sgjoli komentáře u knih

Kafka na pobřeží není zrovna jednoduchá kniha, ale určitě za přečtení stojí, pokud rádi a ochotně čtete srdcem. V tomhle případě to tak určitě platí, protože na mnoha místech logiku nelze uplatit - jinak by tu knihu bylo těžké hodnotit, přijímat, chápat. Aspoň tak se mi to zdá.
V Kafkovi Murakami uplatňuje velkou dávku fantazie a magična, některé věci odehrávající se v knize by se v reálném světě odehrát nemohly, ale to vůbec nevadí. V literatuře jako by bylo možné vše, pokud je člověk otevřený a nenechává se svázat přísnými zákony fyziky a materiálního, hmatatelného světa. Abstrakce tu hraje velkou roli, metafory, symboly, magický realismus, filozofie. Mne tahle témata v literatuře většinou baví, jen na to člověk musí být podle mne správně naladěný.
Zajímavá zápletka je tvořena více dějovými linkami, které mne v první polovině knihy dokázaly do sebe neuvěřitelně sině vtáhnout - nutilo mne to číst dál a přemýšlet nad tím, jak a v čem se to všechno spojí. Přiznávám ale, že postupně mi některé pasáže daly trochu více zabrat, hlavně v druhé části knihy jsem měla občas problém udržet pozornost - hlavně z tohoto důvodu ubírám jednu hvězdu. Některé věci podle mne zůstaly ne úplně vyřčené či dořešené, z čehož jsem trochu rozpačitá, ale předpokládám, že to byl autorů záměr. Pointa knihy je na konci příběhu jasně zřetelná a to je to hlavní.
Nabízí se mi srovnání s Norským dřevem, které jsem z Murakamiho produkce četla první. A je pravda, že Norské dřevo mne zasáhlo o něco víc než Kafka. Ale i tak si myslím, že Kafka stojí za přečtení.

81 05.02.2023

Sbírka SMS básně se mi do rukou dostala vlastně zcela náhodou a v knihovně mi ležela nějaký ten pátek, než jsem se do ní začetla. Ale konečně nastal správný čas a knihu jsem přečetla.
Tato sbírka obsahuje pár desítek kratičkých básní, které autor poslal formou SMS různým lidem (odtud tedy název sbírky), v závěru je pak oddíl věnovaný speciálně SMS básním, které autor poslal své dceři Johaně.
Některé básně jsou rýmované, některé jsou spíše volným proudem vědomí. Obsahem se v některých básních autor obrací k bohu, jsou tu narážky na rozdíly mezi vírou židovskou a křesťanskou, ale nejde určitě čistě o náboženskou poezii. Autor se též obrací k přírodě, zachycuje momentky ze života, atmosféru, emoci, každodenní život. Jazykově to je srozumitelné čtení, občas nespisovné, tu a tam s vulgárním slovem (spíše okrajově), někdy kombinace jazyka českého a nějakého cizího.
Hodnocení dávám nakonec průměrné - přiznám se, že v některých momentech jsem si nebyla jista, co se vlastně básník snaží sdělit, některé básně ke mně prostě nepromlouvaly. Ale to už tak u poezie prostě bývá, neviděla bych určitě chybu u básníka. Rozhodně to nevnímejte jako nějakou závažnou kritiku. To, čemu jsem třeba neporozuměla já, může oslovit někoho jiného.
Naopak některé básně ke mně promlouvaly silně. Lepíkovala jsem poměrně často - ráda bych se k některým básním opakovaně vrátila. Knihu určitě mohu doporučit pokud vás poezie zajímá a rádi byste zkusili něco současného.

Ukázky:

Láska, přátelství, pochopení,
úžas nad východem slunka
a taky nad západem
a pochopením psích kousků
se nedá vyvolat ve vývojce.

------

Už brzy budou Vánoce
už se těším
bude vonět františek
a kamna budou hřát naplno

------

Víš, co je na lidech
to smutné a to nejkrásnější?
Že nemůžou najít
ten knoflík,
kterým se to vypíná.

60 05.02.2023

Od Anny Musilové jsem četla již Tamařino souhvězdí, které se mi strašně moc líbilo, a tak jsem chtěla vyzkoušet i prvotinu od této mladé autorky. A musím říct, jak neuvěřitelné to je, že tento román je skutečně prvotinou, protože Černooká je neuvěřitelně zručně napsaný příběh, který působí naprosto vypsaně a vyzrále.
Autorčin styl psaní je podmanivý, květnatý, elegantní, zároveň obsahově silný a rozhodně působivý. Černooká je mrazivý příběh o křehkosti bolavé a ztrápené duše. Hlavní hrdinky mi bylo nesmírně líto, vůbec si neumím představit, jak náročné to musí být žít s depresí, slyšet hlasy v hlavě, vidět věci, které nejsou, a mít strach cokoliv komukoliv říct, věřit. Nevím, do jaké míry má autorka vlastní zkušenosti s depresemi, ale to, jak popsala Viktoriiny stavy, působilo neuvěřitelně reálně a ty emoce, které hrdinka cítila, se na mne dost silně přenášely ve formě úzkosti, strachu, svíravosti. Celá ta tísnivá atmosféra byla ještě podtržená skvělým přednesem Veroniky Lazorčákové, v jejímž podání jsem poslouchala audioknihu.
Ačkoliv je kniha označena coby "young adult" a tím určena primárně pro mladší čtenáře, myslím, že to vlastně dokáže oslovit i čtenáře starší. Byť je hlavní hrdinka teenagerka a autorka tu zpracovává téma teenagerů s psychickou nemocí a s tím, jak se mladý člověk musí vyrovnávat se smrtí blízkého člena rodiny, svými tématy to právě může kniha podle mne oslovit kohokoliv bez ohledu na věk. Psychické nemoci a smrt v rodině jsou věci, které se dotýkají každého z nás v nějaké míře a je dobře, když tato témata pronikají i do literatury. Navíc obě témata jsou dost těžká ke zpracování a autorka se s tím poprala podle mne důstojně.
Anna Musilová je podle mne slibný talent a moc se těším na další její knihy, moc doufám, že jí zase někdy vyjde nějaký další román. Už podruhé mne přesvědčila, že psát rozhodně umí. Plný počet hvězd zasloužený.

69 05.02.2023

Konečně se mi zase jednou podařilo dostat se k dalšímu dílu mé oblíbené série se Steinem a Barbaričem. A opět to stálo za to!
Tak jako v předchozím díle jsem obdivovala, jak to Juraj Červenák dokáže postavit na samotném Matěji Barbaričovi, tak v případě Lesa přízraků se setkáváme s coby vyšetřovatelem jen se Steinem, v doprovodu seržanta Jaroše. A opět to funguje. Ačkoliv mám ráda, že když se Stein i Barbarič na vyšetřování podílí pospolu, očividně to autor umí vymyslet a sepsat tak, aby pánové vyšetřování vedli samostatně a bez toho druhého. Což velmi oceňuji.
Zároveň jsem ráda, že se tady konečně více setkáváme s rodinou kapitána Steina a poznáváme ji blíže. Manželku i děti jsem si oblíbila, byť dvě ze tří dětí tu stojí spíše bokem. Ale nevadí to. I tak přišel autor se skvělým náhledem do rodinného života a manželství, který kapitán celou dobu tak vyzdvihuje a drží to jako vysokou morální hodnotu - být věrným manželem a věrnou hlavou rodiny.
Zápletka sama o sobě je možná méně zašmodrchaná než v předchozích dílech, ale to vůbec nevadí. I tak mne ta zápletka bavila a rozuzlení opět dobře vykreslené a navíc jsem některé věci neodhadla, takže se konalo i překvápko.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Hlavně proto, že v sérii mne některé díly bavily o chlup více. Ale i tak. Tahle série si u mne drží laťku vysoko, žádnému dílu jsem dosud nedala méně než 4 hvězdy.

72 05.02.2023

Smrt v ledu jsem si vybrala jednak proto, že anotace byla zajímavá, ale také, že audioknihu namluvila moje oblíbená interpretka Jitka Ježková. A navíc to je samostatný román, nikoliv součást thrillerové série, takže kombinace mi na míru ušitá.
Nakonec se z toho vyklubal celkem svižný příběh, který sice začíná tak jako polehounku, ale čím víc se blížíte ke konci, tím víc se z toho stává survival. Poněkud mrazivou a svíravou atmosféru tomu dodává i fakt, že se příběh odehrává vysoko v Himalájích, kde není příliš snadné se pohybovat (ať už nahoru či dolů). A navíc občas na nervy zabrnká nepřízeň počasí a stále všudypřítomný stín hory, který vám připomíná sílu přírody.
I když mi hlavní hrdinka Cecily přišla občas trochu naivní, musela jsem ji stejně obdivovat, že se na výstup na horu odhodlala, ač nebyla jako horolezkyně příliš zkušená. Ty její pocity frustrace a vlastní nedostatečnosti tu byly popsané velmi přesvědčivě. Já sama bych se do podobného podniku rozhodně nepustila - sníh, mráz a náledí ve mně vyvolávají velmi nelibé pocity. Takže klobouček, že se Cecily dokázala tak odhodlat.
Již anotace mluví o vrahovi, takže nebudu spoilerovat tím, že jsem od samého začátku horečnatě přemýšlela, která z těch postav to tak asi je, resp. koho jsem si tipla. A i když jsem nakonec neodhadla úplně vše, nakonec se mi to hlavní celkem odhalit povedlo. Takže jsem na sebe vlastně hrdá.
Nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami (spíše 3,5). Zápletka zajímavá, prostředí hor skvěle popsané (tohle měla autorka v malíku), solidně napsané. Ale zas nějak převratné to také úplně nebylo, četla jsem již lepší. Ale přitom vlastně doporučit knihu mohu. Jen od toho asi neočekávejte nic přelomového.

54 05.02.2023

Knihy Jany Poncarové mne dlouhou dobu míjely. Až když jsem na Audiolibrixu zahlídla namluvený román Eugenie, řekla jsem si, že to tedy vyzkouším a uvidím, jak mi to bude sedět. A nakonec to byl vcelku příjemný zážitek, také díky tomu, že audioknihu namluvila má oblíbená interpretka Jitka Ježková.
Ačkoliv jsem zpočátku knihy byla trochu zmatená z těch postav, vztahů a z té časové posloupnosti, v jaké se to odehrávalo, nakonec musím říct, že mi autorčin styl psaní přeci jen seděl - jen jsem si na něj musela zvykat. Tím, jak autorka popisovala tu dobu a prostředí hotelu, v němž se to odehrává, úplně na mne dýchala taková ta prvorepubliková elegance a jakási honosnost. Zároveň také oceňuji zapojení tehdejší umělecké generace prostřednictvím obrazů, o nichž autorka mluví. Baví mne, když se v ději nějak objevuje tehdejší kultura a to, co mohli kulturně založení lidé vnímat kolem sebe.
Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nevěděla, že román Eugenie je vlastně beletrizovaným příběhem skutečného lidského osudu - že paní Eugenie Ledecká (Janečková) byla skutečnou žijící osobou. V tom mi kniha dala hodně - že jsem se zase dozvěděla něco nového o české minulosti z pohledu nějakého konkrétního skutečného člověka. Navíc se to odehrává v Plzni, což je pro mne místo v literatuře nepoznané, takže i v tomto ohledu mne kniha zaujala.
Ve výsledku to na mne působilo jako silný příběh ženy, která se určitou dobu života musela podřizovat svému okolí a okolnostem, až pak vlivem jistých událostí mohla vzít svůj život konečně do vlastních rukou. Zároveň dokázala v sobě nalézt sílu a jít dál i v těch nejtěžších časech, za což jsem ji obdivovala. Přesto mi Eugenie bylo chvilkama dost líto a moc jsem jí přála, aby v životě mohla jít nakonec za svými sny. Pak jsem si musela chvilku googlit a o paní Eugenii si ještě hledat další věci. Třeba dobové fotky, které na internetu jsou zajímaví, když si je můžete přiřadit ke konkrétní ženě a konkrétnímu lidskému životu.
Nakonec ale dávám "jen" 4 hvězdy - nějak jsem po ohlasech ostatních čekala, že mne kniha třeba zasáhne ještě o něco víc. Nevím, asi moc velká očekávání. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a určitě mohu tuto knihu doporučit.

57 05.02.2023

Sedmikostelí jsem četla kdysi v dobách svého studia na gymnáziu a matně si pamatuju, že na mne tato kniha udělala dojem. Měla jsem z toho důvodu tuto knihu ohodnocenou 4 hvězdami - byť už si nedokážu zcela vybavit, čím přesně na mne kniha tehdy zapůsobila. Přeci jen to je víc jak 15 let. Ale ten dojem jsem si celou dobu uchovávala jako pozitivní.
Jelikož jsem si knihu už ale vůbec nepamatovala, rozhodla jsem se si ji přečíst znova. A ejhle - můj čtenářský zážitek je najednou diametrálně zcela odlišný a já knihu odkládám v polovině jako nedočtenou.
Musím říct, že první třetina knihy mne bavila hodně. Bavila mne ta atmosféra, která je tajemná, sychravá, melancholická, napínavá. Baví mne taktéž to prostředí Nového Města - jako Pražanda většinu zmíněných míst znám osobně (byť u většiny zmíněných kostelů jsem vevnitř nikdy nebyla). Děj mne taky bavil - líbilo se mi pronikat do minulosti hlavního hrdiny v kombinaci se současnou dějovou linkou s detektivním nádechem.
Jenže čím víc jsem se blížila do poloviny knihy, tím víc jsem začala ve čtení zadrhávat, až jsem se najednou přistihla, že se u toho čtení vlastně nudím a moc se mi do té knihy nechce. A nevím, čím to, protože před lety mne kniha fakt bavila. A najednou takovýto zásek. Děj mne nudí, o osudy postav se nezajímám, ničím mne najednou k sobě nepřitahují, plácám se na místě a musím se do čtení nutit. To kouzlo se nějak pro mne již vytratilo...
A tudíž knihu tedy odkládám. A původní 4hvězdové hodnocení jsem nakonec snížila na 2 hvězdy. Přeci jen, kdysi jsem měla ke knize jiný vztah a nějaký ten dojem to na mně tehdy zanechalo. Kdybych knihu četla nyní poprvé a nedočetla bych ji, nechala bych hvězdové hodnocení prázdné. Takhle je to takový kompromis a můj respekt k mému dřívějšímu čtenářskému zážitku.
P.S. Hrozně ráda bych vyzdvihla grafickou stránku knihy, kterou jsem měla v ruce - s ilustracemi Pavla Růta, které umocnily tu tajemnou, skoro až mysteriózní, ale přitom lehce bizarní atmosféru.

68 29.01.2023

Hned potom, co jsem si vyposlechla předchozí díl Vzkaz v lahvi, musela jsem se pustit do dalšího dílu, protože jsem byla stále naladěná na tuhle sérii a chtělo se mi pokračovat. A ačkoliv tenhle díl hodnotím o 1 hvězdu méně než Vzkaz v lahvi, i tak jsem nakonec spokojená.
Abych pravdu řekla, byla jsem zpočátku poněkud zmatená, protože autor tu rozpracoval na začátku poměrně dost dějových linek, a tak mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala v ději, v postavách a i v časových posloupnostech -autor tu skáče nejen v dějových liniích, ale v jejich rámci i v různých časových obdobích. Takže to pro mne bylo trochu matoucí, což je právě ten důvod, proč jsem ubrala tentokrát jednu hvězdu v hodnocení. Nakonec jsem se ale zorientovala a už to pak byla zase jízda, jak jsme v této sérii zvyklí.
Autor tu rozpracovává dost nepříjemné a děsivé téma nedobrovolných sterilizací, na které se pak nabaluje řada dalších témat a otázek. Z toho, jak autor toto téma uchopil, je patrné, že nedobrovolné sterilizace odsuzuje, nicméně přitom (byť možná neplánovaně) čtenářům přináší řadu věcí k zamyšlení. V tohle tématu se neorientuju, takže absolutně netuším, jak je reálně možné, aby něco takového probíhalo i v reálném světě mimo fiktivní svět literatury, ale jako téma k diskuzi to je určitě podnětné a důležité.
Co mne na téhle sérii hodně baví, je to, že na pozadí toho případu, kterým se každá kniha zabývá, se autor věnuje i případu, v němž byl Morck zapleten a kvůli jehož výsledku nakonec oddělení Q v prvním díle vůbec vzniklo. I tenhle "případ na pozadí" se v jednotlivých knihách postupně vyvíjí a mne baví to sledovat. A přitom to neubírá na pozornosti tomu hlavnímu ději té které knihy, kterou právě čtete. Platí to tedy samozřejmě i pro tuto knihu.
Nakonec tedy 4 hvězdy, které mi přijdou adekvátní. Knihu jsem poslouchala jako audio, opět v podání skvělého Igora Bareše.

80 29.01.2023

Tahle série mne baví čím dál tím víc. A z těch tří dílů mne zatím tenhle bavil nejvíc. Poprvé, co dávám nějakému dílu z této série plný počet hvězd, protože to bylo prostě zasloužené.
Zajímavá svižná zápletka mne dokázala do sebe dost dobře pohltit. Téma sekt není sice v literatuře nové, ale přišlo mi zajímavé, jak se s tím autor popasoval v tomto případě. Zároveň ten padouch je dost psycho - s tím, že ale to jeho pozadí, proč se z něj stal padouch, mi přišlo zajímavé k zamyšlení. Byl by z něj padouch, kdyby se jeho dětství odehrávalo jinak, nebo to byl psychotik odjakživa?
Dost mne baví ta dynamika mezi členy týmu Q - navíc se tu setkáváme s novou postavou - sestrou asistentky Rose, která tomu zas dává nový rozměr. Jsem moc zvědavá, jak to autor rozpracuje dál v dalších dílech.
Knihu jsem poslouchala opět v audioverzi v interpretaci Igora Bareše, který opět odvedl skvělou práci. Nyní si už neumím představit, že by tuhle sérii namlouval někdo jiný.
Pokud vás bavily předchozí dva díly, tohle vás nejspíš bude bavit taky.

83 29.01.2023

Kočka na rozpálené plechové střeše je poměrně svižně napsaná hra plná silných myšlenek na téma života, smrti, životních očekávání i zklamání, strachu ze života i ze smrti, touhy žít či touhy vlastnit na úkor všeho.
Najdete tu plejádu zajímavých charakterů, které prožívají různým způsobem výše zmíněné emoce. Přišlo mi skvělé, že tu autor dokázal postavy rozlišit nejen po charakterové stránce, ale některé postavy se skvěle rozlišují i podle způsobu projevu (spisovný, nespisovný, nabubřelý, jednodušší- těch přívlastků bychom našli více). Nejen že tu autor zakomponoval řadu mouder na řadu témat, ale i po té jazykové stránce to bylo moc příjemné a barvité čtení.
Přesto nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Vzhledem k obsahu dramatu jsem asi čekala nějaký silnější emocionální přesah - že mne kniha nějak víc zasáhne, ale to se bohužel v mém případě nedostavilo. Nicméně 4 hvězdy jsou i tak na místě. Tato hra se tak ředí mezi ta díla, která bych ráda jednou viděla sehrát na divadelních prknech. Půjdu se mrknout, jestli to někdo někde nehraje. :-)

76 29.01.2023

Noční rychlík byl pro mne velmi příjemným překvapením. Ač se jedná o čtení pro mladší čtenáře, i dospělý si tu pode mne dokáže najít takové to příjemné magické kouzlo, co ho udrží při čtení.
Připomínalo mi to lehce film Polární expres. Nejen tím tématem vlaku, který může vidět jen ten, kdo věří mimo vyjeté koleje. Hlavními hrdiny jsou děti a mají tu pomocnou ruku v podobě hodného vlakového průvodčího. Přesto tu autorka přišla s originálním námětem, který tu uměla hezky vykreslit a celkově příběh napsat tak, aby to dávalo hlavu a patu. Ne všechny věci tu jsou tedy vysvětlené, ale to vůbec nevadilo - příběh sám o sobě byl hezky vystavěný a přesto si tu autorka ponechala prostor pro určité tajemno, které zůstává nevysvětlené a dodává celé knize příjemný šmrnc a tajemný nádech. Což se mi tedy dost líbilo.
Knihu doprovázejí barevné celostránkové ilustrace Petera Bergtinga. Ty jsou vyvedeny spíše v tlumených odstínech, ale myslím, že knize dodávají velmi příjemnou atmosféru a celý příběh hezky doplňují.
Nakonec 4 hvězdy z 5, přijdou mi na místě. A myslím, že tahle kniha má šanci zaujmout jak dospělé, tak dětské čtenáře.

55 29.01.2023

Gotická duše je dost působivý román bolavé duše, která nedochází naplnění, trpí, není možné ji zahojit. Melancholie a utrpení na každé stránce, vcházející zdá se z autobiografických zážitků. Toto dílo nemá děj, je to především sonda do duše, plná podnětů k zamyšlení. Co dělá duši šťastnou? Co člověk potřebuje, aby ho duše nebolela, netrpěla, radovala se? Je víra v Boha tou správnou cestou? Je touha po mystice a něčem, co nás přesahuje, řešením? Nebo je Bůh mrtev a chrámy jsou prázdnou nádobou? Je i duše prázdnou nádobou? A dá se vůbec něčí zaplnit? Je češství diagnózou, která podmiňuje naplněnost naší duše? Cítí se lidé jiných národů jinak než Češi díky tomu, že patří k jinému národu?
Spousta velkých otázek, odpovědi si každý musí hledat sám. Hlavní hrdina necítí nic jiného než bolest, úpadek, tíhne k nihilismu. Bolest světa padá na jeho bedra, až je to k nevydržení.
Po dlouhé době jsem si do nějaké knihy tužkou vpisovala poznámky, podtrhávala myšlenky, krásné jazykové obraty, lepila jsem lepíky. A vrátím se k této knize určitě znovu. Byť nehodnotím naplno, tohle mne oslovilo. Tolik věcí k přemýšlení v tak útlé knize, to jsem dlouho nezažila. Gotická duše mne dozajista oslovila - byť je to dost deprimující, bolestivé čtení, má to svoji hloubku, která se mne vnitřně dotkla a dokázala mne oslovit.

54 29.01.2023

Byť to teda píšu hodně nerada, dal mi tenhle román pěkně zabrat. A přitom to na počet stran není nijak dlouhé čtení. A přesto mi to dělalo problém se prokousat na závěr. Ačkoliv si uvědomuju, že se jedná o klasiku, kterou řada lidí miluje, já jdu bohužel proti proudu.
Řadě lidem nevyhovuje styl psaní, který je takový rozvláčnější, nespisovný, některými frázemi dost repetitivní. Což by mně osobně ani tak nevadilo, zvyknout se na to dalo. Ale úplně mi neseděl hlavní hrdina Holden, s nímž jsem myšlenkově ani emocionálně neuměla najít stejnou notu.
Holden je 16letý kluk, který neví, co v životě chce, a prostě se v tom hrozně plácá. Tomu asi porozumět umím, spousta z nás se tak asi v tomhle věku cítila - nebo nějak podobně. To, že je ve svém věku nevyrovnaný a nevyzrálý, to bych mu taky uměla odpustit a netepat ho za to. Ale teda co mne dost iritovalo, byl ten jeho věčný negativismus. To, jak všechno nesnáší, všechno kritizuje, nic mu není dost dobré, nic ho nezajímá, nic ho nebaví, všechno špatně, všichni jsou tajtrlíci, zatímco on je povznesenej nad všechny a nad všechno. Zatímco Holden se cítí deprimovaný ze všeho okolo, já se cítila deprimovaná z Holdena. Možná zním necitlivě, ale já z toho kluka rostla.
Nevím, no. Je možné, že kdybych četla tento příběh v době dospívání, byla bych to vnímala jinak a nějak bych se na Holdena mohla umět líp napojit a víc mu porozumět. Ale jelikož to čtu ve věku, kdy jsem víc jak 2x starší než Holden a jsem v úplně jiné životní fázi, než se nachází Holden, nějak tomu jeho přemýšlení neumím přijít na chuť, Nemluvě o tom, že některé postoje a názory, které tu Holden svým vypravováním zrcadlí, jsou už dávno zastaralé a překonané.
Bohužel, má-li v sobě kniha nějaké závratné kvality, kvůli nimž knihu stojí za to číst a ocenit ji, já je bohužel nalézt nedokázala. Jakože asi na té knize něco bude, když je považovaná za klasiku. Ale já to bohužel ocenit neumím. Momentálně lépe než 2 hvězdy dát nemohu.

87 22.01.2023

Na úvod bych uvedla, že romanticky laděné příběhy příliš nevyhledávám, není to můj šálek čaje. Zároveň jsem ale zvědavec zvědavej a ráda si čas od času rozšiřuju obzory i o autory žánrů, které moc nečtu. A jelikož je Julie Caplinová u nás, zdá se, populární, tak jsem její tvorbu chtěla zkusit. Nakonec jsem sáhla po audioknize Kavárna v Kodani. A kupodivu, nebylo to zas tak hrozné. Hodně tomu asi i pomohla narátorka Veronika Lazorčáková, jejíž projev mi byl příjemný.
Je fakt, že člověk se u tohoto příběhu nevyhne určité předvídatelnosti, s níž v tomto žánru poněkud bojuju. Ráda se v knihách nechám překvapovat. Ale tady mi to překvapivě zas tolik nevadilo. Autorce přiznávám, že píše docela svižně, celkem uvěřitelně. Jasně, najdete tu pár klišé, bez toho by to asi nešlo, ale nějak jsem byla asi správně naladěná, že jsem se přes to uměla přenést.
Co se mi líbilo, bylo zobrazení hlavní hrdinky, které mi přišlo docela realistické - umím si představit, že by se s ní řada žen uměla ztotožnit. Kate je taková ta holčina, co je ve své práci dobrá, ale občas si nevěří, neumí vždy vidět své kvality, občas potřebuje povzbudit, ale zároveň se umí položit, když ji někdo emočně zadupává. Občas se tak možná cítí řada z nás. Přišlo mi to reálně popsané, ale přitom Kate nebyla vysloveně fňukna. Když jí bylo pomoženo, dokázala sama za sebe hezky zabojovat.
Moc fajn mi přišlo, že většina postav má nějaký vlastní příběh, i když to jsou postavy třeba vedlejší. Jsou dost dobře rozlišitelné - nesplývají, každá postava je jiná, osobitá. To moc oceňuji.
Jestli mi někdo pil krev, byl to Katein kolega Josh. Předpokládám, že autorka ho záměrně psala jako padoucha, kterého čtenář nemá mít rád. A to se autorce povedlo, protože já bych ho několikrát profackovala. Takže jestli tohle byl autorčin cíl, tleskám jí za to. :-D Pravda, neznáme jeho úhel příběhu, příběh sledujeme jednostranně z pohledu Kate, ale takhle je to prostě namachrovanej sobec, co si o sobě moc myslí. Vím, že takoví lidé jako Josh existují, ale já tyhle dravé, zákeřné a oportunistické typy prostě nemám ráda ani v reálu, takže ani v knihách většinou neplatí za mé oblíbence.
Ve výsledku je to taková milá, nenáročná oddechovka. Průměrná, ale fajn. 3 hvězdy mi přijdou akorát.

100 22.01.2023

Knihu SPAD jsem kdysi zkoušela číst v tištěné podobě, ale nějak jsem se do toho tehdá nemohla začíst. A tak jsem zkusila audioknihu. A byla to vynikající volba, protože tuhle audioknihu jsem si fakt užila.
Příběh má neuvěřitelný spád, pořád se něco dělo. Navíc narátor Borek Kapitančik tomu svým hlasovým projevem dal neuvěřitelný šmrnc, poslouchalo se to samo. Ani jednou jsem neměla pocit, že se nudím. Je to akční, pořád se to posouvá dopředu, ten jazyk mi v tom mluveném projevu připadal velmi srozumitelný a příhodný vzhledem k obsahu a žánru.
Hodně se mi líbilo, že je děj zasazený do českého prostředí a že i český autor dokáže přijít s napínavým postapo příběhem, který působí tak děsně moc realisticky. A o to děsivěji v kontextu toho, co se děje na Ukrajině. N2jak jsem měla pocit, že tam slyším jakési paralely a podobnosti, až mne z toho mrazilo. A přitom se ta dějová linka odehrává v relativně blízké budoucnosti. Nějak mi to tím obsahem přišlo aktuální.
Určitě budu pokračovat i v dalších dílech a zůstanu v tomto případě věrná audioknihám. Tento první díl na mne udělal nakonec dojem. 4 hvězdy jsou na místě, ještě si držím rezervu pro další díly.

69 22.01.2023

Tuto knihu jsem kdysi zkoušela číst jako tištěnou knihu, ale nemohla jsem se začíst. Tak jsem to teď po letech zkusila jako audioknihu a dopadlo to naštěstí o mnoho lépe. Hodně na tom měl podíl narátor příběhu Zbyšek Horák, jehož hlas se mi k příběhu hodně hodil. Skvěle odlišoval jednotlivé postavy, jeho hlas je takový hrubší, občas u obhroublý, ale jelikož se pohybujeme v prostředí pirátů, tak to tu bylo skvělé.
Obsahově jde nakonec o celkem svižnou jízdu o honu za pokladem s řadou pirátských přestřelek a bojůvek. Jedná se o dobrodružný příběh a pokud je tohle něco, co vyhledáváte, možná vás to bude bavit. Možná to spíš ocení mladší čtenáři - pro dospělého čtenáře to je možná příliš jednoduché čtení. Nevím, možná se pletu. Asi by to také mohli ocenit milovníci všelijakých robinsonád (Robinson Crusoe, Korálový ostrov, atd.)
Jestli jako dospělá v tom dokážu najít nějaký přesah, tak v tom, jak se v tom odráží dobový pozůstatek romantismu - snění o cestách do dálek, exotických míst, plaveb za dobrodružstvím, heroických činů. (Kniha poprvé vydána v 19. století.) Zobrazuje se tu také určitá britská národní hrdost (hrdost při vztyčování britské vlajky). To mne na tom bavilo si toho všímat. Ani ne tak ten příběh, který nebyl ničím objevný či nový, ale spíše tyto drobnosti.
Nebylo to špatné čtení (či poslech), ale asi to nebude úplně moje nejoblíbenější kniha. Asi to jako dospělá už nedokážu tolik ocenit. Lepší 3 hvězdy.

67 22.01.2023

Tuto divadelní hru jsem si nesmírně užila. Setkáváme se tu s královnou Alžbetou v jejích různých životních etapách a ve vztahu k premiérům / premiérce, s nimiž měla tu čest spoluvládnout. Líbilo se mi, že to české vydání, které jsem měla v ruce, v začátku stručně nahlíží na vztah panovník-premiér a českému čtenáři tak umožňuje aspoň trochu pochopit, jak tyto vztahy na poli britské vrcholné politiky fungují. Vedle toho v tom českém vydání máme i stručné medailonky jednotlivých hlavních aktérů této knihy. Díky tomu tak čtenář pochopí určité souvislosti a narážky pronesené v jednotlivých replikách. Možná ne na 100 %, ale přesto. A mne to prostě bavilo.
Líbilo se mi, jak moc lidsky tady královna působí - vůbec ne odtažitě či "vzdáleně". Prostě lidsky, civilně. Hodně silně se tu projevuje její pracovitost a tvrdost v tom smyslu neustupovat, vytrvat, i když třeba čelí nepříjemnostem.
Jestliže autorovým záměrem bylo zobrazit to, jak se panovník a premiér navzájem potřebují při vedení státu, tak tato hra to ukazuje velmi dobře a já to oceňuji. Myslím, že čtenář žijící mimo Británii a její systém a možná trochu neznalý tohoto systému má z této hry možnost zase nasáknout nové poznatky o tom, jak v některých otázkách politiky Británie funguje. A to je další přínos této hry - zvláště pro nebritské publikum.
A já se jdu podívat na to, jak je na tom Národní divadlo s lístky na tohle představení. Paní Janžurová v roli královny mne fakt zajímá. :-)

64 22.01.2023

Asi možná půjdu proti proudu, ale mně tenhle příběh nějak nesedl. Jednak mne moc nechytla ta kresba. Z těch supermanovských příběhů mi v rámci DC komiksového kompletu mi asi nejvíc pozitivně v hlavě utkvěla kresba svazku 5, což je zvláštní, protože to dělal stejný kreslíř (Adam Kubert), jak to to je tady. Tak nevím, co přesně se stalo, že tady jsem narazila.
Co se příběhu týká, připadalo mi to poněkud zmatené, občas jsem měla problém se orientovat v postavách a v tom, co se zrovna děje. Tak nevím, jestli jsem byla jen nesoustředěná, nebo to je nějaký zásek v příběhu, nedovedu určit. Každopádně prokousat se tímhle svazkem mi dalo nějak zabrat.
Co však oceňuji, je zapojení některých postav z Ligy (zaznamenala jsem Wonder Woman), a taky se tu objevila SuperGirl, což je fajn. :-)
Nevím, v čem to přesně tkví, ale tenhle svazek nějak neumím ocenit. Škoda, protože Supermana mám jinak docela ráda.

50 22.01.2023

U této divadelní hry jsem se dost pobavila. Psána s lehkostí, vážně o nevážných věcech, zábavně o věcech vážných, plná absurdit a slovních přestřelek. Sice jsem nevím, jestli jsem pochopila všechny narážky, kterými se Wilde vysmívá své soudobé společnosti, ale některé ty obraty mne dost pobavily.
Jediné, co mne mrzí, je ta řádka překlepů, které jsem měla ve svém vydání (Edice D, nakladatelství Artur) - překlepy v textu, občas zaměněná jména. A také musím uznat, že z Wildeových děl mne trochu víc bavil Dorian Gray. Ve výsledku tak "Filipovi" dávám 4 hvězdy. A jdu se mrknout, jestli tohle nějaké divadlo zrovna nehraje. Docela bych se koukla na představení.

69 22.01.2023

Kniha Radúz a Mahulena mne lákala hodně dlouho, už od dob mých gymnaziálních studií. A čas na ni přišel až nyní. Nakonec jsem teda knihu po dočtení opouštěla docela rozpačitá a s průměrným hodnocením.
Myslím, že to téma dvou znesvářených rodů, které se propojí skrz lásku dvou mladých lidí (každý z jiné strany barikády), je docela nadčasové a mnozí autoři z toho těží dodnes. Je to tak i v případě Julia Zeyera. Autor tu navíc do toho zakomponoval pohádkové prvky (kouzla), což zase dramatu dodává ještě tzv. "něco navíc".
Zeyerův styl psaní je hodně květnatý, košatý - ne každému to asi sedne, zvlášť pokud nejste na takový styl psaní zvyklí. Ne každému se to bude asi číst dobře, ale mně se to docela líbilo.
Přesto hodnotím třemi hvězdami. Asi jsem měla příliš velká očekávání, co se týká toho, co mi příběh bude umět předat. Ať se snažím jakkoliv, úplně nedokážu odhadnout, co přesně jsem si měla odnést. Uznávám, bylo to kouzelné, ty rodinné sváry tu jiskřily, líbil se mi ten jazyk. Ale nevím, asi jsem čekala ještě něco "víc". Že mne to třeba nějak zasáhne. Nebo že si budu moci odnést nějaké ponaučení, emoci či nějakou nosnou myšlenku. Jestli tu něco takového je, tak já to bohužel nenašla. :-(

73 15.01.2023