sgjoli komentáře u knih
Ten návrat do světa s Danielem a Kitem byl strašně moc fajn, i když Danny s Kitem jsou tady "jen" vedlejší postavy a hlavní dějová linka se soustředí na úplně jinou hlavní postavu. Série Muffin a čaj se mi sice líbila o chloupek více, ale tím rozhodně nechci naznačovat, že Supertajný seznam věcí je špatná kniha. Protože není. Zvláště pokud hledáte solidně napsanou jednohubku, u které vypnete.
Opět mne nadchl autorův jazyk, který je mile poetický, ale přitom úměrně psaný pro YA publikum, na které je kniha cílena především. Zároveň některé autorovy formulace působí neotřele a jako příjemný svěží vítr, což je to, co mne na autorovi hrozně baví.
Také mne dost seděly ty postavy, které jsem si opět oblíbila, a nechala se pohltit jejich příběhem. Hlavního hrdiny mi bylo vlastně svým způsobem líto. Chápu, odkud se vzaly jeho strachy a to nutkání začít pracovat na tom seznamu (viz anotace). Výčitky holt dělají svoje, i když rozum velí třeba jinak.
Plynulý čtivý styl psaní, sympatické postavy a zápletka, která sice může působit jednoduše a nijak hluboce, ale autor nijak neklopýtá v jejím zpracování. To tady najdete. V rámci žánru se jedná o velmi příjemné čtení plynoucí na pozadí vážnějšího tématu. Tahle kniha je prostě takové to milé čtení s určitým melancholickým podtónem, který ale na sebe nestrhává pozornost. Pokud máte s autorem již dřívější zkušenosti a jeho tvorba se vám líbí (hlavně Muffin a čaj), tak tohle vás bude bavit nejspíš taky. Já jsem si to užila.
Po dlouhé době jsem se vrátila do hellboyovského světa a opět skvělé. Tentokrát tu potkáváme (možná trochu nečekaně) Hellboye coby malého chlapce, a i tak se autor neváhal ponořit do temného příběhu s dost ponurou zápletkou. Jedná se o příběh spíše kratšího ražení, ale i tak zajímavě promyšlený. Dost se to pohybuje na ne úplně zřetelné hranici mezi snem a realitou, ale možná právě proto mne tahle kniha bavila. Člověk si to může interpretovat tak trochu po svém, kde je ta pravda. Těším se na druhé přečtení - protože teď, když vím, jak tato kniha skončila, budu to napodruhé číst zase trochu jinýma očima a věřím, že v tom zas najdu trochu něco jiného, co jsem napoprvé neviděla.
Neobyčejná biografie neobyčejného člověka. Neobyčejná jednak v provedení, kdy v duchu Bowieho osobnosti a jeho přístupu k životu nevíte, kde jde ta hranice mezi realitou a mystifikací (viz úvod), ale také neobyčejná v té své grafické podobě. Je to poprvé, co jsem narazila na biografii, která by byla zároveň pojata jako svým způsobem umělecké dílo, které má podtrhovat obsahovou stránku. Ale ono mi to tady k tomu Bowiemu prostě tak nějak patří. Ilustrace, které tuto knihu doplňují, možná nebudou sedět každému, ale mně se to líbilo velmi. Kniha je psaná v ich-formě, jako by to vyprávěl sám Bowie, byť on sám to nepsal (kniha poprvé vydána dva roky po jeho smrti a i z úvodu to vyplývá, že sám Bowie se na knize nepodílel). Nicméně si myslím, že kniha je to dobře uchopená, a jste-li fanoušky tohoto zpěváka a jeho tvorby, ale třeba toho o něm a jeho životě moc nevíte, tak tohle určitě je fajn volba, po čem sáhnout. A byť bych si uměla představit, že by tato kniha mohla jít ještě trochu víc do hloubky, tak i tak jsem nadšená. [A zároveň trochu smutná, protože mi to připomnělo mé přání, které se mi už nikdy nesplní, a to zažít na vlastní kůži Bowieho koncert. :-( ]
Tak jsem se dostala na konec toho, co zatím u nás v téhle sérii vyšlo, a moc doufám, že vyjdou brzo další díl. Konec tohoto svazku naznačuje, že minimálně autoři s pokračováním počítají. Tak snad se dočkáme i tady u nás.
Zvratů nespočet, akce mraky, spousta dějových linek se tady postupně začíná spojovat, závěr samotný napínavý a dechberoucí a přímo si říkající o to, aby se čtenář pustil hnedka do dalšího svazku. No vyrazilo mi to dech, skutečně, takže čekat na další díl bude dost o nervy. :-D
Tenhle svazek jsem si maximálně užila. Dynamické, napínavé, akční. Postavy jsem si dost oblíbila a těžko se mi je teď bude opouštět, když nemám další pokračování, které bych si mohla přečíst.
Pro mne je tahle série jedním z velkých komiksových objevů poslední doby.
Tahle série mne prostě neuvěřitelně baví a tenhle díl zas zazářil. Proto ten plný počet hvězd. Líbil se mi ten vývoj děje. Zápletka se rozvíjí úspěšně dál, a jelikož se hrdinové potýkají se svými problémy již drahně let, je logické, když tu čtenář najde i pochyby či skleslost na duchu. Aby se však mohlo zase brzy blýsknout zrnko naděje a motivovat postavy jít dál.
I když tu a tam vykoukne nová postava, tak ty hlavní hrdinové se nám tady pořádně ustálili a já je ráda poznávám vždy z nového úhlu. To tady autoři postupně nabízejí a je to skvělé, že postavy nestojí na jednom místě. Zase pěkné akce, nečekané zvraty. Zároveň mám dojem, že autoři v tomto díle dost výrazně osekali grafické sexuální scény (zvlášť patrné ve srovnání s prvními dvěma-třemi díly).
Z tohoto dílu jsem nadšená. :-)
Na téhle sérii mne baví, že pořád přichází s novými a novými zážitky v podobě nových postav a zvrat, které ten děj posouvají stále dál. A je to i případ tohoto dílu. Stále se tu udržuje příjemná míra napětí, akce, střetů mezi postavami... hrozně si tu cestu vesmírem se všemi eskapádami užívám. K postavám jsem si vytvořila úzký vztah. A vlastně mám čím dál větší potíž sledovat, kdo je vlastně ten záporák a kdo klaďas. Každý tu má své dobré stránky i své mouchy, nikdo není vysloveně jen černobílý. Asi v tom mne ty postavy baví nejvíc - že si tu každý vlastně může najít toho svého oblíbence. Na pokračování se moc těším, protože ten konec tady zase byl takový dost otevřený, že nutně potřebuju vědět, jak se to vyvine dál...
To bylo v této sérii poprvé, co jsem si nebyla jistá, jak přesně hodnotit. Nakonec jdu zlatou střední (a bohužel průměrnou) cestou. Po grafické stránce je to opět nádherně zpracované, má to švih, nahlídneme i do začátku, jak se naše známá a oblíbená parta kamarádek seznámila. Ale po dočtení mi nějak chyběl ten pocit toho, že to byla skvělá praštěná jízda, kterou bych si na 100 % užila. Něco mi tu prostě chybělo. Pořád se to čte dobře, člověka to hned vtáhne, ale nějak mne to tentokrát tolik nezasáhlo, jak jsem byla zvyklá u předchozích dílů. Každopádně i tak jsem ráda, že mám knihu ve sbírce, a pokud u nás vyjdou další díly, určitě se do nich s radostí pustím.
Tak tenhle díl jsem si dost užila. Někomu by možná mohly vadit poskoky v čase mezi jednotlivými díly (může působit uspěchaně?), ale já byla spokojená. Silné dějové linky, posunutí se vpřed, skvělý zvraty. Užila jsem si postavy i dialogy. Grafická stránka mne neustále fascinuje. Dost mne baví, že se v té sérii pořád něco děje, autoři zatím nevykrádají sami sebe a někam se to vyvíjí. Do dalšího dílu se pustím dost brzy, protože ten závěr tady? Tu závěrečnou informaci jsem odhadla, ale nečekala jsem, že bychom se ji mohli dozvědět už tak brzy. Takže wow. A těším se na pokračování.
Dlouho jsem váhala, jestli se v hodnocení přiklonit ke 3 nebo 4 hvězdám. Nakonec teda 4, ale takové slabé. Do děje se přimíchává strašně moc postav, což asi má být přínosným čerstvým větrem do celého příběhu - aby to nestálo na místě a netočilo se to pořád kolem těch stejných charakterů a aby se to dějově rozvinulo a posunulo dál.
Nemůžu si pomoci, ale já se v těch postavách v tomto díle občas pěkně ztrácela. Dějových linek, do kterých je příběh roztříštěn, tu je požehnaně a ono to jako dává dohromady smysl. A předpokládám, že se to pak všechno postupně pospojuje do sebe. Ale orientovat se v tom všem mi dalo pěkně zabrat. Autoři ve scénáři hodně kombinují, ale na můj vkus je to možná místy až moc spletité, že je to až chaotické. Ale možná je to jen můj dojem.
Každopádně oceňuji ty snahy, aby se příběh netočil v kruhu. Ilustrace skvělé, dějově je to vlastně pořád dost svižné. Stále jazykově vulgární, tentokrát se mi nicméně zdálo, že s menším počtem explicitně zobrazených sexuálních scén, které ustoupily akčnějším scénám. Zároveň mám radost, že postavy se posouvají osobnostně a názorově - jestli dobrým či špatným směrem, to ať si každý rozhodne sám.
Pro mne osobně asi zatím nejslabší díl, ale v sérii rozhodně pokračuju.
Konečně jsem se dostala k tomu, abych se posunula v této sérii. A byl to návrat fakt povedený, protože i tento čtvrtý díl v sérii jsem si užila. Vynikající ilustrace, akce, zvraty, napětí mezi postavami - to vše tu najdete. Stejně jako u předchozích dílů třeba podotknout, že tohle není asi úplně četba pro každého. Pokud vám z nějakého důvodu vadí vulgarismy či explicitní sexuální scény, tak tady asi nadšení nebudete. Ale pokud už tuto sérii máte rozečtenou a baví vás, tak pustit se do dalšího dílu je určitě na místě. Rozhodně nejsem zklamaná a jdu se vrhnout na pokračování. Protože tohle je tak návykové, že prostě potřebuji číst dál a vědět, jak to bude pokračovat.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou na Instagramu, a jelikož se tento titul obsahově týká tématu, které je mi blízké, rozhodla jsem se vyzkoušet.
Myšlenka téhle knihy je určitě zajímavá a tu chválím, líbí se mi. Sama jsem tu našla řadu textů, které mi některé aspekty života ukázaly trochu jinak, přiměly mne více přemýšlet o sobě samé, nebo mi pomohly si připomenout věci, které jsou třeba pro mne nějak důležité.
Ale faktem je, že ne všechny texty mi sedly. V některých radách a tipech jsem se jednoduše nenašla či jsem s nimi prostě nesouhlasím. To je ale zcela v pořádku, nikdo nejsme stejný jako druzí, takže to, co nesedlo mne, může určitě sednout jinému.
Pokud cítíte, že byste sami mohli být vysoce citlivým člověkem, za sebe mohu doporučit. Ale asi je potřeba ke knize přistupovat střízlivě a nečekat 100% zázraky a že tato kniha udělá vše za vás. Tato kniha má sloužit hlavně jako průvodce, který vám má jen pomoci pochopit některé věci o sobě samém. Chce-li člověk na sobě pracovat, v první řadě musí jít sám za sebou a nečekat, že to za něj udělá nějaká kniha či někdo jiný...
Modlitba za Černobyl je jedna z těch knih, co se mi dost silně zapsaly do hlavy i do srdce. Autorka záměrně nejde po vědeckých faktech a číselných údajích, ale zaměřuje se na příběhy, vzpomínky a pocity "obyčejných" lidí, jejichž životy Černobyl nesmazatelně poznamenal - ať už jde o obyvatele zasažené oblasti, hasiče, vojáky či likvidátory, kteří na místě pracovali, nebo manželky těchto mužů, kteří byli do oblasti povoláni.
Jednotlivá vyprávění jsou velmi silná a hodně emocionální. Autentičnost a sílu daných vyprávění podtrhuje i to, že se kniha nečte snadno nejen po obsahové stránce, ale i po té formální - autorka zachycuje vyprávění lidí v jejich syrové a jaksi neučesané podobě. Na řadě míst můžou jednotlivé vzpomínky působit jako nesourodý, volný proud myšlenek, kdy se řečník i odmlčí, nebo přeskakuje z jedné myšlenky na druhou... Čtenář se tak musí místy hodně soustředit, aby pochytil celé sdělení. Stylově to může působit neohrabaně, možná krkolomně, těžkopádně. Autorka sama do knihy takřka nevstupuje, nechává mluvit přímo ty lidi, s nimiž hovoří. Toto stylové pojetí je však zde zcela záměrně. Ale chápu, že ne každému to musí vyhovovat. Přiznám se, že i já občas bojovala.
Častými tématy, na něž čtenář v jednotlivých výpovědích naráží, jsou srovnání s válkou (co z toho bylo horší?), strach (z čeho přesně ho lidé měli, zda ho cítili hned nebo později), sepjetí s domovinou a ornou půdou (řada lidí odmítala ze zasažené oblasti odejít či se po vystěhování zase vracela zpět), hledání viníka či snaha celou situaci pochopit.
Pokud je Černobyl téma, které vás nějak blíže zajímá, a chcete se dozvědět i něco "navíc", než jen vědecká fakta o jaderné elektrárně a o výbuchu, tuto knihu určitě doporučuji...
Jak jsem zpočátku byla z knihy nadšená, tak ji bohužel opouštím trochu rozpačitá. Nerada bych, aby to vyznělo tak, že kniha je to špatná, protože určitě není, ale faktem je, že k ní mám pár výhrad.
Co se mi hodně líbí, je ta autorova práce s jazykem. Po jazykové stránce je to neuvěřitelně krásné čtení. Volba slov a jejich spojování do celků se mi zdály jako krásné pohlazení po duši. Autorovo psaní je poetické a květnaté. Přitom ale v určitých pasážích dokáže být dost naturalistický. Tenhle kontrast se mi hrozně líbí a ráda si to čtu. Zároveň umí Aciman vytvořit takovou hrozně pěknou melancholickou atmosféru, smutnou a lehce bolestínskou, s níž dokážu v nějaké míře splynout. A to si také hrozně moc užívám, což zní asi trochu divně, ale prostě je to tak.
Jenže nyní se dostáváme k tomu "ale", kvůli němuž mé hodnocení zůstalo jaksi uprostřed cesty. Hlavní hrdina se utápí ve svých problémech. Rochní se v nich, jako by snad ani nehledal žádné řešení, jak z toho ven - spíš se nimrá ve svých trápeních a lítostivosti. Trochu sám sebe lituje, ale jako by se v tom vyžíval. Do určitého bodu mi ho vlastně bylo líto, soucítila jsem s ním a to jeho naladění duše a mysli jsem dokázala nějak do sebe nasávat. Zároveň chápu, že pro některé čtenáře to nemusí být skousnutelné a podobný typ hrdiny by někdo nemusel snést.
V druhé polovině knihy pro ne ovšem nastává určitý bod zlomu. Hrdina se ve svém životě dost plácá a já z něj měla dojem, že vlastně ani neví, co pořádně chce. A jak jsem s ním v první polovině knihy soucítila a bylo mi ho líto, v druhé polovině knihy to začínalo být pro mne jako čtenáře dost ubíjející. Jako by to nikam nevedlo a hrdina stále stagnoval, nikam se neposouval. Působí jako zaseklá gramofonová deska, kde život ustrnul na jednom místě a hrdina je ve svých představách zaseklý na jedné myšlence, že sám se sebou nijak nemůže pohnout.
Nevím, možná je chyba někde u mne, možná jsem jen něco nepochopila, něco mi uniklo. Každopádně - samotný autorův styl psaní překrásný, myšlenka různých podob lásky v životě jednoho člověka taky skvělá, ale dějově pro mne s blížícím se koncem trochu stagnující.
Biografické knihy je pro mne vždycky těžké hodnotit a zvláště chci-li je třeba hodnotit hvězdami. Říkala jsem to již dříve a říkám to znovu - je to jako hodnotit něčí život - hodně hvězd je dobrý život a málo hvězd je špatný život? To teda asi dost těžko, že jo...
Mé hodnocení je tak hlavně odrazem toho, co mi kniha předala. A zrovna tato kniha mi toho předala dost. Nejen informace, které jsem třeba nevěděla, a ucelený obraz o jednom konkrétním člověku, ale hlavně mi byla vzpomínkou na mého oblíbeného zpěváka, jehož hudbu jsem poslouchala už v dětství a kterou (byť třeba s přestávkami) poslouchám dodnes.
Kniha je strukturovaná do několika části a zobrazuje Petra Muka z různých úhlů pohledu - od dětství a vzdělání, přes jeho hudební a osobní život až po města, nahrávací studia či lidi, kteří pro tohoto zpěváka byli nějak důležití. Tato biografie je pro mne cenná v tom, že autorem je člověk, který byl Petru Mukovi nejen blízkým spolupracovníkem, ale i blízkým přítelem - už jen to je silným předpokladem proto, aby informace byly v knize nejen pravdivé a nezkreslené, ale hlavně aby byly pojaté do hloubky a do souvislostí - aby Petra Muka ukázaly jako celistvou osobnost. A to se podle mne podařilo. Oceňuji tak tímto způsob, jakým Karel Deniš tuto knihu uchopil - nechce Muka záměrně pouze glorifikovat a psát jen o tom pozitivním. Představuje nám Petra Muka ze všech stran, se vším všudy, ale přitom lidsky a citlivě (a rozhodně to nedělá stylem bulvárního plátku, za což jsem obzvlášť ráda).
Kniha je zároveň obohacena o obrazové a další doprovodné materiály (barevné a černobílé fotky, texty písní, dopisy, plakáty, atd.), které celý text skvěle doplňují.
Jste-li fanoušky Petra Muka, tak tuto knihu určitě za sebe moc doporučuji.
Tahle kniha se mi do rukou dostala jen náhodou, neměla jsem původně v plánu ji číst, ale tak stalo se...
Z knihy Jeden s nás se pro mne vyklubal vcelku průměrný příběh, který (uznávám) se čte skutečně dobře, rychle to odsýpá, nezadrhává se - tak, jak by to člověk od thrillerů či detektivek očekával. To autorka umí a já jí za to určitě dávám palec nahoru. Její styl psaní je skutečně svižný, nekomplikovaný a člověk knihou doslova proletí.
Kniha je označovaná jako thriller, někdo by označil možná za detektivku. Zápletkou asi ano, ale já se nemohu ubránit pocitu, že kniha v některý pasážích působí spíše jako společenské drama s detektivní zápletkou. Nicméně se tu vyskytuje určitá míra napětí a hlavně to ve mně umělo vyvolat jistou zvědavost, která z toho množství postav je teda pachatelem.
Postav tu je jak na orloji, takže teorií si čtenář může vymyslet kolik chce, aby se nakonec nechal překvapit, zda pachatele odhadl správně či nikoliv. Již obálka knihy slibuje, že v knize "každý něco tají", což je jistě pravda. Těch tajemství jsou v knize mraky, že jsem si občas nezvládala pamatovat, co kdo skrývá... V tomto ohledu je kniha dost propletená, na někoho by mohlo působit zmatečně.
Zároveň ve mně kniha vyvolávala dojem jakési mezisousedské drbárny, kdy každý na každého něco ví, každý chrání sebe sama, a i když občas postavy chrání i své blízké, nakonec každý kápne božskou a někoho napráská, jen aby si u policie udělal oko.
Nakonec hodnotím průměrně. Už mám z tohoto žánru něco načteno a prostě jsem četla lepší tituly, takže mne toto dílo nepohltilo tolik jako jiné čtenáře. Nicméně u této knihy musím autorce přiznat k dobru, že mne překvapivě nenaštval konec (jak jsem to měla u autorky s jinými jejími knihami). Nenadchne, neurazí.
Obsahově docela děsivý příběh o klucích, kteří až moc chtějí proniknout do světa mafie, získat si respekt a moc. Kluci jsou to však zatím dost nezralí a v některých věcech působí poněkud naivně a snad i trochu hloupě, že je to možná svým způsobem trochu úsměvné. Ale ta jejich dravost a lačnost, s níž se do světa mafie snaží urputně vplout, je dost drsná a poněkud svíravá. Jako by život mafiána byl pro kluky jediným možným způsobem života - jako by nic jiného nepřicházelo v úvahu. Tento způsob myšlení a životní styl není to, s čím bych se osobně uměla ztotožnit, nicméně způsob, jakým to autor dokázal v knize ztělesnit, byl hodně přesvědčivý a silný.
Drsný a syrový je vlastně celý tento příběh. To prostředí, atmosféra - a vlastně svým způsobem i způsob, jakým je tato kniha napsaná. A právě ten styl psaní, byť se k obsahu knihy hodil a vlastně podtrhoval jeho syrovost a drsnost, byl pro mne osobně nakonec trochu překážkou. Kniha se mi nečetla snadno, zadrhávala jsem se, klopýtala, těžko se mi do příběhu ponořovalo. Hodně mi v tom nicméně pomohlo to, že jsem ke čtení měla zároveň puštěnou audioknihu namluvenou Václavem Neužilem, díky čemuž jsem se dostala až na samý závěr knihy - přiznám se, že bez toho bych asi knihu nakonec nedočetla, byť jsem z počátku vlastně byla docela nadšená... Každopádně musím říct, že ten závěr mi to opět dost vynahradil, dost mne zasáhl.
Nakonec hodnotím slabšími 4 hvězdami. Objektivně řečeno kniha svým obsahem dost přesvědčivě vykresluje problematiku dětských mafiánů a autor tu dost dobře zobrazuje prostředí a atmosféru Neapole, v němž se kniha odehrává. Ale subjektivně musím přiznat, že mi styl psaní dělal místy poněkud problémy. Nebýt toho závěru, asi bych šla do trochu nižšího hodnocení.
Vánoční intriky lady Osbaldestoneové jsou další příjemnou oddechovkou z této série. Opět se ocitáme na anglickém venkově počátku 19. století v době předvánoční, setkáváme se starými známými tvářemi, potkáváme postavy nové a znovu s postavami prožíváme vrcholné body (před)vánočních oslav, které jsou ve vesničce Little Mosley již tradicí.
Autorka nám znovu připravila příjemně odsýpající příběh, v němž se naše postavy vydávají za určitým dobrodružstvím. Tentokrát se jedná však o dobrodružství vážnějšího a trochu nebezpečnějšího charakteru, než jsme v této sérii mohli být dosud zvyklí. Myslím si však, že tou lehkou změnou v pojetí autorka do této série přinesla určitou svěžest, aby se neopakovala úplně ve všem.
Líbilo se mi, že Laurensová v této knize poprvé trochu více reflektuje historické události dané doby, v níž se kniha odehrává. Zakomponovala to do příběhu s lehkostí a srozumitelně a přitom čtenáře nezahlcuje zbytečnými, resp. nadbytečnými detaily, které by děj zdržovaly či zahlcovaly. Byť jsou ty historické události důležité pro rozprostření zápletky, nestrhávají na sebe zbytečnou pozornost a tvoří spíše kulisu, což bylo na čtení příjemné.
Kniha je opět psaná s lehkostí, je dosti přímočará. Pro někoho by mohl děj příliš klouzat po povrchu, ale kniha si neklade za cíl být spletitým románem. Jedná se hlavně o oddechovou záležitost s předvánoční atmosférou a trochou napětí a lehkým náznakem romance. Na nic víc si kniha nehraje.
Pro mne průměrné hodnocení. Příjemná jednohubka před Vánoci, nikterak složitá (což jsem čekala) a před svátky vlastně fajn.
Autorka v této své vánoční sérii jede již podle zavedené šablony. Byť by se to možná někomu mohlo zdát na jedno brdo (jako že to asi je na jedno brdo), tak mne tahle série prostě baví a před Vánoci si ráda přečtu nové pokračování.
Opět se tu setkáváme se starými známými postavami, které jsme poznali již v předchozích knihách. Je to jako vracet se mezi staré přátele a opět se dostavit do míst, kde je člověku příjemně. Poznáváme tu ale osoby nové, což přináší příjemné osvěžení do zavedeného řádu. Příběh navíc znovu nabízí určité dobrodružství a záhadu, kterou je třeba rozlousknout, což jsem si opět užila.
Zároveň tu lady Osbaldestoneová, podle níž se série jmenuje, opět pletichaří a staví se do role laskavé dohazovačky a urovnávačky mezilidských sporů a nedorozumění. Ale dělá to z dobroty srdce, někdy nenápadně, někdy naopak záměně okatě, ale vždy s dobrým úmyslem, bez vidiny osobního prospěchu - a takovým způsobem, že jí to člověk rád odpustí.
Kniha je psaná jednoduchým, přímočarým stylem, který románu sice nedodává nějakou větší hloubku a ani nenabízí nic navíc mezi řádky, ale v tom mne kniha (potažmo celá série) prostě baví - na nic si nehraje a nesnaží se na sílu nabízet to, co nabídnout neumí a ani nechce. Jedná se o milou, odpočinkovou oddechovku s (před)vánoční tématikou s trochou dobrodružství a lehkou romantikou (čisté, trochu naivní, ale příjemné pohlazení po duši).
Za mne fajn čtení takhle uprostřed adventu, které mi na pár hodit umožní vypnout. 3 hvězdy z 5 jsou dle mého adekvátní.
Pokud máte rádi vánoční příběhy romantického ražení a ještě zasazené do prostředí Londýna, tak tady si asi přijdete na své. Vánoční polibek v Notting Hillu je příjemnou oddechovkou na prosincové dny, když si člověk chce trochu oddechnout od předvánočního shonu. Samozřejmě nelze očekávat nic převratného či hlubokomyslného, co by vám mělo změnit život. Kniha vám to dozajista nedá a vlastně to ani není jejím cílem.
Styl psaní je vcelku jednoduchý a přímočarý ; postavy většinou docela příjemné, byť možná trochu plošší - a přiznám, že mne osobně tentokrát víc bavily vedlejší postavy než ty hlavní. Dějově je to, pravda, dost předvídatelné, ale to asi člověk u tohoto druhu příběhů očekává a snad to dokáže i tak trochu prominout, když cílem knihy má být hlavně fajn oddech a ne nějaká akční nálož plná nepředvídatelných zvratů a zápletek. Tohle je skutečně spíš taková milá a dost nenáročná odpočinková záležitost, u které člověk může vypnout.
Pokud se považujete za cílovou skupinu romanťáren, asi budete hodnotit trochu výš než já. Nejsem typická čtenářka romantických příběhů, vyhledávám je hlavně před Vánoci (přes rok jinak takřka vůbec). Od autorky jsem četla navíc již jiné knihy, které mne zaujaly trochu více (Vánoce v Paříži a Vánoce v New Yorku), takže za mne tentokrát spíše jen průměrné hodnocení.
Jo, tak s touto knihou jsme si moc nesedly. Rovnou ale u "S láskou tvůj Santa" přiznávám, že chyba byla u mne - prostě jsem se přehmátla při výběru knihy, ale za to si mohu sama.
I když romantiku normálně nevyhledávám, tak v předvánoční době si ji občas ráda dopřeju na odpočinek. A ta vánoční atmosféra tady určitě je a je vlastně docela fajn. To se mi vlastně líbilo - i ten koncept "adventního kalendáře" byl docela pěkný, byť ne třeba tolik originální.
Ale faktem je, že na tuhle knihu jsem asi dost stará a přeci jen od příběhů očekávám trochu víc než jen naivní první lásky mezi puberťáky. Mně osobně tohle už nic nepřináší. Na mne to prostě bylo až moc jednoduché a až moc ploché, předvídatelné, s řadou klišé. Jazykově také dost jednoduché, trochu až moc nasládle hloupoučké a naivní (navíc opakované označení "maminka/tatínek" v kontextu vnímání vlastní rodiny u 17-18leté slečny nějak neumím překousnout).
Pokud jste ale cílová skupina (tak 10-15 let) a od příběhů nehledáte nic víc než odpočinek a nepotřebujete nic komplikovaného či trochu víc propracovanějšího, tak tohle vám asi sedne. Být v tom věku začínající puberty, asi budu nadšenější a bude mi to více vyhovovat.
Nicméně vím, že tady je chyba u mne - ve špatném odhadu, co by mne mohlo v této vánoční době pohladit na duši. Tahle kniha to prostě není, no. Nicméně pokud sami sebe považujete za cílovku, berte můj komentář určitě s rezervou.