sgjoli komentáře u knih

Jelikož první díl série se mi líbil, bylo jasné, že budu chtít pokračovat. No a nyní mám konečně za sebou druhý díl - Poločas rozpadu. A i tady jsem volila audioknihu v podání Borka Kapitančika, jehož projev tomuhle příběhu dává podle mne fakt grády.
Stejně jako SPAD, i Poločas rozpadu je dost solidní jízda, v níž jako by neexistovala hluchá místa. Pořád jsem měla pocit, že se tu něco děje, je to svižné, nestojí to na místě, ani se to netočí slepě v kruhu. Atmosféra je stále dost pochmurná, dáno okolnostmi toho světa, v němž se to odehrává. Dost tomu podle mne napomáhá i to, jak moc je reálné, že bychom se do tohoto světa mohli dostat. A přitom se autorovi do příběhu podařilo skrze hlášky postav dostat i humor. Takový dost svérázný, možná trochu ironický či lehce sarkastický, ale humor. A mne to bavilo.
Zároveň si na konci autor připravil dost drsný zvrat, který ve mně vyvolal potřebu dost rychle pokračovat třetím dílem. A do toho se teda pustím hodně brzy.
4 hvězdy rozhodně na místě. Pokud vás bavil první díl, tohle vás bude nejspíš bavit taky...

59 19.02.2023

Vějíř Boženy Němcové je neuvěřitelně krásný, poetický počin, který se však nese v poněkud pochmurnější, neveselé náladě. Vyžaduje si to pomalejší, pozornější čtení, neboť řada významů je ukryta mezi řádky a člověk si nad tím více naláme hlavu. Ale za to přečtení to určitě stojí, protože po jazykové stránce je to prostě překrásné.
Určitě se budu muset k tomuto dílu vrátit ještě minimálně jednou. Na rovinu přiznávám, na první přečtení jsem určitě nepochytila úplně všechno, řada věcí mi unikla. Přesto se mi tato poklona jednoho velikána věnované jiné veliké osobnosti naší literatury velmi líbila.
Jako melancholicky laděný člověk jsem velmi ocenila tu melancholickou notu, v níž je to napsané. Je třeba s tím počítat, že se nejedná o veselé, radostné čtení, které by vám zlepšilo náladu. Zárpveň si tato kniha vyžaduje záměrně pomalejší čtení. Ochotu zastavit se, přemýšlet nad verši, vnímat nejen hlavou, ale také srdcem a duší. Nechat to na sebe působit. Rychlým přelítnutím textu vám toho unikne tolik, že asi nebudete moci pořádně vnímat ty krásy, které Vějíř Boženy Němcové nabízí.
Jednu hvězdu jsem přesto ubrala - přiznávám, že je to proto, že momentálně nedokážu naplno ocenit tohle dílo. Ale vina padá na moji hlavu, ne na hlavu básníka - nebyla jsem na čtení plně soustředěná, jak by bylo potřeba - neuměla jsem to nechat na sebe působit na 100 %, a tak mi přeci jen unikaly některé věci asi víc, než bych chtěla. Seifert ale za to nemůže. Při druhém čtení snad budu umět hodnotit, vnímat, chápat a ocenit lépe.

67 12.02.2023

Jestli je nějaký český básník, který mne fakt baví, je to J. H. Krchovský.
Nad jedním světem je sbírka obsahující cca 60 básní. Autor je v nich dost úsporný, co se počtu slov v jednotlivých básních týká, ale přesto v nich umí říct hodně. Básně jsem hodně niterné, někdy lyrické, něžné, někdy naopak syrové, ironické až cynické. Někdy autor se neostýchá sáhnout i k vulgarismu, přičemž mně osobně to nepřipadá nijak rušivé nebo že by mne to nějak pohoršovalo - to určitě ne. Ale pokud jste na to v literatuře citliví, asi možná zvažte, jestli se do Krchovského poezie pouštět.
Obsahově se v básních odráží témata vztahů, života, smrti, lásky, autorova vnitřního světa, okolního světa, momentky ze života. Myslím, že spousta lidí si tu dokáže najít něco, co jim bude připadat nějak blízké či povědomé. Básně jsou navíc tou svou jazykovou formou přístupné a srozumitelné, takže si myslím, že nehrozí, že by čtenář nerozuměl. Je jen otázka, do jaké míry vás to bude vnitřně oslovovat, no...
Já jsem Krchovského četla prvně už na gymnáziu, byl to tehdy tuším tip od naší profesorky literatury. No a byla to tehdy láska na první přečtení. Hodně mne bavila ta přímočarost a ryzost, s níž Krchovský v básních přichází.. A baví mne to dodnes.

Ukázka:

Zas Dušičky... A všude svíčky, květy, věnce
žalostný svátek postmortální existence
kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě...
to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě

63 12.02.2023

Už s prvním svazkem příběhu "JLA: Rok jedna" jsem měla problém (viz komentář k této knize). A bohužel ten druhý svazek to pro mne moc nevylepšil.
Ty vztahy mezi členy JLA jsou pořád natažené jak špagáty a ta důvěra mezi sebou samými prostě hapruje. A já nevím, no... nějak mne to prostě v tomto dvoudílu neoslovovalo, spíš naopak. Celkový děj mi přišel poněkud rozplizlý a rozjetý na všechny strany, působilo to trochu neukotveně. V předmluvě (teď nevím, jestli k prvnímu čí druhému dílu) se píše, že celý ten původní příběh JLA: Rok jedna byl dost zkrácený a lehce převyprávěný, aby vznikly tyto dva svazky (knihy). Trochu se bojím, jestli z toho autoři nevynechali až moc. Nevím, nějak mi dělalo problém se v tom ději průběžně udržovat a zůstat ponořená do příběhu a držet si pozornost.
Kresba stále na mne příliš nevýrazná, ale neurazí.
Za mne průměrné tři hvězdy...

49 12.02.2023

Uf uf, po předchozím dílu tohoto komiksového kompletu, který jsem hodnotila naplno, najednou pro mne v hodnocení trochu sešup, a to na průměrné tři hvězdy.
Určitě nemám nic proti tomu, když se spojí několik hrdinů, aby bojovali proti padouchům spolu v jedné skupině. Ale nemůžu si pomoct, tady mi to přišlo trochu na sílu. Ten způsob, jakým to tu u JLA prošlo a vzniklo, byl na mne poněkud rozpačitý a uměle naroubovaný. A ještě to za mne proběhlo s pocitem trapnosti, když se členové JLA o svém vzniku rozhodnou promluvit na veřejnost pomocí narychlo svolané tiskovky, o níž většina členů ani neví, že má proběhnout. Jakože... cože?
S tím souvisí i to, že ti členové JLA toho vlastně sami o sobě navzájem příliš neví - to pak člověka napadá, jak si členové takového společenství, které má ochraňovat Zemi před padouchy, mají vůbec navzájem důvěřovat v něčem tak vážném a nebezpečném, jako je právě boj proti padouchům?
Nevím no... to jsou prostě otázky a postřehy, které mne u toho napadaly - a poněkud mi to kazilo dojem z toho příběhu jako celku.
Narazila jsem i na určitou nespokojenost některých čtenářů s kresbou. Pravda, v porovnání s jinými díly DC kompletu mi tady kresba přišla trochu nevýrazná, ale nevadila mi a ani mne nijak nerušila.
Celkově ale nedokážu dát víc než 3 hvězdy.

46 12.02.2023

Tak jsem si říkala, že je na čase trochu pokročit s DC komiksovým kompletem. A teda tento díl zatím řadím mezi své nejoblíbenější - jeden z těch, který hodnotím plným počtem.
Nejen, že se mi líbilo to spojení dvou hrdinů Superman/Batman, ale také to, jak autor pojal koncept tohoto dílu, kdy oběma postavám vidíme do hlavy. Vidíme nejen to, co si myslí, jak se cítí, co je motivuje dělat věci tak, jak je dělají. Vidíme totiž i to, jak se Batman se Supermanem navzájem dobře znají a dokážou se díky tomu jako "parťáci v boji" doplňovat a důvěřovat si - dokážou odhadnout navzájem své další kroky. Myslím, že tohle je tady vykreslené velmi dobře a jednoznačně. Celkem to na tom i stojí, aby oba dokázali dotáhnout svoji misi tam, kam ji směřují.
Ráda bych tu vyzdvihla vynikající kresbu, která je většinou v temnějších barvách, které však dobře podtrhují ten příběh.
Jo, tohle jsem si fakt užila. Z mé strany naprostá spokojenost - proto plný počet.

Oblíbený citát:
"V době války naše činy diktují okolnosti."

45 12.02.2023

Petrolejové lampy jsem kdysi četla v tištěné podobě, ale jelikož jsem občas hlava děravá, úplně se mi tato kniha vykouřila z hlavy. Tak jsem sáhla po audioknize, abych si ji oživila. A byl to dobrý nápad.
Zápletka sama o sobě není nijak komplikovaná. Je to spíš zaměřeno na mozaiku událostí ze života hlavní hrdinky, než že by to mělo nějakou akční a hluboce propracovanou dějovou linii. Ale to určitě neznamená, že kniha v sobě neobsahuje dramatické eskapády, protože obsahuje.
Hlavní hrdinka Štěpánka nemá v životě na růžích ustláno, ač pochází z vyšší společenské vrstvy. Má své mouchy, to dozajista. Za některé své životní osudy si může sama, za něco zase nemůže. Nikdo není černobílý - to je tady skvěle popsáno. A já musím říct, že mi Štěpánky vlastně bylo ve výsledku dost líto a z některých jejích emocí a životních zkušeností mi bylo smutno. Některé věci, co se Štěpánce v životě staly, mi zněly až příliš povědomě. Kniha mne na několika místech pěkně zasáhla.
Ale vlastně žádná z postav není černobílá - každý má své klady, své zápory. V tom si jsou postavy podobné. A je těžké se z čehokoliv vymanit, když na vás ostatní z maloměsta či vesnice koukají skrz prsty, závidí, pomlouvají, ubližují. To tu pan Havlíček dobře zachytil.
Nakonec z toho na mne vykoukl příběh o tragédii člověka, z níž jako by zdánlivě nebylo možné se vymanit. Upřímně - není to příliš pozitivně naladěný příběh, byť některé situace mohou působit trochu úsměvně. Ale je to spíš hořkosladký úsměv, než že by se člověk popadal za břicho smíchy...
Na audioknize velmi oceňuji povedený přednes Rudolfa Pellara a také skvěle zvolenou dramatickou hudbu, která celý příběh skvěle podkreslovala.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Bohužel neumím popsat, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně za přečtení/poslech kniha určitě stojí. Je to zajímavá sonda do světa maloměsta na konci 19. století, kde lidé na sobě nenechávají nit suchou a kde hlavní postavy nežijí lehký život.

65 12.02.2023

Malého prince jsem kdysi četla ze zájmu, co lidé na této knize vidí a proč ji tak opěvují. Dějově to je jednoduché dílo, ale přitom v sobě obsahuje řadu krásných momentů a myšlenek, které člověka nutí přemýšlet nad některými věcmi. Dospělý si v tom najde moudrost, děti zase pohádkový příběh.
Když jsem zjistila, že Malý princ u nás vyšel také v hantecu jako Malé principál, nějakou dobu mne to lákalo a přišlo mi to jako docela vtipný počin. Nakonec jsem si tento "hantecový" překlad poslechla v audioverzi, kterou namluvil Zdeněk Junák a který se toho rozhodně zhostil se ctí.
Musím však říct, že jsem ráda, že jsem to nejdříve četla v českém překladu, než jsem se pustila do hantecu, protože některá slova prostě byla oříšek pochopit. Přiznávám, asi jsem v tomhle fakt typický a neznalý Pražák. :-D U těch částí, kterým jsem rozuměla, jsem se docela zasmála. Kde jsem nerozuměla přesně, jsem byla lehce rozpačitá, ale to je můj problém, samozřejmě.
Ale jsem samozřejmě ráda, že jsem se s tím seznámila. Hodnocení nechávám 5hvězdové - obsahově a myšlenkově je to samozřejmě pořád stejné dílo. A byť mi hantec občas dělal pěkné potíže, byl to určitě zajímavý literární zážitek.

54 12.02.2023

Kafka na pobřeží není zrovna jednoduchá kniha, ale určitě za přečtení stojí, pokud rádi a ochotně čtete srdcem. V tomhle případě to tak určitě platí, protože na mnoha místech logiku nelze uplatit - jinak by tu knihu bylo těžké hodnotit, přijímat, chápat. Aspoň tak se mi to zdá.
V Kafkovi Murakami uplatňuje velkou dávku fantazie a magična, některé věci odehrávající se v knize by se v reálném světě odehrát nemohly, ale to vůbec nevadí. V literatuře jako by bylo možné vše, pokud je člověk otevřený a nenechává se svázat přísnými zákony fyziky a materiálního, hmatatelného světa. Abstrakce tu hraje velkou roli, metafory, symboly, magický realismus, filozofie. Mne tahle témata v literatuře většinou baví, jen na to člověk musí být podle mne správně naladěný.
Zajímavá zápletka je tvořena více dějovými linkami, které mne v první polovině knihy dokázaly do sebe neuvěřitelně sině vtáhnout - nutilo mne to číst dál a přemýšlet nad tím, jak a v čem se to všechno spojí. Přiznávám ale, že postupně mi některé pasáže daly trochu více zabrat, hlavně v druhé části knihy jsem měla občas problém udržet pozornost - hlavně z tohoto důvodu ubírám jednu hvězdu. Některé věci podle mne zůstaly ne úplně vyřčené či dořešené, z čehož jsem trochu rozpačitá, ale předpokládám, že to byl autorů záměr. Pointa knihy je na konci příběhu jasně zřetelná a to je to hlavní.
Nabízí se mi srovnání s Norským dřevem, které jsem z Murakamiho produkce četla první. A je pravda, že Norské dřevo mne zasáhlo o něco víc než Kafka. Ale i tak si myslím, že Kafka stojí za přečtení.

80 05.02.2023

Sbírka SMS básně se mi do rukou dostala vlastně zcela náhodou a v knihovně mi ležela nějaký ten pátek, než jsem se do ní začetla. Ale konečně nastal správný čas a knihu jsem přečetla.
Tato sbírka obsahuje pár desítek kratičkých básní, které autor poslal formou SMS různým lidem (odtud tedy název sbírky), v závěru je pak oddíl věnovaný speciálně SMS básním, které autor poslal své dceři Johaně.
Některé básně jsou rýmované, některé jsou spíše volným proudem vědomí. Obsahem se v některých básních autor obrací k bohu, jsou tu narážky na rozdíly mezi vírou židovskou a křesťanskou, ale nejde určitě čistě o náboženskou poezii. Autor se též obrací k přírodě, zachycuje momentky ze života, atmosféru, emoci, každodenní život. Jazykově to je srozumitelné čtení, občas nespisovné, tu a tam s vulgárním slovem (spíše okrajově), někdy kombinace jazyka českého a nějakého cizího.
Hodnocení dávám nakonec průměrné - přiznám se, že v některých momentech jsem si nebyla jista, co se vlastně básník snaží sdělit, některé básně ke mně prostě nepromlouvaly. Ale to už tak u poezie prostě bývá, neviděla bych určitě chybu u básníka. Rozhodně to nevnímejte jako nějakou závažnou kritiku. To, čemu jsem třeba neporozuměla já, může oslovit někoho jiného.
Naopak některé básně ke mně promlouvaly silně. Lepíkovala jsem poměrně často - ráda bych se k některým básním opakovaně vrátila. Knihu určitě mohu doporučit pokud vás poezie zajímá a rádi byste zkusili něco současného.

Ukázky:

Láska, přátelství, pochopení,
úžas nad východem slunka
a taky nad západem
a pochopením psích kousků
se nedá vyvolat ve vývojce.

------

Už brzy budou Vánoce
už se těším
bude vonět františek
a kamna budou hřát naplno

------

Víš, co je na lidech
to smutné a to nejkrásnější?
Že nemůžou najít
ten knoflík,
kterým se to vypíná.

60 05.02.2023

Od Anny Musilové jsem četla již Tamařino souhvězdí, které se mi strašně moc líbilo, a tak jsem chtěla vyzkoušet i prvotinu od této mladé autorky. A musím říct, jak neuvěřitelné to je, že tento román je skutečně prvotinou, protože Černooká je neuvěřitelně zručně napsaný příběh, který působí naprosto vypsaně a vyzrále.
Autorčin styl psaní je podmanivý, květnatý, elegantní, zároveň obsahově silný a rozhodně působivý. Černooká je mrazivý příběh o křehkosti bolavé a ztrápené duše. Hlavní hrdinky mi bylo nesmírně líto, vůbec si neumím představit, jak náročné to musí být žít s depresí, slyšet hlasy v hlavě, vidět věci, které nejsou, a mít strach cokoliv komukoliv říct, věřit. Nevím, do jaké míry má autorka vlastní zkušenosti s depresemi, ale to, jak popsala Viktoriiny stavy, působilo neuvěřitelně reálně a ty emoce, které hrdinka cítila, se na mne dost silně přenášely ve formě úzkosti, strachu, svíravosti. Celá ta tísnivá atmosféra byla ještě podtržená skvělým přednesem Veroniky Lazorčákové, v jejímž podání jsem poslouchala audioknihu.
Ačkoliv je kniha označena coby "young adult" a tím určena primárně pro mladší čtenáře, myslím, že to vlastně dokáže oslovit i čtenáře starší. Byť je hlavní hrdinka teenagerka a autorka tu zpracovává téma teenagerů s psychickou nemocí a s tím, jak se mladý člověk musí vyrovnávat se smrtí blízkého člena rodiny, svými tématy to právě může kniha podle mne oslovit kohokoliv bez ohledu na věk. Psychické nemoci a smrt v rodině jsou věci, které se dotýkají každého z nás v nějaké míře a je dobře, když tato témata pronikají i do literatury. Navíc obě témata jsou dost těžká ke zpracování a autorka se s tím poprala podle mne důstojně.
Anna Musilová je podle mne slibný talent a moc se těším na další její knihy, moc doufám, že jí zase někdy vyjde nějaký další román. Už podruhé mne přesvědčila, že psát rozhodně umí. Plný počet hvězd zasloužený.

69 05.02.2023

Konečně se mi zase jednou podařilo dostat se k dalšímu dílu mé oblíbené série se Steinem a Barbaričem. A opět to stálo za to!
Tak jako v předchozím díle jsem obdivovala, jak to Juraj Červenák dokáže postavit na samotném Matěji Barbaričovi, tak v případě Lesa přízraků se setkáváme s coby vyšetřovatelem jen se Steinem, v doprovodu seržanta Jaroše. A opět to funguje. Ačkoliv mám ráda, že když se Stein i Barbarič na vyšetřování podílí pospolu, očividně to autor umí vymyslet a sepsat tak, aby pánové vyšetřování vedli samostatně a bez toho druhého. Což velmi oceňuji.
Zároveň jsem ráda, že se tady konečně více setkáváme s rodinou kapitána Steina a poznáváme ji blíže. Manželku i děti jsem si oblíbila, byť dvě ze tří dětí tu stojí spíše bokem. Ale nevadí to. I tak přišel autor se skvělým náhledem do rodinného života a manželství, který kapitán celou dobu tak vyzdvihuje a drží to jako vysokou morální hodnotu - být věrným manželem a věrnou hlavou rodiny.
Zápletka sama o sobě je možná méně zašmodrchaná než v předchozích dílech, ale to vůbec nevadí. I tak mne ta zápletka bavila a rozuzlení opět dobře vykreslené a navíc jsem některé věci neodhadla, takže se konalo i překvápko.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Hlavně proto, že v sérii mne některé díly bavily o chlup více. Ale i tak. Tahle série si u mne drží laťku vysoko, žádnému dílu jsem dosud nedala méně než 4 hvězdy.

72 05.02.2023

Smrt v ledu jsem si vybrala jednak proto, že anotace byla zajímavá, ale také, že audioknihu namluvila moje oblíbená interpretka Jitka Ježková. A navíc to je samostatný román, nikoliv součást thrillerové série, takže kombinace mi na míru ušitá.
Nakonec se z toho vyklubal celkem svižný příběh, který sice začíná tak jako polehounku, ale čím víc se blížíte ke konci, tím víc se z toho stává survival. Poněkud mrazivou a svíravou atmosféru tomu dodává i fakt, že se příběh odehrává vysoko v Himalájích, kde není příliš snadné se pohybovat (ať už nahoru či dolů). A navíc občas na nervy zabrnká nepřízeň počasí a stále všudypřítomný stín hory, který vám připomíná sílu přírody.
I když mi hlavní hrdinka Cecily přišla občas trochu naivní, musela jsem ji stejně obdivovat, že se na výstup na horu odhodlala, ač nebyla jako horolezkyně příliš zkušená. Ty její pocity frustrace a vlastní nedostatečnosti tu byly popsané velmi přesvědčivě. Já sama bych se do podobného podniku rozhodně nepustila - sníh, mráz a náledí ve mně vyvolávají velmi nelibé pocity. Takže klobouček, že se Cecily dokázala tak odhodlat.
Již anotace mluví o vrahovi, takže nebudu spoilerovat tím, že jsem od samého začátku horečnatě přemýšlela, která z těch postav to tak asi je, resp. koho jsem si tipla. A i když jsem nakonec neodhadla úplně vše, nakonec se mi to hlavní celkem odhalit povedlo. Takže jsem na sebe vlastně hrdá.
Nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami (spíše 3,5). Zápletka zajímavá, prostředí hor skvěle popsané (tohle měla autorka v malíku), solidně napsané. Ale zas nějak převratné to také úplně nebylo, četla jsem již lepší. Ale přitom vlastně doporučit knihu mohu. Jen od toho asi neočekávejte nic přelomového.

54 05.02.2023

Knihy Jany Poncarové mne dlouhou dobu míjely. Až když jsem na Audiolibrixu zahlídla namluvený román Eugenie, řekla jsem si, že to tedy vyzkouším a uvidím, jak mi to bude sedět. A nakonec to byl vcelku příjemný zážitek, také díky tomu, že audioknihu namluvila má oblíbená interpretka Jitka Ježková.
Ačkoliv jsem zpočátku knihy byla trochu zmatená z těch postav, vztahů a z té časové posloupnosti, v jaké se to odehrávalo, nakonec musím říct, že mi autorčin styl psaní přeci jen seděl - jen jsem si na něj musela zvykat. Tím, jak autorka popisovala tu dobu a prostředí hotelu, v němž se to odehrává, úplně na mne dýchala taková ta prvorepubliková elegance a jakási honosnost. Zároveň také oceňuji zapojení tehdejší umělecké generace prostřednictvím obrazů, o nichž autorka mluví. Baví mne, když se v ději nějak objevuje tehdejší kultura a to, co mohli kulturně založení lidé vnímat kolem sebe.
Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nevěděla, že román Eugenie je vlastně beletrizovaným příběhem skutečného lidského osudu - že paní Eugenie Ledecká (Janečková) byla skutečnou žijící osobou. V tom mi kniha dala hodně - že jsem se zase dozvěděla něco nového o české minulosti z pohledu nějakého konkrétního skutečného člověka. Navíc se to odehrává v Plzni, což je pro mne místo v literatuře nepoznané, takže i v tomto ohledu mne kniha zaujala.
Ve výsledku to na mne působilo jako silný příběh ženy, která se určitou dobu života musela podřizovat svému okolí a okolnostem, až pak vlivem jistých událostí mohla vzít svůj život konečně do vlastních rukou. Zároveň dokázala v sobě nalézt sílu a jít dál i v těch nejtěžších časech, za což jsem ji obdivovala. Přesto mi Eugenie bylo chvilkama dost líto a moc jsem jí přála, aby v životě mohla jít nakonec za svými sny. Pak jsem si musela chvilku googlit a o paní Eugenii si ještě hledat další věci. Třeba dobové fotky, které na internetu jsou zajímaví, když si je můžete přiřadit ke konkrétní ženě a konkrétnímu lidskému životu.
Nakonec ale dávám "jen" 4 hvězdy - nějak jsem po ohlasech ostatních čekala, že mne kniha třeba zasáhne ještě o něco víc. Nevím, asi moc velká očekávání. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a určitě mohu tuto knihu doporučit.

57 05.02.2023

Sedmikostelí jsem četla kdysi v dobách svého studia na gymnáziu a matně si pamatuju, že na mne tato kniha udělala dojem. Měla jsem z toho důvodu tuto knihu ohodnocenou 4 hvězdami - byť už si nedokážu zcela vybavit, čím přesně na mne kniha tehdy zapůsobila. Přeci jen to je víc jak 15 let. Ale ten dojem jsem si celou dobu uchovávala jako pozitivní.
Jelikož jsem si knihu už ale vůbec nepamatovala, rozhodla jsem se si ji přečíst znova. A ejhle - můj čtenářský zážitek je najednou diametrálně zcela odlišný a já knihu odkládám v polovině jako nedočtenou.
Musím říct, že první třetina knihy mne bavila hodně. Bavila mne ta atmosféra, která je tajemná, sychravá, melancholická, napínavá. Baví mne taktéž to prostředí Nového Města - jako Pražanda většinu zmíněných míst znám osobně (byť u většiny zmíněných kostelů jsem vevnitř nikdy nebyla). Děj mne taky bavil - líbilo se mi pronikat do minulosti hlavního hrdiny v kombinaci se současnou dějovou linkou s detektivním nádechem.
Jenže čím víc jsem se blížila do poloviny knihy, tím víc jsem začala ve čtení zadrhávat, až jsem se najednou přistihla, že se u toho čtení vlastně nudím a moc se mi do té knihy nechce. A nevím, čím to, protože před lety mne kniha fakt bavila. A najednou takovýto zásek. Děj mne nudí, o osudy postav se nezajímám, ničím mne najednou k sobě nepřitahují, plácám se na místě a musím se do čtení nutit. To kouzlo se nějak pro mne již vytratilo...
A tudíž knihu tedy odkládám. A původní 4hvězdové hodnocení jsem nakonec snížila na 2 hvězdy. Přeci jen, kdysi jsem měla ke knize jiný vztah a nějaký ten dojem to na mně tehdy zanechalo. Kdybych knihu četla nyní poprvé a nedočetla bych ji, nechala bych hvězdové hodnocení prázdné. Takhle je to takový kompromis a můj respekt k mému dřívějšímu čtenářskému zážitku.
P.S. Hrozně ráda bych vyzdvihla grafickou stránku knihy, kterou jsem měla v ruce - s ilustracemi Pavla Růta, které umocnily tu tajemnou, skoro až mysteriózní, ale přitom lehce bizarní atmosféru.

68 29.01.2023

Hned potom, co jsem si vyposlechla předchozí díl Vzkaz v lahvi, musela jsem se pustit do dalšího dílu, protože jsem byla stále naladěná na tuhle sérii a chtělo se mi pokračovat. A ačkoliv tenhle díl hodnotím o 1 hvězdu méně než Vzkaz v lahvi, i tak jsem nakonec spokojená.
Abych pravdu řekla, byla jsem zpočátku poněkud zmatená, protože autor tu rozpracoval na začátku poměrně dost dějových linek, a tak mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala v ději, v postavách a i v časových posloupnostech -autor tu skáče nejen v dějových liniích, ale v jejich rámci i v různých časových obdobích. Takže to pro mne bylo trochu matoucí, což je právě ten důvod, proč jsem ubrala tentokrát jednu hvězdu v hodnocení. Nakonec jsem se ale zorientovala a už to pak byla zase jízda, jak jsme v této sérii zvyklí.
Autor tu rozpracovává dost nepříjemné a děsivé téma nedobrovolných sterilizací, na které se pak nabaluje řada dalších témat a otázek. Z toho, jak autor toto téma uchopil, je patrné, že nedobrovolné sterilizace odsuzuje, nicméně přitom (byť možná neplánovaně) čtenářům přináší řadu věcí k zamyšlení. V tohle tématu se neorientuju, takže absolutně netuším, jak je reálně možné, aby něco takového probíhalo i v reálném světě mimo fiktivní svět literatury, ale jako téma k diskuzi to je určitě podnětné a důležité.
Co mne na téhle sérii hodně baví, je to, že na pozadí toho případu, kterým se každá kniha zabývá, se autor věnuje i případu, v němž byl Morck zapleten a kvůli jehož výsledku nakonec oddělení Q v prvním díle vůbec vzniklo. I tenhle "případ na pozadí" se v jednotlivých knihách postupně vyvíjí a mne baví to sledovat. A přitom to neubírá na pozornosti tomu hlavnímu ději té které knihy, kterou právě čtete. Platí to tedy samozřejmě i pro tuto knihu.
Nakonec tedy 4 hvězdy, které mi přijdou adekvátní. Knihu jsem poslouchala jako audio, opět v podání skvělého Igora Bareše.

80 29.01.2023

Tahle série mne baví čím dál tím víc. A z těch tří dílů mne zatím tenhle bavil nejvíc. Poprvé, co dávám nějakému dílu z této série plný počet hvězd, protože to bylo prostě zasloužené.
Zajímavá svižná zápletka mne dokázala do sebe dost dobře pohltit. Téma sekt není sice v literatuře nové, ale přišlo mi zajímavé, jak se s tím autor popasoval v tomto případě. Zároveň ten padouch je dost psycho - s tím, že ale to jeho pozadí, proč se z něj stal padouch, mi přišlo zajímavé k zamyšlení. Byl by z něj padouch, kdyby se jeho dětství odehrávalo jinak, nebo to byl psychotik odjakživa?
Dost mne baví ta dynamika mezi členy týmu Q - navíc se tu setkáváme s novou postavou - sestrou asistentky Rose, která tomu zas dává nový rozměr. Jsem moc zvědavá, jak to autor rozpracuje dál v dalších dílech.
Knihu jsem poslouchala opět v audioverzi v interpretaci Igora Bareše, který opět odvedl skvělou práci. Nyní si už neumím představit, že by tuhle sérii namlouval někdo jiný.
Pokud vás bavily předchozí dva díly, tohle vás nejspíš bude bavit taky.

83 29.01.2023

Kočka na rozpálené plechové střeše je poměrně svižně napsaná hra plná silných myšlenek na téma života, smrti, životních očekávání i zklamání, strachu ze života i ze smrti, touhy žít či touhy vlastnit na úkor všeho.
Najdete tu plejádu zajímavých charakterů, které prožívají různým způsobem výše zmíněné emoce. Přišlo mi skvělé, že tu autor dokázal postavy rozlišit nejen po charakterové stránce, ale některé postavy se skvěle rozlišují i podle způsobu projevu (spisovný, nespisovný, nabubřelý, jednodušší- těch přívlastků bychom našli více). Nejen že tu autor zakomponoval řadu mouder na řadu témat, ale i po té jazykové stránce to bylo moc příjemné a barvité čtení.
Přesto nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Vzhledem k obsahu dramatu jsem asi čekala nějaký silnější emocionální přesah - že mne kniha nějak víc zasáhne, ale to se bohužel v mém případě nedostavilo. Nicméně 4 hvězdy jsou i tak na místě. Tato hra se tak ředí mezi ta díla, která bych ráda jednou viděla sehrát na divadelních prknech. Půjdu se mrknout, jestli to někdo někde nehraje. :-)

76 29.01.2023

Noční rychlík byl pro mne velmi příjemným překvapením. Ač se jedná o čtení pro mladší čtenáře, i dospělý si tu pode mne dokáže najít takové to příjemné magické kouzlo, co ho udrží při čtení.
Připomínalo mi to lehce film Polární expres. Nejen tím tématem vlaku, který může vidět jen ten, kdo věří mimo vyjeté koleje. Hlavními hrdiny jsou děti a mají tu pomocnou ruku v podobě hodného vlakového průvodčího. Přesto tu autorka přišla s originálním námětem, který tu uměla hezky vykreslit a celkově příběh napsat tak, aby to dávalo hlavu a patu. Ne všechny věci tu jsou tedy vysvětlené, ale to vůbec nevadilo - příběh sám o sobě byl hezky vystavěný a přesto si tu autorka ponechala prostor pro určité tajemno, které zůstává nevysvětlené a dodává celé knize příjemný šmrnc a tajemný nádech. Což se mi tedy dost líbilo.
Knihu doprovázejí barevné celostránkové ilustrace Petera Bergtinga. Ty jsou vyvedeny spíše v tlumených odstínech, ale myslím, že knize dodávají velmi příjemnou atmosféru a celý příběh hezky doplňují.
Nakonec 4 hvězdy z 5, přijdou mi na místě. A myslím, že tahle kniha má šanci zaujmout jak dospělé, tak dětské čtenáře.

55 29.01.2023

Gotická duše je dost působivý román bolavé duše, která nedochází naplnění, trpí, není možné ji zahojit. Melancholie a utrpení na každé stránce, vcházející zdá se z autobiografických zážitků. Toto dílo nemá děj, je to především sonda do duše, plná podnětů k zamyšlení. Co dělá duši šťastnou? Co člověk potřebuje, aby ho duše nebolela, netrpěla, radovala se? Je víra v Boha tou správnou cestou? Je touha po mystice a něčem, co nás přesahuje, řešením? Nebo je Bůh mrtev a chrámy jsou prázdnou nádobou? Je i duše prázdnou nádobou? A dá se vůbec něčí zaplnit? Je češství diagnózou, která podmiňuje naplněnost naší duše? Cítí se lidé jiných národů jinak než Češi díky tomu, že patří k jinému národu?
Spousta velkých otázek, odpovědi si každý musí hledat sám. Hlavní hrdina necítí nic jiného než bolest, úpadek, tíhne k nihilismu. Bolest světa padá na jeho bedra, až je to k nevydržení.
Po dlouhé době jsem si do nějaké knihy tužkou vpisovala poznámky, podtrhávala myšlenky, krásné jazykové obraty, lepila jsem lepíky. A vrátím se k této knize určitě znovu. Byť nehodnotím naplno, tohle mne oslovilo. Tolik věcí k přemýšlení v tak útlé knize, to jsem dlouho nezažila. Gotická duše mne dozajista oslovila - byť je to dost deprimující, bolestivé čtení, má to svoji hloubku, která se mne vnitřně dotkla a dokázala mne oslovit.

54 29.01.2023