sgjoli komentáře u knih

Na tento titul jsem narazila vlastně náhodou na jednom z představení literárně hudebního programu EKG v Divadle Archa, kde pan autor četl ukázky právě z této knihy. A mne to dost zaujalo, takže jsem si knihu chtěla přečíst celou.
Příběh se odehrává v blíže neurčeném městě, ale to absolutně nevadí - naopak tím autor podtrhuje fakt, že tenhle příběh by se mohl odehrát na jakémkoliv menším českém městě. Jako by tím naznačoval, že podobnou situaci, podobné ladění, podobné smýšlení a zabřednutí v nějakých vyjetých kolejích, z nichž se lidem jen těžko vybředává, najdete všude možně - není to případ jen jednoho konkrétního místa, ale spíše "diagnóza" malých českých měst obecně. Tak to na mne dělalo dojem.
Autor tu nastavuje zrcadlo naší společnosti. Zanášení "velkoměstských manýrů" jednoho intelektuálního idealisty do malého města tu naráží na zábrany. To, co jde ve velkém městě snadno, jako by v malém městě nešlo vůbec? Kultura a intelektuální povznesení jako by se na malém městě nenosilo? Stojí malá města vůbec o něco takového? Jsou na to malá města připravená, nebo to jsou jen falešné naděje a ideály jednoho snílka, co chce měnit svět? A když se nějaká snaha o změnu uchytí, není to nakonec jen nějaká faleš, hraní si na "velký svět", do kterého se malí lidé nehodí? Přetvářka? Faleš? A má to vůbec smysl?
Spousta otázek, na které si čtenář musí odpovědět sám. Myslím, že autor určitý postoj zastává, jako by se snažil zobrazit malost některých komunit, ale je jen na čtenářích, zda budou s autorem souhlasit. Celý text je dle mého třeba chápat jako kritiku některých aspektů dnešní doby. Je to určitý druh satiry, možná tak trochu výsměch. Asi je třeba nebrat to zas tak vážně a zcela do slova. Po dočtení knihy mne napadlo, do jaké míry tu také hraje povýšenost velkoměšťáků? Autor se tu do některých věcí dost dobře strefuje a vysmívá se.
Ta zdánlivá propast mezi velkými a malými městy mi jako téma přišla velmi zajímavá a přineslo mi to zase pár věcí k zamyšlení. Přesto nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Zatím nedokážu úplně říct proč. Ale za pozornost tato kniha podle mne určitě stojí.

51 21.05.2023

Četla jsem vydání, které obsahovalo pouze hry Ubu králem a Ubu spoutaný, můj komentář se tak bude týkat pouze těchto dvou her.
Přiznám se, že jsem nějak netušila, co přesně mohu od těchto dvou her očekávat. Ale jméno krále Ubu se ke mně dostávalo už od gymnázia -čas od času jsem ne tuhle postavu narážela v různých narážkách či textech o Osvobozeném divadle, které krále Ubu uvedlo ve svém repertoáru. Tak jsem si říkala, že je na čase po Alfredu Jarrym konečně sáhnout. A ono ejhle, bylo to fakt zábavné čtení.
Nebudu tvrdit, že jsem těmto dvěma hrám dokázala porozumět na 100 %, protože úplně nedovedla, ale bavila jsem se u toho dost. Události hnané ad absurdum jsou zdrojem nejedné humorné situace a slovních přestřelek. Král Ubu je jak uragán - kam se vrhne, tak nezůstane kámen na kameni. Je to neuvěřitelně svižné. Ač tu dějovou linku najdete, hodně to podle mne stojí na situační komice a také ochotě čtenáře/diváka nebrat všechno tak vážně a nechat se pohltit chaosem.
Tohle si asi budu muset někdy přečíst znova nebo jít na nějaké představení protože mi tu asi ještě spousta věcí k plnému pochopení unikla. Nicméně na první přečtení to na mne určitě udělalo pozitivní dojem.

48 21.05.2023

Příběh Supermana se nám tu znovu zobrazuje od svého počátku, byť třeba s drobnými obměnami. Úplně si nejsem jistá, kolik nového tenhle svazek přinesl, asi to nedokážu odhadnout. Nicméně vnímám tento svazek jako lepší průměr. Bylo to zábavné čtení, akční, ale prostě jsem ten základní rámec viděla už dříve, tak jsem si to asi neuměla tolik užít. Bavila mne ale opět postava Lois - řízná, svérázná, s prořízlou pusou. Nakonec tedy průměrné hodnocení. Nebylo to špatné, kresba se mi také vcelku líbila, ale jsou komiksy, které mne prostě bavily víc, no...

44 21.05.2023

Uf, uf! Tak tenhle komiks byl pro mne bohužel trápení. Dějově mne to příliš nenadchlo, nebavilo, nudila jsem se. Nějak jsem si k Robinovi nedokázala vůbec najít cestu, takže mne ani jeho osud nezasáhl. Do čtení jsem se musela nutit. Nemluvě o tom, že ta pointa příběhu je jasná vlastně skoro od začátku a vy jen čekáte, kdy to teda přijde a za jakých okolností.
Tentokrát mne vlastně nějak nenadchla ani ta kresba. Hlavně jsem měla problém s tím, jak si Robin i Batman bez masek byli tak strašně moc podobní - občas se mi fakt pletli. Skoro mne t pak svádělo k mylné představě, jestli ti dva nejsou skuteční příbuzní... otec/syn? Bratři? Bylo to matoucí.
Nakonec tedy 2 slabší hvězdy. A celkově v téhle sérii je tohle za mne jeden z těch slabších svazků.

63 14.05.2023

Musím říct, že já jsem si tenhle svazek nesmírně užila. Je to akční, hodně hravé a fakt jsem neměla ani jednou pocit, že bych se při čtení nějak nudila. Harley jako hlavní hrdinka a vlastně záporačka mne fakt bavila. V hlavě to nemá zrovna v pořádku, ale způsob, jakým se vypořádává se světem, mi přišel prostě zábavný. Možná se to vymyká obvyklým padouchům, kteří jsou prostě zavilí a zlí, ale za mne ro nevadí.
Konec mi přišel teda dost otevřený, což mi bylo poněkud líto, ale zároveň doufám, že to bylo záměrně, aby si tím autoři připravili prostor pro další pokračování, v které upřímně moc doufám. Moc ráda bych se k Harley zase vrátila.
I z grafické stránky se mi tento díl líbil. Kresba mi hodně seděla. Potkali jsme se tu i s pár známými postavami z dřívějších dílů, což bylo fajn. :-)
Já jsem určitě spokojená.

65 14.05.2023

Petra Dvořáková to zase dokázala. Stejně jako u její knihy Vrány, tak i v Zahradě se jí na vcelku malém prostoru podařilo vykreslit velmi tíživý a bolestivý příběh. Bez nějaké větší omáčky, silný svými emocemi a tím, co zůstává nevyřčené mezi řádky, ale na člověka to i tak dokáže zapůsobit.
Nechci úplně zacházet do detailů, abych tu omylem nevypustila nějaký spoiler. Nicméně autorka tu zpracovává téma, které je velmi citlivé a určitě nesnadné ke zpracování. Pro jednu stranu zúčastněných asi horor, ale zároveň pro stranu druhou bolestivá realita přinášející předsudky, ač daný člověk postižený "daným tématem" nemusí nutně nikomu ublížit. Střet těchto dvou stran je třeskavý, bolestivý a nepříjemný pro všechny. A vlastně i pro čtenáře, protože na jedné straně asi chápete ten strach jedné strany, ale zároveň prostě vidíte do hlavy hlavního hrdiny. Cítíte jeho bolest, obavy z okolí a to, jak se snaží bojovat sám se sebou, ač nikomu neublížil. Vidíte, jak se to v něm pere a skoro se za něj modlíte, aby v sobě dokázal najít vnitřní sílu a říct si o pomoc. Aspoň o tak na mne působilo.
Co na paní autorce obdivuju, je její práce se slovy. Jak dokáže tak silný příběh napsat tak hutně, minimalisticky a přesto toho říct hodně. Čím víc jsem se blížila konci, tím víc to pro mne bylo tíživé čtení, protože paní autorka těmi emocemi skutečně nešetří. Na mne se to tedy určitě přenášelo velmi silně, že mi bylo místy fakt těžko.
Plný počet hvězd určitě pro mne na místě. Moc si cením, že mi Petra Dvořáková zas uměla předat spoustu podnětů k zamyšlení. Uff, byla to fakt kláda!

92 14.05.2023

Pro mne je Viktorie Hanišová zárukou toho, že přijde se silným lidským příběhem, který nebude snadné číst, ale od kterého zároveň bude těžké se odtrhnout. O to víc, když to bude psané nádherným vytříbeným jazykem. A je to případ i její nové knihy Neděle odpoledne. Alespoň já to tak vnímala.
Od začátku tušíte, že za tou zdí, kterou si postavy kolem sebe staví, je nějaké tajemství - ani to nemuselo být uvedené v anotaci, autorka to skvěle dokázala vtisknout již do úvodních pasáží knihy. A vy pak jen sledujete, jak se bortí jednotlivé cihly a to tajemství se vám vyjevuje přímo před očima.
Je pravda, že od určité chvíle šlo odhadnout, o jaké tajemství v dané rodině jde. Ale určitě to příběhu neubírá na naléhavosti a síle rodinného příběhu. Je fakt, že jsem přesto neodhadla vše, autorka mne dokázala překvapit a přimět mne zamyslet se nad tím, jak snadné je soudit jiné, když si uděláme ukvapené závěry a předsudky, ač nemáme kompletně všechny informace. Za to paní autorce děkuji - je to něco, co by si měl připomenout čas od času každý.
Nakonec dávám "jen" 4 hvězdy. Zatím mi z autorčiných knih nejvíc v hlavě utkvěla Houbařka. To ale neznamená, že Neděle odpoledne nestojí za pozornost - protože určitě stojí. A já tuto knihu určitě mohu doporučit. Je to velmi zručně napsané dílo změřené na lidskou tragédii, která se bohužel může v nějaké míře stát komukoliv z nás.

81 14.05.2023

Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu a bohužel musím říct, že jsem lehce v rozpacích.
Věřím tomu, že se najdou čtenáři, kterým toto dílo dá hodně, ale já se bohužel mezi ně nezařadím. Teď nechci tvrdit, že jsem si z knihy neodnesla nic a že jsem tam nenašla nic zajímavého či poučného - není tomu tak. Jsou tu zajímavé myšlenky, které určitě stojí za pozornost. Vlastně nevím, co přesně jsem od knihy čekala, ale asi jsem úplně nepočítala s tím, že bude jednak tolik moc repetitivní a jednak tak moc zaměřená na meditační vhledy do sebe sama. Což je možná moje chyba a moje podcenění toho, na čem buddhismus asi stojí. Nevím jistě, ale jsem ochotna v tomhle ohledu připsat chybu sama sobě. Určitě nechci tvrdit, že po obsahové stránce je to špatně. Věřím, že není. Ale asi jsem měla volit spíše čtenou formu než poslech, kdy se na to člověk může lépe soustředit a lépe se vracet k předchozímu pro lepší pochopení.
Jak mi v posledních měsících audioknihy vyhovují, tak tady jsem se asi úplně netrefila. A určitě to není chyba ani knihy, ani interpreta Pavla Soukupa, který se interpretace zhostil skvěle. Jen je to typ literatury, která si vyžaduje větší soustředění. Možná proto jsem to neuměla dost dobře pojmout a porozumět. A vlastně mne to mrzí.

51 14.05.2023

Poté, co jsem velmi nedávno doposlouchala Oveho, jsem si do uší vzala dalšího Backmana, tentokrát Babičku. Byť hodnotím vcelku vysoko, musím říct, že v porovnání s dalšími Backmanovými knihami, které jsem četla/poslouchala, je tohle pro mne lehounce slabší. Ale pořád určitě hodné pozornosti.
Neuvěřitelně mne bavila postava babičky, která sice z určitého úhlu pohledu uměla vyvolávat v životě postav pěkný chaos, ale zároveň je to někdo, koho bych vlastně ve svém životě chtěla mít. Žena, která se ničeho nebojí, do všeho jde s vervou a naplno, nebojí se myslet nekonvenčně - ne jen v zavedených bezpečných mantinelech všedního světa. A hlavně - má obrovský smysl pro fantazii. Její život, byť plný překážek a nástrah, je plnohodnotný a barevný.
Co se mi na Backmanově tvorbě líbí, je to, jak postupně dokáže čtenářům zobrazovat jednu věci - a to, že každý člověk má nějaký příběh a že nelze knikoho soudit na první dobrou jen na základě prvního dojmu. Každý si v sobě něco nese, co ho formovalo a udělalo z něj to, čím ten člověk je dnes. A i když potkáte někoho, s kým si třeba úplně nesednete, nemusí to hned být špatný člověk. Nesuď knihu podle obalu.
Je to případ i této knihy. Na začátku potkáváte řadu postav, kdy některé vám jsou blízké hned, zatímco některé byste nejradši přetáhli pánvičkou po hlavě kvůli tomu, jak se chovají. Ale čím víc se blížíte konci, tím víc začínáte ty postavy postupně chápat a aspoň trochu víc být k nim soucitní. To se autorovi prostě daří hrozně dobře vykreslovat.
Proč hodnotím o hvězdu méně, než jsem hodnotila knihy "Muž jménem Ove" a "Úzkosti a jejich lidé"? Asi to pro mne nemělo tak velký přesah, jak jsem čekala. Nezasáhlo mne to tolik, jako ty dvě dříve zmíněné knihy. A taky mi tam trochu chybělo vysvětlení, v čem přesně je holčička Elsa tak moc jiná a zvláštní, než "jen" že je na svůj věk nadprůměrně inteligentní. Nevím, možná to bylo pro ostatní čtenáře pochopitelné z kontextu knihy, ale já to asi úplně nepochopila.
Jinak knihu jsem poslouchala jako audio, namluvila Valérie Zawadská, jejíž interpretace mne velmi bavila. Knihu samotnou pak určitě mohu doporučit.

82 14.05.2023

Zuzka v šatech svátečních je taková jednohubka, u které si čtenář dost odpočine a vypne. Je to příběh všedních dní, v němž se asi řada lidí najde. Spousta z nás se asi občas dostane do bodu, kdy přemýšlí, co dál, co s životem - děláme skutečně práci, která nás baví? Jak dobře nám je s partnerem? A nechtěli bychom od života něco trochu jiného? A jde s tím vůbec něco dělat? Máme na to sílu?
Hlavní hrdinka je přesně v takovém bodě. Práce ji moc nebaví, kolegyně z práce nic moc, ani s parterem si nerozumí tolik, jak by si představovala, a zpěv, který tak moc miluje, provozuje jen jako koníčka a ještě s kapelou kdovíjaké kvality a pouze na lokálních plesech. Je to normální hrdinka se všedními trápeními. Možná vám nebude muset sednout jako člověk, ale je dost možné, že se v některých jejích životních situacích poznáte.
Psané to je vcelku jednoduchým, srozumitelným jazykem. Na mne možná až moc jednoduše. Ale bavilo mne, jak autorka skvěle vystihla kancelářské prostředí. To jsem se musela smát - taková trochu slepičárna a drbárna. Kdo kdy někdy s podobným prostředím přišel do styku, možná něco podobného zažil. A já si nejednou musela říct "ty jo, tak tohle je úplně přesný". Hlavní hrdince se z toho tak trochu ježí chlupy na těle a já jí úplně rozuměla...
Asi mi úplně neseděly tu a ta zmíněné odkazy na "celebrity" českého bulvárního prostředí (kdo jste četl, asi jste si všiml) - není to něco, co mne zajímá a čí bych žila, tak asi také ani necítím potřebu se s tím potkávat i v literatuře - na mne je to asi trochu laciné a zbytečné.
Není to kniha, ke které bych se pravidelně vracela, ale na vyzkoušení, proč ne.

49 14.05.2023

S knihou Umění milovati jsem strávila několik dopolední ve Všeobecné studovně Národní knihovny, kde jsem si knihu pročítala za poslechu dark academia playlistu a žasla nad tím, jak nadčasové tohle dílo vlastně je.
Kniha je dělena do tří oddílů. Dva z nich se zabývají radami mužům, kde vytouženou partnerku vůbec hledat, jak ji zaujmout a jak si její lásku udržet. Třetí oddíl se pak zabývá radami ženám, jak zaujmout muže, jak se chovat, vystříhat se problémovým partnerům atd.
Když jsem prve psala, že se jedná o dílo nadčasové, myslela jsem to tím, kolik těch rad a postupů se dá použít i v dnešní době. Jsou věci, které se očividně moc nemění. To, jak o vztazích uvažujeme my, ve svých moderních časech, očividně často znali již naši antičtí předkové. Ovidius tu nejen radí, co a jak dělat, ale také na co si dát pozor, co nedělat, čemu se vyhnout. Některé rady mohou třeba vyznívat z dnešního pohledu trochu úsměvně až komicky, ale když nad tím člověk špekuluje, v řadě míst má autor prostě pravdu - něco na tom bude. Zároveň musím na rovinu přiznat, že v některých pasážích jsem s autorem nesouhlasila. Radit mužům, aby ženy stalkovali a nebo si je brali násilím, to jako fakt prosím ne....
Knihu jsem četla ve velmi povedeném překladu Ivana Bureše a v úpravě Rudolfa Mertlíka, kteří se zasloužili o to, že po jazykové stránce je tento text velmi dobře srozumitelný. Co se obsahu týká, to pak vyžaduje určité znalosti antických reálií. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si Umění milovati chodila číst do Národní knihovny - nejen pro to inspirativní prostředí, kam se mi ta antická literatura dost dobře hodí, ale také pro ty informační zdroje, o které se čtenář může opřít. Ovidius tu, zcela samozřejmě, vkládá jména osob, bohů, místy či narážky na příběhy, které jemu byla dobře známé. Sama jsem si musela některé narážky dohledávat ve slovnících antické kultury. To mi osobně pomohlo této publikaci lépe rozumět a chápat jednotlivé narážky v kontextu toho, co se Ovidius snaží říct.
Každopádně tohle určitě mohu doporučit vaší pozornosti. Ať už budete či nebudete souhlasit s tím, co Ovidius svým čtenářům radí v otázkách lásky, je to určitě velmi zajímavé dílo, které i po stovkách let má co říct.

70 07.05.2023

Tohle je jeden z pokladů mé dětské knihovničky. Příběh sám o sobě je velmi jednoduchoučký, ale to neznamená nudný. Milé příhody party kamarádů, co si rádi pomohou za všech situací, a to celé zaobalené do nádherných ilustrací - to mne prostě jako děcko bavilo. I teď po letech to vnímám jako takové milé pohlazení po duši.
Kniha je psaná velmi jednoduchým jazykem, příběhy nejsou nijak komplikované a je to tištěné velkými písmeny - pro začínající čtenáře to je velmi vhodné, myslím si. A i po letech myslím, že to nejmenší čtenáře může zaujmout.

64 07.05.2023

Myslím, že název tohoto svazku je zcela výstižný. Když to srovnám s předchozím svazkem, je v Tichu před bouří relativně klid. Ne, že by se tu nedělo nic dramatického. Pár akčnějších, silnějších scén tu určitě najdete také. Ale spíš to na mne dělalo dojem takového poklidnějšího dílu. Ale jen zdánlivě a to se mi taky na tom dost líbilo. Autorům se tu skvěle podařilo vystihnout to, že i když se postavy mají možnost trochu víc zabydlet, trochu si oddechnout, vyplavit ze sebe stres, tak i podvědomě pořád musí očekávat, že se dříve nebo později zase něco stane a zdánlivý klid pomine. A ono jo, bum ho, konec tohoto svazku zas přinesl pěkné vzrůšo, na které se můžeme nejspíš čekat v následujícím díle.
Nehodnotím naplno, ale i tak mne tenhle svazek bavil.

60 07.05.2023

Po nějaké době jsem se vrátila ke komiksové sérii Živí mrtví a byl to zas docela slušný nářez. Pravda, v počátku mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala, co se děje, ale jak jsem se chytla, byl to docela fičák. Guvernér je dost magor a nedivím se, že se našim hrdinům v jeho područí vůbec nelíbí. Řešení, jak se z celé situace vymotat, je nasnadě.
Bylo to svižné, akční, napínavé, opět dost brutální - přeci jen okolnosti si to žádají. A tak mi přišlo sympatické, že i přes to všechno má Rick pořád vnitřní nutkání nad sebou pochybovat a řešit svoji lidskost a svědomí. Kdy a kde vzniká ten moment, kdy se z lidí stávají zvířata?
Asi to pro mne nebyl úplně nejlepší svaze příběhu, ale určitě mne bavil velmi.

54 07.05.2023

Teda, tohle je jedna z těch knih, kdy by se mi hodilo mít možnost hodnotit půlhvězdou. Protože tohle mi přišlo jako lepší 3 hvězdy, ale už moc ne na 4.
Hrozně mne bavila ta kresba, tu jsem si užila nesmírně, ta paleta použitých barev za mne fantastická. Obsahově - Stephen si už zas hraje na pána boha, to není úplně poprvé, co něco takového vidíme. Ale zas jsem měla pocit, že se ze svého chování snaží v závěru vyvodit nějaké důsledky. Dějová linka - místy na mne trochu zašmodrchaná, nějak jsem se na pár místech zasekla a neuměla se soustředit - občas to na můj vkus lehce dřelo. Přitom zápletka nebyla vůbec špatná - naopak. Nicméně - zase tu je spousta akce, padouch nad padouchy, nečekané koalice, pár starých známých postav, které už jsme viděli dříve.
Celkově hodnotím jako lepší průměr.

50 07.05.2023

Asi půjdu svým hodnocením proti proudu, ale mně tahle kniha bohužel moc neseděla.
Obsahově je to velmi zajímavé, to beze sporu. Řeší se tu zajímavá silná témata partnerského soužití - z pohledu íránských žen. Čtenář vlastně zjišťuje, že se íránské ženy v některých věcech od žen západního světa vůbec neliší. A určitě je důležité o daných věcech, které tu autorka zahrnula, mělo mluvit. Jen mi úplně neseděl způsob, jakým postavy vedou rozhovory.
Kniha je ve formě komiksu, čte se to tak vlastně dobře, snadno, rychle, obsahově je to srozumitelné. Ale nevyhovoval mi ten způsob, jakým ty ženy mluví, jakým způsobem formulují své myšlenky. Nevím, jak to popsat, nějak mi to přišlo nepřirozené, trochu na sílu. Předpokládám, že to mělo být stylizované do podoby, jakou spolu o intimnostech mluví mezi sebou blízké kamarádky, ale jak píšu, přišlo mi to psané poněkud na sílu.
Nevím, no. Jestli mohu knihu doporučit? Tohle je asi taková ta kniha, u které mohu říct jedno - zkuste ji a prostě uvidíte sami, jak vám to bude vyhovovat.

54 07.05.2023

Od tohoto dramatu jsem neměla nijak velká očekávání a chtěla si to přečíst jen proto, že je to prostě klasika. Ale nakonec to na mne vcelku zapůsobilo.
Hra využívá řady metafor - největší z nich pak tvoří název samotné hry. Je potřeba číst trochu pozorněji, aby čtenář odhalil vše, co mu v tomhle může autor nabídnout. Sama si budu Divokou kachnu vůli tomu přečíst ještě jednou - obávám se, že mi možná pár věcí uniklo.
Přesto ve mně hra vyvolala hodně emocí - především v závěru. A také otázky. To je asi to, co mám na knihách obecně nejradši - když mají vedle zajímavého příběhu či zajímavých postav ještě nějaký přesah v podobě otázek či emocí. Postavy se tady vyrovnávají se svou minulostí, se svými rozhodnutími, s rozhodnutím ostatních - kolikrát s rozhodnutími, která někdo udělal za zády jednotlivých postav. A jaká je moralita? Dá se jednání za zády někoho dalšího nějak obhájit? I když tak bylo učiněno s dobrým úmyslem? A jaké to je zabřednout do bahna vlastního života a nemoci se vymanit?
Divokou kachnu určitě mohu doporučit vaší pozornosti. Nedávám plný počet - jsou hry, které mne bavily jednoduše více. A navíc mi tady asi něco trochu uniklo, tak se neodvažuji dát 5 hvězd.

56 07.05.2023

Jak jel Vítek do Prahy je jeden z titulů, které jsem moc ráda četla v dětství a ke kterému se ráda jednou za uherský rok vracím. Jasně, je to pro ty nejmenší, mně jako dospělé čtenářce ten obsah nic moc už nedává. Ale vyvolává to ve mně nostalgii a velmi příjemné pocity návratu do dětství, kdy byla spousta věcí snadných a bezproblémových.
Milé krátké epizody z Vítkova pobytu v Praze, příjemný jednoduchý styl psaní, místy se člověk i pobaví. Asi spousta z nás v dětství chtěla si ze zoologické zahrady odnést s sebou domů nějaké zvířátko - jako Vítek. To mi přišlo kouzelné. A moje vydání je navíc obohacené o krásné ilustrace Adolfa Borna.

69 30.04.2023

Tato publikace je jakousi antologií skládající se z citátů o kočkách od slavných lidí, informací o pozitivech toho mít doma zvíře (hlavně kočku) a roztomilých fotek koček.
Na jedno prolistování to není úplně špatné, fotky jsou fakt roztomilé. Ale že bych to nutně musela mít doma, to asi ne. Mám kočky ráda, ale většina těch citátů či informací mi nepřišla zas tak nosná či kdovíjak převratná, že by to nutně muselo být vydané v tištěné podobě.
Je to laděné ve stylu motivační literatury, která vás má pohladit po duši. Ale mně tohle úplně nesedělo. U řady informací, kde se uvádí výhody toho mít doma zvířecího kámoše - trochu mi tam chybělo, na základě čeho se ty informace zakládají, jak na to ten autor přišel, z jakého výzkumu, čím to podkládá? Takhle mi to spíš přišlo jako vycucané z prstu. Jako jasně, nechci autorovi hned křivdit, třeba to podložené fakt má - jen to tady prostě chybí, no.

Citáty:
George Eliot: Zvířata jsou neocenitelní přátelé - na nic se neptají a nic nekritizují.
----
Kočičí předení způsobuje vibrace ve frekvenci od 25 do 140 hertzů, která nám svědčí hned v několika ohledech: posiluje kosti, snižuje krevní tlak i riziko infarktu a povzbuzuje imunitní systém. Pomáhá dokonce i rychlejšímu hojení poraněných svalů a vazů.
(P.S. - tohle je přesně jedna z těch pasáží, u kterých si říkám - kde na tohle ten autor přišel? Z čeho ty informace čerpal?)

56 30.04.2023

Podle názvu se zdá, že by tato publikace mohla být užitečným pomocníkem při zvládání náročných životních situací. A do jisté míry to tak určitě je. Jak ale možná z mých úvodních věcí cítíte - mám tu jisté "ale", kvůli nimž nedokážu hodnotit úplně naplno.
Přiznám se, že jsem se v některých pasážích trochu ztrácela. Autor čas od času zajde k vysvětlování některých biologických procesů v lidském těle - což je určitě užitečné, když to máme v souvislostech a pochopíte, proč věci v těle fungují tak, jak jak fungují - v souvislosti s psychikou. Nevím, do jaké míry si za to mohu sama, je možné, že dost, ale ve chvíli, kdy zrovna tohle posloucháte v audio podobě, možná se vám stane to, co mně. Že se prostě přistihnete, jak se na to úplně nedokážete soustředit, vnímat a tím pádem chápat, co se tím autor vlastně snaží říct.
To byl asi pro mne největší kámen úrazu, který se pak odrazil i na mém hvězdičkovém hodnocení. Jinak si ale na knihu nemohu stěžovat. Je pravda, že třeba některé věci jsem už věděla či tušila již dříve, ale zrovna u tohoto tématu nevadí, když si to člověk jednou za čas připomene.
Jinak myslím, že se tu člověk dozví pěknou řádku užitečných rad či alespoň podnětů k zamyšlení, co a jak lze v životě změnit, aby se člověk uměl vyhoření vyhnout, nebo třeba včas na sobě vypozorovat, že se dostal do rizikového stádia, kdy by se vyhoření mohlo dostavit.
Pokud je vyhoření téma, které vás zajímá, určitě mohu knihu doporučit, ale asi bych možná spíše volila tištěnou knihu. Myslím, že se sama k této knize ještě někdy vrátím a určitě zvolím papírové vydání.

55 30.04.2023