shenandoah komentáře u knih
Čekala jsem smyšlený kouzelný vánoční příběh a dostala jsem něco jiného - vzpomínky na Vánoce vlastního dětství autora. Nijak to nevadilo. Bylo to milé, poetické i úsměvné. A nádherné ilustrace k tomu.
Moc se mi líbilo, jak byl příběh sestavený. Každá postava měla svůj vlastní hlas, i ti psi. Čtenář se dozvěděl, co je ovlivnilo, proč jednali, tak jak jednali, a jak se postavy navzájem ovlivňovaly. A vyšla z toho taková zajímavá mozaika. Trochu mi to připomnělo Želary od Květy Legátové a navnadilo mě to k jejich znovuprečtení.
Kniha o tom, že zlo je vždycky v lidech, ať už je způsobeno konáním nebo jeho nedostatkem. Také o vině a odpuštění. A také o Afghánistánu, o zemi, která se ztratila na své cestě do budoucnosti.
Moje první setkání s autorem a jsem nadšená. Jeho styl je živý a pohlcující, ale o malinko víc mě bavila ta část o dětství v Afghánistánu. K přečtení mě inspirovala jiná kniha - Knihovna malých zázraků.
Tohle bylo zklamání. O Hedy Lamarrové jsem toho před čtením knihy moc nevěděla, jen že to byla herečka, a po přečtení jsem na tom podobně. Až tedy na informace, které by se hodily do curriculum vitae. Přijde mi, že autorka jen tak klouzala po povrchu, ale představit mi osobnost této evidentně zajímavé ženy se jí nepodařilo.
Oceňuji historické reálie, popis cesty Vikingů do Istanbulu byl opravdu zajímavý. Příběh jako takový kromě oddechu nic zajímavého nenabízí. Oproti prvnímu dílu mi tu chybí druhá dějová linka.
Mám ráda příběhy s dvěma časovými linkami, ale možná už jsem na tohle téma přečetla moc knih a viděla moc filmů, takže mě tahle kniha nepřekvapila, neoslnila, ale ani neurazila.
Přesto mi předvídatelný děj čtení nezkazil, bylo to čtivé a když do toho započítáme Vikingy, vychází mi z toho příjemné oddechové čtení.
Krátký a zdánlivě jednoduchý příběh, ale když bude čtenář chtít a pustí si ho k tělu, může mu hodně dát.
Petr se po dlouhých letech vrací do své rodné vsi a s návratem se mu oživují vzpomínky na zmizelého kamaráda. Po pár zvláštních událostech se rozhodne pátrat po tom, co se tenkrát vlastně stalo.
"Když stojí nad propastí a shlíží do ní, odpovídá mu temnota. Když ale dosáhne dna a vzhlédne, odpoví mu světlo."
Autorka zdařile zapojila do příběhu slovanskou mytologii ("Není to Rampušák!") a velmi dobře buduje houstnoucí atmosféru ve vesnici. Při některých strašidelných scénách jsem pro jistotu vypínala "film" v hlavě, protože bych pak nemohla spát. Nejvíce mne bavilo celé to pátrání po důvodech mizení dětí, třebaže ne vždy jsem měla pocit, že rozumím tomu, jak to zapadá do příběhu. Ale kniha je čtivá a dobře propracovaná.
Nenáročné čtení. Budování napětí se autorovi ze začátku dařilo, ale potom to začalo být trochu úsměvné. Přišlo mi, že autor využíval všelijaké berličky, aby příběh zdramatizoval a ukázal, jak to měl hlavní hrdina těžké (viz zapojení místního mafiána), ale působilo to spíš křečovitě až směšně.
Mám ráda řeckou mytologii a tohle je asi třetí mnou čtená kniha, která si bere tradiční vyprávění z mytologie na paškál a obrací naši pozornost jinam. (Předchozí byly Penelopiáda a A dívky mlčely.) Je to především příběh o ženách, ale zdaleka ne jen pro ženy. Upozorňuje především na utrpení žen v trojské válce a jaké důsledky to pro ně mělo. A zůstat naživu zdaleka nebyla žádná výhra. Autorka nevynechává ani řecké božstvo, tedy hlavně bohyně, však vyprávět příběh z trojské války a nemít v něm bohy je jako mít knihovnu a nemít v ní knihy.
Čtení téhle knihy mě ne úplně bavilo. Na příběhu bylo znát, že autorka je historička. Přišlo mi, jako by si vytvořila časovou osu všech známých událostí a k tomu vytvořila jakousi omáčku z rozhovorů, myšlenek a pocitů postav, ale vlastně nepřidala nic za sebe, jakoby autorka nebyla schopná nabídnout vlastní myšlenku nebo nápad.
Pro mne velmi zajímavá kniha. Něco jsem o lobotomii už věděla, třebaže jsem si představovala víc jako trepanaci lebky prováděná ve starověkém Egyptě (mimochodem sloužící k vyhnání démonů z hlavy), znala jsem i případ Rose Kennedyové a zajímalo mě, zda se tam objeví (ano, je tam zapracován). Nicméně kniha je psána, a upozorňuje na to i samotný název, čistě z pohledu Ruth. Její život výrazně ovlivnila ztráta bratra kvůli psychickým potížím a motivuje ji v osobním a hlavně profesionálním životě. Možná proto i tak snadno podlehne charismatickému doktoru Apterovi (na mne působil už od začátku jako ukázkový manipulátor, ale já neměla stejnou zkušenost jako Ruth), který přichází s revoluční metodou, která by měla být univerzální na všechny psychické potíže. Především zájem o pacienty jí pomůže nakonec prohlédnout. Její obrat byl okamžitý, morálně silný a projevil se i v konání. Tady je podle mne určitý nedostatek knihy, je morálně ukázkový, ale myslím, že ve skutečnosti to bývá psychologicky náročnější poprat se životním neúspěchem. Více myšlenkového boje bych uvítala. A zároveň si kladu otázku, proč měla autorka potřebu napravovat historii, když jinak se docela držela skutečných reálií. Možná za tím byla touha po dobru vítězícím nad zlem, možná jen chtěla šťastný konec aspoň v knize nebo inspirovat čtenáře, aby svůj boj se zlem nevzdávali.
Výborně napsáno. Celkem srozumitelně popsána problematika geologie a tektoniky a jak to spolu vše souvisí. Ukazuje, jak je v přírodě vše propojené a jak nepromyšlený zásah člověka (ať už z neznalosti, chamtivosti či ignorace) dokáže pracně budovanou rovnováhu přírody narušit. Některé příběhy jsem znala (výbuch Laki na Islandu), jiné mě překvapily (vraždění vrabců v Číně - to mi hlava nebere, lidská hloupost je opravdu nekonečná), jiné pro mě byly novinkou (zasolování půd v Austrálii). Jen občas mi chyběl dostatek představivosti, uvítala bych víc obrázků, dohledával jsem si je na internetu, ale ani s jeho pomocí si 250 metrů vysokou vlnu stále představit nedokážu.
Milá, příjemná a oddechová kniha. Vlastně jsem měla pocit, že čtu literaturu pro děti. I díky postavě Šašy, která vidí svět, jaký by měl být, a je dost odvážná a podnikavá, aby to tak i bylo.
Tahle kuchařka mě naučila především jedno: při tvorbě smoothie můžu být kreativní, nepotřebuji žádné recepty.
Černobílý náhled na historické události. Ti, co jsou nahoře a bohatí, jsou zlí a škodí sedlákům a pokud takoví nejsou, tak skončí na popravišti. Král je nerozhodný, Cranmer zbabělý a Cromwell je prostě ďábel.
Zajímavé je srovnání s knihami Hilary Mantel (Wolf Hall především). Stejné postavy, ale jiný náhled.
Jedna z těch knih, kdy je film lepší. Ale některé věci pobavily, např. setkání s Nixonem. A překlad mě utvrdil v tom, že potřebuji ke správnému čtení čárky ve větách. Několikrát jsem se při čtení vracela, abych pochopila, kam která slova patří.
Nejvíce mě oslovila historická a geologická část, zvlášť tu historii od J. Sokola doporučuji ke čtení, povídání o přírodě Evropy mi přišlo trochu kostrbaté.
Pro mě náročné čtení, moc tyto příběhy, které sledují psychologii postav, nemusím. A zároveň jsou velmi hodnotné, když nutí člověka k sebereflexi. A to oba příběhy splňují, obzvlášť na mě zapůsobil Dopis Kláře.