shenandoah komentáře u knih
Knížka pro děti, ale i tak jsem z ní nadšená. Není zaměřená na politické dějiny, ale představuje čtenářům způsoby života v jednotlivých obdobích. Komiks je hustě doplňován různými zajímavostmi podpořené hravými úkoly. Informace jsou tak akorát zjednodušené pro děti, aby zůstávaly přehledné.
Taková správná dávka ironie, dalo by se říct i jedovatosti. Svým způsobem zábavná ženská obžaloba mužského světa, ve kterém je muž tím víc oslavován, čím víc zabíjí a smilní (a v případě Odyssea i podvádí), ale žena by za to byla minimálně rozčtvrcena, samozřejmě až na krásnou Helenu - té projde všechno, a tak musí trpět ve své ctnosti (a bezmoci). Ano, feminismus z toho čiší na sto honů, ale klidně vám může vyjít, že Penelopa byla pěkná mrcha.
Krucifix! To zas byla kniha. Kniha, která rozesměje, rozpláče, nudí (mě teda trochu ze začátku, až jsem si říkala, že to zas bude na dlouhé lokte) nebo vám nedá vydechnout. A nebo se bojíte, co na vás v další kapitole vybafne, což bylo způsobeno formátem vyprávění, kdy byl z každého roku popsán jen jeden den, který sám o sobě nebyl zvláštní (většinou), ale ovlivňovaly jej události z uběhlého roku.
Trochu autorovi vyčítám ten závěr, působil ne mě snahou šokovat, ale to asi proto, že mi autor nedal, co jsem chtěla já. Jinak velká spokojenost.
Ta kniha je jedna velká bláznivina. Ale měli bychom si jí vážit, stejně jako si ve středověku vážili (alespoň některých) bláznů pro možnost říkat pravdu do očí. V této knize se i přes záplavu "keců" objevuje spousta skvělých myšlenek. Dalo by se říct, že nastavuje zrcadlo heroickým válečným románům. Na druhou stranu musím říct, že jsem kolikrát počítala stránky, které mi ještě zbývají k přečtení, přestože mě kniha občas rozesmála.
Největším kladem knihy je popis pronikání křesťanství do Polska a jeho soupeření s pohanstvím. Křesťanství z toho zrovna moc "křesťansky" nevychází. Samotná kniha se četla dobře a zájemcům o dějiny raného středověku ve střední Evropě ji doporučuji.
Moje první setkání s Asimovem (když nepočítám stejnojmenný film) a jsem nadšená, přestože žánr sci-fi není moje káva. Je to čtivé, je to zajímavé a poutavé, je to nabité myšlenkami.
Malá ukázka:
Člověk - Živočich natolik ztracený v nadšených úvahách o tom, co si myslí, že je, až přehlíží vše, čím by nepochybně být měl. Jeho hlavním zaměstnáním je hubení všech ostatních živočichů, jakož i svého vlastního druhu, jenž se nicméně zmnohonásobuje tak neochabující rychlostí, že zamořuje celou obyvatelnou zemi včetně Kanady.
Černobílý náhled na historické události. Ti, co jsou nahoře a bohatí, jsou zlí a škodí sedlákům a pokud takoví nejsou, tak skončí na popravišti. Král je nerozhodný, Cranmer zbabělý a Cromwell je prostě ďábel.
Zajímavé je srovnání s knihami Hilary Mantel (Wolf Hall především). Stejné postavy, ale jiný náhled.
Jedna z těch knih, kdy je film lepší. Ale některé věci pobavily, např. setkání s Nixonem. A překlad mě utvrdil v tom, že potřebuji ke správnému čtení čárky ve větách. Několikrát jsem se při čtení vracela, abych pochopila, kam která slova patří.
Dočíst tuhle knihu bylo pro mě utrpení. Možná by ani tolik nevadilo, že seznamování s jednotlivými případy přípomíná spíše telefonní seznam než zajímavé přiblížení děsivé kapitoly dějin. Nejvíc mě rozčilovalo to věčné "nasazování" na školu nebo na rodiče. Možná si tím autorka připravovala půdu pro své další knihy, jenže v téhle knize to na mne působilo jako laciné podbízení.
Tohle bylo snad ještě lepší než Zlodějka knih, mnohem víc autentické. Nezbývá než zatleskat.
Autorovi nelze v téhle knize upřít výbornou znalost prostředí a doby, do které nevnáší moderní myšlení, postavy jsou propracované, nijak černobílé, a mají svůj vývoj. Jen jedna věc mi chyběla, a to čtivost. Těžko jsem se vracela k rozečtenému příběhu, nedovedl mě připoutat.
Působilo to na mne jako soubor pocitů, myšlenek a vzdechů, které zůstanou, když něco skončí. Jako by to autor obrátil a chtěl to všechno vyjádřit před koncem, protože ten konec přijde velmi náhle.
Tento příběh je důkazem, že nezáleží na tom, komu je kniha určena, záleží jen na dobrém příběhu. A ten v knize je.
Ach ty chyby! Ne faktické, ale tiskové. Taková záměna Skotska za Irsko na mapě může být pro děti matoucí.
Detektivní zápletka nepůsobí nijak moc záhadně (ostatně příběh taky není žádný originál a má i jiné mouchy), ale už dlouho jsem se u knihy takhle nezasmála. Blair a její myšlenkové pochody. Díky tomu mi nevadilo vyprávění v první osobě, přestože to není pro mě to pravé, a odpustila jsem hlavní hrdince všechny její chyby.
To není fantasy, to je mystifikace. A vtipná. Příběh jsem znala už z filmu, a tak jsem si nejvíc užívala autorovy vložené komentáře. (To jsem zase já.)
Ale kapitolu z Beruščina dítěte bych klidně vypustila.
Má to svá místa přitažená za vlasy, ale čte se to dobře a autorovi se daří práce s napětím.