sgjoli komentáře u knih

Jako člověk, který není cílovou skupinou, jsem neměla moc velká očekávání, ale musím říct, že mne Prašina velmi mile překvapila.
Jednak si cením toho nápadu. Zápletka jako taková je moc fajn. Myslím, že pro děti, kterým je to určeno, to může být příjemná dobrodružná záležitost s pár záhadama, akčními scénami, s určitou mírou napětí a tajemna. Dospělého čtenáře to asi úplně na 100 % neuspokojí, ale dětské čtenáře by rozhodně mohlo - a to je hlavní, protože dětem je tahle kniha primárně. Ty prvky akce, napětí, dobrodružství a tajemna jsem tu určitě našla. Takže pokud tohle chtěl autor do knihy vnést a předat dál, tak se mu to podle mne povedlo.
Zároveň chápu, proč by v tomhle příběhu někdo mohl spatřovat foglarovský nádech. Měla jsem pocit, že se autor nechal inspirovat Stínadly. Ne, že by vysloveně kopíroval, to určitě ne - Prašina je specifickou čtvrtí sama o sobě se svými pravidly. Ale tu inspiraci jsem tu z toho cítila. A jelikož Stínadelskou trilogii od Foglara mám moc ráda, tak jsem z tohoto byla nadšená taky.
Nakonec dávám 4 hvězdy, které vnímám jako úměrné hodnocení. Nápad, zápletka, atmosféra - to se mi líbilo. Mezi příběhy pro mládež mám ale ve svých TOP příbězích jiné favority. Nicméně tohle je velmi solidně napsaná kniha a myslím, že čtenáře cílové skupiny určitě může zaujmout - ještě víc než mne.

85 23.07.2023

Přiznávám, poněkud zahanbena, že Cervantesovo dílo, kterým je tato Dykova hra inspirována, jsem nečetla a do tohoto dramatu jsem šla bez možnosti srovnávat s originálem.
Hra jako taková mne bavila. Počínání dona Quijota je svým způsobem dojímavé, nikoliv však úsměvné. Podle mne spíše vzbuzuje lítost a jako postava působí Quijote tragickým dojmem. Se svými ideály může působit bláhově a nerozumně, ale něčemu věří, něco mu v životě schází, za svými ideály se vydává, aby je naplnil, což vnímám jako něco pochopitelného. Člověk nemusí zcela chápat to, po čem Quijote touží, ale motivace, že si jde "za tím svým" je tu zcela patrná, srozumitelná a svým způsobem i logická. V závěru možná "zmoudří", ale to prozření je příliš bolestivé. Možná je to jen můj dojem, ale Quijotovo okolí, které se mu snaží pomoci, mu podle mne nakonec spíš ublížilo - viz závěr hry a to, jak Quijote dopadne. Quijote si žil ve své hlavě, ve svém vysněním světě, ale vytržení z toho a procitnutí do reality, se tu zdá být zhoubné. Respektive možná ani to procitnutí do reality samotné, ale ten způsob, jak byl Quijote do reality uveden.
V tomto ohledu se mi zápletka hry zdá velmi zajímavá a dost mne to bavilo. Nevím, co přesně mi chybělo, abych hodnotila naplno. Nicméně teď si o to víc budu chtít přečíst Cervantesův příběh a pak třeba někdy udělat srovnání s touto hrou.

67 23.07.2023

Trvalo mi to sice nějaký ten pátek, než jsem se dostala na konec, ale stálo to za to. František Smolík je můj oblíbený herec ze "staré gardy", jak tomu říkám. Na divadle jsem ho bohužel nikdy neměla možnost vidět naživo. Nicméně ve filmech, co jsem měla možnost vidět, jsem si ho hodně oblíbila. Jeho profesor Málek z Vyššího principu je geniální, doktor Jelínek z Tetičky mne dojímá a otec Školastyk z Hrátek s čertem je laskavým způsobem úsměvný. A to je jen stručný výčet.
Tato kniha je podrobným vyprávěním života Františka Smolíka, a to od jeho dětských let až do jeho smrti. Jeho životní dráha je tu zasazena do souvislostí - ve smyslu toho, že se tu autor knihy snaží postihnout dobové aspekty, které měly či mohly mít na Smolíkův život a práci vliv. Dozvíme se tu tedy nejen o dobovém politicko-společenském pozadí, ale také o situaci na divadelní scéně a o divadlech obecně - vč. lidí, kteří se Smolíkem nějak spolupracovali.
Byť se autor snažil s respektem postihnout i soukromý život tohoto herce, byl František Smolík (zdá se) velmi opatrný, co o svém soukromí vypouštěl do světa. Hlavní středobodem knihy tak je snaha postihnout hereckou kariéru Františka Smolíka - a to skutečně detailně. Autor postupně prochází rok za rokem a popisuje, čím si jako herec musel F. Smolík procházet. Jak se dostal k tomu kterému divadlu. Jaké role hrál, jak se na jednotlivé role připravoval, jak si v nich vedl, jak ho v jednotlivých rolích vnímala kritika, atd. V tomto ohledu je kniha vskutku zevrubná a jde skutečně do hloubky. Ten výčet rolí, v nichž se František Smolík objevil, je obsáhlý a autor této knihy se tyto role skutečně snaží obsáhnout co nejvíce. Nutno dodat, že s postupem let pak k divadelním rolím přichází i role filmové a práce v rozhlase, o čemž se tu také v hojné míře dočteme.
Objevuje se tu i nástin toho, jaký byl František Smolík coby člověk. Jak ho viděli jeho kolegové, jak ho vnímala veřejnost či jak ho vnímal autor této knihy, který se se Smolíkem znal osobně. A tak jsem měla radost, že ho vnímám dost obdobně, jak ho vnímali i ti, kteří Fr. Smolíka osobně znali, nebo jak ho vnímali diváci za jeho života. Povahově je tu Fr. Smolík vykreslen jako člověk vysoce morální, lidský, spravedlivý - jako člověk, co se dokáže zastat někoho druhého, komu se děje křivda. Dále je tu líčen jako člověk s hluboce zakořeněnými humanistickými ideály, noblesní, skromný, sebeironický a ve své práci na 100 % zodpovědný a profesionální.
Pokud máte rádi filmy pro pamětníky, jak se těmto filmům dnes říká, a František Smolík by vám byl jakkoliv blízký, určitě mohu tuto biografii doporučit.

64 23.07.2023

Tato populárně-naučná publikace popisuje život a vědeckou dráhu Charlese Darwina, jednoho z nejpřednějších vědců vůbec - a to formou velmi dobře přístupnou širší veřejnosti, včetně těch, kteří do přírodních věd nevidí a běžně jim třeba nevěnují tolik pozornosti.
Text samotný je podle ého psaný velmi srozumitelně, v souvislostech, a to i tehdy, kde se publikace snaží více Darwinovu vědeckou práci. Darwinova práce jako taková se zdá být dost obsáhlá a komplexní - tato publikace se ji snaží přiblížit sice stručněji, ale kompaktně a hlavně srozumitelně, aby i ti, kdo se o přírodní vědy běžně nezajímají, dokázali pochopit, čím přesně se Darwin vlastně zabýval a jak to zapadalo nejen do kontextu jeho života, ale i do kontextu doby, v níž Darwin působil. Aspoň takto na mne ta textová část dělala dojem.
Tato kniha zároveň obsahuje obrazovou část, která je skutečně bohatá a skvěle doplňuje tu část textovou. Z těch obrazových materiálů jsem tady byla skutečně nadšená.
Hodnotím naplno. Za mne totiž tahle publikace splnila vše, co jsem od ní očekávala. Poutavě popsaný život Ch. Darwina, srozumitelný a do kontextu zasazený popis jeho práce bez toho, že bych se cítila zahlcená příliš odbornými pasážemi, a výborně zvládnutou obrazovou část - to vše jsem tu dostala. Jako humanitně zaměřený člověk, kterého přírodní vědy více méně míjejí, vnímám tuhle knihu nadmíru pozitivně. Právě poroto, že mne přírodní vědy míjejí, tak přesně v tomhle rozsahu a podání, co tato kniha nabízí, mi to zcela postačuje.
Pokud od Darwinovi již něco víte nebo se o přírodní vědy zajímáte, tak je možné, že vám tohle asi moc nového nedá. Ale pokud jste na tom stejně jako já a toto téma vám nikdy moc blízké nebylo, ale přesto se o Darwinovi chcete něco dozvědět, tak by vás to mohlo zaujmout.

60 23.07.2023

Ačkoliv mne autorova anabáze do Jeruzaléma zatím oslovuje nejvíc, tak ani tady jsem se vlastně nenudila. Pokud už jste od Ladislava Zibury něco četli nebo poslouchali, už víte, co zhruba očekávat. Minimálně to, jakým způsobem vám autor bude předkládat svůj příběh, jaký druh humoru u toho bude používat a podobně. Takže pokud vás styl psaní a humor prince Ládíka baví a chcete se pustit do něčeho víc odpočinkového, co vás pobaví a bude vás aspoň trochu udržovat v dobrém rozmaru, naladí vás na letní vlnu a vyvolá ve vás třeba i touhu poznávat svět, tak tohle asi bude to pravé pro vás. Myslím, že přesně tohle tady najdete. A k tomu navrch pěknou řádků panáků vodky, hodně vína a místního jídla.
Pokud člověk o Arménii a Gruzii nic moc neví, tady se může dozvědět i něco nového o těchto dvou národech a aspoň trochu poznat místního ducha.
Musím říct, že zrovna u této knihy jsem si nejvíc uvědomovala to, jak se někteří Češi chovají tady u nás k cizincům a nějak mi z toho bylo smutno - ve srovnání s tím, co Zibura zažívá na svých cestách. Když autor popisuje, jak ho např. v případě této knihy Arméni a Gruzínci beze strachu nechali ubytovat u sebe, jak k němu byli vřelí, otevření a vlastně přátelští, bylo mi až trapně, jakým opakem působí někteří Češi, když vůči jinými národům umí být zlí až nenávistní. Naštěstí ne všichni, ale...
Nakonec si z knihy odnáším nejen zase určitou touhu vydat se do světa, ale taky určité zamyšlení se nad tím, jak se k sobě jednotlivé národy chovají...
Nakonec 3 hvězdy z 5 a pokud vás princ Ládík baví, bude vás bavit nejspíš i tohle.

77 16.07.2023

Po letech jsem si dala opakování i druhého dílu této výborné série a ani tentokrát jsem se neklamala. Naopak. Bavilo mne to velmi a myslím, že jsem nyní coby dospělá čtenářka měla možnost lépe pochopit a užít si ten děj víc, než když jsem to četla poprvé ve své vrcholné pubertě.
Tento příběh zhruba navazuje na události první knihy - určitě je tedy třeba mít první odyseu přečtenou, abyste pochopili, o čem je řeč, jinak se budete poněkud ztrácet v ději. Přesto přiznám, že mne trochu zmátl ten úvod, v němž Clarke shrnuje události první knihy. Měla jsem dojem, že tam některé věci jsou popsané trochu jinak, než se to v první knize ve skutečnosti událo, tak nevím, jestli jsem jen četla nepozorně, nebo mi někde něco uniklo, a nebo jestli je to skutečně špatně...
Každopádně i v tomto případě hodnotím naplno. Kniha působí propracovaně a rozhodně je na tom znát, že měl Clarke vystudovanou fyziku a matematiku a že se v příslušné problematice skutečně orientuje . Vypovídá o tom nejen celkové pojetí příběhu, ale i to, jak pracuje s jazykem - s jakou lehkostí a samozřejmostí používá odborné termíny. A přitom to působí realisticky, uvěřitelně a nenuceně. V tomto ohledu to nicméně může pro některé čtenáře být trochu náročnější čtení, pokud některých výrazům nerozumí (i já se občas trochu ztrácela).
Určitě však oceňuji, jak autor zcela sebevědomě předkládá děj se zapojením astrofyziky a kosmonautiky - jako by se snažil skutečně realisticky zhodnotit, co by mohlo a nemohlo být v kosmonautice a astrofyzice v budoucnosti reálné - s ohledem na fyzikální zákony vesmíru. Nebudu předstírat, že jsem odbornice na vesmír, ty znalosti na to v takové míře fakt nemám, ale co se týká fabulace, s níž Clarke přichází, rozhodně to na mne jako na čtenářku působí autenticky, kompaktně s přesvědčivě. Ta hranice mezi s tehdejšími reálnými znalostmi o vesmíru, které byly v době vydání knihy známy, a s Clarkovými vizemi, se tu zdá být setřená, zcela neznatelná a snad možná proto působí příběh zcela suverénně, že by se ten příběh takto skutečně mohl odehrát.
Nevím, jestli je můj komentář dost srozumitelný. Každopádně já jsem nadšená a moc doporučuji.

81 16.07.2023

Jelikož mne první díl této série s Martinem Servazem bavil, rozhodla jsem se pustit do druhého dílu a určitě nejsem zklamaná.
Obsahově to nabízí opět akcí nabití příběh, který je dost násilný a noříme se v něm do ponurých hlubin lidské duše. Svým způsobem to v některých věcech navazuje na předchozí knihu Mráz, takže se určitě vyplatí nepřeskakovat. Jinak hrozí, že vám některé věci nebudou moc dávat smysl.
Příběh je napsaný svižně, rychle jsem se do toho ponořila, neměla jsem pocit nějakých hluchých pasáží, které by sloužily pouze jako výplň. Dozvídáme se také něco z minulosti hlavního hrdiny Martina Servaze. Opět tu máme dávné trauma hlavního vyšetřovatele, což je zdá se v thrillerech/detektivkách běžná věc, takže to čtenáře asi moc nepřekvapí. Ale já si úplně nestěžuju, nepřišlo mi to vysloveně špatně pojaté.
Závěr knihy byl na mne možná trošku ukvapený, příliš zrychlený, ale není to nic hrozného, co by mi vysloveně trhalo žíly.
Příběh jsem poslouchala jako audioknihu v podání Jiřího Žáka. Interpretace jako taková mne bavila, ale jednu výtku přeci jen mám, a tím je výslovnost anglických slov, která v podání pana Žáka prostě tahá za uši. Pokud pan interpret angličtinu neovládá, bylo by na místě, kdyby mu s tím někdo pomohl (Odpovědný redaktor? Režisér?), aby to na poslech bylo příjemnější... Už jsem to zaznamenala v prvním díle série, ale tady je to o dost znatelnější, protože těch anglických slov tu najednou celkem přibylo.
Celkově ale slušné 4 hvězdy a určitě vyzkouším třetí díl.

77 16.07.2023

Přiznám se, že do téhle audioknihy jsem šla vlastně na blind. Ani jsem si nečetla anotaci - jednoduše jsem potom sáhla proto, že je to Agatha Christie. Možná proto jsem byla zpočátku zmatená, když jsem si dlouho říkala, čím je mi ten příběh obsahově povědomý. Až jsem pak zjistila, že se jedná o přepracování jiné autorčiny povídky s H. Poirotem. Je zajímavé, že v tomto rozpracovaném příběhu Poirot naopak nevystupuje vůbec a nahrazuje ho plukovník Race.
Zápletka sama o sobě se mi líbí hodně. Je to napínavé a dlouho nevíte, kdo za tím stojí, protože potenciálním pachatelem tu je skoro každý. Pravdou však je, že ta verze s Poirotem mne asi bavila o chlup víc. Ale možná je to proto, že tu poirotovskou verzi jsem viděla už tolikrát zfilmovanou, že mne to nemělo moc čím překvapit. Jasně, pachatel je tuším v případě Cyankáli jiný než u Poirota, ale v hlavních rysech to pořád zůstává stejné. Takže to vrcholné rozuzlení už na mne nemělo takový dopad.
Schválně neuvádím, jak se jmenuje ta poirotovská povídka, které byla rozpracována do podoby Cyankáli v šampaňském, abych nespoilerovala.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Jana Šťastného, který se narace zhostil na výbornou, jeho interpretace se mi moc líbila.
Nicméně i když hodnotím jen třemi hvězdami, není to vůbec špatné dílo - mohu ho doporučit.

62 16.07.2023

Musím přiznat, že tahle kniha mi dala občas pěkně zabrat - proto jsem to taky četla nějaké dva měsíce. Jedná se o dost zajímavé čtení, které se mi ale ne vždy četlo nejlépe. Popravdě jsem se občas trošinku ztrácela - jednak v lidech, o nichž autorka píše, a jednak v té její tvorbě, o níž tu referuje. Hlavně když píše o dílech, které jsem od ní nečetla. Ale to připisuju na vrub sobě, že Woolfovou nemám kompletně načtenou, to není chyba autorky.
Jak se píše již v prologu, je třeba počítat s tím, že Deníky ve svém vydání nezahrnují kompletně vše, co si Woolfová zapsala. Obsahuje to jen ty zápisky, které se nějakým způsobem dotýkaly tvorby V. Woolfové, nebo když se to týkalo literatury (umění) obecně. Co Woolfová psala, četla, o čem v rámci literatury přemýšlela. Mezi jednotlivými zápisky ale si sama pro sebe psala také další poznámky týkající se běžného života, které však publikovány nejsou. A s tím je potřeba do této knihy jít - že ty Deníky prostě nejsou úplně kompletní.
Nicméně je to velmi zajímavé nahlédnout do mysli a duše této spisovatelky. Pozorovat, jak a nad čím přemýšlí. Jak se v průběhu jejího života posouval její vztah a přístup nejen k literatuře obecně, ale hlavně k její vlastní tvorbě. Co jí připadalo důležité. Proč psala své knihy tak, jak je psala. S čím se musela potýkat. Pro mne neuvěřitelné.
Nakonec tuto knihu hodnotím 4 hvězdami. Chyba je asi v tomto případě hlavně u mne, ale občas jsem se prostě ztrácela - viz výše. Nicméně pokud vás život a myšlenky této spisovatelky zajímají, mohu určitě knihu doporučit.

59 16.07.2023

Kombinace dobře napsaného výživného textu se skvělými kresbami - to mne prostě baví. A tady se mi toho dostalo požehnaně. Tento komis (resp. komiksovou trilogii) bych popsala jako příběh balancující na hraně reality, snu, halucinací. To vše zahaleno do hávu určité melancholie, snovosti, zároveň určité živočišnosti a trochu rozervanosti. Možná to může působit nesourodě, ale já to tu viděla a fungovalo to. Jistou pochmurnost, kterou jsem tu též nacházela, podtrhuje fakt, že kresba je černobílá, a pokud byla někde použitá barva, bylo to jen zcela výjimečně.
Příběhově i místem se to motá kolem vlaků a nádraží (očividně jde u J. Rudiše o oblíbený motiv) - milovníci tohoto tématu si tu tak přijdou na své. Motiv nádraží, které spojuje lidi coby cestující nejrůznějších typů), tu pak má zajímavé postavení. Protože v příběhu se nám tu setkávají skutečně nejrůznější typy lidí, které dráha nějakým způsobem spojila dohromady. A mně se tohle propojování lidí prostě líbí.
Nakonec 4 hvězdy z 5. Od J. Rudiše mám dosud nejradši Grandhotel, který byl o dost hutnější a víc se mne dotkl (na malém prostoru hodně silný příběh). Alois Nebel mi proti Grandhotelu nepřišel tolik hutný - jestli je to na škodu nebo ne, to v tuhle chvíli nevím. Nicméně doporučit mohu. :-)

68 16.07.2023

Knihu jsem četla prvně někdy na střední škole a byla jsem nadšená. Po opakovaném čtení jsem taktéž ohromená. A mé původní 5hvězdové hodnocení určitě stále platí.
Pravda, v porovnání s řadou současných románů sci-fi žánru může tahle kniha působit třeba příliš pomalu, roztahaně a příliš málo akčně. Ale ta síla knihy je podle mne trochu někde jinde než v množství zvratů nebo v akčnosti. Oceňuju to, jak autor v téhle knize působí jako vizionář a přináší příběh působící velmi realisticky - že by to takto klidně mohlo probíhat. Clarke do příběhu vnáší erudici v oblasti kosmonautiky a astrofyziky - nejednou jsem měla dojem, že se hodně snaží stavět na tom, co je v kosmonautice a z hlediska astrofyziky skutečně reálné. Nesnaží se obcházet fyzikální zákony vesmíru jen proto, aby přišel s o to víc bombastickým příběhem. Nebo aspoň takový to na mne dělalo dojem. [Pokud je tu nějaký odborník na kosmonautiku/astrofyziku a ví, že se v něčemu pletu, ráda se nechám poučit. :-)]
Touha poznávat vesmír a létat do dalekých končin působí jako přitažlivé téma. A tady se nám toho dostane až až. Navíc tu autor pracuje s myšlenkou mimozemských civilizací, což je také vděčné téma. A Clarke to tu zpracovává hrozně zajímavě. Nemluvě o vyspělosti naší pozemské inteligence, která tu má svoji roli. Vzhledem k současnému stavu umělé inteligence je zajímavé srovnávat to, o čem píše Clarke, s dnešním stavem...
Témat je v knize dost. Do jaké míry se to jednou stane realitou, to ukáže čas. Každopádně pilířem žánru SF je tato kniha rozhodně právem.

78 16.07.2023

Z těch 4 dílů, které jsem přečetla, hodnotím zatím jako nejslabší. Ne, že by se snad snížila laťka, kterou si tu autor vytvořil, ale proto, že se už dost opakovat. A vy tak prostě dokážete zhruba odhadnout, jak to bude pokračovat dál. Nicméně ten závěr mne ovšem přesvědčil, že by mne určitě zajímalo pokračování. Naznačuje se tu totiž, že bychom se v dalším díle možná mohli konečně dozvědět něco bližšího o našem hlavním hrdinovi. A že by pak čtenář konečně dostal širší rámec, proč se hlavní hrdina dostal tam, kam se dostal. Aspoň doufám.
Každopádně tentokrát 3 hvězdy, lépe nemohu.

67 09.07.2023

Původně jsem chtěla tuto knihu číst v tištěné podobě, měla jsem to již i tak připravené, ale zaboha jsem se nemoha začíst. A tak jsem zvolila audioknihu a dobře jsem udělala, protože se mi to při práci poslouchalo velmi dobře.
Přiznám se, že jsem se patrně dostala do bodu, kdy mi young adult žánr už skoro nic neříká a já už od té literatury hledám něco, co mi tento žánr už dát nedovede. Takový jsem měla z počátku této knihy pocit. Že se na konec téhle série chci dostat jen ze setrvačnosti a že to chci mít dočtené. To samozřejmě není chyba knihy, ale to mé věkové míjení se s žánrem určeným lidem o nějakých 10-15 let mladším, než jsem já, prostě asi dělá své. A je to asi znát i na mém přístupu k této knize. Jednak jsem se do té tištěné formy nemohla nějak dostat. A také už jsem to neprožívala tolik, jako před 5 lety, když jsem Smrtku četla prvně.
Přesto však autorovi musím připsat k dobru, že ten svět má prostě popsaný skvěle a detailně. Tu laťku, kterou v tomto ohledu nastavil v prvním díle vysoko, se mu podařilo udržet až do samého závěru. Zároveň tu velmi dobře zobrazuje to, že se naše společnost v některých věcech mění jen těžko. A je jedno, jestli žijeme v době smrtelné nebo jestli je smrt vymýcená. Motivace lidí je pořád stejná. Hamižnost, touha po moci, touha manipulovat tu prostě je a asi se toho jen tak nezbavíme.
Některé pasáže tu na můj vkus byly zbytečně ukecané a roztahané, osobně bych to uvítala kratší a víc nahuštěné. Ale zase musím uznat, že ten závěr je dost akční a napínavý. Vlastně mne docela překvapilo, jakým směrem se to vyvinulo, to jsem nečekala.
Musím říct, že i když obecně audiokniha byla na poslech fajn, tak i přesto jsem měla v počátku při poslechu problém. Zdálo se mi, že autor v dějových liniích docela skáče - co se týká časového uspořádání jednotlivých událostí. O to těžší pro mne bylo udržet pozornost, když jednotlivé roky nejsou onačeny číselně, ale po vzoru čínského kalendáře (rok kobry, rok klokana atd.). A chvilku to trvalo, než se to časově srovnalo do jedné linie.
Nakonec knihu hodnotím slabšími 4 hvězdami. Mám k tomu určité výtky, ale jako zakončení se mi to zdálo velmi solidní. Série jako celek pak působí velmi kompaktně a musím autorovi ještě jednou smeknout pomyslný klobouk, protože to, jak vystavěl ten svět a cech smrtek, mi přišel zajímavý.

82 09.07.2023

Od autorky se mi velmi líbil její dvojdílný komiks Persepolis, který mne hodně bavil. Její další komiks Šitíčko už mne tolik neoslovil, ale i tak - když jsem v knihovně narazila na další dílo Marjane Satrapi, chtěla jsem to vyzkoušet. A jsem ráda, že jsem do toho šla, protože tohle bylo zajímavé čtení.
PRavda, ten zpočátku jsem měla pocit, že to trochu postrádá hloubku, nějaký přesah - pořád jsem nechápala, co přesně se skrývá za tím vším bolestínským postojem hlavního hrdiny. Ale čím víc se blíží čtenář ke konci, tím víc se to celé prohlubuje a ten smysl nakonec dostanete. Jsem ráda, že jsem ve čtení vytrvala. Nádech knihy je ve výsledku dost smutný, bolestivý, melancholický. A toho hlavního hrdiny mi vlastně bylo hrozně líto, když jsem zjistila, co ho vlastně trápilo.
Nechci tady úplně rozepisovat detaily, abych nespoilerovala. Nicméně když jsem se po dočtení knihy zamýšlela nad knihou jako celkem, tak nejenže všechno dostalo nový nádech, ale bolest hlavního hrdiny nabyla na větší realističnosti. Bolest, zrada, ublížení. Jak jeden moment dokáže člověku ublížit. Je to něco, co by se v obdobné podobě mohlo stát každému z nás.
Nakonec dávám 4 hvězdy, je to hodně silný příběh.

64 09.07.2023

Sloupky Evy Turnové nečtu úplně popořadě. Dosud mám přečtený svazek 5 a nyní jsem se dostala ke svazku 8. Ale nevadí to, zážitek jsem ze čtení měla tak jako tak velmi příjemný. Víceméně tu platí to, co jsem psala již ke svazku 5. Autorčin styl psaní mne velmi baví a vyhovuje mi. Hra se slovy, zajímavé pointy a laskavý jemný humor v podání Evy Turnové mi hrají do noty. Autorka komentuje dění kolem sebe, občas zabrousí do dob minulých, zavzpomíná na koncerty kapely The Plastic People of the Universe, píše o životě... a v mnoha případech přijde s něčím, co se mne prostě nějak dotkne a zůstane ve mně. I v případě tohoto svazku mi, pravda, úplně nesedly všechny sloupky, proto nedávám plný počet, ale většina z nich mne oslovila.

56 09.07.2023

Tvorbu Evy Turnové znám nejen z Českého rozhlasu, ale také z literárně-hudebního pořadu EKG (Divadlo Archa), kde autorka občas čítá své texty. A musím říct, že její tvorba se mi líbí.
Líbí se mi hlavně autorčin jemný smysl pro humor, nečekané pointy a hra se slovy, což si vždycky nesmírně užívá. Tematicky se zabývá tím, co je většině lidí známé a blízké - láskou, vztahy, okolním prostředím, životem. Pravda, ne vždy mi všechny sloupky úplně seděly, ale většina mi byla blízká a já si z nich dokázala něco odnést. Úsměv, zasmání, nějakou emoci, která mi zabrnkala na duši.
Tohle čtení mne prostě bavilo. Obzvlášť když jsem si ke čtení pustila na pozadí bigbít/rock, což jsou žánry autorce coby muzikantce blízké. A tak to byl všeobecně příjemný zážitek.

54 09.07.2023

Náhodně půjčeno z městské knihovny a teda za mne bohužel dost zklamání, ačkoliv námět zní velmi zajímavě. Styl psaní je dost jednoduchý, což bych ještě snad odpustila vzhledem k tomu, že to je psané "z pohledu panenky". Ale obsahem je to neuvěřitelně ploché a plytké. Nevím, jestli je chyba u mne, že jsem nedokázala najít nějakou hlubší pointu (pokud tam vůbec nějaká je). Nicméně čtení této knihy bylo pro mne osobně ztrátou času. Ať už kniha má čtenářům předat cokoliv, já si z toho nic odnést nedokázala. Za sebe bohužel doporučit nemohu.

49 09.07.2023

Jsem ráda, že se autorka rozhodla pro vydání této knihy - přesně z toho důvodu, který sama uvádí v úvodu knihy. Já jsem jedna z těch, která se ve škole (ZŠ i SŽ) dostala jen ke druhé světové válce. Vše, co se dělo na našem území po r. 1945, znám buď jen z toho, co jsem si sama nastudovala během studia literatury na VŠ nebo co jsem tak slyšela od rodičů. Jako ročník '88 jsem z té doby nezažila takřka nic, takže se v tomto ohledu musím spoléhat na jiné prameny, než je moje vlastní zkušenost s touto dobou.
Myslím, že tato populárně-naučná publikace může být dobrým odrazovým můstkem pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o českých (československých) dějinách 2. pol. 20. století a neví, kde začít. Autorka tu podává průřez 40 lety naší historie (od r. 1948 do r. 1989). Kapitoly jsou přehledně děleny na jednotlivé dekády, kde je vždy shrnuto v kostce, co se dějinně stalo, a pak následují další témata jako třeba sport, jak se lidem žilo, nebo náhled do kulturního dění toho období. Závěr knihy pak nabízí 8 kratších rozhovorů s pamětníky.
Kniha je psaná srozumitelně, v souvislostech. Vzhledem k rozsahu (cca 250 stran) je třeba počítat s tím, že se jednotlivé věci nerozebírají více do hloubky, ale jak jsem psala, nejedná se o odbornou literaturu, která by chtěla popsat každý detail. Za sebe vidím smysl této knihy v tom přilákat lidi (a hlavně mladší lidi) k zájmu o naši nedávnou historii. Dát možnost nahlédnout do toho, co se dělo. Předat především základní přehled událostí a skutečně vytvořit takový odrazový můstek. S tím, že každý, kdo by chtěl vědět více, se pak může sám po vlastní ose vydat za dalšími knihami s tímto tématem - za knihami detailnějšími a klidně již odbornějšími. Tato publikace by třeba mohla i inspirovat k tomu, aby čtenář mluvil se svými staršími příbuznými, kteří dobu pamatují, a zeptat se, jak onu dobu prožívali např. jeho rodiče nebo prarodiče...
Nevím, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně minimálně 4 hvězdy jsou určitě na místě a mohu doporučit.

74 02.07.2023

Stejně jako Smrtku jsem si i knihu Nimbus zopakovala v audio podobě, abych si připomněla dějovou linku a mohla se konečně pustit do třetího dílu Zvon. A i v tomto případě jsem ráda, že jsem si to připomněla, protože detaily jsem prostě už dávno vypustila z hlavy.
V roce 2019 jsem hodnotila plným počtem, nyní hodnotím spíše 4,5 hvězdami (nebo možná slabšími 5). Přeci jen už jsem o nějaký ten pátek starší a young adult už mne tolik neuspokojí jako dříve. Ale i tak si myslím, že tahle série si zaslouží svoji pozornost. Nimbus, byť s časovým odstupem, navazuje na první díl. Opět sledujeme naše dva hrdiny, jejichž příběh je cokoliv, jen ne nudný. Dějová linka mi tu přišla o trošku akčnější a svižnější, více nabitá zvraty. Přeci jen už ten svět známe, takže na rozdíl od prvního dílu už tu je trochu míň popisu toho, jak jen svět funguje. Spíš tu najdete rozšiřující informace o tomto světě. Také se blíže seznamujeme s Nimbem, který ovládá veškerý svět kromě cechu Smrtek. Co autor také skvěle zachoval z prvního dílu, je ta drsná, neutěšená, ale skvěle propracovaná atmosféra a prostředí, v němž lidé žijí. Ten svět, který nám Shusterman představil ve Smrtce, se tady dále rozvíjí a prohlubuje. Na jeho pozadí pak vystupují nové postavy a odehrávají se další události, které berou dech. Tenhle díl mne bavil o něco víc než ten první.
A teď se konečně mohu pustit do závěrečného dílu celé série.

71 02.07.2023

Jelikož bych se konečně ráda dostala k třetímu dílu této série, rozhodla jsem se si dát první a druhý díl jako audioknihu, abych si připomněla, co přesně se v těch dvou dílech stalo. Paměť je zrádná a já si po těch letech moc nepamatuju. Nicméně jsem ráda, že jsem si to připomněla, protože jsem si ten poslech audioknih užila. A vlastně jsem si uvědomila, co se mi na té sérii líbilo.
Stále platí, že nejsem úplně velký čtenář fantasy. A čím jsem starší, tím víc se vzdaluju i žánru young adult, což jsem tady trochu pocítila. Už jsem si tu Smtku neužívala tolik jako přes těmi 5 lety, když jsem to četla prvně. Nicméně se mi líbí to téma, kdy lidstvo přesáhlo hranici obyvatelnosti planety kvůli přelidněnosti a musí se to řešit. Způsob, jakým to Shusterman řeší ve Smrtce, mne dost zaujal a připadalo mi, že to má autor dobře uchopené a propracované. Ten cech Smrtek, na kterém to tu stojí, mi přišel věrohodně zobrazený. Autor tu ukazuje zápory, tak klady tohoto cechu - nic není černobílé. A i když Smrtky stojí nad celým systémem, nejsou neomylné. A i mezi nimi se objevují jak ctnosti a vysoká morálka, tak nenasytnost, hamižnost a touha po moci.
Pravda, některé pasáže jsou možná trochu pomalejší, už jsem taky věděla, do čeho zhruba jdu a autor mne neměl moc čím překvapit. Přesto určitě i nyní mohu Smrtku doporučit, pokud vás to téma láká. A prostě uvidíte, jestli je to něco pro vás.

71 02.07.2023