sgjoli komentáře u knih

I při čtení druhého svazku mne motivovala moje chuť pustit se časem do minisérie s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. První svazek, který jsem hodnotila 4 hvězdami, mne dost zaujal, a tak jsem chtěla vědět, co bude dál. I když jsem nakonec měla s druhým svazkem určité problémy, tak jsem nakonec ráda, že jsem tomu dala šanci.
Pentalogie Patrick Melrose je dost zevrubně pojaté hledání identity jedince. Autor, který se tu do určité míry vypovídává z vlastních životních zážitků, tu pracuje s myšlenkou, jak moc člověka do budoucna ovlivňuje chování ostatních, rodinné zázemí, manipulace, výhružky, ubližování.
Samotný hlavní hrdina je sám o sobě dost komplikovaný svým sebedestruktivním chováním - otázka pak je, jestli by se k tomuto chování dostal, kdyby měl jiné dětství? Nebo byl ke svému divokému způsobu života předurčen již při narození? Co všechno nás vlastně na cestě životem ovlivňuje?
Patrick není člověk, kterého by každý chtěl mít ve svém životě, jeho chování je dost často na pár facek. Ale přitom si nemyslím, že by to byla 100% zcela jeho vina. Vlastně mi ho bylo dost často líto, protože se jako člověk stal obětí, které nebylo pomoženo v tu chvíli, kdy to potřeboval nejvíc. Patrick je dle mého svým způsobem kontroverzní postava, která není nijak černobílá - má své klady i zápory a je dost komplexní, což mám v knihách ráda. A tady to je hodně vidět, protože je Patrick vystaven dost toxickým věcem, které tu jeho povahu dost podtrhují a obnažují ji na dřeň. Ve výsledku - toxické prostředí a chování jsou v této pentalogii na denním pořádku a dost těžko se z toho vymaňuje. V tomto ohledu na mne příběh působil hodně tíživě jako balvan plný bolesti a deprivace, který se nedá jen tak odvalit.
Nesnadná byla tato pentalogie i po jazykové stránce. Od čtenáře vyžaduje silnou míru soustředění - ideálně má-li člověk možnost knihu číst ve větších časových blocích někde v klidu, aby měl možnost pořádně se do textu ponořit a nechat se textem pohltit, aby na něj text co nejvíce zapůsobil. Přiznám se, že mě osobně "rozkouskované čtení" při cestách MHD s touto knihou moc nepomohlo.
Tento druhý svazek, který obsahuje knihy 4 a 5, nakonec hodnotím 3 hvězdami. Přiznám se, že kniha 4 mi dala docela dost zabrat - trochu mne dostala do čtecí krize. Nevím, co přesně se změnilo, ale najednou jsem se do toho příběhu vůbec neuměla ponořit. Těžko jsem se tím prokousávala, jako bych zabředla do nějakého emočního bahna, z kterého jsem se neuměla vymotat. Skoro jsem přemýšlela, že celý svazek odložím nedočtený. Kniha 5 mi to ale zase vynahradila, protože se podle mne nesla dost podobně v duchu knih 1, 2 a 3. Jako by kniha 4 prostě něčím dost vybočovala a byla něčím děsně odlišná. Ale nevím přesně čím.
Každopádně i když jsem s Patrickem místy trochu bojovala, jsem ráda, že jsem to zkusila. Tato pentalogie přináší drsná témata, která v čtenáři vyvolávají nejednu otázku. Za to jsem určitě moc ráda, protože mne to zas přinutilo o něčem více přemýšlet...

70 09.10.2022

Na rovinu přiznávám, že nebýt minisérie s Benedictem Cumberbatchem, která mne zajímá a kterou bych si někdy chtěla pustit, bych asi Patricka Melrose nikdy číst nezačala. A vlastně by to byla docela škoda, protože se z této pentalogie vyklubalo docela silné a hutné čtení, které čtenáře nutí přemýšlet nad řadou témat.
První svazek, který obsahuje knihy 1, 2 a 3, jsem hodnotila 4 hvězdami. Emočně na mne dost silně dopadaly osudy hlavního hrdiny. Hodně mne to nutilo přemýšlet nad otázkami prostředí, v němž se člověk pohybuje, a co všechno mohlo být v Patrickově životě jiné, lepší, kdyby měl někoho, kdo by se staral. Docela dost jsem to prožívala.
Celkově to na mne udělalo dojem dost pozitivní, a to i přesto, že se zde autor zabývá těžkým tématy.
V tomto komentáři jsem záměrně stručnější - obsáhlejší komentář, shrnující moje celkové dojmy z celé té pentalogie, jsem uvedla u druhého svazku.

67 09.10.2022

Oportunismus na straně jedné, podlézavost na straně druhé. A obojí v krystalické podobě. To přesně tady najdete. A čtenář, resp. divák jako třetí strana, která to pozoruje, se jen směje. Revizor je "moje" druhá hra od Gogola a i tady jsem měla šťastnou ruku, protože jak u Ženitby, tak i u Revizora jsem se dost pobavila.
Děj je psaný svižně, lehce, postavy jsou neuvěřitelně živé, jazykově je to dost dobře přístupné a srozumitelné (četla jsem v překladu Zdeňka Mahlera). Hrozně mne bavilo, jak málo Gogolovi stačí, aby dokázal na relativně malé prostoru zpracovat zajímavou zápletku, která má hlavu a patu, a zároveň dát postavám jednoznačně a dobře rozpoznatelné charaktery, díky kterým vám postavy ožívají přímo před očima, a přitom vám ty postavy nesplývají do jedné bezejmenné masy.
Zároveň je na tom zajímavé a přitom i svým způsobem děsivé, jak moc je téma téhle hry aktuální i v dnešní době. A jak se prototypy jednotlivých postav dají najít i mezi současnými jedinci. V některých věcech se naše společnost asi příliš nemění.
Ač jsem si knihu užila, nedávám přesto plný počet hvězd. Jsou knihy, které mne zasáhly více či mi předaly ještě o chlup něco víc, než mi dala tato kniha. To ale nic nemění na tom, že Revizora určitě mohu doporučit. Zároveň se na Revizora chystám během podzimu do Divadla na Vinohradech, tak jsem zvědavá, jak si to představení užiju.

93 02.10.2022

Na tuhle knihu jsem slyšela/četla jen samé superlativy a teď už naprosto chápu, proč jsou lidé tak nadšení. Protože já jsem nadšená také.
Myslím si, že "Dům" má šanci oslovit širší publikum bez ohledu na to, jestli člověk je nebo není pravidelným čtenářem fantasy, protože ten fantasy žánr tu je spíše okrajový. Obsahuje tu samozřejmě magické prvky - hlavně tedy v podobě magických postav ve vztahu k nemagické společnosti, ale magie jako taková tu nehraje zas takovou roli, řekla bych. Podle mne tu magické postavy hrají především roli metaforickou. Celý ten příběh vlastně vnímám jako jednu velkou metaforu, v níž se autor snaží poukazovat na téma přijetí odlišností většinovou společností. A v tom je podle mne síla této knihy, která mne osobně tolik uchvátila.
Celé vyprávění je protknuto krásnými myšlenkami o tom, jak obohacující může být vidět mimo svoji bublinu. Jak rozmanitý svět může být, když budeme ochotni ho vnímat i z jiného úhlu pohledu. A že to, co je odlišné od nás nebo našeho světa, nemusí být hned špatné nebo nebezpečné. Zároveň se tu ukazuje, jak snadné je vytvořit si předsudky vůči něčemu, co neznáme. A jak naopak toto může být nebezpečné.
Kniha je neuvěřitelně čtivá, doslova mi prolítla před očima. A mně se jen těžko loučilo od tohoto světa a od těch postav, protože mi všichni přirostli k srdci. Knihou se táhne otázka "Nechtěl bys být tady?", která dost odráží můj vztah ke knize. Já bych v té knize a mezi těmi postavami být určitě chtěla.
Za mne určitě doporučení. Nakonec dávám 4,5 hvězdy - půlhvězdu odebírám za ten začátek, kdy mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní. Ale to je jen marginálie, u které je dost možné, že ji přehodnotím a časem možná své hodnocení upravím na plný počet. Každopádně tohle je jedna z nejlepších knih letošního roku, co jsem četla. Hodně jsem se u toho dojímala, po dlouhé době jsem zas lepíkovala zajímavé pasáže. A je to jedna z těch knih, u které mám chuť se k ní zase časem vrátit.

84 02.10.2022

Tak tohle byla dost dobrá taškařice, kterou určitě musí stát za to vidět na jevišti.
Ten motiv dozahovačství v kombinaci s nerozhodností na straně jedné a výmluvností a manipulátorstvím na straně druhé, tak přesně to tady vytváří spoustu zábavných momentů, u kterých se čtenář, resp. divák prostě nenudí. V některých ohledech se mi zdá, jako by byla tahle hra nadčasová, protože některé rysy lidské povahy se prostě najdou i dnes. Ostýchavost, nerozhodnost, prospěchářství, vybíravost... to tu je. A to i v dnešní době člověk potkává.
Já se tedy dost bavila a za sebe určitě mohu doporučit, pokud byste chtěli zkusit nějakou klasiku, konkrétně nějaké drama. Měla jsem k dispozici vydání v překladu Leoše Suchařípy. Jazykově i obsahově mi to připadalo velmi dostupné a srozumitelné, takže čtenář nepocítí nějaké překážky při snaze pochopit, co chtěl autor říci. Celkově mi to připadalo velmi dobře přístupné i současnému čtenáři. Za mne prostě dobré.

66 02.10.2022

Od této knihy jsem měla docela velká očekávání, ale nakonec knihu opouštím s průměrným hodnocením. A přitom si nemyslím, že je to chyba knihy, ale spíše u mne.
Na Kaligrafii zlomu si hodně cením toho jazyka, kterým je to napsané. Vytříbený a elegantní styl psaní, místy možná trochu komplikovanější a náročnější na pozornost, se tu překvapivě střídá s hovorovým a lehce vulgárním způsobem. Což je pro mne v japonské literatuře docela novinka. Ale vlastně příjemná, právě proto, že to bylo nečekané.
Líbilo se mi tu poznávat společenské postavení ženy-matky v Japonsku - jak to ta společnost vidí a jak moc je to odlišné od našeho vnímání. O to silnější to bylo vnímat to prostřednictvím hlavní postavy Mizuki, která se díky (nebo snad kvůli?) svému vzdělání a výchově v USA japonským tradicím a společenským standardům poněkud odcizila a do těch japonských konvencí se ne vždy dokáže trefit.
Také se mi líbila ta hořkosladká atmosféra, která vyplývá ze situace, v níž se Mizuki ocitá. V případě, že upřednostňujete příběhy s propracovaným a dynamicky se posouvajícím dějem, tady narazíte. Dějová linka je tu záměrně upozaděna, autorka se hlavně soustředí na myšlenky a emoce hlavní postavy - jedná se o lyrický příběh postavený na na vnitřním světě jednotlivce.
Tady ale nastává můj osobní problém s knihou. A schválně píšu osobní, protože moje hodnocení skutečně vychází z mého osobního prožitku. A ten nakonec nebyl příliš silný. Jde o to, že jsem se na hlavní hrdinku Mizuki neuměla vůbec naladit. Dané je to hlavně tím, že se Mizuki ocitá v situaci, která je pro mne prostě cizí a nemám s ní osobní zkušenost. Mizuki se ocitá v jakési krizi středního věku, kdy jakoby zapadla do bahna stereotypu a neví, jak z něho ven. A přitom vlastně objektivně nemá špatný život. Hledá rozptýlení, jak ten stereotyp rozbít. Na chvilku vypadnout z kolotoče své role poslušné manželky a všudypřítomné, vždy dostupné matky malých dětí. Manželství a mateřství je něco, co osobně neznám a nemám s tím zkušenost, a tak jsem se na hlavní hrdinku prostě neuměla emočně či myšlenkově napojit a blíže pochopit její strádání. To je pro mne pak zdrojem toho, proč jsem už ke konci jaksi ztrácela nadšení a hlubší zájem o příběh a proč je mé hodnocení průměrné..
Každopádně pokud je tohle něco, co vás v literatuře zajímá a láká, knihu obecně určitě mohu doporučit. Vůbec není špatná, to akorát já se nakonec nepotkala s tím obsahem, nic víc.

77 25.09.2022

Tuhle knihu jsem po dvou třetinách odložila jako nedočtenou, bohužel. Anotace zněla fakt lákavě, ale čekala jsem, že se v prostředí cirkusu a varieté budeme pohybovat celou dobu. No, omyl. Dokud jsme se pohybovali ve světě panoptika, kniha mne bavila. Mělo to spád, někam to směřovalo. Ale po dvou třetinách knihy jsem měla pak najednou pocit, že se příběh neposouvá, zabředl v bahně a točí se jen kolem myšlenek, kterak hlavní hrdina bude někoho manipulovat a jak si tím nahrabe prachy. A nic jiného. Což byl pro mne ten moment, kdy jsem se rozhodla knihu odložit, protože mi to přišlo na jedno brdo a nic mi to nedávalo. Nudila jsem se a do čtení se nutila.
Bohužel no. Námět zajímavý, to zajisté, ale příběh stagnuje a plácá se na místě. A nějak nemám chuť ani energii zjišťovat, zda ten závěr nějak vyvrcholí, či nikoliv.

Příběh o tom, která se výlet může zvrtnout v sérii průšvihů, z nichž pak později budou zábavné historky k vyprávění. Takhle mi ta kniha přišla. Dost na tom, že člověk musí trávit čas s lidmi z vlastní školy, s nimiž si třeba nesedne, ale když se tam do toho připlete ještě partička z jiné školy... to je pak o zážitky postaráno. A tady to fakt platí. Alice se chtě nechtě musí snažit vybruslit z řady nepříjemných situací. Ale autorka to uměla vykreslit s humorem sobě vlastním a ve výsledku to byla jízda, u které jsem se prostě bavila. Zároveň jsem měla pocit, jako bych byla na místě a všechno prožívala na vlastní kůži. Myslím, že změna prostředí téhle sérii prospěla a autorka do toho zase zavála nový čerstvý vzduch.

62 25.09.2022

V dalším díle této série se Alice dostává do nejedné stresové situace. Nejenže si jedna z kámošek vymyslí praštěnou sázku, kterou musí všechny holky z party splnit, ale taky se Alice dostává do role rádkyně - když se její sestry hádají kvůli vztahům, nejlepší kamarádka má problémy ve vztahu, ale i jedna z dalších kamarádek řeší vztahové problémy svých rodičů. Není toho málo a přitom to jsou zase témata ze života, s nimiž se člověk může setkat i v reálném životě. To je dost častý aspekt, s nímž autorka pracuje - realistické události, které jsou však viděny očima 13leté holky. Navíc je to opět zabalené do svižného stylu psaní s řádkou humorných hlášek, u kterých jsem se bavila. Tohle je za mne prostě dobrý. Bavilo moc!

70 18.09.2022

Tohle je dost zvláštní divadelní hra. Na první pohled působí dost nenápadně, ale ta pointa je dost silná. Hledání štěstí, které je ústředním motivem zápletky, mi připadá dost aktuální, ač tato hra vznikla již před desítkami let. Určitě to má co dát i současnému čtenáři (resp. divákovi v divadle). Přesto na mne kniha nedokázala zapůsobit tak silně, jak jsem doufala. Ale možná je to jen slabost mé představivosti a možná by mi víc sedělo a víc na mne zapůsobilo, kdybych tu hru viděla na skutečném jevišti. Takhle v tištěném provedení jsem se do příběhu neuměla tolik ponořit a nechat se tolik pohltit dějem a tím "poselstvím", co se autor snaží předat.
Nicméně musím říct, že jevištní provedení by mne skutečně zajímalo. Hra je v určitém ohledu docela fantaskní a metaforická, tak by mne zajímalo, jak by se s tím někdo popasoval i po stránce scénografie (scéna, kostýmy, rekvizity, atd.). Vydání, které jsem měla, bylo s fotografiemi z představení souboru Divadla Husa na provázku, takže to u nás někdo očividně již uváděl. Tak to budu muset průběžně hlídat, jestli to nebude někdo někdy uvádět i v dohledné době v mém okolí. Protože tohle by podle mne za shlédnutí stálo.
Nicméně, celkově hodnotím 3 hvězdami. Pointa samotná se mi líbila, zároveň mne čtení přimělo přemýšlet nad tím, jak by takováto hra mohla být předváděna na jevišti, což se mi ještě u žádné hry nestalo (všude jinde jsem si to uměla představit dost dobře). Ale něco mi tam chybělo, abych si z toho tištěného textu odnesla nějaký silnější zážitek.

66 18.09.2022

Již název slibuje, že kniha přináší nové poznatky k tomuto záhadnému případu. Ale abych se přiznala, jsem z tohoto případu po dočtení knihy zmatenější ještě víc než předtím. Nové poznatky ani nové teorie do této záhady příliš světla nepřináší, spíš se to celé ještě komplikuje. Nové teorie, které se vynořily a které působí jako jedna konspirace vedle druhé, spíš působí jako honba za senzací než cokoliv jiného. A řada těch nových teorií je ještě přitaženější za vlasy než ty původní teorie, o nichž Martin Lavay píše ve své první knize k Djatlovově expedici.
To však samozřejmě vůbec není chybou Martina Lavaye, na vrub mu to nejde. Naopak oceňuji, že si s tím autor dal tu práci a nové poznatky a spekulace, které se v posledních letech začaly vynořovat, takhle přehledně sesumíroval do jedné publikace. Za to klobouk dolů. Pro mne však obsahově ty teorie a poznatky zůstávají na pomezí zmatku, chaosu, konspirací, spekulací a nejasností. Dělalo mi problém se v tom orientovat, dávat si věci do souvislostí, pamatovat si...
Za mne v některých místech knihy byly až zbytečně podrobné doplňkové poznámky (něco jako "Poznámky pod čarou"). Na jednu stranu chápu autorovu snahu o co největší podrobnost a o celkový obraz. Ale osobně bych se bez toho obešla - to se však bude zcela logicky lišit čtenář od čtenáře.
Nakonec dávám průměrné hodnocení. Knihu opouštím ještě zmatenější, než jsem byla na začátku. Celkově kniha přináší spoustu konspiračních teorií a "co by, kdyby", ale jasných a konkrétních nových informací takřka vůbec. Opět si nemyslím, že je to chyba autora - nové informace, které by byly pravdivé a zcela jednoznačné, očividně prostě nejsou. Nová odhalení, o kterých se autor zmiňuje v názvu knihy, tak pro mne spočívají především v tom, že v původním vyšetřování a ve vyšetřováních navazujících, byl ještě větší bordel, než se původně myslelo. S tím, že ten chaos ve vyšetřování nicméně řadu čtenářů asi moc nepřekvapí...

75 11.09.2022

Podle některých nadšených komentářů na internetu jsem čekala silný, čtivý příběh z 2. sv. války, ale přiznám se, že tohle mi bohužel příliš nesedělo a knihu hodnotím slabšími 2,5 hvězdami.
Autorka tu nakousla několik témat, která by stála za bližší rozpracování. Měla jsem dojem, jako by se tam autorka snažila vměstnat co nejvíc (zakázaná láska, čeští kolaboranti, čeští odbojáři, Pérák, život běžných lidí, snaha o vnitřní změnu Čechů a vzdor Německu, oportunismus v dobách války), ale tím si podle mne autorka na sebe upletla bič. Protože na to by kniha musela být o dost delší, aby se všechno podařilo rozpracovat do hloubky, aby to celkově knize dalo nějaký větší přesah. Takhle všechna témata zcela zbytečně vyšuměla do ztracena a pro mne jejich přítomnost v příběhu postrádala zcela smysl.
Spousta postav, byť vedlejších tu měla zajímavé linky a osudy. Ale z nějakého důvodu se autorka rozhodla většinu načatých témat nijak nerozvíjet. Ve výsledku tak pro mne kniha dějově děsně klouzala po povrchu a topila se v naivitě hlavní hrdinky Soni, na kterou dopadal osud rodiny i její vlastní.
Způsob, jakým se s děním ve světě Soňa vnitřně vyrovnávala, mi připadal prostě nevyzrálý. Její reakce občas trochu hloupoučké a vidění světa... no naivní, jak říkám. Zároveň mi neseděl způsob vyjadřování hlavní hrdinky. Nevím, jestli tou mluvou a přemýšlením autorka chtěla do příběhu nechat zavát svěží vítr a přiblížit tím danou dobu současnému čtenáři, ale pro mne to bylo hrozně nepřirozené a nečetlo se mi to dobře.
Výsledkem tak pro mne je trochu poněkud slabší a ne příliš přesvědčivý příběh mladé holčiny balancující nad propastí svých citů, které ji matou. Holčiny, která neví, co se sebou. To vše vykreslené na kulisách druhé světové války.
Autorce se tímto omlouvám za ne příliš vlídný komentář, ale takto na mne kniha prostě působila. Možná jen nejsem správná cílovka, nevím,. každopádně za sebe toto doporučit moc nemohu.

64 11.09.2022

Tuhle knihu jsem dostala nečekaně loni k Vánocům. Pouštěla jsem se do ní brzy po Vánocích a s dost velkým očekáváním. Jaroslava Rudiše znám z jeho představení v Divadle Archa, která tam má s Igorem Malijevským a která mne dost baví. Samozřejmě, že mne pak ten Winterberg zajímal.
Jak začít. Přiznám se, že začátek knihy byl pro mne poněkud těžší a ve výsledku mi trvalo víc jako půl roku, než jsem se dostala na závěr knihy. Poněkud jsem bojovala s tím, jak moc repetitivní text je - časté opakování stejných frází tu je denním chlebem. A já si dlouho neuměla vysvětlit, proč tuto formu autor zvolil. Každopádně se mi to nečetlo v té tištěné formě dobře.
Co mi hodně pomohlo k plnému ponoření se do knihy a k tomu, aby mi Winterberg se svým průvodcem Krausem přirostli k srdci, byla audiokniha namluvená v nezkrácené verzi Pavlem Batěkem, který se toho zhostil se ctí. Nevím, v čem to kouzlo tkví, ale najednou se mi ten příběh otevřel a já se od té audioknihy nemohla hnout.
Nakonec se z toho pro mne vyklubal silný příběh dvou mužů, co si nesou na bedrech své osobní bitvy se všemi prohrami, které tíží jako balvan a které si člověk s sebou chtě nechtě vláčí. A z Winterberga, který působí zprvu jako otravný mrzout, který člověku leze na nervy svými záchvaty historie, je vlastně člověk snažící se vypořádat s bolestivou minulostí, kterou v sobě nese. A kterého mi vlastně ve výsledku bylo strašně líto. Když vezmu potaz ty své čtenářské trable na začátku, přijde mi to neuvěřitelné, že mi po doposlouchání audioknihy bylo vlastně dost smutno, že už je konec. A že ten konec byla fakt síla!
Díky tomuto nevšednímu audiozážitku, který mi dopomohl si ke knize vytvořit o dost kladnější a vřelejší vztah, už vím, že si knihu určitě ještě někdy přečtu. A vím, že tentokrát ji už budu skutečně číst, nikoliv "jen" poslouchat.

75 11.09.2022

Trvalo mi to víc jak půl roku, než jsem se pročetla na konec, ale nevadí. Vůbec nevadí. Tvorba Nicka Cavea je dost specifická a člověk na ni musí být správně naladěn, aby si z toho něco odnesl.
Píseň z pytlíku na zvratky je sbírka básní (v řadě míst s přesahem do prózy), kterou Cave psal během turné s kapelou - a psal si je mnohdy právě na pytlíky na zvratky, co rozdávají v letadlech (odtud název knihy). V textech zachycuje momentky z míst, kde se právě nacházejí, své emoce, vzpomínky, texty svých písní, či fantaskní představy, do nichž komponuje témata lásky, ztráty, pomíjivosti života či smrti. Hodně pracuje s motivem devíti múz, které se tu prolínají napříč celou sbírkou. Pokud znáte aspoň trochu Caveovu hudbu a jeho písňové texty, tak v podobném duchu se nese i tahle sbírka. Krásně poetická, občas dojímavá, občas syrová a drsná, často velmi temná. A přesto tak moc uhrančivá.
Cave má neuvěřitelnou představivost, který když spojí se svým jazykovým a literárním talentem, vznikne z toho skvost, který asi nebude sedět každému. Cave je hodně svérázný a osobitý - na někoho možná moc. Ale mně ten jeho styl prostě seděl. Jako jasně, v některých jeho textech této sbírky jsem se úplně nenašla, nebo jsem si v nich neuměla najít to "něco", co bych si vzala. Ale celkově musím za sebe říct že tahle kniha je skvělá.
Trochu jsem se toho obávala,, zda jako první seznámení s autorovu literární tvorbou sáhnout zrovna po sbírce poetických textů místo po románu. Ale nakonec to vyšlo.

57 11.09.2022

Upřímně řečeno, pokud máte nakoukaný seriál, tahle manga vám nic nového fakt nepřinese - vyjma skvělého estetického zážitku, protože ta kresba je prostě skvělá a úžasně věrná předloze. Ale ono je to přesně věrné i dějově. Snad jediné, co mne tu trklo jaksi navíc oproti seriálu (kde jsem to asi nestihla zaznamenat) je jedna z SMS, kterou Irene poslala Sherlockovi. A teď nebudu schválně psát, která - protože možné spoilery, pokud někdo seriál nezná... ale ta SMS mne potěšila a v hlavě se mi odvíjejí všelijaké teorie. :-D
Každopádně z mé strany i tak nadšení. Seriál miluju a tohle byla super připomínka a skvělá rekapitulace Skandálu. Irene je protivnice, jak se sluší a patří. Moc moc doufám, že se v tomto formátu dočkáme i zbývajících dílů.

75 04.09.2022

Deník farářky mne ke čtení lákal už nějakou dobu. A jsem moc ráda, že se mi nakonec dostal do rukou, protože číst tuto knihu bylo jako neskutečně milé pohlazení, které nakonec v řadě míst přineslo i řadu podnětů k zamyšlení. A vůbec nezáleží na tom, zda člověk v Boha věří či nikoliv - a pokud ano, je jedno, jakého jste vyznání. Aspoň tak to na mne působilo, že tato kniha je otevřena všem, kdo jsou ochotni o duchovnu otevřeně přemýšlet. Vnímat, co ten druhý říká, a třeba si z toho i něco vzít.
Paní autorka zde postupně v cyklu jednoho roku přibližuje ve střípkách svoji práci farářky Církve československé husitské. Prodchnuto je to různými tématy, nad nimiž se zamýšlí, s nimiž pracuje... s jakými lidmi se setkává a co jí to přináší do života... na jaké překážky občas naráží. A přitom nezapomíná sama na sebe jako na normálního člověka, co má rád dobré jídlo, víno a nebojí se života. Normálního, lidského.
Kniha, obohacená o fotografie a hravé ilustrace, je protkána příjemnou atmosférou, laskavými slovy a já si z toho dokázala vyzobat pár věcí, nad kterými ještě budu dlouho přemýšlet. A to mne na téhle knize bavilo asi nejvíc.
Pravda, ne vždy jsem se s některými texty potkala a dokázala si v nich něco najít, ale to je asi normální. Každopádně čtení této knihy pro mne bylo přínosem. 4 hvězdy se mi rozhodně zdají na místě.

90 04.09.2022

Tato kniha je mým restem z roku 2021. Rozečetla jsem ji právě loni, ale dočetla až dnes. Nicméně ten čas, který jsem s básněmi tohoto amerického básníka strávila, rozhodně stál za to.
Jeffersova tvorba je silně prostoupena krajinou, v níž žil. Hojně se zde reflektuje téma oceánu (či vody obecně), zvířat, země, živelná síla přírody, která nás přežije. Byť se tu dost řeší otázka sepjetí člověka s přírodou a místem, kde člověk žije, je Jeffers nicméně i humanistou - zabývá se tu i otázkami lidství. Pozoruje vývoj lidstva, přemýšlí nad tím, obává se o lidstvo, ale vše to dělá zpovzdálí jako pasivní pozorovatel.
Překrásná formulace myšlenek, pocitů a vjemů ze života "teď a tady" si mne získala hned od začátku. Dozajista tomu pomohl i skvostný překlad Kamila Bednáře, který se s Jeffersem znal a přátelil.
Asi to nebude zrovna čtení pro každého, spíše pro náročnější čtenáře. Ale stojí to za to. Nádhera, tohle jsem si fakt užila. Snad po dlouhé době, co dávám nějaké básnické sbírce tak vysoké hodnocení. 4,5 hvězdy z 5. (Ano, na férovku přiznávám, že s pár texty jsem se úplně nepotkala, ale bylo jich tak málo, že musím i tak hodnotit vysoko.)

70 04.09.2022

Řezárna určitě nebude literaturou pro všechny. Autorka zde poodkrývá ne zrovna růžový svět neřestí, různých sexuálních fantazií a kam až to může dojít, když to zajde do krajnosti. Nicméně byť se to někomu nemusí líbit, autorka tématem této knihy zobrazuje realitu v její syrovosti a drsnosti a dává nahlídnout do světa lidí, kteří existují na nebezpečném okraji společnosti.
Hlavní hrdina knihy Rilke je dost zvláštní patron, kterému člověk musí přijít na chuť. Ne každému nakonec bude sympatický, ale já si k němu cestu našla a bylo na něm něco, kvůli čemu mi prostě seděl. Byť sám žije dost neřízeným způsobem života, umí mu záležet na lidech, když na to přijde - jak se ukazuje v tom, jak urputně se snaží rozklíčovat, původ nalezených fotek (víc čtenář pochopí při čtení knihy).
Kniha sama o sobě mi připadala taková ponurá, pochmurná, drsná a nelítostná. Ale přitom mne dokázala připoutat k sobě, dostat se mi pod kůži a nepustit. Z té atmosféry tak trochu mrazí - jako by v sobě schovávala něco tajemného, zakázaného a člověk při čtení přemítá, zda to nepoznané má skutečně chuť poznat, nebo ne.
Jednu hvězdu nakonec ubírám, na některých místech jsem se občas zasekla kvůli stylu psaní, možná na mne trochu náročnější. Ale to je spíš chyba u mne. Protože tohle bylo jinak hrozně zvláštní dílo, u kterého jsem ale ráda, že jsem ho zkusila, protože to pro mne bylo zas něco nového, co jsem ještě nikde jinde moc neviděla.

67 04.09.2022

Byť na sebe jednotlivé díly tak nějak navazují, je ta přímá návaznost asi nejsilnější hlavně mezi tímto dílem a dílem předchozím. Rodina Loveovic jako by se třásla v základech, když se nečekaně vrátila maminka.
Skvěle se tu odráží emoce jednotlivých postav, hlavně dětí, které to prožívají asi úplně nejsilněji. A ten nápor emocí je fakt silný a jako na houpačce. Srovnat si to ale musí každý sám. A vlastně i maminka, když vidí, jak to rodina celé 4 roky zvládala bez ní a jede jako v nějakých kolejích.
Tohle se autorce podařilo rozpracovat velmi dobře a úměrně situaci. Byť sama takovou zkušenost nemám, prožívala jsem to dost silně s postavami a měla jsem pocit, jako bys jim snad i uměla rozumět. Líbí se mi, jak ta autorka umí být realistická, ale přitom citlivá a umí psát úměrně věku čtenářů, kterým to je určené především.

69 28.08.2022

Tenhle díl mi obsahově seděl o dost víc než ten předchozí. Autorka tu zakomponovala opět něco, na co jsem se momentálně nějak dokázala napojit. Hlavní hrdinka Alice tu prožívá dost intenzivní pocity stresu, smutku, frustrace, osamění a stesku. A neví, jak s tím naložit. Svatba babičky, zaláskovaní kámoši nemající na Alici vůbec čas, tatínek pokukující po nové učitelce svého synka a stesk po nepřítomné mamince. Na jednoho nálož jako hrom. [A ne, není to spoiler!] Dost jsem cítila z toho melancholický podtón.
Autorka uměla Aliciny pocity dost dobře zpracovat, že se to na mne dost dobře přeneslo - jako bych to cítila já sama. Úplně jsem rozuměla, jak moc to v Alici vře a jak těžké je tolik věcí pro ni v sobě zpracovat. Tím mne tahle kniha dost zasáhla. A mám to na knihách fakt ráda, když vy mně dokážou vyvolat nějaké emoce a dovolí mi, abych se emočně na ty postavy napojila a uměla jim tak rozumět.
A navíc tu na čtenáře čeká překvapivý zvrat na konci. Úplně přesně si pamatuju, jak moc paf jsem z toho byla, když jsem tuhle knihu četla poprvé. No, nadšená jsem z toho nečekané zvratu i teď.

63 28.08.2022