sgjoli komentáře u knih

Byť tuto knihu hodnotím plným počtem hvězd, jde o 5 hvězd spíše slabších. Co je pořád stejné, je to, jak svižně a čtivě to je napsané. Ale oproti tomu předchozímu dílu, který byl pro mne silný svým tématem, mi téma této knihy připadalo trošinku slabší.
Ale zase musím uznat, že i když jede autorka pořád podle jedné šablony, snaží se vymýšlet nové zápletky, které jsou uvěřitelné, v nějaké míře se v životě člověku stát mohou. A to je tady zachované. I když aby se člověku v jeho mladičkém životě dělo všechno, co se děje Alici, může někomu připadat trochu přitažené za vlasy, tak mi zase přijde fajn, že spousta lidí si tu najde aspoň to své "něco" s čím se nějak může ztotožnit a najít se. A to kvituju.

61 28.08.2022

Jestli jsem o předchozích dílech psala, že jsou jak ze života, tak tady to snad platí dvojnásob. Aneb jak to vypadá, když má člověk naprosto příšerný a nesnesitelný příbuzenstvo, co si o sobě myslí, že spolklo veškerou moudrost světa a má patent na život, zatímco vás jen uzurpujou a zesměšňují až na dřeň. Tu frustraci, kterou tu Alice cítí ze svých vzdálených příbuzných, tu autorka vykreslila naprosto autenticky a zcela přesně a přesvědčivě. Jako by snad čerpala z vlastních zkušeností. Zkušenost s nesnesitelnými příbuznými, s nimiž si nesednete - to má asi v nějaké míře spousta z nás a spousta z nás se tu asi nějak najde. Alice, Alice, jak já jsem ti rozuměla...
Samozřejmě nechci, aby to teď vypadalo, že moje rodina je plná démonických příbuzných, se kterými jsem rozhádaná do krve a které bych nejradši sprovodila ze světa. To zas jako skutečně ne, tak dramatické to není, nebudu přehánět. :-D Ale pravdou je, že některé momenty, které tu autorka zobrazuje, mi byly nápadně povědomé, až mne z toho trochu zamrazilo...
Tenhle díl možná není tak humorný jako ty předchozí, ale to rozhodně nemění nic na tom, že se zabývá docela aktuálním tématem - jak (ne)zvládat neshody v rodině, když si prostě povahově nesednete s někým z příbuzenstva. A jak to pak vlastně řešit, když to ve vás akorát zanechává pachuť, vztek, frustraci a bezmoc? A přitom byste třeba chtěli na tom pracovat a nějak ty vztahy urovnávat, ale ne vždy to jde... jako v tomto ohledu je tohle pro mne na zamyšlení určitě zatím nejsilnější díl z této série.

59 28.08.2022

Tohle je jedna z těch knih, kdy hvězdičkové hodnocení pro mne nedokáže vyjádřit hodnotu líbilo/nelíbilo. Spíš to pro mne tentokrát znamená, jak moc na mne kniha zapůsobila, co se obsahu týká, dopadu na mé znalosti, uvědomění si některých věcí, co mi kniha předala atd. Reportážní literatura je dost specifický druh čtení a nedá se hodnotit jako "běžná" beletrie. Nicméně předem již uvádím, že tento titul hodnotím 5 hvězdami, protože toho předal fakt hodně.
Jako bys jedla kámen je kniha, která v krátkých kapitolách přibližuje události a dojmy, které autor zaznamenal po příjezdu do Srbska/Bosny poté, co zde skončila válka, která tu zuřila v první polovině 90. let 20. století. Pro mne je to téma, které si jen matně vybavuji z dobových televizních zpráv - jako dítě jsem to trochu registrovala, ale právě proto, že jsem byla dítě, tak jsem z toho tolik moudrá tehdy v devadesátkách přeci jen nebyla.
Autor dává výrazný prostor přeživším lidem ze zasažené oblasti. Nechá je promlouvat o událostech, co zažili. O lidech, o které přišli. O utrpení, které viděli nebo sami zakusili. O emocích, které v nich uzrávají potom, co již konflikt skončil. V tom náhledu, co tu čtenář na dané téma získává, je pro mne kniha dost obohacující a důležitá.
Zároveň tu je naznačena práce cizinců, co do oblasti Srbska a Bosny přijeli - jejich úkoly, které dostali, aby v zasažené zemi pomohli. Což je zajímavá, byť dost smutná a tragická okolnost sama pro sebe. Hlavně je tu ukázána práce doktorky Ewy K., která měla za úkol pomáhat exhumovat oběti masakrů a pomáhat identifikovat jednotlivé zemřelé lidi, aby měli jejich pozůstalí možnost najít a pohřbít své milované a posunout se dál.
Kniha je hodně silná, smutná a pokud je válka v Srbsku a v Bosně za začátku 90. let pro vás téma neznámé, určitě se tu máte možnost dozvědět nové věci a rozšířit si tak povědomí o tomto konfliktu.

84 21.08.2022

Jelikož se snažím víc proniknout do poezie, snažím se vybírat různé básníky a básnířky napříč zeměmi i časovými obdobími. A tentokrát padla volba na tuto českou básnířku 2. poloviny 20. století a začátku milénia, která dlouhou dobu pro mne zůstala zcela utajená.
A rovnou přiznávám na rovinu, že Vladimíra Čerepková i nadále pro mne zůstává jedním velkým otazníkem i po dočtení této útlounké sbírky. I přes veškeré mé snahy jsem se nedokázala vůbec napojit na její způsob smýšlení a vidění světa. Tento pocit ve mne zůstal i po dočtení několika rozhovorů s ní, které jsou v této sbírce taktéž obsaženy. Z daných rozhovorů na mne Čerepková působí jako taková nihilistka, která se vlastně o nic moc nezajímá a jen tak si proplouvá životem a od ničeho k ničemu (resp. proplouvala, neb již není mezi námi). To samozřejmě není nutně špatně, pokud jí to tak v životě vyhovovalo, ale já si k ní ani přes ty rozhovory nějak nedokázala najít cestu.
A ani přes její poezii, kvůli níž jsem Nabíledni prázdno začala prvotně číst. Autorčina poezie je dost minimalistická, silně abstraktní a autorka v ní víc mlčí, než sděluje. Aspoň tak to na mne v této sbírce dělalo dojem. A čtenář ať si tam hledá, co v tom chce vidět. Tak to asi v poezii má být, ale na mne to bylo asi až moc minimalistické, protože řada básní na mne prostě působila naprosto prázdně a bezobsažně. Ale chyba samozřejmě může být u mne, to připouštím. (Ale faktem podle mne je, že ona toho paní autorka moc obsažného neřekne ani v těch rozhovorech).
Celou dobu při čtení této sbírky jsem se snažila přijít na to, co se nám Čerepková snaží svými básněmi říct nebo předat - ať už emoci, náladu či informaci - ale já to dost často neuměla najít.
Autorka tak se svými básněmi pro mne zůstává neuchopitelným tajemstvím, jako by snad žila v úplně jiné realitě než já. Výsledkem je tak to, že knihu nechávám bez nějakého procentuálního či hvězdičkového hodnocení. Protože fakt nevím, jak tohle uchopit. A jestli mohu doporučit? V tuhle chvíli mohu říct jen jediné - zkuste to a uvidíte sami, jak vám to sedne. Čerepková je dost specifická a vlastně nedovedu říct, koho přesně by mohla a uměla oslovit.

(SPOILER) Knihu jsem letmo zaznamenala na sociálních sítích a zaujala mne hlavně svojí anotací. Přiznám se, že byť je to poněkud povrchní, tak kvůli nic moc obálce a dost neurčitému názvu bych knihu jinak přešla. A přitom by to byla celkem škoda.
Obsahově i atmosférou je kniha jaksi ponurá, neutěšená a nabízí příběh, v němž vlastně nikdo nemůže vzhledem k okolnostem vyhrát. Je to určitě ale zajímavou sondou do nepřejícné doby a nepřejícných poměrů. Jelikož se autorka nejen inspirovala skutečnými událostmi skutečného milostného trojúhelníku, ale nastudovala si k tématu a době i další literaturu, může se čtenář i v něčem poučit. Zároveň je vidět, jak se doba od dob 50. let posunula kupředu (byť i dnes by se našly věci, které se dají zlepšit). V tom byla kniha pro mne zajímavá.
Postav mi bylo vlastně svým způsobem dost líto, protože se dostaly do patové situace, z níž zdánlivě nebylo úniku. Zároveň přiznávám, že mi trochu chyběl "třetí" pohled. Z milostného trojúhelníku k nám celou dobu promlouvají jen dva zúčastnění, což samozřejmě nemusí být pro většinu lidí problém. Ale sama za sebe musím říct, že právě z toho třetího chybějícího "článku" tohoto lidského řetězce jsem byla nejvíc zmatená a nevěděla, co si o jeho počínání myslet.
Autorka tu nicméně vytvořila kolem postav celkem zajímavé napětí, které mne udržovalo ve střehu a v potřebě pokračovat ve čtení dále. Chemie mezi mužskými postavami tu byla pro mne hodně uvěřitelná. Mezi Tomem a jeho manželkou byla chemie pro mne naopak chybějící, ale podle mne to jen dobře podtrhovalo to, že si Tom k manželce prostě ze své podstaty neuměl a ani nemohl najít bližší, intimnější cestu, která by se do toho jejich manželství promítla.
Důvod, proč nehodnotím naplno, je ten styl psaní. Nevím, do jaké míry je to dané originálem a do jaké míry překladem, ale faktem je, že se mi kniha zpočátku četla docela těžko - přišlo mi to trochu kostrbaté a chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu dokázala ponořit. Zároveň mi tu připadalo jako dost rušivý faktor to, jak moc často autorka používala spojení "můj policista" a "můj strážník". Ale to je prostě jen můj problém, někomu jinému by to samozřejmě vadit nemuselo.
Každopádně asi doporučit mohu, pokud je tohle typ literatury, který by vás lákal. Nevím, do jaké míry je tohle přelomové či hluboké dílo, ale pokud hledáte vztahovky a zajímá vás téma LGBT+ odehrávající se v dobách dřívějších, asi by vás to mohlo zaujmout.

68 21.08.2022

Možná půjdu proti proudu, ale já se zasekla na průměrném hodnocení. Takhle - zápletka příběhu zní dost zajímavě. Inzerovat vraždu předem mi přijde originální, nebo aspoň jsem to teda nikde jinde neviděla. Vykreslení anglického venkova a typických figurek mi přišlo kouzelné. A slečna Marplová je prostě taková milá duše, kterou člověk nemůže nenávidět.
Ale - celé vyvrcholení knihy na mne bylo asi až příliš překombinované. Také těch postav, co se tam míhalo ke konci při tom závěrečném rozuzlení tam pro mne bylo jako na orloji a já se trochu ztrácela, takže to na mne ve výsledku nedokázalo udělat takový dojem, jako asi mělo. Nevím, jestli jsem při čtení byla až moc unavená, ale dalo mi to fakt zabrat, abych se pořádně soustředila a celou tu spletitou myšlenku naládovala do hlavy a pochopila. Možná teda chyba u mne?
Každopádně 3 hvězdy pro mne adekvátní. A pokud je slečna Marplová vaše oblíbenkyně, tak asi doporučit mohu.

79 14.08.2022

Trochu jsem se bála, jak mi tahle kniha bude sedět, když tam nebudou Stein s Jarošem, ale Barbarič to zastal velmi solidně sám. Příběh sám o sobě se mi líbil - zajímavá zápletka, dobře zpracovaná, pro mne uspokojivě zakončené, byť v jedné věci tak trochu předvídatelné. Na několika místech dobře sarkastické hlášky, že jsem se u toho i zasmála - což nevím, jestli byl autorův záměr, ale mně to nevadilo, já tohle ráda. Četlo se to dobře. Pravda, nebylo to tak hutné a temné, jak jsme zvyklí z dřívějších dílů - možná proto nedávám plné hodnocení, ale "jen" 4,5 hvězdy. Nicméně tahle série mne prostě baví. Co kniha, to jízda. Mám velkou radost, když si série dokáže udržet vysokou laťku - a tahle série to zvládá na výbornou. (Žádnému dílu jsem nedala hůř než 4 hvězdy - většinou spíš k těm 5). Takže snad brzy na viděnou v dalším díle!

92 14.08.2022

Tohle bylo nečekaně krásné čtení a vůbec milé překvapení. Čekala jsem spoustu věcí, ale kniha mi dala daleko víc.
Hodně mne uhranul ten styl psaní, který je sice pomalejší - poetický, krásný, květnatý, nutící vás záměrně číst pomaleji. Užívat si každou větu, atmosféru, slova, představy. To se mi moc líbilo, i když se přizná, že jsem si musela zpočátku trochu zvyknout a dovolit sama sobě zpomalit. Ale stálo to za to.
Samotná zápletka mne zaujala hned z anotace - možnost nechat si vzít špatné vzpomínky, bolest - může to znít pro leckoho lákavě. Ale zároveň to vyvolává otázku - když o část vzpomínek přijdeme, jsme to ještě pořád my? Nedělají z nás náhodou vzpomínky (ať už dobré či špatné) toho, kým jsme? Je vůbec morálně správné nechat si vzpomínky odebírat? Z tohodle by mohla být fakt strašně zajímavá diskuze. A to uvádím jen část otázek, které se mi při čtení honily hlavou. Každopádně autorka mne tím hodně oslovila a v hlavě mám teď spoustu myšlenek, kterými se budu zaobírat asi ještě dlouho. Což mám vždycky ráda, když ve mně kniha vyvolá, a autorce za to moc děkuji.
Zápletka je, pravda, v určité chvíli odhadnutelná, ale to mi vůbec nevadilo, když jsem odhalila, kterým směrem se to bude ubírat. Postavám jsem moc fandila, získaly si mne.
Líbila se mi ta atmosféra knihy. místy hodně poetická, místy melancholická, částečně tísnivá, trochu bolestínská, ale přesto mne to dokázalo do sebe vtáhnout a a všechno si to prožít.
Přesto nedávám plný počet hvězd, a to kvůli tomu konci, který mi přišel trošinku useknutý. Osobně bych ocenila aspoň nějaké naznačení, co a jak dál. Takhle mi přišlo, že tam prostě něco chybí a že to celkově vyšumělo do ztracena. Ale jinak se mi kniha líbila moc a určitě ji mohu doporučit.

81 07.08.2022

Tedy, už ani ten první díl tohoto příběhu mne příliš nenadchl a tento svazek to bohužel příliš nevylepšil.
Líbí se mi ta kresba, ta je vynikající, ale za mne prostě hapruje zpracování toho příběhu po scénáristické stránce. Superman se pořád utápí v sebelítosti a za mne je to už za určitou hranou snesitelnosti, je to hrozně ukňourané. A Lois Laneová, která se tu konečně objevuje, už není ta úžasná badass hrdinka od rány a s prořízlou pusou, která mne tak moc bavila v Utajeném počátku. Většinu knihy v tomto případě působí jako ustrašená křehotinka, což mi k ní prostě děsně nesedí.
Jinak zápletka samotná příliš nepřichází s odpověďmi na otázky z předchozí knihy, spíš se to děsně točí v kruhu a je to děsně zamotané. Kniha jako celek působí hrozně nekompaktně. Na mne to dělalo dojem, že ten příběh byl spíchnutý horkou jehlou - jako že tam autor do toho chtěl namontovat co nejvíc, ale nějak to neukočíroval. Vznikl tak z toho neuvěřitelný chaos, aspoň pro mne. A je to škoda, protože Supermana jako postavu mám jinak docela ráda.

62 07.08.2022

Já si bohužel nemohu pomoci, ale do tohoto svazku jsem se za boha nemohla začíst. A přitom ta premisa tohoto příběhu zní tak zajímavě. I superhrdinové mají svá temná období, kdy se jim nedaří, nevyhýbá se to ani Supermanovi. I na něho padá splín a tíha zodpovědnosti, kterou si nabral na svá bedra. Ale ta jeho lítostivost nad sebou samým mi přišla nakonec dost ubíjející, abych se přiznala.
Kresba ale jinak skvělá, ta mne bavila hodně. Zápletka zajímavá také, ale zpracování po scénáristické stránce za mne dost těžkopádné, pomalé, jako by se člověk brodil bahnem. Příběh se posouvá jen pomalu a přináší to víc otázek než odpovědí. Navíc v některých bodech se ty dějové linky jaksi kříží takovým způsobem, že jsem v tom měla i trochu chaos.
Každopádně do druhého dílu tohoto příběhu se jdu pustit okamžitě. A snad to přinese trochu víc světla do této zamotané zápletky. Nicméně tenhle svazek byl pro mne poněkud slabý, nemohu si pomoci. Chyba bude asi hlavně u mne, že jsem se s tím tolik prala. Ale tak co se dá dělat, nějak jsem se s tímhle svazkem nepotkala, no...

56 07.08.2022

Jelikož jsem Green Arrowa znala ze seriálu, který mne dost bavil (nebo aspoň ten začátek), byla jsem samozřejmě zvědavá i na komiksovou předlohu. A ta mne také bavila. Přiznávám, že některé svazky v tomto DC kompletu mne bavily trochu více (proto tady "jen" 4 hvězdy), ale to nic nemění na tom, že tohle je dost povedené.
Napětí, akce, příjemná kresba, fajn hlášky - to tu určitě najdete. Také mne baví, že hlavní hrdina je člověk, co nemá žádné "nadpřirozené" schopnosti - je to člověk, co se vypracovává ze dna a vše zvládá přirozenou cestou, vlastním úsilím, vlastními nabitými silami. Ani k tomu nepotřebuje žádné extra nedostupné vybavení, aby uspěl. Což z něj dělá dost "lidského" hrdinu, který v tomto ohledu může i třeba motivovat, aby se člověk zvedl ze svého vlastního dna. Nevím - možná v tom vidím něco, co v tom není. Ale takhle to na mne působilo. A rozhodně je to v tomto ohledu pro mne příjemné osvěžení.
Určitě se těším na další díly s tímto hrdinou.

58 07.08.2022

K druhému dílu tohoto batmanovského příběhu budu mít dost podobný komentář jako u té první části. Dějově mne to bavilo, rozuzlení jsem nečekala (pro mne trochu překvápko), akce vcelku dost. Ale pořád ta kresba mi tady prostě nesedí na 100 %, no. Nedá se svítit. Ale jsem ráda, že po té obsahové stránce se to povedlo - pro mne to byl dost silný příběh, kompaktní, mělo to hlavu a patu, se zajímavým zakončením. Toho si dost cením.

67 30.07.2022

Asi to nebude úplně můj nejoblíbenější svazek, nicméně i tak je to to lepší v sérii. Dějově zajímavé, svižné, dobrá zápletka. Jen mi tentokrát úplně nesedí vyobrazení postav v té kresbě. Volbou barevného spektra ovšem super, podtrhuje to takovou tu tajemnou až temnou atmosféru, kterou mám s Gotham City spojenou. Takže 4 hvězdy pro mne na místě.

63 30.07.2022

Na rozdíl od předchozího svazku DCKK mne tenhle bavil hodně. Nějaké povědomí o Supermanovi a jeho začátcích jsem už sice měla, ale bylo fajn si to připomenout i v tomto provedení. A myslím, že se to autorům povedlo. Graficky skvělé, obsahově celistvé a srozumitelné, pořád se tu něco děje, srozumitelná dějová linka včetně toho, kdo na jaké straně stojí. A navíc Lois Lane je pro mne neuvěřitelně skvělá badass postava, která mne jednoduše baví. Ale je fakt, že pokud už o Supermanovi něco víte a hledáte něco nového, zásadního, tak tohle vám tenhle svazek nedá, nic moc nového se asi nedozvíte. Nicméně já si tohle dost užila.

63 30.07.2022

Tak tenhle svazek mne bohužel moc nezaujal - neseděl mi. Může za to hlavně ta dějová linka, která mi připadala rozplizlá na všechny strany, neukotvená a celkově taková slabší. Vlastně nevím, co přesně si z toho mám odnést, krom informace, že Batman má syna, který je na půl vycvičený zabiják. Synáček je ovšem dost nesympatický spratek, co mi šel akorát na nervy, takže ani tímhle si mne tenhle díl získat fakt nemohl. Kladně naopak hodnotím tu kresbu a snahu o nějakou akci, kterou mám v komiksech obecně ráda. Ale tady ty akční scény jako by nebyly pospojované do nějakého propracovanějšího příběhu - spíš působily dost nahodile, nesourodě a chaoticky. Ve výsledku průměrné hodnocení a jsem spíše rozpačitá.

56 30.07.2022

Takové to, když se člověku děje jedna katastrofa za druhou a stane se toho pekelný týden, který jako by ne a nechtěl skončit. Alice se dostává do kolotoče nepříjemných událostí a neví, jak z nich vybruslit. Ale zároveň je to zdroj zábavných hlášek a vtipných momentů, u kterých jsem se pobavila. Možná to není úplně nejsilnější díl ze všech, ale stejně jsem se bavila. Nevím, kam autorka chodí na ty zápletky. Sice působí dost jednoduše, ale přitom jsou tak ze života, že se v řadě z nich člověk prostě najde. Baví, prostě baví.

54 30.07.2022

Další ze série ujetých a pološílených příběhů ze života Alice Loveové a její rodinky. Autorka se opět věnuje tématům, které se mohou v životě stát každému dospívajícímu - tentokrát hlavně na téma první lásky, která je zaslepující a směřuje k nesprávné osobě - a jak to pak dopadá, když člověk dělá z lásky blbosti. Autorka přitom neztrácí humor, zase jsem se u toho pěkně pobavila, i když tentokrát mám pocit, že kniha je trošilinku slabší než předchozí díly. Ale i tak je to pořád srdcovka. Je to psané s lehkostí, je to pubertálně střelené a teď během léta vlastně dost fajn oddechová záležitost.

52 30.07.2022

Dlouho jsem váhala, zda se do téhle knihy vůbec pouštět. Těch příběhů z 2. sv. války vychází v posledních měsících nepřeberné množství, a jelikož už mám taky něco načteno, nebyla jsem si jistá, zda mi takové příběhy mohou ještě něco nabídnout, co jsem neviděla jinde. Ale tato kniha mne překvapila tím, jak mne dokázala pohltit.
Autorka píše neuvěřitelně čtivě a s lehkostí. Její styl psaní působí zkušeně, obratně, vypsaně. Kniha se mi četla neuvěřitelně dobře, ačkoliv se obsahem nezabývá zrovna lehkým tématem. Dokázala mne vtáhnout do příběhu, jednotlivé události jsem měla přímo před očima, jako bych tam byla také. Zároveň oceňuji, že se autorka věnovala tématu, které v tomto žánru moc načtené nemám, a tím jsou ženy ve službách RAF, konkrétně pilotky a také tajné agentky a jejich role ve válečném dění. Dozvěděla jsem se také dost zajímavé informace o sestře Christiana Diora Catherine, o kterých jsem neměla dosud ani ponětí, za což jsem určitě ráda.
Už obálka naznačuje, že autorka do příběhu zahrnula i romantickou zápletku. Pokud vám romantické linie v tomto žánru vadí, tak předem varuji, že tady se tomu skutečně nevyhnete. Podotýkám, že kniha se odehrává ve dvou dějových liniích, přičemž ta romantická linie se vyskytuje v obou z nich. Přiznám se, že v té současné linii bych se bez toho klidně obešla. Ale v té minulosti mi to přišlo velmi uvěřitelně napsané, přičemž jsem neměla pocit nějaké křečovitosti nebo přeslazenosti, což určitě kvituju.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Přeci jen musím uznat, že jsem četla už lepší knihy (jak v tomto žánru, tak i mimo něj). Také bych ocenila méně romantiky v té současnosti, neb mi tam přišla zbytečná a jaksi ušitá horkou jehlou. Ale jinak myslím, že autorka na knize odvedla solidní práci. Pokud máte v tomto žánru načteno, asi vám toho tahle kniha moc nového nedá. Ale jestli je tohle váš oblíbený žánr nebo vás to podle anotace prostě zaujalo, určitě mohu doporučit.

77 30.07.2022

Tato kniha mne neuvěřitelně okouzlila a hned po přečtení jsem ji zařadila mezi zatím to nejlepší, co jsem letos četla.
Tak jako stromy v lese jsou navzájem propojeny svými kořeny, stejným způsobem jdou propojeny osudy 4 generací rodiny Greenwoodovy, o jejichž osudech autor vypráví v této knize. Ta krásná, složitá vzájemnost a propojenost je tu vyložena skvostně. Ten způsob, jakým autor postupně odkrývá jednotlivé vztahy, události a roviny, mi moc vyhovoval. Ponořila jsem se do příběhu hned a těžko se mi odpoutávalo.
Byť jsem tu a tam narazila na nějaké překlepy a drobné chybky v překladu, nezměnilo to nic na tom, že jazyk knihy je jinak krásný a překlad očividně čerpal z umně napsaného originálu. Četlo se mi to moc dobře, bylo to jako takové milé pohlazení.
Kniha v sobě ukrývá příběh plný života a lidskosti, zároveň nějakého sepětí s přírodou, jejíž proměny bohužel k horšímu tu nepříjemně probublávají na povrch jako nějaký strašák.
Postavy s rozmanitými osudy, chtějící někde zakořenit - jako ty stromy, které tak milují. Každá postava byla jiná a přesto jsem si ke všem dokázala najít cestu. Dočítat tuhle knihu bylo jako opouštět přátele - vlastně se mi už dlouho nestalo, aby mi po dočtení knihy bylo tak líto, že je konec.
Nadšení z mé strany tedy veliké, moc doporučuji.

81 24.07.2022

Přiznám se, že o událostech v Nankingu jsem dosud nevěděla zhola nic. A tak jsem minimálně z tohoto důvodu ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Z hlediska tématu bylo pro mne Rekviem za Nanking velmi obohacující a v něčem i objevné.
Styl psaní je takový pozvolný, kniha plyne pomalejší tempem, což ale vůbec nevadí, nějak se mi to tu hodilo. Spíš než jako jednu nabitou dějovou linii mi tento příběh připomínal sled epizod, které postihovaly dívčí univerzitu a místní lidí během japonské okupace. Autor líčí nejen útoky, vraždění či znásilňování čínských obyvatel, ale i to, jaký dopad to třeba mělo dlouhodobě z psychického hlediska i na zahraniční zaměstnance z misií, kteří pomáhali čínským uprchlíkům. Možná by se mohlo zdát, že některé události jsou popisovány poněkud odosobněně, ale nemyslím si, že je to na škodu. Líbí se mi, že autor naopak píše dost střízlivě.
Z nějakého důvodu nedovedu přesto hodnotit na plno, momentálně neumím popsat, proč. Nicméně pokud by vás lákala nějaká beletrie zaměřená na válečné události, o kterých se u nás třeba tolik nemluví či nepíše, tak tohle mohu doporučit.

64 24.07.2022