sgjoli komentáře u knih
Tuhle knihu jsem četla v originále a po dočtení jsem ji měla v hlavě ještě hodně dlouho. Neuvěřitelně čtivé, obsahově velmi silné, hodně emocionální - tato kniha se mne dost dotkla víc, než jsem vůbec čekala. Bylo pro mne těžké tuhle knihu odložit a pracovat. A když jsem nečetla, musela jsem na ni stále myslet.
Autor má úžasný dar psát, jeho styl psaní mi velmi seděl. Jazykově to je fakt krásné a srozumitelné, čte se to úplně samo. Nebo aspoň ten anglický originál mi tak přišel. Našla jsem tu skvěle propracované postavy, které se vyvíjejí a u kterých se mi líbilo, že ve svém věku na prahu dospělosti se snaží chovat opravdu vyspěle, posouvat se a učit se ze svých chyb, což pro mne bylo příjemným osvěžením. Jsou to tedy stále teenageři a jako takoví mají samozřejmě své výkyvy a vrtochy, ale líbilo se mi, jak se s tím pak ti lidé snažili dále pracovat, co se jim honilo hlavou, jak o svým problémech mluvili...
Autor tu řeší docela dost témat - LGBTQ+ (hledání sebe sama, přijetí sebe sama, přijetí okolí), rodinné vztahy obecně, lásku, šikanu, co s vlastní budoucností po střední škole... je toho dost, ale autorovi to tady funguje prostě dobře, že mu nemám co vytknout.
Plný počet je v tomto případě pro mne rozhodně na místě a určitě moc doporučuju!!
Také se řadím mezi ty, kdo nejdřív zaregistrovali filmovou verzi. Knižní originál jsem nakonec poslouchala v audioverzi a byla to dobrá volba. Byť se film i originál jaksi v lecčems liší, líbily se mi obě varianty.
Audioknihu namluvil Zbyšek Horák a odvedl na tom dobrou a poctivou práci. Zároveň audiokniha nabízela i druhou dramatizaci s dalšími herci a různými ruchy a zvuky a i to bylo vynikající.
Příběh možná může znít jednoduše a otřepaně, když se dva nápadníci ucházejí o jednu dívku, ale ten hororový nádech dělá z tohoto díla příjemnou jednohubku, kterou stojí za to si poslechnout.
Ten dvojjazyčný text, o kterém tento profil knihy je, neznám, ale audiokniha rozhodně nabízí ucelený původní text, který si čtenář má rozhodně možnost ujít v plném znění a bez nějakého zjednodušování kvůli studiu jazyka.
Jelikož jsem od autorky četla již její prvotinu Červená, bílá a královsky modrá, tak se obávám, že se asi neubráním lehkému srovnání. Nicméně, od začátku:
Co mne u téhle knihy bavilo, je ta zápletka, která z toho dělá možná tak trochu pohádku pro dospívající (kdo četl, tak asi tuší, kterou část té zápletky mám na mysli), ale přišlo mi to hezký a vlastně proč ne. Možná je příběh v určitém bodu lehce přesládlý, ale tak jednou za čas se i tohle snese...
Bavily mne také ty postavy. Hlavní hrdinka August si nese určité břemeno z minulosti, kvůli kterému bojuje s tím, kam v tom světě vlastně zapadá a kde je její místo. Což je něco, s čím se asi setkává řada z nás. Vedlejší postavy jsou trochu praštěné, ale takovým tím milým způsobem. Možná trochu podivíni, ale takoví ti, které budete mít rádi ve svém životě, protože vám ho okoření či vám do něho vmetou trochu vítaného chaosu, díky čemuž váš život určitě nebude nudný. Takový dojem na mne ty postavy dělaly a bylo to fajn. Občas to bylo okořeněno lehce humornými scénami či hláškami, které pobavily.
Autorka se určitě nebrání zahrnout sexuální scény a také ukazovat to, jak jsou postavy se svou sexualitou smířené či vůči ní otevřené, mající to v hlavě srovnané. Za mne je to psáno tak akorát v mezích žánru new adult, spíš takové okořenění příběhu, které neurazí, pokud vám podobné scénky v literatuře obecně nevadí a nevyhýbáte se jim.
Byť jsem si tuhle knihu vcelku užila, přesto nehodnotím plným počtem. Tady se dostávám k tomu srovnání s Červenou, bílou a královsky modrou, což je titul, u kterého jsem se prostě bavila o trošku víc, neb mi přišel přeci jen o chlup humornější, trošku napínavější a víc jsem se do něj ponořila. Čímž ale nechci nějak dehonestovat tuhle knihu. Protože i Poslední stanice mne bavila a určitě ji mohu doporučit, byť hodnotím slabšími 4 hvězdami.
Nehodnotím hvězdami, protože vlastně ani nevím, jak přesně bych to hodnocení měla uchopit.
Každopádně jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, protože jsem tu objevila nové skutečnosti, které jsem o AS nevěděla.
Rozhodně nečekejte odbornou publikaci na téma Aspergerova syndromu. Tím tato kniha určitě není a ani si na to nehraje. Jedná se o osobní zápisky a postřehy ženy, které AS byl diagnostikován až v dospělém věku. Zobrazuje se zde, jakou roli tato diagnóza hraje v autorčině životě a jak to ten život ovlivňuje. Záměrně autorka zdůrazňuje, že se jedná o její zkušenosti a její pohled, který nutně nemusí platit na 100 % u všech, kteří s tímto syndromem žijí.
Kniha je dělena přehledně do kapitol, které jsou většinou poměrně dost krátké. Byť by mohla autorka jít možná trochu více do hloubky, respektuji fakt, že sepsání této knihy mohlo být v jistém ohledu náročné - přeci jen jde o niterné odhalování sebe sama. Nečekejte však ponory do detailů, kniha na mne působila spíše dojmem jakéhosi obecnějšího shrnutí, co všechno může Asperger v životě člověka ovlivnit.
Pokud je AS téma, s nímž máte v literatuře již nějaké zkušenosti, nejsem si jista, do jaké míry vám tato kniha může něco předat, protože vám řada informací bude již asi známa. Ale pokud se s tímto tématem setkáváte prvně, možná vám to dá víc.
I když pořád hodnotím na plný počet, je fakt, že u tohoto dílu jsem se nějak asi neuměla na 100 % soustředit a užít si to tak, jako předchozí díly. Ale možná proto, že jsem četla několik dílů v kuse a už jsem na to přeci jen možná trochu stará. Ale nevadí, protože tuhle sérii budu vždycky mít ve svém čtenářském srdíčku na speciální příčce.
U tohoto dílu jsem se vlastně poprvé docela i dojala, protože tu autorka mimo jiné řeší i trápení nejmladšího ze sourozenců Loveových. A i když se snaží pořád jet na té určité lince ujetosti a bláznivosti, tak je tu určitá smutná záležitost, která mne uvrhla do jisté melancholie. Nebudu specifikovat, protože bych dost prozradila, ale kdo četl, asi tuší. A i Torovo trápení prostě k životu patří a autorka to jeho téma zpracovává velmi citlivě.
Pořád mne fascinuje, jak autorka dokáže zahrnovat do téhle série tolik témat, s nimiž se člověk může reálně setkat i ve svém životě, ale přitom to do toho příběhu zakomponuje s takovou lehkostí, že člověk nemá pocit přeplácanosti. A že toho Alice a její okolí řeší mnoho. Tady se mi to opět potvrdilo, že autorka prostě umí...
Jako baví mne to stále a určitě si s radostí postupně přečtu během léta i zbytek téhle série.
I tentokrát dostáváme pěknou jízdu ze života Alice. Tentokrát poznáváme trochu víc Aliciny kamarádky, což mi přijde super, že autorka dává prostor i jiným postavám, které v Alicině životě hrají velkou roli. Autorka tu reflektuje rodinné zázemí a téma přátelství - aspoň mi to tady přijde silnější než v předchozích dílech.
A přitom to je pořád dost svižně napsané a s humornými hláškami a situacemi. Přesto se tu dokázaly vměstnat i vážnější věci - přitom tak, aby nebyly psané na sílu a ždímaly z čtenářek emoce, ale zároveň zůstaly srozumitelné a zobrazené citlivě. Karen McCombie tohle prostě umí. A já se opět bavila.
Chápu, proč by to někdo mohl hodnotit nižším počtem hvězd. Není to samozřejmě žádná převratná literatura, která by čtenářům měla životy nebo tak něco. Já v tom hodnocení odráží nejen to, že mne tahle série na čtení prostě baví, ale také to, jak moc ráda vzpomínám na ty chvíle, když jsem s touhle sérii trávila svůj čas poprvé. Tak nostalgie tu má holt pro mne své místo, no...
Další skvělý díl v sérii. A co mne dost baví, je to, že i když autorka pořád dokáže udržet tu správnou linku ujetosti, kterou se tahle série vyznačuje, tak dokáže zobrazit i vážnější témata, s nimiž se postavy této série potýkají. A to je téma téhle knihy. Hlavní hrdinka Alice má svá trápení - od finanční situace v rodině až po trápení se sestrou, s níž se očividně něco děje. Ale přitom zůstává sama sebou. Je to správně praštěná puberťačka, s níž se člověk nenudí.
Kniha se nese v podobně laděném humorném stylu psaní, jaký známe už z dřívějších knih a který odpovídá i tomu věku postav, v jejichž kruhu se pohybujeme. I přes vážnější témata, která autorka zobrazuje citlivě a bez nějakého tlaku na ždímání čtenářových emocí, se tu člověk na řadě míst pobaví, pousměje.
Není divu, že mne tahle série v mládí tak uhranula. Prostě se u toho dobře odpočívá, člověk vypne, pobaví se.
Číst tohle poprvé jako dospělá, asi mne to nenadchne. Ale jelikož jsem tohle četla prvně jako puberťačka, byl to strašně fajn návrat do dob dospívání. A dost jsem si to užila.
Hlavní hrdinka Alice prožívá takové ty běžné věci, které potkávají holčiny v tom věku 13 let. Trable se školou, platonické lásky, kamarádství, život v rodině, která vám občas leze na nervy, ač jste za ni jinak děsně vděční... a je to psané jazykem, který je úměrný publiku, kterému je kniha určena především. Je to trochu praštěné, ale hrozně zábavné čtení, které jsem si opět po letech moc užila. Dost jsem se u toho pobavila, občas se zasmála nahlas. Alice jako hrdinka mne děsně baví.
Baví mne celkově ten koncept téhle série, kdy každá kniha je psaná coby jeden dlouhý dopis, který píše Alice své mamince a v němž popisuje události svého života. Líbí se mi na tom, jak realisticky to působí - události v knize by se klidně mohly stát v reálu spoustě lidem.
A "Dóóóst dobrá rodinka" je prostě fajn úvodní díl do celé té série. Člověk postupně pozná ten způsob, jakým autorka tuhle sérii chce vést, a taky tu poznáte většinu postav, s nimiž se pak budete potkávat i dál a zažívat s nimi různé věci.
Není to možná nejlepší kniha světa, ale já dávám stejně plný počet, protože tohle je součást mého dospívání a s radostí vzpomínám, jak jsem tohle v pubertě doslova hltala díl za dílem.
Číst tohle poprvé jako dospělá, asi mne to nenadchne. Ale jelikož jsem tohle četla prvně jako puberťačka, byl to strašně fajn návrat do dob dospívání. A dost jsem si to užila.
Hlavní hrdinka Alice prožívá takové ty běžné věci, které potkávají holčiny v tom věku 13 let. Trable se školou, platonické lásky, kamarádství, život v rodině, která vám občas leze na nervy, ač jste za ni jinak děsně vděční... a je to psané jazykem, který je úměrný publiku, kterému je kniha určena především. Je to trochu praštěné, ale hrozně zábavné čtení, které jsem si opět po letech moc užila. Dost jsem se u toho pobavila, občas se zasmála nahlas. Alice jako hrdinka mne děsně baví.
Baví mne celkově ten koncept téhle série, kdy každá kniha je psaná coby jeden dlouhý dopis, který píše Alice své mamince a v němž popisuje události svého života. Líbí se mi na tom, jak realisticky to působí - události v knize by se klidně mohly stát v reálu spoustě lidem.
A "Dóóóst dobrá rodinka" je prostě fajn úvodní díl do celé té série. Člověk postupně pozná ten způsob, jakým autorka tuhle sérii chce vést, a taky tu poznáte většinu postav, s nimiž se pak budete potkávat i dál a zažívat s nimi různé věci.
Není to možná nejlepší kniha světa, ale já dávám stejně plný počet, protože tohle je součást mého dospívání a s radostí vzpomínám, jak jsem tohle v pubertě doslova hltala díl za dílem.
Série "Tajemství" je jedna z těch, na které s radostí vzpomínám a které si spojuju s dospíváním. Tenhle úvodní díl seznamuje čtenáře s partou pěti děcek a jednoho psa, které spojí dohromady jedna záhada, kterou se rozhodnou vypátrat a předstihnout tak neoblíbeného vesnického poldu, co nemá rád děti. Dětské vyšetřování "případu" - na rozjitření dětské fantazie mi to před X lety, když jsem tohle četla první, přišlo výborné.
Z pohledu dnešní generace dětí by mohlo být až s podivem, jak dobře se dětští hrdinové této knihy odkázali zabavit v dobách předpočítčových a předinternetových. A mně se to děsně líbí a ještě dnes to ve mně dokáže probudit chuť přestat trávit tolik času online a být místo toho offline a skutečně něco zažívat. Což může znít trochu podivně, když ve vás tohle vyvolá zrovna dětská kniha, ale tak nevadí... Člověk je v dnešní době někdy tak moc zažrán do technologií, že čas od času takovýto podobný "kopanec" není vůbec na škodu.
Každopádně tohle je strašně fajn návrat do dob mé začínající puberty, kdy jsem tuhle sérii náhodně objevila v knihovně. A nutno říct, že jsem si to opakované přečtení po letech zase užila. Hezky napsané, dobrodružné, s fajn záhadou. Takové příjemné letní čtení.
Přiznám se, že Tunel kostí mne bavil o chlup víc než Most duší. Ale je to možná dané tím, že jsem prostě četla dva díly rychle po sobě a byla jsem třeba už moc přesycená. Ale to nic nemění na tom, že ta základní premisa téhle série mne prostě stále baví.
Tentokrát Cassidy řeší zatím největší svůj problém a prochází svojí nejtěžší zkouškou, čelí zatím dosud nejtěžšímu a nejsilnějšímu nepříteli. A do toho se musí snažit, aby nepřišla nejen o sebe, ale také o své dva nejbližší přátele.
I zde se potkáte s příjemně svižným stylem psaní, s příjemně tajemným nepřítelem, ale je to tentokrát o trochu vážnější než předchozí dva díly. Aspoň takový to na mne dělalo dojem. Což ale samozřejmě není myšleno jako nějaký zápor.
Zároveň jsem zvědavá, zda autorka přijde s nějakým dalším pokračováním a jakou zápletku si vymyslí tentokrát, aby to bylo pořád stejně napínavé, svižné, akční a čtenář se do toho dobře položil jako u těch prvních tří dílů, ale zároveň aby autorka nevykrádala sebe samu. Uvidíme.
Každopádně tenhle titul pro mne za 4 slabší hvězdy, spíš už ke 3,5. Ale pořád fajn. A pokud vás tahle série dosud bavila, tak vás bude nejspíš bavit i tento díl.
Konečně zase nějaká kniha, kterou jsem prolítla rychlostí blesku a u které jsem se hezky zabavila a odpočala si. V. E. Schwab píše neuvěřitelně čtivě, takže do příběhu jsem se ponořila raz dva. I to, že je kniha cílená především na mladé publikum, čemuž je přizpůsoben nejen jazyk, ale i obsah a styl psaní, způsobuje, že vám přečtení tohoto díla nezabere tolik času.
Obsahově to byla příjemná duchařina pro mladé. Určitě nečekejte nic, z čeho by vám hrůzou vlasy stály na hlavě. Je to spíš fajn oddechovka, při níž se budete proplétat uličkami a temnějšími zákoutími Paříže. Dějová linka je svižná, dobrodružná, pořád se tu něco děje - člověk se rozhodně nenudí. Navíc mne tu hrozně baví postava Jacoba - ducha a zároveň nejlepšího kamaráda hlavní hrdinky.
Pořád čekám, kdy to na Cassidy praskne a její rodiče konečně zjistí, co jejich dcerka dokáže. Fakt by mne zajímala jejich reakce. :-D
V rámci žánru nadprůměr. Celkově spíš ale slabší 4 hvězdy. Subjektivně - tohle jsem si skutečně užila a po těch pár knihách, co jsem nedávno četla a které mi příliš nesedly, bylo tohle příjemné osvěžení. Ale objektivně vzato, četla jsem prostě již lepší tituly... :-)
Uf, kde začít. No, musím se přiznat, že tuhle knihu jsem dočítala s určitými obtížemi. Přitom podle anotace to znělo tak zajímavě!
Zajímavá zápletka, do toho Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock, zároveň záhada hodna rozpletení, prostředí holmesologické společnosti... to znělo přesně jako něco pro mne. Ten nápad za mne rozhodně povedený. Bohužel mám pár "ale", kvůli nimž mi kniha nakonec neseděla...
Vedle základní zápletky, která prostě zní zajímavě, mne docela bavila linie odehrávající se v minulosti a zaměřující se na Conana Doyla a jeho blízkého kamaráda Brama Stokera. Ale i když jít po stopách Doyla a sledovat tehdejší anglickou společnost jeho očima bylo docela zajímavé, tak to prostě nestačilo.
Když budu hodnotit knihu jako celek, tak jsem se v půlce přistihla, že se vlastně docela nudím a začínám mít potřebu přeskakovat, jen abych zjistila, jaká je pointa celého příběhu. A to prostě není dobré, když se tohle stane. A vlastně to tak dopadlo, poslední cca třetinu knihy jsem skutečně některé odstavce přeskakovala, abych už byla na konci.
S tím příběhem a stylem vyprávění jsem se nakonec nepotkala. Na můj vkus mi tam chyběla určitá jiskra, která by mne udržovala v nějakém napětí nebo ve mně vyvolávala potřebu být do hloubky ponořená do příběhu. Za mne to bylo takové ploché, moc popisné, suché, občas trochu na sílu. Hlavně v té dějové linii ze současnosti, kde jsem navíc bojovala s postavami, které byly podle mne příliš ploché a fádní - já si k nim nedokázala najít cestu.
Nakonec slabé dvě hvězdy a knihu odkládám jaksi zklamaná.
Přemýšlím, jak komentář k téhle knize vlastně uchopit. Možná začnu tím, že jsem se do Jantarových očí pustila v audio podobě a je možné, že třeba to byl právě kámen úrazu, kvůli němuž jsem se nedokázala probojovat na konec. Ačkoliv podle popisu námět knihy zní originálně a já obecně sci-fi mám ráda, tak tady jsem narazila hned několikrát. A nakonec jsem audioknihu ani nedoposlouchala.
Jednak byl pro mne problém v tom, že autorka čtenáře hází do vody bez nějaké přípravy - ve stylu "plav, čtenáři, a sám se zkus zorientovat, aniž bys se v příběhu utopil". A já tak byla dost ztracená. Hned od počátku tu máme spoustu nových pojmů, u kterých člověk význam pochytává z kontextu až během čtení/poslechu. A mně teda dlouho trvalo, než jsem si tyto výrazy dokázala zapamatovat a rozlišovat jejich významy. Dále tu je spousta jmen lidí a míst, která se mi pletla dohromady, a trvalo mi, než jsem se zorientovala, o čem nebo o kom je řeč. Reálie daného univerza se také dozvídáme tak jako náhodou, takže jsem byla dlouho zmatená z toho, jak ten svět vlastně funguje. A než jsem konečně pořádně začala chápat, kam ta zápletka vlastně směřuje, byla jsem už dávno za půlkou audioknihy a připadala jsem si zmatená, vyčerpaná a vlastně skoro bez zájmu. Nevím, no. Možná, že kdybych si pořídila knihu v tištěné podobě, třeba by se mi to četlo lépe.
Přijde mi, že autorka má skvělou představivost a v hlavě si utvořila fantastickou budoucnost plnou cestování na jiné planety a objevování jiných kultur, skvěle propracované univerzum a zajímavou zápletku. Jenže bohužel - z knihy se toho na mne přeneslo strašně málo, kusovitě, nesourodě bez spojitostí, takže já si ten svět dokázala představit prostě jen těžko. Strašně mne to mrzí, protože jsem do tohoto světa chtěla proniknout - při přečtení anotace to znělo strašně dobře, jako něco skutečně velkolepého - jako něco, co by stálo za to prozkoumat, ale já se do toho prostě při poslechu nedokázala dostat.
Zároveň se mi příběh zdál časově neukotvený - nedokázala jsem odhadnout, jak tu plyne čas. V jakém roce v budoucnosti se nacházíme, to se čtenář dozvídá jakoby omylem. A jaké jsou vůbec časové rozestupy mezi jednotlivými událostmi v rámci knihy? Hodiny? Dny? Týdny? To mi bohužel nebylo moc jasné - dlouho jsem měla dojem, že se tu dost nahodile přeskakuje mezi časovými úseky, takže i z tohoto ohledu to pro mne bylo poněkud chaotické.
Nakonec tedy nedoposloucháno a hvězdami jednoduše nehodnotím.
Jelikož anotace zněla dost tajemně, nechala jsem se na tuhle knihu nalákat docela snadno. No, nakonec knihu odkládám s průměrným hodnocením.
Co se mi tu hodně líbilo, byla ta zápletka. Ta mne bavila hodně a bylo to něco, co mne dokázalo u knihy skutečně udržet. Bylo to napínavé, tajemné, místy a mysteriózní a prošpikováno řadou otázek, na které jsem se i já sama při čtení snažila hledat odpovědi. To jsem si fakt užila. Co se rozuzlení týká, tak si umím představit, že řadu čtenářů to bude určitě šokovat. Jelikož jsem četla pár knih od Chrise Cartera, tak mne to třeba už tolik nešokovalo, za což se teda cítím tak trochu provinile, že jsem asi už tak moc otrlá, ale tak co zmůžu, no...
Důvod, proč jsem snížila hodnocení, je hlavně ten, že jsem místy bojovala s jazykovou stránkou knihy. Nemohu si pomoci, ale ten překlad byl na mne v některých pasážích dost kostrbatý. Drhlo to, některé obraty mi nezněly moc česky. Já jsem na tohle asi citlivější a ty nuance dokážu vnímat - ten vliv to na mne prostě má a ten čtenářský zážitek a výsledný dojem mi to trochu kazilo.
Zároveň objektivně musím říct, že už jsem jednoduše četla lepší knihy, než je tento thriller. Takže 3,5 hvězdy mi v tomto případě přijde tak akorát.
Vyposlechnuto jako audiokniha. Poslouchala jsem k práci a na jedno poslechnutí to bylo to vcelku fajn. Nenáročné, s příjemným a vhodně zvoleným hudebním podkresem mnišského zpěvu. Audioknihu četl Libor Hruška, který se s příběhem podle mne popasoval dobře, byla jsem s ním jako s vypravěčem spokojená - myslím, že odvedl velmi dobrou práci.
Co se týká obsahu knihy, tak zápletka samotná byla zajímavá - vlastně díky ní jsem se ke knize dostala. Ale z provedení jsem trochu na rozpacích. Má se jednat o historickou detektivku. V historii 13.-14. století nejsem příliš kovaná, tak nedokážu říct, do jaké míry jsou reálie dané doby zobrazené správně. Ale v rámci té historie příběh pro mne příliš klouže po povrchu a spíš tvoří jakousi kulisu, než že by tam ta historie hrála důležitou roli. Což by nevadilo, protože hlavní roli by měla hrát spíš ta detektivní část. Ale i z ní jsem cítila jakési klouzání po povrchu s jistou mírou naivity.
Hlavní hrdina, soudce Melichar byl fajn, ale občas mne trochu rozčilovalo, jak moc od ostatních vyžadoval slepou důvěru v jeho rozkazy, aniž by cokoliv vysvětloval. Zároveň jsem občas proklínala jeho lehkomyslného pomocníka Božetěcha, který až moc snadno sešel z cesty vyšetřování a místo toho se radši vydal cestou radovánek (alkohol, dobré jídlo, sex), což z něho pro mne nedělalo příliš spolehlivého vyšetřovatele. Podle mne tam kvůli tomu napáchal zbytečně moc blbostí. Ale možná je to jen můj problém, no... Jsem holt odkojená Sherlockem Holmesem a Herculem Poirotem, tam by se nic podobného nestalo. :-D
Celkově nakonec průměrné hodnocení. Bylo to fajn, ráda jsem si to poslechla, ale jsem ráda, že jsem si to nekupovala tištěné. Pár výhrad k tomu přeci jen mám a znovu se k tomu již vracet nebudu.
Jakékoliv příběhy o Green Lanternovi mne dosud zcela míjely. Znala jsem ho jen po jménu, tak jsem byla zvědavá, co mi tenhle svazek nabídne. A jo, musím říct, že mne to docela zaujalo. Ta základní premisa, jak se Hal stal GL, je pro mne zcela nová a bavila mne. Samotná zápletka tohoto příběhu také nebyla vůbec špatná a představa vesmírných strážců majících na starosti jednotlivé sekce vesmíru se mi zamlouvá.
Jednu hvězdu ubírám, pravda - dáno je to tím, že Batman, kterým tahle DC komiksová série začíná, mne bavil přeci jen trošku víc a seděl mi víc i jako superhrdina. Ne, že by byl Green Lantern špatný, to vůbec nechci tvrdit, ale zatím jsem si k němu tu cestu na 100 % nenašla. Ale určitě se budu těšit na další příběhy s ním a co mi bude umět nabídnout dál. Pokud v téhle sérii ještě nějaký GL příběh bude samozřejmě... :-)
Tahle knížka je sice malá svým rozsahem, ale přesto se dokáže člověka svým způsobem dotknout. Trocha melancholie, hodně lidství. Zdeňka Svěráka má řada z nás spojeného s humorem, ale faktem je, že tato kniha vlastně není humorná. Je však hodně dojemná a laskavá, milá. Kniha je hodně fragmentovaná, ale dohromady to skládá zajímavou mozaiku vzpomínek. Přitom se to čte dost dobře, je to napsané hodně přístupně, širokému čtenářskému publiku.
I když by někdo mohl namítat, že Batman se v těchto dvou svazcích potýká s až moc nadměrným množstvím záporáků, já s tím neměla problém. Bavila mne dost ta zápletka. Možná trochu komplikovanější, ale myslím, že autorům se to podařilo dobře ustát a nakonec to dobře rozplést. Aspoň mně to vyhovovalo. Skvělý scénář dobře nakombinované akce a plynule probíhajících rozhovorů, skvělé kresby, atmosféra. Za mně prostě dobrý. Touto DC sérií rozhodně budu pokračovat.
Jelikož DC svět nemám moc načtený či jakkoliv nastudovaný, rozhodla jsem se pustit do DC komiksového kompletu. A dát na začátek Batmana byl určitě dobrý tah, nebo aspoň pro mne. Tento úvodní svazek si mne získal hned od začátku. Nejen výbornou kresbou, ale hlavně skvělým scénářem. Akce, rozhovory, atmosféra - vše je tu skvěle vyvážené. Četlo se mi to hrozně dobře, pohltilo mne to. Z tohoto svazku jsem nadšená a jdu se hned pustit do dalšího, který je dějově přímo navazující.