sgjoli komentáře u knih
Abych se přiznala, předchozí autorčiny komiksové knihy z introvertního a knihomolského života mne bavily o něco víc. Nemůžu říct, že by tahle kniha byla vysloveně nudná - našla jsem tu řadu stripů, které mne pobavily, u kterých jsem se pousmála, se kterými jsem se ztotožnila. Ale v těch předchozích knihách jsem to prostě cítila a prožívala o dost silněji než tady.
Nechci tvrdit, že autorčiny zážitky z jejího života, které tu kreslí, jsou tím pádem špatné nebo horší než moje životní zážitky - to určitě nejsou. Ale faktem je, že já si s některými situacemi úplně ztotožnit nedovedla (byť jsem introvertka a knihomolka každým coulem, očividně i tak některé věci prožívám trochu jinak, no...)
Každopádně musím říct, že autorčin vcelku minimalistický styl s použitím jen černé a bílé barvy mne baví a sedí mi. :-)
Myslím, že tak 3 hvězdy jsou na místě... :)
Ač nemohu říct, že bych se u této knihy nudila nebo že by mne vysloveně nebavila, přesto z ní nejsem nadšená tolik, jako jsem byla z předchozích dílů série. Přeci jen mi tu totiž chybělo něco, co mne v těch předchozích dílech neskonale bavilo.
Autor přišel opět s pěkně zamotanou a napínavou zápletkou, kterou se mu podařilo solidně rozplést a přinést uspokojivé vysvětlení. Tentokrát se ale přesouváme na Margaretin píseček - místo v Číně se děj knihy odehrává v Americe. Pro mne to tak do určité míry ztratilo určitý punc něčeho exotického a spíš to trochu působilo jako jeden z mnoha amerických thrillerů odehrávajících na území USA, co jich je na pultech knihkupectví plno - pro mne to neslo trochu tuctový nádech. A jediným pojítkem s předchozími díly jako by byla Margaret a Li Jen a nic jiného. Doufám, že se to v dalších dílech trochu zlepší.
Také mi tu chybělo to jiskření mezi Margaret a Li Jenem, včetně těch jejich neustálých faux pas vycházejících z jejich rozličných kultur, které ale jejich vztahu dávaly určitý šmrnc. Jasně, je dobře, že se postavy někam postupně posouvají a vyvíjejí se, že nestojí na místě. Ale místo jiskřivé chemie mi to tu mezi nimi začalo trochu zavánět ublížeností, hořkostí a určitým bojem mezi dvěma zraněnými egy a vlastní pýchou. Což mne jaksi mrzí.
Každopádně nemohu knize upřít čtivost a autorův svižný způsob psaní, který mne nutil pokračovat, abych zjistila, co se teda děje a kdo za tím stojí. No a ten nečekaný závěr???? To jsem nečekala a jsem zvědavá, co si autor pro Margaret a Li Jena vymyslel v dalších knihách.
Po delší době jsem se odhodlala přečíst si další autentický příběh člověka, který na vlastní kůži prožil hrůzy holocaustu.
Kniha přináší chronologický sled událostí, které paní Viola zažila těsně před začátkem války, během ní a pak těsně po válce. Vzpomíná na svoji rodinu, přátele a obecně na lidi, které během vytyčeného období poznala a kteří hráli v jejím životě nějakou roli. Jednotlivé události se vypravěčka snaží v obrysech zasadit také do širšího kontextu dané doby jako takové.
Tato vyprávění jsou vždy silná a bolestná a já vždy takovou knihu čtu s respektem a úctou, ale také zároveň s úzkostí z toho, jak otřesné věci museli lidé v době holocaustu vytrpět. I v tomto případě jde o hodně silné čtení - přináší svědectví mladé dívky/ženy, která si prošla čtyřmi koncentračními tábory a jako jedna z mála členů své rodiny se vrátila po válce domů.
Pokud vás zajímají osudy skutečných, reálných lidí a události z doby druhé světové války, jichž byli tito lidé svědky, toto by vás asi nemělo minout. Za sebe určitě doporučuji.
Po dlouhé době jsem dočetla knihu, která mne dostala do kolen! Jak jen mi tenhle pocit chyběl! A to jsem přitom dlouho váhala, zda se do této cihly vůbec pouštět. Jsem nakonec moc ráda, že jsem se přeci jen rozhodla to zkusit, protože "Harry Quebert" mne fakt dost bavil.
Tato kniha je výborně propracovaným psychologickým/společenským dramatem se silnou detektivní zápletkou, v níž si čtenář dlouho nemůže být ničím jistý. Autor si se čtenáři pěkně hraje a čím víc se noříte do příběhu, tím těžší je odhadnout, kdo je za co zodpovědný a kde je vlastně ta pravda. Zvratů tu je nespočet, ale přitom jsem neměla pocit, že by byla kniha nějak překombinovaná - to vůbec ne. Odhadla jsem jen malý zlomek věcí, autor mne v řadě ohledů dokázal neuvěřitelně překvapovat.
Další silnou doménou této knihy jsou výborně propracované postavy, které autor dokázal zobrazit jako celistvé osoby (bez ohledu na to, jestli jde o hlavní hrdiny či epizodní postavičky). Jako bych ty lidi měla přímo před sebou, jen s nimi začít mluvit. To jsem si moc užila.
Román je i emocionálně hodně silný. Zobrazuje lásku v různých podobách a odstínech (včetně toho, jak na určité věci v otázkách lásky nahlížela daná společnost). U některých postav autor zachycuje také vnitřní démony a jak se s nimi dané postavy perou. Na řadě míst jde kniha hodně na dřeň a působí dost syrovým dojmem.
Z téhle knihy jsem prostě nadšená! Skvělý styl psaní, skvělá zápletka, skvělé a nečekané rozuzlení, skvěle pojaté postavy, zajímavá témata, celý děj výborně propracovaný. Po dlouhé době kniha, které nemám co vytknout. Plný počet hvězd je zasloužený.
Konečně jsem se dostala na konec této knihy. Trvalo mi to o dost déle, než jsem očekávala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat.
Zprvu jsem měla dost problém se začíst, hlavně první polovina knihy mi dala dost zabrat. Měla jsem pocit, že řada pasáží byla pro mne osobně až příliš "ukecaná". Ale abych pravdu řekla, až teď zpětně jsem začala chápat, že ty detaily tam vlastně opravdu měly svůj význam. Druhá polovina knihy pak dostává na spádu a oproti první půlce je o dost akčnější a napínavější. Mně asi ta druhá půlka vyhovovala více.
Autorka zde také nabízí několik nových postav, které celý děj skvěle posouvají kupředu, já si je užila a většinu nových postav si oblíbila. Zároveň se mi líbí, že naši staří známí hrdinové konečně dospívají a pomalu se z dětí stávají dospělí. Byť puberta stále řádí, ten postupný přerod tam je patrný a mně se to moc líbí.
A konečně mám svůj soukromý tip na to, kdo asi za celým tím spiknutím proti Marině celou tu dobu stojí. Teď už jsem jen zvědavá, jak moc se pletu nebo nepletu. Pravda, některé detaily z dřívějších knih jsem jaksi zvládla zapomenout, takže plést se určitě mohu. Každopádně jsem na to zvědavá, až se to jako čtenář konečně dozvím. :-D A tak se těším, co si pro čtenáře autorka přichystala v dalších dílech.
Vlasy dryád hodnotím slabšími 4 hvězdami. První půlka mi nesedla úplně tolik, ale ta druhá polovina mi to vcelku vynahradila.
Nákaza je jedním z mnoha lékařských thrillerů z pera Robina Cooka, pro mne pak šlo o první setkání s tímto autorem.
Jedná se o dílo staršího data (v originále poprvé vydáno r. 1987) a ve srovnání se současnými thrillery může tato kniha působit trochu pomalejším tempem. Ale to knize vůbec neubírá na čtivosti.
Kniha není nijak překombinovaná, vlastně je dost přímočará. Autor nemá za potřebí čtenáře mást na každé druhé straně a servírovat mu tucet různých sebefantastičtějších teorií, aby překvapil tím, že je to nakonec stejně ještě celé jinak. To autor rozhodně nedělá. Má vcelku jasné vytyčenou linii, po které kráčí.
Pravda, motivy pachatelů jsem tak díky té přímočarosti odhadla celkem brzo (cca v půlce knihy), konkrétní pachatelé také vykrystalizovali rychle, ale to mi tady vlastně vůbec nevadilo. Mne na knize nejvíc fascinovalo, jak reálně to celé působilo. To bylo dost mrazivé a svým způsobem děsivé.
Co bych možná vytkla, je to, že kniha působí trochu uspěchaně. Na cca 210 stranách se toho zas tolik vymyslet nedá a autor musí dost brzy přijít s vyvrcholením a nějakým finále. Závěr je sice akční a vygradovaný, o tom žádná, ale asi bych ocenila, kdyby se šlo v některých věcech v průběhu knihy více do hloubky.
Celkově hodnotím 3 hvězdami z 5. Nebylo to vysloveně špatné a jsem ráda, že jsem se s autorovou tvorbou mohla seznámit. Ale už jsem četla i lepší...
Smrtholka je niterným příběhem mladé ženy Marie, která se v životě musí vypořádat s mnohým - s nevysvětleným odchodem matky od rodiny, s nemocí sestry, úmrtím, ale i s démony usazenými ve vlastní hlavě. Oddalování se od nejužší rodiny se pak sice ukazuje jako zdánlivě snadné řešení, o to těžší pak je se vracet a přijímat nabízenou lásku a ukotvení...
Jelikož autorčin debut Lapači prachu mne dost bavil, chtěla jsem samozřejmě vyzkoušet i další dílo z pera této autorky. Bohužel mi však Smrtholka neseděla tolik, jak jsem čekala.
Autorka tu pracuje s dost vážnými a tíživými tématy (odchody, nemoc, smrt, sebevražda, deprese, sebepoškozování) a celá ta kniha se nese v dost neutěšeném duchu. To samo o sobě mi samozřejmě nevadilo. Myslím, že tato témata tu jsou naopak zpracována velmi dobře a pro mne zajímavým způsobem.
Problém jsem měla však s hlavní hrdinkou, s níž jsem bohužel nedokázala nějak víc souznít a vnitřně se na ni napojit. Což samozřejmě není chybou knihy, ale mým subjektivním prožíváním. A bohužel to mělo celkem vliv na prožití knihy jak celku. Zvlášť když je to vyprávěné v ich formě z pohledu právě Marie. Nějak jsem se s hlavní hrdinkou prostě minula. To se holt občas stane...
Jazykově i literárně se však jedná o zajímavé dílko, kdy si autorka opět hezky hraje s jazykem a čtenářům předkládá hravě pojaté vyprávění v rytmu projíždějícího vlaku. Tadam-tadam!
Celkově hodnotím 3 hvězdami z 5. Pokud vás zajímá současná česká literatura, autorku určitě doporučuji. Těžko odhadnout, komu by to mohlo sedět. Podle mne jde o dost specifické čtení, které si musí každý ozkoušet sám.
Vytěženej kraj je komorním příběhem dvou lidí, kteří se pracovně vydávají na sever Čech hledat příhodné místo pro natáčení nového filmu. A zatímco projíždějí jednotlivé obce a hledají správné lokality, vynořují se vzpomínky, stará láska a nečekaná krása v pochmurných kulisách.
Tato kniha stojí především na postavách, jejich myšlenkách a pocitech, spíše než na spletitém ději. Dějová linie zde není tolik důležitá. Větší důraz se klade na vnitřní svět postav a vztahy mezi nimi. Drsné a neutěšené prostředí vytěžené krajiny pak jakoby dokreslovalo emoční a myšlenkové rozpoložení postav.
Hugo a Irena, dva kolegové a dříve i milenci. I přes nepříjemné zkušenosti z minulosti jako by byli stále naladěni na stejné struně a cítili se propojeni, ač si to občas odmítají přiznat. Ta chemie a pouto mezi nimi je silné, i když občas bolavé.
Byť to tak nemusí zprvu působit, prostředí severních Čech jako by tu bylo třetí hlavní postavou. Čtenář nesleduje totiž jen osudy protagonistů Huga a Ireny, ale i samotná krajina vypráví svůj příběh - skrze pozůstatky lidské činnosti a rozpadající se budovy na straně jedné, rozvíjející se místa na straně druhé.
Jedná se o dost niterný a krásně napsaný text, v němž autorka velmi hezky pracuje s jazykem. Jazykově mi to velmi sedělo a vyhovovalo. Živé a místy pro mne neotřelé obraty tu působily přirozeně a pro mne jaksi osvěžujícím dojmem. Některá slovní spojení byla pro mne vysloveně pohlazením.
Možná se mne kniha nedotkla tolik, jak jsem čekala nebo doufala, každopádně 4 hvězdy z 5 jsou podle mne adekvátní a rozhodně místě. A za sebe mohu doporučit.
Náhodně objeveno v jednom obchodě, knihu jsem brala pro roční neteřinku a přijde mi to jako strašně milá pohádka pro nejmenší, která potěší a nejmenší děti dost dobře zabaví.
Krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové doplňují pěkně rytmický veršovaný a hojně známý příběh o kůzlátkách. Pro děti skvělé rozptýlení a pro dospělé pěkný návrat do dětství. :-)
Tohle je velmi příjemná oddechovka o holčině, která toho ve svém věku musí stíhat hodně - dodělává střední školu, přemýšlí o budoucnosti a o tom, jak zůstat ve svém životě věrná své kulinářské vášni. Ale aby to nebylo jen tak, je zároveň mladou maminkou dvouleté holčičky a do toho všeho navíc ještě musí stíhat chodit do práce, aby přispěla do skrovného rodinného rozpočtu.
Emoni mi byla dost sympatická - hlavně tím, jak reálně byla vykreslená. Má toho naloženo hodně, a i když musí být vnitřně silná, aby všechno zvládla, autorka ji zobrazuje jako obyčejného člověka, který má také občas špatný den, že se každému občas nedaří a že každý má čas od času pochyby sám o sobě. A jak někdy dokážou člověka srazit slova a pohledy druhých lidí a a jak je těžké se přenést přes nepřízeň osudu. V tomto ohledu je kniha dost lidská a reálná.
Zároveň se jedná o příběh odvahy a cesty za vlastním snem, i když ta cesta je strastiplná, kdy člověk musí hodně obětovat a musí se naučit důvěřovat nejen sobě, ale i svému okolí. Řada momentů v knize mi přišla dost inspirativních.
Jelikož se jedná o young adult a já už nejsem cílovka, nedokážu hodnotit naplno. Osobně bych si uměla představit, kdyby šel příběh v některých momentech trochu víc do hloubky. Ale to je jen moje subjektivní vnímání. Pokud jsem cílový čtenář tohoto žánru, je dost pravděpodobné, že vás kniha osloví víc než mne.
Knihu jsem četla v originále, takže nemohu hodnotit překlad do češtiny. Ale pokud by vás lákalo číst v angličtině a chtěli byste něco oddechovějšího a lehčího na porozumění, toto určitě mohu doporučit.
Celkově se pro mne ve výsledku jedná o velmi příjemnou oddechovku, kterou jsem si užila, byla fajn, odpočinula jsem si u toho. Pro mne trochu lepší nadprůměr - 3,5 hvězdy. To však neberte jako nějakou velkou kritiku. Knihu za sebe mohu doporučit, zvláště mladší ročníky by mohla kniha oslovit.
Výborné pokračování se sympatickým hrdinou Warrenem XIII., které jsem si užila. Tentokrát se dostáváme do hlubin oceánu a dějově to opět nezklamalo. Napínavé, akční, zábavné, člověk nemá vůbec čas se nudit - pořád se něco děje. Zároveň se tu dozvídáme něco z historie hotelu a o historii některých Warrenových předků, což jsem rozhodně ocenila, bavilo mne to. Skvělá grafická stránka knihy je již samozřejmostí a je na stejné vysoké úrovni jako u předchozích dílů. Pokud se vám líbily předchozí díly, tohle si určitě nenechte ujít. Nevím, jestli mají autoři v plánu další díl, ale pokud ne, umím si tuto knihu představit coby určitě důstojné zakončení.
Konečně jsem se dostala k přečtení další knihy s Warrenem XIII. a opět jsem spokojená! Pravda, v počátku jsem měla potíže se začíst, ale to přisuzuju svojí momentální čtecí krizi, kdy mi čtení obecně dělá trochu problém. Ale to sem nepatří. Kniha sama o sobě je výborná a rozhodně si pozornost zaslouží.
Faktem nicméně je, že autorské duo znovu přišlo s napínavým příběhem, který je plný akce a zvratů, svižně se to posouvá kupředu a člověk nemá čas ani prostor se vlastně nudit. Konec pak hezky otevírá zadní vrátka pro to, aby se Warren a spol. mohli vrátit v další knize, která nakonec naštěstí u nás také vyšla a na kterou se moc těším.
Zároveň tu jsou opět skvělé, neokoukané ilustrace, které celý ten svižný text výborně doplňují - jedno bez druhého by asi úplně nefungovalo. Text i ilustrace tu navzájem korespondují a vytvářejí tak výraznou stopu na poli literatury pro děti.
Pokud vás bavil první díl, tohle vás určitě minout nemůže. :-)
Tahle komiksová variace na Frankensteina od Shelleyové mne bavila. Má to nápad, švih a zajímavou zápletku, která je dovedená do solidního závěru. Kresba taky povedená a dobře to zapadá do hellboyovského univerza, z něhož to vychází (viz jeden z dřívějších svazků, kde v jedné z povídek Hellboy a Frankesteinovo monstrum bojují v ringu).
Ale i když mne to bavilo, nedovedu hodnotit naplno, protože mi tu jednoduše chyběl Hellboy samotný, jelikož Hellboy je v tomto případě pouze pojidlem mezi tímto příběhem a těmi dalšími, ale sám zde nijak více nevystupuje. Chyběly mi tu ty jeho hlášky, určitá míra sarkasmu a vůbec Hellboy sám o sobě, jak jsem zmínila.
To ale nic nemění, že jinak je tento titul velmi dobrý a jako doplňkový, či rozšiřující příběh dobře dokresluje celou tu kolekci "příšer" a jejich osudů, z nichž autor skládá celou tu hellboyovskou mozaiku.
Sice nevím, jak to Mignola stále dělá, že mne pořád má skoro vždy čím překvapit (mile!) a zaujmout, ale asi už to nebudu řešit a napříště se už budu jen nechat unášet na vlnách jeho fantazie a nebudu se divit už ničemu.
Tato sbírka mne jednoduše bavila. Rozmanité obludy, proti nimž Hellboy tentokrát stojí, mne zaujaly, scénář také pokaždé dokázal vtáhnout, skvělá kresba, hlášky... Hellboyovo mátožné klopýtání mezi alkoholovými přeludy a bolestivou střízlivostí také působivé. Za mne plný počet hvězd - v Hellboyovském univerzu pro mne jeden z těch nej svazků.
Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna tento titul by si podle mého fakt zasloužil větší čtenářskou pozornost.
Jedná se o silný příběh z doby totality v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana. Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo.
Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem svatého Jana Nepomuckého (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak). Mimo jiné se zde také poukazuje na jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), což mi přišlo také svým způsobem děsivé.
Tento titul rozhodně doporučuji, pokud vás v literatuře zajímá, jak je zpracován život za minulého režimu. Byť jsem sama tuto dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu nazvat.
Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je jinak vynikající.
Tuhle knihu jsem nemohla vůbec odložit, jak moc se mi zaryla pod kůži! Vlastně jsem původně neměla moc velká očekávání, ale vůbec nevím proč, protože tohle mne fakt bavilo.
Daleko od stromu je neuvěřitelně lidský příběh o důležitosti rodiny a mezilidských svazků obecně. Ústřední trojice hrdinů toho za svůj mladý život dostala naloženo dost a čtenáře to během čtení kolikrát nutí se zamyslet nad svou vlastní rodinou a být vděčný v případě, že má kolem sebe milující lidi. Jde o knihu, v níž postavy hledají své místo na zemi, hledají sebe sama, učí se přijímat lásku a důvěřovat nejen svému okolí, ale i sami sobě.
Tenhle román je neuvěřitelně čtivý, svižný a hlavně velmi autentický a realistický. Autorka píše velmi přirozeně, plynule, umí se vžít do svých hrdinů, vyjádřit jejich emoce a napsat uvěřitelné rozhovory, které nejsou plytké, ale které naopak mají hlavu a patu a skvěle posouvají děj kupředu.
Tohle jsem si prostě užila se vším všudy, sedlo mi to do nálady a je úplně jedno, že věkem už dávno nejsem cílová skupina. Zasloužené lepší 4 hvězdy a za sebe určitě mohu doporučit.
Jedna hvězda ubraná, jelikož chci/musím být objektivní - prostě jsem v životě četla knihy, které byly prostě ještě o kus lepší. Ale to určitě neznamená, že tahle kniha je špatná, to rozhodně ne. Ve svém žánru to je určitě velmi nadprůměrný titul, který si tu pozornost zaslouží.
Tato kniha rozhodně nebude pro každého - jednak obsahem, jednak stylem psaní.
Kniha na první pohled může působit jednoduše a zdánlivě o ničem. Děj není příliš komplikovaný - vše se točí kolem života zhýralého zpěváka rockové kapely, který bojuje s vlastními démony. Někomu ten život "pseudocelebrity" zobrazený se všemi stereotypními představami alá sex, drogy a rokenrol asi neuhrane, ale já si v knize našla pár věcí, co mne oslovily.
Jednak mi seděl autorův svérázný styl psaní, který je na jedné straně dost syrový a místy vulgární, ale zároveň v některých pasážích svým způsobem poetický. Autor používá neotřelé fráze a nečekaná, zajímavá slovní spojení, pěkně si hraje s jazykem. Někomu by nemuselo sednout to, že se v textu používá velké množství přechodníků, které v současné české literatuře jsou spíše okrajovou záležitostí, nicméně pro mne to byla vlastně příjemná změna. (Navíc příjemné zjištění, že ty přechodníky byly užité ve správném tvaru, takže mé lingvistické srdíčko zaplesalo!! :-D)
Hodně mne oslovily i některé myšlenky, které autor nabízí - především otázky života. Proč člověk žije, co je jeho hnacím motorem, jak snadné je sejít z cesty a těžké se zase na ni vrátit...
Vzhledem k tomu, že písnička Hrobař od skupiny Premiér, na níž se odkazuje předmluva knihy, je jednou z výrazných (a vlastně ikonických) skladeb mého dětství, jsem se neodvažovala si dělat unáhlené představy, co mi kniha může nabídnout - abych nebyla zklamaná. Ale nakonec to bylo vlastně zajímavé čtení.
Toto je zajímavá kniha s tématem stalkingu, možná trochu netradičně pojatá o proti tomu, jak můžeme být na téma stalkingu zvyklí třeba z amerických thrillerů. Ale mne to bavilo. Myslím, že je tu dobře (byť pro někoho jen v kostce) zachyceno téma manipulace a dosahování svých cílů při snaze sledovat druhou osobu. Autorka tu podle mne dobře vystihuje vytvoření si pouta k člověku, kterého stalker sleduje a o kterém si stalker myslí, že ho zná, byť je ta představa zkreslená a pokroucená.
Jedná se o trochu pomalejší čtení, které zprvu působí dojmem klidného, obyčejného příběhu, ale který graduje v nečekaném dramatickém závěru.
Přiznám se však, že mne poslední kapitola dost zmátla a nejsem si jistá, jestli jsem ten závěr správně pochopila - a jestli jsem tak ve světle poslední kapitoly správně pochopila knihu jakožto celek. Proto jsem trochu snížila hodnocení, protože pořád nevím, jak si ten konec mám vysvětlit.
Každopádně kniha stojí za pozornost a já ji určitě mohu doporučit.
Příběh vyprávěný v ich formě je jakousi reflexí hlavní hrdinky - reflexí jejího života, jejího okolí a také jejího vztahu k dceři. Jedná se o poněkud bolestivé čtení s hořkým nádechem, kdy hlavní postava těžko překonává fakt, že její dcera je lesbička. Nabízí se zde náhled do myšlenkových pochodů člověka, který prochází bolestivým vnitřním přerodem. A byť to zpočátku tak nemusí vůbec vypadat, jde vlastně o dost silnou knihu, která v určitých ohledech nakonec přináší jistou míru naděje...
Atmosféra knihy je dost melancholická, místy smutná, občas zahořklá a vyčítavá. Vnitřní zloba, zklamání a strach hlavní hrdinky z vlastní neschopnosti tu probublávají na povrch.
Autorka tu však neotvírá jen téma vztahu rodičů a LGBT dětí. Do určité míry se tu také naťukává téma stáří, strachu z něho... otázka toho, co s námi bude, až budeme staří, a zda tu bude někdo, kdo se o nás postará. S tím souvisí i téma důstojného konce života a odchodu...
Kniha hodně stojí na myšlenkách, emocích, reflektování okolí. Témata, s nimiž autorka přichází, si zaslouží svůj čas a pozornost. Řada pasáží vybízí čtenáře k tomu, aby se nad textem pozastavil a zapřemýšlel se nad tím, co autorka v knize nabízí. Kniha si přímo žádá, aby člověk četl trochu pomaleji a byl ochoten tu a tam zastavit a přemýšlet.
Nevím, jestli je to jen mojí bublinou, v níž se na sociálních sítích pohybuji, ale zdá se mi, jako by tato kniha nebyla vůbec vidět. A přitom je to taková škoda. Tento titul mne dost zaujal a v hlavě ho budu mít ještě dlouho. Vše o mé dceři je velmi zajímavé čtení, které mi přineslo hodně podnětů k přemýšlení. Zatím jde o jednu z nejlepších knih, co jsem letos četla.
Knihu nakonec nehodnotím hvězdami - odkládám ji jako nedočtenou.
Nemohu přitom říct, že by to bylo špatné čtení. Ta část, kterou jsem zvládla přečíst, se mi vlastně vcelku líbila. Krásný poetický jazyk, autor má velmi rozvinutý smysl pro fantazii a s tím tématem smutku se vypořádává v knize vlastně dobře a zajímavě.
Je to kniha, která se čte spíše pomaleji - hodně staví na emocích, myšlenkách, atmosféře. Výrazná dějová linka není zas tak důležitá. Je to něco, co mám v knihách ráda, když jsem ve "správné" náladě na tento typ literatury, ale tady jsem se nějak zasekla. Cca v polovině příběhu jsem se přistihla, že se mi ke knize nějak nechce vracet a spíš se do toho najednou musím nutit.
Nerada bych té knize ublížila - mám pocit, že zrovna tento titul si to nezaslouží. Asi nejsem ve formě na tento typ příběhu. Hlavně to téma knihy je docela těžké a já asi nejsem na to mentálně správně nastavená. Odkládám tedy, a až budu mít chuť si přečíst něco s tématem vyrovnávání se se smrtí, určitě po této knize znovu sáhnu a dočtu ji. :-)