asi člověk i snad očekával. Kresba v téhle sérii mne dost baví. To, že je to celé černobílé, pak dodává na určité syrovosti celé série. Tady se prostě neděje takřka nic pozitivního, co by postavám přinášelo barvy do života...

72 27.08.2023

Tak jsem se pustila do dalšího případu s Martinem Servazem. A teda musím bohužel konstatovat, že tohle je pro mne zatím nejslabší díl, co jsem slyšela.
Jednak mi nesedlo to, že Servaz tu hraje druhé housle - ta jeho práce, kterou tu dělá, tu je spíš dost nahodile - případ vyřešil jakoby náhodou, z ničeho. A ono mu to náhodou vyšlo... Primární prostor tu naopak dostává Christine, moderátorka z rádia, která se chovala jako ufňukaná hysterka a která mi byla krajně nesympatická.
Zápletka sama o sobě nebyla nutně špatná, jen to téma asi není to, co bych v thrillerech běžně vyhledávala a co by mne bavilo. Takže bohužel ni to moc neocením.
Nemůžu nicméně autorovi upřít to, že umí napsat vcelku svižný příběh s nepříjemnou psycho atmosférou, při níž se čtenář (resp. posluchač audioknihy) necítí komfortně. Ale to je podle mne záměr - vyvolat ve čtenáři stejné napětí, jako cítí naše hlavní hrdinka.
Audioknihu opět namluvil Jiří Žák. A i v tomto případě mne zase tahala za uši jeho nepříliš povedená výslovnost anglických výrazů. Pravda, té angličtiny oproti předchozímu dílu dost ubylo, ale stejně. To při vzniku audioknihy nezafungoval nějaký redaktor či režisér? Nebo i redaktor/režisér neumí anglicky, takže to nikdo nepoznal, že interpret dělá v té výslovnosti chyby?
Nakonec průměrné hodnocení... Nicméně zkusím ještě další díl a uvidíme, jak mi to bude vyhovovat...

72 27.08.2023

Příběhy s tématem holocaustu nečtu úplně pravidelně, ale o knihách Jakuby Katalpy jsem slyšela samé dobré věci, tak jsem chtěla něco od této autorky vyzkoušet. Nakonec jsem sáhla po audioknize Zuzanin dech, která právě to téma holocaustu obsahuje, a vyklubal se z toho silný zážitek.
Ústředním motivem je nicméně přátelství trojice dítek, později dospělých lidí. Zuzana, kolem níž se celý děj točí, byla pro mne neuvěřitelně silnou postavou. Její vnitřní síla a tuhý kořínek, díky nimž dokázala přestat nejrůznější hrůzy, ve mně vyvolávaly obdiv. Její dva přátelé Jan a Hanuš jsou protikladní jako den a noc. Autorka tu zobrazuje, jak válečné běsnění zasáhne toto přátelství. Kámen nezůstane na kameni. Povaha, vnitřní svět, způsob myšlení a chování - to vše dostane plný zásah a pravá podstata jednotlivých charakterů tu postupně vyplouvá na povrch. V tom je pro mne ten příběh asi nejsilnější. Jak okolnosti, v nichž se postavy ocitají, dokážou obnažit lidské nitro.
Jakuba Katalpa píše nádherným jazykem - po jazykové stránce to bylo vysloveně pohlazení pro uši. Její styl psaní je vyzrálý, květnatý, bohatý. Nádhera, prostě nádhera.
Nakonec 4,5 hvězdy - nevím, co přesně mi chybělo na plný počet hvězd. Kniha ve mně nicméně dlouho rezonovala a já mohu jedině doporučit. A určitě vyzkouším něco dalšího z pera této autorky.

93 27.08.2023

Hobita jsem četla kdysi dávno v češtině, asi na gymplu, a vcelku mne to tehdy bavilo. Pak jsem viděla samozřejmě filmové zpracování (Martin Freeman jako Bilbo je fantastickej a Benedict Cumberbatch v roli draka taky). A tak jsem si říkala, že bych si mohla zopáknout tištěnou předlohu - tentokrát ale v angličtině.
Na rovinu přiznávám, že mi to čtení v originále dalo docela zabrat, angličtina v tomhle případě není úplně nejsnadnější. Docela dlouhá souvětí, pokročilá slovní zásoba a ty kapitoly jsou navíc docela obsáhlé. Pro čtenáře, jejichž rodným jazykem není angličtina, to tak může být ve výsledku celkem výzva. Já to měla rozečtené několik měsíců...
Nicméně příběh je to skvělý. Střídají se tu popisy dlouhého putování, krajiny (krásné i chmurné), s akčnějšími scénami a s delšími rozhovory. Zápletka sama o sobě je docela jednoduchá, ale to, jak je ten svět vystavěný, je prostě dech beroucí. Zajímavý mi tu přijde ponor do psychologie postav a určitý kontrast. Na jedné straně tu jsou drsně se tvářící trpaslíci, kteří ale některé svízelné úkoly raději svěří maličkému nezkušenému hobitovi. Na druhé straně tu je pak hobit, který v nečekaných chvílích dokáže najít v sobě dost odvahy, o které nevěděl, že ji v sobě má...
Některé pasáže byly na mne možná trochu moc ukecané, proto také nedávám plný počet hvězd. Nicméně Hobit a vůbec celý tenhle svět už je klasikou a zaslouží si to svoji pozornost.

83 27.08.2023

Nevím proč, ale téhle krimi sérii jsem se docela dlouho vyhýbala. Nakonec se to ke mně dostalo jako audiokniha a musím uznat, že to nebylo vůbec špatné.
Co mne hned zaujalo, je určitý kontrast, který se tu vyskytuje. Na jedné straně tu máte brutální vraždu starého muže, ale přitom celý ten příběh působí dost klidným dojmem. Prostředí Bretaně tu je popsané jako malebné, klidné a komisař Dupin si tu snaží na každém rohu vychutnávat jednu kávičku za druhou.
Příběh samotný se dá považovat za klasickou detektivku - pátračku, kdy sledujeme hlavního hrdinu komisaře Dupina, který se svým týmem pátrá po pachateli či pachatelích zločinu. Sledujeme vyšetřování od začátku do konce. A přesto je to trochu záhadička, protože ač to sledujeme z pohledu komisaře Dupina, ten nám do své hlavy dává nahlédnout spíš méně než více.
Případ je vyřešen docela rychle - za 4 dny plné intenzivní pátračky. Což asi v reálném životě ne vždy funguje při skutečné kriminalistické práci. Ale v literatuře je možné odpustit leccos. V případě detektivek si pak člověk většinou spíš přeje, aby to bylo čtivé a svižné čtení bez nějakých zádrhelů. A to tady najdete.
V rámci krimi zápletek to asi do žánru nepřináší nic moc nového. Objevné a odlišné od ostatních krimi sérií to je patrně hlavně díky tomu prostřední, v němž se to odehrává. Bretaňská hrdost na místní kraj tu je patrná velmi silně.
Nakonec 4 hvězdy, možná slabší, ale přesto. A možná zkusím i druhý díl, uvidíme.

88 20.08.2023

Nástrahy zubařského křesla jsem viděla kdysi zpracované do seriálu s Davidem Suchetem, zápletku jsem si ale pamatovala jen matně a pointu jsem zcela zapomněla. A tak jsem si to připomněla pomocí audioknihy, které se zhostil Lukáš Hlavica.
A bavilo mne to převelice! Je to skvěle zamotané, vůbec jsem neodhadla pachatele, ač jsem to už kdysi viděla v televizi. Vysvětlení celé pointy bylo smysluplné, příběh sám o sobě napínavý - celou dobu mne to drželo ve střehu, vtažená do děje jsem byla vlastně od začátku. A to se mi moc líbilo.
Lidé mající strach ze zubařů možná u audioknihy neocení tu a tam použité zvuky zubařské vrtačky, ale mně to přišlo jako tematické oživení audioknihy. Narace Lukáše Hlavici byla skvělá, moc jsem si ji užila.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Mezi moje TOP příběhy se to nedostalo, ale rozhodně to paří mezi ty lepší autorčiny příběhy. Moc doporučuji.

83 20.08.2023

Tuto knihu jsem zaznamenala díky komentářům na internetu (konkrétně tady na Databázi) a jsem za to ráda, protože tohle bylo velmi zajímavé čtení psané člověkem, který něco skutečně dokázal. Tímto moc děkuji uživatelkám Doubravka1975 a Evaho73, díky kterým jsem na tuto knihu narazila a které mne svými komentáři nalákaly k přečtení.
Hrozně obdivuju lidi, co dokážou kouzlit v kuchyni - a cukrařina/pekařina je umění samo o sobě. Sama jsem na jakékoliv pečení nešikovná, takže o to víc mám potřebu smekat pomyslný klobouk... a příběh pana Maršálka mne dost zaujal.
Jde o příběh neuvěřitelně pracovitého a poctivého člověka, který měl od raného mládí sen, za nímž si šel, i když si spoustu věcí musel vydřít. O to je ta cesta obdivuhodnější, protože je plná naděje, víry ve své schopnosti a také vytrvalosti, která se nakonec beze zbytku vyplatila.
Ten výčet úspěchů, kterých se pan Maršálek dočkal, je neuvěřitelný. A když to člověk čte, jen mu obdivem klesá brada. Aspoň mně určitě. To, co pak může jiným čtenářům připadat jako přehnané sebevědomí a zveličelé ego, je pro mne výsledek obrovské píle a zaslouženého uznání. Úspěchů si pan Maršálek vysloužil skutečně dost, ale nic není zadarmo. Je za tím neuvěřitelné množství práce a odhodlání, takže ta hrdost, radost a sebevědomí jsou z mého pohledu rozhodně na místě - a já to panu Maršálkovi moc přeju.
Příběh je to inspirativní, psaný ve všem na rovinu a bez nějakých zbytečných kudrlinek, což jsem ocenila. Zároveň platí, že člověka při čtení téhle knihy honí skutečně mlsná - tak moc intenzivně je ten vztah k pečení popsán - včetně výčtu jednotlivých pochoutek, že má člověk sto chutí naběhnout do nejbližší cukrárny. :-) :-D
Na konci každé kapitoly je navíc uveden recept, takže milovníci pečení mohou vyzkoušet třeba zase něco nového. Zároveň je povídání doplněno o řadu fotografií z archivu J. Maršálka, které celé to povídání pěkně doplňují. Název knihy pak skvěle vystihuje to, co jsem ze čtení vnímala nejvíce - autorovu nezměrnou chuť péct, milovat a žít. A to vše na maximum.
Mně se kniha líbila velmi, za sebe moc doporučuju. Mám moc ráda inspirativní příběhy. A je jedno, jestli se v životě věnujete cukrařině či čemukoliv jinému, co vás naplňuje. Inspiraci člověk může brát na různých místech. A u této knihy to určitě platí.

70 20.08.2023

Kdysi jsem zkoušela Gentlemana v Moskvě číst jako tištěnou knihu, ale nějak jsem se nemohla začíst. Ale pořád mi ta anotace "visela" v hlavě, tak jsem nakonec zkusila audioknihu a vyplatilo se, protože mne tohle docela bavilo.
Zaujalo mne to téma aristokrata žijícího v moderní době - vyrovnávání se starého s novým. A jak někdy stará generace naráží na novinky a ne příliš příjemné změny. Jedná se také o zajímavý odraz společnosti v Rusku v první polovině a na začátku druhé poloviny 20. století. Autor tu nastavuje docela zrcadlo dané době a dělá to způsobem docela zajímavým -skrze postavu, která je v domácím vězení a nesmí opustit budovu. A přesto se i na takto uzavřeném prostoru odráží probíhající historické, společenské změny. Zajímavé.
Přišlo mi, že se autor pokouší o velký ruský román o ruské aristokratické duši - jenže z pera neruského autora mi to neznělo úplně autenticky jako to třeba můžeme znát od ruských klasiků doby romantismu či realismu. Spíš se jedná o "umělou" stylizaci, z níž je ale znát, že se skutečně jedná jen o stylizaci.
Přitom ale nemůžu říct, že by hlavní hrdina nebyl sympaťák. Protože hrabě Rostov byl vcelku příjemný hlavní hrdina, jehož osudy mne vlastně ve výsledku dost bavily.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Doporučit asi mohu, zkuste vytrvat přes ten začátek, který je hodně rozvláčný a pomalý. Čím víc se člověk blíží ke konci, tím víc to nabírá na spádu. Tištěný text mi možná nesedl, ale v audio podobě to bylo moc fajn.

78 20.08.2023

(SPOILER) Po Žítkovských bohyních, které se mi dostaly do rukou jako první autorčina kniha a které se mi líbily, jsem určitě chtěla vyzkoušet něco dalšího z pera Kateřiny Tučkové. A tak jsem se pustila do audioknihy Vyhnání Gerty Schnirch, která mne také velice zaujala.
Otázka odsunu Němců z našeho území po 2. sv. válce je dost nosné a hlavně silné téma, které nabízí řadu možností, jak to uchopit. Autorka toto téma zobrazuje na příběhu ženy, která byla napůl Češka a napůl Němka a která pro svůj částečný německý původ neměla po válce na růžích ustláno.
Nebudu upřesňovat, co a proč si kde hlavní hrdinka zažila, to si můžete přečíst sami. Nicméně pro mne se tu otevírá řada silných otázek spojené s tímto tématem. Jsou děti odpovědné za činy svých rodičů? Zvlášť za činy vztahující se k událostem 2. sv. války? Má společnost právo soudit děti za to, do jaké rodiny se dítě narodí? To nejsou vůbec lehké otázky. U Gerty se tyto otázky jednoznačně nabízejí - čtenář ať si odpověď zkusí pak formulovat sám.
Dalším silným tématem této knihy je pro mne dosti nápadný rozdíl v mezigeneračním přístupu ve vztahu k událostem 2. sv. války. Zatímco se Gerta k událostem a následkům staví nějakým způsobem, její dcera a následně vnučka již mají jiné postoje - dané svými vlastními životními, ale i obecně společensko-politickými zkušenostmi doby. A k vzájemnému nepochopení mezi generacemi může dojít snadno. Z tohoto hlediska se pro mne jedná o hodně silné mezilidské psychologické drama.
Dalo by se zmínit i mnoho dalších témat, které se s příběhem Gerty pojí, ale to by můj komentář asi sám vydal na román. Tak jsem vypíchla pro mne ty dvě nejsilnější roviny, o kterých nejvíc přemýšlím a se kterými budu v hlavě trávit ještě asi dost času, než si to nějak v hlavě porovnám.
Autorce k dobru připočítávám nejen silný příběh, který je velmi zručně propracovaný a vystavěný do kompaktního celku, ale i její vypravěčský styl, který člověka velmi snadno pohltí. Autorka působí velmi vypsaně, zkušeně a sebejistě.
Audioknihu jsem poslouchala v interpretaci Vilmy Cibulkové, která si s příběhem poradila na výbornou - poslouchalo se mi to velmi dobře.
Nakonec přesto hodnotím "jen" čtyřmi hvězdami. Přiznám se, že Žítkové bohyně pro mne nastavily tu laťku v rámci autorčiny tvorby velmi vysoko a "bohyně" se mne dotkly o něco víc. Ale to už je čistě jen subjektivní hodnocení a nějaká osobní priorita. I tak Vyhnání Gerty Schnirch určitě mohu doporučit.

93 13.08.2023

Mám pocit, jako bych byla poslední na planetě, kdo ještě nečetl tuhle sérii. A tak jsem se do toho konečně pustila - pořád lepší pozdě než vůbec, že jo. Hlavní pro mne je, že jsem fakt nadšená. A to už mám dlouhodobě dojem, že mne thrillery/detektivky nemají moc čím překvapit. No, mýlila jsem se, protože pro tuto knihu jsem se nadchla.
Z počátku je příběh takový pomalejší - chvíli trvá, než se to rozjede a začne to nabírat na obrátkách. Ale je pravda, že autor umí dobře zaujmout. Mne teda dokázal "zaháčkovat" díky mému oblíbenému tématu "rodinné tajemství z minulosti". A navíc omezený počet pachatelů omezující se na rodinné příslušníky? Na tohle docela dost dobře slyším.
To téma je tu za mne skvěle zpracované. Je to napínavé, vcelku hutné, docela dost temné a špína se najde snad na všechny. Navíc se pátrání ujímá dost neobvyklá dvojice - novinář s pochroumanou pověstí a hackerka, co má nálepku těžce asociální podivínky. A přesto to kupodivu funguje.
Pro mne tu dost dobře zafungovala směsice mých oblíbených motivů - skvělá zápletka, tajemná atmosféra a na první pohled nesourodé postavy, které mne ale spolu bavily. A celkově je to prostě skvěle napsané.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání skvělého Martina Stránského, který mne dost bavil.
Nakonec hodnotím tohle dílko naplno. V rámci žánru je to pro mne osobně velmi nadprůměrný příběh, který jsem si užila a od kterého jsem dostala to, co jsem chtěla.
Pokud máte rádi detektivky/thrillery a "Muži, kteří nenávidí ženy" vás zatím míjeli, protože jste stejně jako já dosud žili pod kamenem, tak za sebe moc doporučuju.

106 13.08.2023

Na knihu Book Lovers, česky Knihomolové, jsem zaznamenala vcelku pozitivní ohlasy - hlavně od svých oblíbených zahraničních knihomolů, jejichž videa občas sleduju na YouTube. Tak jsem si říkala, že to také zkusím. Četla jsem anglicky a byla to celkem fajn volba.
Jedná se o humorně laděnou romantiku, které čtu obecně spíše méně, ale tady mne zaujalo hlavně to, že se to odehrává v knižním prostředí - hlavními hrdiny jsou literární agentka a knižní editor. Víceméně od začátku je jasné, mezi kým se bude odehrávat ta romantická linka, to nikoho asi ani nepřekvapí. V řadě ohledů je ta romantická linka dost předvídatelná, ale přiznám se, že jsem to ani neočekávala jinak a bylo to docela fajn.
Vlastně jsem dostala to, co jsem chtěla. Hlavní hrdiny, kteří mi nebudou lézt na nervy. Romantiku, která bude aspoň trochu uvěřitelná. Humor, který nebude úplně trapný. Příběh, co se bude dobře číst. Knižní prostředí se tu bude táhnout napříč příběhem a ne jen občasně. A to jsem tady našla.
Nečekejte od knihy nic přelomového. Pokud už máte nějakou romantiku načtenou, asi jste něco podobného, co se objevuje v Book Lovers, v určitých obměnách viděli jinde. S tím, že ale Book Lovers zároveň není úplně to nejhorší čtení. Je to milé, odpočinkové čtení, které zabaví.
Knihu jsem četla v angličtině a možná i to pro mne bylo zpestřením a důvodem, proč mne to vcelku bavilo. Obvykle romantiky v češtině odkládám dost brzo a nechávám je nedočtené, protože na to nemám trpělivost, jak moc průhledné a povrchní texty to z mého pohledu často bývají a jak málo mi to coby čtenářce dává. Ale tady to pro mne možná byla výzva v tom, že jsem se musela víc soustředit na ten jazyk. Nevím, možná to nedává smysl, co píšu, ale faktem je, že když čtu romantiky v angličtině, nebývám k nim obvykle tak přísná, jako když to čtu česky. :-D
Každopádně tady dávám průměrné 3 hvězdy. Na jedno přečtení to je vcelku fajn příběh. Ale není to nic, k čemu bych se někdy chtěla ještě vracet.

65 13.08.2023

Kosmonauta z Čech bylo jednu dobu hodně vidět, ale mne to nějak minulo a do té vlny, kdy to zdánlivě četl snad každý, jsem se nezapojila. K příběhu jsem se dostala až nyní, a to díky audioknize.
Přiznám se, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co mám či mohu od příběhu očekávat. Nakonec se z toho vyklubal příběh o dvou důležitých rovinách - jednak je tu rovina vyrovnávání se s minulostí, resp. rodinnou historií, jednak rovina zabývající se důležitostí komunikace ve vztahu. Tyto dvě roviny se tu navzájem prolínají a doplňují. A to vše tu je zobrazeno na pozadí příběhu muže, který se dostane vesmíru. Byť ta cesta do vesmírů může být pro leckoho lákadlem, je to podle mne spíš prostředek, jak rozehrát příběh, v němž se právě potkávají ty dvě výše zmíněné roviny. A ta samotná cesta do vesmíru je spíše na pozadí.
Pro mne asi bylo hodně silným tématem vyrovnávání se z rodinnou historií, kdy hlavní hrdina jako by pykal za činy svého otce - a to nejen v dětství, ale i v dospělosti. Co všechno se musí člověku stát, aby pochopil, že nikdo není zodpovědný za činy svých rodičů? Kdy to pochopí společnost, že člověk si rodiče nevybírá?
Zároveň mne dost bavila představa našeho státu coby kosmonautické mocnosti. Dát kosmické lodi jméno Jan Hus je prostě pecka!
Audioknihu namluvili Petr Jeništa, Veronika Khek Kubařová a Vasil Fridrich, kteří se interpretace zhostili na výbornou.
Nakonec 4 hvězdy, byť možná trochu slabší. Nevím, co přesně mi na knize nesedělo, neumím to v tomto případě zatím pojmenovat.

68 13.08.2023