sgjoli komentáře u knih

Bohužel nedočteno. Když vezmu, jak moc jsem si užila Ready Player One, tak tohle bylo vysloveně trápení. Dostala jsem se zhruba ke sté straně a odkládám, protože toto pokračování mne vysloveně nebaví a skoro od samého začátku cítím, že se nutím do čtení. A to prostě není dobře.
Od samého začátku jsem měla pocit, že je to psané hrozně na sílu, působí to křečovitě, nepřirozeně. I když vlastně nevím, co se pak děje dál v příběhu, nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že autor hrozně vykrádá sám sebe - ve snaze rozvíjet ten svět. Což asi obecně není na škodu, ale tady to na mne nijak zvlášť nezapůsobilo. Spíš to ve mně vyvolalo otázku, zda má autor v tomto světě ještě co nabídnout bez toho, že by se opakoval. Na jednu stranu chápu, proč se do tohoto světa vrátil. První díl měl obří úspěch, také asi díky Spielbergovu filmu. Tak proč to nevytěžit dál. Ale někdy si říkám, že méně je více a že to patrně platí i tady.
Nedočetla jsem, nehodnotím tudíž hvězdami.

Uf uf, tohle bylo trošku trápení, alespoň tedy pro mne. Téma emoční inteligence zní zajímavě a určitě není na škodu, aby se ji člověk snažil nějak posilovat či zlepšovat. Ale otázka je, jak moc je tato kniha tím nejlepším pomocníkem... sama za sebe jsem z této publikace spíše rozpačitá.
Takhle, autor tu uvádí pár myšlenek, které se mi zdály logické a smysluplné v kontextu použití emoční inteligence v praktickém životě. Ale spousta věcí se tu na můj vkus moc opakuje dokola, nejde se zas tak moc do hloubky a spíš to za mne klouže po povrchu. Řadu myšlenek z této knihy člověk zná víceméně intuitivně asi sám a nepotřebuje tuto knihu číst. Nic proti tomu, aby si člověk některé věci zopakoval, ale číst dokola to samé člověka prostě brzy omrzí.
Autor se tu snaží ukazovat všechno na konkrétních příkladech, ale mne to brzo přestalo bavit. Nevím, nějak mi to připadalo dost jako suchá teorie. Jelikož člověk je tvor komplexní, nelze ho brát jen jako ploše vykreslenou položku v suché teorii. Proto si myslím, že podobné příručky by měly jít víc do hloubky a ne jen klouzat po povrchu.
Spousta pasáží se mi tu zdála zbytečná a ve výsledku jsem je pak spíš už jen přeskakovala, protože jsem neměla dojem, že mi to něco dává. Když bych knihu proškrtala a nechala bych jen to, co mi připadalo zajímavé a přínosné, zůstala by tato publikace zhruba na třetině své délky.
Takže suma sumárum, nápad dobrý, pár myšlenek zajímavých a přínosných, co se týká pochopení nebo zopakování si, ale celkově příliš ploché, plné zbytečných výplní... za sebe as spíš doporučit nemohu.

58 18.06.2023

Tento příběh vlastně začíná docela dost nenápadně, ale čím víc jsem se nořila do děje, tím víc jsem si říkala, jaká je to síla. Především tím svým sdělením a tím, jak moc reálně to vyznívá - jako moc "snadno" by se něco mohlo opravdu stát. Autorka v prologu upozorňuje, že při vytváření společensko-politicko-náboženského prostředí v Gileádu vycházela z toho, co se kde reálně ve světě stalo. A je to tu opravdu znát. Nebylo třeba vymýšlet nové světy, nové technologie, nové bůh ví co. A o to tahle kniha skutečně působí autentičtěji.
Velmi zajímavý mi tu přišel ten kontrast mezi stylem psaní a tím, co autorka sděluje. Styl psaní je hodně učesaný, spořádaný, vlastně svým způsobem dost klidný, nespěchá kupředu, neřítí se přes překážky. A přesto je to sdělení, které z toho vyplouvá, velmi silné. Možná ještě o to silnější, kolik toho je schovaného mezi řádky a není sděleno napřímo. Dost možná právě to, co není řečeno napřímo čtenář si musí domýšlet, vyznívá o to naléhavěji a křičí na čtenáře "jak se tohle jen mohlo stát?".
Líbí se mi, že kniha nutí čtenáře spolupracovat a přemýšlet nad tím, co se v knize vlastně děje. Zároveň jsem měla potřebu srovnávat děj knihy s tím, co se děje v současné době kolem nás. Jaká je pravděpodobnost, že se některé věci v knize dějí i v našem reálném světě? Nebo co z toho s potenciálně mohlo stát v naší nedávné historii?
Zároveň kniha může sloužit jako jakési varování a ponouknutí k tomu, že by se člověk měl zajímat, co se kolem něho děje. Sbírat vědomosti. Ověřovat si informace. Starat se. Protože ve chvíli, kdy se většina tohoto vzdá, tak se pak můžeme jen divit, jak moc toho nezájmu může někdo využít ve svůj prospěch...
Nakonec dávám 4 hvězdy. V tuto chvíli neumím popsat, co přesně mi na té knize chybělo, abych dala plný počet. Každopádně Příběh služebnice rozhodně stojí za pozornost a mohu tuto knihu určitě doporučit.

91 18.06.2023

Až když jsem si sedla k tomu, že napíšu komentář, jsem zjistila, že tahle kniha je již třetím dílem ze série. Pěkný, no... Ale abych pravdu řekla, vůbec to nezabránilo tomu, abych si poslech audioknihy vcelku užila. I když "užila" se mi tu tedy zdá jako dost nepatřičný výraz vzhledem k obsahu, ale snad mi rozumíte...
Pravda je, že kriminalisté Tom Stilton a Olivia Rönningová, podle nichž se série jmenuje, skutečně působí, jako že se znají již z dřívějška (očividně, když je to již 3. díl), ale nijak jsem neměla pocit, že by se tu výrazně odkazovalo na něco z předchozích dvou knih. Neměla jsem pocit, že něco nechápu, že mi něco uniká a že postrádám souvislosti. Takže asi není očividně takový problém si knihu přečíst/poslechnout bez znalosti předchozích dílů.
Jak již naznačuje anotace, pracuje se tu s tématem mrtvých dětí a s otázkou rasismu. To tu je skutečně v příběhu dost silně nasáklé. Autorská dvojice tu zobrazuje společenské klima, které je rozbouřené, neklidné a na hraně. Netuším, jestli je situace ve Švédsku skutečně takto napjatá - kniha naznačuje, že ano. Každopádně to společensko-politická situace tu je popsaná vcelku důvěryhodně, že by čtenář snadno mohl uvěřit, že to tak skutečně je.
Vyšetřování mělo docela švih a spád. Docela dost akce, napínavé scény tu taky najdete. Rasistický podtext mi otvíral kudlu v kapse, to mi bylo občas nepříjemné poslouchat. A v kontextu zabíjení dětí teda dost síla. Ačkoliv obsahově je to místy docela hnus, přesto hodnotím vysoko, protože to pro mne splnilo to, co od detektivky čekám. Mělo to hlavu a patu, neodhadla jsem spoustu věcí, bylo to svižné, hlavní postavy vyšetřovatelského týmu mi seděly. Navíc audio podoba knihy se mi dobře poslouchala. Interpretace Martina Stránského a Anity Krausové se mi moc líbila.
Možná zkusím i ty předchozí dva díly ze série...

65 18.06.2023

Od Jany Poncarové jsem již poslouchala Eugenii, kterou jsem poslouchala jako audio a která se mi moc líbila. Chtěla jsem tudíž zkusit i něco dalšího, tak jsem si vybrala Podbrdské ženy a opět v audio podobě. A nakonec hodnotím průměrně.
Plusem pro mne bylo prostředí, v němž se kniha odehrává. Příběh odehrávající v podhůří Brd jsem dosud nečetla/neposlouchala, tak to pro mne bylo příjemné seznámení se s pro mne novým místem, za což jsem ráda. Vždy se ráda dívám do map a studuju si, kde se právě pohybujeme. Věřím tomu, že v řadě příběhů místo, kde se děj odehrává, má svůj určitý vliv na příběh - a tady se to docela projevuje.
Autorka tu hezky zobrazuje určitou osamělost, odlehlost, která se tu podepisuje na postavách. Postavy samotné pak nezažívají zrovna lehké časy, hlavně tedy ženské postavy, na něž je to dějově dost často zaměřené. Místy je to poněkud deprimující koloběh života, stále se cyklicky vracející s každou novou generací žen, jako by ten kruh nešel zlomit. Jako by každou ženu v rodině, kterou tu sledujeme, nečekalo nic jiného, než jen zmar, těžkosti, útrapy.
Byly chvíle, kdy se mi pomyslně v kapse otevírala kudla, když jsem viděla, jak je s ženami zacházeno, mužská nadřazenost plná agrese tu sálala v některých místech dost silně. A ženy neměly zastání a byly osudem tak zmožené, že už neměly sílu se bránit. To je něco, co špatně snáším i v reálu, takže číst /potažmo slyšet) to v příběhu byla docela síla. To na mne dost zapůsobilo.
Trochu mne od vyššího hodnocení odrazuje určitá nesouměrnost v tom, kolik prostoru je věnováno kterým ženám. Asi bych za sebe možná ocenila, kdyby se všem "hlavním ženám", věnovalo přibližně stejně prostoru. Zatímco u jedné se dozvíte dost do detailů, u jiných mi to přišlo trochu zkratkovití. I když věřím, že paní autorka pro to měla své důvody... nevím, asi jsem je nenašla.
Závěr knihy mi pak přišel hodně zrychlený, uspěchaný, skoro se mi až chce říct spíchnutý horkou jehlou. Což mi přišlo trochu na škodu, zvlášť když si člověk vezme, jak detailně se děj popisuje dříve.
Nakonec tedy hodnotím třemi hvězdami. Není to vysloveně špatná kniha, nicméně určité výhrady mám a také již třeba zmíněná Eugenie mne zaujala více.

69 18.06.2023

Dosud jsem s Fredrikem Backmanem měla dobré zkušenosti, ale tady jsem bohužel narazila a nedokážu hodnotit vysoko. Ačkoliv teda očividně půjdu spíš proti proudu, když vidím zdejší hodnocení. Ale tak stane se, no...
Samotná pointa knihy je bez pochyby silná a má určitě význam, to nechci nijak zpochybňovat. A asi chápu, s jakým záměrem autor tuhle knihu psal a nakonec vydal. Ale bohužel mi neseděla ta forma, kterou si tu autor zvolil.
Pohybujeme se tu na pomezí fantazie a reality, což samo o sobě nutně nemusí být špatně. Ale i když podstata toho sdělení má svoji sílu a dotýká se asi každého, celkově se to pro mne tratilo v tom stylu psaní. Z nějakého důvodu mi to přišlo poněkud ploché, klouzající po povrchu. Nevím, patrně to měl být záměr, aby tím snad autor zdůraznil úskalí Alzheimerovy choroby? Možná. Ale to asi pak říkám, jestli to pak v tom případě není zbytečně zjednodušující.
Chápu, že řadě čtenářům to přinese silný čtenářský zážitek. Bohužel u mne se tak nestalo a ten přesah, v který jsem tu doufala, jsem si z knihy neodnesla.

62 18.06.2023

O této divadelní hře jsem se dozvěděla náhodou od kolegy v práci, který mi doporučil k poslechu dramatizaci v režii Českého rozhlasu. A bylo to fantastické. Inspirace Shakespearem tu je patrné, jsou tu viditelné určité paralely, které snadno rozpoznáte, pokud znáte originál od Shakespeare. Není to však jen tak nějaká laciná kopie. Vůbec ne - naopak.
Jedná se o svébytné dílo, které přináší svůj vlastní příběh. Jedná se o intenzivní mezilidské drama, které stejně jako u Shakespeara, není veselé. Postavy jsou plné života, vášně a silně prožívají. Atmosféra napjatá tak, že by se dala krájet.
Dramatizace tomu ještě dodala o to silnější jiskru. Skoro jako bych to viděla před sebou na jevišti. Interpretace se zhostili Jan Dolanský, Andrea Elsnerová, Tereza Dočkalová, David Novotný, Taťjana Medvecká, Miroslav Hanuš a Josef Somr. Nutno říct, že všichni byli vynikající. Postavy jsou neuvěřitelně plastické, celistvé a celkově vyznívají jako reálné postavy, které byste klidně mohli potkat v reálné životě. Já jsem nadšená, dávám plný počet a moc ráda bych tohle někdy viděla na jevišti.

54 18.06.2023

Tak tenhle thriller mne fakt dost chytil a určitě budu chtít v této sérii pokračovat. A za to jsem moc ráda, protože mi v tom závalu thrillerů, co knižní trh chrlí, je čím dál tím těžší najít něco, co jste už neviděli někde jinde. Něco, co vás chytne, nebude vás nudit, nebude působit průměrně a okoukaně.
Ten český název "Mráz" mi pro tuto knihu přijde skutečně příhodný. Není to mrazivé jen tou svou atmosférou a děsivostí celého případu, ale i tím, že se to odehrává na odlehlém mrazivém místě uprostřed hor. To prostředí tu je skvěle vykreslené. Některé scény tu jsou nejen mrazivé, ale hodně syrové, drsné, plné akce. Celkově mi to atmosférou připomínalo Purpurové řeky od J. C. Grangého - atmosférou, temností příběhu, odlehlým místem v horách.
Hlavní vyšetřovatel Servaz mi byl sympatický. Působil na mne důvěryhodně, jako že ví, co ve své práci dělá. Je uvážlivý, působí jako vyšetřovatel seriózně. Ostatní postavy z týmu vyšetřovatelů ho vcelku dobře doplňovali. I když pachatelé postupně vyplouvají na povrch, přesto jsem některé věci vůbec neodhadla - autor mne uměl překvapit, což velmi oceňuju.
Tuto knihu jsem poslouchala jako audio v interpretaci Jiřího Žáka a dost mne to bavilo. Určitě i příště sáhnu po audioknize.
Sice to není ten nejlepší thriller, co sem kdy četla/slyšela, ale 4 hvězdy jsou určitě na místě a za sebe mohu doporučit.

72 18.06.2023

Dům bez oken je rozsahem možná nenápadná kniha, ale obsahově velmi silná, mrazivá a velmi znepokojivá. A je mi vlastně líto, že jí není mezi čtenáři věnováno více pozornosti, protože by si to zasloužila.
Jedná se o dost deprimující vhled do života, v němž vládne chaos, zmar, zlo, zkaženost a pokroucené vnímání světa. Ať už tento stav způsobilo cokoliv, nechává to následky na všem okolo. Autor tu velmi intenzivně vykreslil hustou atmosféru strachu, napětí a bezmoci vyprostit se z bahna, do kterého člověk zabředne ani neví jak.
Autor píše docela dost úsporným stylem, hodně věcí je skryto mezi řádky, ale je to dost dobře srozumitelné a na člověk to postupně dopadá s každou stránkou ví a víc. Čím dál víc se noříte do toho, co se stalo. Interpretaci, proč se to všechno stalo, vám autor dá jen částečně, dává vám prostor pro vlastní interpretaci. Některé věci jsou řečené jen v náznacích a vy se jen domýšlíte. Ale mně se to právě líbilo, že si mohu některé věci domýšlet sama a hledat si v tom své významy.
Děsí mne, kolik věcí z tohoto příběhu by se klidně mohlo odehrávat i v jiných domácnostech. Možná ne tak extrémně, jako je to v tomto příběhu, ale některé rysy v chování by se asi daly najít i u řady skutečných, reálných lidí. A z toho mne mrazí.
4 hvězdy jsou určitě na místě a za sebe mohu doporučit.

66 11.06.2023

Říkala jsem si, že bych mohla po delší době vyzkoušet nějakou echt romantiku, a tak jsem sáhla po Nicholasu Sparksovi, kterého si kde kdo chválí jako mistra romantiky - volba padla na příběh Milý Johne v audio podobě. No, nakonec jsem knhu ohodnotila průměrně.
Přiznám se, že jsem měla docela očekávání. Sparksova kniha Nezapomenutelná cesta se mi líbila hodně, a tak jsem čekala opět nějaký silnější příběh, který mne zasáhne. A to se bohužel v mém případě nekonalo.
Abych nepsala pouze v negativním duchu, musím říct, že vyprávěcí styl se mi líbil. Příběh hezky plynul, dokázalo mne to do sebe vtáhnout a během poslechu jsem pořád měla pocit, že chci vědět, co bude dál. Tohle musím panu autorovi připsat určitě k dobru. Rozhodně působí jako vypsaný autor, který ví, co che říct a jak to chce říct. Našla jsem tu i určitý přesah, u kterého nevím jistě, jak moc ho tu rozvádět, abych nespoilerovala, což nechci. Nicméně nějaký podnět k zamyšlení mi to určitě dalo.
Jak jsem ale psala již výše, kniha mne nezasáhla tolik, jak jsem očekávala a jak se mi to stalo u již zmíněné Nezapomenutelné cesty. Emoce, které postavy cítily, mi sice připadaly přesvědčivě a důvěryhodně sepsané, ale nějak se to na mne nedokázalo přenést. Zároveň musím přiznat, že v některých momentech jsem úplně nechápala rozhodnutí postav, občas se chovaly dost podivně a mně to prostě nesedlo.
I když ten vztah, který mezi sebou Savannah a John měli, nebyl snadný, přesto to celkové vyznění na mne působilo trochu tuctově - něco ve stylu "takových vztahů na dálku je, proč bych se měla dojímat zrovna nad tímhle?". Nějak to na mne nepůsobilo jako něco, co by se mně mělo nějak víc dotknout...
Nakonec tedy 3 hvězdy z 5 a nevím, jestli budu mít chuť se Sparksem někdy zase pokračovat.

65 11.06.2023

Nějak jsem si poslední dobou oblíbila audioknihy se slečnou Marplovou v podání dvojice Otakar Brousek ml. a Růžena Merunková. I tohle je ten případ. Po poslechové stránce to bylo velmi příjemné a bavilo mne to i obsahově.
Rodinné drama par excellanse, jen co je pravda. To jsem zde našla. Postavy jsou rozličné, motiv k vraždit jako by snad měl každý. A stejně jsem to vůbec neodhadla, kdo byl nakonec pachatelem. To se mi líbí, když mne autor/ka dokáže přelstít. A to se paní autorce v tomto případě povedlo.
Vykonstruované to je skvěle. Příběh má hlavu a patu, velmi dobře to odsýpá, má to v sobě určité napětí. A dost mne bavila postava švagrové zavražděného - jde o takovou stařičkou paní, s níž se slečna Marplová docela spřátelí a která si nebere s ničí servítky.
I když se tam slečna Marplová neobjevuje v celé délce příběhu, stejně mne nepřestane fascinovat, jak se dokáže prolnout do dané skupiny postav s nimž autorka v příběhu pracuje, a jak pak dokáže všemu přijít na kloub. Slečna Marplová je fakt nezmar, jen co je pravda. :-D
4 hvězdy z 5 na místě a určitě zas někdy zkusím něco dalšího.

65 11.06.2023

Nevím, čím to, ale nějak mi teď ty příběhy v rámci DC komiksové série nesedí - tohle je minimálně třetí díl v řadě, který hodnotím průměrně či lehce podprůměrně.
Zápletka mi přišla fajn, kresba se mi taky docela líbila. Ale celkové vyznění příběhu bylo za mne dost nemastné neslané a ten závěr podle mne na můj vkus příliš vyšuměl do ztracena. Navíc mi občas postavy a jejich protějšky trochu splývaly dohromady a já musela víc přemýšlet nad tím, co a jak proč dělá, aby mi ten děj aspoň trochu dával smysl. Za mne trochu chaotické.
Tohle se mezi mé oblíbené díly bohužel nezařadí.

48 11.06.2023

O sérii Lewis jsem slyšela docela dost chvály - s tím, že je to údajně prý ještě lepší než moje oblíbená série čínských thrillerů od stejného autora. A tak jsem to chtěla vyzkoušet. Nakonec jsem zvolila audioknihu v podání skvělého Jiřího Dvořáka.
Musím říct, že jsem vlastně trošinku zklamaná, protože jsem čekala nějakou pecku. Zvlášť když sérii čínských thrillerů mám moc ráda a které pro mne v rámci autorovy tvorby nastavily laťku docela vysoko. A tento thriller ji pro mne bohužel úplně nepřeskočil.
Zápletka samotná o sobě není špatná. Neměla jsem dojem hluchých míst, pořád to hezky plynulo, něco se dělo. Hlavní vyšetřovatel docela sympatický. Závěr knihy je hodně akční a směřuje k vyhrocenému konci, který přináší vcelku logické vysvětlení toho, co a proč se v knize stalo. Samotná pointa má asi pravděpodobně být šokující - pokud thrillery čtete málo, asi vás to bude šokovat. Ale jelikož já mám v tomto žánru načteno dost, asi mne ten příběh neměl úplně čím překvapit - co se toho děje týká.
Autor to má celé dobře vymyšlené a logicky to dává smysl. Přesto si nemyslím, že by tento thriller nějak významně vystupoval z řady jiných thrillerů, které v posledních letech zaplavily knižní trh. Aspoň já v tom příběhu nenašla něco, kvůli čemu by příběh extra vybočoval a vyčníval nad jiné. Minimálně po té dějové lince. Nevím možná jdu v tomhle ohledu proti proudu.
co bych ale ráda vyzdvihla, je autorova schopnost skvěle vykreslit prostředí, v níž se děj odehrává. Drsná krása přírody a drsné počasí tu jsou popsané skvěle. I postavy tu působí velmi plasticky, po této stránce si nemohu stěžovat. A jak jsem zmínila, interpretace Jiřího Dvořáka byla prostě povedená.
Celkově hodnotím 3 hvězdami. Není to špatná kniha a pokud vás láká, určitě ji mohu doporučit. Ale prostě jsem četla/poslouchala lepší, no...

56 11.06.2023

Paganiniho smlouvu jsem poslouchala jako audioknihu v podání skvělého Pavla Rímského, jehož interpretaci jsem si užila. Jeho styl mne baví a jeho hlas je mi velmi příjemný na poslech.
Co jsem si už tolik neužila, byla ta obsahová část, která mi úplně nesedla do noty. Zápletka a to téma, kolem něhož se točí děj této knihy, mne příliš neoslovila. Přitom nemohu říct, že by kniha byla napsaná nudně. Je to vcelku svižné, je tu řada akčních scén, které mají spád, a vyšetřovatel je vcelku sympaťák, byť mi osobně nepřijde tolik výrazný - ve srovnání s jinými detektivkami/thrillery, které na postavě vyšetřovatele stojí daleko víc.
Celkově hodnotím průměrně. Není to vysloveně špatné. Děj má více méně hlavu i patu, některé scény jsou napínavé, což mne bavilo. Ale mám dojem, že jako celek to mne spíše steklo a nic to ve mně nenechalo. Závěr, byť je docela akční, mne na kolena nedostal, záporák mi byl tak nějak šumák a myslím, že brzo zapomenu, o čem takhle kniha byla. Vím, že manželské duo stojící za pseudonymem Lars Kepler se u nás těší velké oblibě, ale já se obávám, že se mezi skalní fanoušky nezařadím. Po dvou přečtených dílech to ve mně zanechává pocit průměrnosti a snadné zapomenutelnosti...

58 11.06.2023

Básnickou sbírku Ohnice jsem četla kdysi na vysoké škole, ale jelikož mám hlavu děravou, tak jsem si z této sbírky příliš mnoho nezapamatovala. A tak jsem se do ní pustila nyní znovu. (V tomto směru to Formou a hlavně obsahem je tato sbírka dost nelehká ke čtení. O to víc musím smeknout před tím, že něco tako hutného a silného dokázal Jiří Orten vytvořit v tak mladém věku. Nebudu tvrdit, že jsem všem básním této sbírky rozuměla, protože prostě nerozuměla. Chybu hledám hlavně u sebe a ve své určité neschopnosti se na některé básně vnitřně napojit a rozumově ani emocionálně pojmout, co básník sděluje. Od toho se také odráží mé hodnocení - to je však beze sporu ryze subjektivní. A určitě bych nerada, aby to vyznělo tak, že Ohnice je špatná sbírka a nestojí za přečtení. Protože opak je pravdou. Určitě za pozornost stojí a moc ji doporučuji vyzkoušet. A prostě sami uvidíte, jak vám to bude sedět a jak tomu budete schopni porozumět.
básně jsem velmi niterní, autor v nich vyjadřuje melancholii, bolest, strach - to vše vychází z dobových reálií, v nichž Orten vyrůstal a žil. Stín války a protižidovské útlaky se těžce promítají do Ortenova života a to pak do této sbírky. Básník užívá hodně metafor, náznaků - spousta věcí je ukryta mezi řádky. Snad právě proto byly pro mne některé básně hůř srozumitelné. nicméně to nemění nic na tom, že Orten užívá krásného květnatého jazyka, krásných obratů, jejichž význam občas bolí.
Celkově dávám 3 hvězdy, ale dáno je to hlavně mnou a tím, jak jsem bojovala s porozuměním. A asi jsem taky ne vždy byla úplně naladěna na to číst tak deprimující poezii. Pořád ale mám v sobě dost respektu, úcty a obdivu, jak v mladém věku dokázal Orten vyjádřit tak mnoho a tak silně.
P.S. Nejsem si nyní jista, jestli můj komentář aspoň trochu dává smysl, ale snad jo... lépe to neumím.

49 11.06.2023

Na knihu mne nalákalo především to téma - asi jsem zatím nikde nenarazila na to, že by postavy řešily asexualitu a aromantiku. Tak mne zajímalo, s čím přijde Alice Osemanová, od které jsem četla sérii Srdcerváči, která se mi moc líbí. Nakonec u této knihy nechávám průměrné hodnocení.
Ty pocity hlavní hrdinky, která hledá sama sebe, tu jsou popsané velmi dobře, zdálo se mi to autenticky popsané, realistické. Ten strach a děs, kým jsem , co jsem a jaký to bude mít dopad na mou budoucnost - to asi ve svém životě řešil nejeden z nás, ať už se jedná o vlastní sexualitu či jiné stránky naší osobnosti. Autorka se tu snaží přiblížit, co to asexualita a aromantika je, co to pro člověka znamená.
Je to zasazeno do vysokoškolského prostředí - s tím, že to studium samotné tu hraje spíše okrajovou roli a autorka se snaží více zaměřovat na postavy a jejich vztahy. Na to, jak se snaží objevovat sami sebe a kým jsou.
Teď se ale dostávám k tomu, proč hodnotím jen 3 hvězdami. Na můj vkus to bylo asi moc utahané, moc ukecané. Asi bych víc ocenila, kdyby to bylo víc nahuštěné, na menším počtu stránek a bez některých zbytečně ukecaných scén. Navíc žánru young adult jsem již odrostlá, tak i možná z toho důvodu to neocením tolik, jako by mohli třeba někteří mladší čtenáři.
Neznamená to však, že se jedná o špatné dílo. Není špatné a doporučit mohu. Ale holt jsem asi možná moc náročná?

66 04.06.2023

Úplně nevím proč, ale i když mne na jedné straně kniha lákala svým obsahem, byla jsem také tak trochu skeptická. Nakonec to nebylo vůbec špatné, byť tedy určité výhrady ke knize mám.
Obsahem kniha nabízí řadu myšlenek, které znějí docela logicky a že by mohly fungovat a být smysluplné, pokud by se jimi člověk věnoval. Duševní klid, mentální klid i fyzické zdraví tu jsou nahlíženy jako něco, z čeho by si měl člověk udělat svoji prioritu - nabízí se tu i praktické rady, co by člověk mohl udělat. Snaha dát to do nějakých souvislostí a přiřadit k tomu nějaké argumenty, co a jak a proč je důležité, z této knihy dělá jakýs takýs manuál, kterým by se člověk mohl inspirovat. Je tu i řečena myšlenka, která mne zaujala - že člověk nemusí nutně dělat všechny změny, které se tu nabízejí, ale že by si měl vybrat to, co je mu nejbližší a s čím nejvíc souzní. Což se mi zdá fajn, že to nepůsobí jako forma příkazu a že to v člověku nevyvolává špatný pocit, když si do života nevnese úplně vše.
Co mi úplně nesedlo, byla ta forma, kterou to autor pojal. Je to vedené ve formě rozhovoru dvou mužů, kteří se seznámili v právnické kanceláři. Jeden z právníků svoji kariéru ukončí a vydá se do Indie hledat sám sebe. Po návratu pak osloví svého bývalého kolegu, s nímž pak hovoří o své nové životní cestě a předává mu naučení, která pochytil v Indii. Což samo o sobě není nutně špatný přístup, jak čtenářům předat moudra. Nicméně jsem občas měla pocit, že je to psané na sílu a ten druhý právník, který naslouchá moudrému učení svého přítele, to přijímá až moc snadno a až moc doslova. Dělalo to na mne dojem slepého následování.
Také úplně nesouzním s myšlenkou či formulací "otevři svou mysl a vesmír ti dá všechno, co chceš" - to je na mne příliš ezo prohlášení. Spíš věřím tomu, že člověk získává řadu věcí svojí pílí a svojí snahou - ne proto, že mu vesmír dá něco zadarmo. Aspoň tu zkušenost nemám a úplně se mi tomu nechce věřit naslepo...
Knihu jsem poslouchala jako audio v podání mého oblíbence Jiřího Dvořáka - zpracování se mi celkově líbilo.
Nakonec hodnotím slabšími 4 hvězdami. Audio forma byla skvělá, řada myšlenek zajímavá a určitě přínosná, ale ne všechno mi na knize sedělo.

65 04.06.2023

Teda, vůbec jsem nečekala, že mi tahle kniha dá tak moc zabrat. A přitom vlastně nemohu říct, že bych byla zklamaná, protože ve výsledku vlastně nejsem - naopak hodnotím vcelku vysoko a vůbec nevylučuji, že bych se třeba jednou ke knize vrátila.
Proč mi dala tahle kniha zabrat? Důvod je hlavně v tom, že kniha je psaná dost květnatým, "roztahaným", spletitým jazykem, v dost pomalém tempu, někdo by mohl říct i trochu kostrbatě. A mně trvalo, než jsem si na ten jazyk v této knize zvykla. Občas se mi stalo, že jsem si některé věty musela přečíst nadvakrát, abych je plně pojala, vychutnala si je, porozuměla. Nečetlo se mi to úplně snadno a plynule, hlavně první třetina, kdy jsem se docela zadrhovala ve čtení. Přitom po o obsahové stránce nemohu vlastně říct nic špatného.
Příběh samotný začíná dost pomalu a nenápadně. Zvláště první polovina příběhu by některým čtenářům mohla připadat hodně táhlá a nic moc neříkající. S čím bych i uměla souhlasit, ačkoliv mně samotné to zas nijak zvlášť nevadilo. Záleží na každém. Cca v polovině se pak příběh konečně dává do pohybu a s blížícím se koncem pak získává na čím dál větším spádu. A teda musím říct, že poslední 3-4 věty jsem si musela přečíst opakovaně, abych se ujistila, že jsem pointu správně pochopila. :-D
Zároveň chápu, proč řadě čtenářů tato kniha připomíná Janu Eyrovou od Brontëové. Nechci nijak spoilerovat, ale určitou podobnost jsem tu také našla. Vlastně tahle narážka na Eyrovou byl pro mne popud, proč jsem Mrtvou a živou začala vůbec číst. Janu Eyrovou mám moc ráda, a tak mne zajímalo, v čem si jsou tato díla tak podobná.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Za sebe určitě mohu doporučit, ale počítejte s tím, že s touto knihou možná strávíte víc času. Ale stojí to za to, dle mého.

80 04.06.2023

V tomto svazku se díváme na Supermanův příběh z pohledu jeho úhlavního nepřítele Lexe Luthora, což zní jako příjemná změna proti všem těm snahám o zpracování příběhu z pohledu Supermana. Těšila jsem se na to a bohužel nakonec jsem trochu zklamaná, protože já se u tohoto příběhu dost nudila. Nevím, čím to bylo, ale za boha jsem se nedokázala začíst a do čtení jsem se musela nutit. Nějak mne to nevtáhlo, přitom nemůžu říct, že by to byl nedostatek akce nebo že by zápletka byla špatná. Protože opak je pravdou - akce tu bylo akorát a zápletka taky fajn. Ale přesto jsem se moc nechytala.
Co bych ale ráda vyzdvihla, je ta kresba, která je temná - a to záměrně. Depresivní, jako by v Luthorově světě neexistovala radost, světlo, nic pozitivního. Proti jiným supermanovským svazkům, které v téhle sérii dosud vyšly, je to dost výrazná změna a já ji oceňuji.
Přesto - kvůli výše zmíněnému - nakonec hodnotím jen třemi hvězdami, lépe bohužel nedovedu.

53 04.06.2023

Od Agathy Christie jsem již četla řadu knih, v nichž se nesoustředila na žádného ze svých velkých postav. A ne vždy mi to sedělo, což je bohužel případ i této knihy. Nakonec hodnotím průměrně.
Nutno říct, že zápletka samotná není vůbec špatná. Vraždění na dálku zní jako něco neuvěřitelného, lákavého a člověka napadá, co tím tak autorka asi myslí a co z toho nakonec bude. Navíc se mi líbilo, že je tam určitá dávka tajemna, což se mi líbilo. Nicméně tady se dostávám k tomu, proč mi ta kniha neseděla.
Možná jsem příliš odchovaná Poirotem a slečnou Marplovou, jejichž příběhy mi připadají jako z dávných staromilských dob před všemi různými vymoženostmi typu televize atd. Prostě jakoby ze "starých dob". Nevím, jestli to píšu dostatečně srozumitelně. Tady se však do příběhu dostávají určité vymoženosti technologie (myslím, že je tu zmíněná televize?), dějově jsme tuším v 60. letech 20. století, objevuje se to narážka na beat generation. To vše samo o sobě není nic špatného. Ale já měla pocit, jako že nečtu Agathu Christie, ale někoho úplně jiného. Asi jsem z hlediska reálií u autorky holt zvyklá na trochu něco jiného. Nějak mne to tu vykolejilo.
Výsledné zpracování příběhu mi přišlo ne nutně špatné, ale jsou tituly, které mne od autorky baví víc. Postavy, které to celé vyšetřují, jsou amatérští detektivové, lze-li je vůbec za detektivy označit. A přišlo mi, že na to řešení tu spíš přišli tak jako náhodou. Asi mi to také příliš nesedlo.
Příběh jsem poslouchala jako audioknihu, jejíž zpracování se mi líbilo. Vlastně mi to pomohlo se i dostat na konec - nevím, jestli bych knihu dočetla, číst ji v tištěné podobě. No, nakonec tedy průměr, lépe hodnotit nedokážu.

57 04.06.2023