sgjoli komentáře u knih

Pána much jsem si chtěla přečíst už hodně dávno, ale z nějakého důvodu jsem se k tomu pořád nemohla dostat. Tak jsem nakonec sáhla po audioknize a konečně si na tuhle klasiku mohu udělat vlastní názor.
Autor tu využívá motivu robinzonády - po vzoru Robinsona Crusoea, - aby na příběhu skupinky chlapců zpracoval otázku společenských norem chování a jejich důležitosti. Řeší otázku morálky, soudržnosti, dodržování pravidel, společenských konvencí. Zamýšlí se nad tím, jak silný tento lidský konstrukt je, když se ocitnete sami na ostrově, mimo civilizaci, kde na vás nikdo nedohlíží a kde vás nemá kdo soudit, když provedete něco, co je z hlediska společenských konvencí, morálky a nějakého obecně přijímaného etického kodexu považováno za špatné a nemorální.
Jak dlouho vám ty morální zásady mohou vydržet, když ztrácíte s každým dnem naději, že se dostanete zpět do civilizace, kde se dané morální zásady dodržují? Jak snadné to je, aby se skupinka lidí a jejich jakákoliv morálka rozpadla? Stačí jeden člověk, co na morálku přestane dbát, a postupně se vám všechno hroutí jako domeček z karet.
Nároky na jednotlivce dostát svým zásadám a standardům jsou obrovské - člověk je sám sobě soudcem a katem. A velmi snadno lze sejít z cesty, nechat se svádět zbytkem skupiny k nepravostem. V tomhle ohledu mi kniha přišla dost silná. Vidím v tom hlavní přesah, co si z toho člověk může odnést. Myšlenky, které stojí za to, aby se nad nimi člověk pozastavil.
Přesto nějak nedokážu hodnotit lépe než 3 hvězdami. Čekala jsem od textu hodně, ale asi byla má očekávání příliš velká - vzhledem k tomu, jak moc slavná kniha to je. Nevím, no. Asi si to budu muset ještě nechat víc projít hlavou. Teď však dokážu hodnotit jen průměrně. Asi jsem prostě čekala, že to na mne bude mít větší dopad.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která se mi poslouchala dobře, díky interpretaci Michala Zelenky, který to namluvil velmi dobře - jeho hlas je velmi příjemný k poslechu.
Celkově doporučit mohu a názor si holt udělejte sami...

63 13.08.2023

Už jsem od pana autora poslouchala audioknihu Vztahy a mýty, což mne dost bavilo. Tak jsem se nyní pustila i do další jeho knihy, opět v audio podobě.
Vnímám to tak, že tyto dvě knihy se obsahově dost doplňují a navzájem prolínají. Autor tu mluví o dost podobných tématech, akorát pokaždé z trochu jiného úhlu pohledu - určitě stojí za to si to obojí poslechnout/přečíst.
Asi se shodneme, že vztahy nejsou vždy zrovna jednoduchá věc, zvlášť když se dostanete do problémů a nevíte, jak se z toho vymotat. Autor tu mluví o častých různých problémech, na které můžete ve vztazích narazit. Mluví ze zkušenosti své psychologické praxe, takže tu můžete určitě načerpat nějaké rady, co a jak by se dalo dělat. Zároveň ale autor zcela na férovku přiznává, že každý vztah a každý pár je trochu jiný, tak se některé rady musí více modifikovat a přizpůsobit tomu danému páru.
Nicméně slyšet některé věci z pohledu odborníka na téma vztahů, slyšet to od někoho, kdo má odstup - to určitě není od věci.
Přitom se pan Vojtko snaží vše předat srozumitelně, lidsky, s nadhledem. Bere to ze široka, snaží se jednotlivé rady dávat do kontextu a souvislostí. Proč se někteří lidé chovají tak, jak se chovají... a to mi přijde skvělé.
Za sebe určitě mohu doporučit.

58 13.08.2023

Na tuto knihu, resp. audioknihu, jsem zcela náhodou narazila na Audiolibrixu, a protože mne zaujala anotace, rozhodla jsem se, že to vyzkouším. Dobrých hororů není nikdy dost, tak proč tomu nedat šanci. A nakonec se z toho vyklubalo vcelku příjemné překvapení.
Audiokniha je to vcelku krátká, takže předpokládám, že ani tištěná předloha nebude oplývat příliš mnoho stranami. A nutno říct, že na tak malém prostoru autor rozehrává docela dost napínavý a tajemný příběh, který začíná možná trochu nenápadně, ale dostává se postupně do slušných obrátek.
Českému čtenáři může být blízké to, že se to odehrává v českém, a tudíž známém prostředí, což dodává na určité autentičnosti - může to lépe vyvolat představu, že by se snad něco podobného mohlo stát i u nás. Což je docela děsivé.
Musím říct, že autor se s tím nemaže. Pointa sama o sobě je docela strašidelná, a když dochází k dějovému vyvrcholení, autor to neokecává, jde přímo na věc bez nějakých okolků a přikrášlování. Je to vcelku syrové a v určitých momentech pěkně mrazivé čtení. Musím říct, že se mi při poslechu občas svíral žaludek. Za což do určité míry může i skvělá narace Gustava Haška.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Pravda, z žánru hororů toho mám už načteno víc a mezi svými TOP příběhy mám už jiné favority. Ale tohle vůbec nebylo špatné. Mohu určitě doporučit.

55 13.08.2023

Markýz de Sade může být pro svůj způsob psaní a pro své oplzlostma prolezlé knihy považován za kontroverzního, pobuřujícího a skandálního autora. Tak jsem si říkala, že od něj něco zkusím, ať si udělám vlastní názor, a uvidíme. Nakonec jsem sáhla po audioknize Justina čili Prokletí ctnosti v podání Vilmy Sodomové, která se interpretace zhostila na výbornou.
Příběh samotný nabízí dvě roviny. Jednak je tu samozřejmě do očí bijící eroticky laděná rovina, kdy tu autor zcela otevřeně popisuje nejrůznější sexuální choutky postav, někdy i jaksi zvrácené, a nebrání se používat i vulgární výrazy s tím spojené - s tím, že citlivější povahy to s největší pravděpodobnosti neocení. Přiznávám, že ač nejsem z cukru, tak mi to taky ne vždy úplně sedlo.
Co mi v této souvislosti přišlo trochu úsměvné, je fakt, že hlavní hrdinka Justina, z jejíhož pohledu vyprávění sledujeme, se za každou cenu snaží být ctnostná a zůstat "bílá jak lilium", že skoro působí až prudérně, a přesto zná dost výrazů (slangových, vč. přisprostlých) k označení pohlavních orgánů a nijak se neostýchá je aktivně používat. Že by se byla nakonec přeci jen zkazila? :-D Každopádně to byl docela zajímavý kontrast.
Druhou výraznou rovinu pak zastupují otázky filozofické a etické, kdy se tu autor na příběhu Justiny zamýšlí nad tím, zda má v našem světě ctnost své místo, zda ctnost ve světě násilí obstojí a zda to není jen smyšlený společenský konstrukt, pod jehož pláštěm se člověk snaží zakrýt své pudy, zlo a násilnou povahu. Tyto dvě roviny tu spolu tvoří jeden příběh. Nebojují spolu, ale doplňují se.
Jasně, je to hnané dost do extrému. Osobně se mi nezdá úplně reálné, aby člověk ve svém životě potkával jen samé zlé lidi, úchyláky a násilné podvratné živly. Člověk potkává ve svém životě oba druhy lidí - jak zlé, tak dobré. Ale ta myšlenka, že každý v sobě máme potenciálně zlo a je na nás, jak moc mu dáme volnost nebo jak moc ho budeme potlačovat, to je dost zajímavý motiv k zamyšlení.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. I přes ty otevřené sexuální scény, kterými kniha na sebe dost výrazně strhuje pozornost, jsem tu našla kupodivu zajímavé myšlenky, nad kterými stojí se pozastavit. Chápu, proč de Sade je pro některé tak moc pobuřující, ale zrovna Justina mne překvapila tím, že má v sobě filozofický přesah a mohu si z tohoto příběhu odnést i něco "navíc". Proto mé vyšší hodnocení.

77 06.08.2023

Do audioknihy jsem se pouštěla se zvědavostí, co nového se na téma boje s prokrastinací dozvím. No a nakonec jsem zjistila, že nových věcí jsem se zas tolik nedozvěděla. :-D
Určitě to ale neberte tak, že se jedná o špatnou knihu. To určitě netvrdím. Pokud o sobě víte, že prokrastinujete a dosud jste se nijak aktivně nesnažili s tím něco dělat, je dost možné, že pro vás tato kniha bude přínosná. Autor tu vcelku polopaticky popisuje jednotlivé kroky, do kterých se můžete pustit a které by vám mohly pomoci. Což je prostě super a autor tu rozhodně splňuje cíl, který tahle kniha má. A i já uznávám, že slyšet to zase po nějaké době shrnuté je určitě fajn, některé věci si připomenout a najít si třeba nějaké další nové souvislosti. Je to srozumitelně napsané a logicky uspořádané, takže to určitě může sloužit jako fajn manuál, pokud s prokrastinací chcete něco dělat.
Co se obsahu týká, tak valnou část postupů či návodů jsem si už dřív vyčetla sama z jiných zdrojů nebo na ně intuitivně přišla sama. Sama mám dost ráda seznamy "to-do-listy", které si můžu odškrtávat a být produktivní, takže v souvislosti s tím mne i zajímalo, jak předejít prokrastinování. Je to téma, co mne už delší dobu zajímá. Výsledkem je, že mi tato kniha nepřinesla tolik nových věcí či něco převratného, co bych nevěděla už před tím sama. Ale to určitě není chyba autora.
Nakonec vzhledem k řečenému pro mne "jen" průměrné hodnocení...

54 06.08.2023

Nalákaná především tím názvem, pustila jsem se do audioknihy. Lehce skeptická, ale přitom zvědavá. Možná si protiřečím, ale tak jsem to prostě cítila. A nakonec jsem doposlouchala s určitými rozpaky.
Ruku na srdce, kdo by si nechtěl plnit své sny? Ať už máme sny jakékoliv, autor se snaží popsat určité nastavení mysli, díky kterému se daří své sny plnit. Některé rady zní docela rozumně, jsou psané srozumitelně a není od věci se nad některými radami zamyslet, zda by nestálo za to je zahrnout do svého života.
V některých pasážích jsem ale cítila jisté rozčarování a skepsi. Jako bych poslouchala nějakou pohádku, které však autor bezmezně věří. Některé rady či postupy se mi zdály trochu přitažené za vlasy, nedůvěryhodné, působilo to trochu šarlatánsky.
Tyto dvě polohy se tu více či méně střídaly. Přesto bych úplně nepodrývala sdělení, které jsem si v této knize našla a odnáším si ho. Osobně si z knihy hlavně beru to, že člověk by neměl ztrácet naději, i když se mu dějí hrozné věci. Jako jasně, když se vám toho děje hodně špatného naráz, je těžké nepodkopávat své sebevědomí a svůj život nevnímat jako zpackaný. Ale právě proto by měl člověk upínat zraky kupředu s nadějí. Což je samozřejmě snazší říct, než někdy udělat.
Nakonec hodnotím průměrně. Nevnímám to jako kdoví jaké přelomové dílo, takových spisků vznikla už pěkná řada a ještě určitě vzniknou i další. Není to vysloveně hloupý brak, pár zajímavých myšlenek tu najdete, ale nic velkého od toho asi taky neočekávejte.

57 06.08.2023

Olbrachtovy Biblické příběhy se mi poprvé do rukou dostaly tuším na střední škole. A nyní jsem se rozhodla si to zopakovat ve formě audioknihy, kterou načetli J. Somr a T. Medvecká - oba jako interpreti naprosto úžasní. Audiokniha sama o sobě je oproti knižní předloze zkrácená, ale vůbec nevadí. I tak to byl zajímavý poslech.
Myslím si, že příběhy z Bible (nebo aspoň některé z nich) by v nějaké formě měl znát každý - nebo o nich aspoň mít nějaké povědomí. Člověk ani nemusí být věřící - jsou to příběhy pro všechny. Ať už se nám to líbí nebo ne, křesťanství je součástí naší kultury a historie a promítlo se to i do naší mluvy. Spousta z nás říká výrazy či věty typu "nevěřící Tomáš", "myju si ruce", "ježišmarjá / Panenkomarjá / ... ", "je to tu jak v Babylonu (=nesrozumitelnost jako při zmatení jazyků)", spousta z nás slyšela o Kainově znamení, o bratrovraždě také... a těch převzatých motivů z Bible, které se v naší kultuře a v našem jazyce objevují, by se dalo najít mraky. A tak podle mne není od věci, aby aspoň kvůli jazykovým prostředkům, které spousta z nás běžně v komunikaci používá, člověk věděl, odkud se to v té řeči vzalo, co to vlastně znamená a jaký je ten původ.
A zrovna podobná díla, převedená do beletrie, by tomu mohla pomoci, pokud člověk nutně nechce číst celou Bibli jako takovou. Možná se mnou nebudete souhlasit a třeba budete tento druh literatury považovat za přežitek, ale to je v pořádku. :) Nevím, možná jsem já jako milovník jazyků jen trochu postižená tím zjišťovat si, proč říkáme věci tak, jak je říkáme. V tomhle vidím pro sebe přesah této knihy, který si z toho odnáším. Za sebe mohu doporučit.

61 06.08.2023

Četla jsem kdysi do školy, ale úplně jsem zapomněla, co bylo obsahem, tak jsem si Kulhavého poutníka připomněla ve formě audioknihy.
Jedná se o knihu, která obsahem nebude pro každého. Vyprávění, takřka bez děje, je postaven hlavně na rozhovoru muže-poutníka s dalšími lidmi, a to na téma smrti, života, duše - kam člověk směřuje a co je smyslem našeho bytí tady na zemi. Jde o filozofické zamyšlení, které je potřeba číst s otevřenou myslí a ochotou přemýšlet nad tím, co vám autor říká. Nemusíte s ním nutně souhlasit, to je v pořádku, ale kniha si prostě vyžaduje, abyste aspoň zamysleli. Jde o dialog mezi textem a čtenářem. A pokud ze strany čtenáře nepřijde odezva, asi to postrádá smysl se do této knihy pouštět.
Psané je to pode mne způsobem vcelku dobře přístupným, což jsem ocenila.
Nevím, proč nedokážu hodnotit na plný počet. Ale nevadí, kniha má značný přesah i v dnešní době pro současné čtenáře a určitě si zaslouží pozornost. Za sebe rozhodně mohu doporučit.

52 06.08.2023

Jak se mi od Vančury líbila Markéta Lazarová, tak tady jsem bohužel narazila. Poslouchala jsem jako audioknihu, ale skončila jsem v polovině a nedoposlouchala. A určitě to nevnímám jako chybu v interpretaci. Mně neseděl ten samotný text.
Jak se již v anotaci píše, jde o banální příběh znuděných mužů a ta banalita a nicotnost, kterou jsem tu nacházela, mne nebavila. Neuměla jsem si v tom najít nic, co bych si z knihy mohla vzít. Žádný přesah, ani tu humornou složku, která by v knize měla být. Pokud tu nějaký humor je, já ho bohužel nenašla. Vím, že se Rozmarné řadí mezi klasiky naší literatury, ale byť se snažím sebevíc, ty kvality, které by tu patrně měly být (ať už spočívají v čemkoliv), jsem taktéž hledala marně.
Přitom jazyková stránka díla se mi vlastně paradoxně líbila. Přišlo mi to jako taková hezká hra se slovy - to oceňuji velmi. Ale pokud to autor stavěl pouze na tom, asi mi to v tomto případě nestačilo. Přitom ve zmíněné Markétě Lazarové je ten jazyk také skvostný a také jsem si ho náramně užila.
Nakonec nechávám bez hvězdového hodnocení a odkládám nedočtené, resp. nedoposlouchané. Vím, že ještě existuje film, ten jsem nikdy neviděla, resp. nikdy jsem ho neviděla celý, jen ukázky. A možná se nakonec spokojím jen s ním, když si ho pustím celý. Je to asi barbarské, většinou jsem sama pro sebe zastáncem nejdřív knihy, pak filmu, ale tady tu knižní část asi dobrovolně nechám stranou. Pardon.

Konečně jsem se dostala k tomu, abych dočetla poslední díl této monumentální série. A po třetím dílu, který mi přišel trochu slabší, se zase Clarke vrátil v plné síle.
Na rozdíl od předchozích dílů, zde se mi zdálo, že ubylo technických či vědeckých popisů a vysvětlivek - autor šel spíše po dějové lince jako takové. Což mi samozřejmě vůbec nevadilo. Spousta věcí, co ve vědecko-technickém ohledu chtěl Clarke předat, bylo podle mne dostatečně řečeno v prvních třech dílech.
Oceňuji, že se tu autor snažil uzavřít jednotlivé dějové linky a propletence, s nimiž přišel před tím. Informace do sebe zapadají. Aspoň já jsem s tím tady spokojená a stačí mi to. Odnáším si z knihy, potažmo celé série, i určitý přesah - jaké jsou naše reálné možnosti, co se týká cestování do vesmíru? Co všechno je z Clarkových vizí reálné a čeho se ve skutečnosti dočkáme? Jaká je pravděpodobnost, že jsou ve vesmíru mimozemské rasy? A opět - jaká by byla naše interakce s nimi? Co bychom cítili? Zvědavost? Strach? Ochotu se přátelit? Vypukla by panika?
Tato série, i když už není nejmladší, si i v dnešní době zaslouží pozornost. Moc doporučuji.

69 30.07.2023

Třetí díl série a vysoká laťka zůstává stejně vysoko. To byla jedna z prvních věcí, co mne napadla při čtení této knihy. Důkladně propracovaný příběh, postavený na pozadí vědy - z tohoto důvodu možná trochu náročnější na čtení, které tak možná nebude úplně pro každého. Přitom nemohu říct, že by to bylo rušivé nebo to brzdilo samotný děj. Tahle série je "science fiction" - doslova "vědecká fikce" ve své ryzí podobě. A přitom ta vědecko-technická část nepřebíjí dějovou linku.
Přesto nehodnotím tentokrát naplno. Přiznám se, že se mi zpočátku moc nedařilo začíst. Dané to bylo asi hlavně tím, že se tu zpočátku přeskakuje od místa k místu, autor tu naznačuje určité události, u kterých by se možná mohlo zpočátku myslet, že spolu nesouvisí. Což je samozřejmě omyl, protože v jednotlivých knihách téhle série všechno souvisí se vším - vždycky. A to i napříč jednotlivými knihami mezi sebou. Akorát to chvilku trvá, než se všech pospojuje dohromady a jednotlivé události vám pak začnou konečně dávat smysl. Můžete si být jisti, že autor nezmiňuje jen tak něco do vzduchu. Všechno to má svůj význam, jen s holt musíte občas počkat, než se vám všechno spojí.
Nicméně faktem bylo, že první čtvrtina téhle knihy mi dala zabrat víc, než co jsem zatím v rámci téhle série četla. Proto ta jedna hvězda v hodnocení dolů. Ale to je čistě můj problém.
Každopádně sérii určitě dočtu. Je to monumentální dílo, které si podle mne i v dnešní době zaslouží pozornost.

63 30.07.2023

Tuto knihu jsem četla již kdysi před let, ale už jsem od té doby stačila kompletně zapomenout obsah i pointu. A tak bylo na čase si to připomenout.
Zdá se mi, že Maigretovy obecně jsou takový ten typ detektivek, které mají pomalejší tempo a víc než akční, bombastické, nečekané a šokující zvraty tu hraje roli vyšetřování. Pomalé, postupné hloubání komisaře Maigreta - rozvážné a založené na instinktu, pozorování a zkušenostech. A to najdete i v tomto konkrétním případu.
Na malém prostoru, co do počtu stran, se tu rozvíjí vcelku klidný příběh odehrávající se kdesi v zapadákově dusícím se v lením vedru. Přitom nelze říct, že by si Maigret vycucal řešení případu z prstu a měl to postavené na ničem. Autor jednoduše nepotřebuje akční přestřelky a honičky v autě, aby napsal solidní detektivku založenou na chytrosti a poctivém starém klasickém vyšetřování. V porovnání se současnými akčňáky to někteří čtenář možná neocení. Ale mne to docela bavilo.
Nakonec průměrné hodnocení. Je fakt, že jsem četla lepší detektivky. Ale i tak je to příjemná odpočinková četba na jedno odpoledne.

55 30.07.2023

Nalákána některými případy obsaženými v této knize, šla jsem do čtení s určitým očekáváním. A nejsem vůbec zklamaná - ba naopak jsem mile překvapená. Pokud se vůbec slovo "mile" hodí, vzhledem k obsahu.
Líbilo se mi hlavně pojetí. Místo toho, aby autor zvolil "hodně případů, ale povrchně", jde cestou opačnou - "méně případů, ale více do hloubky". Do hloubky tak, jak to autorovi jen dovolují možnosti jednotlivých případů. Jak se ukazuje, ne vždy je veškerá dokumentace dostupná k prostudování, někdy neexistuje vůbec, někdy nelze zase zkontaktovat svědky. To vše ale dobře dokresluje určitou ponurou a trochu i tajemnou stránku těchto případů.
O některých případech jsem slyšela/četla již dříve (Studna, Pilčík, Kadrnožka, Hudec, ztracené stopařky), jiné byly pro mne nové. Nicméně u všech jsem se ve větší či menší míře dozvěděla něco nového, za což autorovi děkuji.
Jednotlivé případy jsou psané velmi přehledně, srozumitelně, autor se snaží maximum údajů ověřovat. Tam, kde se to z určitých důvodů nepovedlo, je to otevřeně přiznané. Autor nabízí možné interpretace, ale vždy s ohledem na ověřená fakta. A kde by se již mohlo jednat o spekulace, tak je na to opět upozorněno. Autor klade sobě i čtenářům řadu závažných otázek, ale na spoustu z nich dosud neexistují odpovědi. Kdo ví, snad se jednou dočkáme...
Každopádně pokud vás tohle téma zajímá, mohu určitě doporučit ke čtení.

65 30.07.2023

Jako člověk, který není cílovou skupinou, jsem neměla moc velká očekávání, ale musím říct, že mne Prašina velmi mile překvapila.
Jednak si cením toho nápadu. Zápletka jako taková je moc fajn. Myslím, že pro děti, kterým je to určeno, to může být příjemná dobrodružná záležitost s pár záhadama, akčními scénami, s určitou mírou napětí a tajemna. Dospělého čtenáře to asi úplně na 100 % neuspokojí, ale dětské čtenáře by rozhodně mohlo - a to je hlavní, protože dětem je tahle kniha primárně. Ty prvky akce, napětí, dobrodružství a tajemna jsem tu určitě našla. Takže pokud tohle chtěl autor do knihy vnést a předat dál, tak se mu to podle mne povedlo.
Zároveň chápu, proč by v tomhle příběhu někdo mohl spatřovat foglarovský nádech. Měla jsem pocit, že se autor nechal inspirovat Stínadly. Ne, že by vysloveně kopíroval, to určitě ne - Prašina je specifickou čtvrtí sama o sobě se svými pravidly. Ale tu inspiraci jsem tu z toho cítila. A jelikož Stínadelskou trilogii od Foglara mám moc ráda, tak jsem z tohoto byla nadšená taky.
Nakonec dávám 4 hvězdy, které vnímám jako úměrné hodnocení. Nápad, zápletka, atmosféra - to se mi líbilo. Mezi příběhy pro mládež mám ale ve svých TOP příbězích jiné favority. Nicméně tohle je velmi solidně napsaná kniha a myslím, že čtenáře cílové skupiny určitě může zaujmout - ještě víc než mne.

85 23.07.2023

Přiznávám, poněkud zahanbena, že Cervantesovo dílo, kterým je tato Dykova hra inspirována, jsem nečetla a do tohoto dramatu jsem šla bez možnosti srovnávat s originálem.
Hra jako taková mne bavila. Počínání dona Quijota je svým způsobem dojímavé, nikoliv však úsměvné. Podle mne spíše vzbuzuje lítost a jako postava působí Quijote tragickým dojmem. Se svými ideály může působit bláhově a nerozumně, ale něčemu věří, něco mu v životě schází, za svými ideály se vydává, aby je naplnil, což vnímám jako něco pochopitelného. Člověk nemusí zcela chápat to, po čem Quijote touží, ale motivace, že si jde "za tím svým" je tu zcela patrná, srozumitelná a svým způsobem i logická. V závěru možná "zmoudří", ale to prozření je příliš bolestivé. Možná je to jen můj dojem, ale Quijotovo okolí, které se mu snaží pomoci, mu podle mne nakonec spíš ublížilo - viz závěr hry a to, jak Quijote dopadne. Quijote si žil ve své hlavě, ve svém vysněním světě, ale vytržení z toho a procitnutí do reality, se tu zdá být zhoubné. Respektive možná ani to procitnutí do reality samotné, ale ten způsob, jak byl Quijote do reality uveden.
V tomto ohledu se mi zápletka hry zdá velmi zajímavá a dost mne to bavilo. Nevím, co přesně mi chybělo, abych hodnotila naplno. Nicméně teď si o to víc budu chtít přečíst Cervantesův příběh a pak třeba někdy udělat srovnání s touto hrou.

67 23.07.2023

Trvalo mi to sice nějaký ten pátek, než jsem se dostala na konec, ale stálo to za to. František Smolík je můj oblíbený herec ze "staré gardy", jak tomu říkám. Na divadle jsem ho bohužel nikdy neměla možnost vidět naživo. Nicméně ve filmech, co jsem měla možnost vidět, jsem si ho hodně oblíbila. Jeho profesor Málek z Vyššího principu je geniální, doktor Jelínek z Tetičky mne dojímá a otec Školastyk z Hrátek s čertem je laskavým způsobem úsměvný. A to je jen stručný výčet.
Tato kniha je podrobným vyprávěním života Františka Smolíka, a to od jeho dětských let až do jeho smrti. Jeho životní dráha je tu zasazena do souvislostí - ve smyslu toho, že se tu autor knihy snaží postihnout dobové aspekty, které měly či mohly mít na Smolíkův život a práci vliv. Dozvíme se tu tedy nejen o dobovém politicko-společenském pozadí, ale také o situaci na divadelní scéně a o divadlech obecně - vč. lidí, kteří se Smolíkem nějak spolupracovali.
Byť se autor snažil s respektem postihnout i soukromý život tohoto herce, byl František Smolík (zdá se) velmi opatrný, co o svém soukromí vypouštěl do světa. Hlavní středobodem knihy tak je snaha postihnout hereckou kariéru Františka Smolíka - a to skutečně detailně. Autor postupně prochází rok za rokem a popisuje, čím si jako herec musel F. Smolík procházet. Jak se dostal k tomu kterému divadlu. Jaké role hrál, jak se na jednotlivé role připravoval, jak si v nich vedl, jak ho v jednotlivých rolích vnímala kritika, atd. V tomto ohledu je kniha vskutku zevrubná a jde skutečně do hloubky. Ten výčet rolí, v nichž se František Smolík objevil, je obsáhlý a autor této knihy se tyto role skutečně snaží obsáhnout co nejvíce. Nutno dodat, že s postupem let pak k divadelním rolím přichází i role filmové a práce v rozhlase, o čemž se tu také v hojné míře dočteme.
Objevuje se tu i nástin toho, jaký byl František Smolík coby člověk. Jak ho viděli jeho kolegové, jak ho vnímala veřejnost či jak ho vnímal autor této knihy, který se se Smolíkem znal osobně. A tak jsem měla radost, že ho vnímám dost obdobně, jak ho vnímali i ti, kteří Fr. Smolíka osobně znali, nebo jak ho vnímali diváci za jeho života. Povahově je tu Fr. Smolík vykreslen jako člověk vysoce morální, lidský, spravedlivý - jako člověk, co se dokáže zastat někoho druhého, komu se děje křivda. Dále je tu líčen jako člověk s hluboce zakořeněnými humanistickými ideály, noblesní, skromný, sebeironický a ve své práci na 100 % zodpovědný a profesionální.
Pokud máte rádi filmy pro pamětníky, jak se těmto filmům dnes říká, a František Smolík by vám byl jakkoliv blízký, určitě mohu tuto biografii doporučit.

64 23.07.2023

Tato populárně-naučná publikace popisuje život a vědeckou dráhu Charlese Darwina, jednoho z nejpřednějších vědců vůbec - a to formou velmi dobře přístupnou širší veřejnosti, včetně těch, kteří do přírodních věd nevidí a běžně jim třeba nevěnují tolik pozornosti.
Text samotný je podle ého psaný velmi srozumitelně, v souvislostech, a to i tehdy, kde se publikace snaží více Darwinovu vědeckou práci. Darwinova práce jako taková se zdá být dost obsáhlá a komplexní - tato publikace se ji snaží přiblížit sice stručněji, ale kompaktně a hlavně srozumitelně, aby i ti, kdo se o přírodní vědy běžně nezajímají, dokázali pochopit, čím přesně se Darwin vlastně zabýval a jak to zapadalo nejen do kontextu jeho života, ale i do kontextu doby, v níž Darwin působil. Aspoň takto na mne ta textová část dělala dojem.
Tato kniha zároveň obsahuje obrazovou část, která je skutečně bohatá a skvěle doplňuje tu část textovou. Z těch obrazových materiálů jsem tady byla skutečně nadšená.
Hodnotím naplno. Za mne totiž tahle publikace splnila vše, co jsem od ní očekávala. Poutavě popsaný život Ch. Darwina, srozumitelný a do kontextu zasazený popis jeho práce bez toho, že bych se cítila zahlcená příliš odbornými pasážemi, a výborně zvládnutou obrazovou část - to vše jsem tu dostala. Jako humanitně zaměřený člověk, kterého přírodní vědy více méně míjejí, vnímám tuhle knihu nadmíru pozitivně. Právě poroto, že mne přírodní vědy míjejí, tak přesně v tomhle rozsahu a podání, co tato kniha nabízí, mi to zcela postačuje.
Pokud od Darwinovi již něco víte nebo se o přírodní vědy zajímáte, tak je možné, že vám tohle asi moc nového nedá. Ale pokud jste na tom stejně jako já a toto téma vám nikdy moc blízké nebylo, ale přesto se o Darwinovi chcete něco dozvědět, tak by vás to mohlo zaujmout.

60 23.07.2023

Ačkoliv mne autorova anabáze do Jeruzaléma zatím oslovuje nejvíc, tak ani tady jsem se vlastně nenudila. Pokud už jste od Ladislava Zibury něco četli nebo poslouchali, už víte, co zhruba očekávat. Minimálně to, jakým způsobem vám autor bude předkládat svůj příběh, jaký druh humoru u toho bude používat a podobně. Takže pokud vás styl psaní a humor prince Ládíka baví a chcete se pustit do něčeho víc odpočinkového, co vás pobaví a bude vás aspoň trochu udržovat v dobrém rozmaru, naladí vás na letní vlnu a vyvolá ve vás třeba i touhu poznávat svět, tak tohle asi bude to pravé pro vás. Myslím, že přesně tohle tady najdete. A k tomu navrch pěknou řádků panáků vodky, hodně vína a místního jídla.
Pokud člověk o Arménii a Gruzii nic moc neví, tady se může dozvědět i něco nového o těchto dvou národech a aspoň trochu poznat místního ducha.
Musím říct, že zrovna u této knihy jsem si nejvíc uvědomovala to, jak se někteří Češi chovají tady u nás k cizincům a nějak mi z toho bylo smutno - ve srovnání s tím, co Zibura zažívá na svých cestách. Když autor popisuje, jak ho např. v případě této knihy Arméni a Gruzínci beze strachu nechali ubytovat u sebe, jak k němu byli vřelí, otevření a vlastně přátelští, bylo mi až trapně, jakým opakem působí někteří Češi, když vůči jinými národům umí být zlí až nenávistní. Naštěstí ne všichni, ale...
Nakonec si z knihy odnáším nejen zase určitou touhu vydat se do světa, ale taky určité zamyšlení se nad tím, jak se k sobě jednotlivé národy chovají...
Nakonec 3 hvězdy z 5 a pokud vás princ Ládík baví, bude vás bavit nejspíš i tohle.

77 16.07.2023

Po letech jsem si dala opakování i druhého dílu této výborné série a ani tentokrát jsem se neklamala. Naopak. Bavilo mne to velmi a myslím, že jsem nyní coby dospělá čtenářka měla možnost lépe pochopit a užít si ten děj víc, než když jsem to četla poprvé ve své vrcholné pubertě.
Tento příběh zhruba navazuje na události první knihy - určitě je tedy třeba mít první odyseu přečtenou, abyste pochopili, o čem je řeč, jinak se budete poněkud ztrácet v ději. Přesto přiznám, že mne trochu zmátl ten úvod, v němž Clarke shrnuje události první knihy. Měla jsem dojem, že tam některé věci jsou popsané trochu jinak, než se to v první knize ve skutečnosti událo, tak nevím, jestli jsem jen četla nepozorně, nebo mi někde něco uniklo, a nebo jestli je to skutečně špatně...
Každopádně i v tomto případě hodnotím naplno. Kniha působí propracovaně a rozhodně je na tom znát, že měl Clarke vystudovanou fyziku a matematiku a že se v příslušné problematice skutečně orientuje . Vypovídá o tom nejen celkové pojetí příběhu, ale i to, jak pracuje s jazykem - s jakou lehkostí a samozřejmostí používá odborné termíny. A přitom to působí realisticky, uvěřitelně a nenuceně. V tomto ohledu to nicméně může pro některé čtenáře být trochu náročnější čtení, pokud některých výrazům nerozumí (i já se občas trochu ztrácela).
Určitě však oceňuji, jak autor zcela sebevědomě předkládá děj se zapojením astrofyziky a kosmonautiky - jako by se snažil skutečně realisticky zhodnotit, co by mohlo a nemohlo být v kosmonautice a astrofyzice v budoucnosti reálné - s ohledem na fyzikální zákony vesmíru. Nebudu předstírat, že jsem odbornice na vesmír, ty znalosti na to v takové míře fakt nemám, ale co se týká fabulace, s níž Clarke přichází, rozhodně to na mne jako na čtenářku působí autenticky, kompaktně s přesvědčivě. Ta hranice mezi s tehdejšími reálnými znalostmi o vesmíru, které byly v době vydání knihy známy, a s Clarkovými vizemi, se tu zdá být setřená, zcela neznatelná a snad možná proto působí příběh zcela suverénně, že by se ten příběh takto skutečně mohl odehrát.
Nevím, jestli je můj komentář dost srozumitelný. Každopádně já jsem nadšená a moc doporučuji.

81 16.07.2023

Jelikož mne první díl této série s Martinem Servazem bavil, rozhodla jsem se pustit do druhého dílu a určitě nejsem zklamaná.
Obsahově to nabízí opět akcí nabití příběh, který je dost násilný a noříme se v něm do ponurých hlubin lidské duše. Svým způsobem to v některých věcech navazuje na předchozí knihu Mráz, takže se určitě vyplatí nepřeskakovat. Jinak hrozí, že vám některé věci nebudou moc dávat smysl.
Příběh je napsaný svižně, rychle jsem se do toho ponořila, neměla jsem pocit nějakých hluchých pasáží, které by sloužily pouze jako výplň. Dozvídáme se také něco z minulosti hlavního hrdiny Martina Servaze. Opět tu máme dávné trauma hlavního vyšetřovatele, což je zdá se v thrillerech/detektivkách běžná věc, takže to čtenáře asi moc nepřekvapí. Ale já si úplně nestěžuju, nepřišlo mi to vysloveně špatně pojaté.
Závěr knihy byl na mne možná trošku ukvapený, příliš zrychlený, ale není to nic hrozného, co by mi vysloveně trhalo žíly.
Příběh jsem poslouchala jako audioknihu v podání Jiřího Žáka. Interpretace jako taková mne bavila, ale jednu výtku přeci jen mám, a tím je výslovnost anglických slov, která v podání pana Žáka prostě tahá za uši. Pokud pan interpret angličtinu neovládá, bylo by na místě, kdyby mu s tím někdo pomohl (Odpovědný redaktor? Režisér?), aby to na poslech bylo příjemnější... Už jsem to zaznamenala v prvním díle série, ale tady je to o dost znatelnější, protože těch anglických slov tu najednou celkem přibylo.
Celkově ale slušné 4 hvězdy a určitě vyzkouším třetí díl.

76 16.07.2023