sgjoli sgjoli komentáře u knih

Opuštěný dům Opuštěný dům Mirka Skočílková

Od paní autorky jsem již četla knihu Violka, která se mi moc líbila, a tak jsem chtěla vyzkoušet i další její knihu. A tak jsem se pustila do Opuštěného domu.
Co mne u Mirky Skočílkové baví, je její styl psaní, který je velmi čtivý, srozumitelný a přímočarý. Umí hezky popsat postavy a prostředí - jako byste na tom místě byli a měli ty lidi hned vedle sebe. Bůh ví proč jsem ale měla pocit, že půjde o duchařinu nebo o něco tajemného. Aspoň tak na mne působila ta anotace - opuštěný dům, divné historky okolo, ještě divnější majitel. A i ten začátek knihy tomu jakoby odpovídal. Nakonec se z toho vyklubala kniha hlavně o vztazích a o vyrovnání se s psychickými obtížemi a problémy, s nimiž se člověk setkává v životě a ve vztazích. To určitě není nutně špatně, to vůbec ne. Jen jsem asi měla jiná očekávání a asi byla chybka u mne, že jsem něco někde špatně pochopila.
Každopádně autorka tu naťukává řadu závažných témat, o kterých je určitě třeba mluvit - hlavně psychické problémy jedince a také problémy ve vztazích. Pravda, v něčem kniha úplně nejde do hloubky a v některých místech je příběh možná trochu předvídatelný, ale určitě je dobré si o některých věcech číst a přemýšlet. Přiznávám však, že některá témata mne možná trochu míjela - hlavně tedy téma mateřství, které tu je nastíněno z určitých důvodů (nebudu spoilerovat). Děti sama nemám, a tak se mne to asi nedotýkalo tolik, jak by se to mohlo dotýkat jiných čtenářů, resp. čtenářek.
Ve výsledku dávám 3 hvězdy. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, četlo se to dobře, jen jsem se z výše popsaných důvodů asi úplně nepotkala s tím žánrem a některými pasážemi.
P.S. Strašně mne bavila postava Marty - je to taková správňácká ženská, která je dost od rány, ale není zlá či zákeřná. Takoví lidé jsou mi dost blízcí. :)

02.04.2023 3 z 5


Muž jménem Ove Muž jménem Ove Fredrik Backman

U některých autorů se mi bůh ví proč stává, že mne jejich knihy sice lákají, ale zároveň se trochu bojím, aby se mi líbily, a tak při výběru váhám. A to je třeba případ Fredrika Backmana. Už jsem to měla takhle u jeho titulu Úzkosti a jejich lidé, kdy jsem se bála, jak mi to bude sedět, ale pak jsem byla nadšená. A teď se mi to stalo znova u Muže jménem Ove -zpočátku jsem se toho bála, ale nakonec jsem byla nadšená.
Tahle kniha hodně stojí na postavách a na tom, jak jsou popsané. A to se autorovi strašně moc povedlo. Hlavního hrdinu Oveho jsem si v hlavě celou dobu představovala jako Carla z animovaného filmu Vzhůru do oblak - jako by si byli povahově podobní. Ove je takový ten protivný děda, který na všechny štěká, všechno mu vadí a jediné, co chce, je klid a aby ho okolní svět konečně nechal na pokoji. Je to člověk, vedle kterého asi není snadné žít, když ho moc neznáte a vidíte jen jeho uštěkanou, hašteřivou tvář. Ale zároveň je to člověk, kterého vám je vlastně líto, když slyšíte/čtete, jaký měl osud. To, co se mu v životě stalo a co zažil, by položilo asi spoustu lidí, dostal od života dost naloženo a vlastně chápete, proč se z něho stal takový nerudný děda, co je protivný na všechny okolo. Přitom se na řadě míst usmíváte, protože ta jeho povaha a jeho přístup ho dostávají do dost úsměvných situací. A vlastně pak zjišťujete, že na povrchu je Ove sice hrozně uštěkaný a otrávený, ale pod povrchem se skrývá člověk s hodným srdcem, který už je akorát unavený životem...
Bavily mne ale i ostatní postavy - hlavně Parvaneh byla správňácká ženská a Oveho manželka Sonja taková zlatá hodná duše.
Kniha sice je označená jako humorná, ale spíš než klasický humoristický román, kde se budete na každé straně popadat smíchy za břicho, to je příběh na jedné straně sice úsměvný, ale také dost smutný a melancholický. A určitě s touto melancholickou notou počítejte, má to tu své místo.
Ke skvělému zážitku mi také hodně dopomohl skvělý přednes Jana Vlasáka, v jehož podání jsem knihu poslouchala jako audio - rozhodně to je excelentní výkon a tenhle titul určitě mohu doporučit k poslechu - nejen tím obsahem, ale i pro tu vypravěčskou kvalitu.
Plný počet hvězd na místě a moc moc doporučuju.

02.04.2023 5 z 5


Ex na koštěti Ex na koštěti Erin Sterling (p)

Knihu jsem zkoušela číst v originále ve snaze udržovat si angličtinu. A byť v češtině romantické příběhy zase tolik nevyhledávám, v angličtině mi bůh ví proč tolik nevadí je číst. Nicméně, v tomto případě to na mne nefungovalo. Knihu jsem odložila nedočtenou, bez hvězdového ohodnocení.
Angličtina sama o sobě nebyla nijak zvlášť těžká, dalo se to, styl psaní docela srozumitelný. Nicméně mi neseděly hlavní postavy - resp. to, že mezi Vivienne a Rhysem, kolem nichž se točí hlavní romantická zápletka, mi přišla chemie naprosto nulová - vůbec mi k sobě nešli jako pár, nijak to mezi nimi ani nezajiskřilo a cokoliv, co mezi nimi probíhalo, se mi zdálo na sílu. A to mne prostě nebere. Ani v reálném životě, ani v literatuře. Ve výsledku jsem tak došla k tomu, že se při čtení vlastně hrozně nudím a nic mi to nedává.
Knihu tedy již znova vyhledávat nebudu ani v českém překladu a můj anglický výtisk holt poputuje o dům dál...

26.03.2023


Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne Rudolf Křesťan

Fejetony Rudolfa Křesťana jsem do nějaké míry znala díky poslechu Českého rozhlasu, kde své texty namluvil (a snad i stále namlouvá?) sám pan autor. Už tehdy mne pan Křesťan zaujal svým laskavým humorem a svojí všímavostí okolního světa, kdy své postřehy vždy uměl vtipně vyjádřit. Autorova jazyková vybavenost je zde naprosto nesporná a myslím, že milovníky jazyka českého to může oslovit.
Nejinak to bylo i v této sbírce fejetonů. Jak již podtitul napovídá, autor si všímá drobností, které nás obklopují v našem každodenním životě. Pravda, některé fejetony mne zaujaly trochu méně, některé zase velmi a já se u nich zasmála či alespoň pousmála. Ale to je asi v pořádku.
Nicméně tvorbu Rudolfa Křesťana určitě mohu doporučit. Je to milé pohlazení po duši, které potěší a vlastně se v řadě případů zastavíte nad některými pointami, které nejen pobaví, ale vlastně člověka nutí přemýšlet nad uspořádáním našeho světa a proč jsou některé věci zařízené tak, jak jsou...

26.03.2023 3 z 5


Svatý Kopeček Svatý Kopeček Jiří Wolker

Svatý kopeček je velmi příjemným básnickým dílem, v němž se autor vrací do místa, v němž trávil své dětství. Na své dětství tu vzpomíná, reflektuje, s radostí myslí na své přátele i na čas strávený s prarodiči. Na to, co pro něj to místo a ti lidé znamenali a stále znamenají. Zároveň si autor uvědomuje, že již není tím malým chlapcem - je tu patrný přerod chlapce v dospělého muže, který přemýšlí nad světem. Který ale zároveň cítí vděčnost a pokoru k tomu, co měl v dětství rád. Zároveň ale s tím dokáže hledět vpřed do budoucnosti.
Je to velmi lyrické a citlivé, obsahem i formou srozumitelné. Čte se to velmi snadno, takže i čtenář, který není zvyklý číst poezii, tu podle mne nebude zbytečně škobrtat nad obtížnostmi veršů, protože nějaké kostrbaté a náročné verše tu prostě nejsou.
Pokud vás dosud Wolker míjel a chtěli byste od něho něco vyzkoušet, tak Svatý kopeček je podle mne to správné dílo, kterým začít. Za sebe určitě mohu doporučit.

26.03.2023 4 z 5


Nadace Nadace Isaac Asimov

Když se dívám na místní většinové hodnocení, půjdu dost proti proudu. Nadaci jsem poslouchala jako audioknihu a bohužel jsem skončila cca ve třetině a odložila jsem to jako nedoposlouchané. Hvězdičkové hodnocení nedávám.
S tématem politiky v kombinaci se sci-fi jsem se tu nepotkala poprvé, už jsem to viděla třeba v úžasné Duně Franka Herberta, kde jsem se v tom dost dobře vyžívala. Ale tady mne to dost nudilo. To bylo asi nakonec dáno tím, že jsem se strašně ztrácela, pletly se mi postavy, kdo stojí na čí straně atd. Prostě jeden velký chaos. Nevím, možná kdybych četla tištěnou knihu, třeba by se to nestalo a užila bych si to víc. Ale jako audiokniha mi to prostě vůbec nesedělo.
Přitom o interpretaci se postaral skvělý Martin Myšička, jehož hlasový projev je velmi příjemný a skutečně dobře se poslouchá. Toho je mi dost líto, že už kvůli němu jsem to nedokázala doposlouchat. Ale holt jsem se minula s obsahem. Škoda. Asi to někdy v budoucnu zkusím ještě tištěně, třeba mne to chytne víc.

26.03.2023


Mizející dívky Mizející dívky Lisa Regan

Tuto knihu jsem zkusila jako audioknihu, ale nakonec musím přiznat, že jsem to nedoposlouchala. Hvězdičkově tudíž nehodnotím.
V čem byl pro mne zásek - neseděla mi hlavní hrdinka Josie. Popravdě řečeno, těch oprsklých vyšetřovatelek či vyšetřovatelů jsme mohli vidět už víc (teď mne napadá třeba Kim Stone). Ale tady mi to přišlo trochu přitáhlé za vlasy už od začátku. Nevadí mi obecně vůdčí osobnosti se zápalem pro věc, ale tady mi to prostě nesedělo.
Navíc mi úplně neseděla interpretace Zuzany Slavíkové. Měla jsem problém občas rozlišovat přímou řeč, rozlišovat jednotlivé postavy a od toho rozlišit část popisnou. A asi mi neseděla barva, určitá ostrost jejího hlasu. Což je něco, zač paní Slavíková úplně nemůže a není to určitě její chyba. Jen mi to v tomto případě nebylo příjemné na poslech. Ale to je asi každého preference, co rád poslouchá.
Nicméně za mne bohužel.

26.03.2023


Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku Martin Moravec

S panem doktorem Benešem jsem kdysi viděla rozhovor s televizi a už tehdy mi přišel jako neuvěřitelně zajímavá osobnost, navíc kapacita ve svém oboru. A tak jsem si říkala, že zkusím tuto knihu - rozhovor, který s ním vedl novinář Martin Moravec.
Nakonec jsem volila podobu audioknižní a bylo to dost zajímavé poslouchání. Otázky, které v knize klad Martin Moravec, namluvil sám pan novinář. Odpovědi Vladimíra Beneše pak namluvil Jiří Langmajer. A myslím, že se to povedlo.
Rozhovor se točí kolem několika témat. Samozřejmostí je povídání o neurochirurgii jako takové. O mozku, o nemocech a operacích, kterými se neurochirurgie zabývá. Téma samo o sobě to je náročné, ale pan doktor o tom mluví poutavě a hlavně pro laika srozumitelně, takže se nemusíte bát, že byste vysloveně tápali. Dále se tu mluví o tom, jak neurochirurg hovoří s pacienty, s rodinnými a dalšími příslušníky, což je také dost nosné povídání. Mluví se tu o etice v lékařství, třebas o otázce eutanázie, léčitelů či lékařů slibujících nemožné a nereálné. V neposlední řadě tu pak pan doktor vypráví i sám o sobě - o své cestě životem a své cestě k lékařství obecně a k neurochirurgii zvlášť.
Témat tu je nakousnutá celá řádka, ale pan Moravec to podle mého uměl dobře ukočírovat, aby to celkově dávalo hlavu a patu, zbytečně se neodbíhalo. Člověk se tu navíc dozví spoustu nových věcí.
Určitě mohu doporučit.

26.03.2023 4 z 5


Jablko s klína Jablko s klína Jaroslav Seifert

Bylo na čase sáhnout po další sbírce poezie a tentokrát má volba padla na sbírku Jablko s klína. Mé vydání ještě v sobě obsahovalo další Seifertovu sbírku, a to Ruce Venušiny. No, nakonec bohužel knihu po dočtení odkládám spíše s průměrným hodnocením. A je mi to tak nějak líto, protože zrovna Seifert má tu poezii fakt krásnou.
Seifertova poezie je v této sbírce (resp. sbírkách) hodně rytmická, obsahově velmi dobře srozumitelná, umí být i hravá. Ta rytmičnost a harmoničnost se odráží z toho, že verše se rýmují a právě v dost pravidelném rytmu.
Obsahově jsou básně lyrické, jedná se o poezii dosti intimní. Autor v ní zachycuje téma lásky, přírody, vztah k matce, míjení se s neprožitými zážitky, člověk z toho cítí určitou melancholii. Seifert se tu zobrazuje emoce, atmosféru.
Nevím však proč, ale při čtení této publikace se mne t básně nějak nedokázaly tolik dotknout. Ačkoliv byly pro mne obsahem srozumitelné, neuměla jsem se na ně emočně napojit a prožít si je. Asi jsem nebyla správně naladěná, a možná proto to po mne spíše steklo. Uvidíme, třeba této sbírce dám ještě jednou šanci a zapůsobí to na mne jinak, více. Nicméně za vyzkoušení to určitě stojí. :-)

19.03.2023 3 z 5


Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty Ladislav Zibura

Opět jsem v případě cestopisu Ladislava Zibury sáhla po audioknize, kterou namluvil sám autor. A nebyl to vůbec špatný zážitek, byť teda oproti autorově předchozí knize o cestě do Jeruzaléma dávám jen tři hvězdy.
V případě obou knih/audioknih vidím určitou podobnost, a to v tom, že autor používá stejný způsob humoru a ironického a odlehčeného popisu situací, do nichž se dostává. To samo o sobě není samozřejmě hned špatně. To akorát když ty audioknihy slyšíte relativně dost brzo po sobě, asi se to trochu oposlouchá, člověk už tím humorem není tolik překvapen a ten vtip se možná trošinku ztratí. Nevím, možná to chtělo přeci jen trochu větší pauzu mezi jednotlivými cestami, abych i napodruhé ocenila to, co mne na stylu psaní, potažmo vyprávění Ladislava Zibury tolik bavilo při prvním setkání. Nicméně proto já dávám 3 hvězdy, místo 4, které dostala ode mne autorova jeruzalémská anabáze.
Nicméně i tady oceňuji ten nezdolný optimismus a vervu, s jakými se náš milý poutník vydává na svá dobrodružství, která jsou nejednou o krk. O to víc, když se ocitá v Číně, kde se možnost úspěšné mluvené komunikace v případě prince Ládíka rovná takřka nule, když chybí společný jazyk, kterým by šlo s místními lidmi mluvit. A přesto se každá, byť ošemetnější situace vždy podařila nakonec zdárně vyřešit. Obdiv, skutečně. Asi na to člověk musí mít povahu, kdy se nezhroutíte při každém sebemenším zaškobrtnutí. Být být odvážný a aspoň trochu si zachovat chladnou hlavu.
V tomhle ohledu je podle mne Ziburův přístup k cestování obecně inspirativní. Pokud chcete cestovat, vyjeďte, pokud máte možnost. A nebojte se toho. S trochou vůle se dá vyřešit řada překážek. Není nutné, abyste okamžitě vyrazili pěšky a zvlášť do Číny, pokud vás zrovna Čína neláká. Ale pokud člověka láká cestování aspoň trochu, může být tenhle cestopis takovým pomyslným šťouchancem, který člověka přiměje, aby se konečně odhodlal někam vyrazit - aby přestal hledat výmluvy, proč něco nejde, prostě se rozhoupal a odjel, i kdyby to mělo být třeba jen na pár dní. A tohle přesně já si z toho odnáším. Jop, já už pomalu plánuju pár pidi výletů...

19.03.2023 3 z 5


Richard III. Richard III. William Shakespeare

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla tuhle ikonickou hru od Shakespeara. A že to bylo drama se vším všudy, jak se sluší a patří! Touha po moci, smrt, zrada, vraždy, boje, pomsta, láska, ... V tomhle ohledu je ta hra fakt dost hutná.
Pravda, v počátku mi ta hra dala poněkud zabrat - hlavně co se týká postav, kterých je tam jako na orloji. Trvalo mi, než jsem se konečně zorientovala v tom, kdo je kdo. Nejsem úplně kovaná v anglické historii a možná jsem i trochu prohloupila, když jsem Richarda III. četla ještě před tím, než jsem si stihla přečíst hry tomuhle dílu předcházející (tzn. "všechny Jindřichy"). No, moje potíž, jak jinak. Budu to muset ještě dohnat a napravit. A pak si Richarda III. přečíst znova.
Každopádně tahle hra má dost grády - v tom smyslu, že co začíná jako prosté přání dostat se na trůn se postupně mění v krvavou řežbu a postavy jako by se nemohly být jisté, kdo z nich přežije Richardovo skoro až manické běsnění. Jak si ale zachránit krk, když nevíte, kdo je na vaší straně?
V určitém bodě mi to nicméně připomíná hru Othello - v obou hrách se dost dobře hraje slovem a manipulací- Stačí pár umně zvolených slůvek a neštěstí je na světě, postupně se nabaluje a nakonec je toho katastrofa. Slovní šermování je tu podle mne na stejné rovině a hraje stejnou důležitou roli jako šermování a bojůvky s mečem - obojí může být smrtící. Jako v tomhle je Shakespeare mistr slova.
Nakonec dávám jen 4 hvězdy, částečně pro ten pro mne chaotický začátek s postavami (ale to kladu za vinu hlavně sobě) a pak taky proto, že zrovna Othello je pro mne ještě o chlup zajímavější v těch slovních manipulacích.

19.03.2023 4 z 5


Hrad ve Skotsku Hrad ve Skotsku Julie Caplin

Poté, co jsem doposlouchala Kavárnu v Kodani, která se mi celkem líbila, jsem chtěla vyzkoušet další autorčinu knihu. A tak jsem sáhla po audioknize Hrad ve Skotsku. Bohužel, tohle mi příliš nesedělo.
Zápletka sama o sobě je vcelku jednoduchá, což by tolik nevadilo, nicméně byla tu řada "ale", s nimiž jsem měla teda trošku problém. Jednak hlavní postavy Izzy a Ross. Člověk tak nějak od začátku tuší, že zrovna kolem nich se bude točit romantická linka. Jenže mi nesedělo chování mezi nimi. Jasně, určitá jiskra mezi nimi přeskočí, ale ti dva nevedou mezi sebou zrovna ideální komunikaci. Chovají se jako puberťáci. Když narazí na překážku, nedokážou spolu pořádně mluvit a radši to řeší trapným odtahováním se od sebe a uraženou mlčenlivostí. Jako, tohle prostě ne-e, to mi fakt vadilo.
Také mne strašně iritovala matka hlavní hrdinky, která byla jak neřízená střela - její chování bylo fakt na pár facek, jak moc byla nesnesitelná.
Zároveň teda některé věci mi připadaly řešené stylem deus ex machina, což jsem taky úplně neocenila. Navíc co mne teda štvalo, byla určitá hloupost v otázce toho, jak tam postavy hledají ty tajemné safíry (nebo co to bylo), které by se měly na hradě nacházet - jako pardon, ale to, kde se nacházejí, bylo jasné skoro od začátku, ale nechápu, co postavám tak trvalo, že je nemohly najít. Jakože wtf? :-D Jasně, je to jen drobná vedlejší dějová linka, ale tou hloupostí to na sebe strašně moc upozorňovalo a mne to teda fest rozčilovalo. :-D
No nic, slaboučké 2 hvězdy a nějak se k téhle autorce už moc nechci vracet.

19.03.2023 2 z 5


Vražda Rogera Ackroyda Vražda Rogera Ackroyda Agatha Christie

Knihu jsem vyposlechla jako audioknihu v podání skvělého Ladislava Lakomého, jehož interpretace se mi velmi líbila a dobře se poslouchala. Příběh samotný jsem kdysi dávno viděla zfilmovaný s Davidem Suchetem jako Poirotem, ale přiznám se, že jsem si spoustu věcí vůbec nepamatovala - už vůbec ne rozuzlení, a tak byla pro mne řada věcí vlastně nových.
Nicméně o to víc jsem na sebe hrdá, když se mi podařilo tipnout si pachatele. Ona tomu vlastně hodně napomáhá sama paní autorka tím, že v průběhu vyprávění zakomponovala do textu určité narážky či poznámky, z nichž se to dalo dobře vydedukovat. Možná že ne úplně všechno a ne hned, ale ta pomoc tam ze stranu Agathy Christie určitě byla. Přijde mi, že ne vždycky to tak u autorky je - ne vždy jsou ty nápovědy tak zřetelné a čtenář do poslední chvíle netuší pachatelovu totožnost, ale tady se to uhodnout dá docela dobře. A myslím, že to vůbec nevadí. Asi řada čtenářů si při čtení detektive ráda zahraje na detektivy a hádá...
Každopádně tohle je určitě jedna z těch lepší autorčiných knih, poslech audioknihy jsem si užila a určitě mohu doporučit.

19.03.2023 4 z 5


Hodina mezi psem a vlkem Hodina mezi psem a vlkem Jan Skácel

Hodina mezi psem a vlkem je sbírka, kterou jsem četla už na vysoké škole, ale zjistila jsem, že si vlastně z této sbírky vůbec nic nepamatuju. A po nynějším druhém čtení jsem zjistila, proč.
Bohužel musím konstatovat, že tato básnická sbírka po mně vůbec nic nezanechala, ačkoliv jsem se snažila pozorně číst a vnímat. Jenže tyto texty, které sbírka v sobě obsahuje, po mně prostě jen stekly a brzy zas nebudu vědět zhola nic, co tahle sbírka nabízí.
Básně na mne působily jako takové momentky ze života, kdy básník pozoruje své nejužší okolí a popisuje své postřehy. Jsou tu motivy města, přírody, ročních období, sněhu, květů... dvěma básněmi vzdává hold K. J. Erbenovi a také O. Mikuláškovi. Některé básně jsou rýmované, některé zase připomínají volný proud vědomí.
Nakonec knihu nechávám bez hvězdičkového hodnocení - neumím ji pojmout, hodnotit, uchopit. Ve srovnání se Skácelovou Smuténkou, kterou jsem četla nedávno, tohle nebyl můj šálek čaje. Zatímco Smuténka ve mně zanechala určité emoce a dojmy, Hodina mezi psem a vlkem bohužel nic, no.

12.03.2023


Pod šeptajícími dveřmi Pod šeptajícími dveřmi TJ Klune (p)

Od pana autora jsem četla Dům v blankytně modrém moři, což se mi nesmírně líbilo a zapsalo se mi do srdce. A tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu a je pravda, že jsem měla dost vysoká očekávání - o předchozí skvělé zkušenost. A možná se mi ta přehnaná očekávání trochu vymstila, protože tuhle knihu nakonec hodnotím průměrně.
Začala bych zápletkou, která se mi moc líbila - připadala mi zajímavá a originální, zatím jsem nic takového podobného nečetla. To vyzdvihuju určitě dost vysoko. Lze to vnímat jako něco na pomezí pohádky/fantasy - jako něco ne zcela reálného, ale to určitě nevadí. Pro mne to přinášelo určité podněty k zamyšlení. Co přichází po smrti? Jak by člověk zhodnotil svůj život? Byl smysluplný? Žil člověk dobrý život?
Bavily mne i postavy - s většinou jsem si sedla hned. Jen tedy s hlavním hrdinou Wallacem jsem se chvilku trápila, než jsem mu přišla na chuť. Byť se autor ho snaží čtenářům přiblížit, trvalo mi, než jsem si k němu našla cestu. Připadal mi trochu plochý a ty jeho vztahy s ostatními postavami mi zpočátku nepřipadaly úplně uvěřitelné. Až koncem příběhu jsem tomu začala věřit a začala jsem se chytat a fakt si to naplno užívat.
Ve výsledku průměrné hodnocení. Skvělá zápletka, velmi čtivě a srozumitelně napsané, většina postav mi sedla, jen s hlavním hrdinou jsem se chvilku prala. Nicméně pokud by autorovi ještě u nás vyšly další knihy, určitě je vyzkouším.

12.03.2023 3 z 5


Druhé město Druhé město Michal Ajvaz

Už tu jeden starší komentář, tuším, mám. Dneska dodávám ještě jeden trochu obšírnější.
Ačkoliv jsem tentokrát příběh neprožívala tolik intenzivně jako kdysi před lety, kdy jsem se do Druhého města zamilovala, i tak mne čtení téhle knihy vlastně zahřálo na duši.
Tahle existenciálně laděná podivnost, zabalená zároveň do hávu magického realismu, asi nebude sedět každému. To, co by někdo považoval za nesmyslné blábolení o podivném světě za okrajem, který je skrze okraje propojen s naším světem , osobně vnímám jako jednu velkou metaforu. Metaforu toho, že každý si sice žijeme ve své vlastní bublině, ale kolem nás žijí další lidé ve svých vlastních bublinách, které se někdy prolnou. A je na nás, abychom se snažili být trpěliví a nesoudit jen proto, že druhý člověk ve své vlastní bublině je v něčem jiný, odlišný. Nesoudit, nedívat se na druhé skrz prsty jen proto, že někdo žije svůj život jinak než my. Svět jakožto celek je totiž rozmanitější než jen náš vymezený výsek světa, v němž se pohybujeme.
To je to, co si z Druhého města odnáším. Nejen poučení o tom nesoudit, ale také být shovívavý, nebát se být zvídavý a dívat se někdy na svět pohledem jiného člověka. Jak moc nás tohle může obohatit?
Byť bych nyní asi hodnotila spíše 4 hvězdami, nechávám nakonec stále plný počet, protože v době dospívání byla pro mne tahle kniha zásadní - právě tím poselstvím, které jsem v ní sama pro sebe našla a o kterém píšu výše.

12.03.2023 5 z 5


Chlorid sodný Chlorid sodný Jussi Adler-Olsen

Ačkoliv nehodnotím plným počtem hvězd, byla tohle zase dost slušná jízda, kterou jsem si vskutku užila. Nevím, jak to autor dělá, ale tu laťku si prostě umí udržet dost vysoko. Aspoň pro mne.
Co se mi líbilo, bylo to, jak tu Adler-Olsen uměl zahrnout dobové problémy, které určitě i v reálné policejní práci také ovlivňovaly - tím byl všudypřítomný covid-19 a všelijaká nařízení, omezení, výpadky pracovních sil, atd. Komplikace se v knize nevyhnuly ani našim vyšetřovatelům. Vzhledem k tomu, že se děj této knihy odehrává koncem roku 2020, působí to díky těmto neblahým reáliím o dost realističtěji.
Případ sám o sobě je opět dost zamotaný, proplétají se tu různé dějové linky, které se opět spojují, jak lze od začátku předpokládat. Opět jsem neměla pocit, že by tu byla nějaké pomalá, hluchá místa. Zároveň se tu do toho vkrádá Carlova minulost, která Carla dohání a dává mu s prominutím dost na p*del. Už jen proto moc moc doufám, že autor někdy brzy vydá další díl, ať víme, co bude dál. Mám nervy jako špagáty.
Opět jsem poslouchala jako audioknihu v podání skvělého Igora Bareše. Doufám, že když by autor vydal další knihu a ta vyšla i v českém překladu, dočkáme se opět audioknihy a toho stejného interpreta - nějak si tuhle sérii už neumím představit s někým jiným.

12.03.2023 4 z 5


Oběť 2117 Oběť 2117 Jussi Adler-Olsen

Po Vzkazu v lahvi se tohle stalo mým druhým neojblíbenějším dílem - dílem, kterému dávám 5 hvězd, byť trošku slabších, protože Vzkaz v lahvi u mne zatím stále vede.
V Oběti 2117 se podíváme konečně do Asadovy minulosti a konečně máme možnost ho poznat víc z blízka. Ač by vzhledem k okolnostem mohl někdo namítnout, proč za celých 9-10 let Carlovi ani Rose neřekl o své minulosti ani slovo, těžko soudit, když jsme nikdo nebyl v jeho botách - těžko se chápou motivy a důvody, proč mlčet. Zároveň určitá nevědomost, s níž Asad musel žít, mu také příliš nepomohla se svěřit. Takže mně ho ve výsledku vlastně bylo dost líto, než že bych mu cokoliv vyčítala.
Dějově je to neuvěřitelně akční, napínavé, brutální, bolestivé. Proč jsem to na svém žebříčku postavila tak vysoko, není proto, že bych se ráda vyžívala v brutálnostech či bolesti, ale proto, jak to měl autor vystavěné. Jak mne uměl vtáhnout do děje, uměl naservírovat jednotlivé linky, všechno popsat v živých barvách a vykreslit něco, co by teoreticky mohlo klidně být postavené na reálném základu. Bylo to hodně uvěřitelné a vlastně svým způsobem děsivé.
Zároveň do toho autor zasadil určitý zlom v Carlově životě - otazník, který si vyžadoval odpovědi. Jsem zvědavá, jak tohle autor v dalších dílech rozpracuje a jak to na Carla bude mít vliv.
Do dalšího dílu se pustím dost rychle. A už teď vyhlížím, zda autor mezitím nevydá nějaké další díly, pomalu se blížím k finiši toho, co zatím vyšlo.

12.03.2023 5 z 5


Selfies Selfies Jussi Adler-Olsen

Tohle byla opět neuvěřitelná jízda. Autor nám tu opět naservíroval značně propletený příběh, kdy jeden zvrat střídá druhý a člověk se má co ohánět, aby se neztrácel. Vůbec jsem neměla pocit, že by to někde stálo na místě či to někde skřípalo. Svižné, akční, napínavé.
Konečně se tu čtenář dozvídá něco více o postavě Rose, která v oddělení Q zastává nepostradatelnou roli. Carl s Asadem mají nyní možnost poznat, co je Rose vlastně zač a jak moc ji vlastně mají oba rádi a jak moc si jí váží. V tomto ohledu autor ušel velký kus cesty, aby nám tuto ženskou postavu přiblížil a dal nám nahlédnout do její hlavy a do její povahy. V řadě míst byla pro mne kniha dost silná.
Tento příběh jsem poslouchala jako audioknihu, namluvil Igor Bareš, který tu opět odvedl skvělý kus práce, za kterou děkuji.
Nakonec dávám 4 hvězdy - byť mne tento příběh bavil, Vzkaz v lahvi u mne v rámci této série zatím stále vede.

12.03.2023 4 z 5


Rajský ostrov Rajský ostrov Jaromír John (p)

Rajský ostrov jsem četla kdysi dávno na základce a matně mi v hlavě utkvělo, že se mi ta kniha dost líbila. Když jsem na Rajský ostrov narazila na Knihobotu, poputovala kniha ke mně domů.
Celkově se jedná o dost barvité a živé vyprávění, které nás zavádí do okolí pražského Žofina do doby, kdy se na vltavském nábřeží postupně začalo stavět Národní divadlo. Člověk má při čtení pocit, jako by tam byl spolu s postavami - a jako by autor byl přímo na místě činu a stavbu Národního divadla popisoval jako něco, co sám zažil - ačkoliv se narodil až v roce 1882, rok před znovuotevřením divadla po požáru. Tak moc živě tento text působí. Pravda, některé fráze a výrazy jsou vzhledem k roku prvního vydání knihy z dnešního pohledu trochu archaizující, ale čtenář si podle mne brzy zvykne - četlo se mi to moc dobře.
Autor tu zobrazuje klukovský svět plný dobrodružství, kolem něhož a skrze něj prochází české dějiny. Historie kolem Národního divadla a tehdejšího českého národa tu je zpracována velmi nenásilně a nepůsobí vůbec suše jako z učebnice. Ta historie tu je zachycena spíše v obrysech, a to velmi přístupnou a srozumitelnou cestou. V některých pasážích může kniha působit trochu zromantizovaně, jakoby psaná s růžovými brýlemi, pro povzbuzení ducha českého národa, ale nepřišlo mi to vůbec rušivé či přespříliš fanatické.
Zároveň si umím představit, jak tragicky lidé asi v tehdejší době nesli to, když pak divadlo vzplálo a takřka lehlo popelem - přeci jen to byl a stále je jeden z významných symbolů našeho národa a naší kultury. Myslím, že i v dnešní době by to spousta lidí dost prožívala a nenesla lehce, kdyby v ND začalo hořet. Při čtení těchto pasáží jsem jaksi trnula a bylo mi to vlastně líto.
U čeho jsem sama osobně také trnula, bylo to, jak tu autor v živých barvách vykresluje, kolik lidí dorazilo na první slavnostní otevření divadla v roce 1881. Jako klaustrofobikovi, který dost špatně snáší davy, se mi při těch popisech množství lidí dělalo poněkud mdlo, i když samozřejmě chápu, že to pro tehdejší společnost byla významná chvíle, kterou si lidé nechtěli nechat ujít. Ale uf uf.... :-D
Nakonec hodnotím knihu 4 hvězdami. Pravdou je, že jako dítě jsem tuhle knihu asi prožívala o něco víc, asi mne to za srdce víc bralo tehdy než teď, když jsem to četla jako dospělá. Přitom nemohu říct, že mne kniha nebavila, protože bavila. A určitě ji mohu doporučit.

12.03.2023 4 z 5