shenandoah
komentáře u knih

Kniha je to výborná, ale dala mi řádně zabrat. Nevím, čím to bylo, že jsem měla po čtení problém knihu znovu otevřít, hlavně v prostřední třetině knihy. Na začátku a na konci mě nic takového netrápilo. Možná tím zvláštním jazykem, který Waltari zvolil a který zároveň přispívá k jedinečnosti knihy. A těch znalostí, co musel autor mít, aby knihu napsal, za to ho nelze než obdivovat.
Takže ještě jednou - kniha je to skvělá a s klidným svědomím ji doporučím jakémukoliv zájemci, ale pro mne to byla malá knižní anabáze.


Ach ty chyby! Ne faktické, ale tiskové. Taková záměna Skotska za Irsko na mapě může být pro děti matoucí.


Že by si autor rané české dějiny idealizoval, to nemůžu říct.
Jinak mé dojmy z knihy se shodují s tím, co napsal Richie1.


Ta kniha je jedna velká bláznivina. Ale měli bychom si jí vážit, stejně jako si ve středověku vážili (alespoň některých) bláznů pro možnost říkat pravdu do očí. V této knize se i přes záplavu "keců" objevuje spousta skvělých myšlenek. Dalo by se říct, že nastavuje zrcadlo heroickým válečným románům. Na druhou stranu musím říct, že jsem kolikrát počítala stránky, které mi ještě zbývají k přečtení, přestože mě kniha občas rozesmála.


Ta kniha by mohla mít podtitul ... aneb o odvaze plnit sny. Příběh je opět velmi čtivý, napínavý, jen pro mě trochu míň realistický. Ať už z důvodů, které jsou v knize, nebo protože mi na všechny technické věci nestačila představivost. Hodily by se mi obrázky. :-
Trochu rušivé mi přišly poměrně časté odkazy na filmy. Pochopila jsem, že je to taková autorova slabůstka, než že by to patřilo k hrdinům knihy.


Skvěle vyprávěný příběh. Dojemný, napínavý a stejně jako Zlodějka knih především o lidech, o jejich statečnosti a přístupu k životu ve víru války. Ta magická část byla pro mě třešničkou na dortu.


Detektivní zápletka nepůsobí nijak moc záhadně (ostatně příběh taky není žádný originál a má i jiné mouchy), ale už dlouho jsem se u knihy takhle nezasmála. Blair a její myšlenkové pochody. Díky tomu mi nevadilo vyprávění v první osobě, přestože to není pro mě to pravé, a odpustila jsem hlavní hrdince všechny její chyby.


To není fantasy, to je mystifikace. A vtipná. Příběh jsem znala už z filmu, a tak jsem si nejvíc užívala autorovy vložené komentáře. (To jsem zase já.)
Ale kapitolu z Beruščina dítěte bych klidně vypustila.


Při čtení knihy mě dokonce přepadl pocit, že jsem v temném tunelu a ani autorce jsem nevěřila, že na konci najdu světlo, ale bylo tam. Bylo těžší, než jsem si myslela, se knihou propracovat (hlavně kolem poloviny), ale stálo to za to. Jsem spokojená. A připomnělo mi to jinou knihu - Posedlost od A. S. Byatt.


Má to svá místa přitažená za vlasy, ale čte se to dobře a autorovi se daří práce s napětím.


Mám zrovna takové baseballové období, takže jsem s radostí sáhla po této knize. Nejspíš to není typická Grishamova kniha, ale skrývá dobrý příběh (přestože předvídatelný) a možná i trošku poselství. A při popisu zápasů jsem měla pocit, jako bych tam byla.


Tahle kniha má své klady (neomezuje se jen na osobnost G. Washingtona, ale zabírá situaci ze širšího pohledu) i zápory (podle mne by si zasloužila více stránek, překlad).
Je tu pár citátů, které mě zaujaly:
"Viděl někdy někdo Washingtona nahého? To je nepředstavitelné. Nemá žádnou nahotu. Spíš mi připadá, že se narodil úplně oblečený, s napudrovanými vlasy, a že se při svém prvním vystoupení na tomto světě odměřeně uklonil." - autor cituje N. Hawthorna
"Duch tohoto národa se nedá ani v nejmenším srovnávat s Prusy, Rakušany nebo Francouzi. Tam řekneš vojákovi "Udělej to a to", a on to udělá, ale tady jsem nucen říci "Z toho a toho důvodu udělej to a to"; pak to udělá, ale jinak ne." - autor cituje F. W. von Steubena, který se takto vyjádřil o výcviku amerických vojáků.


Narozdíl od mnou dříve čtené Richenzy mě tahle kniha nedokázala připoutat. Možná to bylo stylem vyprávění a autorovým slovníkem, možná samotným hrdinou, který nahlas mluvil o své chytrosti a dalších skvělých vlastnostech, ale horko těžko to dokazoval (radši mám postavy, které o tom tolik nemluví, ale více konají) a navíc knize scházel nějaký okamžik překvapení. Nejspíš z toho všechny tyto znaky pro mě udělaly další průměrnou historickou detektivku.


Čtivý a téměř dokumentární román o výskytu a boji s viry ebola a marburg.


Když s knihou končíte, usmíváte se a je vám zároveň do pláče (lidé, kteří se někdy smáli na pohřbu, ví, o čem mluvím). Další kladnou vlastností knihy je její jazyk a styl psaní. Nemáte pocit, že přešlapujete na místě nebo že často zakopáváte. A skvělým nápadem je "osoba" vypravěčky.
A čem kniha pro mě je? O odvaze a obyčejné lidské slušnosti.


Wolf Hall splňuje moji představu o historickém románu - košatý, se spoustou postav a hlavní postavě "vidíte do hlavy".


Lehké čtení, pěkně to odsýpá, jen ten konec je až příliš přitažený za vlasy.
