sgjoli komentáře u knih
Nevím, v čem přesně tkví to, že Čarodějova synovce + Čarodějnici, lva a skříň jsem s neuměla tolik užít, když ty následující díly mne vcelku docela bavily - včetně tohoto. Nové dobrodružství, staronové postavy, celkem solidní akce, svižné, bez nějakých hluchých míst. Čím víc dílů má člověk za sebou, tím víc se ty jednotlivé díly propojují dohromady - a to se mi tu líbí. A nějak mi pomalu přestalo připadat za překážku to, že to je jazykově jednodušší dílo. Možná, že když si člověk zvykne, tak už to tolik dospělému asi nevadí. Aspoň u mne to tak bylo.
Jinak již tradičně - jako ostatní díly - jsem poslouchala jako audioknihu v podání M. Táborského. Budu se již opakovat, ale i tady jsem z mluveného slova nadšená a mohu za sebe tuto interpretaci doporučit.
Jitřní poutník byl pro mne lepší průměr. Takový Kaspian + Kůň a jeho chlapec mne bavili více, ale ani tohle nebylo vůbec špatné. Opět fajn zápletka, trochu tajemna, nějaká akce tu byla také... ale trochu mne tu iritovaly dvě určité postavy, které mi ten dojem z knihy kazily. Ale tak stane se, že člověku někteří hrdinové nesednou...
Znovu uvádím, že je třeba počítat s jednodušším stylem psaní, ale ani u tohoto dílu mi to nepřipadalo nějak rušivé...
Knihu jsem opět poslouchala jako audio, opět namluvil skvělý Miroslav Táborský. Mám vždycky radost, když jednu sérii nechají namluvit tím samým interpretem. Mám to pak s tím člověkem vždy spojené. A pan Táborský byl v tomto ohledu prostě dobrá volba.
I v případě tohoto dílu jsem se docela dobře bavila. Docela akční, solidní zápletka, bez pocitu hluchých míst. Docela dobře to odsýpalo, ani mi to nepřipadalo nijak ploché. A to že je to psané jednodušším jazykem mi také nevadilo. Vím, že hodnotit příběhy pro děti jako dospělá, může být trochu ošemetné - dítě příběh vnímá prostě jinak než dospělý. Ale když si příběh dokáže užít i starší čtenář, vždycky to potěší. A tady jsem se potěšila dost.
Opět vyposlechnuto jako audio kniha v podání Miroslava Táborského, který opět nezklamal svou interpretací. :-)
Musím říct, že tenhle díl mne teda dost bavil. Připadal mi docela dost akční, dějově sice trochu jednodušší, ale dost dobře přímočarý a bez nějakých hlušších míst. Neměla jsem pocit, že by autor zbytečně přeskakoval, urychloval či požíval nějaké zkratky, aby si při vyprávění ulehčil práci.
Opět počítejte spíše s jednodušších jazykem, ale tady mne to nějak nedráždilo. Nevím, v čem přesně tkví to kouzlo, kdy už je to na mne "moc" jednoduché a kdy mi to přijde fajn a nevadí...
Knihu jsem poslouchala v audioverzi, Miroslav Táborský opět nezklamal, jeho narace mne baví. :-)
Tato kniha byla pro mne příjemným překvapením - mám moc radost, že i v našem českém rybníčku může vzniknout takovýto povedený temný příběh na hraně thrilleru a hororu. Pravda, přečíst tuto knihu mi trvalo trochu déle, než jsem čekala, ale byl to příjemně strávený čas.
Paní autorka umí vytvořit tajemnou atmosféru, při čtení se mi na řadě míst vysloveně tajil dech. Pravda, není to pro mne ta nejděsivější kniha, co jsem kdy četla - v tomhle ohledu pro mne zůstává Karikův Strach nepřekonaný. Nicméně v napětí jsem byla, určitou míru mrazení v zádech jsem tu zaznamenala, takže za mne povedené a hororům to ostudu nedělá.
I ta thrillerová část tu byla zapracovaná velmi solidně, je to svižné, akční, člověk si nemůže být ničím a nikým jistý. Pátrání po zdroji toho zla tu jede na plné obrátky, a čím víc se blížíte ke konci, tím víc to nabírá na spádu.
Myslím, že kniha může být čtenářům blízká i díky tomu, že se odehrává v českém prostředí, které je nám prostě známé. A některé nátury, které tu v knize potkáte, vám dost možná budou připomínat někoho, koho třeba sami znáte.
Nedávám však nakonec plný počet hvězd, byť mne paní autorka přesvědčila, že psát umí. Důvodem je ten konec. Přiznám se, že jsem se tam v jednom bodě poněkud ztratila a jsem tak trochu zmatená. Ale je fakt, že to je spíš můj problém - při dočítání knihy jsem byla trochu roztržitá, měla jsem v hlavě dost jiných věcí, takže jsem se na knihu nedokázala v závěru tolik soustředit. Ale na vrub knize to určitě nepřičítám. Faktem však je, že vliv na moje čtení to holt mělo, no...
Nicméně Šepot z lesa za sebe určitě mohu doporučit, pokud rádi čtete horory a thrillery. Paní autorka na této knize odvedla velký kus poctivé práce. A pokud by jí u nás vyšlo něco dalšího, ráda to opět vyzkouším.
I tento díl jsem si vyposlechla jako audioknihu v podání Miroslava Táborského a i tentokrát jsem s jeho prací moc spokojená, jako interpret mne moc baví.
Pokud jde o dějovou linii této knihy, je tu fajn dobrodružná zápletka, kterou si myslím, že by dětští čtenáři mohli ocenit. Příběh je veden dost přímočaře a pro děti podle mne celkem dobře srozumitelný. A to je asi podstatné - že tu cílovku to podle mne zaujme.
Z pohledu dospělé čtenářky jsem nicméně narazila opět na to, že tento příběh vidím poprvé právě až jako dospělá, a tak asi knihu neumím plně ocenit. Pro dospělé, ale i pro starší mládež je to příliš jednoduché a poněkud uspěchané, a to podle mne zbytečně. Kdyby autor trochu zvolnil a přidal na detailech, i starší čtenář by si to podle mne trochu víc užil. Takhle se ta magie a kouzla na mne neměla moc jak přenést a já vlastně neměl moc možnost se do toho světa nějak víc ponořit.. Než jsem se nadála, byl najednou konec.
Nicméně pokud máte ve svém okolí mladé čtenářské publikum, určitě bych neváhala jim to doporučit.
Do Letopisů Narnie jsem se chtěla pustit už hodně dávno. Domnívám se, že se v současné době jedná již o klasiku literatury pro děti/mládež. Nakonec jsem skončila u audioknih, které namluvil Miroslav Táborský.
Když začnu u audioknihy, pan Táborský má velmi příjemný hlas a jeho interpretace se mi líbí, takže v tomto ohledu za mne určitě panuje spokojenost.
Co se obsahu týká, tak musím říct, že už tu je znát fakt, že jsem se do Letopisů pustila poprvé až jako dospělá a neumím si to asi tolik užít, jako bych si to možná užila jako dítě. To určitě ale neznamená, že se jedná o špatnou knihu, potažmo sérii. To určitě ne. Určitě si cením námětu, kdy vele našeho známého světa existují i světy další, do kterých lze za určitých podmínek cestovat. To je moje oblíbené
téma, ke kterému se ráda vracím jak u knih, tak u filmů či seriálů. To mne také na této sérii lákalo.
Asi mi úplně nesedí zpracování, asi to moc neumělo podnítit moji vnitřní touhu po dobrodružství, kterou bych u tohoto druhu literatury čekala. Ten jazyk je na mne asi až moc dětský a jednoduchý, hodně věcí je vyřešeno příliš jednoduše a rychle bez nějakých větších detailů. Mladší čtenáři to možná ocení, že se s tím autor tak "necrcal", ale já bych to možná ocenila detailnější. Ale uvědomuju si, že to je spíš problém u mne, když nejsem věkově úplně cílovka.
Celkově tak dávám průměrné hodnocení. Námět skvělý, to mne dost bavilo, zápletka taky moc fajn, ale asi jsem možná až moc dospělá. Další díly ale určitě zkusím taky. Chci se s nimi seznámit už jen proto, abych měla trochu víc rozhled.
Jinak byť je tady na Databázi kniha označená jako 6. díl, touto knihou jsem přesto začala - jinde na netu jsem našla, že by to snad měl být něco jako prequel k sérii vzhledem k ději. A vlastně jsem ráda... :-)
Druhý díl série a opět jsem nadšená. V tomto případě si dost cením námětu, který mi svým způsobem připadal, že by se hodil do subžánru dark academia. Temná minulost, elitní škola, uzavřená skupina študáků s temnou minulostí, poněkud psychotické postavy. To tady najdete.
Příběh sám o sobě byl dost svižný, dobře mi ubíhal, měla jsem chuť pokračovat dál a dál. Navíc to vypadá, že do oddělení Q přibyla nová postava, která tomu dodala šmrnc, tak snad ji uvidíme i v dalších dílech - docela jsem se bavila tou dynamikou. Navíc se mi líbilo, že se tu posouvá i hlavní hrdina Carl, který má za sebou dost těžkou zkušenost z minulosti (viz první díl, když se s ním seznámíme). Toto osobní pozadí se tu posouvá dále, což se mi líbí - nestojí to na místě.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi, kterou namluvil Igor Bareš - dost se mi tu ten jeho projev líbí, hodí se mi k tomu. Takže i za to palce nahoru.
Jednu hvězdu ubírám, ráda si ponechám rezervu - věřím, že se autor má stále kam posouvat. Těším se na další díl. :-)
Tohle byla příjemná jednohubka, kterou jsem si vyposlechla jako audioknihu v podání Petra Nárožného. Tématem je to sice nesnadný příběh, ale je ze života. A toho si cením, že tu autorka velmi citlivě ukazuje, že i dětské domovy a život v nich jsou součástí našeho světa, ať už se nám to líbí, nebo ne. Je to realita.
Dětský svět plný her, přátelství, ale také téma zapadnutí do party a rodiny, je tu vykreslený velmi autenticky, poutavě. Byť v sobě kniha obsahuje určité smutky, obsahuje i něco hezkého - naději, což je něco, co potřebuje někdy každý z nás. Naději, že i přes nesnadné okolnosti může být v životě hezky, mohou se dít pěkné věci a život se nemusí vyvíjet vždy jen špatně.
Bavilo mne taky to nářečí, které tu a tam proniká do mluvy jednotlivých postav. To jsem si moc užila.
Celkově za sebe určitě mohu doporučit. :-)
Byť mám knihu doma v tištěné podobě, nakonec jsem vyposlechla audio verzi, kterou Nina Špitálníková namluvila s dalšími sedmi lidmi (narátory). Jedná se tu totiž o sedm velmi silných a emotivních rozhovorů, které do jisté míry poodkrývají život v KLDR - autorka tu totiž zaznamenala rozhovory s lidmi, kterým se podařilo ze zmíněné země utéct.
Tušila jsem, že život v Severní Koreji není procházkou růžovým sadem, ale výpovědi konkrétních lidí mi ukázaly, kolik toho o této zemi nevím. Jak náročné musí v Severní Koreji žít. A jak moc odvahy to, zdá se, chce, aby se člověk odhodlal utéct za hranice a ještě o tom třeba někomu vyprávět.
Audio kniha je silná v tom, že když rozhovory slyšíte namluvené, tak to mluvené slovo nějak víc člověka podle mne zasáhne. Aspoň na mne to tak působilo. Nějak jsem měla dojem, že dokážu více vnímat, že za těmi rozhovory opravdu stojí skuteční lidí - že jsem se neocitla v nějaké bizarní alternativní verzi našeho světa, ale v realitě jednoho konkrétního státu. Narátoři do toho vložili kus svého lidství a uměli zdůraznit naléhavost a sílu jednotlivých osudů. Nevím, jestli má slova teď dávají aspoň trochu smysl... nicméně mluvené slovo mi v tomto případě hodně pomohlo vnímat...
Knihu si určitě přečtu i ve fyzické podobě. Jednotlivé příběhy totiž obsahují mnoho pro mne nových informací, že se i při druhém probírání touto knihou dozvím něco nového, co mi třeba teď uniklo.
Zároveň mi připadala zajímavá myšlenka, kterou sama paní autorka zmiňuje v úvodu knihy - to, že se při rozhovorech snažila být nezaujatá a nesoudit lidi na základě jejich zkušeností. Uvědomila jsem si, jak snadné je k tomu sklouznout a soudit, ač sami nikdy nebudeme kráčet ve šlépějích těch lidí a bez vlastní zkušenosti nebudeme přesně chápat, co přesně cítili, proč si co mysleli a proč se chovali, jak se chovali, aby v Koreji přežili.
Pokud se chcete seznámit s tímto tématem, zajímá-li vás život obyčejných lidí v takové zemi, jako je Severní Korea, určitě mohu doporučit.
Ojojoj, tady jsem trošinku narazila a moc moc mne to mrzí, protože Sherlocka miluju a s radostí si přečtu i to, co nenapsal pan Doyle. Ale faktem je, že ne vždycky mi ty "nedoylovské" tituly sednou. A to je bohužel případ i tohoto povídkového souboru. Dostala jsem se do poloviny knihy a bohužel jsem se čím dál víc musela do čtení nutit, což prostě není dobře.
Takhle: co se týká námětů jednotlivých povídek, tak z toho, co jsem přečetla, se mi zápletkou povídky líbily - nápady velmi dobré, rozuzlení většinou solidní. Ale asi mi úplně nesedl styl psaní jednotlivých autorů, kteří se snažily o doylovskou stylizaci. To samozřejmě není špatně, nabízí se to a je to logický postup. Ale na mne tam asi až moc chyběl doylovský šmrnc, který mne vždycky uměl tolik dobře pohltit.
Za sebe tedy nechávám bez hodnocení, knihu jsem bohužel odložila nedočtenou. Ale určitě si ji nechám v knihovně - byl to dárek a je mi líto se toho zbavit. Za sebe bych asi doporučila - pokud máte Holmese rádi a zajímají vás i další povídky jiných autorů, zkuste to a prostě uvidíte sami, jak vám to bude sedět...
Tato kniha by se dala popsat mnoha přívlastky - ať už snová, dramatická, poetická, bolestivá, melancholická, mysteriózní či fantaskní. A všechno by to bylo správně. Autorka tu staví příběh založený na legendě, ke které se jednotlivé postavy staví různě. Ať už je ale vztah postav k legendě jakýkoliv, lapeny jsou všechny - vypravěč si je všechny podmanil. A to mi tu přišlo skvělé, jak tu autorka zajímavě využila entitu vypravěče, který ovládá směr příběhu, chování i myšlení postav. Ale co když se postavy vypravěči vzepřou? A není to nějaký trik, když autorka-vypravěčka má samotného vypravěče pod kontrolou? Možná už jen teoretizuju a filozofuju nad banalitou a možná ani nedávám smysl... ale tahle myšlenka mne prostě zaujala.
Hrozně mne bavil autorčin styl psaní, který mne uhranul už v její dřívější knize Do tmy. Hutný, pomalejší, nutící člověka číst pozorně, nespěchat, vychutnávat si nejen děj, ale i tu atmosféru, která je tíživá a dusivá. Zvlášť když člověk postupně tuší tragédii, k níž má dojít. Když odkrývá minulost. Zároveň tu mezi řádky nacházíme jakési přízračno, něco mezi nebem a zemí, co se těžko uchopuje, ale ovlivňuje nás. Je to v té atmosféře knihy, dělá to ten vypravěč, v jehož režii se příběh odehrává.
I když Do tmy se mi líbilo o chloupek více, je Vypravěč pro mne skvělým počinem, který si tu pozornost určitě zaslouží. Pokud vás zaujala autorčina dřívější tvorba, tohle by vás mohlo bavit také. Za mne plný počet hvězd a moc doporučuju.
Bohužel, tuhle knihu jsem odložila nedočtenou a už se k ní vracet nebudu, ani k sérii jako takové.
Anotace mi zněla fajn - jako taková milá nenáročná předvánoční oddedchovka, u které si člověk odpočine. Začátek knihy se rozjel docela slibně, ale nakonec jsem se dost zasekla. Postavy jsou neuvěřitelně ploché a ne příliš sympatické, vlastně bez nějakých výraznějších osobnostních rysů, které by nějak zaujaly.
Z anotace člověk tuší, že to asi nebude mít úplně nejsilnější zápletku plnou akce, což by nevadilo. Dobrá kniha se dá napsat i bez komplikovaného, nadupaného děje. Ale tady mi to přišlo vysloveně bezduché a hrozně nudné. Prvoplánové a dost snadno odhadnutelné. Což mi ve výsledku přišlo dost otravné a mně se do čtení chtělo čím dál méně.
Ani styl psaní mi nepřišel kdovíjaký zářný. V kapitolách, které se střídají mezi hlavní hrdinkou a hlavním hrdinou, jsou na můj vkus dost výkyvy. Dost se z toho dá poznat, že to psali dva lidé (Catherine Rider je pseudonym dvou různých autorů). Přišlo mi to nevyvážené a na některých místech trochu kostrbaté. Nevím, do jaké míry za to mohl překlad a do jaké míry ten originál, ale byť začátek ušel, v průběhu čtení jsem měla problémy.
No, nejsem bohužel cílovka, tohle mi dost nesedlo... :-( Odkládám nedočtené, hvězdami nehodnotím...
Na zemětřesení a tsunami, které postihly Japonsko v roce 2011, si matně pamatuji ze zpráv, ale až teď jsem se z této knihy detailněji dozvěděla a uvědomila si, jak velká tragédie to tehdy vlastně byla. Úplně mi při čtení této knihy mrazilo v zádech a na mnoha místech mi bylo skoro do breku. Je to hodně silné čtení a málokdo si z nás asi umí představit, jak se museli cítit ti, kteří v postižené oblasti tehdy žili a sami to zažili na vlastní kůži.
Kniha se zabývá nejen tím, jak zemětřesení a tsunami zasáhly oblasti v dosahu hypocentra. Část knihy je věnována také jaderné elektrárně Fukušima, která byla taktéž zasažena, a událostem, které v souvislosti s elektrárnou ohrožovaly nejen přilehlé okolí, ale mohly způsobit katastrofu daleko většího rozsahu na větší ploše. Právě na tu Fukušimu si matně pamatuji ze zpráv, které v roce 2011 kolovaly v televizi a novinách.
Pokud vás zajímají témata nedávné historie, tuto knihu určitě mohu doporučit. Je to založené na výpovědích konkrétních lidí, které katastrofa zasáhla. Je to tak dost autentické a člověk to má vlastně zprostředkované takřka "z první ruky". Je to navíc zpracované velmi srozumitelně a lidsky, citlivě - s ohledem na oběti i na přeživší. Autorka na této knize odvedla velký kus práce.
Tahle kniha byla obsahem neuvěřitelně zvláštní. Asi nikdy v životě jsem nečetla nic, co by bylo takhle intenzivně zaměřené na vůně a co by se snažilo přiblížit tak obrovskou rozmanitost, kterou vůně přinášejí.
Ač je v podtitulu knihy slovo "vrah", není to úplně typická detektivka či thriller, byť byste tu určité prvky těchto dvou žánrů asi našli. Označení horor se tu určitě uplatní, protože ta podstata tohoto příběhu je vlastně svým způsobem děsivá. Je to hodně založené na psychologii jedince, který je zvrácený. A jeho počínání určitě nenechá člověka úplně klidným. Aspoň tak mi to přišlo.
Na tomhle příběhu je něco tak trochu odpuzujícího a přitom jsem potřebovala poslouchat do konce, abych věděla, jak to skončí. I když to bylo vlastně zvrácené, bylo to tak napínavé, že se mi od knihy vlastně dost těžko odcházelo. Nevím, jak se to autorovi povedlo, ale tudle dualitu jsem tu dost silně cítila. A ten závěr je prostě silný a svým způsobem dech beroucí.
Kniha je hodně popisná, zvlášť co se vůní a přípravy parfémů týká. Ale vůbec mi nepřipadalo, že by to bylo na úkor příběhu samotného a že by to snad škodilo, to vůbec. V tomhle mi kniha přišla vlastně fascinující při pomyšlení, kolik vůní na světě vůbec existuje a kolik je asi lidský nos, resp. čich schopen pojmout a bezpečně odlišit.
Knihu jsem poslouchala jako audio v interpretaci Jaromíra Meduny, českého hlasu Hercula Poirota. A jeho zpracování mi moc sedělo, takže za to také určitě plusové body pro tuto knihu!
Nakonec 4 hvězdy. Něco na téhle knize mi nedovoluje dát plný počet, byť zatím neumím formulovat, co to je. Ale za přečtení (či poslech) to určitě stojí.
Na napsání komentáře jsem si výjimečně musela nechat několik hodin tuhle knihu rozležet, abych si to v hlavě ujasnila, jestli se mi to vlastně líbilo, nebo ne. Protože tahle kniha mi dala tak trochu zabrat - nejen tím, jaká je to rozsáhlá cihla. Ve výsledku se mi kniha nakonec spíš líbila, byť teda čtení téhle knihy byl pěkný oříšek a já si to musela dávkovat a v některých pasážích se trochu "nutit".
Připadalo mi to jako zajímavá sonda do lidské duše, kdy člověku strašně moc záleží na tom, jak vypadá a jak působí v očích nějaké externí autority. Řada pitoreskních postav se tu takřka plazí před autoritou a předvádí excelentní výkony v patolízalství, podlézavosti a úslužnosti. Zároveň se to skloubilo do určité snahy si od autority vydobýt nějakou přízeň a získat pomoc, vše zabaleno do hávu slušnosti. Byť mně osobně podobné chování poněkud iritovalo, jako čtenářka musím vyzdvihnout, že tohle uměl Ishiguro vykreslit skvěle.
Vedle toho tu pozorujeme lidi, co se honí za úspěchem, hledají svoji hodnotu, v hlavě si tu svoji hodnotu neumí srovnat a hledají tak povzbuzení a souhlas druhého. A také tu autor otevírá téma očekávání druhých, která v člověku neúměrně zvyšují tlak, v němž se ocitají. Což je taky takový zajímavý rys téhle knihy - vlastně je to něco, co můžeme občas pozorovat i v reálném světě, řekla bych.
A pak tu máme hlavního hrdinu, který ve městě platí za autoritu, jež má v očích ostatních bůhvíproč kdovíjakou moc o všem rozhodnout a svými názory udávat směr, ale přitom se hrdina sám zcela absurdně honí po světě za "tou šancí", "tím velkým dnem", co se člověku přihodí jednou za život, a přitom mu vlastní život nevychází a protéká mezi prsty.
Celkově tak kniha na mne kniha působí jako jeden velký příběh o promarněných šancích a upřednostňování jiných, nedůležitých věcí.
A ačkoliv těmito tématy na mne autor udělal dojem, nedokážu hodnotit naplno. Kniha sama o sobě je dost rozvleklá a rozplizlá, což mi přišlo poněkud na škodu. Víc by mi vyhovoval hutnější styl, který znám z jiných autorových knih. Takhle tam byla řada dost natahovaných pasáží - pro mne zbytečně natahovaných.
Celkově tak 4 hvězdy, možná trošinku slabší 4 hvězdy.
Vánoce se pomalu, ale nezadržitelně blíží a já jsem se konečně dostala k tomuto slavnému příběhu. A nechápu, proč mi to trvalo tak hrozně dlouho, protože Vánoční koleda je vlastně dost milé vyprávění o podstatě Vánoc. O tom, že dávat znamená daleko víc než brát a skrblit. Jak povznášející na duchu může být pomáhat svému okolí, být hodný, neubližovat a radovat se, i když člověk nemá na růžích ustláno. A přitom jsem neměla dojem, že by ta snaha o pozitivnost a radostnost byla tlačená na sílu a působila falešně. Vůbec ne. Celkově mi to přišlo jako takové hezké pohlazení a vlastně mne to naladilo na vánoční notu.
Líbilo se mi, že to v sobě obsahuje i temnější (a možná i trošku strašidelně naladěnou) stránku - že to není jen typická cukrová vata, kterou můžeme vidět v některých současných příbězích s vánoční tématikou.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi, příběh namluvil Lukáš Hlavica, jehož přednes byl velmi příjemný a jeho hlas, který se mi moc dobře poslouchal, se k tomu dost hodil. I po zvukové a hudební stránce to bylo dobře provedené.
Nakonec hodnotím 5 hvězdami, byť možná trochu slabšími. Něco mi na tomto příběhu lehce chybělo, abych z toho byla na 100 % "odrovnaná" (lepší slovo mne teď nenapadá), ale asi to neumím úplně pojmenovat, co přesně by to mělo být. Možná že to jen bylo příliš velké očekávání, které jsem si vybudovala na základě obecné oblíbenosti tohoto příběhu. A možná ta očekávání něčeho velkolepého byla příliš nafouknutá a já tak nedostala úplně to, co jsem čekala. Asi...
Ale doporučit tuto knihu rozhodně mohu a určitě se k tomu budu o Vánocích pravidelně vracet.
Tajemství Chimneys neprezentuje ani slečnu Marplovou, ani Hercula Poirota, ale to vůbec nevadí, protože autorka to umí i bez nich. Tady místo toho na scénu vstupuje inspektor Battle a vyšetřovatel-amatér Anthony Cade. A funguje to dobře i s nimi.
U téhle knihy jsem se dost pobavila, neboť autorka tu přišla se zápletkou a politickými intrikami kroužícími kolem státu zvaného Herzoslovensko (v originále skutečně Herzoslovakia), což zrovna v naší kotlině ten úsměv na tváři prostě vyvolá. Celkově ta zápletka je trochu komplikovanější, což je ještě umocněno větším počtem postav, kdy každá lobbuje za své zájmy. Ale i tak je kniha dost svižně napsaná a já se u čtení dost bavila. Zvraty a nová zjištění tu přicházejí poměrně často, takže jsem měla dojem, že se tu pořád něco děje a tudíž ani nemám moc čas se nudit.
Přesto ubírám 1 hvězdu, a to kvůli závěru, který mně osobně přišel trochu zmatený. Respektive to závěrečné rozuzlení a vysvětlení, kdo za co může. Trochu jsem se v těch postavách v závěru knihy ztrácela. Navíc ty poslední cca 2 kapitolky mi jakožto závěr přišly trochu uspěchané, lehce odbyté.
Nicméně 4 hvězdy na místě, celkově je pro mne tohle jedna z těch zářných knih od paní autorky.
Na knihu Pustina, kterou jsem poslouchala v audio verzi, jsem byla docela zvědavá, protože měla dost zajímavou anotaci. Ale nakonec jsem knihu doposlouchala s určitými rozpaky.
Musím pochválit tu atmosféru, která byla dost ponurá a temná, což je prvek, který k thrillerům prostě patří - a tady to bylo zvládnuté dost solidně. Celkově to působí spíše temně, čemuž nahrává i to prostředí, které je odlehlé, zalesněné, špatně prostupné. I ty vztahy mezi postavami byly dost napjaté a pochmurné. V tomhle ohledu se mi kniha líbila dost.
Také bych ráda vyzdvihla interpretaci Jitky Ježkové a Jana Vondráčka, kteří knihu na střídačku namluvili a kteří se hlasově dobře doplňovali. I po zvukové a hudební stránce se to dost povedlo, nemám co vytknout.
A přesto na tom příběhu bylo něco, co mi tak úplně nesedlo, a tím byla ta zápletka, která není úplně nejsilnější. Respektive nápad sám o sobě zajímavý, ale to provedení mi zcela nevyhovovalo. Asi jsem spíš čekala něco svižnějšího a strhujícího, což tady úplně není. Je to spíš zaměřené na postavy a jejich jakýs takýs vnitřní rozbor. To obecně nemusí být nutně špatné, jen bych od thrilleru čekala prostě hutnější děj. Dějově mi to přišlo trochu rozplizlé na všechny strany a v některých místech trochu hluché. Asi možná, když by kniha byla označená jako psychologické drama s thrillerovou zápletkou, byl by ten můj vnitřní rozpor mírnější, protože takovýto popis knize sedí víc, řekla bych. Takhle ale mám pocit, že jsem nedostala úplně to, co jsem měla či chtěla.
Ve výsledku 3-3,5 hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné, ale četla/poslouchala jsem prostě už lepší thrillery, no...
Nebyla jsem si jista, jak moc mi kniha bude sedět, ale přesto jsem se do ní pustila, protože anotace zněla prostě zajímavě. Navíc je to produkce Odeonu, s nímž mívám obvykle dobré zkušenosti. A jsem moc ráda, že jsem do knihy šla, protože se mi to nakonec líbilo.
Kniha sama o sobě nemá úplně silnou dějovou linku, ale přesto v sobě obsahuje silný příběh lásky - té jedné velké lásky, kterou člověk prožívá jednou za život. Aspoň na této premise autor knihu staví. V případě této knihy autor čtenářům předkládá vztah mladého studenta a stárnoucí ženy, pro které věk ani postavení nebyly překážkami. Ukazuje tu stranu pozitivní, hezkou, ale i tu odvrácenou. Celkově to bylo pak zabaleno do určitého hávu melancholie. Což je něco, na co docela dobře slyším. A to na mne dost působilo. A to jsem si moc užila.
Líbil se mi autorův styl psaní, který působil velmi vyzrále, vypsaně. Střídání květnatého stylu s mluvou hrubší až vulgární tu tvořilo zajímavý kontrast, kterým autor určitě umí zaujmout. A ačkoliv tu autor užil vulgarismy, které bych sama ve své mluvě nepoužila, v případě knihy bych vlastně nic v tomto ohledu neměnila, nějak mi to tu pasovalo. Docela zvláštní bylo některé vulgarismy slyšet z úst Viktora Preisse, v jehož podání jsem poslouchala audio verzi této knihy. Tohoto interpreta vnímám jako vysoce kultivovaného a noblesního umělce, u něhož si tak nějak neumím představit, že by určité výrazy sám od sebe používal (ale možná se pletu, že jo...). Ale o to kontrastnější mi to tu přišlo, jak záměrně autor pracuje s různými vrstvami jazyka, aby tím vyjádřil přesně to, co vyjádřit chce.
K audioknize, která mi celkově přišla jako velmi dobře zpracovaná, bych ráda ještě vyzdvihla klavírní doprovod, který byl použit jako předěl mezi jednotlivými pasážemi knihy. Skvěle se to tam hodilo a velmi dobře to doprovázelo tu melancholickou notu, kterou jsem z příběhu vnímala.
Důvod, proč jsem ubrala jednu hvězdu, je moje lehká rozpačitost nad poslední třetinou knihy, v níž hlavní hrdina, z jehož pohledu příběh sledujeme, bilancuje nad svým životem ve vztahu k ženě, kterou miloval, a nad vztahy obecně. I zde autor nabízí řadu myšlenek, které stojí za pozastavení. Nicméně ta poslední část byla obsahově poněkud košatá a trochu mi rozbíjela ten dojem a mé emoční pohlcení, které jsem si utvořila v prvních dvou částech knihy a které jsem si tak moc užívala.
Celkově jsou ale pro mne 4 hvězdy na místě a moc doporučuji.