Shashlick
komentáře u knih

Knihu jsem si pořizoval jako dnes už spíše bývalý fotbalový fanoušek. Myslím, že je určena právě spíše fanouškům, než "normálním" lidem. Takový člověk by po přečtení asi moc netoužil po setkání s fanoušky. Čemuž se nelze divit.
Plně chápu autorův vývoj od mladické zapálenosti až po vystřízlivění po třicítce. Smutným faktem ovšem je, že za těch skoro třicet let od vydání je fotbal ještě víc v háji. Po hřišti se za míčem honí dvaadvacet vypatalanců a předhánějí se v tom, kdo bude větší ufňukánek.


Příběh ukazuje krásu i krutost králičího života. Králičí chování je poněkud polidštěné, ale jen částečně, takže pořád věříte, že je to hlavně králičí příběh.
Těším se, až knihu budu číst svým dětem. Neznamená to ovšem, že by šlo o dětskou knihu. Jen si myslím, že jim tento příběh dá víc, než leckterá kniha pro ně určená.


V knize je strašně moc balastu - zajímavých bylo asi jen cca 50 stránek. Hlavně úvod je velice zdlouhavý a zabere vlastně čtyři pětiny knihy. Neff se zde ztrácí v odbočkách, zbytečně vyšroubovaných popisech a vysvětlení naprosto banálních pojmů a situací (nehledě k tomu, že neznámé zkratky a názvy ponechává bez poznámky).
Postavy také nejsou ze skupiny těch, které bych si oblíbil. Nehledě k tomu, že hlavní hrdina je blbec.
Zároveň je znát, že kniha rychle zestárla. Autor zde dopodrobna popisuje atributy počítače, přičemž jako "vizionáři" mu muselo být jasné, že v krátké době to bude spíše k smíchu.
Do velké míry se tak jedná spíše o jakousi sondu do (z hlediska techniky) prehistorických výpočetních možností a fungování socialistického zřízení. Což ovšem není to, co bych od této knihy očekával.


Předpokládám, že hlavním smyslem této knihy je zapůsobit na psychiku čtenáře tak, aby si "protrpěl" život společně s Adélaïde. Na mě to ale nijak zvlášť nezapůsobilo. Její dospívání bylo sice divoké, ale řekl bych, že takhle to má nemalá skupina lidí - u některých tento životní styl s dospělostí zmizí, u jiných ne. Otázkou je, zda by tak autorka žila, pokud by nebyla poznamenána. Možná ano.
Zajímavá mi přišla až poslední část ohledně procesu s násilníkem, kterého se podařilo po letech odhalit. A to, jaká jsou Francouzi prasata :)


Výborné pokračování Barvy Kouzel, možná ještě o fous lepší. Tentokrát se nejednalo o sled patálií, ale kniha měla jasný cíl. Děj byl sice trochu roztříštěný, ale ty jednotlivé střípky byly právě tak vtipné.


Jediné, co mi nějak nesedělo do celku, byly Martinelliho city a jeho lpění na starých pořádcích.


Krátká, ale velice poučná knížka. Už se těším, až ji budu číst s dětmi.


Když si přečtete knihu o Prométheovi a nějaké články o Černobylu, je až zarážející, v kolika detailech se tyto dvě "události" podobají. Navíc, když uvážíte, že román předběhl realitu o celé desetiletí.
Snad jen linka s Paulem Maricalem mi zde přišla poněkud navíc a přitažená za vlasy.


U knih o výchově, které nepíšou odborníci, bývá problém, že jsou napsané na základě často jen pár publikací a píšou je lidé, kteří stále jsou v procesu výchovy. To má dva důsledky na autorův přístup:
1) Stále opakují dokola jednu věc, kterou se naučili v dané knize.
2) Tvrdí, že jejich cesta je jediná správná, i když vlastně ještě ani nevědí, jak jejich výchova dopadne.
Zde se autorky naučily výraz "prefrontální kortex" a v knize na něj narazíte až nezdravě často, hlavně v první polovině. Nutno ovšem říct, že když se od tohoto oprostíte, tak kniha je vcelku poučná. I když ne se vším, co v ní je napsáno, souhlasím, osvětluje důvody, proč se děti chovají tak, jak se chovají. A nabízí rady, jak se s tím co nejlépe vyrovnat. Líbí se mi, že autorky netvrdí, že jejich přístup je nejlepší možný. Navíc uznávají, že ne vždy lze vydržet a chovat se "správně".


Výborná kniha. I když vesmír Poutníků teprve poznáváme, má i tak zajímavý příběh. K tomu navíc sympatická a různorodá posádka.
Navíc musím pochválit redakční práci, neboť si nevybavuji, že bych v knize narazil na nějakou chybu. Vím, že by to měl být standard, ale v poslední době mi to zas tak nepřijde.


Prostě výborná klasika. Samozřejmě, někdy převod seriálové podoby do psané na základě sesbíraných dokumentů je poněkud šroubovaný, ale to se dá překousnout. A občas i to pobaví.


Amber (ani Jantar) mě moc nezaujal, děj mi přišel zdlouhavý a komentáře hlavního hrdiny otravné. Do pokračování ságy už se nepustím.
***SPOILER ALERT***
Málo využitá mi přišla i počáteční premisa s naší Zemí a ztrátou paměti. Zemi hrdina opustí tak po čtvrtině knihy a paměť se mu vrátí po polovině. A ani jedno v podstatě není nijak náročným úkolem, prostě se to stane.


Kniha představuje spíše současnost (2011) než historii městyse (nyní už města). Dotýká se snad všech myslitelných témat, které tvoří atmosféru obce - přírodu, kulturu, sport.
Každá kapitola je pak doplněna bohatým fotografickým materiálem.


Prvních pár stran jsem si říkal, že je na této sci-fi hodně znát její věk. A pak mi došlo, že to není sci-fi. Jedná se o kritiku lidské společnosti (i když v doslovu vydání z roku 1963 je uvedeno, že pouze západní společnosti). Nejsmutnější na tom je, že za těch více než 60 let od vzniku se situace moc nezlepšila. Spíše naopak.


Sice byl v několika případech opět nešťastně vyřešený překlad místních názvů, ale pořád je to klasa.


Už bych se měl konečně poučit a číst Conanovky jen od Howarda.
Nejhorší na tom všem je, že v příběhu není Conan. Ano, jedna z hlavních postav se tak jmenuje, ale není to TEN Conan. Zde se jedná o nemotorného týpka, který pořád někde zakopává a zlomí si ruku, když mu ji soupeř chytne. A je hrozně ukecaný - v jednom místě jeho řeč zabere celou jednu stranu! Mimochodem, tím popisuje děj na předešlých sto stranách jisté postavě. Proč?
Překlad a redakce taky stojí za to. Například z Conana se nám několikrát stane zemědělec, protože vysel u zdi. Akorát nevíme, jakou plodinu.


Úžasná kniha, která vás pomalu vtáhne do děje a nepustí až do úplného konce.


Ve stejném stylu jako první půlka. Prostě geniální humor s malými přídavky oproti seriálu.


Celá trilogie se se mi líbila, je čtivě napsaná. Možná se nejedná o tak propracovaný a rozvětvený, ale na rozdíl od jiné ságy (ehm ehm, Píseň ledu a ohně) ji autor dokázal udržet pohromadě a příběh se mu nerozsypal.
N adruhou stranu se opět nedokázal oprostit od "vysvětlujícího" zla.
***SPOILER***
Přesto se mi tam pár věcí nepozdávalo. Nějak jsem se nemohl srovnat s časovou sousledností událostí v knize popsaných, včetně historických událostí. Přišlo mi, že děje, které reálně probíhali několik měsíců jsou popsány, jako několikadenní záležitost.
Samotné vítězství armád Spojeného království mi přišlo nedůvěryhodné. Volaři dle knihy vybudovali vojsko složené z dokonalých vraždících strojů. Přesto tito bojovníci byli relativně lehce poráženi čerstvě vycvičenými civilisty.
*** KONEC SPOILERU***
Příběh mě vtáhl a vážně budu uvažovat o četbě dalších autorových knih.
