sgjoli komentáře u knih

Lapači prachu jsou hodně syrovým a dost naturalistickým vyprávěním s nihilistickou "antihrdinkou" v hlavní roli. Kniha samotná balancuje na hranici reality, vzpomínek, myšlenek, příčetnosti a trochy šílenství.
Tahle kniha odráží toxické vztahy mezi postavami (i ve vztahu k sobě samým)... mezi postavami, které nedokážou pořádně komunikovat, že je to občas i ničí. Vzniká z toho do určité míry psycho, ze kterého se člověku občas svírá žaludek. Není to příliš pozitivní kniha, spíše naopak. Kniha byla pro mne dost emoční - autorka šla pro mne v tomto ohledu místy až na dřeň. A občas to i trochu zabolelo. A přitom jsem v některých věcech hlavní hrdince tak moc rozuměla. Chce žít po svém, aniž by ji za to někdo odsuzoval, žít si svůj život navzdory zaběhlým konvencím. V tomhle to bylo pro mne dost silné a Anna jako postava skvělá.
Autorka si skvěle hraje s jazykem, střídá se jazyk spisovný i nespisovný, občas se sáhne i k vulgaritě, ale zároveň autorka umí být i krásně poetická.
Nejedná se o knihu se silnou dějovou linkou, děj je zde záměrně upozaděn na vedlejší kolej. Autorka se zaměřuje na nimrání se v duši a mysli hlavní hrdinky. Spousta věcí je tu navíc schovaná mezi řádky a čtenář musí být ochoten se občas zastavit, hledat, přemýšlet, procítit.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Nejsem si jistá tím koncem, což může být ve skrze moje chyba, ale zatím si nejsem na 100 % jistá, co přesně jsem si z něj měla odnést. Ale jinak celkově mohu doporučit, pokud máte rádi literaturu, kde víc roli hraje vnitřní svět postav než děj jako takový.

83 08.05.2021

Prvních 50-60 stránek se mi nečetlo příliš dobře, přišlo mi to trochu kostrbaté, nemohla jsem se začíst, vůbec jsem se neorientovala a popravdě mne to moc nebavilo. Ale jsem ráda, že jsem vydržela, protože jsem po dočtení nakonec vcelku spokojená.
Autorův styl psaní je místy trochu zvláštní a člověk si na to musí zvyknout. Ale jinak se z této knihy vyklubal celkem svižný, dynamický příběh, který s přibývajícími stránkami nabírá na grádech.
Atmosféra knihy s každou další stranou dost houstne. Jednak člověk postupně zjistí, proč se postavy chovají tak podivně a na jakém základě jsou lidé nuceni žít svůj život, ale také že se postupně začínají dít "nové" divné věci, s nimiž se hrdinové musí potýkat. Vzniká tak dost dusná a napjatá atmosféra, kterou jsem si dost užila.
Tahle kniha je veskrze negativní - dějem, atmosférou, ale také postavami samotnými, které vlivem okolností samy propadají negativním myšlenkám, ale také že řada postav dělá vlivem okolností řadu špatných a nezvratných rozhodnutí. Na několika místech mne kniha přiměla se zamyslet nad tím, co všechno je člověk ochoten udělat z lásky či z nenávisti, ze strachu, zbabělosti...
Knih o čarodějnicích mám načteno prachbídně málo, ale tahle se mi nakonec dost líbila. 4 hvězdy jsou za mne určitě na místě a za sebe mohu doporučit.

76 06.05.2021

Strašidlo cantervillské jsem zaznamenala již v dětství skrze film z 90. let s Patrickem Stewartem v hlavní roli. Film samotný není sice žádný filmařský klenot, ale mám na něj hezké vzpomínky z dětství. Jako malému děcku se mi to fakt líbilo, i když popravdě uznávám, že filmům vlastně moc nerozumím a můj vkus není kdoví jaký.
Ke knize samotné jsem se pak dostala jako dospělá. Samozřejmě jsem věděla, že musím odhlédnout od filmu a knihu vnímat jako samostatnou věc, jako ten hlavní originální příběh. Ale přiznám se, že mne ten originální příběh zas nebavil tolik, jak jsem doufala. Nevím, co přesně jsem čekala. Možná jsem byla namlsaná Obrazem Doriana Graye, který mám velmi ráda, a tak jsem doufala, že se od Wildea dočkám dalšího skvostného příběhu. Ale nějak se mi ho bohužel nedostalo.
Pro mne z toho vyšla příjemná – lehce nadprůměrná jednohubka na jedno odpoledne, která ve mně nenechala tolik, kolik jsem doufala. Je to vskutku zábavné dílo, svižně a čtivě napsané, ale není to nic, co by vám nějak mělo změnit život či předat nějakou převratně hlubokou myšlenku.

96 02.05.2021

Na tuto knihu jsem narazila během studií střední škole v učebnici literatury, a tak jsem ji četla v domnění, jak si doplním (resp. rozšířím) vzdělání. Doteď si nejsem jistá, jestli to bylo v případě této knihy skutečně nutné. Co se zpočátku zdálo jako zajímavá směska povídek, se proměnilo v jednu velkou táhnoucí se nudu. Kniha svými povídkami popisuje průměrnost, šeď, neměnící se dny hlavních postav. Průměrný život průměrných postav zachycený průměrným způsobem do průměrné knihy. Líp to za sebe bohužel popsat nedokážu. Nemám pocit, že by mi kniha něco přinesla – kdybych ji nečetla, nic zásadního by mi asi neuteklo. Asi tuto knihu nedokážu ocenit. Předpokládám, že hodnotu to asi bude mít, když se kniha probojovala do učebnic literatury, ale já tu hodnotu v tom vidět bohužel nedokážu.

64 02.05.2021

Doteď si pamatuju, jak jsem jako puberťačka byla z téhle knihy dost zmatená. Bůhví proč jsem čekala echt historický román a ona to byla místo toho červená knihovna jak vyšitá. Podle mne to asi není nic, co by člověk nutně musel číst opakovaně. Jak už bylo zmíněno v jiném komentáři, knize chybí jistá autentičnost, kvůli níž kniha nepůsobí příliš uvěřitelně. Tomuto románu ovšem nemohu upřít čtivost – četlo se mi to totiž jinak kupodivu dobře. Akorát jsem obsahem čekala něco trochu jiného. Nakonec se z toho vyklubalo dost průměrné dílo, které nenadchne, ani neurazí.

65 02.05.2021

Tahle kniha mi dala popravdě trochu zabrat, ale za to si nejspíš mohu sama. Asi nebylo nejchytřejší za současné pandemie číst knihu, která se dějově točí kolem epidemie španělské chřipky. Ono stačí v jedné pandemii žít - číst si o pandemii ještě v knize mi na náladě rozhodně nepřidalo.
Popravdě já po této knize sáhla automaticky kvůli autorce, která pro mne dosud byla zárukou silného a dobře napsaného příběhu a anotaci knihy jsem si příliš nestudovala. No, můj problém.
Každopádně autorce musím přiznat, že se jí opět podařilo velmi realisticky popsat atmosféru doby, prostředí, chřipku samotnou. Atmosféra knihy je dost napjatá a hutná, což bylo dáno jednak tématem španělské chřipky a také tím, že se ocitáme v sirotčinci - život v něm autorka pojímá jako něco hodně nepříjemného až strašidelného. Celé to téma chřipky a také prostředí sirotčince autorka vykreslila hodně sugestivně - kniha tak působila dost krušně, napjatě, neutěšeně a tyto negativně laděné emoce se na mne dost přenášely.
Postavy se zde potýkají s řadou překážek a musí dělat mnohdy těžká rozhodnutí, aby přežily. Přesto mi ne všechny postavy přirostly k srdci. Zároveň jsem měla trochu pocit, že by si postavy možná zasloužily propracovat trochu více. Mám pocit, že jsem se k těm postavám neměla moc šanci dostat, že je znám dost povrchně. Něco mi tu prostě chybělo. Nicméně to může být čistě jen můj subjektivní dojem.
Celkově mi kniha přišla tématem hodně silná, místy syrová, námětem i atmosférou hodně neutěšená. A v některých místech jako bych nacházela paralelu se současnou situací.
Nakonec lepší 3 hvězdy. Ale je to do značné míry ovlivněné tím, že jsem knihu asi nečetla v úplně ideální čas. Za jiných okolností bych asi hodnotila lépe.

82 01.05.2021

Mám pocit, že mne čtení této knihy trochu udolalo. Od začátku se jedná o dost hutné čtení - už jen proto, že hned od prvopočátku víte, že příběh postupně směřuje k nevyhnutelné tragédii. A byť se prvních cca 100-150 stran zdá dost pomalých a rozvláčných, je tato kniha vlastně dost temná a ponurá celou tu dobu, co čtete. A čím víc se blížíte k bodu zlomu a poznáváte všechny okolnosti a poté následky dané tragédie, je to čím dál hutnější a temnější.
Tajná historie je dost atmosférické čtení. Autorka si hodně zakládá na pomalém, ale zato poctivém budování atmosféry, prostředí, postav a vztahů. Proto by někomu mohlo připadat, že je kniha až příliš rozvleklá, možná trochu nudná a na řadě míst se zdánlivě nic neděje. Ale to je záměr - autorka se nimrá v zdánlivě nepodstatných věcech, nicméně právě to důkladné poznání prostředí, postav, vztahů mezi nimi, myšlenek a pocitů - vše tu souvisí se vším a právě to spoluvytváří tu celkovou hutnost a temnost příběhu.
Kniha sama o sobě je dost ponurá i z toho důvodu, že příběh nenabízí příliš kladné hrdiny. Byť se zdánlivě zpočátku zdají všichni více či méně sympatičtí, je to vlastně maska, která se postupně bortí, - každý tak postupně odhaluje svoji pravou, v některých ohledech zkaženou povahu. Aspoň takový to na mne dělalo dojem. Na pozitivní náladě to rozhodně nepřidá - stejně tak jako samotné události této knihy. Autorka zde otevírá téma viny, zodpovědnosti a vyrovnání se s následky činu, který nelze vrátit zpět. Postavy tu jsou postupně psychicky vyčerpané - a pocit vyčerpanosti jakoby se přenášel i na mne.
Knihu budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Takto čerstvě po dočtení 4 hvězdy z 5. Možná se ale k hodnocení časem ještě vrátím a lehce poupravím.

86 25.04.2021

Tahle manga má neuvěřitelně ďábelskou a poněkud zvrácenou zápletku, která možná není úplně originální, ale zpracování mi kupodivu vcelku sedělo. Tenhle příběh je neuvěřitelně akční, čtivý, dost psycho a musím přiznat, že mne to dost rychle vtáhlo do sebe a já se od toho nemohla odtrhnout.
Pravda, trochu mne zaráží, že se tu nevyskytují skoro žádní dospělí, kteří by řešili, co se to se studenty děje. Ale kdo ví, třeba si to autoři nechávají na další díly, nechám se překvapit. Pro tento díl to je jediná drobnější výhrada, co tu mám.
Postavy jsou vystaveny bizarním požadavkům, které zpočátku nikdo nebere moc vážně a spíš se jim většina směje, ale autorům se skvěle podařilo vystihnout, jak atmosféra postupně houstne. A tehdy se z toho stává právě dost psycho. Z postav je znát strach, bezradnost a hlavně bezmoc.
Teorii, kdo a proč za královskou hrou stojí, momentálně nemám, ale jedno je jisté - dost brzy si objednám další díly, protože potřebuju vědět, co bude dál.
Tento příběh mne dost zaujal. 4 hvězdy jsou na místě.

72 21.04.2021

Přiznám se, že jsem od této knihy očekávala o mnoho víc, než se mi nakonec dostalo. S autorkou mám již zkušenosti díky jejím jiným 2 knihám, které mi neuvěřitelně sedly a nějak mne zasáhly.
Byť autorčinu tvorbu neberu jako něco přelomového či zásadního, byla pro mne dosud zárukou především příjemného odpočinkového čtení, které mne bude bavit a já si odnesu pocit, že jsem si příběh neuvěřitelně užila. Jenže to se mi v této knize bohužel nestalo.
Největší problém jsem měla s hlavní hrdinkou Hannah, která mi připadala v některých ohledech poněkud naivní a trošku hloupá, nechává sebou manipulovat a občas se chová trochu slabošsky.
Problém s hlavní hrdinkou bude bohužel asi zároveň trochu chybou autorky. Měla jsem dojem, jako by sama Spielmanová nevěděla, jak přesně chce Hannah vlastně uchopit. Z počátku knihy Hannah působila dojmem zralé a zkušené 60leté ženy, která už má něco odžito a ví, jak to ve světě chodí. Později pak na mne ale hrdinka dělala dojem nezkušené 20leté holky, která neví co se sebou. Ve skutečnosti se mělo jednat o 34letou ženu s řadou špatných vzpomínek z dětství, ač to takhle místy vůbec nepůsobilo. A já byla zmatená a nevěděla jsem, co si o hlavní hrdince vlastně mám myslet.
Nicméně autorce nemohu upřít, že kniha se stále coby oddechovka čte lehce a snadno - na čtenáře neklade příliš nároků. A přináší zajímavé téma odpuštění. Nicméně jako celek mi to dějově přišlo občas trochu naivní a poněkud ploché, takže jsem si příliš z knihy neodnesla a brzy asi na knihu zapomenu.
Nakonec musím hodnotit pouze průměrně.

63 21.04.2021

Možnosti milostného románu bych popsala jako experimentální literární koláž, v níž se autor snaží rozpitvat svůj milostný vztah s partnerkou Ninou. Jelikož autor sám sebe v knize staví do pozice vypravěče a píše o událostech ze svého skutečného života, dá se to tedy považovat za autobiografický příběh. Přesto se na několika místech nabízela otázka (a to již ze samotné výpovědi autora), co je ještě autobiografické a co už je fikce.
Čtenáři samotnému to asi ve výsledku může být jedno, co všechno je ještě realita a co již fabulace. Faktem je, že autor přichází se zajímavou kompilací událostí, úvah či ukázek z jiných děl točících se kolem vztahu dvou lidí a kolem základní otázky - proč jsou dva lidé vůbec spolu? Zároveň se autor zabývá otázkou, jak je možné, že to, co nás ve vztahu na začátku navzájem přitahuje, může být zároveň důvodem, proč se rozcházíme?
Jak jsem již zmínila, Němcův román je intertextuální - autor ve svém románu jako součást příběhu používá texty jiné, které doplňují to, co se Němec snaží vyjádřit. To samo o sobě není vůbec špatná věc - objektivně řečeno to knihu rozhodně ozvláštnilo a své místo to tu má odůvodněně. Nicméně subjektivně musím říct, že jsem asi na některé pasáže a ukázky z děl nebyla správně naladěná, takže mi to ne vždy sedělo.
Autor sám se jeví jako intelektuál s velmi širokým kulturním rozhledem a jako člověk, který rád hloubá nad různými aspekty života, což se hodně promítá i do knihy. Najdete zde odkazy na filmy, režiséry, herce, filozofy, spisovatele, skladatele či konkrétní literární nebo hudební díla. Přiznám se, že jsem místy měla trochu problém některé odkazy a narážky správně uchopit, neb je můj rozhled či kulturní záběr méně široký nebo jde trochu jiným směrem, než je tak tomu u autora. Z tohoto důvodu se mi to místy nečetlo úplně dobře, ale to je spíše problém můj osobní než problém knihy.
Tuto knihu je pro mne bůh ví proč těžké hodnotit. Když jsem byla ponořená do příběhu, i přes některé svízele mne vcelku bavil, ráda jsem ho četla, našla jsem v něm řadu zajímavých myšlenek. Ale nejsem si jistá, že je to ten tip knihy, co ve mně bude dlouho rezonovat a co bych si pamatovala dlouho po přečtení. Přitom nemohu říct, že by to byla špatná kniha. Výsledkem tak jsou momentálně slabší 4 hvězdy z 5.

76 19.04.2021

Svatá hlava je velmi zvláštním příběhem muže s mentálním postižením, vnímajícího intenzivně své okolí, leč s problémy všemu správně rozumět. Autorka zde využívá metodu volného proudu vědomí, která má sloužit coby vhled do mysli hlavního hrdiny. Asociace, které hlavnímu hrdinovy proudí v hlavě, se nabalují jedna na druhou, jako stále se zvětšující sněhová koule valící se ze svahu. Kniha tak pro leckoho může působit nesourodě, zmateně, chaoticky. Autorka však záměrně balancuje na pomezí reality, myšlenkového víru, bludů, představ. Dává tím nahlédnout do chaotické, neukotvené mysli jedince, který často tápe, nechápe a neví, co se sebou. A autorce se toto zobrazení daří náramně.
To nic nemění na tom, že to není příliš snadné čtení. Jednak je volný proud vědomí sám o sobě nelehký v tom, aby ho člověk "správně" vnímal a dokázal si ho sám pro sebe interpretovat. Autorka totiž ještě vedle toho ve většině textu vypouští interpunkci - užívá ji většinou jen k ukončení vět. Jinak se interpunkcí nenechává příliš svazovat a volnému proudu vědomí tak popouští uzdu takřka naplno. I to může být pro leckterého čtenáře při čtení oříškem.
Tato kniha tak nejspíš nebude pro každého. Přiznám se, že i já zpočátku váhala, zda ve čtení pokračovat. Trvalo mi, než jsem se do čtení tzv. "dostala". Nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala. Dostalo se mi totiž nevšední sondy do hlavy jedince, díky němuž člověk vidí svět jinýma očima. Často je to pohled nečekaný, nicméně přínosný v tom, že se tím společnosti určitým způsobem nastavuje zrcadlo ukazující, jak se někteří lidé chovají vůči mentálně postiženým jedincům.

84 14.04.2021

Hodně mne to mrzí, ale asi půjdu proti proudu. Ačkoliv jsem předchozí díly série hodnotila vysoko, tady bohužel nemohu.
Od samého začátku jsem měla obrovský problém se začíst. Kniha mi připadala velmi strojová, odosobněná, příběh mne vůbec nevtáhl do sebe. A i když druhá půlka dějově nabrala na větším spádu, už bylo pro mne pozdě, abych si ke knize utvořila silnější vztah. Celou dobu jsem měla potřebu přeskakovat, necítila jsem potřebu děj jakkoliv prožívat.
Přijde mi, že vraždy v Carterových knihách jsou s každým dílem čím dál brutálnější, a já si nejsem jistá, že je to něco, s čím bych nutně potřebovala pokračovat. Asi jsem se dostala do bodu, kdy od thrilleru potřebuju něco víc než jen předhánění se mezi autory, kdo přijde s krvavějším a násilnějším provedením vražd. Carter to nejspíš s tímto záměrem nepíše, ale já jako čtenář se jednoduše neubráním srovnávání a thrillery na mne tímto způsobem občas působí.
Faktem nicméně je, že mi tahle kniha vůbec nic nepřinesla. Nevím, čím to, ale celý román mi přišel psaný děsně na sílu, hodně nuceně. I když samotné vraždy vyznívají dost děsivě, já se bohužel v některých místech nudila a prostě jsem přeskakovala. A nemám dojem, že by mi něco vysloveně chybělo nebo uniklo.
Nemluvě o tom, že se Carter v rámci jednotlivých dílů děsně opakuje. Chápu, že pro lidi, co nečtou jeho knihy popořadě a namátkou si něco z jeho děl vyberou, je fajn poznat pozadí Hunterova života. Ale když čtete vše popořadě a už popáté za sebou musíte zas a znova číst o Hunterově slabosti pro whisky nebo o tom, proč a jak se stal tak výjimečným detektivem, začíná to být poněkud otravné.
Zároveň jsem měla dojem, že v pár místech byl překlad trochu kostrbatý - neseděl mi. Navíc mi připadalo, že se v některých pasážích dokonce objevovaly chyby - např. minimálně na dvou místech byla v rozhovorech špatně napsaná jména, kdo zrovna mluví, což bylo dost matoucí, rušivé a rozptylující. Nedokážu říct, jestli došlo k chybě při překladu, nebo to tak bylo už v originále, ale bylo to tam.
Výsledkem jsou 2 hvězdy a pro mne rozhodně nejslabší kniha od Cartera. A popravdě jsem na vážkách, jestli vůbec chci v téhle sérii pokračovat....

76 11.04.2021

Otce Goriota jsem četla do školy, a i když jsem si od toho slibovala docela hodně, knihu jsem nakonec pro sebe hodnotila průměrně. Nevím, jestli to bylo příběhem samotným, nebo to bylo ovlivněné překladem – kniha mi neseděla. Postavu otce Goriota jsem si sice oblíbila, byl mi sympatický a já s ním soucítila, ale děj samotný mne v řadě momentů nudil.
Autorovi samozřejmě nemohu upřít to, že uměl zobrazit prostředí, dobové společenské uspořádání, zachytit atmosféru tehdejší doby. Objektivně uznávám, že toto dílo velmi umně nastavuje zrcadlo společnosti 19. století a autor je ve svém díle v tomto ohledu velmi nekompromisní a právem patří mezi uznávané autory realismu. Nicméně subjektivně jako čtenář to já bohužel nedokážu v tomto případě ocenit.

74 10.04.2021

Honzíkova cesta je klasikou dětské literatury, je to opravdu velmi milé čtení, na které ráda vzpomínám. I když se přiznám, že to pro mne přesto nebyla ta nejoblíbenější kniha v dětství – byly takové tituly, které jsem si užívala o trochu více. Ale i tak mi tato knížečka připadala krásná a opravdu velmi milá. O to víc, když byla doplněna o pěkné ilustrace mé oblíbené paní Zmatlíkové.

122 10.04.2021

Tuto povídkovou knihu jsem původně ani neplánovala číst, ale když jsem ji před lety dostala jako dárek, tak jsem se nakonec do ní pustila. No a potvrdilo se mi, proč jsem tu knihu vlastně ani nechtěla číst.
Jak to obecně u povídek bývá, některé vás v daném souboru zaujmou více a některé zase méně. A tady mne většina povídek přišla průměrná či podprůměrná – proto to nízké hodnocení. Dost často jsem se nudila, nebavilo mne to. Povrchní, plytké. V některých momentech jsem měla pocit, jako bych dané motivy či situace viděla už někde jinde. Kniha mi toho příliš nepředala, pro mne bohužel čas zabitý převážně nudou a čtením o ničem.

68 10.04.2021

Přiznám se, že od knih pana Viewegha většinou nečekám žádnou velkou přelomovou literaturu - spíš to vnímám jako odpočinkové čtení, u kterého člověk vypne a relaxuje. Nicméně tato kniha mne příliš neoslovila. Dějově nijak zvlášť zajímavé, celkově spíše plytké, postavy nemastné neslané. Od autora jsem toho četla víc a faktem je, že mi řada věcí od pana Viewegha přišla zajímavější než Lekce tvůrčího psaní. Pro mne je toto dílo spíše podprůměrné - za mne autor umí lépe.

61 10.04.2021

Myslím, že tento díl byl solidním ukončením celého příběhu. Pravda, GoodReads uvádí, že existuje ještě 4. díl série, ale případ Ellinghamových se uzavírá právě v Bílé pasti, pokud vím. Aspoň já to jako uzavřené vnímám a novou knihu bych již ani nepotřebovala.
Všechny dějové linky a události z předchozích dvou dílů se tu celkem slušně uzavírají. Navíc autorka záměrně využila spolehlivý prostředek, jak vyvolat v čtenářích větší napětí - nechat akademii zapadnout sněhem a odříznout ji od světa. Zlo a nebezpečí číhá v úzké skupinou lidí, co zůstali uvězněni ve škole. A autorce se to vcelku povedlo. Napětí, dynamika a gradace této knize rozhodně nechybí.
Autorka tu i nadále pracuje s tím, že hlavními hrdiny jsou studenti střední školy, takže i běžné teenagerské problémy zde mají své místo - včetně tématu středoškolských lásek. A přiznávám, že v případě této knihy nebyly vztahy úplně můj šálek čaje a pár věcí mi tu moc nevyhovovalo. Ale to asi bude jediná výraznější výtka, co ke knize mám.
Samotné rozuzlení zápletky bylo pro mne uspokojivé. Maureen Johnson tady uvedla na pravou míru všechno, co bylo třeba - mně osobně nic významně nechybělo. Takže za to palec nahoru.
Solidní 4 hvězdy jsou pro mne na místě. Určitě to není ta nejlepší kniha na světě, co jsem kdy četla, ale v rámci žánru mi to přišlo spíše nadprůměrné.

70 07.04.2021

Nemohu říct, že by tato kniha byla vysloveně špatná. Stále má své kouzlo stejně jako první díl. Ale faktem je, že jsem měla tentokrát trochu více problém se začíst. Asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení. A dalším faktorem bylo to, že jsem trochu pozapomněla některé postavy z první knihy, tak jsem se v některých momentech nechytala v tom, kdo je kdo a kdo už kavárnu dříve navštívil.
A ve třetím příběhu jsem se úplně zamotala do děje, resp. do toho, co a jak se odehrálo a jak to s těmi postavami vůbec bylo.
Takže hodnotím průměrně. Ta poetická atmosféra tady stále je. Je tu i ten hořkosladký přesah, melancholická atmosféra, přesto s náznaky naděje. A to bylo krásné. Ale nějak jsem tentokrát nebyla naladěná a taky jsem měla určité problémy. Takže 3 hvězdy z 5. Každopádně je to stále série, ke které se chci časem vrátit a znovu si ji přečíst.

83 04.04.2021

Je těžké hodnotit život a osudy skutečných lidí, zvláště tak tragické osudy, které Kamila Hladká představila v této knize. Hornické vdovy totiž přinášejí svědectví osmi žen, které přišly o své manžely při důlních neštěstích napříč roky 1961 až 2015.
Pravda, přiznám se, že se mi v některých místech nečetlo snadno, protože se v některých vzpomínkách občas přeskakovalo od tématu k tématu, nechronologicky od události k události, takže se od čtenáře vyžaduje určitá zvýšená pozornost, aby se správně orientoval v posloupnosti jednotlivých příběhů. Ale to daným výpovědím dodává na autentičnosti a rozhodně to neubírá na síle celé knihy.
Kniha v určitých momentech také dodává naději, když ukazuje, že se i přes bolestivé a tragické chvíle života podařilo těmto ženám najít pevnou půdu pod nohama a jít dál.
Jednotlivé výpovědi jsou velmi silným svědectvím o tom, jak nebezpečné to je pracovat v dolech - vše vyprávěné z pohledu "druhé strany" - partnerky, která každý den čeká na návrat muže z práce, a já k tomu cítím velký respekt. Pokud vás tato tématika zajímá, knihu Hornické vdovy mohu jedině doporučit.

93 03.04.2021

Podařilo se mi přečíst první část příběhu, kdy se Alenka ocitá v kraji divů. Druhou část odehrávající se za zrcadlem jsem už přečíst nedokázala, protože mne tenhle příběh prostě neseděl. Nudila jsem se a nepřišlo mi to tolik zábavné, jako některým jiným čtenářům.
Vím, že spousta čtenářů tuto knihu miluje, ale mne ten příběh nebavil. Možná je to dané tím, že jsem to poprvé četla až v dospělosti a to kouzlo jsem v tom už nedokázala najít. Na můj vkus to bylo prostě až příliš ploché a kniha ve mně nevyvolávala jediný náznak zaujetí, který by mne přiměl se zajímat, co bude dál. Kniha pro mne tedy zůstala nedočtená.