sgjoli komentáře u knih

Dala jsem knize necelých 100 stran a odkládám jako nedočtené. Ač mi kniha připadala svojí anotací vcelku lákavá, nedokázala jsem se začíst. Styl psaní mi příliš nevyhovoval - strohý, chladný, odosobněný a pro mne trochu kostrbatý - nečetlo se mi to nejlépe. Postavy mi navíc připadaly velmi nesympatické a jejich rozhovory strojené a plytké, příliš na sílu.
S každou další stránkou se stupňoval můj pocit nudy a nezáživnosti. A také mi s každou další stránkou bylo čím dál víc jedno, co se s postavami bude dít dál. Bohužel byla pro mne tato kniha přehmatem, který mne o to víc mrzí, že to byl dárek, který jsem "dostala od Ježíška". :-( Holt mi tato kniha neseděla, stane se...
Hvězdami samozřejmě nehodnotím, nedočetla jsem.

Jsem moc ráda, že jsem si konečně našla cestu k tomuto autorovi a obzvlášť že jsem si jako první seznámení s ním vybrala zrovna Malíře pomíjivého světa, protože tato kniha mi velmi sedla do nálady. Aniž bych to dopředu jakkoliv tušila, očividně jsem během dneška nutně potřebovala něco pomalejšího, atmosférického, poetického, s nádechem melancholie. Něco, do čeho se budu moci ponořit, rozjímat, přemýšlet... Něco, co nebude mít akční děj plný nečekaných zvratů, ale bude to naopak spíše založeno na pocitech, atmosféře, myšlenkách... A to mi tato kniha dala v plné míře.
Navíc se mi tato kniha hodně líbila nejen svým style, ale taktéž jazykově, což je dozajista zásluha nejen skvělého originálu, ale i skvělého překladu, který mi velmi seděl, čímž děkuji panu překladateli J. Hanušovi za příjemný zážitek.
Celkově hodnotím 4,5 hvězdami - půlhvězdu jsem ubrala, protože jsem místy měla problém udržet pozornost. To ale rozhodně není chyba knihy, ale toho, že mne v mém okolí při čtení pořád něco rozptylovalo a já to čtení tak neměla tolik ucelené a natolik zhluboka prožité a procítěné, jak by má čtenářská dušička chtěla. Každopádně kniha je vynikající, moc doporučuji a já se ke knize určitě ještě někdy znovu vrátím, až na ni budu mít 100% klid a ticho. Protože Malíř pomíjivého světa si to rozhodně zaslouží.

77 06.03.2021

Přiznám se, že jsem u této knihy dost na rozpacích. Zatímco první díl mne dost bavil a já ho hodnotila velmi vysoko (4 hvězdy), tak tady jsem bůh ví proč narazila. Nevím, jestli je to mým momentálním rozpoložením, nebo knihou samotnou, ale při čtení Císařovny jsem měla dost problémy se začíst.
Hodně politikaření, spousta nových postav, ke kterým jsem si jakoukoliv cestu nacházela dost těžko, a celkově děj, do něhož jsem se nedokázala ponořit - to vše pro mne představovalo překážky, s nimiž jsem se při čtení potýkala. Výsledkem tak je, že jsem se dostala cca na stranu 130 a knihu odkládám jako nedočtenou. Protože s každou další stranou jsem čím dál víc pociťovala, že se do čtení musím nutit. A když jsem knihu na chvíli odložila, měla jsem po každé čím dál větší potíž se k ní zase vrátit, jelikož mne kniha lákala čím dál tím méně. A je mi to fakt strašně moc líto, protože jak jsem zmínila, ten první díl série se mi hodně líbil. A tak mne o to víc mrzí, že jsem u tohoto pokračování narazila.
Hvězdičkové hodnocení samozřejmě nedávám, neb jsem nedočetla. Knihu si zatím ponechám v knihovně a třeba na ni časem dostanu chuť, ale teď ji dočíst bohužel nedokážu.

Kdysi před lety jsem tento příběh již jednou četla, ale stihla jsem od té doby kompletně zapomenout, o čem to bylo. Tak jsem si to připomněla - vyposlechla jsem si to v dramatizaci Českého rozhlasu, kde hlavní postavu komisaře Maigreta namluvil skvělý Josef Somr. A musím říct, že mne to dost bavilo a vlastně přemýšlím, proč mne ten Maigret pořád tak míjí.
Zápletka docela fajn - i když by někomu mohla přijít trochu jednodušší v porovnání s tím, co za zvraty a dějové kombinace se píše a používá v současných detektivkách. Nicméně zpracováním za mne skvělé a Maigret je charismatická postava. Dramatizace jako taková za mne hodně povedená a Josef Somr jakožto Maigret prostě výborný. Celkově 4 hvězdy a zaslouženě.
Rozhodně brzy sáhnu po nějakém dalším titulu z pera tohoto autora.

69 05.03.2021

Po dočtení tohoto svazku na mne padla jakási melancholie. Jednak je to konec série, a pak taky ty závěrečné události a Hellboyův osud byly hodně silné a určitě mne ten závěr nenechal chladnou.
Autor tu skvěle spojil a dovršil události a dějové linie, které rozehrál v předchozích svazcích a vytvořil tak jakýsi rámec, který všechny tyto svazky spojuje dohromady, což mi přijde fantastické. Že to skutečně nejsou jen jednotlivé příběhy spojené postavou Hellboye, ale že to skutečně dohromady tvoří jeden velký celek.
Zároveň mne to přivedlo k myšlence, že bych si měla a hlavně chtěla přečíst celou sérii znova a s minimálními časovými mezerami mezi jednotlivými díly. Tak nějak mi došlo, že mi s těmi časovými prodlevami, co jsem mezi čtením jednotlivých svazků měla, unikly některé detaily a souvislosti. Že jsem některé věci stačila zapomenout. Takže čtení celé série v rychlém sledu po sobě by mohlo být zajímavým (a hlavně uceleným) čtenářským zážitkem.
Tento díl je pak skvělým vyvrcholením jednoho velkého příběhu. Výborně napsaný scénář, skvělé hlášky, spousta akce, hodně dobře vygradovaný děj, úžasná kresba... nemám, co bych vytkla.
5 hvězd a zaslouženě. Z tohoto hellboyovského univerza mám raději ucelené příběhy než povídkové svazky a tento díl je pro mne rozhodně na vrcholu.

68 02.03.2021

Jop, tak tohle mne bavilo úplně stejně jako při prvním čtení před cca 3-4 roky. Užila jsem si to stejně, byť už jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Nebo možná právě proto.
Skvělé a většinou velmi sympatické postavy (některé postavy jsou naopak nesympatické záměrně), skvělý námět, čtivě a hlavně velmi uvěřitelně napsaný příběh. Nejsem vědec, takže absolutně nedokážu říct, jak moc by se podobné události mohly ve skutečnosti odehrát, ale to vůbec nevadí. Autor tu hlavní nosnou pointu knihy dokázal sepsat naprosto přesvědčivě a já mu to spolkla i s navijákem.
Co mne hodně bavilo, byl způsob, jak si autor poradil s jazykovými překážkami mezi jednotlivými postavami z různých dob. Označil jejich existenci a ukázal způsob, jak to překlenout. To bylo skvělé. Stejně tak skvěle autor poukázal na to, jak se v některých věcech lidé liší, ale jak jsou také v některých věcech napříč staletími stejní či dost podobní.
Ten šok, který byl vyvolaný kulturními rozdíly a hlavně časovým odstupem mezi jednotlivými generacemi lidí, tu je výborně vykreslený.
Pravda, leckdo by mohl namítnout, že tu vystupuje až moc hlavních postav a odvíjí se tu příliš mnoho dějových linií (byť se teda nakonec logicky spojují do sebe), ale mně to nevadilo. Orientovala jsem se v nich vcelku dobře. A vlastně se mi ta mnohovrstevnatost dost zamlouvala.
Nechávám 4 hvězdy jen z toho důvodu, že u dalších dílů doufám, že se mi budou líbit o trochu víc. Moc v to doufám. Každopádně mohu určitě doporučit.

73 01.03.2021

Když jsem knihu začínala číst, byla jsem z ní nadšená. Nebylo to ani tak tím obsahem, ale tím, jak autorka pracuje s jazykem.
V jednotlivých zápiscích si autorka všímá drobných detailů, které kolem sebe člověk běžně míjí. Jedná se o drobné mikropříběhy běžného života, které autorka umí popsat a vystihnout neotřelými obraty a přirovnáními - přesto trefnými.
Deníky jako literární forma jsou v literatuře docela běžné, ale autorka mne zaujala svojí obrazností a tím, jak si hraje se slovy - jak je spojuje do místy dost nečekaných obrazů. Čeština je naštěstí dost bohatý jazyk, který jako by k té jazykové hravosti a tvořivosti přímo vybízel. A přesně to se mi na knize líbilo.
Přesto se musím přiznat, že v druhé polovině knihy jsem pak z nějakého důvodu začala ztrácet pozornost a dělalo mi problém se ke knize vracet. Zatím to asi neumím popsat, čím přesně to bylo, patrně asi obsahem, který jsem měla potíže vnímat.
Moje hodnocení tak zůstává průměrné. Styl, kterým autorka píše, je pro mne neotřelý, ale obsahově to pro mne mělo bohužel sestupnou tendenci. Každopádně jsem ráda, že jsem knize dala šanci a přečetla jsem si ji, bylo to pro mne zase něco nového.

72 25.02.2021

Bohužel tuto knihu momentálně nedovedu ohodnotit tak, jak by si jistě zasloužila, protože to je jistě velmi hodnotná kniha. Svým krásným, poetickým a bolavým jazykem, ale také tím bolestným sdělením, které chce autorka předat čtenářům.
Bolest je silným a nosným tématem knihy. Bolest vyvěrající ze samoty, nepochopení, nefunkčních vztahů, loučení, stesku. Tato kniha není vůbec veselým čtením, to vám Přítel Stesk skutečně nedá.
Příběh je nicméně zajímavým ponorem do duše dívky, která strádá. Dívky, která je na svůj věk překvapivě dost vyspělá a které nikdo nerozumí. Zároveň se tu na pozadí vyjevuje těžká doba 50. let v Československu a to, jakého osudu se dočkali někteří lidé nesouhlasící s tehdejším uspořádáním.
Mrzí mne, že jsem při čtení nebyla zrovna v tom správném rozpoložení, aby na mne tato kniha zapůsobila tak, jak patrně měla. Nedokázala jsem naplno vnímat to, co se mi snaží říct. A z toho důvodu já nedokážu subjektivně hodnotit vysoko. Ale vím, že je to můj problém, protože objektivně řečeno tato kniha je neuvěřitelně silná, smutná a přitom jazykově tak strašně moc krásná. Autorka je rozhodně zkušená spisovatelka, resp. básnířka. V dopisech psané Viktorkou si tak krásně hraje s jazykem, že je to radost to číst, byť obsahem je to bolestivé a na hraně deprese.
Přítel Stesk je však každopádně kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím, až budu mít tu "správnou" náladu. A věřím, že napodruhé knihu ocením už víc. A určitě mohu doporučit.

63 22.02.2021

Tato kniha byla pro mne dost nečekaným čtenářským zážitkem. Na první pohled se kniha může zdát jako dost bizarní příběh, ale pod slupkou všech možných bizarností a všudypřítomného absurdária se ve skutečnosti ukrývá citlivý příběh skupinky lidí, kteří si nesou svá břemena. Čtenář se s nimi může o to víc ztotožnit, jelikož postavy zde prožívají to, co prožívá řada z nás - strach, nejistotu, úzkosti - řeší se zde reálné problémy reálných lidí. V řadě momentů tak jsou postavy čtenářům více či méně blízké a věřím, že spousta lidí se zde v některých momentech najde.
Úzkosti a jejich lidé bývají označovány za humornou literaturu. Ta humorná stránka se tu skutečně objevuje, ale jde o humor dost specifický, takže je pravděpodobné, že to nebude sedět úplně každému. Na straně druhé si myslím, že by naopak leckoho mohla zaujmout ta vážnější nota ukrytá mezi řádky. Z tohoto důvodu se domnívám, že je těžké někomu tuto knihu doporučit. Autorův styl psaní je natolik zvláštní, že se podle mého těžko určuje, komu by se to mohlo líbit a komu ne.
Přiznám se, že jsem se Backmanovým knihám dlouho vyhýbala, jelikož v řadě současných humorných románů, které jsou mezi čtenáři velmi populární, jsem se nenašla, protože mám na humor osobně dost specifické nároky a spousta humorných knih mi nesedí. A tak jsem se bála, že by to mohl být i případ tohoto autora. Nicméně Úzkosti a jejich lidé mi ukázaly, že jsem se u Backmana mýlila. A už teď vím, že budu chtít vyzkoušet i jeho další knihy.
Tuto knihu hodnotím na 4,5 hvězdy. Ten styl psaní je přeci jen trochu zvláštní, takže mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Ale nakonec to stálo za to. :-)

113 21.02.2021

Mne ty příběhy od Chrise Colfera prostě baví. Je to svižné, dynamické, místy lehce absurdní, pořád se tam něco děje a čte se to hrozně dobře.
Jo, možná je to v některých věcech nereálné a lehce přitažené za vlasy, ale v tomhle případě mi to fakt nevadí. Chtěla jsem něco odpočinkového, u čeho budu moct vypnout a relaxovat, a to jsem také dostala, takže jsem spokojená.
Chris v této knize otevírá řadu témat, která se mohou dotknout spousty lidí, vyvolat otázky, nutit přemýšlet - přijetí sebe sama, snaha o to být přijat okolím, cesta za svými sny, závislosti, nemoc v rodině... Pravda, většina těchto vážných témat se tu řeší hodně povrchně, ale autor do hloubky nešel schválně. Tuto knihu vnímám tak, že to má být v první řadě "prázdninová road show", ne psychologický román. Takže tu hloubku jsem tady vlastně nijak zvlášť nehledala a ani ji příliš neočekávala.
Hodnotím 4 hvězdami - přeci jen jsem četla ve svém životě lepší a zásadnější věci, ale i tak hodnotím nadprůměrně a 4 hvězdy jsou podle mne adekvátní. Dostala jsem, co jsem chtěla, a v rámci žánru mi tato kniha přijde dobrá - sedlo mi to. Těžko uvěřitelný příběh tak určitě mohu doporučit. Zvláště mladší ročníky by tato kniha mohla zaujmout, protože mladším čtenářům je to určeno především.

62 19.02.2021

Autorka určitě nepotřebuje velké detektivy, aby napsala solidní příběh se zajímavou zápletkou. Příkladem může být tato kniha.
Pravda, zpočátku jsem se trochu lekla, že se budu nudit. Spiritistická zápletka mi sice přišla pro Agathu originální, ale to zpracování spiritistické seance v úvodu bylo pro mne trochu kostrbaté. Stejně tak ten rozjezd vyšetřování se mi zdál trochu slabší. Ale naštěstí se to pak docela dobře rozjelo a ten pocit kostrbatosti během následujících kapitol zcela vymizel.
Bavila mne postava slečny Trefusisové, která se s vervou pustila do pátrání po své vlastní koleji. Její odhodlání, odvaha a činorodost knize dodaly šťávu. Za to některé jiné postavy se chovaly naprosto nemožně - v reálném životě by byly tzv. na pár facek, ale v knize působily dost úsměvným dojmem.
Celkově tak dávám lepší 3 hvězdy - 3,5 kdyby to tu šlo zadat. I když se mi kniha vlastně četla dobře a vcelku jsem si ji užila, četla jsem od Agathy Christie jednoduše lepší díla. Takže průměrné hodnocení se mi zdá na místě. Ale Sittafordská záhada rozhodně minimálně za jedno přečtení stojí.

69 18.02.2021

Přiznám se, že po dočtení této knihy jsem chvilku marně hledala slova, kterými bych popsala, jak na mne kniha působila a jaký dojem zanechala. Bůh ví proč se mi tato kniha nehodnotila zrovna nejlehčeji. A přitom mne vlastně bavila.
Autorovi obecně nemohu upřít, že píše velmi čtivě, jeho styl psaní mi velmi sedí. A platí to konkrétně i pro Café Groll. Kniha se mi četla celkově velmi dobře, napsané je to svižně a přímočaře, člověk se do toho ponoří raz dva. Rozhodně nemám pocit, že bych se při čtení nudila.
Celková atmosféra knihy na mne působila velmi jemně, skoro až snově s určitým nádechem melancholie. Možná to působí trochu podivně, vzhledem k obsahu knihy, ale já to z toho bůh ví proč cítila.
Postavy samotné jsem si vlastně vcelku oblíbila, byť se k většině z nich přiblížíme jen povrchově. Jde přeci jen o novelku, která na svém prostoru příliš neumožňuje hlubší ponor do povah postav.
Každopádně musím říct, že mne překvapil ten konec, který na určité aspekty příběhu vrhl zcela nové světlo.
Přesto mi na knize něco chybělo, abych hodnotila naplno, ale asi tu v tuto chvíli neumím popsat přesně. Kniha nicméně určitě stojí za pozornost a já ji mohu doporučit.

87 16.02.2021

Stejně jako u předchozích svazků s povídkami, i tady platí, že některé povídky mne bavily méně, některé zase fakt hodně. Takže 4 hvězdy v hodnocení jsou podle mne adekvátní. Tentokrát pro mne tím TOP bylo následující: Hellboy v Mexiku, Spící mrtví a Dvojprogram zla.
Vlastně mne pořád nepřestává fascinovat, jak Mignola ve scénářích k jednotlivým příběhům dokáže přimíchat vždy něco nového, co ještě dříve neukázal. A také to, že i když pracuje s různými kreslíři, kteří mají v některých aspektech odlišný styl, stejně to tou kresbou dokáže zůstat koherentní a celý svazek jakožto celek pokaždé pracuje skvěle dohromady. To je prostě pecka, klobouk dolů!
A samozřejmě se těším na další svazek. :-)

67 14.02.2021

Opium a absint je vcelku čtivým společenským dramatem se silnou detektivní zápletkou, kterou však nesledujeme z pohledu policie, nýbrž z pohledu "obyčejného" člověka prahnoucího zjistit pravdu. Ačkoliv anotace zmiňuje upíry, klasickou upířinu tu nečekejte. Fantasy prvky s tématem upírů tu jdou spíše bokem. Tohle je opravdu hlavně kombinace společenského románu a detektivky.
Jelikož je hlavní hrdinkou slečna z vyšší společnosti, je tato kniha také zajímavou sondou do života smetánky žijící na konci 19. století v New Yorku. Čtenář má možnost nahlédnout do toho, jak tato společnost žije, co se od členů vyšší společnosti očekává či v jakém postavení se ocitají ženy a jak těžké to je, když chce třeba žena studovat, ale naráží u toho na překážky.
Autorka tu mj. nastiňuje určitá témata, která této knize dodávají další rozměr. Najdeme tu téma závislosti (drogy, alkohol) a jak se s ní tehdejší společnost snažila vypořádat, dále problematiku práce dětí, nebo jak vypadá novinařina. Toto určitě také stojí za svoji pozornost.
Musím říct, že mne autorka překvapila pointou. Ač u detektivek čas od času dokážu odhadnout pachatele, tady se mi to vůbec nepovedlo a autorka mne úplně převezla. A to jsem těch teorií měla fakt hodně, ale netrefila jsem se ani zdaleka.
Celkově hodnotím slabšími 4 hvězdami. Kniha se četla dobře, zabývala se řadou zajímavých témat a celkově to nebylo vůbec špatné čtení. Přesto mi tu chybělo něco, čím by mne kniha dostala do kolen nebo co by představovalo nějaký silný či významnější přesah. Nicméně doporučit určitě mohu.

73 14.02.2021

Na tuto knihu jsem se nechala nalákat pár lidmi na sociálních sítích. A i když jsem nakonec hodnotila jen slabšími 4 hvězdami, jsem nakonec ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jsem si zase rozšířila své obzory.
Zpočátku byla kniha na mne až moc pomalá a chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na ten hodně rozvláčný styl psaní. Ale pak jsem se konečně začetla a kniha se mi vcelku líbila. Ten pozvolný, pomalý styl psaní jako by připomínal parný letní den, který se pomalu plouží a člověk si v něm připadá jakoby malátně. Asi to zní hrozně divně, ale takový je prostě můj vnitřní pocit z této knihy. Ten styl psaní nejspíš nebude sedět úplně každému, ale mně to vlastně nakonec docela vyhovovalo.
Příběh nabízí zápletku, která balancuje na pomezí krimi a mystery. Napínavá místa ale zároveň střídají pasáže romantického rázu či pasáže hodné společenského románu. Možná to působí jako nesourodá směska rozličných žánrů, ale podle mne to docela dobře fungovalo. A celkově se mi to vlastně docela líbilo.
Z doslovu se dozvídáme, že ještě existuje jedna kapitola (kapitola č. 18), kterou autorka z původního vydání na radu redakce vyškrtla a která vyšla až po autorčině smrti (doslov vysvětluje, proč tomu tak bylo + o čem tato kapitola obsahově zhruba je). Ani u nás tato kapitola nevyšla jako oficiální součást knihy. Nevím sice proč, nicméně po přečtení, o čem zmíněná kapitola je, za sebe musím říct, že mi ta 18. kapitola vlastně vůbec nechybí a jsem spokojená s tím, jak skončila kapitola 17 a vlastně tím pádem celá kniha.
Slabší 4 hvězdy jsem dala proto, že mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla, ale také proto, že mi tu chyběla větší hloubka některých postav, které by si nějaké zevrubnější propracování podle mne zasloužily. Neuměla jsem si k některým lidem najít cestu, přišli mi ploší - a je to škoda, protože jinak bych si to asi užila ještě víc.
Ale jinak knihu doporučit mohu, za vyzkoušení určitě stojí.

72 06.02.2021

Má temná Vanessa je asi jeden z těch nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četla. Nebo minimálně v poslední době. Zároveň je i jedním z psychicky nejnáročnějších příběhů, co se mi dostal do rukou. Většinu knihy jsem četla se staženým žaludkem a při čtení se mi mnohdy dělalo dost nevolno, psychicky i fyzicky.
Kniha se zaobírá velmi závažným tématem, které se nečte vůbec snadno. Před autorkou musím pomyslně smeknout klobouk, protože ač sama v předmluvě uvádí, že nic podobného nikdy nezažila, kniha přesto působí neuvěřitelně realisticky a přesvědčivě. Autorka jde až na dřeň, je syrová, drsná. Na to, že se jedná u debutový román, působí to neuvěřitelně vyzrále, kniha se mi dost silně zaryla pod kůži.
Příběh, psaný z pohledu Vanessy, dává čtenářům možnost nahlédnout do mysli oběti. Ze všeho, co se Vanesse stalo, mi bylo vnitřně strašně úzko a děsí mne pomyšlení, jak drtivě to může člověka vnitřně rozložit a stáhnout na samé dno, když se stane obětí zneužívání. Mladá, křehká a snadno ovlivnitelná duše puberťačky (stále ještě do značné míry dítěte) v rukou manipulativního predátora je v téhle knize zobrazena tak realisticky, že to až bolí.
Kniha rozhodně stojí za pozornost, nicméně pokud se chystáte tento román číst, rozhodně očekávejte temné a emočně velmi náročné čtení.

100 03.02.2021

Sál smrti se vyznačuje stejnými atributy jako předešlé dva díly série. A já si čtení opět užila.
I zde najdeme pomalejší rozjezd, pozvolné tempo vprostředku a poté svižný akční konec. U této série určitě nečekejte, že budou knihy svištět od samého začátku. Knihy z této série to své tempo záměrně nabírají pomalu a zvolna.
Stejně tak se tu opět objevují střety čínské a americké kultury, které si jsou na hony vzdálené. A jak obtížné může být tyto dva světy skloubit, když se do sebe zamilují Číňan, který by nedokázal žít v Americe, a Američanka, která se snaží vybudovat domov v Číně, ač jí to jde jen ztěžka.
Co se žánru týká, pro mne tato série hodně balancuje na pomezí detektivky a thrilleru. A byť se série jmenuje "Čínské thrillery", pro mne to dost často sklouzává spíše k detektivce.
Zápletka samotná se zabývá vraždami, které jsou sice ve své povaze velmi brutální, ale líbí se mi, že May nechce za každou cenu šokovat. Nepopisuje brutalitu a násilí záměrně, nijak se v tom nevyžívá, jak to mají ve zvyku někteří jiní autoři. Velmi silně se tu také klade důraz na policejní vyšetřování a jeho průběh, což asi ne každý ocení, ale May to má vždy vykonstruované velmi precizně a to mne baví.
Hodně se zde řeší postavy Margaret a Liho - jejich osobní životy, myšlenky, pocity. A také vztah mezi nimi samotnými. Byť se navzájem milují, pro svoji kulturní rozdílnost stále narážejí na překážky. Autor to ale vykresluje způsobem, díky kterému tato vztahová linka nepůsobí plytce nebo lacině. A to se mi hodně líbí.
Peter May opět nezklamal, opět mne to bavilo a těším se na další díl.

Sběratel sněhu mi přirostl k srdci asi víc, než jsem čekala. Ale nebráním se tomu.
Jan Štifter přišel s dosti propleteným příběhem tří různých generací odehrávajícím se ve třech různých dějových liniích, které jsou silně provázané právě svými postavami a které dohromady tvoří jeden velmi silný lidský příběh.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla - právě pro to množství postav a pro tři dějové linie. Ale jakmile jsem si utříbila, kdo je kdo, v jaké linii kdo vystupuje a jak jsou jednotlivé postavy spolu spjaté, už jsem se od knihy nedokázala odpoutat.
Autorův poetický a citlivý styl psaní je velmi podmanivý - způsob, jakým Šifter komponuje své věty, je překrásný. Hraje si umně se slovy a své čtenáře umí velmi snadno pohltit. Jednotlivé dějové linie jsou pak zajímavou sondou do osudů postav žijících v oblasti Českých Budějovic. Autor tu zobrazuje osudy postav v kontextu různých období našich dějin a zvláště kontext dob minulých byl pro mne přidanou hodnotou této knihy.
Celková atmosféra knihy je místy napjatá, zároveň napínavá, ale hlavně dost melancholická, smutná. Melancholie je také to, s čím jsem knihu opouštěla při jejím dočtení. Postavy, jakkoliv problematické a potýkající se se svými vlastními démony, jsem si většinou dokázala oblíbit. A budou i důvodem, proč se ke knize budu chtít ještě jednou vrátit.
Knihu navíc provází určité tajemství, ke kterému budu pak při druhém čtení přistupovat jinak, když už budu vědět, co a jak se postavám přihodilo. Což bude při druhém čtení určitě novým zajímavým čtenářským zážitkem.
4 a půl hvězdy, kdyby to jen tak šlo. A moc doporučuju! (Půl hvězdy jsem odebrala, protože jsem holt nedávno četla knihy, které se mne dotkly přece jen o trochu více než Sběratel sněhu.)

105 30.01.2021

Od autora jsem četla již jeho předešlou knihu Tkaničky, která se mi líbila. Takže jsem doufala v podobný čtenářský zážitek i u Důvěrností. Ale bohužel se tak nestalo, ač mám pocit, že v hodnocení půjdu asi proti proudu.
Postavy mi nebyly příliš sympatické, nedokázala jsem si k nim vůbec najít cestu. Způsoby jejich chování a uvažování mi příliš k srdci nepřirostly. Ačkoliv myšlenka sdílení tak děsivých tajemství, že se lidé pak drží v šachu, mi přišla zajímavá a potenciálně jako slibný materiál, tak mi nevyhovovalo to zpracování. Většinu času jsem měla pocit, jako by autor planě moralizoval či se zabýval tlacháním o ničem. Možná se vyjadřuji příliš tvrdě, ale takový jsem z této knihy měla bohužel dojem.
Čím víc jsem se blížila ke konci, tím méně mne kniha bavila. A já tak čím dál víc cítila potřebu přeskakovat. Dočetla jsem knihu jen proto, že byla tak krátká. Být delší, asi ji odložím nedočtenou.
Kniha mi svým zpracováním bohužel nesedla a já cítím poněkud trpké zklamání. A hodně mne to mrzí.

69 27.01.2021

Tohle byla dost síla. Knihu jsem dočetla před chvílí a jako by se mi nedostávalo slov. Vrány jsou neuvěřitelně silným, dost depresivním a celkově psychicky náročným čtením, které ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.
Ty rodinné vztahy, které tu autorka popisuje, jsou tak neuvěřitelně toxické, že mi z toho bylo při čtení psychicky dost špatně. Knihu jsem musela chvílemi odkládat, abych se dokázala vnitřně vypořádat s obsahem, a ještě to bylo skoro málo. Před autorkou musím pomyslně smeknout klobouk za to, že to vůbec dokázala psát a dotáhla knihu až do konce, protože nořit se do takového psychického marastu je fakt silný kafe.
Vrány jsou mojí první knihou od Petry Dvořákové, kterou jsem četla, a musím říct, že tato autorka na mne rozhodně udělala tímto počinem dojem. Tato kniha je formátem i počtem stran malá, ale obsahově velmi silná, hutná a s neuvěřitelným, nadčasovým přesahem.
Rozhodně nečekejte nic lehkého či veselého, očekávejte přesný opak. Přesto kniha si tu pozornost určitě zaslouží a už chápu ten hajp, který kolem tohoto příběhu vznikl.

141 24.01.2021