sgjoli komentáře u knih

Skandál v Belgravii patří mezi moje nejoblíbenější epizody seriálu a ani tahle manga nezklamala. Svižná, zábavná - jsem ráda, že ten humor se z toho komiksového zpracování nevytrácí. Rozhodně se těším na pokračování. [Narazila jsem na informaci, že letos by v originále měla vyjít 2. část Skandálu, takže snad brzo potom i v češtině?? *zbožné přání*]

"Here to see the Queen?" - "Oh, apparently yes!"

Trvalo mi to, než jsem se do těchto mang pustila, ale nelituju, protože to byla fakt jízda a příjemný zážitek.

74 09.10.2021

Série pokračuje v nastaveném režimu prakticky totožného obsahu se seriálem, takže ani tady z této mangy nevymáčknete nic navíc, než jste viděli v seriálu. Zase jsem si užívala jak dramatickou polohu příběhu, tak humorný podtón některých hlášek a špičkování mezi postavami. Konečně se nám tu také poprvé napřímo objevuje Jim Moriarty, který tomu všemu dodává šmrnc.
Opět za mne skvělý počin, který jsem si užila, je to prostě srdeční záležitost, na kterou nedám dopustit.

71 09.10.2021

Ani druhý díl této manga série vám nepřinese nic moc nového, pokud jste již viděli seriál. Ale jelikož je Sherlock pro mne srdcovka, hodnotím naplno, protože jsem si to prostě užila. Ani seriálová epizoda, ani manga zpracování tentokrát neoplývají tolika humornými hláškami, o to je to ale dramatičtější, napínavější a svižnější. Kresba opět skvělá a já si knihu dost užila. Za mne stále nadšení.

63 09.10.2021

Tahle manga je víceméně přepisem první epizody seriálu. Nic víc, nic míň. Takže pokud máte seriál od BBC nakoukaný, nového vám to nepřinese nic. Ale to neznamená, že jsem si to neužila. Protože jsem si to užila, a to dost. Bavila mne kresba, příběh jako takový skvělý (spád, švih, dobrá zápletka), a ty humorné hlášky včetně sarkastického/ironického/cynického podtónu tu byly zachovány. Sherlock (jak seriál BBC, tak i tahle manga) obsahuje přesně ten druh humoru, co mne prostě baví a co je mi blízký. Takže i když hlavní dějová zápletka je dramatická (hledáme zde sériového vraha), tak i přesto se nerozpakuju označit Studii v růžové za svým způsobem zábavné dílo. A já si tuhle mangu prostě fakt užila.
Chápu, že někdo by mohl chtít od příběhu víc, než jen pouhý přepis scénáře převedený do komiksu, takže ho tohle dílko asi moc neuspokojí, ale mně tu nic nechybělo. Prostě Sherlock tak, jak ho mám ráda.

66 09.10.2021

Kniha Očista si mne získala hned od prvních stránek a doznívat ve mně bude ještě hodně dlouho. Každopádně už teď mohu říct, že číst tuto knihu byl velmi silný zážitek.
Autorka si mne získala z řady důvodů. Jednak mne zaujala svým vytříbeným stylem psaní. Sofi Oksanen je výborná vypravěčka. Očista je precizně propracovaný text, hluboký a hutný svým obsahem a krásný svým jazykem i literárními prostředky. Autorka umí být na jedné straně hodně syrová a naturalistická, zároveň ale také poetická, tím jak krásně a neotřele umí skládat slova k sobě, aby z toho vznikl skvostný příběh. A přitom obsahově ta kniha krásná není, což není ale myšleno jako negativum, ale jako konstatování toho, o čem kniha pojednává.
Obsahem kniha nabízí nelehké osudy hlavních hrdinek, které si na bedrech nesou nejedno břemeno. Hloubka těchto postav je neuvěřitelná, autorka své hrdinky zobrazila až na dřeň. Vlivem okolností (ať už jde o historické události či vlastní touhy a sny v životě) dělají určitá rozhodnutí - tu dobrá, tu špatná - taková, která ale ne vždy jde napravit, když pak jde do tuhého. Přitom autorka své postavy nesoudí. Zda jsou hrdinky dobrými, či špatnými lidmi, to ať si každý posoudí sám. Faktem nicméně je, že vyobrazení postav je autorčinou silnou stránkou.
Kniha pro mne byla lákavá i tím, že se zaměřuje na oblast Pobaltí (Estonsko), což je pro mne v literatuře neprobádaná oblast. A vlastně i mimo literaturu. Takže i v tom byla kniha pro mne obohacující.
Očista nebude asi čtením pro každého. Jednak pro tu svoji syrovost a naturalistické pojetí některých pasáží to nemusí sednout každému. A také by to nemuselo vyhovovat těm, co hledají akční děj plný zvratů. Tato kniha je spíše niternou zpovědí dvou žen, které toho dost prožily. Je to hodně hutné, bolavé, neveselé, tíživé, ale přitom svým způsobem dost uhrančivé.
Já jsem z knihy nadšená a určitě to nebude poslední titul, co jsem od Sofi Oksanen četla. Téhle knize nemám, co bych vytkla, plný počet hvězd je zasloužený.

79 08.10.2021

Tak na "Rodinu především" jsem se dost těšila, protože autorčinu knihu "Jeden z nás lže" pořád považuju za jednu z nej knih v žánru young adult thrillerů, co jsem četla. Bohužel, v případě této knihy moje očekávání byla fakt vysoko, ale autorka to pro mne osobně nedokázala naplnit. Mám dojem, že knihou "Jeden z nás lže" si autorka nastavila totiž tu laťku fakt vysoko a není snadné pro autorku se přes ni přenést.
Ale teď blíže k nové knize "Rodina především". Tento příběh nabízí velmi zajímavou zápletku, která čtenáře láká na nějaké temné rodinné tajemství, které vám nedá spát. A ano, i já se nechala nalákat. Musím říct, že mne dost bavilo odhalovat, co se vlastně stalo, že se rodina Storyových chová tak moc divně a dost dysfunkčně. Tahle dějová linie mne bavila na knize asi nejvíc.
Kniha sama o sobě se čte vlastně dobře, má to spád, celkem solidně to odsýpá. To je pro všechny autorčiny knihy stejné.
Faktem ale je, že mi postavy této knihy připadaly jaksi ploché a trochu nudné, neuměla jsem se s nimi jak ztotožnit. Zároveň mne moc nebavily vedlejší dějové linky, byť nebyly zas tak výrazné. A i když jsem tu hlavní pointu knihy neodhadla, v některých ohledech mi kniha přišla trochu předvídatelná. A byť to jsou jen drobnosti, i tak jsem kvůli nim ke konci začala ztrácet zájem o to knihu naplno prožívat. Spíš jsem dočítala z určité setrvačnosti, abych odhalila celkové rozuzlení.
Také mne dost zarazilo, když jeden z komentářů uvedených na zadní straně obálky označuje tento příběh za detektivku. Jako pardon, ale toto nebyla detektivka ani omylem. Za mne spíše rodinné drama s lehkým thrillerovým nádechem.
Celkově tak za mne lehký nadprůměr - 3,5 hvězdy z 5. Nebylo to úplně špatné, ale už jsem od autorky prostě četla lepší, no...

69 30.09.2021

Mé druhé setkání s paní autorkou. Ač mi to trvalo tentokrát trochu déle, než jsem se prokousala na konec, i tentokrát hodnotím 4 hvězdami, byť jsou to tedy trochu slabší 4 hvězdy - přišlo mi to o chloupek slabší než první díl, ale pořád stále hodně dobré.
Jelikož se jedná o detektivní sérii, je děj i zde velmi silně zaměřen na pátrání a vyšetřování daného zločinu. Přijde mi fajn, že autorka nedělá z detektivů superhrdiny, co na všechno přijdou na první dobrou a vše přímočaře vyřeší hned. Nechává je tápat, narážet na překážky, zacházet do slepých uliček, než pak konečně dojdou k nějakému výsledku. Zároveň se tu ukazuje, že i dobrý vyšetřovatel může někdy "padnout na ústa" (slušně řečeno), a pak si musí za svá pochybení nést následky.
Větší prostor (oproti předchozí knize) tu dostává osobní a rodinné zázemí hlavního vyšetřovatele Fawleyho, takže ho díky tomu více poznáte. Pořád nevím, jak se stavět ke konceptu "hlavního vyšetřovatele, který je buď alkoholik a/nebo má za sebou nějaké trauma", což se bohužel jako v řadě jiných detektivek/thrillerů vyskytuje i tady, ale to je asi můj problém.
Některé věci mi tady v té knize nepřišly úplně na 100 % dotažené, chtěla bych znát detailnější odpovědi (nemohu říct, oč přesně jde, neb bych tu spoilerovala). To hlavní se vlastně dozvíme, za což jsem ráda, ale pár věcí bych se přeci jen chtěla dovědět obšírněji. Ale bohužel, no.
Autorka i zde přišla s twistem na konci, který má čtenáře šokovat, přinést další otázky, vyvést z míry. Nejsem si na 100 % jistá, jak moc se mi ten závěrečný zvrat na konci líbil (nebo spíš nelíbil), asi i proto vnímám tuto knihu na slabší 4 hvězdy. Ale jinak je to moc fajn čtení, pokud hledáte nějakou dobrou detektivku, která je svižně napsaná, má solidně propracovanou zápletku a autorka si v rukávu vždy schovává řadu zvratů, kterými se vás v průběhu knihy snaží oblbnout tak, abyste hlavní pointu neodhalili příliš brzo.

86 25.09.2021

Od autora jsem již četla Vězněnou, která se mi strašně moc líbila, a tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu, tak jsem sáhla po Klubu vrahů. A byť nehodnotím naplno, i tady vlastně nakonec odcházím vcelku spokojená.
Zpočátku mi kniha připadala trochu pomalejší, trochu hůř se mi četlo - netušila jsem, co od knihy mohu očekávat a kam to bude směřovat, neuměla jsem se do knihy ponořit. Přiznám se, že už jsem se i začínala bát, jestli knihu vůbec dočtu. Ale naštěstí jsem vytrvala! Cca ve třetině mne kniha konečně chytla a připoutala si mne. Tímto se autorovi omlouvám, že jsem o něm pochybovala, protože si mne dokázal nakonec získat i u této knihy, jen to bohužel trvalo trochu delší dobu, než jsem čekala.
Jakmile kniha nabrala směr a hlavně spád a já jsem konečně začala chápat, o co v knize jde, musela jsem knihu nutně číst, nebo na ni aspoň myslet a přemýšlet, co bude dál, a na čtení jsem se prostě těšila. Zatímco první třetina se mi na můj vkus zdála trochu neobratná a lehce těžkopádná, později nastává obrat - nejen v ději, ale i v atmosféře, která pak začne dost houstnout. Autor přichází s příjemným napětím a temným, thrillerovým - až hororovým - námětem.
Co se mi líbilo, byl fakt, že se autor v knize odkazuje na řadu literárních děl a na řadu autorů, což pro mne jako knihomila bylo velmi příjemným bonusem a v některých momentech jsem se hlavním hrdinou ztotožňovala. Především tedy v té jeho zálibě nejen hojně číst a ztrácet se v příbězích, ale i v nutkání knihy kolem sebe hojně syslit.
Nutno podotknout, že kniha pak postupně směřuje ke skvěle vygradovanému a pro mne nečekanému závěru, kde si autor připravil pro mne překvapivý zvrat. Někdo by to možná uměl odhadnout dopředu, já to tedy neodhadla a autorovi za ten zvrat a nečekanou pointu děkuji.
Nakonec 4 hvězdy z 5 a doporučuji.

86 18.09.2021

Po dlouhé době jsem dočetla básnickou sbírku, a to básně Václava Hraběte. A byla to dobrá volba, protože dojem z této knihy mám vcelku pozitivní. Jasně, nesedly mi úplně všechny básně, to bych si vymýšlela, ale celkově jich bylo dost, které mne bavily a něco mi předaly.
Hrabě se ve svých básních věnuje řadě témat. Hlavně se zde projevuje autorova láska k jazzu - jednak obsahově se tu autor jazzu věnuje dost vydatně a zmiňuje řadu odkazů k tomuto hudebnímu žánru, ale i forma básní je taková dost rytmická a hravá.
Dalšími tématy v básních jsou láska a vztahy, válka, smrt, město nebo déšť - a to je jen zlomek. Věřím tomu, že spousta lidí si tu najde to své. A to právě jak tím tématem, ale i formou. Některé básně se drží určité striktní formy, jsou veršované - jiné zase psané formou dost volnou a spíše připomínají volný proud vědomí.
Básně Václava Hraběte jsou dost atmosférické, nedají se číst všechny najednou na jeden zátah a určitě ne rychle. Kniha si vyžaduje, aby čtenář četl pomalu, pozorně a aby klidně i jednotlivé básně četl opakovaně - aby člověk vše prožil, procítil a nechal na sebe jednotlivá slova a emoce působit.
Hrabě si krásně hraje se slovy a spojuje je často do neotřelých obratů, u kterých jsem měla nutkání si je pořád opakovat dokola, jak svěže a čerstvě to na mne působilo - z toho jsem byla dost nadšená. Autorova fantazie a tvorba obrazů pomocí slov mne dost bavily.
Celkově tak hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě doporučuji. 1 hvězdu mi přijde fér odebrat, neboť jak jsem zmínila, některé básně se mi do vkusu či nálady úplně netrefily. Každopádně se jedná o sbírku, ke které se chci určitě ještě časem vrátit.

91 18.09.2021

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá a těšila jsem se, ale nakonec z ní nejsem tolik nadšená, jak jsem doufala. Nevím, jestli dokážu přesně odhalit, čím to je.
Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což samo o sobě není vůbec špatný námět, a myslím, že dětskému publiku, kterému je kniha určená především, to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese.
Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Tady však přichází ten problém, že nedokážu posoudit, zda je to moje chyba, že tam tu hloubku nevidím, protože jsem na tuto knihu už prostě stará, zatímco dítě to tam najde, a nebo jestli tam ta hloubka fakt není. Nevím, to si bude muset každý čtenář posoudit sám. Za mne však kniha bohužel příliš klouže po povrchu.
Ale abych uvedla ještě nějaké pozitivum, moc se mi líbil autorčin styl psaní, který mi přišel příjemně přímočarý, svižný, hodně čtivý. Zároveň grafická podoba knihy je také velmi příjemná a hezky se k příběhu hodí.
Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše průměr.

75 14.09.2021

V. E. Schwab mám jako autorku ráda, a cokoliv jsem od ní dosud četla, tak se mi zatím vždy líbilo. A platí to i pro Město duchů. Kniha, potažmo série, je sice určená primárně pro mládež, ale to vůbec nevadí, i tak jsem si to užila.
Jedná se o příjemný duchařský příběh s fajn hlavní hrdinkou. Děj příjemně plyne, je napínavý, místy temnější a strašidelnější, pochmurný. Samozřejmě, tyto vlastnosti jsou uzpůsobeny mladému publiku, takže to není zas tolik temné a tolik strašidelné, jak by být mohlo. Ale v rámci žánru mi to přišlo fakt povedené a ta dávka napětí, tajemna a strašidelnosti dobře odměřená.
Zápletka je možná trochu jednodušší, ale taky v tom nevidím velkou překážku. Vynahradil mi to totiž fakt, že kniha je napsaná hodně svižně, napínavě, čtivě a pro mne to celé rozuzlení dopadlo uspokojivě. Má to hlavu a patu.
Jedná se o první díl série, takže člověk se tu možná nedozví úplně na 100 % vše, jak ty nadpřirozené věci fungují, ale nevadí mi to - osobně v tuto chvíli doufám, že řadu doplňujících informací se dozvím v díle dalším.
Celkově tak hodnotím 4 hvězdami z 5. Příjemné odpočinkové čtení, u kterého se člověk hezky zabaví. Za sebe určitě mohu doporučit.

81 12.09.2021

Ačkoliv jsem se na román Nikam dost těšila a měla jsem celkem očekávání, knihu jsem bohužel nakonec nedočetla a je mi to fakt líto, protože jsem doufala v mnohé. A tento příběh mi to bohužel nedokázal dát - kromě řady problémů, kvůli nimž jsem knihu odložila.
Jednak mi neseděly neuvěřitelně dlouhé kapitoly, v nichž se střídaly po odsazených částech pohledy X různých postav. Kniha pro mne byla v tomto ohledu dost těžko čitelná a délka kapitol a pro mne nedostačují odlišení toho, kterou postavu zrovna sledujeme, mi nepomáhalo se v příběhu lépe orientovat.
Dalším problémem pro mne bylo na můj vkus příliš velké množství postav, které mi jednoduše splývaly dohromady - jejich jména mi nepomáhala, protože povahově mi přišly všechny postavy děsně ploché, ne moc propracované a prostě nezapamatovatelné. Někdo by to mohl interpretovat jako autorův záměr, kdy se autor snažil naznačit, že osudy postav se mohou při apokalypse stát komukoliv z nás bez ohledu na jméno, pohlaví či povolání. Ale při čtení tohoto románu to byla pro mne dost velká překážka. Navíc se tu dost přeskakuje z jedné postavy na druhou a není to v textu nějak více a lépe odděleno, což jen přispělo ke splývání.
Bohužel mi nesedl ani styl psaní, který na mne byl místy dost strohý, trochu strojový a dost odosobněný. Apokalypsa tak může sice působit a třeba by to tak ve skutečnosti bylo, že by vztahy mezi přeživšími byly odosobněné atd., ale opět - bohužel mi to při čtení této knihy nesedělo a nečetlo se mi to dobře.
Poslední, co bych tu zmínila, je jakási časová neukotvenost. Čtenář sice z příběhu tak nějak tuší, že se to asi odehrává v naší současnosti, ale těžko se mi odhadovalo, jak ten čas v té knize plyne... Dostala jsem se do druhé kapitoly (někam za stranu 130) a mezi první a druhou kapitolou jako by byl nějaký podivný časový skok, který jsem dokázala pobrat... To bezčasí mi tady prostě nevyhovovalo.
Pro přesnost uvádím, že tohle jsou jen moje subjektivní postřehy a moje osobní problémy s knihou, ale jiným čtenářům to třeba vadit nemusí, to záleží na každém, co komu v knihách vyhovuje. Já bohužel knihu nedočetla a po nějakých cca 135-140 odkládám. A je mi to líto...

Autorce se rozhodně nedají upřít zásluhy za zprostředkování informací (i osobních zážitků a postřehů) z tak izolované země, jakou KLDR dozajista je. A také zasluhuje obdiv, že se do této země, kam by se mnoho lidí ani nepomyslelo vydat, vydala hned dvakrát, aby aspoň trochu poodkryla pravdu o skutečném životě v KLDR a rozšířila povědomí o propagandistických metodách ovlivňujících život celé této země.
Má-li čtenář dosud jen kusé poznatky o Severní Koreji, autorka určitě dává v této knize určitý základní pohled na danou problematiku, od níž se člověk může do nějaké míry dál odpíchnout, pokud ho dění v KLDR zajímá blíže. Z knihy jsem se dozvěděla skutečně mnoho věcí, za což autorce děkuji. Kniha mi v tomto ohledu hodně rozšířila obzory.
Přesto mám bohužel dvě drobná "ale", která mi nedovolují hodnotit knihu naplno. Jednak mi úplně nesedělo to, že se v knize přeskakuje od tématu k tématu. Na čtenáře se valí ze všech stran různé informace, které když slyšíte prvně, jen těžko je pochytíte všechny na první dobrou. Aspoň mně to tak připadalo. Autorka třebas začne vyprávět o kolejním/univerzitním životě studentů, ale než se dostane na konec povídání, dozvíte se ještě kvanta dalších informací na jiná, byť příbuzná témata. Faktem tak je, že jsem občas měla problém číst dál - musela jsem se občas vracet, abych se zvládla aspoň trochu zorientovat. Místy mi to trochu připadalo chaotické.
Druhým problémem pak pro mne byl fakt, že v druhé polovině mi kniha začala připadat o trochu sušší - v tom smyslu, že jakoby autorka zdánlivě ubrala osobních zkušeností, ale zaměřovala se spíše na popisy a výčty toho, jak se v Severní Koreji - jako z nějaké učebnice dějepisu. Nevím, možná jsem nebyla při čtení jen správně naladěná a leckomu se i druhá polovina knihy bude číst lépe, ale já měla trochu problém. Nějak to pro mne začalo ztrácet "šťávu", byť bych nerada, aby to vyznělo nějak neuctivě.
Celkově tak za mne slabší čtyři hvězdy, ale kniha si pozornost rozhodně zaslouží. Vyjmenované "mínusy" jsou spíše na mé straně v mém subjektivním vnímání, než že by kniha sama o sobě byla špatná. Knihu určitě doporučuji.

93 06.09.2021

Jestli na tuhle knihu platí nějaký popis, tak to, že jde rozhodně o kombinaci filmu Black Swan a seriálu Pretty Little Liars. Protože tohle bylo docela slušné psycho a skutečně se tu snoubily prvky obou dvou zmíněných pořadů! Dramata, tajemství, pomluvy, manipulace, naschvály, boj o prvenství, paranoia, kudly v zádech, psychické problémy, dřina, pot a krev v kontrastu s křehkou krásou baletek... to všechno tady je.
Kniha je dost čtivá, hodně temná, samotné postavy tu ve většině nejsou žádní svatoušci - jak zmiňují některé texty o této knize, baletní škola ve studentech a studentkách vyvolává tu nejhorší možnou stránku sebe sama - a je to pravda. Jak daleko je schopen člověk zajít, aby dosáhl svého a uspokojil nejen svoje tužby, ale ustál i tlak a očekávání ostatních? Tím se kniha dost vážně a detailně zabývá. A není to teda příliš veselé čtení.
Kniha značně rozpitvává psychickou stránku postav (konkrétně tří studentek baletní školy), jejich mentální (ale částečně i fyzický ) stav, duševní problémy, sledujeme jejich myšlenkové pochody. Skrze jejich vyprávění ale nahlížíme i na řadu postav vedlejších a i o nich se dozvídáme spoustu věcí, jejich strach, myšlenky, touhy, činy. Postavy často nedělají dobrá rozhodnutí (častokrát naopak), některé postavy i cíleně škodí a ubližují - kolikrát si navzájem dělají s prominutím hnusárny, které nejsou omluvitelné, ale jak vidíte těmto postavám do hlavy, je vám jich místy zároveň tak trochu líto, vzhledem k okolnostem. Ale to nic nemění na to, že řadu věcí to fakt neomlouvá.
Tuhle knihu si budu muset ještě nechat trochu projít hlavou, víc si to nechat rozležet. Ale takhle čerstvě po dočtení musím říct, že mne kniha dost bavila a v rámci žánru to pro mne bylo nadprůměrné čtení. Mohu doporučit a k dalšímu dílu se dostanu snad někdy brzy...

87 05.09.2021

S autorem jsem měla již tu čest díky jeho dalším dvěma knihám, které se mi moc líbily, a tak mne zajímal i tento román. Ale bohužel mi vůbec nesedl - odkládám ho cca po 110-115 stranách jako nedočtený. Nedokázala jsem se vůbec začíst - přišlo mi to děsně kostrbaté. Hlavní hrdinka jako by furt stála na místě a dějově se to posouvalo kupředu jen pomalu. Aspoň takový jsem z toho měla dojem.
V myšlenkách se hlavní hrdinka motá furt dokolečka, povahou byla dost plochá - stejně tak ostatní hrdinové. Ploší a chovající se dost křečovitě a nepřirozeně. Kostrbaté mi to přišlo i jazykově - částečně možná dáno překladem, do nějaké míry asi dost možná i originálem. Nečetlo se mi to dobře.
Čím déle jsem četla, tím víc mne kniha nudila a tím méně jsem se k ní vůbec chtěla vracet, až jsem se nakonec přistihla, že přeskakuju některé věty i odstavce a je mi vlastně jedno, co bude dál. Kniha tak asi nakonec nebude pro mne a mrzí mne to, protože autorovy Ledové sestry i Dítě ohně mne bavily dost.

Leviatan je příjemným dobrodružným příběhem hojně inspirovaným knihami Julese Verna. Ač kniha svým stylem psaní naznačuje, že je asi určena hlavně mladším čtenářům, myslím, že si tu najde svoje i dospělý čtenář. Zvlášť takový čtenář, který holduje právě knihám Julese Verna, nebo má obecně rád podobně laděné vědeckofantastické romány plné vědátorských objevů, ozubených koleček atd. I milovníci knih s alternativní historií by se tu v této knize mohli najít.
Přiznám se, že jsem zprvu měla trochu problém se začíst, ale asi to bylo dáno tím, že mi trvalo, než jsem se zorientovala v reáliích daného světa, které si autor vymyslel. Ale pak už to šlo jak na drátkách. A musím říct, že ty vynálezy a způsob fungování světa, s nímž Scott Westerfeld přišel, na mne působily dost realisticky a věrohodně, takže za to určitě palec nahoru. Příběh navíc doprovází moc hezké ilustrace, které ten děj skvěle doplňují.
Celkově vnímám Leviatan ze velmi solidně vystavěný a promyšlený příběh s příjemnou dávkou akce a napětí a s celkem fajn postavami, které jsem si oblíbila. Určitě se brzy pustím do dalšího dílu této trilogie.
Co mne akorát poněkud mrzí, jsou ty překlepy, na ktere jsem v knize narážela. :-(
Za sebe ale jinak mohu doporučit. :-)

77 22.08.2021

Srdcový král je moji první "Absyntovkou" z edice Prokletých reportérů a bylo to zajímavé setkání.
Tato kniha je napsaná hodně specifickým stylem, který se vyznačuje značnou střípkovitostí a záměrnou strohostí, čímž působí i dost odosobněně. Skoro jako by bez emocí a zároveň hodně jednoduše.
Příběh je ale silný hlavně v tom, co neříká přímo - v tom, co je ukryto mezi řádky a co musí čtenář sám hledat a domýšlet si. Což je asi něco, co nebude sedět každému.
Určitě nečekejte strhující román, který bude z čtenářů prvoplánově ždímat emoce - takový Srdcový král určitě není. Jde spíše o hodně komorně a úsporně psaný text, který vyžaduje čtenářovu trpělivost a ochotu číst pomaleji a hledat skryté zprávy a významy. Spoustu věcí totiž skutečně nedostanete naservírovaných přímo na zlatém podnose a je na vás jako na čtenářích, co všechno v knize objevíte.
Samotný příběh je složený z kratičkých kapitolek, hodně střípkovitých, navazujících na sebe tu více, tu trochu méně. Ale dohromady to dává silný příběh jedné ženy, která prožila těžkou periodu v životě, ve snaze dostat milovaného manžela z pekla Osvětimi.
Autorkou je uznávaná polská reportérka, kniha samotná vyšla v edici Prokletých reportérů a i kniha samotná působí způsobem psaní skutečně jako reportáž, s čímž je třeba počítat. Chvíli mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla - je to zase opět něco trochu jiného, než je třeba řada lidí zvyklá číst, když si čte příběhy lidí, co přežili 2. sv. válku.
Za sebe ale určitě doporučit mohu. 4 hvězdy z 5.

72 22.08.2021

Tuto knihu jsem si pořídila vlastně dost neplánovaně, ale o to jsem radši, že se mi dostala do rukou.
Jedná se o svižně napsanou detektivku s mnoha zvraty, které mi osobně nepřišly nijak přitažené za vlasy, ale naopak celkem slušně ten děj posouvaly dál. A mně to udržovalo v napětí, co se teda stalo. Z rozuzlení jsem možná nebyla tak překvapená, jak možná autorka zamýšlela, ale vůbec nevadí.
Celkovou pointu jsem si vlastně docela užila a baví mne, že se tu autorce podařilo zamaskovat tak, že jsem tu pointu skoro až do samého závěru neměla jak uhodnout. Z jiných děl tohoto žánru, co jsem již četla, jsem si navykla být podezřívavá a nevěřit všemu, co mi autor/ka předkládá, a hledat všude zakopaného psa, ale stejně se mi to nepodařilo úplně odhalit, o co tu jde.
Hodně silný mi tu přišel ten psychologický prvek týkající neuvěřitelně dysfunkční rodiny, kdy každý je nějak poznamenaný nějakými problémy, co si táhne na bedrech (některé postavy více, některé méně), že mi těch postav bylo místy až líto, ač nechci řadu postav nijak obhajovat či se jich zastávat - některé postavy určitě nejsou svatouškovské.
Faktem také je, že i tady se setkáváme s vyšetřovatelem, co má pohnutou minulost (jako by to bylo snad nepsané pravidlo, že každý vyšetřovatel musí být buď alkoholik, nebo mít nějaké trauma z dřívějška, nebo špatné rodinné vztahy, atd...). Ale tady jsem to autorce nějak dokázala odpustit, protože hlavní vyšetřovatel Adam mi byl neskutečně sympatický.
Za sebe dávám solidní 4 hvězdy z 5 a mohu doporučit.

81 22.08.2021

Nebylo to vysloveně špatné čtení, ale musím říct, že z těch tří knih, co jsem od autorky přečetla, mi Pozvaní asi přišli nejslabší.
Zápletka sama o sobě není vůbec špatná a objektivně řečeno to vyústění s pointou je víceméně solidně dotažené do konce. Ale faktem je, že mi kniha přišla na můj vkus až příliš ukecaná. A to napětí, které se tu autorka snaží budovat, si mně nedokázalo udržet naplno. Přitom v první půlce knihy to vypadalo docela nadějně, že by to mohlo být příjemně mrazivé, ale bohužel v té druhé půlce jsem to už neuměla tolik prožít. To příjemné tajemno a napětí už jsem v tom tolik necítila - i když by člověk předpokládal, že to bude naopak s blížícím se koncem gradovat. Pro mne to tak bohužel nefungovalo.
Na rozdíl od Vermontského psycha a Zimních lidí působí ten závěr a ta pointa dost přízemně. Což asi nemusí být nutně špatné (každému čtenáři vyhovuje něco jiného), ale já očekávala trochu víc toho nadpřirozena, kterého se mi tu zas až tolik nedostalo.
Trochu jsem rozpačitá z té ústřední manželské dvojice - je to takové to klasické pojetí "senzitivní žena otevřená i možnosti nadpřirozena versus racionálně uvažující muž, který na nadpřirozeno v žádném případě nevěří" - a z toho vznikající už staré známé a otřepané problémy a rozepře. Nemohu si pomoci, ale toto zobrazení dvojic v hororech mi začíná připadat dost ohrané a trochu klišoidní... :(
Celkově mi námět přišel dobrý, ale zpracování bylo pro mne bohužel spíše průměrné.

74 15.08.2021

Další díl z této série jsem si rozhodně nemohla nechat ujít, protože Srdcerváči mne prostě neuvěřitelně baví.
Tenhle díl se od předešlých možná trochu liší v tom, že je ze všech zatím nejzávažnější, co se týká obsahu. Témata, která jsou naznačena již ve třetím díle, se tady rozvádějí do větších detailů - autorka na tom zde ve čtvrtém díle do určité míry postavila dějovou linku. Trigger warnings: řeší se zde poruchy příjmu potravy (anorexie), OCD, sebepoškozování.
Zároveň se mi líbí, že umí vyvážit těžká témata i situacemi, které jsou milé, hezké a člověka pohladí na duši, takže to není zas taková úplná depka, jak se může na první pohled zdát. Přitom ale rozhodně nic z těch závažných témat nezlehčuje, ani je nepodkopává nevhodnými poznámkami, což je podle mne důležité. Autorka zde odvedla podle mne dobrou a citlivou práci.
Skvělé mi přijde, že Nick s Charliem nezůstávají jako postavy na místě - vyvíjí se nejen jako osobnosti, ale také jako pár postupně rostou.
Myslím, že tohle je prostě dost povedená série, kterou určitě doporučuju.

75 14.08.2021